Trápí mě takový jeden logický rozpor.. často se tvrdí, že krosová kola mají stejně lehké převody jako horská.. Moje pozorování ale je, že MTB mívají kliky 44-xx-22, krosová 48-xx-28, navíc mají větší průměr kol. Z toho mi vychází, že krosky mají nejlehčí převod výrazně těžší než horáci. Nemám někde chybu ? Pokud ne, věděl by někdo o crossovém kole s klikami 48-xx-22 (pokud tyto vůbec existují) ?
Hele, teda nejsem si zcela jistá, ale nemají náhodou crossy až 52-xx-xx ?!?
Převodníky s tímhle rozsahem jsem taky nenašel a tak jsem si to upravil sám. Na novým crossu jsem měl 48-36-26, vzadu 11-32. Vyměnil jsem nejmenší placku za "kryplplacku" 22zubů (gebhardt 250,-). Jediná "nevýhoda" je, že nemůžu křížit řetěz 22 na 11 a 12, to pak je ramínko přehazky vodorovně a řetěz jede sám po sobě :) .
Někdo to řeší kazetou do 34 (i víc) zubů, ale tím se ztrácí jemnost odstupňování převodů.
Jelikož převod 22/11 nebo 12 je nesmyslné používat, tak tento problém odpadá. Jinak já jsem to řešil stejně - na MTB HT jsem na XT kliky pověsil převodníky od Gebharda 46-34-22. Možná by to sneslo i 48 (ale to nechci), ovšem nejsem si jistý přesmykačem - výrobci uvádí rozsah 22z, což už zmiňovaný 46--22 překračuje o 2z.
Kde a jak všichni jezdíte, že vám nestačí 44/11 převod?
Při 44/11 můžu v pohodě a dlouhodobě šlapat při rychlosti 50km/h (což je kadence 100ot/min). Krátkodobě není problém ani 65-70km/h.
I profíci na silničkách vozí maximálně 53/12 (což je téměř totéž jako 48/11) a to ale proto, že mají extra výkonnost + jezdí v balíku. Dohromady to pak dá často rychlost přes těch 50km/h, kde je ten převod třeba.
Pokud někdo jezdí extra nízkou kadenci (a potřeboval by opravdu těžší převod než 44/11), tak zase nepotřebuje 22/32.
Těch 46/11 vozím na HT, kde občas obouvám 1"25 pláště pro rychlý švih na silnici kombinovaný s jízdou v lehčím terénu. A vzadu vozím 11-28. Dá se na tom jet celkem svižně...
U těhle pášťů, které budou mít už znatelně menší obvod a pojede to rychleji a k tomu převod 46/11, tam mi to přijde normální.
A navíc tam máš pravděpodobně podle rozsahu osmikolečko, což opět snižuje celý rozsah převodů.
Jinak pro zajímavost, já jezdil teď dva roky na silničce nejtěžší převod 50/13 (měl jsem tam kompakty 50/34 + superlehkou kazetu 13/29, abych nemusel pro moji lemrovitou výkonnost dávat trojpřevodní) a ten nejtěžší převod mi v pohodě stačil (ale jezdil jsem sám, pokud bych jezdil v partě, tak už by to bylo málo).
seš s tím výpočtem trochu mimo:
Pokud jedeš 50 km/h na převod 44/11, tak pokud budeš šlapat stejně rychle na převod 22/32, tak pojedeš 8,5 km/h, což už je na nějakej větší kopec celkem dost. Pokud pojedeš do kopce třeba 4 km/h, tak už musíš točit poloviční frekvencí, což není vůbec ideální. To že ty jezdíš do kopců buď nafest rychle nebo chodíš pěšky nebo do kopce jezdíš menší frekvencí než po rovině ještě neznamená, že to takhle vyhovuje všem.
Tu tvojí reakci moc nechápu, co si tím vlastně chtěl říct.
Kadence 100 po rovině nebo z kopce je celkem běžná, ale je to pořád poměrně vysoká kadence.
Uvažovat o takovéhle kadenci v prudkém kopci v terénu je trošku mimo. Nevěřim, že by se našel byť jediný člověk, kdo by kadenci 100 dokázal v tom prudkém kopci a terénu byť jen na delší chvíli držet (tak aby mohl pohodlně jet a nebyla to pouze ukázka, že to je teoreticky možné). Takže nevím, kde jsi vzal, že jezdím do kopců buď nafest rychle nebo chodím pěšky.
Samozřejmě, že do kopce jezdim kadenci mnohem nižší a to jsem dost frekvenční jezdec a málo kdo točí větší frekvence. V prudkém technickém výjezdu to bude tak 60ot./min, což dá rychlost 5km/h. Na silnici v kopci pak cca 80ot./min.
Lehčí převod jsem tu ale nerozebíral vůbec, protože stejně není dostupný (a 34 vzadu která je ještě možná není velký rozdíl).
Pouze jsem uvedl, že není třeba 22/32 pro někoho, kdo jezdí extra nízké kadence (za extra nízkou kadenci považuju v kopci 40 a méně, tam pak vyjde rychlost na 22/32 už dost pod 4km/h a hlavně při kombinaci extra nízká frekvence + malá rychlost + prudký kopec se velmi zvedá přední kolo a stejně není možno to tak používat).
O tom co má vyhovovat ostatním opět nepíšu ani slovo a proto jsem taky dotaz položil, abych se dozvěděl, kde a jak dotyční jezdí, že ten těžší převod potřebují, když takový převod používají i profíci jen ojediněle a asi tu nikdo nejezdí takovou rychlostí a v balíku k tomu jako oni.
A pokud by někdo jezdil mnohem nižší kadencí než profíci (což je klidně možné) nebo než já, tak to je právě ten případ, kdy by neměl být problém s převodníky 48/36/26.
ckp13 to hned vysvětlil, že vozí osmikolečko a tedy nemá 32 pastorek.
Nevim, jestli ti vysvětlim dostatečně. Na starým kole (32/26) jsem Jedlovou nikdy nevyjel, s původním převodem na novým (26/32) už to bylo v pohodě, ale na hranici mých možností (po 40km a pár kopcích). Na (22/32) je to ještě lepší a zdá se mi, že stejně rychlý (pomalý :)), ale určitě rychlejší, než tlačení. Jezdim spíš silově a řekl bych, že do kopce šlapu rychleji než na rovině (neměřim kadenci).
A dneska v bahně se mi ten lehčí převod taky hodil. A že ho bylo!
Jasně, ty lehký převody to bych takhle i čekal (tohle je běžný u hodně lidí a i já jsem na tom podobně).
Ale ten nejtěžší, to ti vážně nestačí 44/11? Ale pokud do kopce jezdíš větší kadencí než roviny a mírně z kopce, tak potom klidně nemusí.
Ale jezdit větší kadence do kopce než po rovině nebo mírně z kopce je dost neobvyklé (minimálně já jsem se s tím téměř nikdy nesetkal).
Jinak řečeno: jelikož máš omezený rozsah převodů, zvykl sis jezdit do kopce nižší frekvencí a po rovině vyšší frekvencí. To ale nic nemění na tom, že ideální by bylo jezdit pořád stejnou frekvencí, ať už do kopce nebo z kopce. Srovnání se silničníma závodníkama není na místě, ti jezdí do kopce zásasně vestoje, zato po rovině frekvenčně (kdyby jeli po rovině vestoje, tak by jim to příliš narušovalo aerodynamiku).
Standardní přehazovačkové systémy mají rozsah max kolem 600 %. Normální cykloturista používající rychlosti od 4 do 40 km/h by potřeboval 1000 %, aby všechny tyto rychlosti obsáhl stejnou frekvencí.
To ale právě není vůbec pravda, že je ideální jezdit stejnou kadenci všude.
Konkrétní ideální kadence je pro každého jiná, ale že je nejefektivnější jezdit ve stoupání o něco nižší kadenci už je prokázáno velmi dlouho a učí se tak jezdit už od nejmladších žáků (při tréninku) a platí to všeobecně pro každého.
Závodníci a zásadně kopce ve stoje? To také není pravda. Někteří závodníci chodí ze sedla o něco více, ale stejně převážnou část kopce jedou vždy v sedle a většina téměř celý kopec.
Jízda ze sedla je méně efektivní a je vždy ve vyšší tepovce.
Po rovině nejezdí v sedle kvůli aerodynamice, ale proto, že by to byl naprostý nesmysl.
S použitím rychlosti od 4 do 40 souhlasím.
A jen ještě pár poznámek, proč v kopci o něco nižší kadence.
Čím větší kadence, tím větší zátěž na aerobní kapacity organismu a tedy i vyšší tepy, ale na druhou stranu menší zatížení svalů.
Ve stoupání je už z důvodu samotného stoupání větší zátěž na aerobní kapacitu organismu a tím větší tepy. Proto při stejně vysokých kadencích jako na rovině už dochází k přílišnému přenesení zátěže na aerobní kapacitu a je to méně efektivní.
U méně trénovaných lidí je to pak mnohem markatnější a je pro ně lepší ještě více snížit kadenci oproti rovině.
Jiná věc je, že někteří jezdí až extrémně (a nevhodně) nízké kadence na rovině (i když beru větší interval vhodných kadencí pro každého, protože ideální kadence je také závislá na výkonu a je samozřejmě do jisté míry individuální) a u nich potom to snížení kadence v kopci nemusí platit a být vhodné. Tam pak ale je chyba v nízké kadenci na rovinách.
Z fyziologického i čistě fyzikálního hlediska je úplně jedno, jak rychle jedeš, optimální frekvence by měla být nezávislá na tom, jak rychle se kolo pohybuje (pokud nepočítáš s tím, že do kopce kolo za každou půlotáčku klik zrychlí a zpomalí, což se při nízkých rychlostech na těžší převody děje), ale pouze na výkonu (ve fyzikálním smyslu), který požaduješ (samozřejmě za předpokladu, že jedeš stálým výkonem).
Jak je to s ježděním vestoje nevím, závody zas tak moc nesleduju, ale co jsem viděl jsem z toho měl pocit, že všechny kopce, kde už jim nestačí převody, jedou vestoje. Kdyby jízda vestoje byla neefektivní, proč by to profesionální závodníci dělali? Je možné, že jezdí vestoje jen kratší kopce (když nechtějí ztratit tempo a jedou z taktických důvodů chvíli na dluh), a v takovém případě se omlouvám, jsem mimo já:-)
A souhlasím, že se po rovině nejezdí vestoje z toho důvodu, že by to byl naprostý nesmysl. A naprostý nesmysl by to byl hlavně právě kvůli té aerodynamice a až potom kvůli nějakým fyziologickým věcem;-)
A když už mluvím o aerodynamice: z aerodynamickýho hlediska je skutečně celkově výhodnější jet do kopce s vyšším výkonem trochu na dluh a po rovině s nižším a odpočívat. A pokud při nižších frekvencích lze docílit vyššího výkonu, tak je to další důvod, proč jezdit do kopce na nižší frekvence. To se týká ale pouze kratších kopců a dostatečně trénovaných jezdců.
Takže shrnuto: pravda se široce rozprostírá někde mezi námi - každý má svoje individuální potřeby. Já jsem trochu ovlivněn ležákama, kde se po rovině dá jezdit skutečně rychle a i do kopce je pohodlnější jezdit frekvenčně (tedy ideální se mi jeví šlapat furt stejně a jen řadit převody podle aktuální rychlosti kola) - samozřejmě za cenu toho, že pojedu pomaleji, když rvu do kopce těžké převody (i na ležáku), tak jedu rychleji, ale zbytečně se unavím, což mi většinou nestojí za to:-)
Tady už si začínáme rozumět.
K těm profíkům jen dodám, že sleduju už do mala (tedy minimálně 15 let) všechny velký etapový závody (Giro, Tour, Vueltu), pokud se je kde (posledních pár let už to není problém, takže teď už vždy). Tak ty profíky mám hodně odkoukané.
Ty fyzioligické věci, které jsem uváděl u těch kadencí vychází z mnoha pozorování na základě zátěžových testů, kde se vždy měří maximální výkon pro danou kadenci při držení stejného tepu.
S tím odporem vzduchu máš samozřejmě pravdu, jen jsem chtěl zdůraznit, že by tak jeli, i kdyby žádný opdor vzduchu nebyl.
Individuální potřeby jsou také jasné, tady také zcela souhlasím.
Akorát je tu ještě jeden faktor a to, že každý je zvyklý na určitou kadenci a je těžké a zdlouhavé se naučit jezdit jinak, i když to může přinést ve výsledku zvýšení výkonnosti. Ze začátku je to nepříjemné a dočasně to přinese nejprve snížení výkonnosti, proto pokud se nejedná o profíky (a tedy nutnost mít maximální výkonnost), tak se do toho téměř nikdo nepustí.
Já to absoloval před cca 12 lety, kdy jsem rval hrozně těžký převody (což bylo dané kolem, měl jsem 1 převodník a pětikolečko, takže mě nic jiného nezbývalo).
A trvalo mě půl roku, než se mi začalo jezdit na vyšších kadencích lépe a teprve po roce to bylo už úplně super (jak pocit, tak i na výkonnosti to bylo znát).
Jinak vše, co jsem psal se týká klasických kol a na ležáku to může být klidně i dost rozdílné a tam máš jednak spoustu zkušeností ty a já ne a také tam nejsou k dyspozici tak rozsáhlé znalosti na základě zátěžových testů a použivání měřičů výkonu během jízdy jako je Powertap nebo Polar navíc kombinovaný s moderními sportestery a měřiči kadence (což u klasických kol právě přineslo velké množství poznatků ohledně kadencí a dalších věcích).
A ještě zmíním jednu věc, když už to tak podrobně rozebíráme.
Velké množství turistů neumí správně šplapt do kruhu a někteří mají těchniku šlapání přímo úděsnou. Z toho pak vyplývá, že nemohou jezdit vyšší kadence, tam kde by to bylo vhodné, protože na vyšší kadenci (a zvlášť kolem 100ot./min nebo dokonce výše) je nutností dobrá technika šlapání.
Tohle je skvěle vidět na odpružených vidlicích a ještě více na fullech. Tam když má někdo špatnou techniku šlapání, tak se mu to celé nadměrně houpe při jízdě v sedle a proto dost lidí nechce fulla kvůli přílišnému houpání a kvalitní citlivé vidlice se jim zdají špatné.
Jeden kamarád je dokonce takový extrém, že dokáže ve stoupání při jízdě v sedle na lehký převod rozhoupat Rebu, že chodí více než 4cm (a to ji má pouze na 100mm). A pořád se hrozně diví, že mě se stejná vidlice při jízdě v sedle ani nehne (nemám sice techniku nějak excelentní, ale pár let jízdy na válcích v zimě mě donutilo se naučit aspoň trošku slušnou).
Díky radám od ostatních Nákoláků, kdy jsem jakožto absolutně netrénovaný jezdec pořád jezdil velmi nízkou frekvencí a věčně měl problémy dojet i kratší trasy, jsem začal jezdít na vyšší frekvenci a jen jsem řadil, aby to sedělo. A ejhle, denní max. DST se jako mávnutím kouzelného proutku změnila z 60 na 100 km. Nízkofrekvenční šlapání mi přinášelo výsledky snad jen za "mlada" na silničce, kdy jsem jezdil každý den a hodně, tam mi problém nedělala výdrž, ale čas přidělený (pra)rodiči pro "výlet". To jsem byl schopen vyšlapat i vcelku dlouhý kopec ve stoje bez nějakých negativních následků. Od doby, co na fyzičku kašlu, to už nejde.
Na předchozím kole jsem měl 50-38-24/11-34, obvod kola 2,24 [m]. 50zubový talíř jsem si nechal udělat kvůli prošlapávání naprázdno při sjezdech dlouhých prudkých kopců na 48/11. Při 50 zubech jsem už neprošlapával naprázdno.
Na 1 otáčku tedy
50×2,24/11=10,18 [m]
24×2,24/34=1,58 [m]
Na novém kole mám u originálního silničního Shimano Sora místo původního 30 jen 26 (připravený 24z): 52/42/26, takže max. ujetá vzdálenost na 1 otáčku klik je 52×2,24/11=10,58 [m].
Pro změnu převodů na lehčí je možno buď dát vpředu menší talíř, nebo vzadu větší pastorek. Z mechanického hlediska (váha) je vhodnější menší talíř. Na silničních klikách je rozteč pro upevnění talířů stejná, jako na klasických (nejstarších, původních) horských 48/38/28 a nejmenší možný pastorek je zde 24 z. Kvůli váze byly na horských kolech postupně zmenšovány největší talíře na 46, 44 a 42. O něco se tím zlepšila i prostupnost terénem (spíše teoreticky). Kvůli omezení velikosti nejmenšího převodníku byl zaveden systém Microdrive, který umožnuje zmenšit nejmenší talíř pod 24 zubů. Dalším a konečným omezením je už „jen” průměr trubky pro středové ložisko, nepočítám-li omezení přesmykačem (to by se dalo odstranit pomocnou kladkou na zadní vidlici). Aby se vyrovnal rozsah převodů, byly přiměřeně k tomuto měněny i velikosti pastorků vícekolečka až po dnešních 11– 34.
Když jsem kdysi propočítával převody na svém kole a zabýval se jejich optimalizací, vyšlo mně vpředu 22, jenže kvůli mechanickému omezení jsem musel zvolit 24. Kamarád se mně vysmál, že úplně stačí 28, jestli s tím chci jezdit na střechu, že to už pojedu tak pomalu, že je lepší jít vedle kola. Praxe dala za pravdu mně. Při jízdě na těžko do prudkých (i do táhlých) kopců je vhodný co nejlehčí převod, protože přední kolo nemá (nebo má podstatně menší) snahu se zvedat. Nejdůležitější ale je, že lze stále sedět a šlapat. Při sesednutí s kola (připomínám, že na těžko!!!) a jeho tlačení do kopce dochází k velkému zatěžování rukou (a především ramenního kloubu ruky bližší kolu).
Také já jsem kdysi jezdil silově a myslím si, že tento způsob jízdy je běžný u všech, kdo se „vyučili” na kolech s jediným převodem, ale pravdě podobně u všech nepoučených cyklistů i na nejnovějších kolech. Pravděpodobně je to tím, že člověk se podvědomě snaží udržovat frekvenci chůze.