Zažili jsme morálku křesťanskou, morálku budovatele socialismu (komunismu), ale v současné době se mi zdá, že morálka byla jako přežitek odložena. Mnoho spoluobčanů se ohání právy, nechápou, že jejich svoboda končí tam, kde by začali škodit ostatním (k povinnostem se staví jako k omezování osobní svobody). Mezilidská slušnost, dodržování zákonů? Pche! Co není zakázáno to je dovoleno.
"Sejmul sem ho, no a co, neměl mi překážet, já jsem chtěl ..."
Ježíš, Medvěd2 ;o))) ... holt někdo má, někdo nemá, společnost už nevychovává (naštěstí), ale rodiče na to také kašlou (bohužel), takže to občas vypadá tak jak to vypadá. Buď s lidmi co jsou dobrých mravů a těch nevychovaných se straň a nebudeš mít problém.
z mého pohledu se mýlíš. k morálce má vychovávat nejen rodina, ale i společnost. Příkladem. Morálka není přesně definovaná. Je to soubor tradičních omezení a tolerancí které jsou právě znakem společnosti. Proto je pro jedince a jeho pocit co je morální stěžejní právě to v jaký společnosti žije.
A přitom je společnost tvořená lidmi, tedy právě temi rodiči. Jestliže ti paušálně selhávají ve své zákonné funkci, jak to lze čekat od společnosti jakožto celku jimi tvořeným?
"Rodiče" na to dnes kašlou tak, že už i sami se chovají jak ***... A to jsou lidé ve věku našich rodičů (50-60 let), u nich tak nějak předpokládám slušnější chování než u mladších. Ale bohužel... Obzvláště v Praze. Nějaké chození vpravo je nezajímá, když nastupují do metra, tak ani nenechají vystoupit ty, kteří chtějí atd. Nevím čím to je...
když jsme byli s firmou na dnes tak populárním "outdoor tainingu" (rozumí se out of the company door, no outdoor in sin of being in nature :-)), tak jsme se v "interaktivní skupině" nejvíce neshodli v otázce morálky. Jednalo se o primitivní hříčku - příběh, kdy jsme se měli ve svojí skupině shodnout na morálnosti či nemorálnosti činů jednotlivých aktérů v tom příběhu, a následně svůj postoj obhájit, respektive najít konsenzus s ostatíma skupinama. Naprosto úžasná sonda do nitra lidí se kterejma denně dělám v práci. Dost síla jak rozdílně můžem posuzovat morálnost/nemorálnost.
Sem s příběhem! Uděláme si online bike team-building:-)) To tu ještě nebylo!
tak to bylo tak :-)
jana a petr žijí na rozdílných březích řeky. přišla povodeň a jana se chce dostat za petrem protože se milují a mají před svatbou. řeku nejde překonat jinak než přívozem (to je konstanta, nediskuje se o tom proč). jana nemá na přívoz peníze. převozník ondřej převeze janu bez poplatku pouze když se s ním vyspí. jana se jde poradit s kamarádem tomášem zda ondřejovu nabídku přijmout. tomáš jí řekne, že tento konflikt si musí rozhodnout sama (proč jí třeba nepůjčil peníze neřešte). jana se tedy s ondřejem vyspí a ten ji převeze na druhý břeh. celou situaci sledoval petr, který janu označí za čubku a rozejde se s ní. jana jde po břehu a pláče. potká pavla. pavel jí řekne: jano pojď je mě, již dlouho tě miluji.
ohodnoťte každou z postav, zda se zachovala morálně či nemorálně.
upozorňuju, že zdůvodnění, proč se ten či onen zachoval ne/morálně jsou ve skutečnosti to o co tu běží...
Tady není co řešit, Jana je prostě čubka ;-) Ostatní, ovšem kromě převozníka, jsou bez poskvrny ;-)
Naprosto nemorální je převozník, měl ji převést zadarmo, popřípadě za slib pozdější úhrady a ne těžit z jejího neštěstí.
Nemorálně se zachovala i Jana, když své tělo obětovala své sobecké lásce a nebrala ohledy na pocity svého milého, hnána jen touho být s ním a ukojit své pudy.
Petr se zachoval pochopitelně, neřekl bych ale nemorálně, ostatně ještě měli před svatbou a rozchod před svatbou z důvodu nalezení zásadních neshod ohledně morálních hodnot je patřičný ;o)
Kamarád Tomáš se zachoval správně, ženě v takové situaci by se muž neměl snažit radit, protože my takové pohnutky nechápeme a mohlo by to dopadnout špatně ;o))
... no ale hlavně nechápu celou zkazku, protože voda po povodni rychle opadne a pár dní by to bez sebe snad proboha vydrželi ne, když je čekalo několik desítek let společného soužití :o))))
Nebuď na Janu tak přísný. Asi nevěděla, jak na to její milý bude reagovat, to by pak nebrečela. Navíc neobětovala tělo, jen nechala se dotknout jisté partie svého těla, kam normálně hrabou jiní chlapi, třeba gynekologové. Je to jen kus tkáně na tkáň. Fyzická stránka pohlavního styku je příliš přeceňována. Láska a touha být s milovaným člověkem je mnohem vyšší hodnota než nějaký dotyk na choulostivém místě. Nechal by sis Ty strčit prst do zadku od chlapa, kdyby jedinou alternativou bylo třeba zavření do vězení na 5 let? :-)))
Šel bych si na 5 let sednout, mají tam teple jídlo, postel, posilovnu a člověk má spoustu času na čtení a třeba i psaní. Bral bych to jako takovou levnou dovolenou :o))
Jj mají tam teple jídlo, postel, posilovnu a člověk má spoustu času na čtení a třeba i psaní.A to anální strkání by sis také nejspíšě užil.:))
CHtěl jsem něco podobného Matějovi napsat sám, ale už mi to přišlo příliš vulgární, takže děkuji:-))
Proto píšu tu posilovnu .... když už by to muselo být, byl bych na druhé straně :o)))) MUHEHEHEEEE
Tys uz zase rozjel koureni na plny pecky, ne? Klika, zes tam dal smajlik. Byls na vojne?
Jo, byl, hlavně výcvikáč mi moc prospěl.
A na Janu budu přísný. Mohla a měla tušit, jak bude její milovaný reagovat. Ostatně mohli zůstat sedět na břehu a přes lano převoznické loďky si posílat psaníčka, když je tedy ta fyzická stránka tak přeceňována, a nemusela za ním jezdit ;o))))
Unikla Ti jedna věc, člověk je projektivní tvor, tudíž podvědomě promítá své názory a pocity do úvah a myšlení druhých lidí. Pokud tedy ona sama byla ochotna k takové oběti ve prospěch vztahu s Petrem, pak má tendenci tento typ myšlení projektovat i do toho, co by o tom soudil partner. I když jsou ženy nejspíš více vybaveny empatií než muži, přesto požadovat po svobodné nezkušené holce, aby uvažovala jako chlap, usurpující si vlastnické právo na svou partnerku, je poměrně dost silná káva. Nicméně jsem si oddechl, když jsem se dočetl, jak to dopadlo, Jana s Petrem se k sobě určitě nehodili, s Pavlem jim to půjde určitě lépe. Hlavně, že to dobře dopadlo.:-)))
Pán je psycholog? 8-)))Teda ženské myšlení jsi vystihl parádně.8-)
Ne, psycholog nejsem, jen se snažím při hodnocení složitějších problémů používat i mozky druhých lidí, je to nesmírně obohacující.
no i přes celkem malou účast v diskuzi k příběhu se ukázalo, že pod "morálním" si každý představuje něco jiného. je tedy těžké odpovídat na prvotní otázku, zda ještě existuje morálka. morálku si každý vytváří v sobě podle vzorů okolní společnosti.
V té jedinečnosti přístupu každého k morálce máš pravdu, proto považuji pojem společenská morálka za nevhodný. Ale na rozdíl od Tebe si nemyslím, že by si ji lidé vytvářeli jen podle vzorů okolní společnosti. Pokud morálka nevychází z vnitřního přesvědčení, úvah, zkušeností, ale pouze kopíruje vzory okolní společnosti, není to morálka v pravém slova smyslu, ale jen přejaté chování bez jakékoliv pevnosti. Jakmile se okolí nějakým způsobem mění, změní takový člověk svou "morálku" společně s vnějšími podmínkami. To se ukázalo ve zlomech společenského života (nástup fašismu, komunismu, konzumismu apod.). Jen Ti, jejichž morálka vycházela z vnitřního přesvědčení, dokázali ustát tlak okolí, tj. nezačali pronásledovat židy, nezačali udávat, nezačali nezřízeně spotřebovávat.
Jenže toto přesvědčení musí být niterné. Lze ho nabýt i částečně vlastní zkušeností v pozdějším věku, ale i tak to musí být akceptováno jako vlastní poznání, nikoliv okoukáno. Tzn. pokud si přečtu knihu, ve které je něco stavěno jako špatné či dobré, vlastním úsudkem to mohu a nemusím přijmout za svůj názor. Pokud mi ale společnosti bude říkat, co mám a co nemám dělat, tak se s tím ztotožním pouze na oko a na venek, ale nikdy to nebudu skutečně dodržovat, protože s tím dost možná nesouhlasím.
Ale ta nejvetší, prvotní porce je daná výchovou, a teď nemyslím systém cukr a bič, ale vedení k poznání vlivem mixu kladných a záporných příkladů rodičů.
Společnost nemůže vést k morálce. Může diktovat to, co ještě není, a to je již postihováno. A ano, společnost jako celek může jít příkladem, ale má to efekt daleko menší, než např. okruh přátel, či právě rodiny.
A jak si toto vysvětluji co se současného stavu situace týče ? Dnešní společnost je z velké části tvořena lidmi, kteří žili velmi dlouho v pokřivené společnosti, která byla k většině z nich velmi nevybíravá, tvrdě stíhala přestupky proti mravům které nastavovala z nejvyšších míst a důsledně potírala lidskou svobodu (zvláště materiální, projevu, individuality, zaslouženého úspěchu).
Proto to dnes možná vypadá tak jak to vypadá. Starší ročníky se "otrkaly", začaly dohánět ztracený čas, otočily se jim priority přesně směrem k nově otevřeným svobodám a přitom dle zajetých zvyků nadále kličkují na hraně toho, co se smí a nesmí, nebo je překračují. Jenže ty hranice jsou posunuty o hodně dál ve srovnání s dobou minulou.
No a jejich "omladina", které se nedostává kvalitní výchovy a vštípení těch základních hodnot mají tendence logicky přebírat to co vidí u svých rodičů a jejich vrstevníků, ale s ještě méně zábranami v důsledku.
Takže ano, morálka tu dle mého sice je, ale její hranice už nejsou zdaleka tak černobílé a zároveň jsou posunuty až na hranice mixu svobody a naučené tendenci obcházet tuto hranici tam, kde to jde. Doufejme, že se to s dospělostí další generace srovná, protože se díky té nabyté svobodě a tím možnosti cestování přiučí i něco od našich západních sousedů. A že jejich děti už zase vezmou do ruky raději knihu místo hltání médií, která bez patřičné korekce dokážou pěkně zamávat se "světonázorem" jedince.
Po velké porci teorie něco z praxe:
Před koncem školního roku jsem vyslechla hovor deváťáků, kteří si plánovali tzv. "rozlučák". Naprosto bez zábran se přede mnou bavili o tom, co kdo přinese za "chlast", kdo přinese kuřivo a jak budou vypadat den potom, snad se i sázeli, kdo bude mít otravu alkoholem. Dokonce to plánovali na nějakém veřejném místě. Když jsem se vmísila do hovoru a připoměla jim, že do 18 let je podávání alkoholu nezákonné, koukali na mě jako na Marťana. A když jsem se jich zeptala, kde seženou ten alkohol, naprosto otevřeně přiznali, že si řeknou někomu staršímu.
P.S. I já jsem po skončení ZŚ absolvovala "rozlučák". Ale bylo to v přísné ilegalitě, protože jsme věděli, že děláme něco, co se nesmí. Dnešní mládež to bere jako samozřejmou součást života. 8-(
Děkuji za trefný příklad z praxe. A přesně to souhlasí s mojí teorií o vlivu rodiny na dítě a vlivu litery, respektive praktického užití zákonných prostředků na rodinu.
V době "předrevoluční" by se podobný prohřešek mohl lehce ocitnout v kádrovém posudku rodičů toho dítěte, což znamenalo že oznámení o podobné aktivitě od učitele(ky) rodičům reprezentovalo velmi ráznou akci doma, a jelita od pásku se na zadnici vyskytovala ještě hoooodně dlouho.
Dnes nad tím rodič (pokud se to vůbec dozví) jen mávne rukou, protože jemu postih nehrozí. A i kdyby se o tom dozvěděl, pak neexistuje zákonný způsob, jak by se tato informace mohla dostat k jeho zaměstnavateli, který by to už mohl brát v potaz. Jedinou vyjímkou jsou snad veřejně činné osoby, a i tam to hapruje (viz. britský princ :o)).
Jediné, co je dle mého na demokracii špatné, je fakt že lidé musí začít přemýšlet a jednat samostatně a rozumně, protože jim nikdo neřekne, co smí a a co nesmí, respektive nad nimi nedrží bič. A doufám, že v rámci současné/příští generace rodičovstva dospějeme k tomu, že výchova dítěte a s tím spojená jistá kázeň není nutnost kvůli ochraně před možnou represí ze strany společnosti, ale způsob jak vlastnímu potomkovi zajistit správný start do života bez pokřivené páteře a nebezpečných návyků. Co s tím životem udělá potom, už je jeho věc, v tom zase s demokracií souhlasím, že vliv státu by měl být na dospělého člověka co nejmenší z hlediska hrozby represe, základ má mít a vývoj si určuje sám.
oprava ohledně té demokracie ... nikoliv "špatné", ale spíše "obousečné" :o)
V době "předrevoluční" by žaci o tom před učitelem nemluvili. To ale neznamená, že by nečinili totéž.
Ano, máš pravdu, naprostou. Ono to není o tom, že by se ty věci předtím nedělaly. Jen se to schovávalo a tím pádem dělalo v menším rozsahu. Dnes se s tím takřka nikdo neskrývá (nehrozí postih nebo jeho proveditelnost), takže kromě toho, že se to více děje, tak je to především VÍC VIDĚT ... no a z toho logicky vyplývá, že má člověk pocit, o kolik se společnost zhoršila.
Myslím že typické přísloví "co oči nevidí, srdce nebolí" je v tomto případě více než na místě.
Represe a bič je k ničemu, pokud před jejich hrozbou nejsou ještě dvě roviny: vyžadování osobní odpovědnosti a důslednost.
Problém současné společnosti je právě v tom, že jsou posilovány deklarativní represe, ale naprosto opomíjena osobní odpovědnost a důslednost.
Vezmi si třeba bodový systém. Dnes zveřejněná čísla ukazují, že počet mrtvých na silnicích statisticky významně vzrostl (meziroční srovnání prvního pololetí). A příčina je tak jednoduchá - to, co jsem napsal výše.
Jsem bytostně přesvědčen o tom, že 10% omezení ve věcech skutečně podstatných, které by byly ale důsledně a tvrdě vyžadovány, kdyby viník jakékoliv nehody nesměl řídit do doby, než ze svého uhradí škodu, spousta frajerů za volantem by zkrotla.
Jakmile chybí odpovědnost a důslednost, morálka jde do háje. A platí to i ve výchově dětí.
Jakmile rodič vydává stovky pokynů dítěti, desítky nikdy nenaplněných výhrůžek, občas ho celkem bezdůvodně seřeže, protože má sám blbou náladu, když děcko něco rozbije, tak to po něm sám uklidí a zaplatí z peněz domácnosti, pak dělá přesně to, co ministerstvo dopravy s řidiči. Ta analogie je až děsivá. Naštěstí děti se mezi sebou zabíjejí poměrně zřídka. Začnou teprve až dostanou řidičák, velmi dobře připraveni z domova:-((.
S tím naprosto souhlasím. Osobně jsem obdobné chyby spatřoval v manželčině výchově psů. Aneb nechat více prostoru pro vlastní rozhodování v niancích, ale přitom když už se o něčem rozhodne, pak to důsledně vyžadovat. Aneb neuposlechnutí se neodpouští.
Jenže to už jsme od té morálky odběhli. Tam není represe důvodem pro vznik morálních hranic, ale pro skrývaní jejich překračování.
No já myslím, že to souvisí přímo klíčově. Morálka je do značné míry lidský fenomén. To, co jsi vypíchl, jsou dvě zásady správné výchovy (ochočování) jak lidí, tak zvířat. Jenže u lidí, aby se vytvořil prostor pro individuální morálku, je i dobrá výchova málo - je to naučení mláděte (ale i dospělého) chovat se způsobem, který mu určí vychovatel (rozuměj okolí). V podstatě ho naučíš hrát roli, kterou mu určíš. Pro morálku je u lidí ještě potřeba zapojit tu osobní odpovědnost (to u zvířátek asi nepůjde). Pak se výchova mění v rozvoj osobnosti. A to teprve je nástroj na přirozený vývoj pevných morálních postojů.
Takže když to promyslíš do důsledků, veškeré společenské dění (a to se zhoršujícím se trendem) nejen že nevytváří prostor pro rozvoj individuální morálky, ale ani neumí vychovat (ochočit) masy lidí. Blbý vyhlídky, co?
Jo, nedobrý vyhlídky, pokud to takhle shrneš. Ale všechno je "odsud-posud" a třeba se to k lepšímu obrátí :o))
jako obycejne dementni priklad. presne na urovni trapneho corporate team-buildingu, pripadne jinych ideologickych agitek. lidske chovani se neda kategorizovat. omezene moznosti vyvoje pribehu (tzv. konstanty) jsou nerealne a proto budou vzdy vest k umelym a neprirozenych zaverum a tim i soudum. jakekoliv hodnoceni modelovych situaci je temer nesmyslne.
v souvislosti s tim co napsal DanSed nize - zakon je notoricky znam svoji konzistentni neschopnosti lidske chovani regulovat do te miry, o kterou se dnes snazi vseruzni legislativci a jine regulacni "organy". moralka je neco "nepsaneho" a proto i do jiste miry flexibilniho a aplikovatelneho na ruzne cilove skupinky obyvatelstva (kazda socialni trida ma svoji "moralku"). vytesnovanim moralky (tedy neceho cemu se clovek musi "ucit" cely zivot) na ukor psaneho prava je jedna z nejvetsich bicu co si na sebe moderni spolecnost plete.
nicmene neveste hlavu, moralka dale existuje a existovat bude a ti, kteri se ji budou ridit budou v pohode. koneckoncu svet se vzdy kolem "nas" ritil do riti nebo ne? ;)
Je mi to povědomé. Asi tam chybí informace, že Jana nebude nikdy mít peníze na převoz a že rozdělení obou břehů je trvalé.
Začněme Ondřejem převozníkem. Jeho chování je odsouzeníhodné a nemorální, protože zneužil své moci získané vlastnictvím monopolního přepravního prostředku k omezení svobody druhého člověka. V podstatě se jedná o znásilnění.
Tomáš se zachoval alibisticky, ale asi ne příliš nemorálně. Jeho morální povinností jako kamaráda bylo poskytnout kamarádce v nouzi pomoc, tj. odpovědět na její žádost tím, jak situaci vnímá on, a zároveň jí upozornit na to, že je to jen jeho pohled a že i když se rozhodne jinak, na jejich kamarádství to nic nezmění.
Motivace Jany ke svolení se stykem je morální, neomezuje svobodu druhých lidí, je vedena láskou. Pokud by k tomu přidala i odpovědnost (použití kondomu), pak proti jejímu jednání nelze mít žádné námitky. Námitky bych měl v tom případě, kdy by kondom nepoužila, protože pak by připustila nezodpovědnost jak vůči možnému počatému dítěti, tak vůči budoucímu partnerovi. A zde by odpovědnost měla být silnější než motiv lásky.
V případě, že by kondom byl nedosažitelný, pak na hraně morálky je dohoda s Ondřejem, že do ní nebude semenit, a ujištění, že je zdráv. V každém případě by měla svého budoucího partnera o těchto skutečnostech informovat.
Petr je kokot, který nebyl schopen se vymanit z úzce sobeckého pohledu na celou situaci, je tedy zcela zjevné, že jeho vztah k Janě není založen na vztahu k osobě jménem Jana, ale na vztahu k jeho představě osoby Jana. Jakmile Jana jeho představu opustila, oddělila se od ní a tím si k ní může klidně vybudovat nový vztah jako k osobě, třeba nenávist a opovržení.
U Pavla předpokládejme, že se jedná o skutečný cit, který projevuje v tuto chvíli. Jedná se o naprosto morální postoj. V době, kdy Jana byla zakoukaná do Petra, respektuje její osobní zájem a nenarušuje jej svou invazí (i když ani slušné projevení citů před touto událostí bych nepovažoval za nemorální). V okamžiku, kdy tento Janin zájem je odstraněn, je zcela na místě své city projevit. Ponechává na jejím rozhodnutí, zda jeho nabídky využije nebo ne.
Takže z mého pohledu je morální chování Jany (při dodržení odpovědnosti za počaté dítě a zdraví partnera) a Pavla, nemorální je chování Petra a Ondřeje, chování Tomáše je na hraně, spíše bych je označil za mírně nemorální.
petr je pěknej hajzl, ona se kvůli němu obětuje a on nejen že to neocení, ale ještě jí nechá. Chudinka z toho bude mít výčitky svědomí. Kvůli svojí mužšký ješitnosti zahodí celej vztah i svatbu???!!!
pokud jde o ondřeje, prostě to zkusil a klaplo mu to, morální to není, ale je to obchod
:o))) a pak vam mame rozumet...
to je děsně jednoduchý, prostě všechno děláme jen a jen pro blaho našich drahých poloviček.............pokud budeš vycházet z této premisy, nemůžeš udělat chybu :)))))
;o))))
Jen jestli někdy neděláme vše pro to blaho s čistě sobeckých důvodů. Abychom to těm chlapům natřely:-)
Jinak já bych řekla že Jana se zachovala jasně žensky, upřednostnila emoce před rozumem. V tom je síla ale i slabost našeho vidění světa.
Když se nad tím zamyslíš, člověk všechno dělá jen ze sobeckých důvodů. I když to vypadá jako dobročinnost, stejně si tím uspokojuje nějakou vnitřní potřebu. I když si sám sobě ubližuje, i tak si uspokojuje svou potřebu.
Mimochodem bych Janino chování nehodnotil jako čistě emotivní. I rozumem by došla ke stejnému řešení.
Je-li jeden z účastníků obchodu v tísni, pak to není obchod, ale vydírání.
jakýkoliv úkon by pozbyl platnosti pokud by nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně ....................což tady neplatí
asi máš na mysli ustanovení smluv "...že sml. nebyla uzavřena v tísni...." což taky nemá v tomhle případě relevanci
.....aby z toho nebyla přednáška, je mi líto, ale převozníkovo chování mi přijde OK.
No světluško, tohle je přece typický případ tísně... Najdi si výklad pojmu tíseň. I podle litery zákona to tíseň je, o duchu zákona ani nemluvě. V této diskusi se bavíme ne o doslovném slovíčkaření podle zákona, ale o morálním rozměru té situace. A hrozba doživotního oddělení od partnera s jediným východiskem je tíseň. Zdá se, že máš jisté vzdělání nebo zkušenosti s právem, o to víc mě zaráží Tvá interpretace.
no s tím slovíčkařením máš pravdu, občas k tomu mám sklon, ale na trvám si na tom že to není tíseň :)
pokud jde o ten zbytek asi máš pravdu, je to o tom jestli má člověk morální povinnost pomáhat nezištně cizím lidem.............možná jeho chování nebylo ze zlatého fondu morálky, ale určitě je pochopitelné..............asi jsem na lidi moc hodná :)))))
Obávám se, že to není tím, že bys byla na lidi moc hodná, ale že máš snížený práh citlivosti pro praktiky, které patří spíše do džungle než do lidské společnosti.
On nemá morální povinnost pomoci, mohl nevyhovět, tj. smlouvu neuzavřít. To by bylo z jeho strany alespoň ne nemorální, jen lhostejné chování. Zkus to ještě promyslet, zkus se vcítit do pozice té holky, zda Ty by ses v takové situaci cítila nebo necítila v tísni.
no dobře, máš pravdu, ještě o stupínek snížím a uznám, že z jejího pohledu to tíseň byla...............ale pořád bych ho neodsuzovala. OK měl možnost nevyhovět, stejně tak jako ona měla možnost odmítnout a výsledek by byl stejnej. Vcítit se do její situace dokážu, a právě proto ho neodsuzuju - přistoupit na jeho podmínku bylo její rozhodnutí, i když pod tlakem okolností. Když nic jiného tak aspoň tu dohodu dodržel
samozřejmě uznávám, že jeho chování nebylo úplně košer................prostě si jen nemyslim, že bylo tolik odsouzeníhodné
Fajn. Znáš film Sofiina volba? Pokud ne, doporučuji. Jen stručně - pointa je v tom, že Sofie má vybrat, které ze svých dvou dětí dá do plynu, a které si ponechá u sebe, může si ponechat jen jedno. I ona se rozhodla, bylo to její rozhodnutí. A i ten esesák dodržel, co slíbil, jedno dítě poslal na smrt, druhé jí nechal. Možná Ti přijde to srovnání přitažené za vlasy, ale principiálně je to stejná situace. Jediný člověk ji drží v moci, obě varianty pro ni špatné a bolestné. Navíc, proti esesákovi, z toho měl převozník osobní prospěch a varianty postavil tak, že v případě volby nesouložit by pro ni byly následky citelnější než v případě opačném. Pořád vnímáš chování převozníka tak, že není až tolik odsouzeníhodné?
Už Tě víc nebudu trápit.:-)) Měj se hezky.
To jsi tam zapomněla dát smajlíky nebo to myslíš vážně ? ;-)
Už kdysi jsem někde četl, že "ženy jsou z Venuše a muži z Marsu"...;-) Asi na tom něco bude ;-) Absolutně nekompatibilní živočišné druhy ;-)))
jesli myslíš tu část s janou, tak to myslím zcela vážně. Rozhodně to neudělala proto, aby si užila, ale jednoduše to bylo jediné východisko. Prostě menší zlo.............
Jaké menší zlo...? Ona je mu nevěrná (ikdyž tedy kvůli tomu aby mohla být s ním) a on má za to být ještě rád ??? Takto si svoji nastávající tedy nepředstavuji... To by také za chvíli mohla přijít domů s tím, že třeba začala více vydělávat, že se od teďka budou mít zase o něco lépe a pak z ní vyleze, že si našla perfektní práci, v bordelu ;-( Tohle je také v pořádku ?
technicky vzato to byla nevěra, ale jak někdo napsal výše, spíš to připomíná znásilnění, protože z toho měla spíš trauma než cokoliv jiného.............když na tebe někdo vyběhne s kudlou a ty mu podáš svojí peněženku taky to nebude darování.
a to s tím bordelem je, nezlob se na mě, trochu přitažené za vlasy, protože rozhodování víc peněz-míň peněz není srovnatelné s rozhodováním v tom příběhu
aneb zoufalí lidé dělají zoufalé věci
Já nevím, no... Ale trauma ? Z čeho ? Podmínky byly jasně dané... Buď a nebo. Kdyby se jí to obzvlášť eklovalo, tak to udělat nemusela, žádný nátlak, natož násilí, na ni nikdo nepoužil... Ona sama ta modelová situace je pěkně vypečená ;-) Proč za ním musela najust jet ona, když neměla peníze ? Proč za ní tedy nejel ten její partner ? To teď ale nemíním řešit, to jsou už jen dohady a otázka zněla opravdu jinak...
Přiznávám, že s tím bordelem to asi nebyl ten správný příklad, "přilepšit si" opravdu nebude srovnatelné s nouzí... Jen jsem tím ale chtěl opatrně naznačit, že prostě konkrétně já nevěru (nebo ať se to nazývá jakkoli) netoleruji, ať se stane z jakýchkoli pohnutek... Sorry
pokud jde o postoj k nevěře, v tom se shodnem..........chtěla jsem jen říct, že tohle mi prostě jako nevěra nepřišlo..................ok spali spolu, ale z její strany tam nebylo nic co by si užila, tedy alespoň tak jsem to pochopila z toho příběhu
jasně, eklovalo se jí to ale chtěla na druhou stranu - a jsme zase u výběru ze dvou zel
Hele, buďme rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Třeba měl on problémy s erekcí a byl děsně ješitný a ona přitom náruživá a zamilovaná. Třeba je to dobře, že se rozešli. Být to naopak, to jest být Jana mužem a převozník ženou, tak převoznice toho chlapa převezla za brutální dlužní úpis, on by do sňatku vstoupil zadlužený, po pár letech se kvůli těm dluhům zabil, zanechal po sobě spoustu hladových sirotků a jeho manželka si tu převoznici našla, znásilnila ji a nakonec jí usekla hlavu sekerou ..... konec dobrý, všechno dobré :o)))))
konečně to někdo rozlouskl
Fajn, už to nebudu škrábat ;-)
Ono se stejně k nějakému rozumnému výsledku nedostaneme, když ta rovnice je už od začátku blbě vymyšlená ;-)))
spíš zatraceně dobře vymyšlená, když si vezmeš délku vlákna za tak krátkou dobu a množství různých názorů
taková typická cyklodiskuse :)))))))))
Oba za pět a sednout ... vždyť to není rovnice, ale soustava nerovnic, ovšem proměnných je tolik, že je nelze vytknout a definovat. Zkuste souseda v lavici, pana Alberta E., ten by možná mohl tušit, jak se to má. A žáku Plzáku, vy už se přestaňte hlásit, nebo vám upadne končetina, odkrvení už jste snad ve zdravovědě brali, ne ? :o)))
No nejel za ní On, protože buď převozník nebyl bisexuál, nebo protože On by takovou obět nebyl ochoten podstoupit.
Já bych řekl, že za ní nejel proto, že už si vyhlédl jinou, která by zaplnila prázdné místo po Janě. To je přece typicky mužská reakce, ne?:-)))
No nevím, ale námět na dalši diskuzi to je. Jak by to dopadlo kdyby se pohlaví obrátilo:-))
To jako že by převozník byla stará bába chtěla sex po Petrovi, zatímco Jana by dychtivě čekala na druhém břehu? Zajímavá obměna. Pokud by reagovali jako jejich dvojníci v prvním příběhu, mé hodnocení situace by bylo stejné. Jen si nemyslím, že by Jana už vyhlížela náhradníka, takhle ženy uvažují málokdy.
malokdy? naopak trvale, neni to snad primo cil?
To by také za chvíli mohla přijít domů s tím, že třeba začala více vydělávat, že se od teďka budou mít zase o něco lépe a pak z ní vyleze, že si našla perfektní práci, jako finanční poradce, že se jí daří přesvědčit klienty, aby si objednali něco, co je pro ně nevýhodné, a ona z toho má tučnou provizi. To je také v pořádku? Myslím, že méně...
Budu trochu provokovat, jen na zamyšlení - v každé práci dáváš k dispozici kus svého těla ve prospěch toho, kdo platí, jednou je to celé tělo (prostitutka, policajt, voják), někdy jen tvary toho těla (modelky), jindy ruce (dělník), občas mozek, zadnici a prsty (úředník). Většinou člověk prodává to, na čem může nejvíce vydělat. Jak velký je rozdíl mezi tím poskytovat druhým uspokojení jako zápasník sumo a jako prostitutka? Oboje vyžaduje fyzický kontakt, střídání partnerů. U zápasníků sumo dokonce stejného pohlaví, s násilím a veřejně. Jen používají jinou část své tkáně pro fyzický kontakt. Abych předešel možným invektivám, já nikdy za sex neplatil:-).
Co se týká nevěry, jsou horší věci. Rozhodně to není černobílé. Jakmile nevěru šmahem odsoudíš, zbavuješ se možnosti tu situaci pochopit. Takže pokud Ti partnerka bude někdy nevěrná, zkus přibrzdit ve svých soudech až do doby, kdy budeš přesně rozumět tomu, co se stalo a hlavně proč. Pak teprve posuzuj. A uvědom si, že partnerka nikdy není majetek svého partnera, je to svébytná osobnost se svou svobodou a odpovědností.
jeste pred par mesici jsem o sobe mohl hrde prohlasovat, ze jsem z Marsu, doslova a do pismene :o)))
a teď už jsi na naší venušší straně? nebo si soukromničíš na nějaký úplně jiný planetě???
ee, to bylo mysleno malinko jinak ;o)) .. ale to neres ;))
No pro mne je to celkem jednoduché.
Ondřej-nemorálně: sprosté vydírání
Pavel-morálně: není nic nemorálního na projevení citů
Tomáš-ani tak ani tak: nemůžu jeho chování nazvat přímo nemorálním, ale přítel příteli v nouzi by minimálně radu měl poskytnout dle nejlepšího vědomí a svědomí. Že se Jana zachová tak jako tak podle svého je jasné a kdyby tu větu dal na konec své rady, označil bych jeho chování za morální, byť by poskytnutá rada byla jakákoli.
Jana-nemorální: Pro mne je nevěra tabu. Něco nepřekročitelného. CHápu, že někdo bude mít jiný názor, ale já mám tenhle. Nevěru bych toleroval pouze v případě znásilnění (což ale zase už nepovažuju za nevěru) nebo pokud by volba, ve které Jana stála byla o životě a smrti.Dokazovat někomu lásku nevěrou je podle mne prostě nesmysl. Voda by po čase zase opadla a láska odloučení vydrží. Pokud ne, není to láska. Ale nevěru podle mne nevydží.
Petr-nemorálně i morálně: Nemorální je použití slovního násilí vůči Janě (tedy nadávat jí do čubek). Proti tomu, že se rozešel s dívkou, která nesdílela jeho morální standardy podle mne nelze nic namítnout.
Byť bych tu dívku na jeho místě stále miloval, rozešel bych se s ní taktéž a snažil se zapomenout. Byl by to pro mne jasný signál, že se k sobě nehodíme, neboť naše morální standardy nejsou totožné a liší se v (pro mne) zásadních věcech a nikdy bychom se nemohli shodnout například na výchově dětí a náš vztah by prostě nemohl funguvoat.
Celkem pochopitelný rozbor. Samozřejmě u Jany, pokud bychom vycházeli z toho, že se situace změní, voda opadne, vydělá časem peníze a pod., pak by bylo její řešení nemorální a Petrovo odmítnutí pochopitelné. Jiná situace by byla v případě předpokladu, že situace se stala neměnná. To je morálně složitější. Samozřejmě, že dokazovat lásku nevěrou je kravina, ale nesouhlasím s Tebou v tom, že láska nevěru nevydrží. A že nevěra má zásadní vliv na názory na výchovu dětí.
Právě opravdová láska má největší šanci nevěru vydržet. Ta falešná láska, myslím lásku, ve které miluješ svou představu partnerky, nevěru nemůže vydržet. Zkusím to rozvést podrobněji:
Vnímám dva druhy lásky - lásku k člověku a lásku ke vztahu. Pokud miluješ člověka, pak jeho změna na Tvé lásce nic nemění, pořád je to ten člověk. Dokonce i když se změní tak, že už s ní dál nechceš žít, přesto ji můžeš milovat a usilovat o její štěstí, pomáhat v novém životě.
Pokud miluješ vztah s ženu, pak vlastně existují dva vcelku nezávislé subjekty - žena a role, kterou žena v životě muže hraje. Co mám zkušenost s muži, většinou fungují tímto druhým způsobem. Co se stane, když se žena změní nebo udělá něco neočekávaného? Najednou vypadne z role, oddělí se od ní a muž zřetelně oddělí oba subjekty od sebe. "Dřív jsi byla jiná, proč nejsi jako dřív, takovou jsem Tě miloval...". Jelikož nová podoba ženy mu do té doby byla neznámá, může si k ní začít budovat zcela nový vztah, jehož jediným východiskem je to, že tato osoba zničila to, co on měl rád, tj. tu roli. Takže jeho první pocit je tuto novou ženu nenávidět, nadávat ji do čubek a snažit se jí co nejvíce ublížit.
Podle mých pozorování to ženy mají nastaveno většinou opačně, tj. jejich vztah je častěji a více orientován na osobu, tj. i v případě, že se muž změní, že chce od ženy odejít, často jej mají rádi nadále a jsou častěji ochotné mu v novém životě pomoci nebo alespoň nepřekážet.
Samozřejmě to neplatí absolutně, ale častější vnímání lásky jako vztahu k roli partnerky u muže (dost často zjednodušeně interpretováno jako mužská ješitnost) a u ženy jako lásky k člověku považuji za prokazatelné.
pokud by situace byla nevratná, měl bych v roli petra silné morální dilema a nedokážu předejmout jak bych dopadl. Logoka říká odpustit nevěru, protože to bylo z lásky kvůli mě, ale dokud bych to nezažil (a proboha nechci!) nedokážu posoudit, jak bych v dané situaci reagoval. Ale protože šlo v příkladu o povodeň nevnímal jsem situaci za trvalou. Každá povodeň opadne.
Jinak bych souhlasil s tím, co jsi v tom příspěvku řekl. V tom hypotetickém případě onoho Petra a Jany, bych také(a myslím jsem to tam psal) nepřestal onu Janu milovat. Jen bych s ní přestal žít, což je dost rozdíl.
Já bych s ní žít nepřestal, dokonce i kdyby věděla, že do roka postaví lávku. Už jsem postarší pán a nemůžu si moc vybírat:-))). Tvému postoji rozumím, ale přesto jsem přesvědčen o tom, že bys brzy po rozchodu své rozhodnutí přehodnotil a zase byste byli spolu:-)). Láska je mocná čarodějka.
všechno se dá odpustit, všechno se dá vysvětlit, ale některé věci vztah změní natolik, že nelze navázat a pokračovat v té samé kvalitě jako předtím. Podle mne samozřejmě, každý máme ta kritéria nastavená trošinku jinak. Já mám tako vé věci tři, možná čtyři. 1.násilí jednoho z partnerů k druhému. Stačí facka. 2.sprosté nadávky či slovní vyhrožování partnerovi. 3.Nevěra. Pak je ještě jedna věc, a to je vědomá lež v případě něčeho opravdu důležitého, ale to by asi nakonec šlo nějak napravit a časem zase začít věřit.
Ona láska je sice mocná čarodějka, ale v partnerském vztahu jí nepřikládám tu nejdůležitější roli. Jistě bez ní to není partnerský vztah, ale důležitější je podle mne důvěra k tomu druhému a to je něco, co se moc špatně lepí a napravuje. A také si musím toho protějšku vážit a nemůžu si vážit a mít důvěru v někoho, kdo mne tak moc zklame. Můžu ho ale samozřejmě ještě pořád milovat, to se nevylučuje.
Důvěra k partnerovi je velmi ošemetná věc. Protože důvěra se často vnímá jako důvěra v to, že partner bude dělat to, co od něj očekáváš, tj. může sklouznout k pocitu vyžadovat po partnerovi právě to hraní role, kterou mu ve své mysli přisoudíš. Pak vypadnutí z té role může vyústit ve vnímání toho jako zklamání důvěry.
Nejpodstatnější na důvěře v partnerském vztahu je věřit, že partner udělá vše tak, aby to bylo k jeho vlastnímu prospěchu. To je ta správná důvěra. Pokud se k tomu přidá důvěra v to, že přitom druhému partnerovi neublíží, tj. neohrozí jeho osobní svobodu, dostojí své odpovědnosti ke společným závazkům, pak je to úplně úžasná důvěra. Násilí překračuje mez této důvěry, nadávky a vyhrožování ne, nevěra taky ne a lež pouze v případě, že jejím cílem je uškodit partnerovi, omezit jeho svobodu nebo se vyhnout odpovědnosti.
Co se týká otázky, zda si někoho vážit či nevážit, pak já mám sklon si vážit a mít v úctě i lidi, kteří se vůči mě proviní (no někdy mi to jde ztuha:-)), zvláště u jednoho člověka...). Má to jednu velkou výhodu, nemám potřebu se mstít.
Ještě jednu poznámku - očekávání je prvním stupněm zklamání. Čím více očekáváš, tím větší šanci máš na to, že budeš zklamán. Pro duševní hygienu je velkou pomocí, pokud omezíš svá očekávání na nejnižší možno míru, tj. v partnerských vztazích třeba na to, co jsem popsal výše.
Malý příklad - pravidelné dárky k narozeninám - tím se v obdarovaném vytvoří očekávání - je-li splněno, je to skoro jako samozřejmost. Není-li splněno, je to zklamání. Naprosto zbytečné. Proto dárek, který nejvíc potěší, je nečekaný dárek právě proto, že mu nepředchází očekávání.
Nene, tak to nemyslím. V9m, co Magdě vydí, co ji raní atd. Vím jaké má morální hranice atd. Nebo tedy u spousty věcí to vím. Samozřejmě neumím číst myšlenky a nevím o ní všechno. Ale vím hodně. Tím se mi odkrývá a v podstatě dává všanc. Odhaluje mi své slabosti s důvěrou, že toho nikdy nezneužiju, že jí nikdy nezraním. A nevěrou bych jí zranil a urazil a tím pádem zklamal její důvěru.
Nadávky a vyhrožování považuju za násilí. Ba někdy to může být i zraňující než fyzické násilí.
Vážit a nevážit.
Ano, můžu si vážit lidí jež se vůči mě proviní. Záleží na tom jak se vůči mě proviní. pokud ale klesnou k něčemu, co je "pod úroveň" , nelze si jich vážit, i když nebudu mít potřebu se mstít.
Souhlasím s tím, že čím víc očekávám, tím větší šanci na zklamání mám. ALe přesto nedám laťku pod jistou úroveň. Tu máme každý nastavenou jinak a těžko ji v krátkosti definovat.
S dárky souhlasím. Nosím domů květiny a podobné věci nepravidelně a bez ohledu na datum. To neočekávané potěší potom naopak o mnoho více.
Já Ti rozumím. Jak já Ti rozumím.... Je to krásné to mít nastavené takto. A moc Ti přeju, aby ses nemusel bránit zklamání tím, že si ty hranice nastavíš co nejníž.
Jenom malinko o vyhrožování a nadávkách. Tohle vždycky vnímám tak, že kdo mi vyhrožuje a nadává, že poskytuje informaci o sobě, ne o mě, takže mě to nemůže zranit.
mě může :o(
Pokud je to člověk, na kterém mi nezáleží, je mi to buď jedno a směju se mu do obličeje nebo mě to naštve. Záleží na mém momentálním duševním stavu. Ale nezraní mě to.
Od někoho, koho mám rád by mě to zranilo moc a moc.
Je vůbec morální sem toto téma vnášet? :-)) jj, další téma, které označuji jak nezajímavé..
Jedním z důvodů, proč jezdím na srazy Nakoláků, je to, že se tam vždycky ubezpečím, že slušní a přátelští lidé ještě existují. Díky své profesi na to občas zapomínám.8-(
to ja bohuzel i pres to, ze to s moji profesi nema nic spolecneho .... ale jinak naprosto souhlasim, nakolacke srazy jsou v tomto neuveritelne svetlou vyjimkou..
Nechte toho nebo tady bude zase mazec:o))))
Miru, jak je to u vás ve (V)vidlákově? Mají V)vidláci nějakou morálku?
Jižní Čechy, klídek, pohoda, slušní lidé navzájem i k procházejícím a projíždějícím - ještě nedávno to tak bylo, zůstává to tak?
Hele neprovokuj: o)))
My vidláci si vážíme jistýho Emana z Královce, kterej říkal, že nejcenější je mravní zákon v člověku a jasné nebe nad hlavou. Často si o něm v hospodě vyprávíme jakej to byl frajer.
Jinak pvažuji za zcela nesmyslné lkát nad úpadkem mravů neb to je věčně se opakující historie (např. jistý Seneca) a v praxi to vede jen k tomu, aby se mládeži nařizovalo a zakazovalo to co se nám starším nelíbí.
Ostatně platí, že se u nás morálka velmi podstatně v posledních 18 letech zlepšila , kurev ubylo.o)))
Přestěhovali/y se do Středních Čech, tady dělaj politiku, vládnou, podnikaj, kradou, sou zavřený, propuštěný, kazej morálku ...
Podívej se co tady,v celé ČR, bylo za socialismu a nepruď!!
Jak můžeš slovo "podnikat", nejdůležitější lidské právo, dát do jedné lajny s "krást, zavřený atd.? pěkná demagogie podnikání to je něco jako krádež, dělaj to kurvy, co? Pryč vodsaď začímáte tady zase medvědit.
Jo, to přehnal. Podnikání je kolikrát pěkná řehole. Že i mezi podnikateli jsou hovada, zloději, o tom se asi nikdo nepře, ale takoví jsou i mezi zaměstnanci, z nichž někteří okrádají podnikatele, i mezi nezaměstnanými, z nichž někteří okrádají státní kasu i bližní své. Jakákoliv paušalizace je zcestná.
Morálka ve společenském smyslu slova je na ústupu. Její kodifikovaná forma v podobě zákonného rámce je už tak obsáhlá, že postrádá smysl morálku od zákona oddělovat. Větší problém je v tom, že se vzdaluje aplikace psaných norem od jejich ducha díky zneužívání právě té psané podoby.To vede ke ztrátě autority psané podoby zákona. Nedostatečná kvalifikace, zkušenosti a nadhled brání posuzování sporných záležitostí podle ducha zákona, čímž jsou nuceni se všichni uchylovat k liteře a k jejímu zneužívání. Čímž opět trpí autorita vykladačů zákona potažmo zákonů jako celku. Tudíž dost začarovaný kruh.
Takže morálka je spíše záležitostí individuální, maximálně skupinovou, ale ne společenskou.
A myslím, že poměrně devastující vliv na společenskou morálku mají i média.
Je to rovnaké, ako situácia s nezúčastnenými - vyhrážky na adresu neprítomných si vypočujú vždy len tí, čo skutočne prišli...
A otázky ohľadne morálky si obyčajne kladú len tí morálnejší z nás, tým ostatným je to u zadku a podľa toho sa aj správajú. Bohužiaľ.
Fsimete si, ze slovo moralka se vetsinou spojuje s nejakym dodatkem jako: krestanska, budovatele komunismu atd. Me zrovna ted napadl pridomek falesna. Vetsina lidi, co neco v zivote dokazala a je za to oslavovana, porusila mnoho moralnich pravidel. To plati hlavne o vojevudcich, politicich a leaderech vsech typu. A co ta moralka vlastne je? Proc se ji zastitujeme? Na to muze treba odpovedet diskuse nad pribehem o prevoznikovi: Jana je samozrejme cubka, protoze bude cubka vzdy, at uz da komukoliv a bude i kdyz nikomu neda. A kdo z pritomnych panu udelal cokoliv spatneho? :-)
Poslední dvě věty - krásná ukázka "mužského" myšlení. 8-) A protože nejsem žádná bojovnice za práva žen, vůbec Ti nebudu oponovat. Prostě každý má svá pravidla morálky. A v tom je asi ten problém.
Hlavní je, že nás baví jezdit na kole i NaKole.8-)
Kdyby existovala morálka, nestávalo by se tohle :
http://www.novinky.cz/krimi/neukazneny-ridic...
To už je mimo mé chápání.
Je to morálka pragmatického sobectví. Šance, že ho chytí, je malá, následky trestu za to, že ujel, zanedbatelné ve srovnání s tím, jaké následky by to mohlo mít, kdyby zastavil. Při ujetí je použití osoby blízké stále nástrojem, jak se odpovědnosti vyhnout.
Kdyby sis ten clanek z odkazui precetl, zjistil bys, ze tentokrat si cislo toho auta trener zapamatoval.
Treba vcera mi vlitl do cesty na kruhaci nejakej Escort, ani se nepodival!!! Jel jsem z kopce, takze v tu chvili skoro 50, skoro jsem to neustal. Cislo nevim, videl jsem rude. Ten ridic si me vsiml, kdyz jsem se mu najednou objevil u skla po jeho levici a dokonce chtel skoro zastavit, kdyz videl, ze jedu za nim a mavam na nej. Kdyz jsem si sundaval bryle, tak ujel :o) Bylo by moje chovani moralni? :o)))
Číslo auta je k ničemu, vlastník vozu není odpovědný ze zákona. Museli by usvědčit řidiče, jinak vlastník prohlásí, že řidiče zná, ale že se jedná o osobu blízkou, proti níž nemůže svědčit.
Jestli dobře rozumím Tvé příhodě, pak jsi použil standardní výhrůžku násilím v okamžiku, kdy osoba, která málem zavinila srážku s Tebou, signalizovala jednání (zastavením). Pokud bys jej inzultoval, nejednal bys morálně. Pokud on správně vyhodnotil Tvé jednání jako fyzickou výhrůžku, jeho rozhodnutí se konfliktu vyhnout ujetím bylo správné. Svou výhrůžkou násilí jsi se zbavil výhody poškozeného a postavil se do role útočníka.
Nezapomeň, že bylo medializováno pár případů, kdy řidič po lehkém zranění chodce zastavil a řidič či spolujezdec byl zabit.
No ja mel chut ho v ty chvili prerazit, a zrovna jsem si s moralkou hlavu nelamal :o( Clovicek na kole je proti autu takova muska, co se da lehce zaplacnout, ale kdyz se to skoro stane treba i vickrat za jeden svih (takze v prumeru klidne denne), fakt to uz dokaze vytocit. Vazne uz jenom cekam, az to jednou prijde a nekdo me sejme :o(((
Neboj, mně taky dost často lepí, nejradši mám těsné předjíždění náklaďákem v nepřehledných serpentinách se svodidlem vpravo. To si fakt už hledám místo. A taky pěním, když mě ohrožují. Ale nikdy se nechci neovládnout natolik, abych řidiči ublížil více než on mně.
Ani preventivně ? ;o)))))))))))))))))))))))))))))))))))
Bila dodavka me pred postou nacouvala do predni masky a ridic odjel. Videl jsem to z okna a zapsal jsem si znacku. Zavolal policii, dve hodiny na ni cekal a pak jsme sepsali protokol. Chtel jsem vedet jmeno a adresu toho ridice, ale to me pry nemuzou zdelit. A co myslis ze se stalo, uz je to mesic a nic. Ani me nenapsali, ze zastavuji stihani.
Pošli obálku Matyxovi, on Ti toho debila zjistí...
Nebo se o to alespoň mohu pokusit. I když bych si raději svůj "kontakt" šetřil pro případy, kdy opravdu o něco jde (ne že bych znevažoval poškození cizího majetku).
Já si také na kole kladu různé filosofické otázky.
Kam jedu ?
Proč tam vlastně jedu ?
Dojedu tam ?
A když ano, co tam budu dělat ?
Budu mít dost sil na cestu zpět ?
Morálka v tomto státě upadá a upadá a někdy v roce 2048 upadne úplně. Pro tento stát byly důležité letopočty 1348,1448,1648,1748,1848 a 1948 . Zcela zákonitě se musí něco stát v roce 2048.
13 října 2051 si to probereme na našem srazu.:o)))
Nechci být zbytečně pesimista, ale mohla by být, tebou navržená, ochranná tříletá lhůta zkrácena o dva roky? Pro jistotu. Děkuji.
Pátek 13.října 2051 je pevně danný termín od CKP 13. Předem už vidím uplakaného nermirečka jak nám bude na srazu vyprávět o tom, jak mu v únoru 2048 znárodnili fulla. A jak je známo vidláci jsou na majetek opatrní.:o)))
Hele nech si těch narážek na vidláky, zvlášť, když zrovna nedáváme pozor:o))) Podle našich prognoz se ani v dlouhodobém horizontu další pogromy nechystají,ale jako pesimisté víme, že vopatrnosti nikdy není dost.