NaKole.cz

Re: Co bych si měl postavit za lehokolo?

Myslím, že je tu trochu zmatení pojmů, "geometrie" tu má dva významy. Jednak je to "geometrie podvozku" (hlavně závlek, pak rozvor, sklon hlavy, vyvážení řízení) a jednak celková konfigurace kola vzhledem k poloze jezdce (výška a sklon sedla, diference sedlo-pedály, poloha řídítek, způsob jejich pohybu při zatáčení). Pro to je myslím pojem ergonomie? Ví to někdo jistě?
To druhé je jednoznačně subjektivní záležitost. Pokud je řeč o ninkových strojích, tak ty jsou hodně aerodynamické (jak se od leteckého inženýra dá čekat), čili spíš nižší a ležatější, s horním řízením. To se někomu líbí a někomu ne, neexistuje tu obecné lepší a horší (v rámci smysluplných mezí), jel lepší nebo horší z nějakého hlediska (aerodynamika, rozhled v provozu, manévrovatelnost). Problém Jarmesova kola, kvůli kterému jsme jej mnozí kritizovali, byl ten, že podle mnohých standardů právě poloha jezce již u jeho kola začínala vybočovat z těch rozumných mezí (hodně uzavřený šlapací úhel, obrovská diference mezi výškou sezení a šlapání).
Pokud jde o geometrii v tom prvním významu, tak tady je vidět, že se v lehokolech asi moc nevyznáš a asi jsi jich ještě moc nevyzkoušel. Je důležité si uvědomit, že v téhle geometrii lze klasická kola považovat za identická. Pro lehojezdce v nich není žádný rozpoznatelný rozdíl, DHčko se řídí stejně jako silnička. U lehokol je to jinak. Jsou kola, která se obtížně řídí i zkušenému jezdci z objektivních příčin (ultralowracery kvůli nízkému těžišti, tandemy kvůli rozměrům atd.). Pak jsou kola, která se obtížně řídí i středně pokročilým prostě proto, že jejich geometrie není zrovna správně udělaná - je obtížné jet rovně, každý pokus o lehké balancování končí zakličkováním a podobně. To je bohužel u lehokol stavěných doma relativně častý případ. Zkoušel jsem jich pár (už jsem ztratil přehled o počtu), na srazech, a většina se více nebo méně projevuje jako kolo, jehož řízení vyžaduje trochu pozornosti. Takový průměrný homebuild se se svou stabilitou a řiditelností pohybuje tak na spodní hranici spektra továrně vyráběných kol, některé jsou lepší a některé horší. A pak jsou tu kola, s jejichž řízením nemá problém ani začátečník. Sem spadá většina továrně vyráběných (ne všechna! Asi 30% není úplně přívětivých!) a jen málokterý homebuild. No a ninkova kola sem spadají všechna! Ani jedno z jeho kol nemá takové jízdní vlastnosti, že by tě třeba při prudší zatáčce nepříjemně překvapilo. Člověk trochu otrkaný širším spektrem lehokol dokáže s kterýmkoliv z ninkových výtvorů jet třeba jen 5km/h hned při prvním pokusu a rovně! Jestli se ti zdá, že z ninka tu někdo dělá boha, je to prostě tím, že v téhle zemi jednoduše není druhá osoba, která by na poli lehokol prokázala takový úspěch - udělat jich osm nebo kolik na první pokus správně. Můžou se nám nelíbit jekly, jakkoliv jsou praktické, můžeme mít potíže ztrávit kolo ze dřeva, ale fakt, že všechna jezdí dobře prostě nelze popřít, stejně jako fakt, že žádný jiný homebuilder u nás tohle nedokázal.

Hodnocení: 0   0