Postřehy z výletů na kole nejen s dětmi. I když to je někdy zlý sen, vždycky vás to obohatí.
Vše je pravda, mám toto již několik desítet let vyzkoušené a tyto pravdy jsou nezvratitelné.
ještě bych dodal jednu pravdu, kterou jsme těžce prožili s plně naloženýma kolama před deseti lety v Itálii při pněkolikanásobném přejezdu Apenin:
pokud má cesta jen minimální příležitost vést do kopce, tak toho využije, a to i tehdy, kdy všechny okolní varianty jsou sjízdnější a kratší.
ještě bych doplnil o defekty...kupodivu tady platí asi nějaký opačný zákon...protože dokud jsem si sebou nevozil žádné lepení, pumpičku a náhradní duši, tak ne a ne píchnout...a když už mi to bylo trapné a začal jsem si vozit lepení, už to bylo...po čase mě přestalo bavit lepit, tak jsem si vozil náhradní duši...nyní už vozím dvě náhradní duše a jsem schopen píchnout i třikrát denně :)))
Že jsem nemlčel...cestou domů z práce jsem total zmoknul a ještě 1,5km od domova píchnul...to naštve :((( ...njn, ale je vidět, že to fakt funguje :)
Jak platí tyto zákony by vám moh říct můj kámoš, jezdí denně a jak jsme se domluvili že pojedem na dlouhou štreku kolem 100km, nabalil jsi všechny věci co potřebuje pro opravy měl kapsičku pro nářadí pod sedlem, a asi po 500m jízdy! mu vypadly kleště do špic, 1/4 ráfku byla vytrhaná a tak místo štreky měl zaděláno na nový ráfek,,no možná kdyby nic nebral tak by v pohodě dojel..
Tak to je celkem štěstí, půl km od domova..
Poznatky ze života, které by se daly postulovat jako Murphyho zákony:
Pravděpodobnost defektu je přímo úměrná vzdálenosti od domova.
Zkrátíte-li si cestu po polní cestě, jsou první 3km dobře sjízdné a na posledních 500m je rozmoklý jíl.
No obráceně to ani být nemůže, ne? Když by to bylo 500m rozmoklého jílu pak 3 km sjízdné, tak tou cestou asi nepojedu...
Vtip je v tom, že ten sajrajt přijde v okamžiku, kdy se už nechce vracet a dopředu je to "už jenom kousek"
Vždy, když vyjedu, jedu buďto do kopce a nebo proti větru.
Já mám zkušenost spíše takovouto....když všechno vezu a snažím se nic nezapomenout a mám fakt všechno (třeba lepení či pumpičku), tak vždy píchnu. Ale.... Čím víc se o kolo starám, tím větší je možnost, že něco odejde.....Např. o zimáka se nestarám skoro vůbec a jezdí jako fík. Letňák opečovávám a pořád je s tím něco...
No právě. Jakmile člověk není spokojený a pokusí se věc vylepšit, tak je výsledek naopak horší a dá to hrozné práce než je to aspoň takové jako to bylo původně.
Do ustálených systémů se nemá zasahovat !!!
Naprostej souhlas. A plati i o pocitacich (preinstalacich apod).
To je tím, že pumpa a lepení přidávají kolu hmotnost, takže pneumatiky jsou více zatížené a tím pádem riziko defektu roste.
:)) dobrá úvaha o větší hmotsnosti...v tom případě se už nedivím, že se svými 90kg + 3kg oblečení + 12kg kolo + cca 8kg batoh se vším možným ...tak často píchám :)))
No, co dodat, je to naprostá pravda:)!
Ale člověk si to nesmí připouštět, jinak má zkažený výlet.
A jeste jeden postreh: ochota kola jet je neprimo umerna mire spechu. Cim vic clovek pospicha (za 10 minut jede vlak a jsou to jeste 3km do kopce a pres mesto), tim vetsi fouka protivitr a kolo jakoby melo utazene brzdy a kola brodici se v pisku. Kdezto kdyz ma clovek spoustu casu, kolo jede uplne samo i na nejtezsi prevod a ve vysledku jste v cili dokonce o neco drive, nez kdyz pospichate ;-))
Jsou-li možné dvě cesty do cíle, ať si vybereme kteroukoliv, vždy vede přes větší kopec než ta druhá.
Moje vlastní verze:
Kopce v Krkonoších vyrostou za 1 kalendářní rok vždy o několik metrů. Bestie!
To znáte Po zkratce dál a po cestě blíž .Což se nám stává dosti často
Ještě hnusnější je "tuhle cestu znám, pojeďte všichni za mnou..."
Nebyla jsi teď s Tripem v Dolomitech? ;-) Tam nás průvodce nalákal na "pěknou šotolinovou cestu po vrstevnici" a byly z toho asi 2km brutálního cyklokrosu...
Ne, mám na to vlastní kamarády :o)))