NaKole.cz

Jaké to bylo poprvé ?

Krásné, protože jsme byli mladí. První cykločundr možná ještě v minulém století. Děti jsme uskladnili na skautském táboře a vyrazili z Valach směr Jižní Morava. Moc naježděno nebylo, zkušenosti taky ne,ale nadšeni nechybělo. Ženě jsem namluvil, že to bude po rovince. V Hluku překvapil nějaký dobrý člověk, očividně zcestovalý, nabídkou pohoštění, napojení, sprchy. V Česku vyjímečné. S díky jsme odmítli, první den na cestě nebylo třeba. První nocleh ve stanu v lese za Ořechovem. Pobavila paní v nějaké vesnici,když na dotaz "Máte tady hospodu, kde se dá najíst?" , rozvážně pravila: "Nevím, my jíme doma". Další noc v jakémsi malém kempu u Nových mlýnů. Nepospíšili jsme si dost, takže ve sprše byla jen studená voda. Brrr. Dále přes milovaný Mikulov na západ, někde jsme překročili hranici a víceméně podél Dyje po rakouské straně. V Laa an der Thaya jsme se v místním termální bazénu konečně vykoupali v teplé vodě. V Rakousku jsme tenkrát byli jako v Jiříkově vidění. Ochota místních byla neskutečná. V každé dědině pítka s pitnou vodou. Postupně jsme se začali bát otvírat mapu na veřejnosti, aby nám někdo nepřiskočil německy radit. Jednou nám dělal předjezdce nějaký místní vašnosta, kterého všichni uctivě zdravili, snad starosta nebo farář ? Jindy zas chlapík neváhal vytáhnout ze stodoly traktor, aby nás vyvedl za vesnici a ukázal nám správný směr. Když jsme k večeru u nějaké křižovatky přemítali, jak dál, zastavilo u nás auto. Zvědavý pán se vyptával, kam míříme a kde budeme spát. Když jsme řekli, že někde v lese, zavrtěl hlavou, že to není dobrý nápad a vyzval nás ať jedeme za ním. Následovala večeře s rodinou v jejich domku, poskytli nám nocleh v pěkném dřevěném přístavku a nechali otevřený dům ať můžem do koupelny. Eva si povzdechla: tak ráda bych si s nimi popovídala, ale umím německy jenom Schweine hunde, Scheiße katze. Ráno ještě výborná snídaně a loučíme se. Zpátky do Česka přes Valtice, ještě jeden kemp v okolí a vlakem domů. Napoprvé to nebylo špatné.