Zdravím vás všechny.Minulý týden jsem si koupil lehokolo azub 4 dd21.Zatím jsem na něm ujel asi 50 km a jsem velice spokojenej.To pohodlí se nedá s normálním kolem srovnávat.Jenom musím pořadně posílit nohy,aby mě ty kopce nedávali tak zabrat.Jinak jsem jel do práce a zpátky a trvalo mě to kratší dobu než na normálním kole a přijel jsem i mín unavenej.Tak lehu zdar
Prima volba. Já si leho taky koupila-od jednoho chlapíka, co si chce postavit nové. Jen na něm ještě nejezdím, protože jsem si nechala ještě přidělat blatníky a nosič a hlavně upravit umístění sedadla, protože ten předchozí vlastník=výrobce byl o dost větší než já. Už se těším, až si ho přivezu. :o))
No, taky jsem se na to kolo poptávala, ale když jsem zjistila, že je původně stavěné na člověka o cca 10 cm většího, tak mě to přestalo zajímat. Jsem docela zvědavá, jak se to podaří vyladit vůči tvé výšce - tam je teda rozdíl opravdu velký. Držím ti palce, já osobně bych do toho nešla.
Vyladit to nebude takový problém. U mě se dá posouvat sedlo i přední tác a na stejném rámu jezdí lidé rozdílných výšek a je to bez problémů. Nevím jaké kolo si koupila MM, ale půjde to taky.
Žiju v domnění, že si koupila to, co se prodávalo v sekci lehokola - viděla jsem ho na srazu, bylo modrý :o)))
Jo to od Toma, na tom se bude asi učit jezdit hůř. Je to nízký a tedy více nezvyklý, na druhou stranu to bylo dost dobrý kolo a až se s ním sžije tak rozhodně nebude litovat. Ale to by taky neměl být problém upravit.
No jsem na to zvědavá, až s tím přifrčí :o)))
Mám opravdu to kolo od Toma z Ostravy (modré). :o) To, že je nízké, mi celkem vyhovuje. Když při učení padám, je to skoro jako kdybych jen dosedla na židli... :o)))))) Sedadlo je posunuté a přesto dosáhnu na řidítka. Ještě že (i když jsem prcek--o 18 cm méně než původní majitel) mi celkem narostly ruce. :o))
Tak doufám, že na přístí cyklojízdu už pojedeš na leháku :o)))
Hele, tobě snad doma chybí už jen tříkolka, ne?!?
Nazdárek lehokolisti... Mám dotaz : jak dlouho jste se na "ležáku" učili jezdit..?? Zatím mám pocit, že to vůbec není "sranda"... :o( :o))
No prvních padesát metrů jsem měl co dělat abych zůstal na chodníku a netrefil ani stromy na jedný straně ani plot na straně druhý. Ale ustál jsem to, jen to byl divný pocit. Potom trvalo tak cca 300km se s kolem sžít. Pak přestaly bolet nohy(ono totiž používáš jiné svaly než na klasice) a rovnováha a vůbec všechno bylo bez problémů a byl jsem schopnej na tom jet kdekoli i na úzké cestičce v lese a i pomalu.
Ahoj,
chce to jen vytrvat. Já měl na začátku problém s rovnováhou. Když jsem se konečně rozjel, tak mě začaly bolet nohy a ruce z křečovitého držení řidítek. Už jsem si zvykl. Při jízdě do kopce se pořádně zapřu nohama a zády a ikdyž při pomalé jízdě občas šněruju, tak jsem se už dostal pod 3 km/h, ale nedá se to dlouho vydržet. Vytrvej a
Lehni
Asi pět nebo deset minut mi zabralo, než jsem se uměl bez cizí pomoci rozjet a zastavit. Podle pozdějších zkušeností to tedy u mě byl spíš lehce nadprůměrný čas (víc lidí to zvládne rychleji než pomaleji).
Potom asi tak 20km odpolední výlet na jehož konci jsem získal dojem, že už to celkem řídím. Pořád ještě jsem potřeboval trochu víc místa než dřív a jednu nepříjemnou hrbatou pěšinku do kopce se srázem do příkopu po pravé ruce jsem jezdil bez pádů průměrně na každý druhý pokus asi dva týdny. První asi dva týdny jsem taky občas zjistil, že mě bolí i ruce nebo ramena, a příčina byla v nepřirozeném napětí - zvyky z dřívěška mě nutily opírat se rukama o řídítka nebo držet ramena a krk nadlehčené nad sedačkou aniž bych si to uvědomoval.
300km je číslo na kterém se většina lidí shoduje jako na kompletní adaptaci - přestanou bolet svaly na nohou na nezvyklých místech, jízdní vlastnosti nebo řízení přestane člověka překvapovat, zcela zmizí potřeba se na řízení soustředit. Opět je to dost osobní, někdo to zvládne pod 100km (krom té svalové adaptace, ta asi nepůjde pod 200), někdo se musí v obtížných situacích (jako je kličkování v těsném prostoru) soustředit i po dvou letech.
Teď je to tři roky, dva měsíce a dvacet devět dnů co jsem si pořídil první lehokolo.Na lehokolech mám najeto celkem cca 20 000 km. Na způsob ovládání svého lehokola nemusím myslet nikdy, naopak když se mě někdo zeptá, jak něco dělám, často sám nevím. Na cizím lehokole odjedu prakticky vždy na první pokus, není-li to nějaká obzvlášť nezvladatelná bestie. Platí i o všech lehotandemech co jsem kdy zkusil. Na svojí 4ce dokážu jet celkem dlouho tak pomalu, že tachometr s čidlem na zadním 26" kole ukazuje nulu, čili někde pod 3 km/h. Otočím se v kruhu o průměru 3,5m a projedu současným normám odpovídající rampy pro bezbariérové přístupy i skrz 180° zatáčky. Půlku z tohole všeho jsem možná ještě po roce ježdění neuměl. Přece jen co je to jeden rok ve srovnání s nějakými patnácti lety ježdění na klasických kolech před tím.
Takže jediné, co člověk potřebuje, je nevzdávat to. Výsledná odměna opravdu stojí za to, jakmile člověk může nemyslet na kolo a užívat si jízdu. Jestli máš opravdu to semilow kolo od Toma z Ostravy, tak na tom jsem se svezl a pamatuju si, že stejně jako Tomovo předchozí bylo trochu živější než na co jsem zvyklý. Taky nízké těžiště způsobuje, že kolo rychle reaguje na pohyb řídítek, mnohem rychleji než klasické vysoké kolo. Na to se dá zvyknout, mozek se časem přenastaví a ostatní kola ti pak budou připadat hrozně neohrabaná:-). Takže jen pohodlně uvolněně ležet, řídítka držet zlehka a zkoušet a zkoušet a zkoušet. Ono se to poddá.
Pár desítek (možná spíš stovek) metrů s odbornou asistencí Aleše Zemánka, který za mnou běžel a jistil. Když mi oznámil, že mě už celkem dlouho nedrží, lekl jsem se a málem spadl:-) To trvalo celkem odhaduju tak 10 minut (hlavně nácvik startu, jízda není problém), pak jsem ještě dalších 10 minut trénoval na ulici bez provozu sám (hlavně otáčení s co největším rejdem a přejíždění nerovností), pak jsem se bez obav odvážil do provozu.
Svoje první (a zatím jediné..) lehokolo jsem si odvezl (bez předchozího tréninku) z Uherského Brodu do Brna vlastní silou (cca 120 km) - start někdy odpoledne, v Brně večer. Cca mezi 60 a 80 kilometrem mě teda dost chytaly křeče do noh (jeden celkem mírnej kopec jsem dokonce tlačil), ale pak se to spravilo a podledních 40-50 km bylo úplně v pohodě.
Od začátku mám na ležáku SPD.
Díky kluci za odpovědi. Potěšili jste mě. Jednak odpovědí jako takovou a pak i tím obsahem. Myslím, že mě učení bude trvat déle než vám, ale těší mě, že i vy jste to neuměli hned. :o) Pro Papji : já jsem při prvém pokusu sice křečovitě nedržela řidítka,ale zase to pekelné soustředění na rozjezd a křečovité šlapání způsobilo, že jsem "cítila" po krátkém pokusu nohy ještě několik dní. :o) Pro Jirku : díky za obsáhlou odpověď. Ale myslím, že třeba bezbariérovou rampu nebudu zdolávat nikdy-i na obyčejném kole s tím mám občas problém. :o( Pro PavelŠ : Teda klobouk dolů. Jet na tom hned takovou dálku a ještě v provozu--to si vůbec neumím představit. Závěr : Učení na leho rozhodně vzdávat nehodlám.:o))
Další velkosraz je až příští září, tak to je času spousta. Tam nám to pak všem natřeš. :-)
No, ale musím Martu pochválit - když si pro kolo přijela a přesto, že jí kolo bylo velké tak jí to na poprvé šlo...
Ještě s tou rampou: mám ji u vchodu do školy kde parkuju na terase nad schodama. Snad rok nebo jak dlouho jsem kolo nosil po schodech kolem té rampy, podléhaje všeobecnému dojmu, že v něčem takovém se přece lehokolo nemůže vytočit. Až jednou večer tam nikdo nebyl v dohledu, a já to směrem dolů zkusil, s jednou nohou na zemi. A od té doby tama jezdím vždycky, i když z prvních dvaceti pokusů jsem tam sebou švihnul tak třikrát když bylo mokro. Takže nikdy neříkej nikdy. Před deseti lety jsem si neuměl představit kolo ta třicet tisíc a netušil nic o existenci lehokol. Před pěti lety jsem uvažoval o lehokole ale věděl jsem, že ho nikdy mít nebudu. A před rokem jsem s jistotou věděl, že nikdy nebudu mít na nábojový dynamo SON, protože ty peníze vždycky dám na něco jinýho - bum, už leží doma a čeká na zapletení do předního kola. A ještě před týdnem jsem věděl jistě, že tenhle semestr se obejdu bez MHD. A v tom chřipka a už hledám na netu jaký že to vlastně linky jedou ke škole. Lekám se, co se dozvím zítra.
Také jsem jel do Uherského Brodu vlakem. Aleš se mnou běhal po silnici, a potom jsem lehl na nově nabyté kolo a odjel do Hodonína ( 50 km ). Celou cestu to šlo dobře, jen jedenkrát jsem zaváhal a přišel o nehet na palci nohy. Sjel jsem do příkopy, když mě ohrozilo těsně projíždějící auto ( silně pršelo ). Jel jsem přes 35 km/h. Dnes se divím, že jsem to napoprve tak dobře zvládl ( mimo ten nehet ).
Poprvé jsem stím chtěl praštit a už nejet,ALE po mdruhé mně drželi A pustili ajá jel ajel a nezahnul.Pak jsem i zahnul musel ujet 30km na tom nejvyšším co na mně zbylo A BYLO TO SUPER.Dnes už horák leží smutně v garaži.Na lehokolo nedám dopustit kor teď když mam zlomený žebra /ne z kola /. Ted řeším problem jak se na něm udžet po 7mi 12. Marto LEHNI
"Jel a nezahnul." :o)) Tak to přesně vím o čem mluvíš.... Taky mi připadalo, že se na tom snad nedá zahnout. Jelo to kam ono chtělo. Až po chvíli mi došlo, že se vlastně musím trošku naklonit na stranu a pak teprve zahnu... :o))) ***Díky všem-moc jste mě potěšili.... :o))
tak tenhle pocit neznám z ležáku, ale z takovýhotoho kola s upravenýma řidítkama, kde při otočení řidítek vlevo se přední kolo otočí doprava a naopak. Po cca 20 minutách trénování jsem se naučil jakž takž držet rovnováhu a jet bez dotyku země, nedokázal jsem ale moc ovlivnit, kterým směrem:-) i když ale to není stejnej pocit, protože mě to právě zatáčelo pořád, i když jsem chtěl jet rovně:-)
Tak to si vůbec neumím představit... :o)) Mám dojem, že bych se tak moc musela soustředit a tak moc by mi to připadalo "obráceně", že by se mi z toho udělalo špatně. Přece jen už nejsem mlaďoch a tudíž přizpůsobivost se zmenšuje... Asi bych dopadla jako kolegyně jednoho známého (zhruba v mém věku), která chtěla ukázat dětem, jak zvládne jet na kole se zkříženýma rukama (levá ruka na pravém řidítku a naopak) a skončila s rukama v sádře... :o))
Ve čtvrtek večer jsem si koupil Azub4, dnes je sobota a ujel jsem všehovšudy tak 10km(je zima jak sviňa) a mám takový pocit že horské už asi do ruky nevezmu. První rozjezd byl fakt nářez a přes všechnu teorii jsem byl dost v koncích. Po 500m kličkování zastavování rozjezdů jem už "jel". Po těch 10km už má alespoň trochu jistotu v řízení, pořád si ale musím připomínat, že není potřeba se tak silově opírat do řidítek, zvyk je železná košile.
Gratuluju. Podle mě je 4ka nejlepší co zatím z Azubu vyjelo.
Já si musel připomínat co nemám dělat ještě aspoň po 50km - hlavně jsem pořád držel napjatá ramena a nadlehčoval vršek zad, takže mě pak bolelo za krkem. Když jsem se konečne donutil ležet uvolněně, zmizlo to.
Tak sem dneska vyzkoušel mojí domácí stavbu - lehoskládačku http://pokryti.wz.cz/foto/86.jpg a i když musím ještě pár mušek odstranit je to super. Ty rozjezdy jsou docela veselý,ale když už člověk jede, v klidu se opře zády, tak už se to nezdá tak složité. Horší je pak otočka a znovuzískání rychlosti.
Hele povaleci, mam dotaz. Jestli se to uz nekde resilo tak pardoon, ja to nevidel... co lehokolo v terenu? jako princip se mi to naramne libi, ale kdyz ja nejradeji jezdim po lese! a tam jsou sutry, uzky pesinky, vyjety koleje, blato a takovy veci, vzdyt to znate. Jak se na lehaci da jezdit v terenu? Vim ze jsou lehace drsnejsi stavby, videl jsem i video chlapka jak to drasti po kamenite ceste v horach... ale z toho clovek neziska dojem, jak moc je to pouzitelny pro takovyho normalniho cloveka na takovy normalni jezdeni... co vy, jak moc jezdite na lehaci offroad?
Psalo se tady o tom už velmi hodně, zahledej v sekci Lehocipedy. Stručně se dá říct, že vleže v terénu to lze, přejedeš všechno, co přejedeš na MTB bez skákání, pro čistě terénní řádění je určitě lepší MTB, ale na turistiku po lesních cestách a pěšinách je celoodpružený lehokolo vynikající.
A ještě konstatování: V ČR budeš nějakého lehoterénního specialistu hledat těžko (nebo aspoň já o žádném nevím). Stejně jako naučit se jezdit v terénu na MTB chvíli trvá, tak i jezdit na lehátku v terénu není úplně samozřejmé, chce to zkušenosti a pokud chceš jezdit nějak drsně, tak i cílený trénink - a právě nevím o nikom, kdo by jízdu v terénu nějak záměrně trénoval a hledal limity. Možná borci z Azubu to nějak řeší, ale co jsem viděl jejich terénní videa tak to zatím bylo myslím hodně pod hranicí technických možností kola.
Tak jsem se dneska projel asi 20km na Céčku. Není moje, dostala ho pod stromeček maminka. Zatím je z něj trochu paf, ale zdá se, že to bude dobrý dárek. Zatím mě příjemně překvapila rychlost: nemá to tachometr, ale trasu změřenou na 10km jiným kolem jsem ujel za 30min v zimě v zimních botách bez kufrů, civilních hadrech a s batohem na zádech (hozeným za opěradlo). Ještě tomu ztrojnásobíme počet převodů a vyhrajem si s pár detaily a bude z toho dobrý kolo:-).
Že mamce gratuluju! Já si říkal, že je to jen otázka času kdy budete ležet celá rodina :o))
Céčko se mi hrozně líbí vzhledově a bylo to první leho na kterým jsem jezdil. Přemýšlel jsem o tom ho pořídit Magdě, ale vzdoruje:o( Jak jste s tátou dostali mamku na leháče? Poraď nějakej fígl. Magda tomu furt říká"něco takovýho" a připojuje "nikdy nevlezu" :o(
Trvalo to dlouho. Napřed se zlobila, že sotva jsme ji naučili jezdit na jednom kole (dlouho na kole nejezdila), už si pořizujeme nějaký úplně jiný. Pomalinku se ten odpor mírnil, dost pomohl sraz v Nivnici a poslední kapka byl myslím letošní sraz v Chrustenicích. Tam si nink asi vytkl za cíl naučit maminku jezdit či co, prostě vzal kolo svojí přítelkyně a běhal s mamkou po kempu tak dlouho, dokud jí to nešlo. Mám dojem, že bylo těžší poslat s tím někam ninka než mě nebo taťku:-). Po vyzkoušení pár dalších kol už začínalo být jasný, že odpor klesá k mezní hodnotě kdy lze lehokolo pořídit. Takže tři a půl roku po tom, co jsem si pořídil první a dva a půl roku po prvním taťkovým lehokole už ho má i mamka. Sestra se dneska vozila na Céčku taky, a vypadala, že se jí to líbí. Za chvíli zas odjede na půl roku do Finska, tak bude snazší to pořízení dárku utajit:-).
Jde o starší Azub Cé, což je vlastně kolo postavené na rámu od firmy M5 vyváženém do zaostalejších zemí (jako ČR) bez značky. Holanďani už ho nedělají, za jeho nástupce jde považovat http://www.m5-ligfietsen.nl/site/EN/Models/CMPCT který má 20" kolo i vpředu. Na té stránce jsou i fotky s 16" předním kolem jako má naše Céčko. Je to celkem elegantní věcička a strašně snadno se ovládá.
Až teď jsem se podíval, že na fotce sice mají dual20, ale v tabulce píšou, že standard je 16" přední a 20" zadní. Takže je to to samé kolo.
Jo, hezky kolo, ale Azub prodava jen "tecko", proto cecko na strankach nema.
Céčko už nedělají pár let (nevím jestli asi dva, takže doslova pár:-)). Měli nějakou kopu těch rámů a když je prodali, začli vymýšlet něco jiného jako low price model - výsledek je Téčko, což je licenční výroba easyraceru, pro změnu. Taky se řídí příjemně, ale design se nedá srovnat:-).
Kolo bylo puvodne moje. Fotka toho cecka nez jej dostali do ruky Hebedove se da najit tady.
http://lehokolo.com/img/ceska_lehokola/clwb...
Jirka s Petrem ho ovsem jiste nejak vylepsi.
Pozorne jsem si prohlid fotku a omlouvam se. Prvni kdo ho vylepsil uz jsem byl ja, uz ted to kolo oproti fotce ma posuv sedacky pomoci rychloupinaku a serie der, bylo nekolik let v pujcovne brusli na Letne.
Oproti té fotce jsme ho taky dostali s nosičem podstatně níž, jen kousek nad zadním kolem.
Chystám na něj spešl přesmykač takže bude mět 3x7 převodů. Nejtěžší talíř bude stejných 48z. jako je tam teď, takže s nejlehčím převodem (28/30 na 20" kolo) to vyleze po zdi. Mamka nad 25km/h nešlape, takže to bude to pravé zpřevodování.
tak kolo tvý mamky je první lehokolo na kterým jsem se kdy svezl. Půjčil jsem si ho právě na té Letné na půl dne a po pár metrech mi bylo jasný, že to prostě musím mít! AKorát kde na to vzít jsem pak řešil pár měsíců a na konec se na rok zadlužil:o))
Gratuluji! Já jsem dnes překročil svou první tisícovku km vleže, a mohu potvrdt: Nadšení vzrůstá s každou vyjíždkou. Mimochodem - nekoupíte někdo trek ve vynikajícím stavu? Už pár měsíců nečinně zahálí...
Já mám zatím 500 km a potřebovala bych opěrku hlavy-ale taky se mi už nějak nechce zpět na "klasiku". :o))
Tak si udělej opěrku podle HonzyK. Je to levný, rychlý a jednoduchý. Udělal jsem to jako prozatímní před dvěma lety:o) Naprosto vyhovuje, takže to tam zůstane na furt. Bylo to hotový cca za deset minut. Honza má na stránkách nafocený postup, mrkni na:
http://dvur-kralove-nad-labem.cz
Předpokládám, že to jsi ty, se kterým jsem se ve čtvrtek náhodně potkal u Smržova.
joo, byl jsem to já, ještě jsem neměl moc času se kouknout na net,(stěhujem:o)
joo,byljsem to já, mám problémy s přezdívkou...