Ale jo, potěšilo. Jsem zahradník na baterky a když jsem po pracovním týdnu vyrazila dnes obhlédnout zahradu, zjistila jsem, že toho dozrálo nějako moc naráz.
Papriky, rajčata, lilky a ostružiny. (Taky brambory, ale ty jsem jen vyryla a dala do sklepa.)
Není toho nějak moc, ale víc, než bych stihla sníst. Tak bych to zítra potřebovala nějak zpracovat. Nějaké tipy? Takhle od pasu bych to viděla na kečup, ajvar, lečo a ostružinovou marmeládu. Nebyly by nějaké nápady a osvědčené recepty?
Jeden tip ,áš tady.
https://www.prozeny.cz/clanek/recepty...
Co to bezpracně rozdat? Stačí to napsat sem, jistě si někdo přijede :)
Ale jo. Při zkoumání, že to nedozrálo tak úplně rovnoměrně, tj. lilků spousta, ale papriky zatím jen tak stíhám ujídat a z rajčat taky dozrály spíš ty "konzumační" než kečupové, jsem naložila košíček a jak Karkulka jsem se odebrala k babičce. Teda mamince. K okamžitému zpracování tím pádem zůstaly jen ostružiny.
A našla jsem recept na "lilkový kaviár", tak počkám do pozítří, až mi trochu obeschne zatím čerstvý chleba a udělám si topinky. Zavařovat se bude příští víkend.
Ale když už teda potěšilo... před pár týdny mi na zahradě vyrašila jakási rostlina, co jsem stopro nesázela. To je v tom mém "permakulturním" pojetí běžné, ale tahle vypadala fakt divně. A začaly mi na ní růst melouny. Asi to vyklíčilo z kompostu, co jsem tam pohodila. Nejspíš to už nedozraje, je na melouny dost pozdě, ale pořád vypadají lépe než ty, co jsem s velkým nadšením cíleně zkoušela pěstovat předloni a předpředloni.
Nebo to rozdat pracně, s přidanou hodnotou, kečup, lečo :-)
Vás se teda ještě někdy zeptám. :-D
Ale o té rajčatové marmeládě docela uvažuju. Já u těch Belarubinů nepoznala kvůli té divné barvě, zda už jsou zralé a teď tedy jsou opravdu hodně (ale ještě ne přesmoc). A chuťově se fakt blíží spíš ovoci, jmenovitě meruňkám, než rajčatům.
Mohlo by to být zajímavé.
Manželka tohle řeší každý rok, už třicet let, zavařováním, monodietou, rozdáváním(no, tak já si jich pár vezmu, když toho máte tolik), vlastně v tom lítám už odmala, díky rodičům.
Někdy má ještě tendence si stěžovat, že neví co s tím.
Ale už dopředu ví, že se ode mne dočká velkého nadšení v tom smyslu, že na podzim záhon nezryju, na jaře ho necháme zarůst trávou a někam vypadneme na celé prázdniny.
Trochu mi to nadšení kazí představa, jak celý rok jíme kupované brambory, zeleninu, ale alespoň jeden rok by se to určitě vydržet dalo.