Kdo někdy uvažoval o stavbě lehokola s hliníkovým rámem, tak narazil na problém svařování rámu. Kdo mu to svaří, za kolik atd. Dneska jsem náhodou objevil tohle:
http://elmech.ovh.org/
http://www.allegro.pl/item190747510_spawaj...
Znáte to někdo? Zkoušeli jste to někdo? Vypadá to zajímavě, akorát jak to bude s pevností toho svaru. Ti poláci sice píšou, že to má pevnost jako "stal St1", ale bůhví co to je ta jejich "ocel St1". Odborníci mrkněte na to!
Tu je (asi) jejich "mateřský" web - http://www.alumweld.com/
A ještě jeden zajímavý text - http://alumilut.oxy.pl/product_info.php...
Zdá se mi, že jede o pájen" spíš než svařování. Pro svařování hliníku je asi zapotřebí vyšší teploty, navíc se roztavený hliník musí chránit inertní atmosférou před oxidací. Pájení se prý dřív používalo pro i konstrukci ocelových rámů kol. Prý se pájelo stříbrem.
Pájení stříbrnou pájkou se používalo a stále používá, ale u ocelových rámů kol.
Mám obavu, že ten hliníkový "svar" asi nebude až tak pevný, ale kdyby se třeba rám lehokola patřičně vystužil, tak by to mohlo držet. Je ale třeba dodržet technologický postup - ti poláci výslovně píšou, že ta "svařovací" hliníková tyčinka se nesmí nahřívat, ale musí se odtavit o nahřátý základní materiál. Chce to asi cvik.
Tak fungovat to asi bude. Bohužel polsky neumím, takže jsem si moc nepočetl. Skoda, že ty Pšonci neumí anglicky:-)
A pokavad píšou, že se musi tyčinka odtavit, tak jde opravdu o pájeni.
Asi by to chtělo vidět. Bohužel tam nemají žádne testy svarů (pevnostni, destruktivní...), což by u "nové" technologie mělo být, protože bez nich je to opravdu o ničem
Tady - http://elmech.ovh.org/ - mají nějaké parametry toho "svařovacího" materiálu:
teplota tavení 400 stupňů
pevnost v tahu 200-300 MPa
pevnost v tlaku více než 300 MPa
tvrdost dle Brinella 90-100 HB
atd.
Kdo se vyzná v nauce o materiálech, tak by moh provést porovnání s ocelí atd.
Copak to je hezke, ale zrovna u svaru posuzovat pevnost v tahu a tlaku...to je docela o nicem. Svar nikdy neni namahan jen na tlak/tah. Pro svarovane konstrukce se delaji zvlastni zkousky....krehnuti, RTG,...
Jasně, ty údaje jsou pouze o té "svařovací elektrodě" nebo jak to nazvat - spíše "pájecí drát". Možná by to chtělo sehnat informace přímo na webu výrobce, ale ten web http://www.alumweld.com/ to asi nebude.
trochu jsem prohledal web(google: aluminium welding)
http://www.easyweld.com/index.cfm http://durafix.com/
No já nevím, odborník na to nejsem, ale
obecně platí, že hliník má teplotu tavení cca 660 ºC, avšak při svařování vznikají vlivem povrchového zaoxidování svařovaného hliníkového materiálu na povrchu lázně oxidy hliníku, které mají teplotu tavení přesahující 2300 ºC. Kladná půlvlna svařovacího proud čistí tyto oxidy hliníku z povrchu lázně a záporná hliník svařuje.
Polština mi nic moc neříká, ale podle mě se jedná o pájení, jak tu už myslím Michal psal, ale to neznamená, že by to nešlo použít na výrobu Al rámu, ale na každý spoj by se musela zhotovit mufna, což by bylo podle mne móc, móc pracné a to už by bylo lepší si ten připravený a slepený rám nechat svařit třeba metodou TIG, apd.
Pokud bych teda dělal Al rám. Já přesto, že bych si mohl rám z Al nechat ve vedlejší firmě za přijatelný peníz svařit, preferuji ocel, jsem stará škola a jsem nervozní, pokud si něco někde na cestě nemohu sám opravit, v tomto případě heftnout jakýmkoliv domácím trafem.
To, že se dosud hliník svařoval pouze elektrikou neznamená, že se tak musí svařovat furt - pokrok nezastavíš. Ty "svařovací" hliníkové tyčinky prý vyvinula americká armáda a teď to uvolnila pro civilní použití - a armáda má vždycky ty nejnovější technologie první. Ono to video na http://durafix.com/ je velmi přesvědčivé co se týká kvality "svaru" (POZOR - na tom odkazu je těch videí více za sebou - nechte to všecko dojet). Bohužel ten Durafix z videa není u nás nikde k mání a ten polský AlumWeld nemusí být to samé. Chce to asi vyzkoušet.
PS: Nechcete ten Durafix někdo dovážet a prodávat u nás? Byl by to určitě dobrý kšeft. Jako dovozci se můžete přihlásit zde - http://www.durafix.eu/distribution.html
Urcite je to zajimave!!! Vyvoj jde dopredu, ale tohle by clovek asi opravdu musel videt.
Jedine, co mne zarazi je material tech tycek. Nekolik let jsem delal ve firme, kde jsme delali Al formy a taky jsme je opravovali a sam vim, jaky nastal problem, kdyz nam odnekud privezli nabouranou formu z neznameho materialu. Samozrejme vcera bylo pozde a tak jsme museli varit hned. Nebylo mozne zjistovat, co je to za material. Nastesti jsme meli neuveritelne sikovneho svarece, jenz to vzdy nejak spatlal. Ale vzdy jsme si drzeli palce, aby to drzelo. Obcas se hold stalo, ze nam to privezli zpet s tim, ze se svar odlomil. Nekdy to neslo varit vubec, protoze to neslo. To jsme pak zkouseli kde jaky material svarovacich dratu.
Koukni na to video na těch dvou odkazech, co tady dal Zoid. To video je velmi přesvědčivé (je třeba se ale dokoukat do konce!!, těch videí je více za sebou). Materiál těch tyček je asi podstatně kvalitnější než ten vlastní hliník, který se tím spojuje (viz. pokus s vrtáním plechovky a trubky, ohýbáním přivařeného plechu atd.). Asi koupím pár těch tyček od Poláků a zkusím to.
ten material je rozhodne tvrdsi, to ale neznamena ze je aj kvalitnejsi. pri dynamickom namahani ake posobi na ram bicykla pocas jazdy sa to moze spravat uplne inak ako vo zveraku. aj zvarena ocel trubka praskne zpravidla tesne pri zvare, ktory je tvrdsi a zaroven menej pruzny ako zbytok povodnej trubky. podla mna sa to da pouzit s tymy mufnami ako to tu uz niekto spomenul . ale kazdopadne treba vyskusat.
Jasně, praxe je praxe, je třeba něco svařit a zatěžovat - třeba rám leháče. Ale myslím si, že americká armáda (která prý to vymyslela) to má vymakané. Je ale otázka, zda to, co třeba prodávají ti poláci, má s tím, co používá americká armáda, vůbec něco společného.
A co jim poslat mail (v AJ nebo v Pšonštině) s tím, aby zaslali nějake informace (zkoušky, destruktivní zkoušky, zkoušky na dynamické namáhání...). Pokavaď s tím vyrážejí do světa, tak to musí mít. Navíc se jich mužeš rovnou zeptat, zda je to vhodné na svařování tak dynamicky namáhané součásti, jako je rám kola.
Poláků bych se moh zeptat, polský dopis sesmolím, ale mám obavu, že oni jsou pouze distributoři. Spíš by to chtělo napsat na durafix.com, ale anglicky a to já neovládám (nás ve škole učili jen ruštinu, holt jsem starší ročník). Tož angličtináři napište něco těm angličanům. Já se pokusím dostat něco z těch poláků.
Jenom z definice svarovani a pajeni.
Pri svarovani dochazi k nataveni svarovaneho materialu.
Pri pajeni k nataveni zakladniho materialu nedochazi, pouze k nataveni pajky, ktera vyvzlina do zakladniho materialu.
Takze podle obrazku a tech webu jde o pajeni. Ale jak jsi psal, technologie muze byt nekde jinde, nez nase mysleni:-) Vzdyt se i v dnesni dobe kovy lepi:-) Ale je otazkou, zda je tohle vhodne na dynamicke zatizeni. Je hezke, ze to ma nejakou statickou pevnost, ale co dynamika?
Bezne se nam stavalo, ze jsme treba opravili nejakou formu a ono casem doslo k "odloupnuti" materialu nebo primo svaru. Tehda to bylo asi dano spise tim, ze jsme nevedeli, co vlastne varime (slozeni materialu). Chci tim naznacit, ze ne kazdy material jde svarovat dobre. Mozna ty tycinky jsou "zazracne", ale otazka je na co? Na staticky svar, na opravy povrchu, na dynamicky zatizeny svar...?
Tak mám ty "svařovací" tyčinky doma. No - není to žádná sláva, chce to určitě trénink. Díru v hliníkové trubce se mi podařilo "zavařit" v pohodě, ale dvě trubky k sobě už nějak ne. Použil jsem jen nějaký obyčejný hořák na propan-butan (nemám zrovna kyslík k autogenu) a ten má malou výhřevnost, takže se mi ty trubky nepodařilo dostatečně nahřát. Pak jsem vzal nějaké tenkostěnné hliníkové trubky, ale kdoví co to byl za materiál - při teplotě, kdy se mi tyčinka začala tavit, se zbortily i ty tenkostěnné trubky, asi měly ty trubky obdobný bod tavení jako ty tyčinky (= cca 400 stupňů). No nic, budu trénovat a pak dám vědět.
Tak jsem si zase trochu "hrál" s tím svařováním hliníku. Zde je první pěkný svár, který se mi povedl - http://img220.imageshack.us/img220/5681/svarxo2...
Svár je dlouhý cca 6 cm, hliníkový plech 4 mm silný. Pak jsem testoval kvalitu sváru - spodní plech jsem bokem upnul do svěráku a znažil jsem se spoj zlikvidovat. Podařilo se mi to ulomit až když jsem pořádně zarval hasákem za ten kolmý plech. Kvalita sváru není určitě taková, jako když by byl provedený klasicky elektrikou v ochranné atmosféře, takže rám leháče bych si asi těmi tyčinkami nevařil (snad jedině s přeplátováním svárů), ale třeba sedadlo z tenkých hliníkových plechů bych takhle klidně svařil.
Zkoušel jsem svařovat i nějaké trubky apod, co se mi válely doma, ale narazil jsem na to, že při nahřívání se mi ty trubky roztavily zároveň s tou tyčinkou - šlo asi o nějaké slitiny hliníku s nízkou teplotou tavení blízkou teplotě tavení těch tyčinek (tedy 400 stupňů). Takže materiál pro svařování je třeba vybírat s přihlédnutím k teplotě tavení, která by měla být dle mého odhadu cca 800 stupňů.
Když tak experimetuji s tím "svařováním" hliníku, tak mne napadla jedna věc. S plamenem autogenu je problém moc nepřekročit teplotu 400 stupňů a by se netavil i ten základní svařovací materiál. Co ale použít místo plamenu elektrickou páječku? Mám doma "tužkovou" el. páječku s regulací teploty do 400 stupňů. Má samozřejmě pouze malý výkon, tak jsem zkusil "svařit" dvě hliníkové fólie (hrubší alobal) a ono to v pohodě šlo. Takže pokud by byla k mání dost výkonná el. páječka (něco co používají klempíři?) nejlím s regulací teploty, tak by se (snad) daly "svařovat" i větší kusy hliníku. Nevíte někdo, zda nejaká taková hodně výkonná el. páječka existuje?
Klempřskou máme doma, ale žádnou regulaci to nemá. Jenom zapnout vypnout. Teplotu nemám čím změřit, ale výkon to má solidní. Pájel jsem s tím nějaké měděné trubky a byl dycky problem fixovat to dokud nevystydly, jak byly nažhavené.
Pěkný kouťák, měls ho zkusit zlomit. Jinak nejde poznat jestli je přivařený nebo jenom přilepené.
No zkoušel jsem to. Zatáh jsem ten spodní plech do svěráku a pokusil jsem se ulomit ten "stojatý" plech. Podařilo se mi to až když jsem pořádně zarval hasákem. Roztrhnul se materiál toho svaru, spoj mezi svarem a plechem vydržel.
Pak jsem ještě zkoušel svařit hliníkový jekl cca 40x15x2. Rozříz jsem jej, udělal svařovací hranu a snažil jsem se to svařit. No moc se mi to nepovedlo. Jednak je problém jak zafixovat ty dva kusy, aby se nehnuly, protože při nahřátí toho jeklu se materiál svaru taví po celém obvodu jeklu. Když jsem ty půlky jeklu upnul do svěráku, tak se vlivem roztahování amršťování hliníku svar při chladnutí trhal. Jelikož jsem to nahříval dlouhou dobu, tak jsem asi materiál svaru "přepálil" a když jsem s tím pak praštil o stůl, tak ten svar uletěl jak řepa. No rám lehokola bych s tím asi nesvařil - jedině snad až po řádném tréninku toho svařování a když by byl svar vždycky ještě přeplátován nejakým dalším plechem. A dovedu si představit takhle svařené "žebrované" sedadlo z tenkých duralových plechů.
Částečně jde o nedorozumění. V polštině "lutowanie" = česky pájení (tedy ne svařování).
Jasně, ono to svařování je v uvozovkách. Ale je to dost problematické vzhledem k malému rozdílu v teplotě tavení tá "pájky" a hliníku (respektive některých jeho slitin). Někdy to funguje OK a někdy se ten hliník roztaví skoro zároveň s tou "pájkou".
Nevím jestli na to už někdo upozornil, ale jak jsem to pochopil já, je to repair-fix vyvinutý pro opravy konstrukcí z Duralu, který se používá pro své vlastnosti, které se liší od hliníkových svařitelných slitin - stejně jako teplota jejich tavení. Proto se letadla nýtujou. Problém je právě v jeho (ne)opravitelnosti. Zkuste s tím letovat letecký Dural...