V posledni dobe se me stava, ze se necham zbytecne vytocit pri ruznych adrenalinovych situacich na silnicich. Vcera jsem jel uzkou cestou zespodu na Strosmajerak. Auto za mnou dvakrat zatroubilo a tak jsem zastavil krikl na ridice: vo co jako de a ten jen mavl rukou dopredu a rek, ze chce stihnout zelenou. Hned se me vyplavilo do hlavy spousta nejakyho chemickyho sajrajtu a zacal sem rvat, ze jsem stejnej ucastnik silnicniho provozu se stejnymi pravy a podobny blbosti. Trvalo to asi dve hodiny, nez jsem se dostal do puvodni pohody a vsechen ten sajrajt se zase odplavil. Da se tomu nejak predchazet, nebo trenovat? Vetsinou takhle vypenim kdyz jsem v uplny pohode.
kup si sacek orisku a objednej se k psychologovi ;o)
pac nevypadas na to ze ti pocitani do 10 pomuze :DDD
Znáš to pořekadlo : Že nejhorší srážka je z blbcem!!!!A na to si nikdy nezvykneš.Jsou pokaždé originální.
Buď splachovací ! Pokud nejde o živopt, jde o h...o !
Takovou prkotinou si se nechal rozhodit?!? To bys fuckt měl vyhledat pomoc odborníka nebo vyměnit ženskou :o)))
Buď se na nějaké troubení vykašlu nebo mu uhnu - proč si ničit vlastní nervy blbostí druhých?!?
A zrovna tuhle tady padla ta nejlepší metoda - zastavit a dlouze se podívat dotyčnému do očí pohledem č. 13. Pak se dotyčný do patřičných míst pošle sám a ty můžeš vklidu pokračovat :o)))
Mě se také dneska při vystupování z metra podařilo přišlápnout botu paní přede mnou. Ikdyž jsem se hned omluvila, tak se smrtícím pohledem pronesla něco o kravách. Tak jsem se jí klidně zeptala, jestli se jí to snad nikdy nestalo... Evidentně jí bylo hned jasné, kdo z nás dvou se půjde dneska pást a já to rozhodně nebudu :o)))
Ale vážně - taky jsem dřív reagovala dost hystericky. Ale po roce a půl v péči kynezioložky musím říct, že mě rozhodí málo co. Zkrátka měl bys začít u sebe - nad blbostí druhých vyhraješ jen s chladnou hlavou :o)))
K té tvojí kinezioložce jdu dneska odpoledne, tak doufám, že to na mě bude mít stejně blahodárný vliv jako na tebe. Jinak se musím přiznat, že často reaguji naprosto stejným způsobem jako LOBO :o((
A většina lidí, co tak pozoruji je na tom stejně. Jsme čím dál více vystresovaní a permanentně podráždění a pak stačí jen troška, aby člověk začal vařit. Teď myslím jako celek. Znám spoustu vyjímek :o))
Já tam jdu až 7.11. a už se vysloveně těším :o)))
Už si to teď budu ordinovat po měsíci a půl...
Na VŘSR ?
No jo vidíš, už mi to nějak vypadlo z krve, co nedělám třídního nástěnkáře :o)))
Me se tohle ale stava prave kdyz jsem uplne vpohode. Kdyz jsem nastvanej a nebo ve stresu, tak tyto situace resim s prehledem. Mozna proto, ze jsem na vse pripraven. Kdyz ale nejakou svinarnicku necekam, tak se prave nejak vyplavi do hlavy spousta ty chemie a ja to pak musim vydejchavat a nadavam si jakej sem blbec a jak zbytecne nicim sam sebe.
Teda to je hnusný se takhle trestat :o)))
No já to takhle podobně mám taky, ale myslím právě, že je to tím, že stres apod. nijak nevybíjím a hromadí se asi uvnitř a pak i když jsem v pohodě, stačí málo, aby se to zvrtlo a přihlásil se nahromaděnej vztek a vypadl toho najednou ven několikanásobek toho, co je adekvátní situaci.
To jsem rad, ze v tom nejsem sam :-)))
To z tebe udělali křišnovci. Bůhví čím tu potravu vylepšujou.:-)))
Tak na ty mi teda nesahej - ty vaří úžasné dobroty. Nevím, jestli to u nich ještě funguje, ale jeden čas sis tam mohl před šestou přijít pro zbytky jídla - dali ti za pár korun co si pobral :o)))
Dyk já ti na ně nesahám a nic proti nim nemám, protože mě neotravujou. Jehovisti nebo mormoni, to je jiný kafe.:-)
Jo tak to je fakt, mormoni nám sebrali úžasnou hospodu na špejchaře...
Bacha na to, jehovisti nejsou mormoni, je v tom fakt velkej rozdíl....
Já jsem v mormonský rodině strávil měsíc svého života a nepřipadali mi takový, jak se o nich lidi myslej....
Jehovisti jsou už fakt síla, ale mormoni jsou skoro jako křesťani....
Mormoni nejsou jako krestani, ale jsou krestani! Stejne jako evangelici, Jehovisti, pravoslavni a vsichni ostatni, co veri v Jezise Krista a prochazeji krestem ;-)
Zkuste popátrat po nějaké knížce o emoční inteligenci. Sám jsem stejný "rychlonáserný" typ a docela mi to pomohlo. Základní rada je v takovéto situaci si uvědomit stav svého "vnitra". Tj. řící si "začínám se vztekat". Pak se zeptejte sám sebe Mám dvě možnosti - zuřit-nezuřit. Kterou si CHCI vybrat? Jinak vztek je normální reakce, kterou máme společnou s ostatními živočichy. Jen její původní účel (mobilizce organismu na boj) u člověka poněkud vymizela.
No jo, to ja nejsem zase uplne mimo, ale problem je ten zaplavenej mozek. :-( To je pak tezky si neco rikat, kdyz fyzicky a chemicky se v tele neco deje. Pri tepovce padesat funguje mozek taky jinak, nez pri stopadesatce.
Všichni jsme obklopeni různými poťouchlíky, zlomyslníky,bezohledníky, naschválníky a jinou veřejností rozumu mdlého a mravů pokleslých.S tím se musíš smířit. Já od lidí nic neočekávám, a tak mne osobně překvapuje pouze to, když se ke mne někdo chová slušně. Bývám překvapen jenom velmi zřídka a velmi zřídka mne někdo rozhodí. Někdo v 19 stl. napsal, že v Čechách lidé obvzláště vynikají uměním, jak si znepříjemňovat život. Je to stále stejné, asi to máme v genech.
Znáš jistě tuto situaci, jedeš na kole a někdo jde před tebou a nemůžeš jej předjet. Jedna taková turistka naschválnice mne zdržovala dost dlouho.Potom se zastavila, nadechla se a bylo vidět, že to co mi řekne, se mi líbit nebude.Já jsem se na ni mile usmál a řekl jsem jí: Dobrý den, to je ale dneska krásně, sluníčko svítí, ptáčkové nám zpívají nad hlavou ... Ta z toho byla vedle. Místo nadávání se začala omlouvat, že mne zdržuje. Tak jsem jí řekl, že mne taková krásná dáma nikdy nezdržuje.Popřál jsem jí příjemný den a jel jsem dál. Pracuji na stavbě, latinsky tam nemluvíme a mám bohatou zásobu různých výrazů, dokázal bych z ní udělat během deseti vteřin jedno velké slzavé údolí. Co bych tím získal ? S úsměvem jde všechno líp a úsměv je klíč k srdci toho druhého. To není z mé hlavy. Snažím se řešit problémy s úsměvem. Pokud se setkám s nějakým opravdu sprostým hulvátem, tak jej ignoruji. Nejde o to kdo koho přeřve, ale kdo odejde jako morální vítěz. Neber to jako rady, každý si musí najít vlastní přístup k lidem a ke krizovým situacím.
Vyprdni se na stavbu a jdi někam dělat osobního psychologa, úspěch zaručen!!!!
Pracuji na stavbě, protože nic jiného neumím. Holt jsem se měl ve škole lépe učit. Nejsem žádný anděl,spíše anděl s ďáblem v těle. Přál bych ti jednat s některými řidiči kamionů kteří k nám jezdí. To byly zážitky, které se dají těžko popsat. Dnes již chodí za mnou s úsměvem.Problémy mají jenom ti co přijedou poprvé. Problémy mají oni , ne já.Také mám na starosti 30 i více lidí. Príma kluci IQ tykve. Beru je, jací jsou. Vycházím s nimi velmi dobře. Oni se opravdu chovají slušně, vědí že jinak nic u mne nezískají. Hádky, řev a nadávky opravdu nic neřeší. Skutečně je lepší humor a lehká ironie. Co je podle tebe lepší ? Dokazovat si kdo z nás je větší hulvát a kdo umí více sprostých slov, nebo humor.Já vždy tomu řidiči říkám :Tak jste mi to teda nandal, ale neslyšel jsem žádné nové sprosté slovo, to jste mne zklamal.Teď se jděte uklidnit a přijďte za mnou hezky s úsměvem na tvář a slušně požádejte a určitě se dohodnem. Co myslíš přijdou a řvou znovu, nebo se chovají slušně?
Je to přesně tak jak říkáš. S podobným chováním mám obrovský úspěch u všech prodavaček, úředníků apod.
Ale ne vždycky jsem toho schopen. Nedávno mne například vytočil kolega v práci tak, že jsme se málem poprali. Mrzí mne to doteď, přestože jsem byl v právu a on byl ten, kdo mi začal hrozit fyzickou likvidací. Ale já to neustál místo toho, abych zachoval klid tak jsem na něj začal řvát, ať mě teda praští. Když viděl v jakým jsem stavu tak si to najednou rozmyslel a utekl jak malej kluk. SIce s ním byli problémy pořád a měli je všichni a proto jsme se s ním nakonec rychle rozloučili, přesto mě štve, že jsem ztratil kontrolu sám nad sebou a vypěnil tak moc. :o(
A to jednáš jen s kolegou v práci, ale víš co to je jednat s klienty?!?
Dřív se mi docela často stávalo, že jsem musela požádat o strpení, položit telefon, a šla jsem se se vydýchnout a říct si pár sprostých slov do šanonu :o)))
Teď už s klienty naštěstí jednat nemusím, ale s novou koncepcí oddělení to možná zase hrozí...
Já to znám děvče, neboj :o(( Ale už to nemůžu a nechci dělat. Tam to má jednu výhodu, nemusíš s tím člověkem být devět hodin v kuse den co den. V9š, že to přijde a můžeš se předtím nějak psychicky připravit.
Teda musím říct, že si vždycky myslím, že už mě nemůžou ničím překvapit, ale po těch 9 letech mohu odpřísáhnout, že nezklamou nikdy...
Jedno ze starsich vytoceni bylo, kdyz jsem pripravoval vystavu fotek. U Skody ve Vodickovy jsem si nechal udelat zkousky, fotky jsem zkorigoval a asi tyden predem jsem podal zakazku. Mezi tim se udelaly ramy s paspartami a den pred vystavou jsem sel pro 45 fotek. Zvetseniny byly "upravene" laborantem a mely 3 cm bily prouzek, takze nesly dat do predem pripravenych paspart. Zacal jsem rvat na prodavaku a ukazoval na objednavku, kde bylo jasne tiskacimi pismeny napsano "neupravovat - plny format 30x40!!!" a ta slovena vzala metr zmerila ten fotopapir a rekla: co chcete, vdyt to je 30x40.
To me malem trefil infarkt a cejtil jsem to jeste cely tyden :-)
Je to taky možná počasím, tím,že se blíží zima,že se dříve stmívá.
Poslední dobou jsem taky dost nervózní, tak se jedu uklidnit do sluncem zalité podzimní barevné přírody v okolí Broumova, s kolečkem a foťákem samozřemně. Hlavně někam, kde nebude hromada lidí - Adršpach objedu velikým obloukem.Udělej něco podobného a určitě se tvůj duševní stav zlepší.
To je nádhera - já si dám akorát tak mrkvičku ke sváče a vyvenčit se půjdu akorát tak na kávičku :o)))
Myslím, že s tím se asi nedá nic dělat, záleží prostě na povaze. Vidím to u svýho bratra, taky si neodpustí troubení, hrozby pěstí... Pochopit to nemůžu, když žádné takové potřeby sám nemám, ale je to tak. Varuju ho vždycky, že nikdy neví, koho na té silnici potká, že by mu někdo mohl ublížit, ale nepomáhá to. Krásný příklad máme za sebou z neděle 15. října, z automobilové cesty na trase Mělník - Nová Ves - Praha. Bratr řídil a já pozoroval, jak již z Mělníka roste jeho nasranost s každým autem, které nás předjelo. Napřed bubnoval prsty do volantu. Pak začal troubit. Pak hrozit pěstí a ukazovat si na čelo. Když jsem ho upozornil na nevhodné chování, praštil vztekle do volantu a položil mi víceméně řečnickou otázku, zda si za to nechci jít sednout sám (přitom je to to poslední, co by chtěl, aby řídil někdo jiný). No a za dalších 5 minut přijel ten zmíněný nebezpečný účastník provozu, jehož existenci bráška popíral. Bratr mu pravděpodobně (dozadu jsem neviděl) včas neuvolnil levý jízdní pruh, takže nás borec podjel zprava, najel před nás do levého pruhu a 2x prudce přibrzdil. Do srážky, která by skončila dost možná řetězovou havárií, scházelo hodně málo.
Stalo se cca v 16:50 dne 15. října 2006 na dálnici D8, úsek Úžice-Zdiby. Takže pro všechny, kdo se neumí ovládat: na silnici se vyskytuje všelijaká verbež, jistě i pánové s noži, pistolemi apod. Soustřeďte se laskavě na svůj výkon a na ostatní účastníky se vykašlete. Trocha občanské nevšímavosti neuškodí.
Kdyby měl můj manžel bratra, tak bych ho začala podezírat, že mi zatajil jednoho příbuzného :o)))
Mám dojem, že by se měl pan bratr dobrovolně začít smiřovat s myšlenkou, že jízda za volantem mu ničí zdraví.Ať odloží volant, chytne řidítka a vztek vydupe do pedálů někde mimo silnici. Je to prima a držím palce.
Nechodit a nejezdit tam, kde jsou lidi...? ;-)))
Kde to je?!?
Když ti to vykecám tak hrozí, že tam lidi začnou chodit, jezdit a bude po dalším místě běz lidí. ;-)
Lidi sou vsude. V 2002 jsem si chtel odpocinout od lidi a zameditovat pod stity velikanu. Tak jsem odjel do Tadzikistanu a pesky jsem presel skoro cely Pamir do Kirgistanu. Jenom jednou jsem spal v sedle pod sirakem. Jinak vdycky byl nekde nekdo a musel sem v salasich povidat do noci porad to samy: co Havel a jaka je prumerna vyplata v Cesku a kolik mam deti a zen a podobne... Zlaty Cesko, tady je taky furt nekdo ale clovek se s nim nemusi bavit
O tom jsem přemejšle už mockrát. Odstěhovat se někam na samotu a žít jen z toho co si vypěstuju a být nezávislý na okolí. Jenže já sice jsem strašně rád sám a jak vždycky říkává mamka jsem " jedinec se zvýšenou potřebou samot" :o)), ale na druhou stranu jsem děsně společenskej a ukecanej tvor. Takže se snažím najít nějakej kompromis a to se mi tedy zas ažtak nedaří :o(
Ty ses měl narodit v době osídlování Ameriky, usadit se tam a tyhle problémy bys nemusel vůbec řešit. Tady pro tebe není místo, nezávislej na společnosti, natož civilizaci, nemůžeš už nikdy bejt, protože už ani tu samotu si bez úřadů neobstaráš. To jsou jenom tvoje bláhový fantazie.
Jo, já vím, ale od toho fantazie jsou ne? :o)) Občas mi moje fantazie kreslí obrázky třeba o lítání apod. Je to úžasný a ačkoli vím, že to není možný, tak si to nenechám vzít. Uklidňuje to a je to krásný. Taky vím, že Silvivi Saint nemůžu mít, ale stačí ten pohled na tu krásu :o)))
Taxem si nasel kdo ta Silvie je, a je to docela kocka na pokoukani :-)))
http://www.wallpaper.cz/lide/zenycelebrity...
Jo fakt se to řekne RECUMBENT BIKE. Zkus to zadat do GOOGLU. Na mě tehdy vyběhlo tuším asi 2500 ! odkazů a trvalo mi několik měsíců než jsem si to všechno prohlídl. Ale viděl jsem fakt všemožný typy kol, který jsem si do tý doby nedokázal ani představit.
Jo LOBO zkus tenhle odkaz: http://www.saintsilvia.host.sk/main.htm je tam mnohem víc fotek. DOkonalejší tělo jsem asi fakt nikdy neviděl! Jednou jsem jí viděl i v reálu na erotickým veletrhu, takže od ní mám i podepsanou fotku, ale lehokolo jsem tehdy ještě neměl, takže pozvat jsem jí nemohl. Teď ho sice mám, ale zrcadlo mi říká, že by se mnou stejně asi nikam nejela :o))))
Je prima, kdyz uz zenska vypada dobre, ze si to nenechava jen pro jednoho frajera. Lehokolo sice nemam ale dal bych si libit Silvii treba v sedle na Cannondalu. Sluselo by to obema :-)))
Hele, a ví to Tvoje přítulkyně...? ;-))) Aby nebyly nějaké problémy ;-)
Se Sillvii me seznamil Jirka teprve pred hodinou. Myslis. ze bych mel pritulkyni ukazat tyhle stranky a spolecne by jsme probrali, jak ji to bude sluset na lehokole a Cannondalu? :-)
Ptal jsem se Jirky ;-)
ALe jo, jasně že ví. Dokonce máme takovou dohodu, že si budem tolerovat nevěru. Ale jedině v případě, že by mě chtěla Silvie Saint nebo Jenna Jameson a ona má dovolenýho a schválenýho Micka Jaggera a zpěváka z Aerosmith. Ale asi nám ta situace nehrozí :o)))))))
Chceš říct, že se jí líbí Mick Jagger?!?
Zpívat sice umí, to jo, ale jinak tedy nevím... - zvláštní vkus :o)))
No právě to je divný - vždyť máš o hodně vrásek míň než on :o)))
Zkus jí nabídnout svezení na lehokole - to určitě ještě nezažila. Mimochodem - jak se řekne lehokolo anglicky...
Recumbent bike?
To zní šíleně... Já očekávala něco jako Bed Bike, ale to by nakonec mohlo být pochopeno jako postel na kolečkách a to by pro Jířovu nabídku asi nemuselo dopadnout dobře... I když, proč vlastně ne :o)))
V posledni dobe se taky nejak casto nasiram. Jel jsem minuly tyden s Tatrou přes Nuselak a najednou parta cyklistu zabira celou sirku mostu a jedou jako s hnojem. Tak jsem zastavil a krikl na ne: vo co jako de a voni jen mavli rukou rekli, ze chteji byt videt a ze je to jejich pravo a kdesicosi. Hned se me vyplavilo do hlavy spousta nejakyho chemickyho sajrajtu a zacal sem rvat, ze jsem stejnej ucastnik silnicniho provozu se stejnymi pravy a podobny blbosti. Nohu jsem mel na plynu a nechybelo moc, abych si to nenatahl pres ty zablokovany pruhy, hlava nehlava. Trvalo to asi dve hodiny, nez jsem se dostal do puvodni pohody a vsechen ten sajrajt se zase odplavil. Da se tomu nejak predchazet, nebo trenovat? Vetsinou takhle vypenim kdyz jsem v uplny pohode.
Zkus to udelat bez nohy na plynu a plechu kolem sebe To je jako kddyby si myslivec s flintou na rameni v lese stezoval, ze to ma tezsi nez zvirata. Nejses nahodou ridic z povolani? Nick by tomu odpovidal :-))))))
Si jel prázdnej, co?!? Jinak bych teda radši ani nechtěla vidět, jak by si to zastavoval :o)))
Méš mít normální pracovní dobu a nemusíš se pak po18hoh prohánět s náklaďákem po nuseláku.:)
Jedeš autem. Řidič před tebou je pitomec, který tě zdržuje. Řidič za tebou je pitomec, protože jede moc blízko a bojíš se, že do tebe narazí ze zadu. Řidič, který přijíždí z prava je pitomec, protože ti asi nedá přednost.Řidič, který přijíždí ke křižovatce z leva je pitomec, protože ti asi také nedá přednost. Zjistíš, že jedině inteligentní řidič jsi na silnici ty. To si ovšem myslí i ti ostatní řidiči. Z toho vyplývá, že řidiči jsou buď pitomí inteligenti, nebo inteligentní pitomci. Neber to osobně. Myslím to všeobecně
buddhismus
Chces poradit zarucenou radu?Zastav ho,rozbi mu drzku,rozkopej mu auto a jed dal..ted si bud v absolutni pohode a king nebo ses mrtvej,protoze ten ridic byl nejvetsi korba:)...
Ahoj MDK, prosím tě nemáš s tím nějakou zkusenost ??
Muj kolega se asi před 14ti dny stal \"budhistou\", a od té doby se sice tváří osvíceně, ale jinak je na vraždu !!!
Co stím ??? Nechci nikomu bránit ve víře,ale když podělá nejdůležitější úkol naší profese, a pak se jen usmějě a řekne nu což mysl nemá hranice. Tím pro něj všechno skončí.
Máte někdo radu co stím?? Přejde ho to, nebo ho mam vrazit dokud nepodělá všechno.
Dík za každý nápad.
Někde jsem četla, že dělali výzkum na to, co snižuje hladinu stresovýho hormonu (kortizolu) v krvi, a prej o polovinu ho sníží černej čaj. Zkus to :-)
alebo zacni trhat mokre noviny. zarucene to ukludni...
Jak moc musí být ty noviny mokré, aby to člověka uklidnilo?!?
Ja to znam jako prekousnout mokry hadr. Je zajimavy, ze sucha latka jde prekousnout lepe nez mokra :-)
Jsem coby cyklista řidič? Jsem. Rozbil jsem tu silnici já svým kolem nebo oni auty? Oni. Byl jsem tam dřív já nebo on(a)? Já. Tak jedu podle svého a ať se třeba potentuje. Přece nebudu kvůli milostpánovi (milostpanince) vymetat všechny díry a kanály a kličkovat jako zajíc na útěku.
Já jsem na tom stejně. Letos v létě jsem vzteky kopnul jednomu magorovi do dveří a když vylezl ven dostal ještě bombu do rypáku. Já jel po hlavní a on z vedlejší .....troubil na mě a ukazoval na hlavu...tak ji dostal a ani nepoděkoval.
Bez urážky - i kvůli takovým, jako jsi ty, jsou někteří řidiči na cyklisty přehnaně nabroušení. S voly za volantem jsem se potkala už mockrát a určitě i potkám, ale tohle není právě optimální způsob řešení. Jsme - anebo bychom měli být - homo sapiens sapiens, člověk moudrý, a měli bychom se podle toho chovat.
A jak se to přesně stalo. Jet po hlavní je jedna věc, ale jestli jsi se vyhoupl z prudký zatáčky ve sjezdu velkou rychlostí, tak se tomu řidiči ani moc nedivým. Jinak jasně že mám občas chuť nějakýmu prasátku do něčeho dát ránu (zrcátko, boční sklo...)
Ja jsem bezne silne flegmaticka, ale pri jizde na kole me lehce vytoci i malickost.
Vetsinou ze mne vypadne par sprostych slov a se vztycenym prostrednickem jedu dal. Az po chvili mi dojde, ze bych situaci treba mohla resit jinak, klidneji. A priste to udelam zase stejne...
Silný flegmatik, který se nechá lehce vytočit maličkostí - hele, wewe, ty dneska teda perlíš :o)))
Čtu ty různé názory, myšlenkové chody, odpovědi, toužebné odkazy na imaginární obličeje krásky, agrese od řidičů a kolařů, hlouposti, všudypřítomnou radku, všemožné či nemožné rady...prostě naši českou komunitu na netu i na silnici…a není divu, že to člověka, který je citlivější, dovede pořádně vytočit...úniku však není...
Život je neustálá sinusová křivka a trochu štěstí má jen ten, kdo je schopen se pozastavit, zaposlouchat do své duše, ji schopen vyslyšet, co mu sděluje a dokonce podle toho trochu nebo i více konat...Neboť každé řešení je zcela jistě někde v nás – nikdy mimo nás. Chce to jen se zaposlouchat. Neboť, to co uslyšíme může být často volání po změně, z které máme strach, z nových kroků, z kterých máme strach, z rozhodnutí, které neustále - také ze strachu – odkládáme…..
Zásada a klíč všeho je dle některých myslitelů již před 2000 lety umění nechat věci být, umět opustit, umět rozloučit se s nimi, zříct se mnohého, na čem nám někdy hodně záleží, ale také hodně tíží...(loslassen - němci mají na to dobrý výraz)
…tak, jak jednou budeme muset beztak všechen ten balast, co jsme nahromadili a co nás někdy těšil ale často tížil, opustit navždy.
Máš moji hlubokou poklonu...
Ja myslím že to chce ženskou. Buď sehnat nebo vyhnat.
Tak teď se musím ..dvojtečky zastat - jediné, co tě omlouvá je, že tu nejsi zas až tak dlouho...
To byla rada pro LOBO ne pro ":"
Tak v tom případě ti dávám za pravdu... :o)))
Ach ty pavučiny...
Nojo, ale jak to máme my ostatní poznat, když podle stromu to směřuje na .. ;-)
To je tím, že jsem na chvíli zase podlehl iluzi, že jsem vtipnej a chtěl dát LOBOvi alternativní radu k té dvojteččině. Nedomyslel jsem druhou možnost výkladu plynoucí z vlákna. Zase jsem o něco chytřejší a nežil jsem dnes nadarmo. Ale dvojteččin (-kův?)příspěvek mne přivedl k následující úvaze: Ellis ve své racionálně emotivní terapii říká, že lidé si nejvíce komplikují život těmito třemi výchozími očekáváními:
1. Musím být úspěšný.
2. Musím být uznávaný a milovaný.
3. Musím být šťastný.
Pokud se tak neděje jsou lidé zoufalí a život přestává mít smysl. Kdyby se toho křečovitě nedrželi žilo by se jim mnohem lehčeji. Přemýším jaká chybná východiska mívají někteří cyklisté. Co třebas:
1. Musím mít nejlepší kolo.
2. Musím mít nejrychlejší nohy.
3. Všichni musí respektovat když mám přednost.
Jezdí se radostněji když na tom člověk nelpí?
Ad 1)Nemusím, nemám a nemohu mít
Ad 2)viz. Ad 1)
Ad 3) Ano mou přednost musí všichni respektovat tak jako já respektuji tu jejich. Nemohu totiž předvídat za všechny účastníky provozu. Denně se o to snažím a dost mě to vyčerpává. Totiž když někomu(autu) nedám přednost já(cyklista) - odnesu to já. Pokud ale někdo nedá přednost mě odnesu to zas já. Proto je potřeba v bezpečných situacích svou přednost vyžadovat a postupně automobilisty zvykat.
LOBO řeší problém, že se mu emoce poněkud vymknou z kloubů. Když vidíme lepší kolo, nebo nás někdo předjede tak asi neupadáme do amoku. U upřené přednosti to není až tak pravda. Rozdíl je v tom, že na přednost máme tzv. právní nárok, na lepší kolo ne. Bohužel u nás právní nárok znamená, že se můžeme oprávněně rozzuřit nic víc. V tomto je výchozí chybný předpoklad, že u nás zákony platí. Takže nezbývá než se naučit klidně a bezpečně pohybovat po hřišti kde si nikdo s pravidly moc hlavu neláme. Vyžadování přednosti taky provozuju ale odsud potud. Tatra je Tatra.
Dřív platilo právo na práci a povinnost pracovat, tak aby z toho nakonec nebylo právo na přednost a povinnost mít lepší kolo... :o)))
... a být olepen nápisy "Author" od hlavy až k patě.
Jdeš na maškarní?!?
Svatá pravda - ani já tu dnes nebyl anadarmo :o)))
Neřeš to, buď k tomu dospěješ, nebo taky ne. Až ti bude šedesát, budeš se na "problém" dívat jinak.
To se my taky začalo stávat. Eště, že mám na kole trumpetu a nemusím hned nadávat :) Zrovna dneska, jel jsem jen cca 1,5 km do sousední vesnice na poštu a trumpetu jsem použil 2x. Poprvé chvíli po tom, co jsem vyjel na hlavní silnici. Jel proti kamion. O kus dál za ním se ze zatáčky vyhoupl osobát a za ním jel druhý osobác, co chtěl předjíždět. Už byl celej v protisměru, když mě uviděl, tak se zařadil zpátky. Nebyla to krizová situace, ale já si stejně zatroubyl. Jo bylo to auto s těma stužkama, co se s ním jezdí na svatby. Podruhé jsem ji mušel použít na 2 asi 10 -12 letý nány co se ani neohlídli a začali přecházet silnici, jo a přechod tam nebyl. Byl jsem od nich tam 50 metrů, takže opět zádná krize, ale občas tam tudy jezdím i dvojnásobnou rychlostí (40-45 km/h), než dnes a to by mě z nich asi trefilo, kvůli nim brzdit, když nejsou ani schopný se rozhlídnout. Koukali na mě jako pcheee, co ten kluk po nás chce, mi jsme slepice a můžeme si chodit a kvokat kde chceme. Ale jasně, nešlo o krizy, takže nešlo o nic, na všechno bylo dost času. Jinak jindy třeba ani na 50 km trase trumpetu nemusím použít vůbec.
Ale to co se mi stalo dnes večer mě fakt vytočilo. Po 35 takřka poklidných km se to zkazí těšně před koncem trasy. Malej kluk na kole se motá po prostředku silnice, dobře říkám si ať se motá, když nic jinýho kromě mě nejede a já jsem ještě docela daleko. Jel jsem 26-28 km/h, natažený na hrazdě, takže razantní myška nebo brzda nepřipadala v úvahu. (Nevím, možná to někdo dělá, ale mě to přijde hodně o ústa takhle blbnout). Ale kluk se otáčí a sleduje mě pohledem, tak dobrý, vidí mě, tak jedu pořád stejně. Stále byl ještě přede mnou. Rozhodl se to rozšlapat aby mohl jet chvíli souběžně se mnou. Jel stále po prostředku. Říkám si, no dobrý, tak pojede kousek přede mnou a po prostředku, no dopředu vidí, tak se kdyžtak autu uhle a o mě ví taky. Tak jedu pořád stejně. Je přede mnou tak 5-10 m a najednou bez ohlédnutí udělá myšku doprava. Kříčím na něj debile nauč se jezdit. V tom místě je zrovna u kraje zábradlí a kdyby o mě škrt, tak asi letí po hlavě rovnou na to zábradlí a helmu neměl:(
Sečteno podtrženo, 2x zatroubim téměř bezdůvodně a jednou, když by to mohlo něčemu předejít, tak nechám situaci se volně vyvíjet:( O prázdninách jsem 3x ukazoval na protijedoucí řidiče prostředníček, ale ten jeden začal předjíždět až když mě míjel a o nic nešlo a ten druhý předjížděl kolonu a když mě (nebo auto co jelo za mnou o kus dál) uviděl, tak se zažadil. V obou případech byli téměř celým autem ve svém pruhu a já na něj ukazoval bezdůvodně. Ten třetí případ se stal, když jeden jako závodním s autem docela řezal zatáčku do která bylo vidět dobře, ale na vyjezdu ze zatáčky v mém protisměru jel cyklista, jehož on posléze předjížděl. Já měl strach, že to řidič auta nezvládne a sestřelí mě. Silnice byla široká dost, ale strach jsem měl.
Doufám , že se časem zklidním. Po shléhnutí několika fotek zde na fóru srážky cyklisty s někým mě to na silnici děší víc než dríve. Taky jsem si kvůli tomu pořídil helmu. Dříve jsem si prakticky nepřipouštěl, že by se mi mohlo něco stát, vždyť brzdy mám a kolo je ouzký a skoro vždycky se někam můžu vměsnat.
Ale všechno není tak černé jak se zdá. Na dnešní vyjížďce skoro všechna auta jedoucí za mnou počkala, než se minou s autem v protisměru a pak mě teprv začala předjíždět. Dokonce počkal i protijedoucí kamion s předjížděním protijedoucího cyklisty. V jejich protisměru jsem jel pouze já, žádné další auto, ale přesto počkal, hodnej. Bylo to na výjezdu ze zatáčky, tak měl možná strach, aby vlekem nesmetl toho druhého cyklistu a s předjetím počkal, až se mu uvolní celý protisměr, aby se mohl vyhnout víc ze široka. Tak jako tak to potěší.
A jestli mám na to nějaký návod. No vyhýbám se té frekventované silnici Louny-Most, kde jsem 2x ukazoval prostředníček, ale ani né tak kvůli prstu, ale kvůli vlastnímu bezpečí.