Zajímalo by mne, jak řešíte situaci, kdy se sejde víc cyklistů s rozdílnou výkonností.
V případě jednodenního výletu, nebo třeba i týdenního trempu.
Na jaře jsem vyrazil s dvěma kamarády, kteří měli tak vysoké nároky, že jsem to radši dojel vlakem.
150km denně jim bylo málo.
No, ja to mam spise opacne, protoze jezdim se synem a zenou, pripadne i dcerou. Pochopitelne nemohou stihat tak to resim tak, ze si treba nektery kopec vyjedu sam v tempu a pak se pro ne vratim a uz volne jej vyjedu s nimi. Nebo jedu po rovine chvili podlahu, treba jen tri ctyri minuty a pak zase zpet pro zbytek muzstva a zenstva. Na cundru jsme jeste nebyli, ale chystame se a zatim mam v planu resit to tim, ze ze sveho biku udelam nakladak a kluk se zenou si povezou jen osobni veci, pripadne neco lehciho.
Jak bych to resil v opacnem pripade - kdybych ja nestihal, jak pises - to nevim, ale myslim, ze pokud to jsou normalni lide a kamaradi, tak by meli automaticky pockat a prizpusobit tempo nejpomalejsimu.
Před každým výletem je uveden alespoň přibližný počet km a pak se jede stylem první-poslední, tzn. první vede a hlídá cestu, poslední hlídá nejpomalejší. To by měl být člověk, který cestu zná, je dostatečně cyklisticky zdatný, má mobil a je technicky vybaven pro případné opravy. Na křižovatkách se čeká na všechny.
Tak to funguje vždycky, stejně se to dělá, když deš s dětma někam na výlet (větší počet). Jinak radka se tak hezky pochválila, ale je to pravda, přesně tak funguje!
Teď nám to celkem šlo, a to my "chrti" letěli fakt rychle, ale vždycky se srazili....
Hrou na posledního. Zdatnější čekají na nejslabšího a přitom odpočívají. Nejslabší se přiřítí ke skupince odpočatých - to je ta pravá chvíle, kdy vyrazit dál. Postupně slabší odpadávají a problém je vyřešen. To byl "bad example of team spirit"
dam si pivko. nebo dve. a poradn jidlo. to me spolehlive zpomali. pokud jsem na receiving endu ja, tak dohlizim na pitny rezim tech, ktere bych jinak musel honit a piju pouze kolu s rumem :)
Přesně jak už bylo uvedeno nahoře. A opravdu to funguje a funguje to dobře. Příkladem budiž třeba i Alvp, který měl na srazu ve Stráži nad Nežárkou o sobotním výletě přebytek energie, tak jezdil pořád tam a zpátky (šílenec jeden :o))), aby se poctivě utahal. O tom je přátelství a ohleduplnost. Nic proti někomu, kdo by mě nechal bloudit někde v zadu, ale přístě bych s ním už asi nejel. Mimo jiné i proto jsou Nákolácké akce tak super, protože si tam každý najde své místečko v "peletonu".
Nejhnusnější bylo, že nebyl línej vyjet 2x i ten kopec mezi Vojířovem a Bystřicí - to se mnou málem řízlo o silnici :o)))
Ale jinak byl zlatej, jak dělal spojku mezi prvním a posledním :o)))
Klidně můžeš být konkrétní: mezi čelem pelotonu a Burajdou. 8-))) A to ještě nevíš, že si dal i kus kopce ze Starého Města na Landštejn, když mě jel hledat.
No počkej, jednou (v Sedle) byla poslední i wewerka se Zdenkem. Jejich jediným štěstím bylo, že dorazili dřív než jsme vyjeli, protože absolutně nikoho nenapadlo, že ti dva tam nejsou :o)))
Není to o výkonnosti, ale o toleranci a kamarádství. Proto mi nejsou dohromady dvě věci z tvého dotazu: kamarádi - odjezd vlakem. Přijeď na další sraz a uvidíš, jak je to jednoduché!!!
Taky si myslím, že to asi nebyli kamarádí.
My s klukama jezdíme vždy jako jeden. Problém jednoho je problémem všech.
rozdil ve vykonu a ve vybave resim nasledovne. mam lepsi kolo a naslapy, pritelkyne slapatka.jezdime dost casto na celodenni vylety. pro tuto turistiku vezu na nosici klasickou batozinu s jidlem,pitim, hadry. dale v kazdem stoupani jeste pritelkyni drzim za pas a pomaham ji tahnout. diky nizsi urovni mych riditek se k sobe dostanem libovolne blizko(v podstate co dovoluji slapatka).jen to zkuste, jde to krasne a je to bezpecne, neflakli sme jeste ani jednou. timto jezdime tripy kolem 100-150 km. po rovine je schopna jezdit v haku trvale 23-25km. je to sice courak, ale jiz jsem si zvykl, zvladame to v poho, je odolna:). takovych dlouhych vyletu letos mame za sebou nejmene jiz deset, pokud se holce ve stoupanich pomaha, da se za ten den nekam dojet a holka vam vice vydrzi.
Jinak to nejde než že rychlejší počká na pomalejšího,ale při vícedenní jízdě je dobře se informovat předem jaké jsou plány a pokud jsou v plánu delší etapy než člověk zvládne,prodiskutovat to s ostatními členy výpravy.Aby bylo víc času na vymyšlení jiné trasy,případně pokud je hlavním cílem nějaké místo nebo akce,domluvit se jestli ostatní oželí že to prostě nestihnou nebo jestli ty oželíš celou výpravu.
Na vážné akci (přejezd Alp apod.) nenápadně vytvářím atmosféru "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Tomu velmi napomáhá, když nikdo jiný ve výpravě nemá mapu a neví se zas tak úplně přesně kam se jede (jinak do toho začnou kafrat).Vždy, ale informuji kolik toho máme na ten den do dáli, do výšky a jaký odhaduji terén.
Zajímalo by mne, ale jaká je správná taktika jízdy ve dvojici při snaze jet co nejrychleji. Jak střídat, jak předcházet krizím pomalejšího apod.
Ve dvojici je ideálním řešením tandem. Nám se moc osvědčil.
Nedělá Jiner i kolo pro tři? Kdybych měl třeba dvě přítelkyně... (teda čistě jen teoreticky!) :o))
Tak ty kdybys měl dvě přítelkyně, tak ti pro ty kočičky stačí jeden košík na řidítka a druhý za sedlo :o)))
Myslel jsem, že košík se jim nasazuje na čumáček, aby při jízdě mlčely :o)))
Ne, ne, musíš je přece nechat mňoukat radostí :o)))
no pokud se jedná o ujetí maximální vzdálenosti v minimálním čase, tak je jednoznačně nejvýhodnější jízda v háku s pravidelným střídáním. Intervaly jsou však individuální podle profilu, směru větru a povrchu po kterým se jede. To je právě i to předcházení krizím pomalejšího. Ten kdo jede vpředu určuje, kdy se schová - měl by tak učinit při první známce diskomfortu tempa. Pokud není již nikdo ve skupině schopen tempo udržet, tak se tímto způsobem přirozeně zpomalí.
Pro jízdu v terénu platí asi trochu jiný pravidlo. Tam nejde jet ve skutečně efektivním háku, takže se jezdí spíš na zkušenost, tzn. lepší jezdec vybírá stopu a ostatní se vezou po ní (neztrácejí čas chybama)... až do nějakýho sjezdu korytem potoka, kde už jde každej na svoje triko a dole se posbíraj :-)
Můj názor: kdokoliv, kdo se zůčastní jízdy s více cyklisty by měl vycházet z toho, že se jedná o sportovní ale z větší části společenskou akci - i když to zní divně. Proto by měl vždy počítat s tím, že se musí podřídit dobrovolně, demokraticky většině - tedy těm, které si dobrovolně zvolil ke společné akci. Jestližese jedná jedinci v první řade o sport a výkon, raději by měl volit budˇ sehrané seberovné partnery anebo jezdit individuálně. ( Mě vyhovuje výhradně poslední alternativa) (Zde odověd´pro Matyxe, proč se neúčastním srazů)
Přesně tak - každý si musí najít skupinu, která mu vyhovuje. Kdo vyznává sportovnější tempo bez zastávek, musí si najít adekvátní sprintery do balíku. No a komu nevadí, že bude stát na každé křižovatce, neuvidí Landštejn a párkrát sedne do hospody, ten může vyrazit s námi :o)))
Nicméně jsem toho názoru, že o "odpadlé" by se měla postarat každá skupina a je fakt, že u sportovněji laděné skupiny není jiného východiska, než toho nejslabšího prostě posadit na vlak...
Zdar dvojtečko ! Tak to už potom chápu. A nemusí to být ani sport a výkon, ale třeba i jen rezervy. Z toho důvodu jsem nedokončil celou trasu delšího nedělního výletu ve Stráži (přes ne-Landštejn :o)). Prostě zatím nemám rezervy na to, abych držel krvavé tempo (neumím jezdit pomalu) a pak třeba dlouho čekal. Proto jsem to včas otočil nazpět a i přes opět ohnutou přehazku (sranda-pád s vystoupením na špatnou stranu) a tím pádem střílející pastorky od č. 5 do č. 9 jsem nakonec dojel zpět se stejným rychlostním průměrem jako jel hlavní peleton. Důvodem byly častější, ale kratší zastávky. Prostě se tak lépe regeneruji.
Takže z toho hlediska tě naprosto chápu, zvláště pak pokud se ti nechce obětovat výkon a rychlost na úkor společenského aspektu akce.
když je mi nejhůř, protože mi hodně vadí, že jsem tak neschopná a nedokážu co třeba wewerka, tak někde v koutku tiše pláču...
Tak to roníš slzy naprosto zbytečně. To přece není o schopnosti a neschopnosti - je to o vzájemné toleranci a mezi námi je :o)))
Neplač cami, já zase nemám tak pěkné kolo a vlásky (.oooo)))))) jako Ty.......
Ahoj Cami. Já mám spoustu kamarádů, kteří na kole nedokážou ani třetinu toho co ty. Tobě trochu vadí, že nejezdíš hodně rychle, ale dokážeš ujet hodně dlouhou trasu. Někdo se prostě narodí jako sprinter a někdo jako vytrvalec. Je to dáno geneticky (jde o typ svalových vláken) a nedá se s tím nic moc dělat.
Důležité je, že jezdíš ráda a že máš kolem sebe lidi, se kterými je ti na výletě fajn. A víš dobře, že při společenském večírku v pánských sprchách se nikdo nikoho neptá, jaký měl ten den rychlostní průměr :o)))
Od pondělka jsem byl na výletě na Šumavě, celkem to hodilo 570km, bylo tam nádherně.
Tak teď abych to doplnil, ten svůj "jarní" dotaz, kamarádi si udělali rozpis na Lysou horu v Beskydech a protože foukal protivítr, tak nestíhali. Místo aby na rozpisu něco změnili, z trempu udělali časovku se zákazem zastavení, focení atd..
A protože jsem čekal spíš pohodu a klábosení a nechtělo se mi to dojíždět singl, jel jsem na ten vlak. A oni proti tomu "nic neměli".
Ď za příspěvky, zkusím si najít jiné souputníky.