Ještě než se nám narodily děti, prakticky každá dovolená se odehrávala ve znamení kol. Putování z místa na místo s využitím vlastních sil nás hodně baví. Ani jeden z nás si ale nebyl schopný představit, jak měsíc na kolech zvládnou naše holky. A zvládnou to vůbec? A zvládneme to my? Nepropadneme v téhle rodičovské zkoušce?
Každá aktivní činnost dětí,prožitá s rodiči zanechává pozitivní stopy na obou stranách.I když jsme s našimi dětmi (když byly malé) tolik nenajezdili,přece jen jsme se poznali víc a později přejít na aktivní sport jim nedělal problémy.A poznání se navzájem nám,jako rodičům pomohlo překonat pubertální období u obou.
Pěkně napsané. Bylo to celé určitě pěkné. Závidím vám ty prožitky a těším se, až nás naše děťátka obdaří vnoučatama a budeme si taky s prckama užívat.
No s babičkou a dědečkem je to ještě lepší.
Jo máte pravdu s babičkou a dědou je to lepší. I pro ně. Když byly holky malé, tak já (babička) jsem měla obavy z cest na kole. Tady v okolí jsme byli snad jediní kdo jezdil na výpravy. Teď s vnukem už nervy z cest nemám a je mně jedno, jestli zmokneme atd. už si to užívám plnými doušky a vážím si každé vyjížďky. Přeji vám i děvčatům mnoho krásných kilometrů
Já tyhle lidi docela obdivuju.
Když se mi podaří dvakrát do roka sbalit sám sebe, a sám sebe na pár cykloturistických dní vykopat, myslím si, kdovíjaký nejsem hrdina. Ale manželku a syna se mi na vícedenní cyklotůru vykopat nepodařilo.
To chce motivaci, chlape, motivaci:-))))Jak velký máš děti??? Vedeš je k cykloturisitice s manželkou již od jejich raného dětství nebo od nich chceš teprv dnes něco, na co dosud nebyli zvyklí???
Na tu motivaci jsem asi trochu pitomej, synovi je 15 a je to spíš "počítačový sportovec". Přitom na sport má nadání. Do stanu on nerad kvůli pavoukům... Na kole drandil odmala, ale nějak v sobě nemá tu chuť si dávat do těla, nebo jsem něco pokazil, nevím. Asi je po manželce, ta ráda sportuje, ale tyhle bolavý a trochu monotónní sporty taky nemusí. Spíš tenis, pinčes, volejbal a tak.