Koukám kolem sebe: všichni uštvaní, ubrblaní- prý nemaj čas- na nic- ani na sebe- natož pak na vztahy...jářku "vztahy"..prý se chodívalo kolem náměstí (jako kolem kaše), za ruku a povídalo se...prý se psali dopisy- ty zapomenutý, na malovaným papíru, v olíznuté obálce s barevnou známkou...než to člověk dostal do schránky, taky si leccos promyslel...apropó, na slova "do kroku" či "do schránky" bývalo víc času...a taky se tím nějak šetřilo, a pilovalo a obrušovalo - tady hrubky, tady obhroubliny...zkrátka, k druhému člověku se toho s menší formou dostalo evidentně mnohem (kvalitně) více....nedávno jsme si stěžovali, jak nám ta technika zmrvila mateřštinu- především v tom formálním znění...na ten obsah jakoby nikdo ani mrk..a tak si říkám, jářku, nabídka-poptávka, čeho je míň , to má větší cenu, snad je to i promyšlenější...nějak se začínám bát, že ta rychlost mluvy "z hlavy do klapek" nebude tím pravým ořechovým, co nás kultivuje...ani co do tvarů, ani co do závažnosti, ani co do krásy, o etice nemluvě...a tak si říkám, co ty vztahy? Kvalita komunikace je prý rovná kvalitě vztahů...kvalita vztahů ovlivňuje kvalitu komunikace...ježišikriste, jakýže to vztahy k sobě máme? Ťuká si tu do klapek člověk s člověkem?.... a mezitím padá otázka : PROČ vlastně? Že mu chybí ČAS ? Že mu chybí vztahy? Že mu chybí smysl života? Že mu chybí práce?...že neví, co jiného se sebou a že je osamělý?...Jeden napsal, lidé bděte...někdy je možná líp, jít spát, když už nic kloudnější z marnění osamělého času mezi klapkami počítače nevychází..anebo žeby? Snad člověk hledá člověka...řekla bych, že by měl jaksi tišejc, pokornějc, slušnějc...aby odcházel bohatší než usedal a snad i s tím pocitem, že někam aspoň takhle patří, že není sám........ nebo se tu shlukujeme pro něco jiného?...Proč? Tak to by mne fakt zajímalo!
Jistě poznáte, že s tímhle mám společnej akorát nick. Tak to dopadne, když nechám běžet PC, neodhlásím se a v diskusi si začne číst domácí vetřelec. Kterej mě navíc neumí odhlásit.:-(((
Náhodou dobrý...tišejc, pokornějc, slušnějc...univerzální opomíjené hodnoty. Pořád se ale na světě najdou.
Doufám, že sis to už s vetřelcem vyřídil ... pěkně hlasitě, bez pokory a neslušnými slovy... :o)
perfektně vtipný, fakt jsem se zasmála..na úrovni...jako balzám..no jasně že se čílil...nahlas, jakápak manželská pokora po dvaceti letech,že...ale je fakt, že furt slušně (no to bych tu taky dávno nepsala!)...abernathy-ová - tajně- pssst!
jak nám ta technika zmrvila mateřštinu: nic kloudnější, tišejc, pokornějc, slušnějc...
... umět přiznat svoji chybu ...
:')))
Hezky napsané. Gratuluji. Jestli to není tím, že si lidé nechali nakukat, že práce je nejvyšší, pozitivní životní hodnota. Mám kamarády co se bijí v prsa a vyhlašují, "pracuji dvanáct hodin denně". "To je mi tě líto", odpovídám jim , místo slov obdivu. "To ti asi na nic jiného už čas nezbývá, co"? "No to ne", odpovídají mi s takovým nějakým zvláštním, malilinko zvráceným uspokojením.