Ja se ted radil se strejdou Googlem a nic nenasel.
Vyrobci to asi vyzkousene maji, ale neni to nejak extra zajimavy info pro cloveka, co plast nakupuje. Proto to asi neudavaji a dle meho ta rychlost je takova, ze stejne ji tezko dosahnes.
JInak u aut mas rychlostni limit na kazdem plasti vyznacen. Rychlostni index je to posledni pismeno. A tusim ze je to od cca 140km/h do 250km/h
Já bych to (pro kolo) viděl stejně důležité jako maximální doporučenou provozní rychlost tenisek. Pokud bude na běžeckých tretrách doporučeno nepřekračovat 100km/h, k čemu nám to bude dobré?? :o)
Ale hodně záleží na plášti :o))
http://gadgets.zive.cz/?q=node/2420
To je koumaaak....:-)
Jak který výrobce, jak který plášť a při jakém hustění a zatížení.
Už dříve jsem zde popsal příhodu s pláštěm Rubena 47-622. Nahustěný na předepsaný nejvyšší tlak vydržel při plně zatíženém kole asi 12 km. Po této vzdálenosti se ozvala rána jak z děla a jel jsem po ráfku. Bočnice pláště se utrhla od patky.
Když jsem při demontáži viděl ošizenou konstrukci tohoto divu techniky, s Rubenou jsem pro cykloturistiku skončil a užší pláště (28-622) této firmy mám jen na lehkém silničním zimním kole.
Při stejné zátěži, na kterou Rubena 47-622 nestačila, jsem s jakýmikoli jinými plášti najel tisíce kilometrů (max. asi 12 500 km na předním kole).
Protože plášť musí udržet především odstředivé síly, je nutno alespoň vidět v řezu konstrukci pláště. Svůj podíl má také kvalita (složení) a tvrdost směsi (použitá pryž) a dodržení technologie vulkanizace (zvýšením teploty se zkrátí vulkanizační doba, ale změní se vlastnosti výrobku).
Jednoznačně odpovědět tedy nelze, jisté ale je, že u plášťů pro cyklistiku se takovými měřeními asi nikdo nezabývá. Stejně tak, jako s vyvažováním kol. Kdo chce vidět příklad, ať si vezme duši (Rubeny jsou zvlášť vhodné pro ukázku) a hustí ji samotnou. Kdo neviděl, bude se asi divit.
Reaguji ještě sám na sebe:
Plášť musí samozřejmě udržet především zátěž, ale pro odpověď na otázku je nejdůležitější odstředivá síla při nejvyšších možných otáčkách, než dojde k destrukci.
Situace je ve skutečnosti podstatně složitější, protože v provozu dochází ke zplošťování pláště v místě styku s podložkou (vozovkou či jiným povrchem) a současně k deformaci bočnic. Protože za pohybu se pneumatika odvaluje, dochází k takovým neustálým změnám tvaru (zploštění na obvodu a současně rozšíření bočnic a zase návraty zpět) tím rychleji, čím větší je rychlost. To je za ideálních podmínek. Při jízdě po nerovnostech jsou navíc i tyto deformace nestejné a neustále se měnící. Při takové neustálé „práci” pneumatiky dochází také k jejímu ohřívání.
Dosud jsem uvažoval o ideálním plášti. Skutečný má různý stupeň opotřebení a také změněné vlastnosti vlivem stárnutí až destrukce materiálu (praskliny) především vlivem slunečního světla.
To je pravda koupil jsem Rubeny Flash 32x622. Byly tak křivé že při rychlosti nad 30 km/h se kolo proměnilo ve vibrující sbíječku. Při vyšších rychlostech jsem čekal kdy se začnou samovolně povolovat šroubky. Naštěstí prodejce uznal že na nich opravdu nelze jezdit a vzal je zpět.
jo, tak s touto Rubenou mam tu samou zkusenost:-/ Nad 30km/h bylo to hazeni dost neprijemny, nad 60km/h pomalu o zivot.
Výrobci nevyrábí pláště pro žádnou maximální rychlost. Důvod, proč toto mají automobily je kombinace adheze vzorku (vcelku zanedbatelné) a především konstrukce vzhledem k tlaku vs. odstředivé síle. Většina automobilů dosahuje rychlostí přes 160 kmh, přitom mají gumy na ráfcích vesměs 12-16 palců. U kol je to 26-29 palců a jezdí rychlostí max. okolo 70-80 kmh (z kopce), víc dá málokdo. K tomu poměr hustoty směsi, stavba kordu atd. Jinak řečeno, těžko najít podmínky a zároveň člověka, aby se dala překročit tato hranice u kola.
Jediné co lze doporučit je obouvat kvalitní pláště, aby se pak člověk nedivil jejich náhlému a totálnímu defektu (což se může stát i při stání na místě). Rychlost bych kromě stavby vzorku neřešil.
Obávám se, že jsi mylně informován.
Pláště jsou konstruovány pro potřebné rychlosti a zátěž s ohledem na jejich použití. Podle toho mají určitý počet určitých kordů, pláště pro vysokou zátěž mají ocelovou vložku, atd. a podle určení jsou voleny i směsi a vulkanizační hodnoty (čas, teplota, tlak)
Např. pláště pro zemědělské stroje jsou do 40 km/h, pláště pro motokáry do 180 km/h, pláště pro letadla z Moravanu a Kunovic do 600 (650? nevím už přesně), atd.
Při vysoké rychlosti může dojít i k odtržení běhounu (odstředivou silou). Stejně tak, jak je někdy vidět u protektorů (občas u silnice).
Jisteze mas v leccem pravdu. Ale jak pise Matyx, pri rychlostech jizdniho kola a hlavne pri typu plaste pro jizdni kolo bych tohle zdaleka neresil.
Plaste pro automobily apod. maji uplne jinou sirku a tloustku behounu, takze maji na obvodu predevsim uplne jinou hmotnost. Pri vyssich rychlostech tim vznika neporovnatelne vetsi odstrediva sila, nez na lehounkym, max. nekolik set gramu tezkym plasti u kola jizdniho. Tech par gramu rotujicich na obvodu plaste jizdniho kola se utrhne urcite mnohem pozdeji, nez by clovek vubec cekal.
Pro uklidneni- nejenom z vlastni zkusenosti muzu potvrdit, ze bezny plast pro jizdni kolo vydrzi slusne pres 100 km/h (cca 120km/h minimalne, na 100% :o) )
Reagoval jsem na toto:
»Výrobci nevyrábí pláště pro žádnou maximální rychlost. Důvod, proč toto mají automobily «
Stejně tak se to ale týká i plášťů pro cyklisty. Stačí se podívat na stránky výrobců plášťů, např. na stránce http://www.tufo.com/index.php?lg=cz&co... je nádherně vidět konstrukce. Všecko má svůj přesný význam, dokonce i úhel kordových nití a změna má za následek změnu parametrů.
U plášťů pro kola se patrně nikdo nezabývá rychlostí proto, že by snad mohlo při vysoké rychlosti dojít k defektu (destrukci) pláště kvůli rychlosti, ale tím, aby v požadovaných podmínkách použití plášť co nejvíce splňoval zadání pro požadované jízdní a jiné vlastnosti (rychlost, záběr, životnost, odolnost, zátěž, atd.).
Použité materiály pro výrobu plášťů pro jízdní kola jsou v zásadě tytéž (nebrat doslova), jaké se používají i pro jiné pneumatiky, takže vzhledem k podstatně nižší rychlosti určité požadavky jsou automaticky splněny s reservou.
OK, tak si rozumime :o) Ja si uz skoro myslel, ze u plastu pro jizdni kola uvazujes o utrzeni behounu vlivem vysoke rychlosti. Slo mi o to, ze tohle vazne nema cenu resit. Jinak pochopitelne nemam nic proti.
Ještě jsem si všiml Tebou uváděných rychlostí:
Tobě se podařilo jet na kole 100 – 120 km/hod.? Já mám osobní rekord 86 a víc už se nepodařilo. Možná tak na horském, které je nižší, než můj dvoukolový kamión.
Za bezvětří jsem od 60 km/hod. měl co dělat, abych chvíli udržel rychlost kvůli odporu vzduchu a těch 86 se mně podařilo dosáhnout až v Tatrách. Snažil jsem se alespoň o dosažení 90, ale nešlo to. Ležel jsem na řídítkách (triatlonový nástavec) a na 50/11 šlapal naplno. Po zvednutí se spadla rychlost bleskově na 70.
Na biku jsem mel uz vickrat po zavodech max okolo 80 km/h, za posledniho pul roku po znovuobjeveni silnicky jsem zatim v okoli nenasel kopec, co by mi dovolil vyssi rychlost nez tusim 85 km/h. Aspon u me je to jenom o dostatecne dlouhym a sklonenym kopci bez zatacek. Jinak tech 60 udelam pri sprintu i na rovine.
Ale uz to tu taky v jakesi diskuzi bylo. Kdyz jsem jednou "za mlada" :o) na treninku zadefektil, trener me pak chytl rukou za sedlo a pri dotahovani baliku mel na tachometru sve motorky prave tech asi 120 km/h. Jakou max. rychlosti jsem jezdil tenkrat sam bez tlaceni netusim, protoze jsme meli v te dobe jenom pocitadla ujetych kilometru :o)
Tak to mas stesti, ze to bylo tenkrat:-) Ted by te trener se svoji masinou roztlacil alespon na 220:-) Bys ten balik trefil jak kuzelky:-)
Hele....a ze nam driv to pocitadlo stacilo:-) Ted furt koukame po kompjuuutrech, co nam zmeri snad vsechno:-)
Uz tehdy jsem se slusne zavlnil, kdyz jsem ten udaj uvidel, natoz 220, a vubec- nehrozilo by odtrzeni behounu plaste vlivem odstredive sily? :o) A to tvoje prirovnani ke kuzelkam me vazne rozchechtalo :o)))
Ad kompliky- kdyby tenkrat byly takovy zazraky, co se prodavaji dneska a byly na ne i penize, myslim, ze by si svoje kupce nasly vzdycky. Ach jo, ze my to dneska ale vazne potrebujeme veci, co? :o)
Ja jsem driv mel dole u "motylku" takovou zeleznou krabicku se zubatym koleckem. Na dratech takovej tajtrdlik, kterej do toho narazel....ja si tenkrat myslel, buh vi co tam nemam...pocitalo to kilometry a kluci mi to strasne zavideli:-)))) Pak kamarad dostal takovej ten budik (vypadalo to jak z motorky) a to mu ukazovalo pocet kilometru a i rychlost....ihned jsem se stal cyklistickou dvojkou:-((((
Jenomže to byly doby, kdy se při přeskakování řetázku posunulo zadní kolo dozadu a když už nebylo kam posunovat, koupil se řetěz nový a kolo přesunulo dopředu. Dnes je to na výměnu řetězu a všeho, co má zuby.
Ty výdobytky techniky taky pamatuji. Ještě luxusnějším byl mechanický tachometr s rychloměrem ve světle. Na cenu se už nepamatuju, ale cosi mně říká, že asi 95 (nebo dokonce 130) Kčs. No, hrozné peníze v tu dobu. Ten malý kovový k motýlku stál po slevě asi 50.
Hmmm, tak já si "k motýlku" (mezi páku torpéda a zadní dolní vidlici) montoval maximálně tak proužek umělé hmoty z obalu "hranatého" polárkového dortu a druhý konec strčil do výpletu ;-) To byl pane zvuk ;-)))
Ty šťastlivče! Já jsem do Pionýra dával na 1. Máje kousek kartonu, ohnutý o vodorovnou vzpěru předního blatníku. Proti vypadnutí ho držel provázek na řídítkách. Ještě jsme zapletli do špic krepový papír a dělali po dědině randál.
Favorit byl můj sen, který se mně nikdy nesplnil. Otec ho překazil pořízením polobalonového Stadionu. Ten měl ale výhodu nejlepšího sedla, na jakém jsem kdy na kole seděl.
A taky jste si davali do vypletu "kocicky"? Drat obalenej nejakou chlupatinou:-) Ja si tenkrat takhle udelal prvni muj disk:-) Omotal jsem ten blazinec kolem dokola:-))
Tohle k nám do vidlákova tedy nedorazilo ;-) Možná jen proto, že nebyl ten správný materiál ;-)
Dělali jsme ale něco podobného. "Telefoňáckými" tenkými dráty v barevných bužírkách jsme si zkrášlovali výplet ;-) Ale jen decentně, poblíž náboje, kde se křížily špice, tak přesně od vrcholu trojúhelníku, který to tvořilo, se začalo motat a skončilo se maximálně po 5-10cm...
Na té origo (dodnes pojízdné) Ukrajině, kterou jsem také za svých dětských let proháněl, je to dodnes ;-)))
To taky znam!!! Taky to do naseho vidlakova dorazilo:-)
Mezi Švýcarskem a Itálií takovej je. Potkal jsem ho na cestě ze Svatého Mořice do Italského Malsu (dřív prý Tyrolsko). Jeli jsme ze přes nějakej kopeček (700m převýšení na 7 Km), a za ním byl dlouhej, táhlej sjezd. Ten kopec se jmenoval asi "rešen pas", nevím jak se to píše. Tam jsem jel na příšerné, vysoké plečce, na 42 mm širokých pláštích rychlostí 87,7 km/h!
Presne pod Reschen (italsky Resia) jsme byli loni, konkretne v Nauders http://kolostranky.blog.cz/0608/alpy-2006
Jestli myslis sjezd na italske strane, protoze na Rakousko to bylo dost pozvolny, zdalo se mi, ze je tam na rekordy moc zatacek. Mluvim o asfaltu presne u prusmyku, dal netusim, jezdili jsme prakticky jenom v terenu. Zato v tom terenku 8 km 800 m nahoru, ale hezky krokem, to melo do upravenych cesticek dost daleko :o) Ale ty vyhledy!!! :o)
Jó tak to je přesně ono. Dolů jsme jeli kolem nějakýho hradu, za tou přehradou byla vidět větrná elektrárna a pořádnej ledovec na obzoru. V Malsu byl camp s vstupem do místního Aquaparku grátis! Zatáčky tam jsou táhlý. U brány města Malls jsem to málem neubrzdil a skoro jí zbořil. Je ale fakt že jsme předjížděli auta :-)
Např. sjezd po asfaltu ze sedla pod Marmoládu v Dolomitech, kde je cca 2km dlouhá rovinka po přehledné zcela rovné silnici s perfektním povrchem a sklonem kolem 20%. Tak tam běžně na silničkách se dá dát ke 120km/h a to bez balíku pouze jednotlivec. Na biku tam pak lidi dali kolem 110km/h.
Při pokusech u velkých rychlostí platí zásada, hlavně nešlapat. Při těhle rychlostech je zcela dominantní odpor vzduchu, které se musí snížit co nejlepší zalehnutím a to minimálně ruce zcela k sobě na řídítka, nohy taky a úplně lehnout. Jsou další lepší posezi ale nebezpečnější a hůře dosažitelné.
Jakmile začneš šlapat, tak tomu stejně vůbec nepomůžeš, ale současně hned výrazně zvýšíš odpor vzduchu, protože při šlapání nelze držet žádný aerodynamnický poleh. Ve výsledku se šlapáním dáš mnohem menší rychlost.
A jsme přesně u toho, co jsem psal. Rychlost je to, co se například u pneumatik automobilů řeší, měří a tabulkuje. U kol nikoliv, protože to nepodléhá stejným podmínkám.
A ohledně vlastností, tam je to i u automobilů testováno a oceňováno, ale nelze to jednoduše kategorizovat.
Takže rychlostní ani hmotností parametry pneumatik u kol neexistují, zatímco u automobilů (díky větší odstředivé síle a tření) ano.
A hranice adheze vzorku a směsi si holt každý musí odzkoušet sám na vlastní kůži (doslova), protože na to se tabulky ani udělat nedají.
Tak nějak. Proto mě taky velice překvapilo, když jsem zjistil, že při zkouškách bot v někdejším SVITu nikdo nedělá zkoušky přilnavosti k různým povrchům, takže člověk šel po přechodu a vyhýbal se (zvlášť za mokra) bílým čarám, protože to hrozilo rozjetím nohou.
Mám takové tušení, že se takové věci nedělají ještě ani dnes ;-)
Mám jedny běžecké/trekové sportovní boty od jednoho hodně známého výrobce a v těch mám na mokrých přechodech problémy také. To samé třeba mokré podchody u metra a tak... S nimi je to občas jak na ledě ;-)
Podle výrobce jsou opravdu vhodné na "terénnější" použití... Ale mokré dlaždice asi terénem nejsou ;-)
Nedělají a nikdy ani dělat nebudou. Selský rozum není majetkem výrobců, ti uvažují jinak.
Navíc SVIT už ani neexistuje. Geniální podnikatelské geny se zarazily u Jana Antonína Bati. Syn jeho nevlastního bratra Tomáše, Tomík, dnes 93letý, je neschopný a jeho potomci nejinak.
Pro Tomáše a Jana Antonína by „čínské nebezpečí” bylo výzvou, aby tam okamžitě odjeli, koupili za pár šupů půdu, o kterou nikdo nestojí, postavili tam několik měst s fabrikami, zaplavili Čínu a posléze celý svět kvalitními a levnými „baťovkami” a stalise jedněmi z největších, ne-li největšími kapitalisty světa.
Tomík Baťa je už jen nositelem kdysi slavného jména a prodává cizí boty. Něco, jako král bez království.