Tak to jsem teda dneska v noci koukal : v 01.45 hod na Hlávkově mostě jsem potkal staršího cyklistu. Měl jsem s ním společný kousek cesty a tak jsem si sním začal povídat.Bylo větrno a střídavě pršelo, řekl mi že míří do Teplic. Po otázce proč vyjel tak pozdě v noci odvětil : jedu z Českých Budějic. Když mi poté řekl, že je mu 75 let !!! a odmítnul pozvání na čaj, že spěchá za bráchou který mu jede naproti do Lovosic tak mi spadla čelist. Obdivuji takový výkon i v takovém věku.
Haha, to byl určitě nějaký vtipálek a dělal si z tebe prču. :-))
1:45? Vzhledem k tomu koliks toho na narozeninách vypil, předpokládám, že si věci nepamatuješ přesně tak jak byly. Ostatně jestli jel na Teplice, tak cestou na Prosek musel pořádně zmoknout (jel jsem tak hodinu před Vámi a od mostu Barikádníků lilo jako z konve), prochladnout a nejdále u Kralup padnul mrtvý do škarpy...
Typ nesmrtelny starik je mi dobre znam. Potkavam v lese, kam chodim behat cleny mistniho maraton klubu. Ma to vetsinou tento pruveh:
Dobehne mne starik 60+, ja trochu zrychlim a on zacne jak je to dobre ze ti mladi taky behaj. Takhle bezime par kilometru a nakonec odpadnu na nejakou odbocku s nejakou trapnou vymluvou. A vedomim, ze on tam bude jeste par hodin krouzit :-)
Šedesátníci jsou schopni časově konkurovat i o 20 let mladším na stupních vítězů. Pětašedesátníci už velice výjimečně.
Měl jsem kolem 45 let a běžeckého rivala v podobě otce svého kamaráda. Ten pán měl už přes 60 let a závody vypadaly tak, že když já jsem trochu polevil v tréninku, byl rychlejší on a opačně.
Narodil se v Praze, za mládí byl atletem, který běhal s p. Zátopkem, Roudným a pod. borci. I po šedesátce byl jeho čas na km těsně kolem 4 minut. Jmenoval se Bořivoj Pojezný.
Velice se těšil na své první Běchovice; ač Pražan, nikdy je neběžel. Ten rok měl 65 let a nikdo z nás nepochyboval, že bude vítězem ve své kategorii. Těsně před mostem u konce 5. km zkolaboval a zemřel. Všecko další, co se dělo, bylo skandální. Především úplně zklamali pořadatelé i se svou zdravotní službou.
Několik hodin ležel v příkopě u silnice a když dávno po skončení závodu přijela pohřební služba (až ke 14. hod.), mladíci si nasadili chirurgické rukavice, vytáhli rakev, přinesli ji k mrtvému, jeden ho chytil za ruce, druhý za nohy, rozhoupali ho a hodili do ní. Sundali si rukavice, hodili je do příkopy, rakev šoupli do auta a odjeli.
To vše před zraky nás, zlínských běžců (včetně jeho syna), kteří jsme s tam s ním přišli rozloučit.
Tato příhoda spolu s následným podvodem s časomírou při 100. ročníku Běchovic rozhodly, že jsem se zařekl, že Běchovice už nikdy nepoběžím.
Ti starci jsou tyto výmluvy zvyklí a moc dobře vědí, že za nejbližším houštím padneš do škarpy...
tj, ale vzdycky se pak v hospe sazej s vostatnima starcema, az za ktery housti to bude tentokrat
Kámoš má podobnou historku. Byli na vandu a večer se uložili na nějakým kopci, kam vylezli z posledních sil a dlouho chytali dech. Až za šera přišel nějaký starší chlápek s předválečným batohem, který se ani nezadýchal. Celý večer jim hrál na kytaru a vyprávěl, že bez chození a vandrování by nemohl bejt. Bylo mu 72 a byl čerstvě rozvedenej s manželkou, se kterou žil přes padesát let, protože ho přestala pouštět na čundry. Ráno zmizel, když se začali probouzet tempem, který on asi vydržel dlouho, ale oni ani kilometr:o)
Asi před 15 lety jsem byl na cyklistickém zájezdu s cestovkou v Rakousku. Protože se mně nechtělo jeden den jen tak kroužit kolem Brucku, domluvil jsem se s vedoucím výpravy, že pojedu na otočku do Štýrského Hradce (Graz). Podstatně mladší kluci hned, že pojedou se mnou, ale když zjistili, jak je to daleko, vzdali to. Zato se ochotně přidal jeden 73letý pán. Cestou měl takové tempo, že jsem měl co dělat, aby mně neujel a jeho cestou přetržený řetěz byl vítanou přestávkou ve stálém tempu mezi 30 – 35 km/hod.
Při řeči cestou jsem zjistil, že taky běhá. Když jsem se poté chystal na dovolenou na kole, vždycky jsem předtím zkvalitnil své běžecké tréninky a nikdy jsem nelitoval.
Zažil jsem cyklistický zájezd s cestovkou, pětidenní puťák z Prahy do Vídně. Jel s námi i jeden starý pán (cca 75 let) na starém cestovním kole s jediným převodem a torpédem. Jelo se přes Tábor, Slavonice a Znojmo, denní etapy kolem 100km a tohle všechno na tom starém kole zvládnul jako nic.
Já se takhle před rokem potkal ve vlaku s pánem v důchodu, který si stěžoval, že už skoro nejsou organizovány pochody na vzdálenost 100 km. Ostatně u nás pořádáme turistický pochod a podobní čiperní staříci se tam dost vyskytují. Bohužel si s nimi nepopovídám, obvykle mluví německy.