Mně se to stalo předevčírem, poprvé za celou dobu, co jezdím. Jednak totální únava fyzická - nohy. ruce, hlava, všechno jako by mně nepatřilo, vůbec mi nešlo opírat se do pedálů. Navíc i psychicky - jel jsem bez zájmu, jako z povinnosti. Danou trasu jsem sice ujel, ale průměr mizerný, dorazil jsem až večír.
Dost jsem byl zvědavý na včerejšek - naštěstí všechno OK, vrátilo se to do obvyklých kolejí !!! :-)
jo zazil. byl sem na vylete, celej den sem moc nezral a pak sem nechtel sezrat jediny jidlo co sem mel sebou a to drahou energy tycinku (protoze byla kavova a ne jabkovoskoricova nebo co) malem sem tam zustal. pak sem ji sezral a dojel sem, byla to vylozene zacatecnicka chyba nedavat si na sebe pozor, a hnat se dopredu jak tydyt
To nebylo vyhoření, to byla hypoglykemie :o)))
Nápodobně ;-)
Už je to nějaký týden zpět, ale poznal jsem to na vlastní kůži už také. Na 100km výletě mne asi od 70km nechtěly poslouchat nohy, čím více jsem šlapal, tím pomaleji mi to jelo, hnusný pocit ;-) A bylo to ještě dost daleko od domova i od případné záchrany jménem vlak... Celou cestu jsem myslel jen ať už to mám proboha za sebou ;-) Kamarád za mnou brblal také, ale on už od 50. kilometru :-)))
No, nějak jsme to přežili, necelých 10km od cíle dali zastávku v hospůdce a já kromě piva do sebe nacpal i dvě Tatranky a hle !, jako by mne polili živou vodou... Hned jsem měl roupy ještě někam jet, ale kolegou to už bohužel nebylo neschváleno s dost výmluvným klepáním si na čelo :-)))
Takže bych tomu nakonec možná ani neříkal vyhoření, ale asi totální nedostatek cukru :-)))
jo, tak totální nedostatek cukru, to beru .... to jsem bohužel zažil víc než párkrát, než jsem přišel na to, že můj odpor ke sladkému je v tomto případě sebevražedný :o))
Tak si dej pivo. Tam je cukr taky.
Pivo jsem do sebe po cestě naléval pravidelně, to se neboj ;-) Ale asi to už bylo přeci jenom málo, no...
Musíš vozit pořádnej Camelbag : http://www.vysokohorskesporty.cz/pratele...
to sice ano, ale bohuzel vedlejsi ucinek alkoholu jsou po chvili ztezkle nohy (alespon u me ;o((()
tento stav trva od uz prechodu mladi (ukonceni skoly) k dospelosti, a nejak nechce zmizet :-/
Tak se vrať zpátky do školy :o))) Dneska přece můžeš studovat v jakémkoli věku :o)))
Jeden z prvních písemně doložených pocitů vyhoření zažil do slova a do písmene 6.července 1415 jakýsi Honzík Hus kdesi v Kostnici (na kole tam určitě nebyl!).
Ai správně načasoval svůj příspěvek do těchto dnů - za tři dny vzpomeneme tohoto výročí... :o))
:-))))))))))))))))))))
Není to tak legrační, jak se zdá, vezmi si z toho poučení, a buď hodně rád, že to za jeden den bylo pryč. Bez benzínu žádné auto také nejezdí a i když mu dáš nažrat, po 100.000 km je vyšeptalé. A to nemá duši.
ted vážně ai. jak píše šveska, už nás blízké přestaň srát (omlouvám se ale jinak to nejde) s tvojí dietou a koukej žrát nebo to s tebou sekne!!! a myslim to vážně nebo zrušíme plánovanou akci:-(
Správně. Jen jsem to nedokázala vyjádřit tak jadrně! :-)))
A hele, tak vy ste byli už včera doma takhle brzo, jo? :-). Jím jak zběsilej - včera jsem zdlábnul dva balíčky knekebrotu najednou :-))).
Jo covece, to se mi ted stalo cca 3 tydny zpatky...
Nemyslim ze by to byla hypoglikemie..
Pod dojmem serie nechutnych dietnich omylu jsem za soumraku vyrazil dat aspon 50km jako abych ty dietni chyby odcinil (sezral jsem toho fakt dost, takze hypoglikemie fakt NE). Vzal jsem to z Barrandova podel reky na Zbraslav, pak nahoru k Cukraku no a pres Lisnici a prejezd Brdskyho hrebene u Mnisku a pak dolu podel Berounky zpatky..
Fakt celou cestu mi to zoufale nejelo, uplny mravenceni v nohach tepy se mi motali furt kolem 120ti a vys ne a ne naskocit... Div ze jsem to po rovine netlacil. No a pak po cca 50 km kdyz uz jsem byl v Radotine, mi najednou bouchly saze tepovka mi vyletla na 150 a ja jsem to pelasil jako znovuzrozenej... Na a kdyz jsem proletl Prokopakem a vyletl do Barrandovskyho pahorku, tak jsem byl tak rozpumprlikovanej, az se mi domu nechtelo a dal jsem to jeste 2x kolem sidliste :o)
Domu jsem prijel v pul druhy v noci na tachometru 80km a manzelka moje nejlepsi si docela klepala na celo.
Ale jak jsem se na zacatku plouzil, tak jsem fakt myslel ze ten bicykl snad radsi prodam nez jezdit s takovou nechuti.
No a pointa teda asi je, ze nekdy ty saze bouchnou hned po par kilometrech a nekdy to hold asi trosku trva..
Já měl, dědku, něco trochu podobného loni touhle dobou. Můj recept - udělej si víkend někde v rovině, kde to jede samo. Natočíš si hodně km a nohy se úžasně rozhýbají. Takhle mi loni pomohla taky Stráž od únavy po náročném létě.
Jinak si z průměru (AVG) nic nedělej nebo ho radši nesleduj! Já se na něj teď občas pod vlivem zdejších borců podívám a málokdy mám přes 14 km/h.
Vzhledem k tomu, že to nosíš na rameni, tak průměr je úctyhodný! Ale máš zase neošoupané kolo, tak to se určitě vyplatí být pomalejší! Viz rubrika Biker a asfalt :-)))))))))))))).
Pokud pojedeš někdy se mnou, tak při pohledu na mne teprve uvidíš co to je únava na kole. Já měl nedavno takový žaket, až jsem si říkal :To zase dostala cyklistika na frak.:o)))