Zdravim,
uz dlhsiu dobu sa pohravam s myslienkou postavit si vlastne lehokolo a vzhladom na dostupnost materialov (a to ze to chcem na zaciatok vobec vyskusat) sa mi zda drevo - konkretne drevniak ako celkom rozumny material...
Nicmenej zaujalo ma riesenie lehokola z preglejky - nenachadza sa na niekde webe aspon priblizny popis tejto "technologie"?
Nějaké fotky najdeš na Evinných stránkách tady : http://www.blids.nl/recumbent/Workshop2003/
Já měl v podstatě k dispozici jen tyhle fotky když jsem navrhoval a stavěl rám tříkolky, a rám je na ní málem to jediné co funguje bezchybně. Na jejich základě určitě dokáže i naprostý začátečník načmárat a postavit lehokolo, já to svedl.
skusim to otocit teda inak - material je "sendvic" preglejka, polystyren, preglejka - ze preglejka ma byt letecka 2mm je mi jasne (v ramci pocitu istoty by som dal trosku hrubsiu), otazka je aky polystyren ci to tam ma byt... totiz klasicky ako sa dava na obklady je podla mna onicom... skor nieco take ako styrodur (teraz neviem jeden je tusim expandovany a druhy extrudovany?) - skratka asi nie ten "gulickovy" alebo sa mylim?
Neboj se 2 mm tloustky preglejky, pridas-li na sile, pridas na vaze, coz je skoda, tato technologie je unikatni mj i v tom, ze vahovy vysledek muze byt velmi privetivy. K polystyrenu - nemam nikde zaznamenano, co presne to byl za polis. Jde vsak o ten, co se pouziva na izolace baraku. Zajdes-li u nas do obchodu typu bauhaus, kup ten ruzovy o sile 50 mm. Urcite ne ten expandovany - kulickovy, ten nepouzij.
Jeden nápad k technologii překližka-polystyren-překližka - nebo spíš dotaz, jestli jste o tom někdo třeba náhodou slyšel - co udělat jen ty boky z překližky, na několika místech přilepit vnitřní vymezovací hranolky, sem tam něco vyztužit - pokud bude třeba :) - pořádně to upevnit mezi dvě plochy, ať to neuteče a vypěnit PU pěnou? Určitě to někdo musel s nějakými výsledky zkusit... Je to pracnější než lepit dovnitř polystyren? Má to horší vlastnosti? Nebo naopak? Takové vypěnění vnitřku by umožnilo udělat jakousi proměnlivou sílu rámu (je to k něčemu, nebo to bude dělat spíš problémy?)
Musel bys umět pohlídat dvě věci zároveň: aby ti pěna vyplnila víceméně všechno a k tomu aby během její expanze všechno drželo kde má. Pokud svedeš tohle, neviděl bych v tom problém. Akorát mi připadlo takové příjemné, že když lepím na rovném stole na jednu překližku polystyren a pak na to druhou překližku, je velmi snadné udržet všechno krásně perfektně rovné. Těch 55mm je rám dost široký na to, aby (s případnými výztuhami uvnitř a/nebo vně) unesl všechny síly, kterým je vystavený, a zároveň není příliš široký na to, aby nějak zavazel nohám nebo podobně. Neviděl jsem důvod dělat stěny jiné než úplně rovné, a k tomu se ta pěna nepotřebuje. Pokud máš ale vymyšlený nějaký jiný tvar, určitě by to bylo proveditelné.
Trocha pustého teoretizování:
Nevím, jestlis někdy pracoval s PU pěnou, ale já jsem s méně příjemným materiálem na práci snad nesetkal. Jasně, je to geniální věc na těsnění a vyplňování prostor třeba ve zdi nebo v podlaze, tam, kde ten prostor je předem danej a nejde rozumným způsobem vyplnit něčím jiným (nebo by to něco muselo být něco jako beton, kterej je zas těžkej/nemá takový izolační vlastnosti).
Ale taková nabývající pěna dokáže roztrhnout ledacos (pokud nemá kam nabývat), zároveň ale ne vždy dokonale vyplní prostor. Myslím, že na výrobu by byl jednodušší PS. Ale je to jen můj názor - s PU pěnou mám sice zkušenosti, ale ne zas tak velké, s výrobou sendvičových rámů mám vlastní zkušenost nulovou. Zase výhoda by byla v tom, že by se ušetřil epoxid a tím hmotnost. A pokud by se to tou pěnou vyplňovalo v nějakým velkým lisu nebo něčem takovým, možná by to nemusel být zas až takovej problém:-)
jinak teda moje negativní zkušenost s PU montážní pěnou pochází z toho, že jsem se tímto materiálem snažil vyplnit díry ve stropě, což se mi sice podařilo, ale za cenu dovedení se téměř do stavu naprosté zoufalosti. Pěna si prostě dělá, co chce. Lepení rámu by asi byla jednodušší záležitost, tam by se dala pěna snáz zkrotit:-)
Navíc ta pěna má tuším tu vlastnost, že když se ořeže tak nasákává vodu...
Dobrá, dobrá, dobrá :) Předem odkrývám karty, že to vymyšlené nemám :) Dalo by se říct, že to zatím krouží tady někde kolem... Je mi jasný na co narážíte, klasická pěna nabývá několikanásobku (snad až 10x ?) svého objemu, ale nedávno jsem zaregistroval, že už existují i pěny, které nabydou jen málo (asi to ale bude jiná zkratka než PU), tudíž sil, působících na stěny by nemuselo být tolik a potom by to mohlo fungovat. Napadlo mne to právě v souvislosti s omezením množství epoxidu, který na to lepení praskne. (?) V životě jsem sendvižové konstrukce nedělal, zatím nad tím dumám druhý den :))
Můj odhad je, že pokud použiješ ten růžový polystyren, který má hladký povrch a skoro nic nenacucne, tak takových 100-150g epoxidu by mělo stačit na slepení celé jedné strany páteře (od středového složení přes hlavové až do zad sedla), čili 200-300g na hlavní část rámu. Záleží na použité technologii, ale pokud se pokoušíš zalít všechny škvíry, tak obvodové 50mm široké proužky překližky můžou sežrat i víc než ty velké plochy. Ale zalít škvíry není nutné, na polystyrenu musí být celou plochou přilepené jen ty velké překližky, aby se ty plochy pod tlakem nebortily. To zadeklování obvodu stačí přilepit k těm bočním překližkám.
Jo a 2mm letecké (myslím čtyřvrstvé) bohatě stačí. Na tříkolku jsme leteckou dubovou neměli, tak jsme použili úplně obyčejnou třívrstvou nábyktářkou 3mm silnou bukovou. Taky jsme nešetřili epoxidem, každou škvíru kam byl ochotný natéct jsme s ním vylili. Rám tříkolky tak má úděsných 8kg (mohl mít 6 bez předimenzování a 4 z letecké překližky, rám kola klidně i tři kila včetně sedla). Už nepočítám kolikrát ji někdo převrátil či jinak havaroval, jezdili s ní stokiloví lidé po dvou kolech že praskaly dráty ve výpletu, každou chvíli někdo drsně škrábne spodkem (je 105mm nad zemí) o nějaký kámen nebo obrubních chodníku. Přesto rám nejeví sebemenší ztrátu vlastností v žádném bodě. Opravdu 2mm letecké by stačily i na tříkolku, na kolo jsou až až. A kdyby se ti snad přece jen po otestování zdál třeba předek rámu málo tuhý, krása téhle technologie je v tom, že prostě přilepíš ždibec materiálu navíc jen tam, kde se to ukáže být potřeba.
Hoi, k tem fotkam, co hodil link wawgh ci jak se speluje, jsou popisky v AJ na techto strankach: http://www.blids.nl/gallery...
No aby jsem nemusel zakládat nové téma, tak se vmísím sem O:-)
Přemýšlím, že by jsme si postavil nějaké "chopper" kolo, něco jako http://www.undergroundbikes.com/images/dan1.jpg tak jsem se chtěl zeptat, jaký materiál použít na rám? Zda nějaké ocelové trubky, nebo zda by to šlo třeba i z duralových, jak se používají na rogala. Popř. zda někdo nemáte zkušenosti se stavěním svého vlastního rámu. Díky
Záleží jak to hodláš spojovat - ocel jde snadno svařit, hliník hůř (přesněji řečeno méně lidí na to má vybavení a schopnosti) a některé hliníkové slitiny tuším dokonce nejdou. Tak musíš asi vybrat materiál podle technologie kterou to hodláš spojovat.
no hliník by problém nebyl, na to vím že se dělaj elektrody a už s ním mám svařenej nosič. na dural nevím zda se nějaké dělají, ale když z něj dělají rogala, tak snad něco bude, jen mi jde o pevnost, aby se to nekroutilo, bo tak něco.
Tak to nevím, jestli v tom bude citelný rozdíl. Fakt netuším takhle z hlavy jestli je pružnější ocel nebo slitiny hliníku (a která jak). Řekl bych, že daleko víc to bude záležet na tvaru rámu než na materiálu. A u takovýho kola jako máš na obrázku v tom odkazu stejně nemůže jít o výkon (respektive jeho pohlcování pružností rámu) a ani jízdní vlastnosti těchto věcí nejsou takové, abys nějakou pružost rámu poznal.
No chci ho jen do města, takže pomalá pohodová jízda:) takže děkuju:)
Jo a ještě, nevíte někdo zda je možné svařit např dural s normální ocelí? kdyby jsem chtěl vzít třeba střed (teď nevím jak se to správně nazývá, jak jsou ložiska k řidítků) z ocelového kola a navařit to k duralovému rámu.
Pokud jde o hlavovou trubku, tak ta má celkem normální rozměr, pokud vím, nějakých 38x2 nebo tak, co se sežene běžně. Středová mufna bývá divočejší, budeš muset sehnat správnou trubku a po svaření rámu najít někoho se závitníky na ty šílené závity aby ti je vyřízl.
A mohu se zeptat jak?:) a proč to bude problém s elektrodama? na hliník jsem už měl a nosič, myslím že dokonce duralovej jsme svařil, ale asi na pevnost to není to pravé, ale zase na něm netahám moc věcí.
Pevnostní svary mat. Al - Al resp. jejich slitiny není problém a na svar od pana svařeče radost pohledět.
To bude otázka individuálního vkusu. Já znám jen sváry co vypadají odporně a potom sváry od opravdových profíků (nebo robotický) co nevypadají až tak úplně odporně. :-)
Tohle beru jako žert. Sranda musí být. Anebo si ještě neviděl svar od pana svářeče, který svařuje třeba trupy hliníkových lodí.
Viděl jsem svary co byly dokonale pravidelný, symetrický a vůbec všechno, o jakých všichni tvrdili, že tak to má vypadat. Jenže mě se prostě nelíbí ten způsob jak jsou ty dva kovy spojený, jak je v tom úhlu taková varhánkovitá věc, podivný přechod z jedné plochy do druhé. Pod dostatečně silným práškovým lakem už to docela jde, ale ani tak se mě svary prostě nelíbí. Kdybys měl šanci prohlídnout zblízka můj ocelový lowracer než se v září rozpadl, viděl bys, že všechny svary do jednoho jsem před lakováním pečlivě zatmelil a přebrousil do hladka aby vznikly plynulé přechody. Tak moc se mě svary nelíbí, že jsem si dal tolika práce.
Sem si myslel, že se bavíme o hliníku a kde se vzal, tu se vzal tvůj ocelový lowracer před rozpadem s překytovanými sváry. Asi si je tmelil, protože si je neměl možnost brousit, vařit a zase brousit a vařit a chtěl si je mít pěkný, což chápu, ale tmelení sváru na kole a obecně pevnostních svárů je pěkná prasečinka. Nic ve zlým, ale pro mě je na prvním místě bezpečnost a na druhým vzhled a určitě svištíš ze sjezdů rychleji než já. Pozor na mikrotrhlinky pod tmelem, tj. taková časovaná bomba, která bouchne v okamžiku, kdy to nejmíň potřebuješ.
Hliníkový kolo jsem ještě nedělal, proto tenhle příklad. Prohlížel jsem různý kola co tu doma máme a nemůžu se rozhodnout, jestli se mě líbí míň hliníkový nebo ocelový svary:-).
To přetmelení bylo spíš vyplnění těch prohlubní ve svaru, jen takové dorovnání, vlastně šla tenká stříkaná barva skoro 1:1 na kov a na tmel, v oblasti svaru. A rám nakonec rupnul kousek vedle svaru na zadní vidli, kam nebylo stejně vidět protože to kryl tailbox. A i kdybych zjistil předem, že to tam pomalu praská, nic bych s tím nenadělal, tak to nakonec vyšlo nastejno.
Kámoš staví Freestyle MTB rámy z 25Cr-Mo4 ztečovaných trubek, a v okruhu jeho zákazníků panuje spokojenost. Sváří vochranné atmosféře. Teď postavil i jeden testovací flevobike http://pokryti.wz.cz/foto/117.jpg Já osobně považuju dřevěný kolo jako pěknou recesi, ale sám preferuju ocel
Jsem zvědavý na vlastnosti toho flevobiku. Jezdil jsem na Ludezově a ještě s jedním lehokamošem jsme mu potvrdili jeho domněnku, že originální Optima laminátové sedlo určené pro SWB kola a lowracery je pro flevobike příliš úzké - bedra se nemají kde zapřít pro narovnání pedálů ze zatáčky zpět nahoru a to ztěžuje ovládání kola, alespoň začátečníkům. Nevíš náhodou (nebo nedokázal bys zjistit) jak široká je sedačka na tady tomhle a jaké jsou autorovy dojmy ze vztahu sedačky k řízení toho kola?
K té recesi: tohle z lidí vypadne často, zajímalo by mě, kde se to bere. Do nástupu kompozitů bylo dřevo naprosto rovnoceným materiálem v letadlech, některá dokonce bojová (Mosquito) byla i celodřevěná, a používá se dodnes, jak balsa tak letecká překližka. Proč by to nemohl být naprosto plnohodnotný materiál pro kolo, když je dost dobrý i pro letadlo? Proč recese?
Mám to kolo půjčené, ta sedacka je siroka tak do 30 cm, olaminátovaný plech. Co se týče řízení, je to jak jezdit nalitej. Jezdím sice už třetím rokem na lehokole, ale napoprve mi travalo snad hodinu, než jsem ujel aspon 10 m, aniž bych si musel šlápnout. Teď už jsem schopnej s tím jet, ale mimo stezku nebo chodník se nepouštím. On sám byl z toho ze začátku zoufalej, párkrát si nybil hubu, ale teď už na tom sviští. Byli jsme na projížce, a jediný problémy, který s tím měl, tak byl rozjezd do prudšího kopce na šotolině, hrabalo mu přední kolo, musel si dát rozjezd.
Jinak jako hlavní rozdíl, kdyz to porovnám s MAXem, tak na řidítkách musíš mít ruce jen lehce položený. Jak vemeš ža řitítka, tak deš na hubu. Takže ruce slouží jen na řazení a brždění. Ještě týden se budu rozhodovat, jestli flevo nebo "normálního" lehouše, ale asi si nechám postavit toho flevouše.
Add recese - nikdy jsem žádné kolo nepostavil, ne snad že bych byl nešikovnej, ale spíš jsem línej. Znám kompozity, vím z čeho byly první letadla a z čeho se staví modýlky, kočáry byly dřív taky dřevěný. překližka je určitě designově zajímavá, dá se na tom vyblbnout a určitě by se holky otáčeny ještě víc než teď, ale si to prostě nepořídím. Respektuju názory a chutě ostatních, ale nepřesvědčíš mne.
Přesto se zeptám, jak se překližkáč chová při havárii? štípe se, praskne, zlomí, nebo je ten sendvič tak pevnej, že ho ještě nikdo nezlomil? železo se dá vyrovnat, povařit, u překližky se asi musí udělat celej rám novej?
No, myslím ž eby to už stačilo, hurá ke strojům.
Tak to máš s flevem prakticky identickou zkušenost jako já, a ten co jsem na něm jezdil měl taky cca 25-30cm širokou sedačku a taky verze na velkých kolech. Musím někdy zkusit něco na dvacítkách se širokou sedačkou, jestli to bude jiné.
Můj dojem z toho byl ten, že zkušenost s lehokolem moc nepomůže. Možná trochu v tom že člověk už je zvyklý ležet v sedačce a nohama šlapat před sebou, ale co se týká ovládání, je to podle mě jedno. Balanc je na flevu zadrátovaný v tom mozku prostě úplně jinudy než na jakémkoliv kole co má pevný rám a zatáčí jen vidlicí, s celým člověkem "nehybně". Ale to je jen můj dojem, získaný na základě čtyř let na lehokole, dvou hodin s flevem a studia řízení a regulace na elektrofakultě:-).
Překližka a havárie: Jak už jsem mockrát někde zmínil, tříkolka co mám doma není zcela typickým představitelem překližkového kola. Jednak má o kolečko víc, ale hlavně jsme při její stavbě nevyužili možnost udělat překližkový rám lehký. Je nechutně předimenzovaná. Přežila závody na Spezi, minulou zimu cca 500km naježděných po zmrzlém hrbolatém sněhu a ledu, nespočet lidí s ní havarovalo všemi možnými způsoby, každou chvíli někdo škrábne spodkem toho překližkového rámu o nějaký kámen nebo obrubník chodníku. Na spodku má pár škrábanců právě od tohohle, ale jinak jí nic není! Pokud by snad mělo dojít na nějakou ultrahavárii, kde by hrozilo poranění ostrými třískami rámu zlomeného vejpůl, nebylo by to myslím příliš důležité, protože havárie nutná pro přelomení toho rámu by jezdce tak jako tak zabila. Kdyby byl rám dimenzovaný poloviční, mohlo by se to stát, ale pořád bych to riziko ohodnotil jako velmi malé. Určitě se bojím z tohohle pohledu daleko méně jet na dřevě než na karbonu, to dřevo přece jen mnohem víc pruží, takže při havárii je menší šance na vznik nějakých žiletek.
Co se týká renovace po havárii, nejsem si jistý. Asi by záleželo jak se to zlomí. Pokud to rupne dost zešikma, nebo každá vrsvta o kousek jince, nebál bych se to sesadit a slepit pryskyřicí zpátky a případně přelepit flastrem tenké dýhy a jezdit dál. Pokud by se to zlomilo čistě jakoby příčným řezem, tak to máš pravdu, to nespravíš. Nicméně šílenci jako my přece vezmou zničení jednoho kola jako záminku zkusit zas jiné, takže to stejně vede na nový rám, ne? :-)
Jenom doplňuju, že ta moje sedačka Optima (na Flevoraceru) má v nejširších místech 26cm. Řekl bych, že aspoň 35cm by bylo optimální.
Dík, já myslel, že to je aspoň 28. To těch 30 už může být poznat, ale souhlasím s 35 jako minimem.
Ještě k té překližce... mě na tom odrazuje velká plocha rámu - při bočním větru to musí být nepříjemné...
Ještě k té překližce... mě na tom odrazuje velká plocha rámu - při bočním větru to musí být nepříjemné...
Určitě je to cítit víc než na trubkovým rámu, ale není to kritický. Na lowraceru jsem měl wheeldisky a hlavně ten přední se projevoval tak, že před osou řízení měl větší plochu než za ní, a takový zvěrstva jako tohle ti neudělá v poryvovým větru sebehorší boční plocha rámu. I tak se s tím dalo jet v jakýmkoliv větru s jakým jsem se potkal, jakmile jsem si jednou chvilku zvykl.