Kolečko se uzavírá
Ještě v Kazachstánu jsme byli tak trochu celebrity.
„Zdrastě, jak se máte? Viděl jsem vás před třemi dny za Tarazem," pozdravil nás chlapík kdesi na benzínce. „To je docela dobře možné."
„Nebyli jste tuhle kousek za Almatou?" zase jiný chlapík jinde. „Asi měsíc nazád? To jsme…
...paráda a kopa zážitků i kilometrů! Poutavé čtení a jako obvykle krásně napsáno. Souhlasím s AV- jen já nejsem na přepravu čímkoliv(krom kola) a tak o takových dálkách si rád přečtu- přeju mnoho zážitků i kilometrů ve zdraví!!!
Děkuji všem (třem :-) ) za milé komentáře. A víš co - ono je to pak už jedno, jestli kolo naložíš do vlaku, auta, autobusu nebo letadla - tak jako tak to není ta cesta úplně po svých z domu. A já si jednoho krásného dne řekla, buď budu o těch (autem či vlakem) nedosažitelných dálkách jenom číst a tajně závidět, nebo to také zkusíme. Neboj, rok na to jsme byli zase při zemi a jeli "jen" do Pobaltí na tři týdny a letos už to bylo "jen" Slovinsko, navíc na týdny dva (A už jen s dcerou).
"jen" Slovinsko ... pro mě bylo letos Slovinsko velká cesta a byla jen na 11 dní :-( A ještě jsme si s sebou sunuli auto. Museli jsme si zvyknout jezdit bez dětí. Pes mi už taky zestárnul, ale jezdí s námi. S naším věkem se už taky chlubit nemůžu.
U vás jsem si myslela, že děti ještě nějaký čas s vámi jezdit vydrží. No, určitě aspoň nějaké menší cesty společné mít budete.
Děkuji za pěkné reportáže.
A jé, to zní smutně :-( Aspoň že ten pes jde časem pořídit nový a udělá stejně radosti.
"Dětem" bylo letos 17 a 16. Syn už má řidičák, už se vidí, jak bude jezdit sám autem, na kole letos neujel ani stovku. V létě šel na celé prázdniny na brigádu. Nebránili jsme mu už, dostal ale na výběr. Na týden by prý s námi ještě i jel, na dva týdny už to bylo moc :-))) Nám to na týden přišlo málo. Uvidíme, co příští rok.
PS: Věk nezastavíme nikdo, resp. dobře, že přibývá. Jak se zastaví, je to špatně.
Jj, jen ať se ještě hodně dlouho nezastavuje.
U nás je to 35 a 31 a pes příští měsíc 15. Loni mi ještě splnily 3 dny na oslavu 10letého výročí Odry - Nisy, letos je nemůžu uhnat ani na 1 den. Dcera se mnou byla nedávno na půlden, až jsme se nakonec pohádaly, když už jsem nesnesla její poznámky, že jedu pomalu a že teď to je z kopce, že do toho můžu šlápnout. Já z kopce odpočívám :-D Ona honí kilometry na silničce, syn jezdí po světě autem, kolo si vozí s sebou.
O vás, když doma něco povídám, říkám: To jsou ti, co jeli s nočníkem :-)
A jéje, už je konec. Moc děkuju za cestopis, parádně napsané. Z těch vašich dětí asi žádní rozmazlenci nebudou. Do dalších cest přeju co nejmíň trablů a už se těším na další čtení. AHOJ.