..různá zranění při jízdě terénem ? Já osobně tržné rány do pěti cm přehlízím a co je nad pět cm spínám zavíracím špendlíkem. Jeden doktor na chirurgii mi říkal, že se takovéto rány mají šít. Mně to ale nepřipadá bikerské tahat sebou na výlet šicí stroj. Máme doma akorát starou šlapací Singrovku a ta je dost těžká a manželka mi ji stejně nechtěla na poslední výlet půjčit. A co vy bikerky ? Vozíte sebou nějaké šitíčko ?
Zkus sesivacku a velke rany pro jistotu zalepit kanagonem.
Kanagonem to není bikerské. To se musí lepením na duše :o)))
Taková modrá nebo oranžová záplata na bradě by rozhodně byla ozdobou každého bikera :o)))
Já jehlu a nitku sebou vozím vždy :o)))
Padám minimálně, takže tohle běžně neprovozoju a když už jsem loni upad, tak mě vezla sanitka a měl jsem to s obsluhou a svoje šitíčko jsem nepotřeboval (stejně by mě šitíčko se zlomenou čelistí, odřeninami místy až na maso na téměř celém těle a naraženým celým hrudním košem a nějakým problém se svaly kolem lopatky - záda až po téměř roce už jsou téměř ok).
Naštěstí jsem měl aspoň helmu, která mi asi zachránila život a taky jsem měl camel, který trošku zmírnil následky se zády, bez něj by to bylo ještě horší.
Místo vození šitíčka se snažím za každou cenu takovou akci neopakovat.
Pokud bych padal pravidelně (a měl z toho tržné rány), tak bych se nad sebou snažil zamyslet, to by asi něco bylo hodně špatně.
To vypadá na stojku na řidítkách, nebo parakotoul přes řidítka a pád nohama po směru jízdy. Nevím zda Tě to potěší, ale v říjnu 2002 jsem něco podobného předvedl v 50km/h. Musím chodit pravidelně plavat, jinak mě rameno začne opět bolet (stačí plavání tak na měsíc vypustit a je to tu zas). Ale zatím se to stále lepší. Jsem zvědav co to bude dělat za dvacet let....
U mě jsou ty záda po roce naštěstí docela ok (kritický byl první půl rok), i když se občas ozvou.
Přes řídítka jsem letěl, ale jak netušim, mám asi 2 minuty okno. Bylo to ve sjezdu z Dvoraček dolu a já se tam "velmi chytře rozjel po tom asfaltu na začátku". Sklon je tam opravdu velký (odhaduju, že tak 25%). No a pak to nečekaně přešlo v šotolinu (to by ničemu nevadilo) a současně začaly odvodňovací díry (ne kanálky jako se použivájí, ty tam prý kdysi byly, ale v tom sklonu nestačily a voda vzala často celou cestu, tak tam udělaly odvodňovací jámy, cca 30-70cm široký a 10-30cm hluboký, jak která).
K tomu přibyl další faktor a to velká únava po předchozím 14denním ježděním, takže hrozně spomalené reakce. Kdybych reagoval rychleji, mohl jsem výrazně víc přibrzdit na asfaltu před první dírou. Takhle jsem nezabrzdil před první v podstatě vůbec. A následovalo další špatné rozhodnutí, že ty díry budu projíždět, ta první nevypadal tak hrozně. Už na začátku jsem viděl, že následují pravidelně po sobě cca po 10-15m (to už si přesně ani nepamatuju, neměl jsem moc času si je prohlédnout a po pádu už jsem nic neprohlížel) a bál jsem se, že když je budu skákat (což bych pravděpodobně zvládnul i v těch 55km/h, které jsem zjistil dle maximálky tachometru, jiný sjezd ten den ještě nebyl, tak to muselo být z něj), že nedokážu pořádně před další brzdit (sklon stále hodně velký a šotolina, špatné podmínky pro větší brždění).
Tak jsem se rozhodnul je projíždět. První jsem projel a celkem bez problémů a ještě jsem nepatrně před druhou přibrzdil (moc ne, to za těch podmínek nešlo). Ale zdálo se mi to přijatelné, už jsem myslel, že tak 3-4 díry a mám pohodovou rychlost kolem 30 a nebude žádný problém.
Jenže jak to vše probíhalo velmi rychle, tak jsem ani nestačil zaregistrovat, že druhá díra byla hlubší a hlavně měla špatnou výjezdovou hranu, takže se prostě projet nedala v žádném případě při té rychlosti. Ta se musela skočit (minimálně předtím kolem). No a to se nestalo, takže jsem se do ní zapích (i přesto, že jsem byl úplně za sedlem, to ale při té výjezdové hraně bylo prd platné).
Pak jsem se při tom zklonu ještě pěkně daleko svezl po dopadu po tom štěrku, ostatní se divili, že jsem dopad jen asi 1-2m za tu díru (ale pak jsem ji vysvětlil, že jsem letěl už v té předchozí).
Samozřejmě zásadní chyba byla to pustit na tom asfaltu, ale ten přechod terénu byl opravdu zákeřný.
Ještě se utěšuju tím, že jsem nemohl chodit plavat (nesmím plavat kvůli problémům s uchem, snad za pár měsíců už budu moct a hned na to vlítnu), což by určitě také přispělo ke zlepšení a celý půlrok rehabilitoval jen bez vody.
Teda bejt tebou jsem při tom všem ráda, že ti nezůstala podstatná část mužského těla viset na sedle, když jsi přes něj letěl :o)))
lékárničku vozím, ale šitíčko v ní nemám. Sichrhajska ti udělá hnusnou jizvu, na to kašli. Statčí stáhnout obvazem a náplastí a na šití se stavit u doktora. Akorát pokud jedu na dýl a domů se jentak nedostanu a doktor by se blbě scháněl (cizina), tak s sebou beru šitíčko a zubní nit. Je to lepší než obyčejná u které je větší riziko zanícení. Pokud nemáš chirurgické jehly (já ne) doporučuju čalounické. Jsou taky prohlé a jde to s nima lépe šít než s obyčejnýma. Obvzlášť když šiješ sám sebe.
Brrrr... Ty bys dokázal šít sám sebe..??
no jistě. já zas nejsem takovej bolestín a když je to hluboký a zůstalo by to rozšklebený a tedy by se to hojilo Bůh ví jak dloho, tak je lepší překonat trochu tý bolesti a sešít to. A když nikde nikdo není, tak kdo jinej než ty sám. Já si ale takhle zkoušel šít ruku a tam bylo blbý to, že s jednou rukou se to strašně blbě šilo. Obvzlášť s tou rovnou jehlou:o(
Jenom si člověk musí dávat pozor, abysi k ráně nepřišil trenýrky. :o))))
jo, to mi připomíná, jak jsem si někdy na prvním stupni základky přišíval knoflík ke kalhotům. Učili nás to v nějakejch těch ručních pracech ve škole, a tak jsem mamce hrdě nahlásil, že si to udělám sám. Přišil jsem to celkem pěkně, ale bohužel i k teplákům, co jsem měl na sobě :o))))