Tak aspoň tady ve středních Čechách se počasí naštěstí podstatně odchýlilo od předpovědi, takže jste asi pojezdili či vykonávali jinou outdůrovou činnost :-). Nějaký opravdu silný zážitek ve vás určitě zůstal...
U mě byly dva: sobota 6:15 ráno, silnice nadaleko hospody Marjána u Stříbrné Skalice - uprostřed vozovky se zkříženýma nohama sedělo šest holek, tak 15 - 16 roků, podávaly si zapálený retko a litrovku ferneta - na co tam asi čekaly? Tentyž den, 14:30, se mi zaklínila vosa pod řemínek přílby na krku a bodla.
Neděle už byla v normálu.
Taky se vám snad něco vrylo do paměti? :-)
Určitě, taky jich pár bylo:
- první ostřeji projetý brod. Vždy jsem měl z vody na kole respekt, bál jsem se kluzkých kamenů a tak, ale je tu luxusní a člověk si alespoň umeje ráfky, o té vodě cákající všude okolo nemluvě :o)
- poprvé odvařen tak, že jsem nakonec vzdal a potupně se přiznám i k tomu, že jsem na cestě zpět kolo do všech kopců vedl.
- skoro čelní setkání s Jeepem. V zatáčce na silnici někde u Jarova si řidič nějakého velkého Jeepu usmyslel, že to švihne závodně (rozuměj průjezd esíčkem středem) a díky tomu mě tento protijedoucí tank minul necelý metr a to jsem jel těsně u pravého kraje vozovky a že ta tlaková vlna stála za to.
- nezdravá sprcha ... při projíždění okolo zahrádkové kolonie se někdo rozhodl obloukem vychrstnout plný kýbl na silnici, přičemž mě tedy z jeho úhlu nemohl vidět. Byla by to i příjemná sprcha, nebýt toho saponátu v té vodě. Ještě že to nebyla voda z mytí nádobí, taková mastnota by asi kotoučům zrovna dvakrát dobře neudělala.
..... a hlavně super sjezdy na Wewerčině trase, nemělo to chybu.
Z pátku na sobotu jsem půl noci hledal svého "na plech zlámaného" syna abych ho nakonec nenašel. Je nejchytřejší a všichni ostatní jsme totálně na odpis. Navíc ho nechápeme a diskriminujeme. Holt zlatý věk. A v neděli bez mapy jsem zakufroval v oblasti Nebušice - nějaká Kopanina a 3/4 hodiny jsem se tam plácal hledaje cyklostezku a žlutou turist. značku. Pak jsem trefil hospodu, kde neměli jedinou sušenku nebo tatranku (nechápu). Nakonec jsem skončil v Roztokách u přívozu těsně po jeho odjetí na straně bez občerstvení a toužebně zíral na druhou stranu, jak si tam lidé v klídku vysedávají u pivka.
Sjezd úžlabiny v sobotu na Wewerčině trase poblíž Závisti. Údajně změřený sklon 40%, větší kameny, žádné únikové prostory. Nahoře jsem ovládal já kolo, od půli kopce ovládalo kolo mě. Napřed jsem jel na bajku, ale najednou koukám a mám lehokolo! Vymázl jsem se jak širokej tak dlouhej, dole jsem ležel já a kolo leželo na mě. Naštěstí to nikdo asi neviděl, protože všichni sami bojovali o holý život. Kdybych měl lano, tak jsem druhou půlku kopce slanil a jistil bych se skobama. Už se tam zase těším. :o)))
No vidíš, málem bych zapoměl. Tam jsem měl taky super zážitek. Nahoře jsem si z lenosti odmítnul dát sedlo dolů a když mě potom asi o 20 metrů níž sklon kopce donutil zasednout za vytažené sedlo, tak už to díky freestyle kraťasům nešlo zpátky. Nakonec jsem nějak zastavil v protisvahu a plácnul sebou na bok. Jarda se za mnou celkem bavil :o)))
Jinak v té rokli mě zachránily Tiogy, konkrétně v horní polovině to s nimi šlo v pohodě ubrzdit. Poslední třetinu jsem stejně raději seběhl jako kamzík, protože to bylo fakt o hubu.
Předpokládal jsem, že účastníci sobotního wewerčina zájezdu budou mít své dojmy spřažené právě s tímhle :-) - v kuloárech jdou nějaké řeči, že v říjnu prý wewerka organizuje sjezd z Téryho chaty dolů až do Smokovce :-)))
tenhle sjezdik si chci v tydnu (asi zitra nebo streda) zkusit sjet od zhora az dolu... podle me pokud se budu porad pohybovat a nezastavim, je tu sance to dojet az do konce, jen nesmi uklouznout predni na tech kaminkach, tam ale nepomuze jakakoliv guma...
Muzes trochu konkretizovat uzlabinu u Zavisti?
Rád bych napsal něco bližšího, ale ani na mapě jsem to teď nemohl přesně najít. Prostě jsme kdesi v lese odbočili doleva (ani pořádná pěšina tam vlastně nebyla) a najednou to jelo dolů, úplně samo a nedalo se to řídit. Jsem z opačného konce Prahy a byl jsem tam poprvé. Něco k tomu snad napíšou "místní".
ze zavisti vedou dolu dva pekny sjezdy, zluta vod kaplicky k detskymu hristi. a pak ta dira ze zeleny dolu. fakt pekny, a tim myslim BACHA
jo a pak zezadu (od konskeho tracku ze lhoty) do te uzlabiny pod kaplickou
http://ovi.wz.cz/bf2.jpg
je to padak kdery na mape najdes u popisku SANCE a krizuje napis brezanske udoli. Pamatuju si, ze nahore byla nejaka cedule k poznavaci trase co tam vede....
Sjede se primo proti tusim zelene, ktera vede na druhe strane do kopce.
http://www.velointest.cz/bikeclub/mapa.html
Abych rekl pravdu, jeste porad nevim, ktery sjezdik myslite, presto ze jsem ze Brezan ;-) Nejspis to bude asi Maruv sjezd, na mape Velointestu, ktery za silnici pokracuje kolem dvou chaticek cestou na Tocnou.
Koukni na tohle.
http://www.velointest.cz/bikeclub/mapa...
Na té mapě se to jmenuje Úžlabina a je to mezi Točnou a silnicí vedoucí Břežanským údolím.
Nojo, to jsme si nerozumeli, ja jsem to hledal na druhy strane udoli. Hradiste je na obou stranach :-) Ten sjezdik je hustej !!!
1.Našel jsem novou cestu v Blanském lese! Terének, stoupavá tak 13%, nádhera. To je vždycky svátek. Naštěstí se mnou nikdo nebyl, já ty řeči o bloudění nesnáším:o))))
2. Klouzalo to hnusně.
add 1. Kde? Pokud to není tajný tak bych se tam rád podíval.
Z Chvalšin po asfaltu do Borové k jejímu konci první vážná odbočka vpravo směr na Uhlíře, krásně stoupá, lehký terén. Souhlasí přesně s mapou KČT. Pak na Rohy - odtud normálka (modrá) až pod Kleť k rozcestí se žlutou. Tam 10m po žluté a téměř neznatelnou pěšinou rovnou do lesa, vrstevnicově jako kolem Kletě.Rožšíří se,mírně klesá. Protne zelenou, podjede lanovku, na dohled už sjezdovka, ostře vpravo širokou lesní cestou, protne žlutou a červenou, cca 150 m před zelenou ostře k hvězdárně.
ja sem taky objevil vybornou trasu kolem kumburka, bradlece a hlavne po trase GT (pod?)krkonosskeho maratonu kolem tabora z vrchu - allainuv kriz - allainova vez. proste super. na kumburku me na 360st. panoramaticke vyhlidce bodla vosa (na kumburk sem to zezadu musel vynest...). holt cesky raj
Tak přesně tohle jsme absolvovaly v červnu na Novopacku - nádhera :o)))
hele airline, ja si nemyslim ze si podavaly "retko", spis speka :)))
Asi nejsilnější moment z víkendu byl ten(no bylo tu už v pátek, ale o tomto víkendu se nic moc nestalo), když kolem mě v asi 20 cm vzdálenosti prosvištěl stovkou kamion, přitom měl celou levou stranu silnice volnou:(
Minulý víkend jsem měl o mnoho veselejší zážitky, to když jsem jel přes pár vesnic, tak ve skoro každé vesnici mě pozdravili nějaký malý caparti a jeden místní pes mě zase pozoroval:), tím jejich moudrým pohledem s lehkým pokyvování hlavy, jenom promluvit:)
Vzhledem k tomu, že mě v sobotu ve 4 ráno vyplivnul vlak na hlaváku po týdenním putování po hřebenu Nízkých Tater tak byla mým nejsilnějším zážitkem teplá sprcha a spravedlivý spánek ve vlastním pelíšku :o)))
Následné úkony spojené s vybalením báglu pak patřily k těm nejslabším zážitkům tohoto víkendu. Ale co se holt dá dělat - fše má prostě své lepší a horší stránky :o)))
Nicméně do paměti se mi vrylo fschechno :o)))
Teda, vidite to? :) Ona si prijede uz ve 4 rano a vylet byl pritom od 10.30. To jsi teda mohla stihnout :)
No, je fakt, že v 10,30 jsem zrovna nespala, ale cca od 13,00 jsem už zase spala :o)))
Ale zdálo se mi o vás :o)))
Jinak jsem rada, ze se vam ten sobotni vylet libil :)
Me osobne zaujal ten sikmy strom, co me malem sundal z kola. Uzlabina a jeji 40% klesani, pak samozrejme smazak a cesta "silnicnim potokem".
Uplne nejvetsim zazitkem byla ale vecer horka sprcha :)
taky se me pokusil sundat cestou jeden strom :)
a silnej zazitek byl hustej lesik kde nikdo nevedel kam jdem :)
Nááhodou, směr jsme měli správný...;-))) A také jsme tu původní cestu našli, tak nevím v čem byl problém...;-) To jediné zakufrování, kdy jsme dojeli až k vratům toho obrovského oploceného pozemku, se nepočítá ;-)))
O víkendu jsem se nacpal do akce, jenž vůbec není mou krevní skupinou (http://www.bajk.cz/web/data/clanek.asp?id... , ale prý zkusit se má všechno. Kolik jsem z trasy protlačil kolo vedle sebe raději nenapíšu, ale do cíle jsem dorazil. A po 3 hod. jízdě už za deště po Beskydech, ještě návdavek 2 hod v dešti do Havířova, jelikož mi selhal odvoz. To si budu pamatovat dlouho - unaven ale spokojen.
Krtečku, tak ty jediný jsi schpoen ocenit mé běžecké výkony při mém loňském výletu s velointestem
http://www.vrstevnice.com/akce/2005/10rijen...
Ale musím říct, že to bylo fuckt nezapomenutelné...
Mno, tak to jsi na tom byla ještě dobře, když mluvíš o běžení, to můj pohyb ke konci stěží připomínal chůzi, ale 3 000 výšk. metrů v terénu se muselo nějak projevit.
Tak to je teda slušná porce, to tě mohu uklidnit, také bych se plazila :o)))
A když řeknu, že bych to příští rok zkusil opět, to asi moc o zdravém rozumu nesvědčí, že ne?
Proč ne?!? Teď už přece víš, do čeho jdeš, takže poloviční úspěch je zaručen. Já se na tu trasu veloinvestu také chystám znovu.
Nejsilnější zážitek o víkendu spočíval v tom, že jsem poprvé v životě obul turistické tretry a projel se v nášlapech. Jednou jsem sebou šlehnul, ale výborný pocit z jízdy - fixovaná noha (nesjížděla), vyšší efektivita vynaložené síly. Ještě mne čeká pár km než to budu mít úplně zmáklý.
Není to sice z víkendu, ale byl sem se v osm projet, a když si tak šlapu kolem pola, vyběhne z něj asi křeček, či co to bylo, a zaprska. A protože už se šeřilo a chvili mi trvalo než sem poznal co to je, tam sem se lekl a malem sem skončil v přikopě. Po cestě sem pak potkal ještě spoustu polnich zvířátek a všechny byly dost zmateny, tak nevim co se dělo.
Zvířátka asi měli nějakou párty nebo tak něco.
Když píšeš o tom leknutí, tak já se jednou v noci lek svého vlastního stínu. Jel jsem přes jednu ves a najednou na jednom domě nějakej stín a blížil se strašně rychle k silnici. No, ve mě ti hrklo, ucítil jsem strašnej nárůst teploty u srdce, ale na zlomek momentu. Ono to totiž bypadalo, že ten stín má něco v ruce, něco jako nůž a ve dne se v těch místech občas vyskytovali pochybný existence.
Vrylo. Bráchovo knedlo zelo vepřo a k tomu plzeňská dvanáctka. Nádherný závěr dovolené!
Vrylo Airline, věř že vrylo. Ne teda poslední víkend, ale ten před tim. A vzešlo z toho několik ponaučení.
Vzal jsem zase jednou na chatě vyvenčit kolo, že to projedu Květovskou (nebo taky Rukávečskou) oborou a potom někam dál. Šlapu si to po silnici skrz oboru, spokojenej že zrovna neprší, kolem lesy, no prostě nádhera.Vždycky jsem měl zato, že zvířata žijou v oboře za tim plotem co je nalevo a napravo od silnice a že tam sou zavřený - ne nejsou.Sjíždim zrovna z kopečka a jak bez těch brejlí už vidim úplnej pendrek, tak koukám, že vedle silnice sou nějaký divný černý hromady, žeby štěrk od zimy?Pak se ty hromady postavily.Myslel jsem, že divoké prase je zhruba stejně velké jako domácí, když jsou příbuzný - zkušenost 1: divočák je větší. Přede mnou kopec, za mnou kopec, fakt sem nevěděl co dělat, prasata čuměla, tak sem na ně začal řvát a naštěstí utekla.Na jaře až tam budou mít ty v těch pižamech, tak na tuhle trasu kašlu. - zkušenost 2: bacha na uprchlíky.
Tak se těšim jak si vychutnám ten nádhernej sjezdík k Hrejkovickému potoku co jsem našel vloni.Problém je v tom, že nějakej blbej strom tam v půlce spadnul a opřel se o plot, takže zůstal v úrovni hlavy.- zkušenost 3: Hayes HFX9 brzděj opravdu dobře a člověk se dokáže sehnout daleko víc, než původně očekával. Aby toho nebylo málo, tak deště ten kopeček poněkud upravily víc do "skopce". Nacpal sem zadek tak daleko za sedlo, že sem si samozřejmě pláštěm štrejchnul o srencle, z čehož jsem pro sebe vyvodil zkušenost č.4: vole nedávej tu pr... tak nízko, pytlik máš jenom jeden. Rád že sem to ustál, rozvášnil sem se po cestě kolem Sobědražskýho potoka, kterou už docela dobře znám. Teda na tu zatáčku s půlmetrem hlubokym pískem sem fakt za ten rok zapoměl.-zkušenost 5: z SPDéček už se dovedu vycvaknout docela rychle. Tak sem se už jenom těšil na to pivko na zahrádce ve Zvíkovskym pivovaru, bohužel obsluha byla natolik "rychlá", že začalo pršet. č. 6: někteří brigádníci jsou nelidský lemplové. A jelikož za tu dobu přestalo pršet, rozhodl jsem se vyzkoušet novou cestu, na které jsem nabral hned dvě zkušenosti. č.7: Po červené se Moravcovym peklem nad Vltavou nejen nedá jet, ale ani tlačit a č 8: kolo odlehčené o blatníky, je na zádech po kilometru úplně stejně těžký jako s nima.Pak už se skoro nic nestalo. akorát ta kravská kejda, do který sem vlítnul na poli, šla docela blbě z bundy dolu.
Ale byl to hezkej vejlet.....
Ponaučení k č. 4 -
nemám sundavat zadní blatnímk
mám jen jeden pytlík.
LLLOOOOOOLLLLL !!!!!!!!!!! tak za tohle stálo se sem mrknout, Zakarr u mě zatím v tomto topicu jednoznačně vede !!! :o))))
Teda Zakarre, toho je na dva víkendy a ještě by něco zbylo :o)))
Sobota
Cestu k domovu mi zastoupil pes. Co pes, pořádnej hafan to byl. Z větších plemen jsem ihned vyloučil bernardýna (neměl soudek s rumem) a chrta (neměl chrtí postavu). “Ty voe, to je doga“, povídá moje pohotovější druhé JÁ. Zkušeným cyklistickým okem tipuji velikost její kostry na 16-17“. Zastavil jsem v uctivé vzdálenosti před ní. Po vteřince mlčení ona povídá: “BAF BAF“ a svoji řeč zakončuje krátkým zavitím. Vůbec jsem jí nerozumněl, ale jsa slušně vychován jí zdravím a pro jistotu se představuji. Odpovědí je další zabafání. Vida, je jí chudince smutno a chce si povídat. No mě do řeči vůbec není. Naštěstí z domečku u cesty vychází postarší paní a jediným povelem psí slečnu (nebo paní?) přivolává. Ještě mě ujištuje, že je moc hodná a nikomu nikdy neublížila. Doufám, že příště budu poznán a seznamovací akt nebude nutný. Teď si ale uvědomuji, že jsem ji nepodal pac, tedy přesněji ruku a tak vážně nevím. Pro jistotu se budu muset zdokonalit v etiketě.
Souřadnice PSA JABLONECKÉHO Loc: 50°36'24.17"N,14°52'44.25"E
Neděle
Projíždím pod Kostí a na parkovišti registruji rozjíždějící se skupinu malých cyklistů. Šlapou směr Sobotka a já s nimi. K Semtínské lípě je to doost do kopce. Nikam nespěchám, přesto předjíždím jednoho za druhým. Těsně před vrcholem jsou přede mnou poslední tři soupeři. Zjevně už nemůžou, za to já mám sil dost. Když je míjím, stačím ještě vyhlásit horskou prémii první kategorie. Kluci se jenom uchychtnou a držej si svoje tempo. Já taky. Horskou prémii vyhrávám velmi snadno. :-))))
Více cyklistů jsem předjel před lety na slavné Tour de France. Po defektu asi 30km před cílem jsem předjel celý peloton, abych si to v závěru rozdal s Jánem Svoradou. Vyhrál jsem snad jen o galusku. Bohužel, tento famozní triumf českých barev v žádných análech tour nenajdete. V okamžiku protržení cílové pásky jsem se probudil ve svoji posteli.
Ale zpět do Českého ráje. ;-)
U lípy jsem odbočil a po kamenité cestě sjel do Libošovic. Káplo na mě, nebo že by nějakej pták? Kontroluji nebe a rozhoduji se pro návrat. Beru to na žlutočerném kole po červené značce zelenou loukou na šedobílou Kost – jeden z mých nejoblínějších úseků. Zpomaluji až u potoka, kde bývá blátíčko (taky že je). Projíždím okolo Kosti a společně s červenou turistickou zabočuji do lesa. Vyjíždím na křižovatce Pomníky. Ha policajti. Naštěstí mě bez povšimnutí nechávájí projet a já opět mizím v lese. Za Srbskem u obory míjím dámu s kalhotkama na půl žerdi. Asi nějaká exibicionistka. Já bych šel potřebu konat aspoň pár kroků od cesty.
Docela mi to jede a tak docela jedu. Před Skalkou je naráz les plný lidí. Všichni ve sportovním, každou chvíli mrknou na igelit co nesou a zase se rozeběhnou. Někteří běží čučíc víc na igelit, než na cestu. Ne to nejsou blázni z Kosmonos, to jsou orienťáci a ten igelit je mapa. Záhy míjím kontrolu těsně vedle cesty. Nemám co bych si na ní cvaknul a tak si “cvakám“ z bidonu.
Překonávám závěrečné stoupání a začíná pršet. Parkuji kolo na kraji cesty a jdu se schovat pod strom. Sleduji okolní cvrkot. Orienťáci se kupodivu neschovávají pod stromy a dál hledají včerejší den, nebo co. Žasnu kolik je mezi nima malých svišťů, někteří v doprovodu starších, jiní sami. U některých mám pochybnosti, zda už umějí číst. Ale v mapě se zřejmě vyznají. Jinak by se dozajista ztratili. Nevím jestli dokážou vylézt na strom, jako to uměl Jeníček. Jedno vím ale jistě. Perníkovou chaloupku by už nenašli. Stála nad Drábskými světničkami a už několik (desítek?) let je zbořená.
Zatímco mezi muži vidím jen šlachovité vysportované jedince, u žen je to jiné. Právě okolo funí štíhlá dorostenka, následovaná velmi dobře stavěnou dámou. Dáma snadno drží tempo a téměř nedýchá. A to přesto, že by rozdělením její postavy vznikly přinejmenším dvě vychrtlé modelky. Asi má natrénováno.
Po chvilce přestává pršet. Nojo, ty meteorologové – prej přívalový deště. HA HA HA směju se v duchu. To už svištím z kopce dolů a libuji si, jak to hezky šplouchá. Opravdu jsem si těch pár metrů asfaltu užil a odobčuji do lesa směr Drábky. Uvodní sjezdík, co bývá za sucha lahůdkou se změnil v písečně blátivou čvachtanici. Brzdím, abych si nerozbil čuchometr, nebo nezajel nějakýho pěšáka. Zdárně jsem se mezi nima prokličkoval, ale to už začíná znovu pršet. Přestávám vidět. Zastavuju. Že by ty žáby hydrometeorologický přece jen měly pravdu? Asi jo, prší a to hodně. Z hlavy sundávám brýle a upravuji si pěšinku. Co když je to nějaká reality šou snímaná televizníma kamerama! Letmo kontroluji svůj stav. Původně černé kraťasy jsou teď ozdobeny hnědými skvrnami. Naštěstí jenom zvenčí. “Plínka“ je studená a mokrá. Tiše závidím malým capartům jejich pocit sucha a bezpečí s plínkami té správné značky.
Prší ještě víc. Sakra tlaková výše se courá kdo ví kde a já tady mrznu. Opouštím svoje relativně suché stanoviště. Jediná možnost je vyrazit a zahřát se jízdou. Naivní představa. Je to z kopce a víc brzdím, než šlapu. Kupodivu zima ustupuje a déšť v očích tolik nevadí.
Vjíždím na parkoviště pod Drábskými světničkami a a dál po asfaltce domů. Přestává pršet. Ze za mraků vylézá sluníčko a jakoby se mi vysmívalo. Přidávám a voda stříká ještě výš. Kdyby tak dostříkla na to škodolibý slunce. Nedostříkne. Za to si snad žádná z kapek nenechá ujít tu radost, skončit na mém obličeji. Ty méně odvážné končí na dresu, nebo nášlapech.
Konečně doma. První loužičku nechávám na verandě. Je to jenom čistá voda, utěšuji se. Sundávám ponožky, abych nenaťapal (kdo to má po sobě uklízet). Snažím se loužičku ponožkama utřít. Loužička se mění ve světle hnědou šmouhu. Nechávám ji svému osudu a spěchám nahoru. Mazaně beru schody po třech. Úvaha je jasná. Čím méně schodů ušpiním, tím méně schodů budu mýt. V koupelně volím fintu fň – sprchuji se oblečený. Sleduji, jak se bezbarvá tekutina bez chuti a zápachu mění v tekoucí břečku mizející v odpadu. Písku pomáhám proudem vody a ten rezignovaně končí v odpadním sifonu. Sundávám kraťasy, trika, Polar! a lehám do vany. To je moc hezká pasáž vyjížďky na kterou se vždy těším. Tady už mě nikdo nepředjede a tak nikam nespěchám.
Vymydlený usedám k počítači a hned na první stránce kterou otevírám zjišťuji datum. No jo, třináctýho. A pak nemá bejt člověk pověrčivej.
Pěkné, dobře se četlo a pobavilo :o)
Dobry blog :)
Nebloguju, nikdy jsem to nedělal a dělat nebudu. Na takový věci musí musí mít člověk povahu a nesmí být líný jako jsem já. Na duševní striptýz jsem moc malej sprosťák :-)))
Cykloblog by byl v mým podání dost chudej, to jenom neděle byla zvlášť vydařená. ;-)
Tak koukám, že je mám štěstí, že sem na kole moc nejezdil. Já sem zase zjistlil, že i v malém lese se dá zabloudit. To by člověk nečekal, jak se na tom kladně dá ztratit. No neměl sem tam dobrej pocit.
Ale zase vím o těch orienťácích, se kterými sem strávil velikonoce v Bezdědicích, což je kousek od Bezdězu a tam jsem se špionáží dozvěděl, že Kokořínsko je docela dost dobře zmapované a oni tam trénují, či závodí celkem často. Ale jsou jako my, oni dokáží bloudit hodiny na jednom místě, akorát do místo je malinko menší.....
Už jste někdy viděli orienťáckou mapu?!? Ta je tak šíleně podrobná (jsou tam zakresleny i padlé stromy) a v takovém měřítku, že já jsem podle ní vždycky hned ztracená :o)))
Cykloorienťácký mapy jsou i na webu. Např. http://mtbo.cz/download.php
Na mě je to moc složitá změť čar - padlé stromy jsem tam nenašel ;-)
Padlé stromy bývají označené křížkem. Ale ty jsem viděla na mapách desítkách. Nejhorší je, že když u takhle podrobné mapy uděláš krok, tak si pomalu dál než 1 cm.
Já jsem prostě zvyklá na padesátky a tady mi to přišlo, že je to s realitou 1:1. Nebyla jsem schopná se zorientovat, kde jsem, ačkoli v tý mapě je zaznačeno absolutně všechno - snad i krtince. Ale byla to velmi a to velmi zajímavá zkušenost.
U nás v DDM maj jeden kroužek orientačního běhu, já myslim, že v září bude nějakej den ddm, tam ti půjdčej mapu a můžeš prubnout krátkej okruh hvězdou. Jinak je to docela hustý, docela jim to jde.... A to i takový malí špunti... fakt jsou dobří...
A jaký hezký holky....
Tak orienťáckou mapu Hvězdy jsem už viděla a nemohla jsem od ní odtrhnout oči :o)))
Já jsem absolvovala už asi 3 orienťáky, které pro nás soukromě zorganizoval kamarád a byla to nevídaná zkušenost.
A pokud si někdo myslí, že se vyzná v mapě, pak by si měl rozhodně zaběhnout orienťáček - bude zírat, jakej je břídil. Najít v lese např. tu správnou kupku roští, to dá docela zabrat :o)))
TaK to budu muset doporučit synovi. Bez mapy nevychází z domu :), ale zatím se dopracoval jen k "pětadvacítkám". Jednou jsem byl na dovolené s vystudovaným geodetem a ten, když jsme s dětmi courali lesem, neustále si domalovával do své mapy, co jsme viděli. Pravda, také to mělo nějaké hrozné měřítko, protože pak jsme pro děti dělali cestu za pokladem, já měl umístit poklad a nemohl jsem se "trefit" neboť jsem do té doby dělal jen s "padesátkou."