Pěkná diskuze o ležácích. Na recumbentu vlastní výroby jezdím. Přes zimu chci postavit tříkolku s jedním kolem 20' vpředu a dvěma 26' vzadu. Toto řešení chci kvůli většímu zavazadlovému prostoru vzadu mezi koly, protože tento prostředek používám hlavně při jízdách na více dní na těžko. A také kvůli instalaci pomocného motorku na pravé zadní kolo. Jaký na to máte názor, bude to vhodné na delší jízdy na těžko? Beru každý názor.
Měl bych trochu strach z těch 26" kol, budou hodně stranově zatížená. Ale pokud tam dáš nerezový 36 drátový výplet a kola trochu skloníš k sobě (jako třeba ty tříkolky od Hasse), mělo by to fungovat. A na pohodovou dlouhou jízdu nevysokým tempem to bude dobrý prostředek.
jak rika jirka 26ti palcova kola na trikolce nejsou nic moc
sm jsem kdysi jednu takovou kompletne z-osmil
mensi kola maji lepsi silove pomery, trojuhelnik draty-naba ma lepsi pomery stran tedy i sil
vykloneni dovnitr je povinne minimum a vubec nemusi stacit
pri volbe geometrie je treba dat si pozor na stranovou stabilitu (prevraceni) delta trikolky (dve vzadu jedno vepredu) jsou k preklopeni nachylnejsi nez tadpole (dve vpredu jedno vzadu)
3 kolky pro invalidy a pohon rukama ten problem resi nak, ze sou kola sklonena ven (jako u pretizeny tatry).
Je blby, ze se gumy sjizdi jen z 1 strany. Nevim, jak to resi, jestli je cas od casu otoci?
To nevím, ale čekal bych, že jo. Obecně u tříkolky se guma sjíždí jen na jedné kružnici z toho toroidu, obvykle na té prostřední. Pokud máš kola skloněná, tak prohazovaním pneu pravá-levá vlastně získáš dvojnásobnou životnost.
Nad něčím takovým uvažuju taky, došel jsem ke stejné koncepci, ale jak píše Láďa, všechna kola 20". A taky hledám čím to zakapotovat, nadějně vypadá Vivak :
http://www.rempo.net/plastove-desky/a-pet-pet-g...
Slepit si takové papírové autíčko.
Pozor vivak se lepi dost blbe
nejlepsi je coroplast, na netu najdes spoustu navodu co s tim (google -- treba recumbent coroplast tailbox)
cesky se to jmenuje akyplac
ma to treba www.titan-multiplast.cz
Na ten coroplast jsem taky koukal, ale na nečesky psaných stránkách si moc nepočtu :-)
To "slepit" mělo být v uvozovkách, myšleno ubastlit. Jak píše Pavel, počítal jsem spíše s nýtováním nebo šroubováním aby to bylo doladitelné.
Na tříkolce jezdím, ale mám dvě kola vpředu (20palců ) a jedno vzadu ( 24 palců ). "Zavazadlový" prostor tvoří zatím podlouhlé krabice připevněné zezadu na opěradle sedačky (celkový objem 50litrů ). Ty jsou pro lehké věci, těžší vozím na nosiči nad zadním kolem. S názorem výše přispívajících na menší velikost kol souhlasím - když jsem předek osadil většími koly, ta sice vydržela, ale ohla se vidlice. Stavěl jsem také "vysokou" trojkolku typu: jedno vpředu - dvě v zadu a tam byl problém s prokluzováním jen jednoho hnaného zadního kola. Pokud bude u Tvé "nízké" těžiště víc vzadu, tenhle problém odpadne a i "zavazadlák" vyjde asi větší, než u té mojí..
Taky nevím, jestli jsi už zvažoval problém s mezí stability v zatáčce při případné potřebě brzdit - tady leží hlavní důvod, proč bych si sám nikdy deltu nepořídil. Ale neznám tě, je možné, že jsi ten typ jezdce, který s tím nikdy nebude mít problém.
Jen jedno hnané zadní kolo je problém všech tříkolek, ať mají vzadu jedno nebo dvě kola. Pokud ale delta dostane nějaký druh diferáku (nejlépe volnoběžky v obou zadních nábojích hnaných jednou hřídelí), získá jedinou možnou výhodu oproti tadpolu jakou delta může mít.
Volnoběžky v kolech nejsou nejlepší řešení. Mají určitou vůli a kolo pak na obvodu háže. U "vysoké" trojkolky jsem s tím měl problémy a montáž kotoučovek na zadní kola taky není úplně v pohodě i když na průměru kotouče je házivost přijatelná. "Lepší" trojkolky mají kola upevněná bez vůle na polonápravách a volnoběžky jsou na jejich druhém konci. Na nábě s kazetou jsou dvě řetězová kola, která volnoběžky pohání. Přibudou dva krátké řetězy, ale myslím, že se to vyplatí. Jinak jedno hnané kolo uprostřed u trojkolky jako nevýhodu necítím, prohrábnu jen při prvním (max. druhém ) rozjezdovém šlápnutí na nejlehčí převod a to ještě musí být podklad šotolina nebo písek. Na sněhu je naopak hrabající zadní kolo zážitek. Může to však být mojí malou výkonností a velkou váhou :-) . Věřím, že na kačírku trati na "Spezi" to problém být mohl.
To si piš že byl, když se snažíš ujet těch asi 400m dvou kol jednoho rozjezdu co nejrychleji, jedeš na dost vysoký výkon a v tom štěrku ti zadní kolo prohrábne pokaždé, když je pedál v horní úvrati, podle mě tak prošustruješ asi 20% výkonu (můj dojem, nemám to podložené žádným měřením ani výpočtem). Nicméně někdy s tím může být naopak zábava, nejen na sněhu se dají udělat hodiny nebo jet zatáčky smykem. Ale udržet zadní kolo v konstantním prokluzu žere hodně energie, dlouho to nevydržíš.
Poloosy hnané dvěma sekundárními řetězy jsou nápad, který jsem v reálu viděl, má jednu drobnou vadu, kvůli které ho nepovažuju za nejlepší řešení. Když jedeš bez šlapání, třeba z kopce, točí se krom kol i hřídele a všechna jejich ložiska a hlavně ty dva řetězy - účinnost jde do háje. Krom toho to něco váží a musí se to roztáčet a zastavovat.
Pokud chceš opravdu vychytaný pohon obou kol, tak musíš vyrobit dvoudílné náboje. Jedna část nese výplet kola a má velkou drážkovanou díru. Pasuje těsně na druhou část, která nese kotouč, je uložená v ložiskách na rámu a na vnitřní straně má volnoběžku, do které pasuje hřídel, která má na sobě napevno kazetu. Takhle to nemá žádnou hmotu navíc, kola jsou uložená ve vlastních ložiskách pevně a volnoběžky jsou co nejblíž k nim, aby se netočilo co nemusí, a jdou snadno sundat kvůli přepravě. Pokud oželíš to poslední, může být náboj z jednoho kusu. Akorát z kotouče směrem do rámu musí vybíhat kus, který se uloží do ložisek a připojí tou volnoběžkou k pohonu.
Myslím, že s tím roztáčením zbytečné hmoty umístěním volnoběžky o jedno ložisko dále to silně zveličuješ. Záleží to samozřejmě hodně na stylu jízdy, ale myslím, že na kole existují v drtivé většině pouze 2 stavy: Buď chceš zrychlovat nebo udržet rychlost a pak stejně šlapeš (a roztáčíš to celý tak jako tak), i když z kopce třeba jen na malý výkon (ale aspoň roztáčíš svaly, aby ti nezatuhly). Nebo už ti připadá, že jedeš dost rychle a pak už pomalu šaháš na brzdy (takže tě ta troška ztracené kitetické energie netrápí). Ve stavu, kdy jen odpočíváš a jedeš samospádem tě bude brzdit navíc opravdu jen ten jeden, max. dva páry ložisek (myslím zanedbatelný výkon). Ta "navíc roztáčená hmotnost" tě trápit nemusí vůbec, při rozjezdu to stejně musíš roztočit celý, ať je volnoběžka kde chce. Akorát při brždění potřebuješ promile brzdného výkonu navíc.
Máš pravdu, ty momenty setrvačnosti navíc tam moc škody nenapáchají. Jen se mi nelíbilo označit za nejlepší systém, kde jsou navíc dva řetězy. Pohon jedním řetězem má účinnost tuším 98% když běží dobře a je namazaný, lehokolový dlouhý řetěz "jen" 95%. Ovšem pokud uvážíš, že na každé kolo to pojede skrz bojí, tak máš 93%. Není to velká ztráta, ale je zbytečná. Když už tam tejně dělám tolika součástek na zakázku, stačí je líp vymyslet a dostanu lepší pohon za stejné peníze. A původní tazatel chtěl tříkolku postavit jako pohodovou mašinu na dlouhý trasy, takže tu připadají v úvahu sjezdy z mírného kopečka bez šlapání, a při těch by se protáčely po ozubených kolech dva řetězy. Možná to přeháním, ale je mi to prostě nějak proti srsti.
Přeci když budou v zadních kolech volnoběžky, tak se mi dál už nic točit při jízdě s kopce nebude, pokud to bude mít větší odpor než ty volnoběžky. Nějak tomu Jirko nerozumím, proč by se mělo ještě něco dál točit, pokud nebudu šlapat. Nebudu popisovat detaily, ale stručné schéma slovně: Převodník s klikama - přes řetěz třeba sedmikolo samozřejmě se cvrkem u něj šaltr, sedmikolo napevno na hřídeli jako na nábě - na koncích hřídele napevno pastorky a z těch řetězem ma volnoběžky v zadních kolech. Je někde chyba, proč by to nemělo fungovat? Samozřejmě, že ta hřídel bude na ložiskách minimálně třech.
Pokud máš volnoběžky přímo na zadních kolech, je to správně. Někdo tu navrhoval systém, jaký jsem viděl na vzpřímené paralympionické tříkolce v reálu, kdy jsou zadní kola napevno na hřídelích (poloosách), ty mají napevno ozubená kola u středu rámu, z nichž vedou krátké řetízky dopředu a tam je kazeta co roztáčí vnitřek dvou volnoběžek v těch předních řetězových kolech. Když to jede bez šlapání, protáčí se obě poloosy a hlavně i s těma krátkejma řetězama. Tak tudy ne. Volnoběžky by podle mě měly být minimálně na těch polosách, samozřejmě nejlepší výsledek se dosáhne když jsou hned u kol. Taky ten výrobce té tříkolky to udělal jen jednou, u prvního pohonu obou kol co dělal, a na návrh zákazníka. Na dalších přešel k volnoběžkám u zadních kol právě kvůli tomu, aby se nikde netočily řetězy když se jede na volnoběh.
Viděl jsem (a na vlastní nohy vyzkoušel) na tříkolce Scooterbike diferenciál konstruovaný pravděpodobně přímo pro šlapací tříkolky.
http://phantom-on-wheels.borec.cz/cesty-2006...
Zkoušel jsem se s nima internetmo spojit, ale bezúspěšně. Nevíte někdo, kde se dá nějakej takovej diferenciál pořídit? Na srazu v Praze jsem někoho zaslechl o tom mluvit, že snad má i nějaký diferenciály doma nebo co.
A mám na mysli skutečný diferenciál, ne nějakou dvojitovu volnoběžku.
Jak pořešíš u diferenciálu prokluz odlehčeného kola? Bude samosvornej?
Já myslím, že tohle se u tříkolky, která není do terénu řešit vůbec nemusí.
No PavelŠ má (nebo měl) touhu stavět právě terénní tříkolku nebo čtyřkolku.
A krom toho, když prokluz neřešíš, tak proč vlastně vůbec dělat pohon obou kol?
Do terénu je řešení prokluzu samozřejmě na místě, ale já to neřeším, protože v terénu nejezdím. Tu otázku, proč chci pohon obou kol, doufám nemyslíš vážně. Snad o tom nechceš diskutovat. Dříve jsem uvažoval o pohonu jen jednoho zadního kola, ale to jen kvůli jednodušší stavbě. Jinou výhodu to samozřejmě nemá.
Přece pokud uděláš pohon obou obyčejným diferákem, co vede větší moment na kolo s menším odporem, tak třeba při stoupání do kopce zdvojnásobuješ riziko uvíznutí třeba na fleku písku nebo podobně. A výhodu takového pohonu žádnou nevidím. Jediný důvod, proč tříkolce dát pohon víc jak jednoho kola, je právě trakce. Takže druh pohonu, který použiješ, musí trakci zajistit, a obyčejný diferenciál to nedokáže, ne na HPVčku.
Toto platí v nezpevněném terénu. Na silnici je tvůj příklad extrém - flek písku, kaluž,olejová skvrna, apd. a kvůli tomu není ani drtivá většina osobních aut určená na silnice vybavena samosvorem. Tohle nebudem přece rozebírat, taky máš nějakou setrvačnost, takže tyhle fleky na silnici přejedeš. Jenom prosím nepiš, že se na fleku písku, který by byl pod jedním kolem nerozjedeš z klidu. To bys měl samozřejmě pravdu.
Zůstaňme na zemi - co bych dal za obyčejný diferáček na trojkolku.
Měl bych z toho trochu strach, stěžoval si mi jeden tříkolkář (závodí na UCI silniční tříkolce, i na paralympiádě), že mu vadilo poháněné jen jedno kolo hlavně protože to bylo pravé kolo. Kdykoliv ho nějaké auto vyhnalo až na kraj silnice, a vjel pravým kolem do takové té škváry co tam bývá, často nemohl vyjet, hlavně do kopce. Proto si tehdy vymyslel a nechal vyrobit pohon obou kol přes volnoběžky.
Později jsem viděl během jakého si otvírání stezky Brno-Vídeň nebo podobné akce chlapíka co jezdil na vzpřímené trojkolce (myslím od Lopedu), jak se nemohl pohnout na polní cestě když jednou zastavil blbě, poháněným kolem v trošce písku. Už nevím, jestli to bylo pravé nebo levé.
Takže jsem si představil, že mám obyčejný diferenciál, plazím se do kopce, nějaké hovado v plechovce mě odtroubí na bok protože naproti jede náklaďák a on nechce s předjížděním čekat, a já pak budu muset slézt a vytlačit stroj zpět na asfalt, přestože s pohonem jen vlevo bych odjel.
Šlo by z toho odjet i přibržděním prokluzujícího kola, kdyby měl člověk nezávislé brzdy. U některých rádobytereňáků to dělá elektronika a nahrazuje tak samosvornej diferenciál.
Srovnávání s auty radši vynech, jejich tlaky v pneumatikách, rozměry a hmotnosti jsou o jeden i dva řády jinde, proto auto s obyčejným diferákem narazí na potíže leda na ledu. Z vlastní zkušenosti vím, že na tříkolce s 30% hmotnosti na poháněném kole si hrábneš dost často, a většinou nechtěně.
Nemáš úplně pravdu. I když "uvízneš" na tom kluzkým fleku na suché silnici, tak máš pořád dvoujnásobnou pohonnou sílu, než když máš pohon jen na jedno krajní kolo (stojící zrovna náhodou na tom fleku). Samozřejmě máš jakoby větší pravděpodobnost, že jedno kolo najede na něco takovýho, ale v případě homogenního povrchu vozovky máš trakční sílu limitně dvojnásobnou, než s pohonem pouze jednoho kola.
Jinak ten diferenciál výše velmi pravděpodobně samosvornej není.