Tyto stránky prosluly mimo jiné útoky cyklistů vůči motoristům (a naopak). Že cyklisté motoristy omezují, že motoristé cyklisty ohrožují atd. Zajímalo by mě tedy, kolik zde přítomných skutečně prodělalo srážku s motorovým vozidlem. Myslím si, že vozidlo široké 0,75 m jedoucí po krajnici prostě nemůže být pro motoristu překážkou, alespoň to tak v autě vnímám. Osobně jsem za 12 let prodělal pouze 1 kolizi, a to naprosto bezvýznamnou s parkujícím autem na Národní třídě v Praze, prakticky s již zastaveným vozidlem, překvapil mě úmysl řidiče náhle zaparkovat. Na silnici nikdy nic. Řekl bych tedy ze svého pohledu, že se jedná jen o vcelku neopodstatněný strach coby kdyby.
pokuď máš silný žaludek tak se podívej http://www.ogrish.com/archives/cyclist_killed... myslíš že ten strach je neopodstatněný těm v auťáku se většino nic nestane, jinak za mých 10 let zpět jsem byl u jedné kolize, ale vypadala skoro stejně jak na www.ogrish a ten auťák ještě ujel.
Zajímavé, jak se kolu nic nestalo a lebka lehce křupla jako vajíčko. Včera jsem odstraňoval kočku ze silnice, kterou stovky aut míjeli s tendencí ji rozválcovatna sušenou kožku.. Byla ještě teplá, docela kompaktní ale hlava podobně křuplá jak u toho kolumbijce. A to oko, co se mu vypuklo z lebky přesně tak vypučilo i u té mé kočky. Možná, kdyby měla přilbu? Kdo ví...?
nechci vypadat jako rejpal. ale rekl bych ze ten autobus mu prejel primo pres hlavu. i prilba by byla v tomto pripade zbytecna. bohuzel :)
Ja dvakrat, ale oba pripady byly podobne jako u tebe. Poprve jsem nedobrzdil za brzdicim autem a oprel jsem se mu o zadni naraznik => nekolik metru po prednim s ksichtem 10 cm od jeho zadniho okna, ale ustal jsem to. Samozrejme 100% moje chyba, omluvou mi je, ze mi bylo 18. Podruhe to bylo predloni kdy me prehledl ridic a nedal mi prednost. Vyslo to tak tak a jel jsem kousek oprenej o bok toho auta, ale taky to bylo bez padu. To zase byla 100% jeho chyba. V podstate si myslim, ze to, jestli k nehode dojde nebo ne, lze velmi vyrazne ovlivnit vlastnim chovanim na silnici. Je treba predvidat nepredvidatelne. Doplnim, ze ty dve male kolize mam za zhruba 20 let co jezdim tak trochu aktivneji na kole. Asi mas tedy pravdu, nebude to tak cerne jak se zda, ale jsou situace kdy cyklistu auto zabije aniz by to on mohl jakoliv ovlivnit. Osud.
"ale jsou situace kdy cyklistu auto zabije "...Tito cyklisté už do této diskuse nepřispějí.
Mě osobně zatím žádné auto újmu na zdraví nezpůsobilo, ale "nervy v kýblu" už jsem měla mnohokrát (vytlačení autem do příkopu, vzduchová vlna od rychle jedoucího náklaďáku, nenadálé otevření levých dveří stojícího auta,...).
Jo, tak píšu za ty dva , co již nemohou. Po 18leté slečně akorát uklízeli a ten asi 45letý cyklista byl přikrytej a čekalo se pouze na příjezd pohřebního vozu.
Stalo se během pěti let na trase Bystřice - Poříčí a já jela kolem na kole. A to po této silnici jedu jen v nejnutnějším případě.
To je prave ta souvislost s vlastnim "pricinenim". Pokud existuje silnice o ktere si myslim, ze je smrtelne nebezpecne se na ni pohybovat tak na ni nevlezu ani kdybych mel jit pesky podel ni a to kolo nest. A nemusi to byt zrovna ctyrproudova silnice kde auta mohou 110. Bohate staci relativne siroka, rychla, dvouproudova silnice se svodidly. Tam neni uniku.
To je těžký, ne vždy to jde opravdu jinak. Lehce se mluví. Ono, jet někdy kolem, znamená najet dalších 20km. Co vím, tak ten cyklista jezdil na kole do práce. Věřím, že se mu 12ti hodinové šichtě nechtělo jet ještě právě těch +20. Víš, byla tam kolona , sjíždějí se dva pruhy. Všichni stáli v levém pruhu, on jel vpravo a jeden spěchjící de..l to střihnul taky vpravo tak rychle, že ho prostě sundal. Bylo to asi 50m před ukončením pravého pruhu. Nebudem řešit, jaká je to silnice. Ten cyklista si na tu kapoku asi sám nevyskočil.
Já po té silnici jezdím dál (max 3 do měsíce). Jinak spíš po poli , lesem nebo si dám menší okruh abych se vyhla. Když, ale jedu domů v dešti nebo fakt pospíchám, střihnu to právě tudy. V mém směru je tam asi 2m široký odstavný pruh.
To místo jsem neidentifikoval, Bystřice i Poříčí jsou v ČR příliš rozšířené názvy. Vedle sebe jsem je na mapě nenašel. No existují takové frekventované úseky, které lze objet jen s velkou zajížďkou. Já osobně za takový úsek považuji spojení Česká Lípa-Nový Bor (to byste najít měli). Přímé spojení po silnici I. třídy 8 km, po okreskách minimálně 12. Strašně rád bych se tam jednou dočkal cyklostezky, ale nevím, jestli se něco takového vůbec připravuje. Nadhodil jsem to před časem na fórum k městu Česká Lípa, ale tam je to mrtvý, tam nikdo nechodí. Kdybyste někdo něco věděl, tak mi to sdělte.
Ale většinou se dá takovým úsekům vyhnout, zpravidla to u mě chodí tak, že si to poprvé s nadávkami projedu po té hlavní a pak nad doma mapou přijdu na lepší řešení, někdy i kratší.
Jedná se o silnici E55. Poříčí nad Sázavou - Benešov- Bystřice u Benešova. Ten mrtvý cyklista byl na trase Poříčí - Benešov. Dnes je tam jen pomníček. Úsek je opravdu nebezpečný. Dnes se to dá konečně i rozumně objet. Přes zimu udělali cestu podle potoka. Taky jsem si říkala, že po hlavním tahu jezdí jen blázni, ale pak mě srazilo auto na silnici 3 třídy, kde je fakt malý provoz. Prý mě neviděl. Tak nevím , kde na mě číhá větší nebezpečí. Asi máme všichni opravdu osud a ten nás nemine.
Taky na tomto úseku existuje stezka "stará Benešovská", ale na velkou část nevezli před 2 lety zeminu a je tam dodnes. Našla se však objížďka. Pak se musí ještě přes pole, ale to tam musí být vyjetá cesta. Prostě , proč neudělat něco pro cyklisty.
24600 vozidel/den. To je hodně špatnej nápad, projíždět se po silnici, místo které měla správně už aspoň 10 let být dálnice D3 (té se hned tak nedočkáme, Středočeský kraj dosud neschválil územní plán). Ale máš pravdu, že žádná pořádná souběžná trasa tam není. Stará Benešovská v Poříčí končí a napojuje se na tuhle "dálnici". Napadá mě akorát cesta přes Racek, tu znám z letošního pochodu Praha - Prčice. Ale to sme šli pěšky, na kolo to tam moc nebylo, obyčejná lesní cesta, občas dokonce jen pěšina.
Nezdá se mi, že by tyto stránky prosluly útoky cyklistů vúči motoristům.
Mě osobně srazilo auto 1x. Kolikrát jsem však byla ohrožena, ani nepočítám. Ohrožením nemyslím, že někdo projel těsně kolem mě, ale že jsem musela rychle reagovat ( brzdit, zejet do škarpy).
Mozna by stalo za to rozlisovat - kolik vaznych kolizi pripada na cyklisty a kolik na "jezdce na kole". Cyklista = osoba, ktera se pravidelne pohybuje na kole i v silnicnim provozu. Jezdec na kole = osoba jedouci v patek vecer do hospudky a v sobotu rano pro housky, treba. Mam dojem, ze vice tech vaznych nehod maji na svem uctu ti druzi bez ohledu na miru zavineni motoristy/cyklisty. A to uz vubec nepocitam kilometry, ktere cyklista stravi na silnici oproti "jezdci na kole".
Taky bych neřekl, že jsou tyhle stránky proslulé nějakými útoky jakéhokoliv druhu, ale když ti to tak připadá, budiž.
Před šesti lety mi nedal přednost řidič tmavého BMW vyjíždějící z čerpací stanice u BVV. Asi mě viděl, protože ve snaze to na poslední chvíli stihnout tam nechal sytě černé pruhy po zadních pneumatikách. Auto jsem minul zatočením za něj, havaroval o rantl chodníku, nadosmrti mám vyskakovací levé rameno (musím se vyhýbat některým pohybům s loktem nad úrovní ramene, jinak kloub zaskočí kam nemá, chybí tam nějaké chrupavky, nejde s tím nic dělat). Řidič ujel, zdravotní pojištění pokrylo doktory, 2000 za nová řídítka, představec a helmu jsem platil sám.
Před dvěma lety na podzim mě přehlédl řidič vyjíždějící z vedlejšky a vjel mi do cesty. Načasoval to tak, že jsem sotva stihl zmáčknout brzdy a už jsem byl v něm. Jel jsem asi 37km/h, do křižovatky jsem zpomalil ze 45. Podrobně se to tu už někdy probíralo v nějaké lehokolové části, při té nehodě jsem zrušil svoje první lehokolo. Jízda nohama napřed přišla vhod. Auto mělo zdemolované oboje levé dveře a přední blatník, rám kola byl ohnutý a půlka komponentů na cucky. Do sanitky jsem dokulhal po svých. Povinné ručení téměř pokrylo nákup nového lehokola, které jsem si dal pod stromeček. Pět týdnů jsem se bál vůbec vyjet (a stejně jsem neměl na čem), ještě po osmi týdnech jsem jezdil všude se strachem, na té křižovatce mě do teď mrazí v zádech.
Před rokem a kousek mě přehlédl řidič Avie odbočující doleva na parkoviště. Měl to do kopce, vypadal že zastavuje, na poslední chvíli zas přidal. Já to měl z kopce, neubrzdil jsem to, vjel před něj, vyrazil mu loktem díru do toho plastu před chladičem a sletěl z kola. Na kole byla škoda asi za dva litry dva dny před akcí na kterou jsem se rok těšil. Kolo se mi povedlo včas zpojízdnit a za neustálého polykání prášků proti bolesti jsem tu akci odjezdil. Pak jsem dva týdny nevyjel, opět onen iracionální strach vydat se na silnici. Povinné ručení opět téměř pokrylo náklady.
Oběma těm řidičům věřím, že mě skutečně neviděli, a byli z toho dost psychicky na dně. Bohužel to, že mě někdo přehlédl, ale nehodě jsem stihnul já svým zásahem zabránit, to se při každodenní jízde po Brně stane minimálně jednou měsíčně. To je to, co mám na mysli, když někde tvrdím, že řidiči cyklisty ohrožují. Není to jejich úmysl, ale jejich nepozornost. Právnicky se to myslím nazývá nedbalost.
A poslední zážitek není ještě rok starý, napadl mě řidič černého sporťáku z důvodu, který dodnes neznám. Dovedu si představit, že se mě lekl, protože na prázdné silnici v neděli ráno jel v obci hodně přes 50 a počítal s tím že v mírné levé zatáčce se zdí na vnitřní straně případné protijedoucí auto uvidí. Já jel při kraji, takže mě viděl o hodně později než to auto. Udělal prudký pohyb volantem a minul mě o metr dvacet. Kdyby to neudělal, asi by mě taky minul, ale bylo by to blízko. Jel jsem dál, a najednou se objevil za mnou. Najel vedle mě, stáhnul okénko, sprostě na mě řval, pak mě zatlačil do příkopu, pokud jsem mu nechtěl nabourat auto musel jsem zastavit. Vylezl, povalil mě na zem a zmlátil tak, že jsem si kupoval novou helmu, jeho klouvy v té staré byly otištěné tak 15mm hluboko. Radši jsem se přestal bránit a nechal ho. Nasedl do auta a odjel, v šoku jsem si nedokázal ani přečíst celou jeho SPZ. Policajti si všechno zapsali, pořád jen uhm, uhm, ano, my se na to podíváme a pak se na to vys... Nedávno jsem zjistil, že to auto pravidelně parkuje kousek od místa, kde se to stalo. Policajti na tyhle věci prosti z vysoka kašlou, když někdo něco udělá cyklistovi, je jim to upřímě fuk. Taková je moje zkušenost.
Stále ještě věřím, že drtivá většina lidí za volantem jsou slušní jedinci, kteří se ke mě chovají hnusně jedině nevědomky, ale většinou jedou pěkně. Takže jestli někdo máte dojem, že útočím na chudáky řidiče a dělám tak ostudu těmhle stránkám, poslužte si, pusťte se do mě.
Jirko, myslím, že nikdo nemá ten dojem, že útočíš, naopak. Často se na toto téma zde psalo, to je pravda. A často se čtenáři pustili i do mně. Mě nezbývá než stále zopakovat, kultura celého národa je průměr morálky a etiky jednotlivců - to znamené cyklistů, řidičů, policistů, vladařů...
Podívej se, jak se chovají ti nahoře v poslední době, měsících, rocích...kteří by nám všem měli být příkladem. Co pak můžeš očekávat od těch dole?
Jistě většina z nás jsou slušní lidé ale docela velká menšina reaguje jako ten řidič BMW.
No právě kvůli tobě jsem to téma založil. Myslím žes to byl ty, kdo nedávno vyjádřil názor, že je to tady neobjektivní, protože jsou tu samí nepřátelé motoristů. I když taky je možné, že to byl někdo jiný, kdo se má v těch přezdívkách vyznat.
No vidíš, i mistr tesař se utne.
Ta veta o tom, ze veris, ze te ti ridici nevideli me zaujala - vidim to totiz naprosto stejne. Uz mnohokrat se mi stala modelova situace kdy jedu po Praze jako posledni za nekolika auty. Poradne do toho dupu abych jel priblizne stejne jako ta auta, dejme tomu kolem 35 -40 km/h. Z vedlejsi prijizdi auto, zastavuje na hranici kroizovatky, dava prednost vsem autum a ridic (naposledy to byla velice pekna ridicka) kouka smerem odkud prijizdeji auta, tedy zhruba na mne. Po prujezdu posledniho auta se plynule rozjede... Presne takhle se stala ta moje druha kolize. Od te doby uz se toto chovani snazim predvidat. Ti ridici fakt nevidi, presneji receno nehledaji v zornem poli tak maly objekt (oproti autu) jako je cyklista a proto se rozjedou. Samozrejme je to jejich nepozornost, ktera muze prinejmensim poradne vylekat, ale i zabit. Jako cyklista s tim vsak musim pocitat a podle toho se chovat, necove smyslu "nikdy nepocitej s tim, ze mas prednost v jizde i kdyz by to tak podle vseho melo byt". Placatymu cyklistovi uz samotny fakt ze mel prednost v jizde nepomuze.
Nejde o velikost objektu, ale o jeho typ celkově. Četl jsem o tom článek v novinách, určitě jsem to tu někde už psal: Udělali pokus na nějaké tisícovce lidí všeho věku, vzdělání, pohlaví atd. Nechali je sledovat na videu krátké basketbalové utkání dvou tříčlených týmů, tuším dvacetiminutové. Jeden tým byl v bílém, druhý v černém. Pokusný člověk dostal za úkol spočítat kolik přihrávek udělá bílé družstvo. V půlce zápasu se přes celé hřiště promenádovala gorila. Nevím jestli opravdová nebo to byl chlápek v kostýmu, ale prostě tam deset vteřin byla v záběru gorila. Plných 70% účastníků pokusu si vůbec té gorily nevšimlo!!! To by si člověk řekl, že mít deset vteřin před očima gorilu na basketbalovém hřišti, nelze ji přehlédnout. Jenže oni počítali přihrávky bílého družstva, jejich mozek se po chvíli nastavil na vnímání jen bílých hráčů a tmavou gorilou prostě nezatěžoval vědomí člověka, který to nepotřebuje. Je to přirozený ochraný mechanismus proti přetížení mozku, který máme všichni. Abychom se nezahltili, dokážeme sledovat opravdu všechno jen krátkou dobu za plného soustředění. Když se vrátíme k autům, tak řidič má mozek zatěžovaný docela hodně. Už jen koordinace končetin pro řízení auta je náročná (i když kdo to jednou umí, ty nároky na činnost mozku už vůbec nevnímá, to je princip toho "umět něco"), k tomu ty spousty věcí co je potřeba sledovat. Podvědomí za chvíli začne zavádět úsporná opatření - podávat vědomému zvážení řidiče jen ty informace, o které svoje smysly žádá často a opakovaně. Takže řidič vyjíždějící z vedlejší ulice si jen myslí, že se dívá, jestli "něco" nejede, ve skutečnosti se dívá, jestli nejede auto. Ostatní nevidí, proto se nám cyklistům pak každou chvíli zdá, že někdo jede jako bychom byli průhlední (i při předjíždění a podobně), oni nás opravdu nevidí.
S tím předvídáním máš pravdu, ale to mě možná mohlo pomoct u té Avie, kdybych se soustředil na řízení a nevymýšlel co se na státnice učit kdy. S tím fiatem co mi nedal přednost to bylo tak, že v té málo přehledné křižovatce jezdím opatrně a dávám pozor, takže jsem ho sledoval, jak přijel čumákem těsně za okraj vedlejšky a brzdí (čumák poklesl, kola zpomalila a zastavila) a k tomu se dívá na mě. Přesný oční kontakt který by mi řekl, že mě vnímá, ten na 20-30m neuděláš. takže jsem se spokojil s tím, že civí rovnou na mě. Krom toho mou pozornost roptyloval řidič jedoucí za mnou, který se na mě už sto metru lepil bez mezery, ale nepředjížděl, přestože měl dost místa. Jel nakonec doleva, nejsem si jistý že s blinkrem. No a ten stříbrný fiat se najednou rozjel a stihl mi tam strčit čumák, trefil jsem předkem kola střed levých předních dveří, uděla z boku dřep vodorovně na tom autě, chvíli jsem si díval na hlavu řidiče ze vzdálenosti tak 20cm, zadek kola mezitím zdemoloval jeho blatník a předek zadní levé dveře, pak jsem přistál na zemi. Doteď si to pamatuju jak zpomalenej film. Netuším, v který moment se nalomila helma, ale zvenku na ní nebylo nic vidět, a otřes do hlavy si nepamatuju. Asi to bylo až o zem když jsem spadl na bok. Řidič byl o rok starší než já, nebyl z Brna a následoval kolegu v jiném autě který mu ukazoval cestu, takže mozek měl v tu chvíli zaměstnaný až až. Krom toho měl ten den narozeniny. Ty si asi moc neužil, vypadal zralý na psychiatrii.
Kuriozní je, že kdybych tehdy nezpomalil preventivně z těch 45km/h, kterými to po větru jelo do té doby, kdybych nebyl tak opatrný, proletěl bych tou křižovatkou několik sekund před tím než tam tenhle řidič dorazil. Ale to se dá tvrdit zpětně o téhle konkrétní situaci, obecně častěji pomáhá jet pomaleji, jediný případ kdy neuberu, ale stejně nachystám ruce na brzdy, je když jedu stejně rychle jako auta, nikdo mě nemusí předjíždět a můžu dál od kraje.
Dle mého je to o klidu a "pospíchání pomalu". Od 1.7. jsem začal dodržovat předpisy jakožto řidič a od té doby jsem nezažil jedinou stresovou situaci, prostě jedu sice pomalu, ale zato v klidu a mám dost času si všímat okolí o rozeznávat potencionální nebezpečí. Když přijde nepřehledná zatáčka, nemám problém přibrzdit a projet ji opatrně (kdo ví co bude za ní), stejně jako zpomalit a počkat až budu moci cyklistu předjet bezpečně.
Na druhou stranu bych řekl, že to samé platí i o jízdě na kole. Jet opatrně, předvídat možná rizika a především počítat s možnostmi kola (třeba brzdná dráha či stabilita) a svými schopnostmi je klíčové. Všechny karamboly co jsem měl v autě byly ve stresových situacích, na kole zrovna tak. U kola sice "endorfin" vyhledávám, ale už jsem pochopil rozdíl mezi tím, když jedu někde v provozu (silnici, frekventovaná cyklostezka) a když jedu sám někde třeba sjezdík v lese, kde neohrožuji nikoho kromě sebe.
Sečteno podtrženo, stejně to nakonec vychází negativně pro řidiče motorových vozidel, a to z prosté logiky. Kolize auta s kolem bude vždy s horším následkem pro cyklistu, protože kolem sebe nemá plechy a zároveň lze těžko požadovat absolutní toleranci ze strany řidičů, dokud nás v té naší zemičce bude na kole jezdit tak málo. Proto se tady vždy budou ozývat názory spíše proti-autařské, ale rozhodně je to v menším měřítku a mnohem slušnější, než jsou ty proti-cyklistické na jistých jiných fórech.
Prostě, pospíchej pomalu, předvídej a nenech se vytočit. To platí jak na kole, tak v autě.
Jo a co se kolize s auty týče, zatím mám jakožto cyklista spíš dobré zkušenosti, zvláště od 1.7. potkávám mnohem více slušných řidičů co mě objíždí obloukem a bezpečně a také těch, kteří netroubí a nerozčilují se když o míře rizika rozhodnu za ně (například před nepřehlednou zatáčkou na uzounké okresce si najedu ke středu a vlastně je slušně "zblokuji", aby je náhodou nenapadlo mě začít předjíždět dřív než za zatáčkou). Pár nepříjemných situací bylo, ale jediná která dopadla opravdu tvrdě byla na pěší zóně na kolečkových bruslích, kde mě korpulentní mladá dáma, která tam neměla co dělat, sundala Fabií do škarpy když vezla svého pejsánka, sedícího na předním sedadle vykoupat do Vltavy a přitom málem sundala i partu protijedoucích cyklistů. Tímto ji zdravím :o)
Je smutné, že tě ke zlepšení chování přinutila až změna trestů v zákoně. Jinak ano, myslím si, že pokud se cyklista na silnici chová pro řidiče předvídatelně, musel by ho ten nahoře mít hodně nerad, aby se mu něco stalo. To blokování aut před zatáčkou na okreskách mi připadá docela dobrý, hodně nebezpečných situací jistě už vzniklo předjížděním (nejen) cyklisty bez dostatečného rozhledu, ale sám nic takového provádět nebudu. Nemám rád emoce na silnici a tohle je u řidiče zaručeně vyvolá. Nepřísluší mi někoho takto upamatovávat, je zodpovědný sám za sebe.
no já mám za zhruba 15 let aktivního ježdění kolize na kontě dvě. Jednu jsem tady před nedávnem popsal. Druhá je z roku 1999 kdy jsem jel na těžko Moravou a mezi Kroměříží a Zlínem na silnici po který vede cyklotrasa (bohužel já bych na tak frekventovanou silnici cyklotrasu nedal...) za drobného deště, najednou zaslechnu v pravotočivý zatáčce do mírnýho kopce za sebou pískání pneumatik. Trvalo to trochu dýl než se mi líbilo a tak jsem se už pro jistotu začal uklízet do škarpy. Pak to bouchlo. Naštěstí v okamžiku, kdy už jsem měl nohu z klipsny a ze sedla překračoval tu škarpu. Byl to sportovní mercedes s pěknou, i když pobledlou řidičkou. Vlítla do zatáčky trocha rychlejc a při brždění na mokrý silnici udělala hodiny o 180° a narazila mi zadkem auta do zadních brašen. Jen vykoukla, zeptala se zda se nic nestalo a vypálila dál. Komický bylo, že odjela vlastně zpátky, protože se při tom smyku otočila o to půl kola :-) Já byl v pohodě, jen levá zadní brašna roztrhlá a věci na silnici...
úplně ve stručnosti: sraženej traktorem vezoucím horkej asfalt, sraženej strašně spěchajícím tranzitem ze předu, sraženej z boku tranzitem, a včero do mě vyjela piča z řady zaparkovanejch aut, která se hned chtěla otáčet, takže zablokovala silnici. Ubrzdil jsem to na mokru, akorát jsem se opřel o auto řidítkama a rukou-prej mě neviděla, opravdu mě nemůže vidět, když má sklo a zrcátko od deště...... Pák hnusnejch konfliktů z řidičema, kteří do cyklisty zcela a úmyslně najíždějí
Úplnou srážku naštěstí (ťuk,ťuk,ťuk) nemám. Ale těch "málem" pár bylo. Z těch nejstrašidelnějších.
Jako cyklista: Řidič autobusu MHD linky 119, mě u letiště vytlačil úplně mimo silnici do škarpy, přičemž si i zpomalil aby si to lépe vychutnal.
Na Šumavě mi řidič fóbie málem zabil manželku a kamarádku, když se rozhodl skrz nás odbočit na parkoviště bez zastavení. Nepochybně o nás věděl, protože po zastavení, na dotaz co to bylo? odpověděl, že na silnici nemáme co dělat. Vyřešeno upozorněním na zdemolování auta po jeho opuštění. Srab nevydržel, od auta neodešel a odjel.
Jako řidič: Při vyjíždění z parkoviště v Českém Krumlově ve zmatku v nepřehlednym provozu jsem tak dlouho koukal, až jsem přehlídnul cyklistu kterej naštěstí stačil zastavit, přičemž málem spadnul.Prostě sem to pěkně po.... Cyklista koukal nechápavě když sem vystoupil z auta a šel se mu omluvit. Naštěstí to vzal s úsměvem a mě bylo celkem blbě, neb mi docvaklo, jak malilinko stačí k tomu, aby člověk lítal v průseru o kterém se mu ani nezdálo.
Pak jsem jednou v dobré víře chtěl krátkym zatroubením (jenom ťuknutím) upozornit skupinku cyklistů, že je budu předjíždět. Nějak to nadskočilo a místo krátkého znamení jsem je protroubil tak, že mi leknutím málem popadali pod kola (a to doslova!). Hambou sem zalejzal někam pod pedály. Naštěstí to zase dopadlo dobře, tak už raději netroubim, když si nejsem jistej, že o mě vědi.
Za 10 let na kole se mi hodně vážné krizové situace s auty zaviněné auty vyhýbali.
Tímto se tady přiznávám, že ještě tak před 4 lety jsem na kole mnohdy jezdil jako prase a to doslova. Ve městě na rovině jsem jednou začal předjíždět autobus MHD. Z protější zatáčky vyjelo další MHD. V tý době jsem byl teprv v 1/3 autobudu a místo toho, abych se zařadil zpět, tak jsem předjížděl dál. Stihnul jsem to, ale jen tak-tak. Ten řidič na mě pak troubyl a já vůl nevěděl jako proč. Fakt jsem si to neuvědomoval jak jezdim. Nebo jsem ve sjezdu v asi 60 km/h předjížděl babetu, ale v zatáčce, kam moc viděl nebylo. Navíc mě to vyneslo tak metr do protisměru. Jet v tu dobu v protisměru širokej kombajn, tak tady asi dneska nejsem. Nevím, co se před těmi lety ve mě odehrávalo, něco jsem si potřeboval dokázat a dost jsem riskoval. Byl jsem totální magor! Pak mě kolo přestalo bavit, tak na 3 roky. Jezdil jsem maximálně na pro něco na poštu. To už jsem jezdil rozumně, asi hlavně kvůli ztrátě kondice, ikdyž ta stále i před tím za houby. V tý době jsem pochopil, že nemá cenu tolik riskovat. Trochu víc jsem začal jezdit tak před rokem a hlavně teď o prázdninách. Jedzím teď více umírněně, sice sjedu rychle nějakej sjezd, ale když není provoz nebo když si myslím, že je to bezpečný. Nespoléhám tolik na techniku a nechávám si při brždění všude daleko větší rezervu. Komunikuju více s auty, aby očekávali, co udělám. NEJHORŠÍ JE, ŽE když jsem jezdil jako prase, tak jsem si vůbec neuvědomoval, že tak jezdím, skoro všichni kolem byli pro mě blbci, co tam překážej. To se změnilo. Ale vážně nevím, jestli je to tou pauzou nebo, že jsem dostal rozum:) Když jsem na kole čas nejezdil ,tak v té době jsem dělal řidičák na auto, tak možná jsem si v autě uvědomil, jak jsem jezdil nebezpečně. Autem jezdim stejně slušně, jako teď na kole. Kámoš, co dělal řidičák o rok dřív než já, tak pak jezdil jako prase. Když měl papíry četstvě, tak jezdil slušně, ale tak po 3/4 roku jako prase. Z toho jsem si asi vzal ponaučení, že takto jezdit NE! Tak jako tak, asi většina prasat na silnicích si to ani neuvědomuje a když se jim něco řekne, tak že oni nic špatnýho neudělali.
Psal jsem, že se mi vážné krizovky zavíněné ostatními vyhýbali, ale úplně poklidné moje jízdy taky nebyly.
Jednou se mi stalo, že v nepřehledný zatáčce mě a kámoše, když jsme jeli ZA SEBOU začala předjíždět malá červená Mazda. Já jel vepředu. Najednou se v protisměru ze zatáčky vyhoupla Tatra. Řidič Mazdy byl ještě nějaký ten metr za námi, když uviděl Tatru, okamžitě začal brzdit. Pískání gum bylo slyšet dost a smrádek byl taky cítit. Ze strachu jsem vjel radši na trávu. Otočím se a vidím, že to řidič Mazdy zvládnul. Povidám na kámoše, \"proč jsi neuhnul\"? \"Já věděl, že to ubrzdí, pohoda né\". Z toho mě docela zamrazilo.
Toho samýho kámoše jednou málem srazil taxikář, co mu nedal přednost.
Nebo mě předjíždělo auto a v zápětí odbočilo doprava. Jen tak-tak, že jsem to ubrzdil.
Nebo jedu přes vesnici, kde jde otec, jedno ditě a druhé ditě sedí na kole a odráží se nohama od země. V tom úseku nejsou chodníky, takže po silnici jít museli. Jenže zabrali polovinu silnice. Jedu teda do protisměru a když se blížím, tak to dítě na kole má tendence přejet silnici na druhou stranu. Tak na něj dvakrát zatroubim svou trumpetou a ta malá holka na mě, že jsem debil :) To jsem byl tak na 50 metrů od ní. Kdybych nezatroubil, tak o mě ani neví.
Jinak souhlasím, že plno řidičů dělá prasárny nevědomě, ale ti co to dělaj vědomě taky existujou.
Včera než jsem píchnul dojíždim po vedlejší na kříž. Přede mnou 2 mladé divy v autě. Chtějí jet rovně. Říkám si, nebudu jim bránit ve výhledu najetím k pravým dvěřím a raději se zařadím na ně. Slečna ani neměla sešlápnutou brzdu a ten nájezd do křižovatky je tam do kopce, takže pomalu začla couvat na mě. Když už byla 1/2 metru ode mě, tak jsem na ni zatroubil. Ona máchla rukou doprava, tak kde zrovna přijížděla malá dodávka, co odbočovala na naši vedlejší. Sjel jsem doprava na její úroveň a počkal až
dodávka odbočí a pak vyrazil vpřed. Tak nevim, buď slečna zapomněla zabrzdit a ani po zatroubení na to nepřišla a myslela si, že na ní trobim aby nebrzdila provoz a aby jela a ukazovala mě tu dodávku, že kvůli tomu jet nemůže, nebo si kvůli té dodávce chtěla couvnout, aby se tam líp vešla a já na ní troubyl neprávem, spíš jsem mě taky já couvnout. Jenomže ona myslím ani do zpětnýho nekoukala, nebo nějak šilhala. O nic v podstatě nešlo, akorát, že z ničeho nic pěkný nedorozumnění. Když jsem pak šel péšo zpátky s píchlím kolem, tak jsme se zase potkali :)
Nebo jak píše Wewerka, taky párkrát, že stojící auto otevřelo dveře když jsem kolem projížděl. Vesměs už raději jezdím kolem zaparkovaných aut trochu dál, ale pokaždé to taky nejde. Nebo s tím blinkrem. Nebo když byly dvě křižovatky za sebou, tak řidič začal blikat doprava už na té první a odbočoval až na té druhé. Já jel opačným směrem a chtěl jsem zabočit doleva na té první hned po tom autu, tak si najíždim k autu a už to chci vzít hned za ním a najednou koukám, že to auto jede furt rovně. Řidič kouká, vůbec nechápe, proč na něj koukám jako na vraha.
2x srazka s autem. Jednou mi tam vjel a ja se svezla po jeho leve strane a urazila mu zrcatko. Tenkrat jeste bez helmy. Zniceny predek kola (predstavec, svetlo), skoda asi 1200 a ja na brise/hrudniku prisernou modrinu. K vyrovnani nedoslo.
Pak minuly tyden projizdel mercedes z vedlejsi pres hlavni, kde jsem byla ja, do dalsi vedlejsi a bral to pres chodnik spolecne se mnou. To jsem ustala bez padu, jen mam ohnutou patku a modrinu na noze.
Jinak nehod, ktere jsem ubrzdila nebo se jim vyhla, tech je pomerne dost. Treba mercedes s telefonujicim ridicem, ktery za sebou spatril fizly a ihned mi hodil mysku metr prede mnou na kraj silnice. Parkrat otevreny dvirka u parkujicich aut (specialne Vinohradska smerem do kopce). Parkrat zmatecne parkujici auta.
Hodnekrat taky auta nedavaji blinkry a ihned to nekam ohnou.
Kdyz to te statistiky jeste prictu dalsi veci, tak tu mam jeste 5 zrcatek. Vetsinou jen tuknuta a taky 4 chodce. 2 z toho byla moje vina (1 zmatecny fetak a 1 pani konverzujici s kamaradkou uprostred chodniku), 1 mi skocil na silnici z chodniku a vcera jsem najela v hodne male rychlosti do pani, ktera se motala spolecne s tlupou chodcu po cyklostezce (zase slepici efekt).
Kdysi ještě na staré Libertě jsem vrazil do auta, které mělo přednost zprava. Znáte to - silnice vede rovně a každou chvíli jsou odbočky vpravo do vilové čtvrti, nikde žádné značky. Od té doby si dávám sakra pozor. Všiml jsem si později, že před každou odbočkou tam kromě mě přibržďuje jen autoškola.
Co se týče kolizí v poslední době intenzívního ježdění, tak jen jedno zrcátko u stojícího auta a jednou jsem nabral chodce na cyklostezce. Jel jsem dost rychle a přede mnou šla skupinka kluků vedle sebe. Chtěl jsem je objet po trávě, ale na posldní chvíli jeden uhnul přesně tam. Nabral jsem ho přímo mezi nohy a zastavil až na něm ležícím na zemi. Nikomu se nic nestalo a vzali to s humorem, hlavně ti ostatní.
Pokud jde o motorová vozidla, snažím se předvídat to nejhorší, ale vždycky to vyjít nemusí.
Přednost zprava platí na každé křižovatce, kde nejsou značky upravující přednost. Ale moc lidí to zdá se neví. I v autoškole jsem dostal od instruktora radu moc se na přednost zprava nespoléhat a vozidla zleva si napřed zkontrolovat, jestli opravdu zastavují.
Zatím 2 kontakty natvrdo. Jednou mě sejmula slečna přijíždějící zprava (tedy měla přednost), ale na křižovatce, ve které parkoval náklaďák a nebylo tam vůbec vidět (abych viděl, musel jsem tam vjet a v tu chvíli to do mě napálila) - kdybych tehdy věděl, že v křižovatce ani v její blízkosti se parkovat nesmí, tak ochotně bych se do kolonky "podpis pachatele" nepodepisoval (byl jsem taky v euforii že žiju). Udělal jsem si salto a nepoškozen dopadl o pár metrů dál do kotoulu. Kolo zůstalo sešrotované pod autem. Měsíc nato v té oblasti udělali jednosměrky, kde by se podobná kolize nestala. Podruhé mě sejmulo auto přijíždějící zleva, navíc z vedlejší. Nevidělo mě a odbočilo mě taky. Pouze ohnutá řidítka. Bylo z Vyškova. Zatím mám celkem štěstí, noční můru mám z boční srážky s rozjetým kamiónem.
To já mám spíš noční můru z toho, že jedu na silnici se svodidly nebo jinou zábranou a přehlédne mě protijedoucí řídič co bude někoho předjíždět. Četli jsem o jednom co takhle zabil tři lidi naráz, a to tam svodidla nebyla, prostě se mu nezdálo 100 mimo obec tak to auto předjel 140 a cyklistů si nevšiml.
To nemusí nutně skončit hrůzostrašnou srážkou. Záleží na šířce silnice. Už asi 3x proti mně takhle někdo předjížděl a nic se nestalo, schoval jsem se na krajnici. Rozhodně se z tohohle důvodu doporučuje svítit už od začátku soumraku předním světlem, i když se vám může zdát, že je relativně světla dost. Aby vás ten protijedoucí řidič registroval. Hodně cyklistů má ve zvyku pouštět za šera jen zadní blikačku, a to v téhle situaci nic neřeší.
s tím svícením na tom něco bude. Mám celkem výkonnou blikačku, a když blikám (i za slunečného dne), odradil jsem od takového předjíždění i divoké jihoslovenské řidiče (bylo přímo vidět, jak vyjeli ze zatáčky už najetí na předjíždění, ale pak si mě všimli (byl jsem třeba půl km daleko) a zase se zařadili. Když jsem neblikal chovali se takto daleko méně často.
Přesně tak. Jenom když je bez mraků a slunce je poměrně vysoko, tedy neoslňuje, tak bych si při svícení na kole připadal trochu jak ... no divně, ale možná me to časem přejde. Jinak svítím často a i když jsou ty 2 luxeony přepnuté jen na 0.6W dohromady, tak jsou ve dne dobře vidět. Jediná nevýhoda - když chci dobíjet akumulátor stejně rychle jako bez svícení, musím jet o 5 km/h rychleji i při světle na nejnižším výkonu.
Souhlas. Navíc při jízdě na frekventované silnici pouštím přední blíkačku i za slunečného dne, protože namířená příbližně do úrovně čelního skla aut jsou její záblesky těch LEDek vidět i v takovémto světle dost výrazně. Rozhodně to zatím pomáhá.
Ono je to taky asi tím, že na takovou dálku nelze rozeznat druh vozidla. Prostě vidí světlo a nevjede tam. Proti kolu by to třeba i zkusil, ale kdoví, co to tam vlastně jede. Jednostopá vozidla jsou různá a různě těžká.
Na kole jsem narazil jednou, řidič auta přede mnou nejdřív dupnul na brzdu a potom dal blinkr a já jsem měl malý odstup a neubrzdil jsem to. Krizovek kdy jsem byl málem sestřelen i kdy jsem já málem sestřelil cyklistu nepočítaně. Někdy to bylo opravdu o fous.
Jel jsem z kopce asi 50, v protisměru stálo auto. Najednou se rozjelo, řidič se pokusil otočit, nevyšlo mu to a zůstal stát napříč! Ubrzdil jsem to asi na 30 a potom jsem se protáhnul skvírou mezi předním nárazníkem a obrubníkem.
Dojel jsem cyklistku, nasadil na předjetí a když jsem byl skoro vedle ní tak najednou bez ohlédnutí a ukázání odbočila doleva. A to jsem kdysi málem autem vyrobil dvě mrtvoly, stačilo aby ta cyklistka s dítětem na sedačce vjela na hlavní o půl vteřiny později...
Ahoj. Na začátek, kolo nezabere jen 0,75m. Reálně zabere jednou tolik. No ale jinak máš štěstí. Já osobně řeším kolizní situace téměř pokaždé když jedu na kola do práce a odpoledne z5(Sadská u Nymburka-Praha Holešovice). Snad nejhorší situace vládne při průjezdem středem Horních Počernic. Jako automobilista musím uznat, že podélné stání po celé délce obce je výborná věc, jako cyklista ovšem autorovi tohoto vylepšení nemohu přijít na jméno! Nejen že cyklista musí dávat pozor na auta které ho tam předjíždějí zleva, ale neustále také na zaparkovaná auta vyjíždějící zprava a také český fenomén otevíraní dveří auta bez ujištění zda se neotevřou někomu do cesty. Několikrát se mě stalo že auto které mě předjelo vzápětí "zaparkovalo, bez ohledu na to, že jedu kousek za ním rychlostí 30km/h, Nejednou byla situace opačná, vyjždějící auto mě přehlédlo, v jednom přpadě dokonce vytlačilo do protisměru pod kola autubusu a jeho řidička se ještě rozčilovala po té, co sem jí pravým rohem otočil zrcátko "naruby". Jinak musím uznat, že situace na silnicích se pro cyklisty opravdu zlepšila, i když někteří z nás se opravdu snaží dělat vše proto, aby nás na silnicích řidiči aut doslova nenáviděli. Kupodivu už nejde o "bezohledné majitele superhorských kol", spíše o nadšence pro ryze silniční cyklistiku. Na superlehkou silničku se asi pár reflexních samolepek a zadní blikačka nevejde... Bohužel neslavným fenoménem je absolutní absence rozumu tam, kde se kolo používá jen jako dopravní prostředek do práce. Ale s "vesnickejma balíkama" jejiž argumentem je ono známé "já jezdim na kole do práce už 40 let a světlo sem nikdy nepotřeboval", si asi bude muset poradit policie, to není v našich silách.
"pod kola autubusu a jeho řidička se ještě rozčilovala po té, co sem jí pravým rohem otočil zrcátko "naruby". " - člověče to jezdíš do práce na vysokém kole?
Tou šířkou si nejsem úplně jistý, rozhodně jsem psal jen o šířce vlastního obrysu cyklisty, ta je možná ještě menší. Samozřejmě s nějakým tím pohybovým prostorem a bezpečnostním odstupem to dává těch 1,5 m, šířka jednosměrnýho cyklistickýho pruhu. Já měl nehodu taky jen ve městě na ulici s parkovacími stáními, osobně to vnímám jako největší nebezpečí, ta zaparkovaná auta. Ale zas to bylo jen jednou.
No ber to tak. Kolo zabere těch cca 0,75m. Reálně se vyplatí jezdit min 0,5m od kraje a totéž by měl bejt minimální odstup předjíždějícího vozidla. Krom toho zrovna v těch Horních Počernicích se vyplatí jezdit minimálně metr od kraje, jinak riskuješ střet s otevřenejma dveřma zaparkovaného auta. Já když jedu autem tak prostě beru, že kolo je auto a podle toho ho předjíždim. Jinak co mě dělá asi největší problém je dávat přednost zprava. To je fakt moje slabina.
Za dvacet let mě auto srazilo šestkrát (ovšem za posledních pět let třikrát). Z toho dvakrát klasický šťouch při předjíždění, jednou mi opilý řidič odbočil z levého pruhu přes můj doprava do vedlejší ulice. Dvakrát mi nedali přednost (já na hlavní, auto vyjíždělo z vedlejší). Poslední případ byl kuriózní, řidička mě nabrala zezadu (naštěstí v malé rychlosti a naštěstí jsem si její podivné jízdy všiml), protože při jízdě sbírala kabelku vysypanou pod sedadlem. Zajímavé je, že čtyřikrát mě srazila řidička, jedenkrát řidič a jednou nevím - ujel. Do statistiky nepočítám dvě kolize, kdy stojící auto náhle doširoka otevřelo dveře a já se už nestačil vyhnout. Bilance zranění je zatím velmi příznivá: jediné zlomené zápěstí, odřeniny, tržné rány. Škody na kole celkem asi za 20 tis. Kč. Škody na autech kromě dvou případů žádné (jednou jsem vylomil dveře a hnul sloupkem, podruhé promáčkl přední kapotu, blatník a vyndal čelní sklo (nerozbité).
Jestli je strach cyklistů opodstatněný nebo neopodstatněný nechám na každém, statistika mrtvých a zraněných mluví dost jasně. Při svém způsobu jízdy (alespoň polovinu km najedu po Praze, jsem zkušený cyklista a soudím, že jezdím dost předvídavě a opatrně) mě auto srazí průměrně každých 10 - 12 tis. km. Na těchto 12 tis. km ovšem připadají alespoň tři další šťouchy při předjíždění, které ustojím (a které pro víkendového cyklistu skončí pádem).
Dívala jsem se na fotky zabitého kolumbijce, chce to opravdu silný žaludek. Proto rozhodně je třeba stále o vzájemné toleranci hovořit, a i ten strach je k přežití potřeba. Těch statečných jsou plné hřbitovy.
Kolizi jsem neměla, to bych si tady už jako mnoho jiných s Vámi asi nepovídala.
Takže všem živým: ohleduplnosti a úcty k životu a zdraví není nikdy dost!
Zatím mám jen jeden vážnější zářez z r.88 - Autobus MHD na jižním kraji Tábora - bohužel zcela moje vina, autobus byl totiž zaparkovaný, v zastávce v kopci a zadek mu vyčuhoval na bílou čáru - všiml jsem si ho až když jsem se zvedal ze silnice. Dopadlo to vcelku dobře, dva stehy na uchu a možná lehký otřes mozku (tenkrát se ještě přilby moc nenosily), kolo pojízdné, asi jsem ho vzal hlavně ramenem.
A druhou věc co si pamatuju, když mě jednou vesnický puberťák na pionýru vystrčil do příkopu - úmyslně.
Za mé ostatní pády motoristi nemůžou, ani u toho nebyli.
dovolil bych si promluvit za kamaráda: http://automat.ecn.cz/pup/
Jinak v Oživení jsem vážnější kolizi s autem neměl jen já. Ostatní už ano :(
Málem jsem zapomněl na Otu. Taky sem už nemůže přispět....
http://www.kpo.cz/2003/pollner.htm
Včera za bílého dne se mohlo stát něco podobného. Předjelo mne auto a blížilo se k dalšímu cyklistovi jedoucímu asi 100m přede mnou, pořád jelo pravými koly skoro po krajnici a těsně před cyklistou najednou ucuklo doleva. Řidič se podle všeho věnoval něčemu jinému než řízení a cyklisty si všimnul až na poslední chvíli.
Například telefonování. To je vidět hodně často. A ten pachatel byl vypátrán? Už je to 3,5 roku...