S jistým pobouřením zjišťuji, že mi vidláci to teď máme do Alp snad dál než Vy pražáci! Podle zpráv má být cesta Praha - Mnichov po kompletně hotové dálnici za tři hodiny! To je senzace. Odhaduji, že to máte z Prajhy na Gardu tak za 7 hod i při konzervativním způsobu jízdy, s kolama na střeše a na víkend se stávají docela dobře dosažitelné z Prahy i Alpy. Vyzkoušel jste to už někdo? "Routeplannery" tuhle novinku ještě myslím nezachytily. Možná to pojedu tenhle pátek.
Já si tento víkend hodlám dám po více jak 2 měsících voraz. Jen ještě nevím, zda s tím předsevzetím vydržím až do pátku a jestli mou přítomnost doma ustojí rodina :o)))
Do Alp ale rozhdoně vyrážet nebudu, za to ti budu intenzivně držet palce. Pak dej vědět, jaký ten nový úsek je a za kolik si to zvládnulů :o)))
no ja tohle pojedu v unoru... pokud by cesta zabrala do 7mi hodin tak bych si mozna pristi rok vyjel na prodlouzeny vikend, teda pokud se na kolo jeste odhodlam :)
Ale, ale, že bychom se kvůli 5 stehům zalekli :o)))
Srabi, pražáci. Tak já se teda obětuji a vyzkouším to za Vás.Opouštím vidlákov. Startuji zítra v 16.00 z té Vaší Prahya cílem je Arco, poblíž Rivy. Dělám to teda nerad, kdyby tady alespoň bylo hnusně, ale ono nezaprší a nezaprší. No, ale snad tam budou už zralý pomeranče. Zkusím přejet ten velkej passubijskej kopec z jihu na sever a přidám k tomu nějaký okraje.
Ale tady teď bude nááááádherný víkend. Utíkáš před sluníčkem a vrátíš se do zimy :o)))
Taky se mi nějak nechce. Ale už necouvnu, někdo musí tu novou dálnici vyzkoušet. Teoreticky bych tam měl být ve 23.00. Prakticky počítám tak v 00.01. Prohrou bude jestli přespím někde po cestě. Mám spočítáno, že když na naplánovanou trasu na kole najedu v sobotu ve 12.00, tak je to ok.
Mám Ti přivézt čerstvě natrhané pomeranče?:o)))
No jasně, takové já snad ještě ani nejedla :o)))
Já jsem takové určitě nejedla... A kdypak se nám "dovozce čerstvě trhaných pomerančů" vrací..?? :o))
Už by tady měl být...
Mirek žije a po dobytí Monte Lessini a Passubia dává capuccino na Gardě :o)))
Tak vidím, že musím podat referát, protože se na něj už jasně těšíte.o)))
1. Nejdříve špatná zpráva: pomeranče nejsou na Gardě ještě dozráté, takže jsem radce nic nepřivezl. To mne mrzí a navíc se bojím, že se proflákne, že na inernetu lákám mladé holky na čerstvě natrhané pomeranče.
2. Cesta tam 9 hod, cesta zpět 8 1/2 hod
Hodilo se mi vyjet autem z Prahy a tak jsem prověřil trasu na Gardu, po té co je úsek do Mnichova plně dálniční. Z Dejvic do Arca mi to trvalo přesně 9 hod. Zpomalující faktory- fronta u Berouna, tankování, opravy v It pod Brennerem. Přijel jsem tam ve dvě v noci, vorvanej.
3. Udělal jsem tam trasu snů. Hlavní dojem je ten, že se ještě dá v Evropě zažít dobrodružstí. Jel jsem 3 a půl dne. Nastoupal jsem jakoby od Verony z na Monte Lessini, což se z počátku jeví jako náhorní planina, vápenec, Chočské vrchy.Celkem ne moc známé hory. Najednou jsou z toho malé Dolomity. Mezi hlavní skalní věže vede vojenská cesta z první světové války do výše 2 250 m.n m. Cesta je nedostavěná a tak je toho dost. Zavřené chaty (4!) byly jistou komplikací a jen tak tak jsem se vyhnul těžkému bivaku. Pak jsem to vzal na sedlo Fugganze odkud vede už známá cesta padlých hrdinů na Pasubio. Z něj jsem to nestočil na sedlo Xomo, což je taková normálka, ale vzal jsem to jako na sever přes hory. Úžasné. Pravda, kdosi to už jel přede mnou )o:))) a napsal o tom "perversně - geniální trail". Na závěr 1 600 m sjezdu do Rovereta a dvojité cappuccino v Il Vecchia porto.
Jsem z toho úplně unešenej a mám přes zimu na co vzpomínat. Jsem rád, že jsem na těch pár dnů opustil rodný vidlákov a nahlédl do velkého světa bikingu.
Lepší říct pravdu než koupit pomeranče v Delvitě a vydávat je za pravé :o)))
Jinak trasa zní krásně...
Mí známí si před čtrnácti dny z Gardy přivezli nůši zralejch pomerančů. Bůhví, kde byl.:-)))
Já bych do toho nešťourala :o)))
Aby nevznikly pochybnosti, jak se tady jako naznačuje. Já jsem na na Gardě přímo pobyl jen letmo. Trasa, kterou jsem jel je vlastně součástí většího objezdu Gardy. Takže jsem jel dost chladnými horami, kde byly sotva zelené hrušky ve vesnicích. No a po příjezdu do Gardy jsem viděl opravdu nedozrálé pomeranče v hotelové zahradě, tak jsem už dál nepátral.
Jinak veřejně uznávám, že radce dlužím kromě lahve vína a jedné večeře (Stráž nad N.) i čerstvě natrhané pomeranče.
Nemůžeš popsat podrobněji? Jel jsi sám, jaké počasí, kolik cyklistů, kde si přespával, kde nechal auto, zážitky, kolo, čeho se vyvarovat, co doporučit, tajné tipy na všelico, kde jsi jedl, co vzít sebou, atd., atd. Věřím, že nejsem sama, kdo by se z podrobnějšího líčení těšil -- a možná (jistě) by následoval.
Tak jsem to sepsal. Popis je nutno číst nad v něm uvedenými mapami. Upozorňuji:
1.Trasa je vhodná pouze pro horská kola.
2. S trasou bude spokojen pouze ten, kdo má stejně rád hory i kolo. Jinak buď opustí hory nebo zahodí kolo.Lezecká místa tam v podstatě nejsou, sem tam krůček, ale traverz od Palonu si užijí v sedle jen bikeři bez závratí.
3. Abych měl čisté svědomí varuji před realizací všechny ortodoxní "natěžko" jezdce. Měl jsem jen deutříka s teplým prádlem a sváčou, tak 6 kg.
Na start do Peri lze najet z města Garda na východním pobřeží jezera, případně přijet po cyklostezce podél Adige ze severu od Rovereta. Rovereto je spojeno další cyklostezkou s Torbole.
Použité mapy KOMPAS 100,101,102
Popis podle uvedených map.
1 den (odpoledne)
Peri ( 126 m) – Fosse (941m asfalt) – Pealda Bassa (1453m asfalt, šotolina) – La Sega (1224m, šotolina, terén). Noclech v chatě.
2.den
S. Gorgio (1505m, asfalt, šotolina, více variant po náhorní plošině Monti Lessini) – Passo di Mallera (1722 m, po značce 286, problémy s přečíslováním cest) – Passo Pertica (1522m, obtížný sjezd po značce 286, místy tlačení) – Rifugio Scalorbi ( 1767 m, šotolinou po značce č. 206) Chata Scalorbi zavřená, na nocleh bylo nutno klesnout zpět přes Passo Pertica až k Chatě v údolí na cca 1150m. Nocleh v údolní chatě.
3. den
Stoupání zpět na Rifugio Scalorbi (1767m) – Rifugio Fraccaolli u Cima Carrega ( 2238m, po značce 112, problémy s přečíslováním cesty, po vojenské cestě, dlouhé pasáže tlačení, opatrně při nástupu najít správnou cestu, dále se nedat po ferratě) - bivak Sinel ( 1990m, po značce 108, vojenská cesta, krátké úseky tlačení) – Malga Val di Gatto (1497m, značka 115 skrz Pala di Cherle Tunel, časté tlačení) – Passo Buole (1406 m, značka 115- Loner (1173 m, značka 117, místy tlačení) – Obra (940m, šotolina) – Speccheri (670m, neznačeno) – Passo Fuggaze (1162m, po asfaltu). Nocleh v hotelu na sedle.
4.den
Passo Fuggaze (1162m) – Rifuggio Achille Papa
( 1982m, známá cesta Degli eroi a Galerie d´ Havet, šotolina) – Palon (2205m, značka 120, v závěru strmě vzhůru, tlačení, pozor na orientaci) - Sella de Roite (2081m, vysokohorský chodník, tlačení) – Rifugio Lancia Passubio (1825m, fantastický traverz po úzkém chodníčku, pro otrlé jetitelné) – sjezd do Roverreta (cca 220 m, šotolina, v závěru asfalt).
Celkem tak asi 180 km včetně vynuceného návratu od chaty Scalorbi 2 den.
Z Rovereta jednoduše po dobře značené cyklostezce do Torbole dalších cca 25 km.
Mnoho díků. Skvělý popis.
Můžeš přidat detaily o noclehu v chatách? Nutno rezervovat předem? Cena na na osobu a noc - noclehárna nebo pokoje 1-2 lůžkové, adresy pro rezervaci ?
Snad doplnit pár údajů k mým otázkám výše?
Díky předem.
Na cestě je spousta chat různého typu, od typicky horských až po spíše hotely. Doporučuji si je podle mapy a plánované trasy najít na internetu a pro případ si zaznamenat jejich telefony. Podle mne předem nemá cenu něco objednávat. Vypadá to, že vyloženě horské chaty mají tak do konce září otevřeno, takže je to lépe asi jet v září.
Bikery jsem potkal až na Passubiu (7ks). S jídlem to bylo dost slabé, ale na umření to nebylo, v chatách se dalo něco urvat.
Máš ponětí, kolik jsi nastoupal? Mně ta štreka podle popisu připadá vhodná tak pro horský myslivce.:-)
Já jsem na kole statistik, ale tentokrát jsem si nepsal údaje a každý den jsem vymazal tachometr. Stoupavé to bylo, odborný odhad 5 až 6 tis metrů do kopce, větší nároky než stoupání byly, ale dány hodně náročným terénem. V podstatě to opravdu bylo hodně po stopách horských myslivců. Zejména v okolí Passubia probíhala válečná linie v 1. světové. Zákopy, kříže, lidské kosti, památníky. Člověk se nutně musí zamyslet co to bylo za kravinu, ta první světová. Jedinej přínos, že nám vybudovali solidní cyklostezky pro horská kola. I když pravda, tehdy o chystaném vynálezu velkého Garyho nikdo nevěděl.
A jseš si jistej, že ty lidské kosti byli z první světový a né z doby Garyho? :))
Tak památníčky bikerům tam ještě nestojí. Jinak je to veliký horský areál s kaplí, pomníky, zákopy a bez legrace - jde z toho hrůza. Tak si říkám zaplaťpánbůh za tuhle evropu co máme teď.
Po přečtení tohoto vyčerpávajícího (i vyčerpávajícího 8-)))...) popisu ti závidím hned 2x:
1.Při mých závratích se do těchto míst nepodívám ani pěšky natož na kole.
2.Pravidelná stolice je základ všeho. Nebo snad mám věřit tomu, že takový biker jako ty TLAČÍ KOLO? 8-)))
No jo, no:o))). Ale fakt jde o kolo. Jsem pod vlivem německých itinerářů pro bikery, kde se rozlišují fahren-schieben-tragen stucke. Jestli to "šíben" používají němci i v tom druhém spojení to nevím, na to itineráře nečtu.