Jen okolo komína, abych se přesvědčil, že v závěru 133trojky neradím Airlinemu nějakou blbost.
Ale v pohodě. Vítr mírný, mraky nekazily slunci jeho snahu, a tak se hodinu a půl dalo jet bez toho, že by něco mrzlo. Asi dvacet příjemných kilometrů.
Zařadil jsi to do Lehokol. To znamená, že jaké to bylo na obyčejném kole sem nepatří? Asi omyl :)
Ale patří, jen zakládám téma málo často, a "nutilo" mne to vybrat kategorii. Nebyla tam možnost "jakékoliv kolo" :-(
Dnes to mělo ten správnej náboj.
Pláště Schwalbe Billy Bonkers a pivovar v Káraném?
Já to dal dnes i včera bez piva, každý den přes 3 hodiny (dnes viiiic) a chuť byla spíš na grog :)
Jsou to pláště WTB Riddler. Na zadním kole je dnes nasazený úplně nový. Včera jsem píchnul, letos už dvakrát, tak starý šel pryč, odslouženo měl. Ale už si je nepořídím, mám pocit, že moc nevydrží.
To je naprd :( Já celou zimu jezdím na poměrně hajsavých falcácích a nic.. zato loni jsem píchnul Maratony, které si každý chválí 4* po sobě (samo zadní). Usoudil jsem, že je sjeté a dal nový.. drbnul jsem ho špičkou šípu, kterou jsem tímto "našel" (radši bych jí nenašel). Plášť jsem podlepil a vypodložil, ale než mi přišel nový, píchnul jsem ho do tý díry zas.. Tak jsem se naprdl, koupil hříbek na opravu bezvzdušáků (automobilových) a opravil to tím.. zároveň mi přišel objednaný plášť.. tak to má doma pověšený, protože od té doby jsem nepíchl...
Náboj nebo nápoj? :-)
Dnes bylo krásně sluníčko, bezvětří, ale celý den ve stínu mrzlo. Měla jsem naplánovaný okruh 70km, nakonec jsem se za polovinou stočila domů ohřát a závěrečných 26km jsem dojela až po obědě u nás v Údolí. Celkem 70,81km :-)
Nakonec mi hvězdy byly nakloněny a vykopnul jsem se alespoň na okolokomínových dvacet.
Na sluníčku bylo fajn ale doprčic když jsem vjel do stínu údolí a stromů, udělala se kosa jako blázen.
Účelu ale bylo dosaženo, kolečka zatím vypadají, že by mohla držet :-)
Teď v pátek se mi stalo:
vyjel jsem už ráno na mojí "zimní" silničce (blatníky, klipsny), asi v půl čtvrté odpoledne jsem při zpáteční cestě dojel na Marjánu (hospoda u řeky Sázavy), no a protože v tý chvíli už jsem měl našlapáno cca 150 km, nechtělo se mi do dalšího kopce po silnici, takže jsem zvolil cestu do Čerčan podle řeky (cca 25 kiláků, polovina po rozbitým asfaltu, polovina po hliněných cestách a pěšinách). Jo, věděl jsem, že velká část z týhle cesty byla nedáno zaplavená, že tam bude to naplavené bahýnko a to že nebude zmrzlé, nicméně - nějak to obejdu.
Kulový! Bahýnka bylo 12 - 15 cm, obejít to nešlo, musel jsem tlačit, ale ani to nešlo, bahno ucpalo prostor pod blatníky, prostě asi celkově 400 metrů tlačení se zablokovanýma kolama, s nohama po kotníky v bahýnku, proklínal jsem se. Dotlačil jsem na Hlásku, tam jsem bahno vyšťoural klacíkem, dál už byla celkem pevná hliněná cesta, s kalužema a občas (v nižších polohách, kde byla povodeň) zase tím bahnem. Dojel jsem do jedný takový prohlubně, zabahněná jak prase byla, ale na jedné straně dlouhá kaluž. Tak jo, projedu tou louží, aspoň se trochu opláchnou kola...
Je to sice už pár dní, co mrazy skončily, ale všechno roztát nestačilo. Led byl schovaný pod hladinou, neviděl jsem ho.
A pak jsem "letěl" na pravou stranu, boty upnutý v klipsnách, dopadl jsem naplno na pravý bok, obličejem jsem prorážel tu patnácticentimetrovou vrstvu řiďounkýho bláta...
Byl jsem z toho ohromen. Kolu ani mně se nic nestalo, ale když jsem se postavil a viděl se... pamatujete na film Predátor? Před závěrečným střetnutím se tam Arnold pomazává bahnem, aby ho Predátor neviděl. Tak proti tomu, jak jsem vypadal já, byl Arnold amatér.
Mě by Predátor nenašel!
:-)
Jsem rád, že se Ti, (kromě "trochy" toho bahna), nic většího nestalo. A také, že to bylo dřív, než jsem Tě hecoval, abys následky z hlídání vnoučka vykompenzoval delší projížďkou. Pokud bys tam jel až v neděli, cítil bych se trošku provinile :-)
Takové bahno nepotěší na horáku, na silničce pořádně vytočí. Alespoň sis ten den užil na plno a víš, že ses neflákal :-))
Mlhavé,
proto co nejvíc po cyklostezkách jen do vedlejší vsi, pro nějaký materiál na další stavbu nového stroje. Bohužel nebylo nic, co by se dalo použít :-(. Tak alespoň skoro 11 kilometrů projížďka :-)
Stavíš nové lehokolo? Jaká bude přední náprava? Opět dvě spřažené přední vidlice ze zábradlí? Něco nám o něm napiš, jsem strašně zvědavý. Od tebe může vylézt naprosto cokoliv. To píšu jako poklonu.
Ve dvě konečně mraky dovolily sluníčku trochu vyniknout, a tak nešlo nevyjet. Délku kolečka nelimitovala teplota, slunce bylo znát, spíš blížící se jeho západ. Nakonec kousek přes dvacet, po silnicích s malým provozem.
Foukalo a nezbylo, než se schovat mezi kopci a domů jet po větru. V sobotu 52km směrem na Vysočinu. Byla výborná viditelnost, od Rapotic byly za Pálavou jasně vidět Karpaty. Jinak bylo celý den zataženo až tma, ale dole na jihu svítilo sluníčko.
V neděli jsem dokončila víkendovou stovku 49 kilometry. Foukalo ještě víc, jak v sobotu, takže zase schovaná v kopcích mezi lesy směrem na Vysočinu. Zpátky už po víc otevřené krajině s větrem v zádech. Vzala jsem to kolem pomníku "U letců" a nechala se vyfouknout až k rozhledně Vladimíra Menšíka na Hlíně.
Na kilometry nic moc, ale za víkend to tentokrát bylo přes dva tisíce výškových metrů.
To je hrozně nespravedlivé, že tam máte tak často sucho a docela hezky. Nám už snad dva týdny denně prší a je hnusně zataženo a hodně mokro a bez deštníku nejde jít ano do obchodu.
Máš pravdu, je to otrava. Dnes jsem se "utrhl" až kolem čtvrté, a zkusil vyjet. Drobné mžení při startu přešlo brzy do skoro "dospělého" deště. Je výhoda ježdění okolo komína, že když počasí drží, můžeš si přidat. Naopak za špatného, (v prudkém větru sekaly kapky do obličeje skoro bolestivě), to zkrátit. Proto jen 15km za hodinu :-(
Tak jsme tu na jihu a na okraji oblasti, kde je už téměř středomořské klima. Je fakt, že o víkendu jsem jezdila směrem na Vysočinu, ale jen těsně nad 500mnm. I tady je zvláštní teplá oblast na hadcovém podloží, prý se to táhne od Mohelna až k Třebíči. Je tady celoročně nízký úhrn srážek a navíc únor je statisticky měsíc s nejméně srážkami v roce. Když takto fouká, pod Pálavou by mě odfouklo, ve větru je to pro mě horší, jak do kopce. Vysočinu dělí D1, směrem na jih je jiné klima, jak na sever od D1. Oba dny jsem jezdila na jih od D1, dálnici jsem v sobotu jen lízla u Devíti Křížů.
Tady funí tak, že všechny "dočasné" značky leží. Na ježdění pro zábavu to moc není, a tak jezdím jen co je potřeba.
A to jsou lidi, co si "pro zábavu" postaví v obyváku trenažer či válce. To už raději venku ve větru, s pečlivým plánováním trasy se to dá zvládat. Taky mně napadlo, že se dá sednout do vlaku, popojet na západ a po větru dojet domů :-D Když je těch deset nad nulou, je hřích to nevyužít. Na jaře každý únorový kilometr při opravdové zábavě na výletě jak když najdeš ;-)
Dneska jsem jel mírný kopec z Benátek n/J do Slivínka proti větru, má asi 4km, prvně v životě na nejmenší převodník(26z) a nadřel jsem se jak uň :-)
Jelo to jen když foukalo přesně do zad, jinak jsem musel šlapat i z kopca.
Ale zato jsem konečně udělal odbočku, je tam šipka a na ní napsáno "vyhlídka", jezdím okolo od mládí a konečně jsem uzrál na exkurzi, je tam hezký výhled.
Teplo a slunce v únoru! To je hřích nevyužít! Sice trochu foukalo, ale cestou tam (proti větru) jsem stejně jela pomalu do kopce a na zastrčených silničkách jsem se schovala mezi stromy, co to šlo. Cestou zpátky jsem letěla s větrem v zádech dokonce přes padesát! Než jsem si toho všimla a raději přibrzdila :-D Letos druhá stovka: k rozhledně u Ocmanic a na Wilsonovu skálu nad Dalešickou přehradou, 102km.
Nevím, zda to sem psát, když to není cyklo, ale třeba to i tak někoho pobaví...
Udělal jsem si dnes výlet vlakem do Prahy a abych ČD vytrestal za zdražení jízdného, zkombinoval jsem celodenní IREDO jízdenku a dvě 10ti pásmové PID jízdenky (druhou zpátky), čímž jsem oproti obyčejné ČD jízdence něco ušetřil (ČD jízdenka neplatí v tramvaji). Cíl výletu byl jasný - Podolí a kurz skoky do vody pro dospělé. Tak kdyby třeba někoho (Brahmu) zajímalo co tam může čekat... ;-)
Kapacita kurzu je 6 lidí, ale dorazili jsme tam jen dva. Ostatním do toho něco přišlo / se stalo, takže jsme (tentokrát?) měli velmi individuální přístup.
Začal nás učit úplný základy - odrazit se snožmo z bloku a dopadnout po nohou, abych se dozvěděl, že se odrážím úplně blbě, navíc se většinou předkláním dopředu... :-D
To se projevilo o to víc, když jsme šli na 3m plošinku. Zadání bylo jasné, odrazit se a nohy nechat napnuté, ale já se prý vždycky odrazím a nohy zase skrčím.
No a jak jsem si myslel, že se konečně dozvím, jak to má být správně, tak tady té zpětné vazby bylo až moc... zkoušet to dokola a dozvídat se, že pořád stejně špatně... a následně to vidět i na displeji telefonu, mě příliš netěšilo... :-)
Pak jsme se šli podívat, jak vypadá výhled na bazén z vyšších plošinek (5, 7, 10m) s tím, že ale odtamtud skákat nebudem, dokud se to dostatečně nenaučíme, že prý na to "nějak" skočit a modlit se, že to dobře dopadne, on hrát nechce...
Kolegovi se ta výška zjevně nelíbila, nešel se podívat ani na kraj, prohlašoval, že odtamtud nikdy... mě samotná výška nevadí... aspoň než by došlo na skákání...
Pak jsme šli zpátky dolů, další krok bylo 1m prkno, kde se ukázalo, že se vážně odrážím blbě, protože mě po odrazu stihlo to prkno praštit přes prsty... a bohužel to byl jev opakovatelný.. a opakování bolelo.
Překvapivě jsem zjistil, že asi na koupališti, když jsem se snažil o šipku, tak jsem se odrážel primárně dopředu a pružností prkna jsem se netrápil, protože jsem rychle zmizel z jeho dosahu...
...
zatímco odrazit se nahoru a dopadnout po nohou půl metru před prkno mi přišlo MNOHEM těžší!
Evidentně jsem se vůbec nepotkával s časovou konstantou toho prkna. Několikrát jsem místo odrazu prkno zase zastavil, až jsem si říkal, že možná zapojuju nějaké reflexy ze slackline, protože kolega takové problémy vůbec neměl.
Jo a taky mi přišlo vtipné, že zatímco kolega se vyjádřil ve smyslu, jak moc času ještě do konce zbývá a přišlo mu to už dlouhé, já jsem se na to díval tak, že každá minuta kurzu mě stojí 15 Kč, takže jsem ten čas rozhodně chtěl využít. Ovšem už to opakované vylézání z bazénu mi dalo celkem zabrat, takže o důvod víc, proč mě zítra určitě bude vše bolet...
No a poslední úkol, že máme po prkně (snožmo) doskákat na jeho konec, tam se odrazit a dopadnout do vody, byl v mém provedení naprostou katastrofou, ne prostě neumím ten rytmus sladit, a chvíli to vypadalo, že prkno opustím už v půlce...
Holt skákat na trampolíně jsem nikdy nezkoušel ani nevím, zda by mi to tady vůbec pomohlo?
Na závěr nám opět říkal, že kurz je pro nás a přizpůsobí ho našim požadavkům a přáním, ale od správného odrazu se jaksi vše další odvíjí... což samozřejmě zní logicky... tak jsem se zeptal, zda si z toho 1m prkna můžu skočit aspoň šipku?
Jasně... v duchu jsem si říkal, že po tom, jak jsem tu demonstroval, že se nedokážu odrazit po nohou bude tohle trapná tečka na závěr... ale ne, šipka se mi (pocitově) povedla... dle trenéra by to chtělo výš, ale jinak to nebylo špatné.
Tak aspoň z něčeho jsem měl radost... :-)
Pak už jen dvě tramvaje, jeden rychlík a závěrečných 7km na kole, abych před půlnocí dorazil domů...
A teď mám příšernou rýmu, nějak mi ta spousta chlorované vody nedělá dobře...
A sem to vlastně píšu kvůli dohromady 13km na šrotokole. :-)
To je úžasné, že jsi se rozhodl. Já si jdu dnes k doktorovi pro schopenku. Huba už je rovně, na rehabilitaci mne propustili, že už není co rehabilitovat. Na kolo ovšem nesmím i nadále. Tak budu chodit plavat. Podívám se tam na vás.
To spíš běž okouknout, až budou mít trénink ti, co něco umí, na mě toho moc zajímavého není, možná svítivě zelené plavky, takové každý nemá... :-D
Další blok kurzů začíná 16.4, tak máš možnost. Vzhledem k tomu, že kurz pro dospělé mají v tomhle roce poprvé a není jasné, zda bude další rok, zbytečně neváhej... ;-)
Přijdu se v úterý podívat a promluvit si s trenérem. Už mi není 20, tak abych ho nepřekvapil.
Vzhledem k tomu, že co jsem se předem trenéra dotazoval, se na můj věk ani kondici neptal, bych řekl, že mu je to celkem jedno. Je to placená služba, proč by ti to rozmlouval?
Finální rozhodnutí bude stejně na tobě (případně si to zkonzultuj s doktory). Představu, co se ti při skákání do vody může všechno stát, předpokládám máš? Případně na youtube napoví FAIL videa, jestli tě zajímá the worst case scenario? ;-)
Z toho pohledu ovšem na kole po silnici bezpečnější není.
Vzhledem k hloubce je jasné, že musíš umět plavat. Jak vypadají schody na plošinky, odkud se skáče, si můžeš prohlédnout (historická památka), tak po těch schodech polezeš nahoru hodněkrát...
No a taky třeba u 1m prkna potřebuješ opakovaně vylézat z vody. Plavat až ke schůdkám není čas...
Oni kurz pro dospělé udělali PROTO, aby klub mohl dál fungovat pro děti. Prý je finančně drtí nájem bazénu...
To se četlo jak napínavý román a zasmála jsem se :-D
Jste tam jen dva, instruktor má na vás čas a ty se to naučíš a skočíš i z desítky!
Příště nás už asi bude víc. :-)
Upřímně mě ta desítka ani moc neláká. V rámci EpoSurvivalu 2021 jsem +/- z takové výšky skočil v Hříměždicích (dokonce asi existuje fotka) a kdyby mi o to opravdu šlo, věřím, že bych se odhodlat zase dokázal...
Takže jako mít na výběr jestli skákat po nohou z desítky nebo se naučit salto z metrovýho prkna, tak bych určitě chtěl to salto...
Jestli na to ovšem bude zbývajících 9 lekcí stačit, to se uvidí. :-)
Zatím nevidím žádné mínusy, tak možná popíšu za týden pokračování...
Trampolína by ti skoro určitě pomohla. Ale musel by sis najít nějakou s pružinama, dají se najít i takové, co jako pružící element používají gumycuk a je VELMI nepříjemné při odrazu celou věc prošlápnout až na úroveň, kdy nastoupí ten oplet a "ztuhne" ti to pod nohama. Je to asi jako skočit do mělkýho bazénu :-)
Bohužel mě krom skákacího hradu nenapadá nic, kde by sis to houpání do rytmu mohl do příště potrénovat, i když ta slacklajna měla trochu podobný chování co pamatuju teplejší dny. S ohledem na počasí ti to ale asi taky moc nepomůže.
Svýho času frčely takový kruhový trampolíny na domácí...cvičení? asi metr průměru, ty pružiny měly a byť o výskoku to moc nebylo, to pohoupání by to poskytnout mohlo, možná mrkni na bazoš jestli se to někde někomu neválí "za odvoz"...
Domluv se v nějaké sokolovně. Trampolínu, třeba i tu malou určitě mají.
Tak v sokolovně by mohli mít odrazový můstek k bedně, to asi tak nejvíc odpovídá tomu prknu.
ty malý moc nepružej, jejich odrazivost jsem nikdy moc nepochopil.
Pořádný velký pérový můstek je samozřejmě jiná, ale ten jediný co jsem zažil, pamatoval ještě bratra Tyrše a buď už měl za ta léta odpérováno nebo byly tehdy cvičenci výrazně lehčí.
Opět platí, že prošlápnout takovou věc na doraz a narazit "natvrdo" je VELMI nepoříjemný zážitek.
Přičlenit se do Sokola je asi vcelku řešení, ale nejsem si jistej, jestli takhle jednorázově nosný.
Bez konkrétní známosti si tam jen tak zajít na trampošku asi nepůjde.
A jako bonus otázka na Pražáky...
Jaký nejrychlejší způsob dopravy byste zvolili, když trénink oficiálně končí v 19:30, tedy s trochou snahy bych možná 19:40-19:45 mohl být před bazénem a optimální vlak odjíždí 20:03 z hlavního nádraží?
Oproti návrhům jízdního řádu jsem včera vymyslel akorát, že z Kublova tramvají 2 nebo 3 do Novoměstská radnice, odtamtuď přejdu na Lazarskou (respektive vystoupil bych z trojky) a počkám na tramvaj 5 nebo 9.
Tak jestli není něco efektivnějšího, když bych byl ochotný i kousek popoběhnout (10 km/h), případně sebou vzal koloběžku (na hladkém asfaltu 15 km/h)?
3 do Jindřišská a zbytek doběhnout, z Dvorců jezdí bus na metro C Budějovická, ale za mě je to nereálné, všechny ty spoje vychází přes 20 minut. Pokud aktuální provoz dovolí, tak jedině taxík.
No podle jízdního řádu to nevychází, to vím, proto jsem se ptal, zda není varianta, kterou mi jízdní řád neukáže, co kdyby...
Při pohledu na mapu jsem třeba přemýšlel, že od bazénu k metru Pražského povstání je to jen 1.6 km... ale po zjištění převýšení jsem tuhle možnost zavrhnul. :-)
Každopádně zastávka Jindřišská je dobrá připomínka, to mě vůbec nenapadlo, že je to k vlaku pěšky stejně daleko jako od tram "Hlavní nádraží", to aspoň 30 sekund uspoří... :-)
Na Pražského Povstání jede 134 od Podolské vodárny.
Dneska ty aplikace už jsou docela chytré a některé umí slušně zohlednit pěší chůzi, berou v potaz několik nejbližších zastávek ke startu/cíli a přestup umožní i ve stanicích různého jména.
Tak tu skálu, na kterou by ses musel "vydrápat", aby ses dostal na Pražského povstání, vidíš za Podolským bazénem.
Nejrychlejší je, jak píše xtonda - do Jindřišské tramvají a tam proběhnout Jeruzalémskou a přes Sherwood a je to.
Pokud by si chtěl vzít koloběžku, tak doporučuji jet podél vody na Palačák, tam na Karlák - Vodičkova - Jindřišká a tou Jeruzalémskou
nebo z Vodičkovi šikmo přes Václavák do Opletalky a tou k Hlaváku.
To je spíš pro Rekolo, než malou koloběžku.
Je, ale chce si vzít kolobrndu.
Nechce, jen to nabízí jako možnost. Malá koloběžka po mozaikovém chodníku jede blbě a po kostkách na silnici nejede vůbec.
Díky.
No co jsem koukal z okna tramvaje, tak povrch pro mou koloběžku s pevnými kolečky tam moc není. Jakmile nemá hladký asfalt, přestává být výhodou. Po dlažebkách se v podstatě jet nedá a ty jsou zřejmě okolo nádraží všude.
Ale i ta drobná optimalizace vystoupit z tramvaje už na Jindřišské za dotaz stála. To se hodí i směrem tam...
Ono na tu koloběžku nejspíš dojde už proto, že rychlík (bez ohledu na čas odjezdu) mívá zpoždění a přípojný osobák často nepočká. Včera jsem to místo osobáku řešil šrotokolem na nádraží, což se ukázalo zbytečné, když osobák tentokrát zrovna počkal a já tam kolo nechtěl přes noc nechat... :-)
Zrovna ta Jeruzalémská je, bohužel, na koloběžku nevhodná
https://mapy.cz/s/mosababogo
Chodníky úzké a dlažba alá kočičí hlavy. kolmo se sice může i v protisměru, ale drncá to tam opravdu hodně.
Směrem tam můžeš jet na to Pražského povstání a na koloběžce sjet k řece.
To by asi šlo, akorát brzdy nejsou nejsilnější stránkou Oxelo koloběžky, tak záleží jak prudký ten kopec je... :-)
Tak chceš tam být rychle, na co brzdy?
Když já si adrenalin schovávám až do bazénu, takhle bych ho vyplýtval už cestou. :-)
Navíc primárně spěchám na vlak domů. Při příjezdu bych měl mít času dost... samozřejmě zpožděný vlak může situaci úplně změnit. No prozkoumám a zhodnotím, zda by mi to aspoň za sucha dávalo smysl...
Nic moc. Na podobném kopci jen kousek proti proudu Vltavy mi koloběžka Yedoo s 16" koly dosáhne tak akorát 40km/h a to se ještě musím hodně skrčit. To se Strahova po Hřebenkách to frčí 60 :)
Ale 40km/h na Oxelo koloběžce už bude asi hodně velký frmol. To bych možná už ani nechtěl.
Mno, záleží kudy to dolů vezmeš. Ulicí Na Dolinách je to asfalt, ale provoz.
Zadem kolem Kavčích hor cestou pro pěší je to sice blíž plavečáku, ale zase jsou tam schody.
Směrem nahoru to bude na koloběžce pomalejší, než běžet vytrvale pěšky. Na to doporučuji Rekolo. Stanoviště má před plavečákem.
Ta trojka je nejrychlejší, ale interval mezi linkami je 15 minut a tobě to z Kublova jede v 19:45 a je to u Jindřišké věže v 19:59 a to máš ještě kus pěšky.
Jindřišská Opletalova je po chodníku s mozaikou nebo po silnici s kostkami. Na malé koloběžce to nebude rychlejší než pěšky.
Další varianta je na Rekole (má stanici před bazénem) vyjet ulicí Na Dolinách (hnusně mezi auty, ale asi nejrychleji) kopec nahoru k metru Pražského povstání. Podle mapy.cz to má trvat 10 minut, což se dá zkrátit na na cca 7, ale parkování je v ulici Lomnického, což není úplně u metra. Metro jede každých 5 minut a trvá mu to 7 minut. Takže 17 minut + krátký přeběh od kola k metru (přes velikou světelnou křižovatku).
Na Rekole to jet celé vyjde podle mapy.cz 18 minut. Trasa Vyšehradskou, Benátskou, Štěpánskou na Václavák a Opetalkou je asi nejrychlejší a nejméně zatížená provozem. Asi by se dalo i zrychlit.
Máš to opravdu hodně napnuté.
Tak byla by i varianta končit dřív, to samozřejmě můžu, ale příjde mi to škoda.
Takže spíš zkusím zjistit, kolik bych doplácel, když bych si tam potom ještě půl hodiny plaval, abych netrávil tolik času na další vlak čekáním na nádraží.
Potíž je, že jsme dostali přístupové karty k turniketu a nevím, jak mají nastavená pravidla, jestli to vůbec jde dobu přetáhnout a pozdní odchod doplatit jako u klasické vstupenky?
Pokud jdeš standardním turniketeem u zimních šaten, tak tam je dozor a dá se tam doplácet. Jsou tam někde ještě nějaké další turnikety asi bez obsluhy. Pokud vás ženou jimi, tak o tom nic nevím. Ty turnikety mají různé vstupní kódy. Nelze je běžně kombinovat.
Dostal jsem plastovou kartičku standardního ISO rozměru (za 500 Kč zálohy) a šel přes turniket od pokladny do pánské šatny. Ta kartička pak zamknula i skříňku. Stejnou cestou ven. O jiných turniketech nic nevím. Nikdo nás nežene, sraz je potom až uvnitř. :-)
To, že se tam doplácet dá, chápu. Ale ceník uvažuje pouze doplatek za překročení doby u jednorázových vstupenek.
Nevím jistě, jaký je u té kartičky limit na odchod, jestli se počítá od příchodu nebo od očekávané doby tréninku, ani co se stane při překročení limitu. Na webu o tom nic není...
Můžeeš se zeptat té obsluhy u toho teurniketu. Tam se to doplácí třeba i z bankovní karty. Oni to tam umí.
Potom, co jsem si přečetl recenze bazénu Podolí na mapy.cz mám trochu strach se na cokoliv ptát... ;-)
"Podmínky a chování personálu v šatně pro děti otřesný, naprosto nevhodný k dětem."
"Arogantní a nepříjemná starší pokladní, u vstupu mužů."
"paní co rozdávala klíče od šaten, která tam byla už asi sto let ale rozhodně to nebyla pohádková babička, byla protivná, zmatená a arogantní a zvyšovala na mě hlas a to už jsem byla jednou nohou na odchodu a měla jsem jít, protože ten zbytek byl dost podobný..."
"Prosím, naučte báby na pokladně a před turnikety slušnému chování. S takovou prezíravostí a arogancí jsem se už dlouho nesetkala. Stačila by znalost slůvek prosím, děkuji... Nezvyšovat hlas a nekoulet očima."
"Pokladní a zaměstnankyně opravdu velmy NEVHODNÉ chování zavazadlo velký problém někam uschovat když jsme se paní zeptali zda je možné někam ho schovat začala po nás ihned řvát...."
A teď sem dej kladná hodnocení. :-)
Jo, těch asi bude víc (se přes mapy.cz doklikáš), ale když se podobná stížnost víckrát opakuje, nebude to náhoda.
A připomínky, že se v tom areálu zastavil čas, můžu potvrdit. Za 20 let, kdy jsem tam byl naposledy, jsem si všimnul akorát, že tehdy proti záloze půjčovaly kladku s klíčkem na gumě, zatímco teď půjčují proti záloze čipový náramek.
A už tehdy si vzpomínám, jak byly nepříjemné, když člověk neměl připravenou správnou bankovku, byť si nejsem jistý, zda stovku nebo už dvoustovku, mince každopádně nebraly.
Jo a ještě jsem slyšel názor, že ta skokanská věž jednou spadne, protože památkáři v areálu nedovolí žádnou smysluplnou opravu, že i dlaždičky se smí měnit pouze za původní, nikdo si nedovolí na nic šáhnout a nechá se to chátrat... :-/
Ještě ze zvědavosti, jak přesně Vám ty tramvaje v Praze obvykle jezdí? Jestli se dá věřit, že kromě mimořádností to fakt přijede podle jízdního řádu nebo spíš jako u vlaku = 5 minut žádná míra?
MHD obecně vcelku funguje, popsal bych to asi jako že pokud tu tramvaj měla být před 3 minutami a furt nic, všichni už přešlapujhou z nohy na nohu a nervózně hledají toho jednoho dobrodruha, co to řekne nahlas a půjde si stěžovat manažerovi :-)
Na stranu druhou mimořádnosti se stávají a byť jsou v rozhánění dopravních nehod blokujících koleje už vcelku sběhlí, počítáš-li minuty, pořád to bude diskvalifikující.
A něco jako babitron pro tramvaje existuje?
Že bych si udělal třeba představu, kolikrát za poslední měsíc měl nějaký spoj zpoždění jednu minutu, kolikrát dvě minuty...
Tzn chápu, že nikdo mi nedá na nic 100% garanci, ale ze statistik lze odhadnout pravděpodobnost, zda to dopadne/nedopadne.
Asi jako když u vlaku vidím, že v polovině případů měl zpoždění nad 15 minut, jsem u 5ti minutového přestupu dost skeptický...
Když to zpoždění tramvají strašně závisí na denní době a vnějších okolnostech různých uzavírek a bouraček ve městě. Myslím, že to bude hlavní důvod těch zpoždění.
Kolem 19 hodiny, o kterou ti jde, už by zácpy neměly hrozit. Takže diference oproti jízdímu řádu by měla být řádově v minutách a spíš pod 5 minut.
Však to je stejný princip.
U vlaku si můžu najít pro konkrétní spoj (tím je daná denní doba) zpoždění v jednotlivých zastávkách.
Jasně bouračka ti může způsobit klidně hodinové zpoždění, ale když vidíš, že za poslední měsíc se to stalo jednou, jinak to vždy jelo na čas, je to informace, se kterou můžeš pracovat.
Oproti tomu opakované zpoždění naznačuje pravidelný jev, díky čemuž může být lepší volit jinou trasu, která je dle řádu pomalejší, ale v reálu funguje spolehlivě...
Já už se posunul k obecné myšlence plánování cesty MHD, nikoliv jen té večerní cestě z Podolí... :-)
Ono to dost záleží na konkrétní lince. Někde ta zpoždění bývají pravidelně, protože vede po silnici, kde je intenzivní IAD a IAD jede po stejné silnici jako bus nebo po kolejích. A někde to není, protože linka se intenzivní IAD nepotkává.
Co je proboha IAD?
Ptal jsem se Google a první vypadlo:
https://www.google.com/search?q=Co+je+IAD
IAD, někdy známá jako perineální dermatitida, je forma zánětu kůže a jejího narušení v souvislosti s vlhkostí, které vzniká působením moči a stolice.
Nebo spíš něco z tohohle?
https://en.wikipedia.org/wiki/IAD
https://en.wikipedia.org/wiki/IAd
Tipnul bych si na tohle: https://www.google.com/search?q=leti%C5%A1t%C4... :-))
Tak tedy druhý díl vyprávění o kurzu skoků do vody.
Podařilo se mi v práci prosadit, že služebka do Prahy bude mnohem lepší v úterý než v pondělí, čímž jsem ušetřil jednu cestu. Měl jsem obavy, že když pojedeme hned ráno, nebudu vědět, co se zbylým časem v Praze, ale ono se nám příliš nedařilo (někteří cestující na Zličíně by mohli vyprávět), skončili jsme před čtvrtou a o velkém úspěchu mluvit nešlo.
Zbylé dvě hodiny jsem chtěl využít k cestě na Pankrác a založení spořícího účtu v Max bance, jenže na místě jsem se dozvěděl, že to takhle nejde přijít tam bez pozvání, že prý se tam lidi objednávají minimálně týden předem, že prý nejsou jako jiné banky a založení účtu jim trvá minimálně půl hodiny... tak jsem jim poděkoval a po ujasnění, že moje víra nepřipouští skenování/kopírování občanky, což oni při založení přes internet vyžadují, jsme se shodli, že se jejich klientem zřejmě nestanu. :-)
Do Podolí jsem se hezky prošel a mám jasno, že v opačným směru (od bazénu na metro) by tenhle kopec efektivní volbou nebyl. :-)
Tentokrát se kurzu zúčastnili 4 lidé z 6ti přihlášených. Všechno kluci, prý nějakou slečnu (paní?) měli v minulém bloku, teď bohužel žádná.
Kompenzací bylo, že jak máme skákat, nám tentokrát předváděla slečna, co je prý 36tá (?) na světě ve skocích do vody. Náš trenér totiž do vody zásadně neleze, prý už skáče pouze na vánoce, takže nám dává zpětnou vazbu ze břehu a k demonstraci využívá reprezentantky, co v tom čase přijdou trénovat. Minule sice na prkno vlezl, předvedl nám, jak pruží a ve které fázi se odrazit, ale dával si velký pozor, aby neskočil do vody. :-)
Slečna předvedla nejen dokonalé provedení skoků, ale i jednodílná plavky dole střižené jako tanga... ;-)
Úkoly byly podobné jako minule - snožmo se odrazit a po nohou dopadnout do vody. A já se stále dokola dozvídám, že dělám stejné chyby co minule. Hned po odrazu nohy vždycky skrčím... proč?
Tentokrát se ovšem z bloku skákalo jen chvilku (ostatním to šlo dobře).....
...
pak se šlo na 3m plošinku a pak 3m prkno. Ono je na té stejné plošince, jen se dá překlopit dozadu, aby nepřekáželo.
Na 3m prkno se mi vůbec nechtělo, pamatuji si, co mi minule provedlo 1m prkno a nebyl důvod čekat, že to tady bude lepší.
Nicméně když skočili všichni ostatní a došli lidé, které bych mohl pustit před sebe, došla řada na mě... pozitivem je, že tohle prkno mi po odrazu nohy nepodrazilo, možná jsem se odrazil o kousek lépe, nic zásadního se ani při dopadu nestalo. A pak stále dokola po schodech nahoru a znovu. Že nemám při dopadu propnuté nohy jsem se dozvěděl pokaždé kromě jednoho případu... to se prý trenér zrovna nekoukal. Některé pokusy byly prý trochu lepší, některé naprosto evidentně horší.
A pak trenér přišel s tím, že někteří z nás se ještě nebyli podívat, jak to vypadá nahoře, tak půjdeme všichni na 10m... a až půjdeme dolů, tak si skočíme z 5m. Ukázková manipulační technika! Když se člověk pokochá výhledem úplně shora (prý to není 10m, ale méně, že skokani by se pod stropem už nemohli odrazit) a pak sleze na 5m, vnímá člověk, o kolik je oproti 10m níže a neporovnává to tolik s 3m.
Cestou nám ještě trenér vypráví, jaké předpoklady by měl dobrý skokan do vody mít, v kolika letech u nich ti úspěšní začali... a že tu nedávno měli úraz, někdo se špatně odrazil a při dopadu si kolenem vyrazil zuby... hmmm, co já tady dělám?
Někteří se na skok z 5m zřejmě těšili, některým se moc nechce. Slečna reprezentantka říká, že na tom nic není, tak ji pouštíme před sebe a z blízka si můžeme prohlédnout skok, který neumím ani pojmenovat. Zase jsem poslední, kdo ještě neskočil? Vědět, že se odrážím nejhůř, navíc s nenulovou rotací, nedává vyhlídky na příliš příjemné přistání. Ale aspoň jednou bych odtud skočit mohl...
Trenér mě ujišťuje, že skákat nemusím... ale když jsem došel na kraj plošinky, rozhodl se mi skok odpočítat. Evidentně za ty roky tréninku dětí nasbíral hromadu motivačních triků, jenže já měl na vysoký zapsanou manažerskou psychologii
....
...
tak si říkám, že přece nebudu skákat, jak někdo píská?! Počkal jsem, až dopočítá, pak jsem se dvakrát nadechl a až pak se odrazil...
Jak mi o chvíli později ukazuje na displeji mobilu, nedopadl jsem úplně svisle, nohy opět pokrčené, o deseti dalších věcech nemluvě... ale z mého pohledu to nebyla úplná katastrofa... tou byl totiž až další skok. To jsem věděl hned při dopadu, že tohle nebylo svisle, bolavý zadek a záda potvrzovaly záklon...
Usoudil jsem, že z 5m dneska už určitě skákat nechci a vrátil se na 3m. Zajímavé, jak mi výška 3m prkna teď přišla v pohodě? Jeden kluk si chtěl skočit ještě ze sedmičky, šlo mu to, proč ne...
No a pak trenér povídá, že naposledy po nohou a jdeme na něco nového. Tak jsem zajásal, že by se konečně mohla situace otočit!
Z mnoha způsobů, jak lze držet ruce při šipce, považuje náš trenér za správný ten, kdy dlaně směřují pryč od těla a jedna dlaň obejme druhou. Takhle jsem ruce nikdy nedával, pohodlné to moc není, ale proč ne.
Podle očekávání se máme postavit na blok, co nejvíc se předklonit, ruce míří šikmo dolů, pak se postavit na špičky a nechat tělo spadnout dopředu, ruce směřují do vody, nohy samy následují za tělem. Finta je v tom, že se člověk VŮBEC neodráží!
Myslím, že teď mám výhodu! Jednak jsem se před lety podobným způsobem učil šipku a hlavně proč bych se odrážel, když vím, že to neumím? Mně to funguje dobře napoprvé, někteří kolegové neodolali nutkání se v poslední chvíli odrazit, díky čemuž končí nehezky na zádech... jojo, dělat něco jiného, než chci, co mi to připomíná? :-D
Prý mi to jde a mám jít ze 3m. Fajn. Tentokrát jdu já jako první. Můžu si vybrat, jestli z prkna nebo rohu plošinky vedle prkna. Samotná plošinka je trošku níž, tak začnu tam. Celkem mě uklidňuje, že když to fungovalo na koupališti (akorát bez předklonu a pár detailů), musí to fungovat i tady. Důležité je nedělat NIC, tohle není skok, jen pád. Přistání je v pohodě, takže znovu už jdu z konce prkna. Když se neodrážím, je to prkno neškodné...
...
Nemůžu si pomoct, ale tohle mě baví MNOHEM víc než skákat po nohou. Navíc jakmile se neodrážím, nemám problém nechat nohy napnuté. Netvrdím, že mi to jde nejlépe, ale trenér najednou nemá (skoro) žádné připomínky. Škoda, že už končíme... :-(
Takže pokračování zase za týden.
Tentokrát jsem místo marného spěchu na vlak zamířil se ohřát do páry a pak aspoň chvíli plavat. Přecijen venkovní bazén v zimě, to u nás nemáme. Doplatek 10 Kč za pozdní odchod turniketem, se rozhodně vyplatil!
A pocity den poté? Dost podobné, jako když se člověk spálí na slunci. Nejvíc jsou cítit chodidla a dlaně. Nicméně vzhledem k tomu, že ani nespočítám, kolikrát jsem za tu hodinu do vody dopadl (určitě víckrát než za celé loňské léto), se není čemu divit. Dost cítit jsou i stehna a zadek, ale nevypadá to, že by někde byla modřina, takže asi dobré. :-)
Zajímavé. Dobré na tom je, že vizualizace tvého vyprávění v mé hlavě neběží s nějakým "jrr", ale se záběry z filmu "Její tělo".
To samozřejmě musel být mnohem lepší pohled než na mě... :-D
Film jsem neviděl, ale někde jsem četl, že herečka do vody ani jednou neskočila. Prý ji vždycky nahoře natočili, aby měli detail, pak nastoupila dublerka a ta skočila.
Měli jsme na údržbě řidiče, občas jsem s ním jel na služební cestu. A ten trpěl obsesí vyprávět filmy. Hodinovej film vyprávěl až dvě a půl hodiny.:-)
Výhodou psaného textu oproti audio/videu vidím v tom, že text lze rychle prolétnout očima, případně úplně přeskakovat příspěvky, jakmile usoudím, že mě to nezajímá...
Mnohastránkové hádky Jindry a podobných prolistuju během pár sekund. Nakonec to nejcennější, co v životě máme, je čas...
Vidím to úplně stejně. Jsem otrávený z toho, že dneska je spousta návodů v podobě videa, takže tam člověk s napětím čeká aby zachytil tu jednu informaci, kterou si potřebuje připomenout.
Přesně - kvůli několika klíčovým větám sledovat několika minutové video, je utrpení.
Trochu doufám, že se dočkám doby, kdy strčím AI odkaz na video a ona zobrazí přepis do textu, ve kterém půjde hledat a kopírovat... :-)
To už tak bývá. Stačí jediná věta, ale někdy absolvuješ množství kurzů, rozhovorů, konzultací, přečteš desítky knih a pořád ne a ne přijít. Ale je krásné se toho všeho účastnit a věřit, že ji jednou uslyšíš/přečteš ;-)
Vyměňte lidi, se kterými ztrácíte čas za ty, se kterými ztratíte pojem o čase :o)))
Kéž by nosili na čele barevné štítky pro snadné odlišení...
Myslíš že tu 36. skokanku používají na demonstrace standardně, nebo to byla lokální snaha kurz ještě více zatraktivnit? :-)
(ne že by to totiž nefungovalo)
Popravdě jsi asi první člověk o kterém slyším že má větší problém spadnout do vody napřed nohama než hlavou, ale možná je to jen úrovní nároků přednášejícího. Kdoví, co bych se dozvěděl já...
Tak uvidíme, kdo bude skoky předvádět příště, když to nadále budou hezké holky, není důvod si stěžovat... jen si říkám, že z nás musí mít srandu, vzhledem k tomu, co tam normálně skáčou... :-)
No ono to je složitější. Před lety jsem na EpoSurvivalu v Hříměždicích z 10m seskočil a dopadl celkem dobře. Finta je v tom, že jsem se neodrážel, jen jsem z okraje skály udělal krok do prázdna. Z mého pohledu je to snazší způsob a žádnou rotaci jsem tam nenabral.
Nicméně v tom kurzu nás zřejmě učí totéž, co jinak učí úplně malé děti, aby se z těch nejšikovnějších po letech tréninku stali úspěšní závodníci.
A po prolistování pravidel jsem pochopil, proč třeba trvá na odrazu snožmo. No protože v případě prkna se odrazit snožmo musíš, jinak se skok automaticky hodnotí jako nezdařený.
A vzhledem k tomu, že náš trenér dělal (dělá?) i rozhodčího, určitě to má vliv na to, co považuje za důležité.
Tak mě skákat po nohou do vody nikdy nelákalo, mně jako výzva vždycky přišla šipka, proto jsem se vždycky snažil o ní...
Nicméně nedělám si iluze, za moje provedení šipky, bych od něj moc bodů nedostal...
Jen tak mimochodem, banka kopii občanky může udělat a nemusí se tě ptát i při založení osobně.
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-253#p8 odstavec 11.
Možná se nemusí ptát, ale proti mé vůli to rozhodně kopírovat nebude. Zatím se mi všude podařilo dohodnout, že občanka zůstane na stole a udělají si opis... nebo jsem si účet nezaložil. Akorát v Raifaisen před lety udělali podraz a se slovy, že si jen načte údaje strčil občanku do kopírky a pak tvrdil, že se to samozřejmě nikam neukládá... :-/
Prostě ve státě, kde lze kopií občanky prokazovat totožnost (ten stejný soubor prý stačí jako důkaz i revizorovi) nehodlám připustit, aby se sken mojí občanky povaloval kdovíkde na serveru, protože se už nikdy nezjistí, komu jak uniknul a kdo ho jak zneužil...
Absurdní je, že bankovní identita od jiné banky k založení účtu nestačí. To, ke kolika účtům na své jméno mám přístup prý totožnost neprokazuje, zatímco JPG občanky vyfocené mobilem ano?
Další týden uplynul a kupodivu byla potřeba pracovní cesta do Prahy. :-)
Kolega už tomu říká Pražské úterky. V pondělí tam demonstrovali traktoristi a přece do té Prahy nepojedu dvakrát, ne? Nevýhodou bylo, že jsem do baťůžku musel tentokrát naskládat kromě ručníku a plavek ještě notebook, firemní mobil, reflexní vestu, kablíky, čidla a drobné nářadí...
Závada byla objasněna rychleji, než jsme čekali, kolega vyrazil domů a já se v mezičase snažil vylepšit software, aby mi nechyběly odpracované hodiny. Wifinu jsem si ulovil v obchoďáku, ale nabíječku jsem evidentně bral zbytečně, žádnou bezprizorní zásuvku jsem nikde neobjevil, takže jsem programování po půldruhé hodině zanechal a text teď píšu na skoro zhasnutém displeji z posledních procent, protože v tomhle vlaku nejsou ani zásuvky ani wifi.
Tentokrát jsme se na kurzu sešli tři.
Začalo to mini rozcvičkou a na jakési vzduchové matraci jsme si měli zkoušet vždycky dva malé poskoky s pokrčenými koleny a pak jeden velký odraz s napnutými koleny. A tak pořád dokola, až člověk doskáče na druhou stranu.
Možná mi to šlo lépe než minule na prkně, ale talent pro tenhle pohyb fakt nemám. Nebylo by chytřejší nejdřív se naučit skákat na trampolíně? Hmmm?
Pak už došla řada na vodu, takže nejdřív párkrát po nohou s bloku - ne, u mě žádná změna, pořád se odrážím stejně blbě... pak se šlo na 3m prkno.
Úkolem bylo stát na konci prkna s napnutými koleny, pohybem kotníků prkno rozhoupat a při třetím zhoupnutí se pořádně odrazit (pokrčit kolena a zase napnout) a skočit...
S počítáním zhoupnutí jsem se neobtěžoval, spokojil bych se s nějakým rozhoupáním a rozumným odrazem. Jenže kromě problému s načasováním, jsem brzy zjistil, že zřejmě bojuju s reflexy ze slackliny a když se prkno konečně začalo trochu houpat, začal jsem pohyb automaticky tlumit - pokrčím kolena, roztáhnu ruce... přesný opak toho, co se po mně tady chce. Odraz opět katastrofa, několikrát mě prkno zase praštilo přes prsty....
...
byť podle trenéra nebyly všechny odrazy úplně špatně.
No a pak přišel čas na něco nového. Když si zavolal jednu slečnu skokanku, aby dala na konec 3m prkna podložku (něco jako karimatka seříznutá na šířku prkna), už jsem celkem tušil...
Slečna si sedla na konec prkna, nohy pokrčené v kolenou z prkna dolů, respektive skrčené až pod prkno, pak napnula ruce před sebe, pomalu se předkláněla, až s konce prkna přepadla, během pádu se narovnala a dopadla dokonale svisle, vypadalo to moc krásně. Pak nám to celé předvedla ještě jednou a teď prý my... :-)
Správně jsem odhadl, že problém bude v načasování. Při prvním pokusu jsem dopadl špatně, protože jsem se prý vůbec nenarovnal, jen spadl. Druhý dopad nebolel o nic méně. Tentokrát jsem se totiž dokázal odrazit od spodní strany prkna šikmo dolů, takže mě kromě prstů začala bolet ještě pata. To prý taky nebylo ono. Přehrání zpomaleného videa, že slečna přece nejdřív narovnala nohy v kolenou, až pak v kyčlích, mi nepomohlo. To jako v tom zlomku sekundy není jen jeden pohyb, ale sekvence několika???
Začal jsem se doptávat, jak mám poznat správný okamžik? No prý až uvidím vodu... výsledkem dalšího pokusu byl +/- placák... no prý myslel vodu pod prknem a né někde na druhém konci bazénu... no nepomohlo to, hrudník a přední strany stehen už hezky pálí. Po dalším nepodařením pokusu přemýšlím, zda si člověk může ze 3m vyrazit o vodu dech? Pod vodou vteřinku váhám, kterým směrem vůbec plavat, ale nakonec hladinu najdu.
Kolega dopadl do vody tak dobře, že se dozvídá, k čemu mají plavky šňůrku. Prý to už tam bylo, že se někdo vynořil bez plavek a překvapeně sledoval, jak klesají ke dnu... ono je tam 5 metrů... :-)
Ostatním to asi celkem jde, tak si trenér zavolal slečnu skokanku, ať nám ukáže "kuličku". Tentokrát má slečna zadek až na úplném konci prkna, kolena rukama přitáhne k tělu, sbalí se do kuličky, překulí se přes okraj, za letu se rozbalí a opět dopadá dokonale svisle do šipky.
Jo, tenhle cvik znám z YT videa...
...
ale na koupališti jsem nikdy neměl odvahu to zkusit. Přišlo mi, že tam musí být nějaké zásadní know how, aby člověk věděl, kdy se rozbalit? Odpověď mi moc nepomáhá - prý až budu hlavou dolů...
Zásadní tu zřejmě ale bude místo, kam si člověk sedne. Všichni se totiž dozvídáme, že musíme mnohem blíž k okraji, takže už dostat se do výchozí polohy (prkna se dotýká jen zadek) a neztratit rovnováhu, je trochu výzva... :-)
Po prvním pokusu, kdy prý to rozbalení bylo moc brzy (zítra určitě budu samá modřina) se trenéra ptám, zda mi nemůže říct, až bude ten moment? No jasně, může...
Při dalším pokusu doufám, že na to trenér nezapomene, nechci mít natlučená i záda. Kutálím se dolů s prkna, čekám, co bude, čekám, uslyším TEĎ, tak se rozbalím a tentokrát dopad nebolí. Další pokus dopadá ještě lépe, byť provedení je asi tragické. Ruce sotva stačím dát nad někam hlavu, o nějakém spojení dlaní ani neuvažuji, nohy taky propnuté nejsou, ale oproti předchozí marnosti to pokrok rozhodně je.
Evidentně potřebuju externí trigger, protože interní gyroskop moc nefunguje a správný okamžik sám nepoznám. Všechno to proběhne strašně rychle. Bylo by hezké napsat, že poslední pokus byl nejlepší, ale nebyl. Prý jsem si sednul už příliš daleko na konec prkna a trenér si toho všiml pozdě. Že je něco špatně mi došlo hned, když jsem začal padat skoro bez rotace a neozvalo se ani žádné teď... a takže mám dělat co??? Au! Už asi nic... :-)
Úkol pro poslední minuty tréninku je stejný jako na začátku - rozhoupat prkno a při třetím zhoupnutí se odrazit a dopadnout po nohou. Netvrdím, že by mi to šlo lépe, ale za tu hodinu jsem spadnul do vody blbě tolikrát, že už si s tří metrovou výškou hlavu příliš nelámu...
Lekce skončila, na vlak mám dost času, tak jdu aspoň chvíli plavat. V Podolí mají venku dva bazény, myslel jsem, že do venkovní 50m se nemůže, ale tentokrát tam někdo plave, tak jdu tam, přece se nebudu mačkat tam, kde ostatní?
...
Byl jsem tam včera plavat a několikrát jsem tě viděl. Tvůj hlavní problém je v okamžiku letu. Když padáš, tak napneš svaly a přikrčíš se, abys s tím mohl asi bojovat. Výsledek je, že se zkroutíš, někdy víc, někdy míň. Já toho zase z vody bez brýlí moc nevidím. Ale koukal jsem se od té sítě, co odděluje, bazén pro skokany od zbytku.
Už uplavu skoro kilometr, ale stále po dvou bazénech odpočívám a druhý den jsem hodně unavený, že chodím plavet obden. Má rekonvascence sice postupuje, ale nikterak dramaticky.
Tož děkuji za názor. Nevím, ve které fázi vyprávění jsi mě pozoroval (já okolí moc nesledoval), nicméně alespoň ohledně skoků po nohou, budu věřit trenérovi, že můj problém vzniká už při odrazu.
Poměrně přesvědčivě to zdokladoval zpomaleným videem. Komplikace je v tom, že se takhle divně zřejmě odrážím odjakživa (našel i jsem pár letitých videí), do značné míry i při šipce, takže evidentně to mám na tolik zažité, že to teď je problém změnit (vím přesně co se po mně chce, ale udělám něco jiného). Ale snad se to časem poddá. :-)
Tak hezky trénuj a můžeš se přihlásit v dalším čtvrtletí. Teď už máš mnohem víc informací, než jsem měl já, takže víš, do čeho jdeš.
...
Voda z počátku příjemně chladí, přeplavu bazén tam a zpět, pak usoudím, že v sousedním bazénu s normální teplotou vody, mi bude přecijen lépe. Nicméně jak následně zjišťuji, už tohle by mi asi stačilo. V sobotu tam otužilci pořádají "MČR v prsařském způsobu" a minimální vzdálenost je 100m. Nikdy mě nenapadlo závodit s otužilci a třeba bych neskončil úplně poslední?
Z omylu mě ovšem vyvedl známý, finta je v tom, že tady pečlivě kontrolují čistotu stylu a žádný normální člověk neplave prsa tak, aby oficiální pravidla splnil... takže asi nic. :-)
Co příště? No kolegové už začínají tušit, že novou verzi software pojedeme nasadit do Prahy opět v úterý... ;-)
Jinak kdyby někdo nepochopil z mého popisu, jak "kulička" vypadá, tak jsem to našel v jednom starém youtube videu a přiložil obrázky. No a za mně je to rozhodně obtížnější, než to vypadá.
Jo a ještě jeden postřeh ze včerejška. Konec toho prkna evidentně špiní, což u neonově zelených plavek nepotěšilo! Nakonec to teda v mýdlové vodě pustilo, nicméně mám podezření, že uklízečka očistu třímetrového prkna dost zanedbává! ;-)
To není v Podolí. Ty chodíš na kursy skoků do vody ještě i jinde?
Vždyť píšu: jsem našel v jednom starém youtube videu a přiložil obrázky...
Jde tedy o obrázky ILUSTRAČNÍ k doplnění popisu - z tohohle videa https://www.youtube.com/watch?v=FoHDaWZfjPk&...
Že na obrázku nejsem já, bys poznal už podle barvy plavek. Tedy nějaké černé doma taky mám, ale nemají šňůrku, to bych ze tří metrů neriskoval... :-)
Já v Podolí nikdy nic nenatáčel, nevím, jak bych to realizoval, není na to čas, ani nevím, kam bych umístil kameru, aby ji nikdo neukradl a nehrozilo, že skončí ve vodě?
Mohl bych tě filmovat z bazénu od té sítě. Možná by to chtělo vodotěsnou kameru :)
To vím, že to nejsi ty. Bez zelených plavek by ses cítil nesvůj.
GoPro by asi bez problémů splňovalo všecko z toho, krom odolnosti proti ukradení...
Jeden kluk to řešil tak, že strčil trenérovi do ruky svůj mobil, ať mu skok natočí. Já zatím nemám pocit, že by se bylo čím kde chlubit... :-)
Každopádně u rybníku to bylo jednodušší (stejně tak slackline), nebyl problém někam položit kamerku, nechat ji točit a pak doma zkouknout, co všechno dělám špatně, protože na videu (zvlášť zpomaleně) si člověk všimne spoustu věcí, co jinak sám nevnímá... na druhou stranu dostávám v Podolí zpětnou vazbu okamžitě. Jednu nárazem na vodní hladinu, druhou od trenéra a občas přemýšlím, co bolí víc... :-)
Tak samozřejmě že pokud na tebe kouká někdo kdo trochu tuší, je to zpětná vazba asi nejlepší možná.
Já jsem se pokoušel natočit při lukostřelbě a zatím jsem naboural na absenci dostatečně vysokýho stativu - záběr ze země dost daleko aby bylo v záběru co má být ale ne nepoužitelně z podhledu vede k tomu, že s tou panoramatickou čočkou už prd rozeznáš :-)
200fps co to umí jako maximum na nějaký zpomalování v tomhle případě vcelku stačí.
Nicméně bych zohlednil, že to nemusí být nezbytně jen zpětná vazba nebo chlubení se skvělým výsledkem, když si chce člověk nostalgicky zavzpomínat, i ty nepodarky potěší...
Pokud jde o skoky do vody, řekl bych, že víc než jenom tuší, když dělal i rozhodčího na závodech a každý detail má v oku. :-)
Na druhou stranu to, že přesně ví, za co by strhnul body, neznamená, že by vždy dokázal vysvětlit, jak to nedělat blbě. Nicméně hledal jsem přiležitost něco se v tomhle směru naučit a to ten kurz rozhodně plní...
Jo, u hodně širokoúhlý kamerky může být problém, že mrší perspektivu, takže si kolikrát nejsem jistý, co je a není svisle, z určitého úhlu ani slackline není rovná čára, ale prohnutá. Trochu to jde vylepšit defish filtrem, ale záběr z větší dálky se zoomem by fungoval lépe, to bych ale musel brát velkou kameru s velkým stativem...
Každopádně když jsem chtěl chůzi po slackline z nadhledu, použil jsem gumicuk okolo stromu, pod který jsem zastrčil pidi stativ s kamerkou. Ty s lukem asi budeš na otevřeným prostranství bez stromů, tak možná nějakou dlouhou násadu od smetáku zarazit do země, ideálně teleskopickou nebo skládací, možná rybářský prut, i když to by se asi houpalo... každopádně, jestli ti nějaký 3 metry nestačí, pak už leda nějaký dron...
Tak určitě. Mám uloženo pár záběrů, když jsem zkoušel slackline v plavkách na koupališti (ještě jsem neměl vlastní) a vždycky mám radost, jak moc se aktuální stav od úplných začátků už liší... :-)
Tak jasně ne každý kdo sám umí je dobrý učitel, ale že sám ví je vcelku fajn základ - na zbytku se dá pracovat.
Není až takový problém perspektiva jako taková, spíš že mizí detaily. I když to má dost velký rozlišení (tuším až 4K) tak těch 200fps to umí jen v omezenějším režimu (je to starší model, dneska už na tom budou líp) a když s tím rybím okem točíš ze tří metrů, vyjde ti zájmová oblast asi na 5-10% záběru a tam už toho moc nevidíš ani při přiblížení - kvalita jde rychle dolů, kriminálka Miami se rozhodně neodehrává v reálném světě.
Potřeboval bych točit ve výši ramen. "násadu od smetáku" už jsem samozřejmě zvažoval, bohužel to moc nefunguje - je tady všude mraky měkkého jílu (aby se člověk co nejvíc zaprasil) ve kterém nic moc nedrží a v něm poměrně velký šutry. Dokud si nepřinesu nějakej ocelovej pichák a nenaženu ho do země palicí tak nemám moc šancí.
Spíš holt vrazim prachy do nějaký teleskopický trojnožky patřičný velikosti - doufám, že se bude někdy v životě hodit ještě k něčemu dalšímu :-D
(i když teda představa jak s sebou táhnu další krám mě netěší ani malinko...)
Lajnu jsem se těšil vytáhnout o víkendu, ale když vidím předpoveď, budu rád když vytáhnu alespoň tříkolku...
"Bota", co používají silničáři pro usazení provizorní značky ("Bloková čištění") by nevyhověla? Tu nemusíš zapichovat, "jen" ji musíš někde "znárodnit"
Hádal bych, že na převážení na kole, je takový podstavec poněkud velký (větší než složený stativ) a těžký, jinak by to v kombinaci s klackem přiměřené délky fungovat mohlo.
Znárodňovat netřeba, slušní lidé si to mohou legálně koupit... ;-)
https://www.roadpro.cz/podstavce-pod-znacky/
velký a těžký a neforemný. Když si představím složený stativ, tak bude menší a lehčí a nebude potřebovat další klacek.
S funkcí moc nevim, pořád bych ten klacek musel přidělat/vyfutrovat poměrně nafest, jinak se to bude kymácet a klektat při každém závanu větru.
Kdybych to měl staticky na zahradě tak by to stálo za to, ale jako mobilní zařízení je to nepoužitelné...
Tím bych ukončil OT, ať tu neplevelíme víc než bylo "nezbytně" nutné :-)
Jinak očekávání se potvrdilo - špatné přistání do vody ze 3m (zvlášť když jich je hodně), opravdu generuje modřiny. :-)
Nejvíc je to vidět na přední a vnitřní straně stehen, zřejmě důsledek pokusů, kde jsem se nestihnul z kuličky rozbalit. U holky by to vypadalo jako znásilnění, u mě holt důkaz nešikovnosti...
Minule vyprávění velký úspěch nesklidilo, tak tentokrát asi jen stručná verze.
Jak tu před časem někdo (myslím Bára?) popisovala, že ji nutili skákat šipku nahoru do výšky, aby přeskočila klacek, tak už jsem se taky dočkal. A zatímco z bloku mi to aspoň trochu občas fungovalo, tak z 1m prkna jsem většinou končil na zádech, protože jsem skoro pokaždé zapomněl, že se mám odrazit nehoru a mířil jsem ze zvyku dopředu...
No a pak opět kulička z 3m prkna a většina věcí, co už jsem popisoval minule.
Tentokrát mám možná i natočené video, jen nevím, zda se mi podařilo trefit zorný úhel (kamerka bez displeje), to zjistím až doma...
A příště prý bude za trenéra jako záskok nějaký američan, tak si prý můžem vybrat, zda chceme výklad anglicky nebo nějak česky... :-)
A jak vysoko jsi musel vyskočit?
Když pod sebe člověk nemusí poskládat podvozek tak se dá přeskočit poměrně dost. Pamatuju že s postupným zvyšováním náměru jsme se dostali do bodu, kdy se salto točilo vlastně uplně samo přes víc jak dvoumetrovou překážku :-)
Nijak moc. Možná to Jrr cítí jinak, ale ve skutečnosti ten odraz od prkna nebyl skoro ani vidět.
Tak já primárně popisoval, co se od nás chtělo a v případě děcek, co tam skákali, to tak opravdu fungovalo, ale mně se ten odraz prostě vůbec nedaří... což jsem už psal... :-)
Možná bych to tedy přeformuloval tak, že u mě cílem bylo NEodrážet se do dálky, což jsem nikdy předtím nezkoušel (odrážím se do dálky, v případě 1m prkna hodně daleko, aby to nebylo na záda), tudíš bych si dneska i zoufalý výsledek dovolil označit za pokrok. ;-)
Jinak samozřejmě subjektivní popis nemusí vůbec odpovídat tomu, jak to vypaadalo na venek... :-)
Ono z vlastního pohledu se to špatně odhaduje, a hlavně s tím klackem je to od trénéra finta. On ho z boku před tebe dá - podle mě do absurdní výšky (před hrudník) a pak ho kousek uhne, abys do něj nevrazil, ale pokud se odrazíš tím směrem, tak to zřejmě dopadá tak, jak by chtěl (kolmo nedaleko od místa odrazu). Aspoň při odrazu z bloku. Potom z prkna byl možná problém, že neměl dost dlouhý klacek, aby ho přede mně dal... :-)
Jenže na tom prknu je těch věcí na můj mozek prOstě moc najednou, když ještě chtěl, aby se před odrazem to prkno rozhoupalo, nějak se odrazit, myslet, že se mám snažit nechat propnutý kolena, zamířit správným směrem a ještě to nepřetočit ani neudělat placák... no nevím, zda z té hromady pokusů byly aspoň 2 přijatelný? :-)
To by neměla bejt nepřeskočitelná vejška, pokud máš tak metr vzdálenosti aby sis měl kde švihnout rukama...
Z toho prkna si nic nedělej, jakýkoliv moje pokusy o velký skákání na plovárnách vždycky skončily jedním - mám v hlavě blok to moc nedráždit, protože nevěřím neklouzavosti povrchů okolo bazénů. Nevím proč, ale jak se postavím na blok, už mám před očima naprosto bizardní podklouznutí, při kterým si o hranu bloku přerazím obě holeně (ano, jsem blázen, vim), takže v podsatě všechny pokusy musely bejt vždycky s rozeběhem, aby i v případě katastrofy mě setrvačnost donesla bezpečně do vody :-)
Na šipku jsem nikdy neměl profesionálního hodnotitele jako ty, ale vim že zalomený kolena byly vcelku běžná praxe...
Byl jsem tam plavat, ale po včerešku mi to dnes už moc nešlo a chytaly mne křeče. Viděl jsem tě asi jen třikrát. Po hlavě ti to jde mnohem lépe, než po nohou. Ano máš tendenci se přetáčet, ale jinak OK. Při skoku po nohou se odrazíš, pak se nahrbíš a zkroutíš a když máš dost času z třímetráku, tak se zase narovnáš a do vody dopadneš napřímený. Při skoku po hlavě jsem nic takového neviděl.
Zato já jsem odešel předčasně a domů se sotva dovkekl. Ještě nemám na to jít plavat dva dny po sobě.
Myslím, že si dneska nemáme moc co vyčítat. :-)
Já od víkendu bojuju s rýmou, kašlem a možná teplotou, tak jsem dost řešil, zda se na to vůbec nevykašlat. Nakonec jsem si vzal Coldrex a nastříkal kapky, abych mohl nějak dýchat, což tu hodinu nějak fungovalo... zatím mi je celkem fajn, tak jsem zvědav, jak mi bude zítra...
A jako dech mi dneska docházel už při rozcvičce, o vylézání z vody u 1m prkna raději nemluvě...
Tak doufám, že na videu něco bude. Už se těším :-)
Bohužel nemám USB kabel, tak jsem zvědav, co se natočilo. Já kamerku přimotal k zábradlí a namířil +/- na 3m prkno, které bylo ve srovnatelné výšce jen pár metrů od zábradlí.
Otázkou je, zda je ta kameru dost širokoúhlá, aby se do záběru vešla i voda, no uvidím... :-)
Skoky z bloku budou ale mimo záběr na 90%, to je prostě moc dole.
Jinak základní finta dneška. V prvním kupé dvojky dokážu ještě chytit wifi z vagónu jedničky. :-)
Úplně optimálně nasměrovat se kamerku nepovedlo, ale zatím aspoň o jeden záběr se podělím. Tohle je prosím to, čemu říkají kulička v mém provedení... :-)
https://ulozto.live/watch/15433
No a slečna v pozadí tam skáče šipku tak, jak já ji asi nikdy skákat nebudu... :-)
Tak ještě pro pobavení zmíněná scénka s klackem (pravý dolní roh videa).
https://ulozto.live/watch/15435
Takže i když mě to rozesmálo, nebylo reálné, že bych já tak vysoko vyskočil, tak nějaký efekt to zjevně mělo - vyskočil jsem výš než kdy předtím... :-)
Včera větrné, dopoledne kličkování po cyklostezkách. Na konci stoupání krátkého úseku po silnici mezi Mírovicemi a Třeboradicemi, mě na horizontu prudký poryv větru téměř zastavil. Odměnou byla jízda po větru, blížící se čtyřicítce. Lehce přes dvacet kilometrů.
Dnes ukazoval radar po třetí hodině "bez deště", a já mu na to skočil. Mírné mžení při odjezdu, rychle zesílilo a tak jsem "zkracoval" na necelých třináct kilometrů :-(. I tak jsem byl docela mokrý.
Dnes první letošní stovka. Přesně 113,13km. :-)
Docela foukalo, ale bylo teplo. Naplánoval jsem trasu přes tři země a nasbíral zase nějaké "dlaždice" do Tile Hunting. Na Slovensku parádní lesní asfaltky - budu to muset prozkoumat důkladněji. Po dojezdu navíc první letošní pivo na zahrádce.
Dnes nás jarní počasí v Polabí vytáhlo na kolo a zahájili jsme letošní cyklosezónu. Před polednem jsme vrátili vnoučata a vyjeli jsme na kolečko kolem komína. Se sladkou pauzou v cukrárně v Čáslavi. Ve tři jsme byli zpět s prvními 45km.
První únorová procházka po slackline. Doufal jsem, že bude svítit sluníčko, to se bohužel ani neukázalo, teplo (vzhledem k datu) celkem bylo, ale rozbahněná tráva nic moc.
Mozek si po několika pokusech na rovnováhu jakž takž vzpomněl, ale svaly už si pohybu a hlavně zvednutým rukám odvykly. Holt jednou za měsíc je prostě málo...
Všechny pokusy nebyly úplně úspěšné, naštěstí se to obešlo bez válení v blátě, byť třeba tady moc nechybělo... :-)
https://ulozto.live/watch/15267
Tvl, takhle já bych nepřešel ani čáru, namalovanou na asfaltu.:-)
Jelikož mám už týden hlas jak Batman, smrkám divný věci a ještě divnější věci vykašlávám, nedovolil jsem využít prvního závanu jara abych vrazil pedálovat do okolí, i když teda nerad.
Místo toho jsem si zašel zastřílet z luku, abych zjistil jak mi ochabla muška za zimní měsíce (potkal jsem kopec airsofťáků, kteří zjevně na internetu okoukali nejnovější trendy, protože modrožlutých pásek na rukávu bylo stejně jako červených a vůbec mi přišlo že mít drona s kamerou, natočil bych slušnou zásobu propagandistických materiálů) a s vlkem obešel blátivé okolí.
Proč se o tom ale rozepisuju, když zas dostanu akorát dva mínusáky: měl jsem víc štěstí než někdo přede mnou, protože jsem cestou našel blikátko Nitecore, vcelku pěkné, nepoškozené, po nabití přes USB-C vypadá že bude fungovat obstojně.
Zpracování solidní, s gumovou záslepkou přes konektor vypadá dost vodotěsně, dva režimy svícení v červené a dva v bílé dávají možnost využít na obou koncích a svítí to jako blázen.
Pokud někdo sháníte něco malého co se dá nabít, pověsit na batoh, zapomenout na to a nosit s sebou k velkému nadšení až to budete potřebovat, rozhodně bych ho zvážil...
https://flashlight.nitecore.com/product/nu05v2
Tak jsem ti dala plus, než dorazí mínusáci :o)))
Taky se o mě pokoušela rýmička, takže jsem víkend strávila doma. Ale aspoň jsem probrala hračky a oblečení mrňatům a čemu už odrostly, jsem částečně uložila na půdě a částečně poslala dál.
Prosluněné, dopoledne do Brandýsa, podél Labe po cyklostezce do Kostelce. Místy na ní bylo trochu bláta, alespoň trochu "zjemnilo" místa, kde kořeny nadzvedávají asfaltový povrch. Za dvě a půl hodiny, co jsem těch čtyřicet kilometrů jel, jsem nepotkal žádné kolo, ale po delší době jsem si cestu hodně užíval :-)
kdesi jsem četla, že: Únor nebílý nohy posílí!
Tak jsem využila tepla a ještě jednou si zajela na Dalešickou přehradu.
Jaro už se blíží, kvetou kočičky, objevuje se zelená a den se prodlužuje.
Kočičky, jehnědy a podobné svinstvo. To je naprosto stupidní způsob rozmnožování zaplevelující krajinu rozmnožovacími polutanty. Kdo to má dýchat... :(
Nestěžuj si na dokonale vyprojektovanou přírodu, když tou nepovedenou anomálií s alergií jsi jenom Ty sám ;-)
Jinak ale upřímnou soustrast, nedovedu si ani představit co vám tahle záležitost každoročně způsobuje...
Hezký. Ano, tam někde jsem před pár roky dostal mrtvici.
Jsem si zase jednou vybral vlak.
Os5016 - po dvaceti minutách stání v Uhersku nám přišli říct, že lokomotiva nejede a když ji nepřemluví, tak nás budou muset evakuovat, protože už tohle místo berou za širou trať... :-(
To může naštvat, když člověk někam spěchá nebo má na krku různá nepraktická zavazadla.
Jinak to může být zajímavé dobrodrůžo :-)
Hodně naštvalo, protože ČD usoudili, že vlak jedoucí o hodinu později je dostatečné řešení, ale pro mě už ztratilo smysl pokračovat v cestě, takže spousta zmařeného času a jel jsem zpátky.
Byl jsem na průvodčího asi poněkud nepříjemný, byť chápu, že on za to nemohl. :-/
To je prostě v pytli, když k tomu do dnešních dnů přistupujou tak, že to že se někam vůbec dostaneš je dostatečný. To platilo tak v době kdy mašinka vepředu měla velký komínek a dělala húú-ššš-húú-ššš...
Čekal si, že ti pošlou vrtulník?
Hmmmm, zajímavá představa, za vrtulník bych jim snad i to zpoždění odpustil. :-)
Mohli tam zastavit rychlík jedoucí stejným směrem a nechat nás přestoupit. To už jsem zažil několikrát, ale je to spousta let, nevím, mohli se předpisy změnit.
Zažil jsem dokonce i situaci, kdy nám zastavili "náš" osobák vedle rychlíku s porouchanou lokomotivou, s tím, že osobák tady končí, jeho lokomotiva potáhne ten rychlík, my si máme přestoupit a ten rychlík bude zastavovat všude. Samozřejmě po nacpání lidí ze dvou vlaků do jednoho, už o pohodlném cestování nemohla být řeč...
Tak aspoň pár obrázků...
Obřad zvaný evakuace, ke kterému se průvodčí půl hodiny odhodlával spočíval v možná 100m procházce po pěšince podél kolejí zpátky na nástupiště. ;-)
širá trať, jo? Jsem čekal něco trochu víc v polích, odkud to je pěšky do vesnice na nejbližší autobus alespoň půlhodina pěšího přesunu... :-/
Ten průvodčí opravdu za nic nemůže. Dostává v takové situaci instrukce od vlakového dispečera, které musí dodržet. Jen by měl včas informovat cestující o situaci a její řešení.
Průvodčí může za jednu věc - podával zavádějící informace, když tvrdil, že nás České dráhy odškodní. Já mu říkal, že to bych chtěl vidět, ale potvrzení o "odřeknutí vlaku" jsem si vzal.
No a když si pročítám podmínky ČD, tak pravdu jsem měl já - možnost dopravit se do cíle stejný den existovala a pro odškodnění zpoždění nemám dost drahou jízdenku, takže smůla...
Slibem většinu nas.aných cestujících nezarmoutíš ...
Konečně se udělalo hezky i u nás a už se dalo vyjet kousek dál bez zmoknutí.
Takže první předjarní rovná stovečka. A protože to byla první jízda po delší době, tak pro jistotu opatrně a v naši rovině, pouze necelých 500 výškových m. Podél Labe do Jaroměře, zjištění, že stále ještě není průjezdná cyklo - 2 Labská z Jaroměře do Kuksu a jak jsem viděl, tak hned tak nebude, stavbaři si s překlenutím údolí Labe dávají dost na čas.
Pak z Jaroměře krapet očistec proti větru do Týniště a odtud podél Orlice zpátky.
Posledních deset km už krapet bolelo, ale dobré to bylo.
Jo, jo, pátek se teplotně i slunečně vyvedl. Vítr foukal od Pálavy a hnal mě odpoledne domů, ale byl silnější, než předpovídali. Tentokrát jsem nejela kolem prostředního jezera, ale objela jsem horní nádrž. Bylo to o nějaký kilometr víc, celkem 118km. Vítr v první půlce mě zpomalil, takže jsem posledních deset kilometrů dojížděla po západu slunce, ale ještě celkem za světla. Čtyři kilometry před domem byl na silnici policejní zátaras. V zatáčce u Dvorku vyprošťovali kamiony. Podařilo se mi hlídku přesvědčit, že s kolem to dokážu lesem obejít, 10km objížďky se sto metry převýšení jsem zamítla. Kamiony byly napěchované v zatáčce s horizontem. No není tam nic vidět, je to úzká silnice a jezdí tam někteří jak hovada. Pro kamiony to silnice vůbec není, ale když je ucpaná dálnice, vždycky se někdo najde, kdo to tama zkouší. Nikomu se nic nestalo a to zdržení jsem jim přála. Pro mě to mělo výhodu, že v celém Údolí nebyl žádný provoz, tak by to mohlo být furt :-)
Tak jsem dneska odpoledne vytáhl tříkoláka, který díky změně zaměstnavatele a tedy dojíždění prakticky celou zimu zahálel na háku. A musím říct, že to vcelku bylo znát.
Z Rudné přes Mezouň, Vysoký a Trněný Újezd, líznout Mořinu a z kopečka do Hlásné Třebáně. Pak už mě začal tlačit čas a musel jsem se vydat k domovu, naštěstí to podél Berounky pěkně utíká, cyklostezka je luxusní a nebýt chodců, kteří ve čtyřech dokázalo zabrat celou šířku v místě kde by se vyhnuly dva autobusy, asi bych si neměl ani na co stěžovat. Zejména ta cyklistka za kterou jsem se držel někde od Radotína byla fakt pěkná, že to stálo za to vypotit ze sebe tu konstantní třicítku.
Čárku za zážitky jsem ovšem získal až těsně před napojením na místní komunikace, když sjem srkal čajík z termosky a konečně prvně v životě viděl v provozu kolo s Pinionem. Bohužel byl chlapík moc rychlej a navíc v protisměru, tak jsem se zas nic nedozvěděl.
Suma sumárum, 65km který v nohách docela cejtim, ale krom proflákané zimy to přičítám i zimní konfiguraci stroje, ty Marathony prostě brzděj...
Jo a mimochodem, ty 3D tištěný kolečka napínáku pořád držej ;-)
Kolo jsem sice ještě nevytáhla, ale už mám nachozeno takřka 150 měřených km.
A dneska kultúra "za 500" - návštěva Gočárových automatických mlýnů v Pardubicích, které byly přestavěny na výstavní prostor.
Dnes první delší výlet - něco přes 80km na Nymbursko. Počasí bylo pěkné, ani to nefoukalo a docela mi to jelo. Tedy asi tak do třetí odpoledne, kdy už jsem měl snědené všechno jídlo, co jsem si vzal s sebou a začaly mi očividně docházet baterky. Nakonec jsem to nějak dojel až domů.
Konečně sluníčko, tak jsem dopoledne vzal do parku slacklinu a odpoledne se jel podívat, zda u rybníku nenastala nějaká změna...
A vypadá to, že správný odraz z prkna tady v dohlednu trénovat opravdu nebudu. ;-(
Zajímavý byl člověk, co chodil po dně s detektorem kovu. Říkal, že zatím našel jedny klíče a tři desetníky... :-)
A ještě včerejší slackline video. Pro Sodomu možná motivace, pro ostatní může být veselé, že kolo upřené o strom (u pravého okraje) za mými zády milimetr po milimetru ujíždělo... aby se úplně skácelo chvilku před tím, než jsem si toho všimnul... :-/
https://ulozto.live/watch/Ake6y_MXkS
Pěkné pěkné, šikula.
Já jsem to letos ještě nevytáhl - co přestala bejt zima neslučitelná s holýma nohama, mám tady nechutný bahno úplně všude a já nemám to srdce zaflákat tu novou lajnu jílem...
Třeba mi bude štěstí přát za týden...
Jako pitomý bláto je i tady, byť ho tu z velké části ještě překrývá mokré listí.
Já to řeším tak, že si na popruh sednu, v rámci možností očistím chodidla, pak se teprve zvedám, ale funguje to hlavně proti slizkému listí, skvrny od hlíny na popruhu bohužel přibývají.
Včera se mi každopádně potvrdilo, že u plné délky (cca 20m) se mi už chodí lépe po povoleném popruhu než po hodně napnutém. Nejdřív jsem to přešel třikrát bez problému, pak jsem si říkal, že to před natočením videa ještě trochu víc napnu, protože jsem v jednom místě škrtal chodidlem o zem... a najednou jsem potřeboval tři pokusy, než jsem konečně došel až ke stromu...
Jenže ty už trávíš většinu času na lajně, já jsem ve fázi permanentního nastupování :-D
Jo, to chápu. Ještě jsem nezapomněl, jak vypadali moje začátky...
Ideální by byl nějaký starý koberec, u kterého by nevadilo, že před definitivním vyhozením bude ležet v blátě... ;-)
Njn, kdyby měl člověk zahradu, kde by to mohl mít dlouhodobě roztažený, dalo by se optimalizovat ledacos. I s tím lukem je na houby, jak člověk vždycky musí sbalit haldu krámu, odnyst si to na místo, dvacet minut rozkládat...
Mít to na dvoře a moct naskočit než se udělá voda na kafe by bylo úplně jiný kafe :-)
Si to natáhni ve výšce přes ulici. Když to bude dost vysoko, tak to nebude nikomu překážet a budeš moci nastupovat rovnou z okna. Než se uvaří kafíčko, tak to přejdeš tam a zpět, to bude tak akorát. :D
Nainstalovat highline, aby to bylo bezpečné, je prý docela věda, přičemž základem jsou tutové kotevní body a všechno se zálohuje.
Třeba o elektrickém sloupu nebo lampě bych neuvažoval! U sloupu bych se bál i půl metru nad zemí. Nevíš, v jakým je stavu, jak hluboko je v zemi a když by se mu něco stalo, napaří ti obecné ohrožení...
Jistý bych si nebyl ani zdí domu, respektive musel bys tu sílu roznést na velkou plochu, jinak by hrozilo, že třeba vytrhneš jednu cihlu a spadneš.
Oni ty síly u slackline jsou docela vysoké samy o sobě, ovšem u highline se musí dimenzovat ještě na víc, protože kromě chození, to musí vydržet i pád do jištění...
Přehnaná opatrnost. Třeba ve filmu Rozmarné léto mají highline jen mezi sloupy a nohy těch trojnožek jsou podložené jen dřevěnými klíny. Také když chtěli Arnoštka dostat dolů, tak stačilo jen kopnout a byl dole razdva... :D
Ty neznáš Rozmarné léto? To je takový pěkný román od Vančury a pan Menzel to velmi podařeně zfilmoval. Ta highline se odkazuje právě na ten film. Možná by sis měl doplnit vzdělání. Teď už nevydržíš s povinnou četbou Reportáže psané na opratce a knížky o Marii Kudeříkové. :D
Matně si vzpomínám, že tam nešlo o slackline, ale o provazochodce (tightrope).
A přístup k bezpečnosti u cirkusáků by byl kapitolou samo pro sebe. Ano, oni stejným způsobem podkládají i kolotoče a elektřiny se také vůbec nebojí... však o jejich život nejde a zákazníků mají dost... :-D
Já jsem zvyklý z práce uvažovat v SIL4 = průměrně jedna nebezpečná porucha za 10000 let. Bohužel v běžném životě bych s takovými požadavky nemohl ani vylézt z protiatomového krytu... ;-)
České železniční přejezdy jsou také projektovány podle SIL4 ? Nebo průměrné lidské chování je z tohoto skvělého pravidla vyčleněno?
Jistě, přejezdy (ve smyslu PZZ - přejezdové zabezpečovací zařízení) musí SIL4 splňovat (nové určitě).
Pravděpodobnost nebezpečné poruchy, například blikání bílého světla, když se k přejezdu blíží vlak, je opravdu VELMI nízká.
S tím, že na výstražníku blikají červená světla a nějaký tydýt tam přesto vjede, případně v libovolného důvodu není schopen z přejezdu odjet, už není vina PZZ.
Případů, kdy by viníkem nehody na přejezdu nebyl řidič, se prý již několik stalo, ale opět za to mohl člověk (nesprávná obsluha nebo údržba).
Ale k čemu je úžasné bezpečnostní pravidlo, když neumí navrhnout bezpečný přejezd pro průměrně chytrého evropského kamioňáka?
Obávám se, že s lidskou hloupostí a bezohledností bojuje lidstvo od počátku věků.
Přejezd je na tom stejně jako křižovatky nebo cokoliv jiného - funguje dobře pouze dokud všichni dodržují pravidla.
Stejně jako v ostatních oborech - problém v drtivé většině případů dávno není v technice, ale v lidském faktoru.
Nojo, ale pak na co je strašlivě přísné pravidlo na poruchy systému, když největší poruchou toho systému je samotný uživatel, pro kterého je to vytvořené?
Horolezci se jistí sami poměrně pofidérním způsobem, který rozhodně není 100%. Tvému přísnému pravidlu to rozhodně nevyhoví. Ovšem ve skutečnosti to díky reálné spolupráci s občas riskujícími jedinci celkem vyhovuje. Většina havárií je způsobena i v těchto prabídných podmínkách lidskou blbostí.
Přísnost toho kritéria je relativní. :-)
Když vyrobíš jediný výrobek a opravdu bude vycházet jedna nebezpečná porucha na 10000 let, stejně se může s trochou smůly stát, že se nebezpečné poruchy dožiješ (i při prvním hodu kostkou může padnout šestka), ale kdyby se to stalo podruhá, bylo by to velmi podezřelé... nakonec i hodnotitelé bezpečnosti jsou jen lidé a mohou přehlednout něco, co přehlédli všichni před nimi...
Když ale něčeho vyrobíš 10 000 kusů, pak může nastat jedna nebezpečná porucha každý rok a statistika bude pořád vycházet. A když si vezmeš, kolik je třeba návěstidel po všech železnicích, už to tak přísně nepůsobí... ;-)
Samozřejmě v reálu jsou to spíš odhady, kdy se vychází ze střední doby do poruchy všech použitých součástek a snaha je být na tom řádově lépe než limit než, že by to někdo napočítal přesně...
To všechno já chápu. Je mi jasné, že optické návěstidlo může lokálně jednodeskový počítač kontrolovat, zda kompletně správně funguje a při poruše to oznámit po komunikaci a ještě přejít do nějakého pro provoz bezpečného stavu. Jen je to celé vylepšování zařízení vymyšleného o 100 let dříve pro řízení parních vlaků a vůbec se to nesnaží eliminovat chyby toho nejméně spolehlivého článku a to je ten řídicí člověk.
Přitom na některých tratích nemáš ani ta světelná návěstidla a spoléhá se na to, že strojvůdce má jízdní řád a telefon, přičemž v některých stanicích musí před odjezdem volat dispečerovi, v některých nevolá, v některých volá ve svátek... říká se tomu D3, je to levné a jak to dopadá, když si splete den v týdnu, se obecně ví... ;-)
Už spoustu let se na významnějších tratích posílá stav návěstidla po kolejích, takže to svítí v lokomotivě a není-li tam zelená, musí strojvedoucí mačkat tlačítko, že o tom ví, jinak by to zastavilo vlak (tlačítko bdělosti)...
Něco podobného má i metro (zabezpečovač), to do značné míry samo hlídá rychlost i zastavuje... když vše funguje, světelná návěstidla se nepoužívají.
Někde se teď zavádí ETCS, což je podobný princip jen posunutý o kousek dál - vlak za určitých hlídá rychlost a sám začne brzdit.
Jednou možná budou jezdit vlaky bez strojvedoucího, nějaké pokusy už proběhly, pak se uvidí, zda eliminace člověka z rozhodování nevytvoří víc problémů než vyřeší, ale to ještě potrvá dlouho...
Ale i ten přejezd by šel pro riskující a nezodpovědné uživatele vylepšit. Například by mohl udávat čas do příjezdu vlaku a hlídat si, zda není něčím ucpaný. Ovšem to se z důvodu ceny a tradice parních lokomotiv řízných manuálně strojvůdcem neprojektuje a místo toho se jen hlídá, že správně bliká. To je sice príma, ale díky bazálně riskujícím uživatelům to bezpečnost příliš nezvyšuje.
Takže pravidlo je sice úžasně bezpečné ale reálnou bezpečnost nezaručuje.
Ok, vážně chceš vědět, proč tohle nejde? ;-)
Pokusy o detekci překážky na přejezdu asi někde proběhly, nejsem si jistý, jak to dopadlo (má to řadu úskalí), ale řekněme, že máš spolehlivé čidlo, které zjistí auto na přejezdu. Problém je čas.
Vlak zpravidla jede po kolejích traťovou rychlostí (v ČR až 160 km/h) a když strojvůdce vezme za brzdu, potřebuje docela dlouhou dobu, než vlak zastaví = zábrzdná vzdálenost. Ta se pro 160 km/h myslím počítá na 1000 m.
Když se tedy strojvůdce (nebo lokomotiva) dozví o překážce na přejezdu a zbývá kratší vzdálenost, vlak už pravděpodobně nedokáže zastavit včas, ať udělá cokoliv. To je fyzika!
No a v současnosti se přejezdy počítají tak, aby u vlaku jedoucího traťovou rychlostí, začal přejezd zvonit při průjezdu spouštěcím bodem, uplynul čas na vyklizení přejezdu (odjelo nejpomalejší vozidlo, které na přejezd vjelo před spuštěním výstrahy), zavřely se závory (max 10s) a vlak projel přejezdem.
Rezerva mezi dovřením závory a průjezdem vlaku bývá necelých 10 sekund...
Teď už předpokládám chápeš, že v okamžiku, kdy se začnou závory zavírat, bývá už vlak tak blízko, že zastavit před přejezdem nemůže.
Pokud bys tedy po zavření závor aktivoval nějaké čidlo, co zjistí překážku na přejezdu, je jedno, komu tu informaci předáš... ten vlak už zastavit nelze! Leda odpálit nálož pod přejezdem a auto vystřelit katapultem pryč z kolejí? ;-)
Aby to čidlo mělo význam, musel bys přejezd zavírat MNOHEM dříve. Tedy začít zvonit, odměřit vyklízecí dobu, zavřít závory a zkontrolovat, že na přejezdu nic nezůstalo ještě před tím, než vlak mine poslední návěstidlo, ze kterého se o případné překážce může dozvědět, aby mu zbyla zábrzdná vzdálenost a dokázal před překážkou zastavit.
A důsledek? Přejezd u vlaku jednoucím traťovou rychlost zavřený třeba o minutu déle než dnes. Když vlak pojede pomaleji, zbyde času více, což je to protivné už dnes.
Tam kde jedou tři vlaky za den, to asi problém není, ale na koridoru by se přejezd často ani neotevřel.
Díky, vypadá to společensky neřešitelně. Takže pokud točvolanti nejtěžších kamionů budou takoví, jací občas jsou, tak k masakrům na přejezdu bude docházet. Ale pak to vaše pravidlo pozbývá částečně smyslu.
Nejen na přejezdech, víš? ;-)
Vím, tvůj příběh je toho jasným svědectvím. Bohužel cyklistu spolehlivě smete i osobák řízený podobným umělcem, který to ovšem ještě neumí, nebo na to nemá schopnosti, nebo se jen věnuje něčemu důležitějšímu, než je řízení. Ani to nemusí udělat ze zlomyslnosti nebo riskérství. Stačí jen to, že to umí blbě, nebo ho nasrala manželka nebo šéf.
Jen ještě jedna technická, ale pokud to nevíš, tak to nehledej. To nejpomalejší vozidlo na přejezdu je ruční vozík tlačený lidskou silou vezoucí z lesa fůru dřeva na topení?
Nejpomalejší uvažovaný účastník provozu bývá chodec, ovšem roli hraje také délka vozidla, tam spíš traktor s vlekem (možná i dvěma vleky). Záleží, na jaké silnici ten přejezd je - jaká vozidla tam smějí...
Ono se to počítá jinak pro přejezd bez závor, s polovičníma závorama (brání vjezdu, nikoliv odjezdu) a celýma závorama (nejčastější). Rozhoduje délka přejezdu (počet kolejí a úhel silnice proti kolejím) a umístění závor.
Podrobně to řeší ČSN 34 2650 ed2. Ale není to žádná raketová věda, spíš vzorce na úrovni fyziky základní školy, stačila by tabulka v Excelu.
Každopádně vždy je to kompromis a cílem je co nejméně omezovat provoz na silnici. Když se přejezd zavře zbytečně brzo, bezpečnější to nebude = tím víc nedočkavců si řekne, že to ještě stihnou...
Nejbezpečnější řešení je nadjezd. :-)
Já si jen vzpomínám, jak mi s nechodící sádrou a berlema nestačila doba pro zelenou na řízených pražských přechodech. Já byl ještě 2 m od chodníku a už se na mne rozjížděla auta a projížděla mi metr za zády. Já se přitom houpal na berlách a odrážel se jednou nohou. V tu chvíli vídíš tu průjezdnost křižovatky rázem v jiném světle.
Nelze najednou vyhovět všem. Vždy to bude nějaký kompromis.
To, že se světla na přejezdech spínají hodně dlouho před příjezdem vlaku, se děje už teď a taky je to důvod proč tam lidi jezdí i na červenou. Taky mě nebaví zastavit a pak čučet jak trubka minutu než přijede vlak. Na přejezdu co znám, vím co, kdy a jak tam jezdí to taky občas projedu na červenou (na kole).
Stát se to může, že to trvá dlouho.
Přejezd má spouštěcí bod napočítaný pro vlak jedoucí traťovou rychlostí (maximální), když to místo přejede, začne přejezd zvonit.
Když jede pomalý náklad, čeká se zbytečně dlouho. A pokud je mezi spouštěcím bodem a přejezdem zastávka, kde zastavují osobáky, je čekání před takovým přejezdem k vzteku!
Sice je to bezpečný stav - ke kolizi nedojde, ale optimální to fakt není.
Nějaká řešení existují - strojvedoucí má něco jako dálkový ovladač na bránu, kterým si přejezd aktivuje až před odjezdem, ale moc se to nepoužívá.
Aby přejezd pracoval s rychlostí vlaku by bylo hezké, ale má to hromadu úskalí:
1) Kdo a jak tu rychlost bude měřit (musí to být metoda bezpečná při poruše dle SIL4)?
2) To, že v určitém bodě zjistíš, že má vlak nějakou rychlost a ty si spočítáš, že na spuštění výstrahy máš ještě čas, neznamená, že ten vlak nezrychlí. Samozřejmě to zrychlení nebude nekonečné, ale musel bys ve výpočtu uvažovat nějaké maximální zrychlení a zajistit, že nepustí do provozu lokomotivu schopnou větší akcelerace.
3) Prý jednou, až bude na železnici VÝHRADNÍ provoz ETCS (parní lokomotivy pak na koleje nikdo nepustí), pak to prý půjde, že se lokomotiva s přejezdem domluví, kdy tam přijede, aby nezvonil zbytečně brzo... ale to v ČR může trvat ještě desítky let...
4) Měl jsem návrh, jak by šlo přejezd spouštěný počítačem náprav vylepšit, aby se u pomalu jedoucích vlaků odkládalo spuštění výstrahy, čímž by se v některých případech zkrátila doba čekání... No nepadlo to na úrodnou půdu. Bylo by to dražší, nikdo (důležitý) takovou funkci nechce a neschválili by mi to, protože "takhle se to nikdy nedělalo"... ;-)
Slackline nebo tightrope, to je přece úplně jedno. Komediant jako komediant... :D
Hele fakt se za každou cenu nemusíš vyjadřovat ke všemu, zejména ne k tomu o čem víš houbelec.
Budeš se možná divit, ale já se po té lajně už několikrát pokoušel chodit, nejspíš se stejným úspěchem jako ty. Což mi dává minimálně stejnou kvalifikaci ke slacklaině jako máš ty. :D
Nojo, mám to stejně, vozím si slacklinu do parku a zvlášť když je zima, strávím víc času instalací a úklidem, než vlastním chozením...
A jestli na jaře neodolám a koupím delší popruh (nejspíš 50m), tak režie s instalací ještě citelně vzroste...
Jenom zahrada nestačí, potřeba jsou vhodné stromy, přičemž co ti teď připadá daleko, může být za rok už málo, to si nevybereš... :-)
Jak se řeší kolize průhybu 50m line s povrchem zemským?
A co tomu už asi pořádnému tahu říkají ty stromy?
Pěkně ti to chodí :)
No když chceš dvakrát delší vzdálenost, jsou tři možnosti, jak to řešit:
1) Dvakrát větší napínací síla
2) Dvakrát výšší kotevní body
3) Najít místo, kde uprostřed bude dvakrát hlubší ďolík
Jestli do toho ty peníze dám (cena roste nelineárně), hodlám přidávat metry postupně, navíc asi objednám popruh s menší průtažností a zřejmě to bude kompromis uvedeného.
Nikdo tě například nenutí chodit až úplně ke stromu - tam je sklon popruhu největší, takže oželení posledních dvou metrů může udelat velký rozdíl ve výšce, ze které člověk případně seskakuje...
Ono už tady u cca 20m, abych to neměl příliš s kopce, mám vzdálenější kotevní bod ve výši svého krku, ale nechodím úplně ke stromu, stejně tam je ráčna. Na té straně přímo nastoupit nejde, tak vysoko bych nohu nezvednul, ale rukou zatlačím popruh dolů (pruží) tolik, abych si na něj dokázal sednout.
Ten bod, od kterého na videu jdu, je ještě ve výšce, že by nastupit přímo šlo, byť i tam většinou vstávám ze sedu. On se popruh míň rozhoupá a je potřeba to trénovat...
Jasně, že blbě spadnout na zem by už bolelo, nicméně oproti inline bruslím, kde se mi odřeniny z asfaltu vždycky hojily týdny, tady dopadám zatím celkem dobře...
Dnes jsme se vzbudili, koukneme z okna a venku boží dopuštění!!!!! Sněhu po prdel!!!
Jednak už to tu bylo, navíc to patří do vtipů a rozhodně to nebylo dneska... ;-)
Já jsem to spatne umístil a pak uz s tim neslo nic udelat...tak se omlouvám vsem pohorsenym...
Dneska od brzkého rána mělo být hezky a sucho, tak jsem si naplánoval hezký okruh s výjezdem na můj oblíbený hrbol. Realita však byla jiná, zataženo, mokro a do 11 déšť, takže odjezd až před polednem a zkrácená vezre bez hrbolu :-)
Vzal jsem to přes Hrádek a Nechanice do Hořic a dál do Miletína a pak splašeným Podkrkonoším do Dvora Králové nad Labem. Ze Dvora dál podél Labe po cyklo - 2 Labská. Ze Žírče do Kuksu je nová cyklotrasa https://mapy.cz/s/kudahazuku Ještě není úplně dokončená, ale už je povrch pevný a většinou asfaltový, prostě paráda, že se už nemusí po té klikaté silnici. Jediný problém je, že stezka je hodně nízko Labi, takže když je o dost víc vody, tak to může na stezce krapet čvachtat :-)
Z Kuksu do Jaroměře je problém, nad stezkou se staví dálniční přivaděč č. 33 z Polska. S potřebnou větší opatrností se to dá projít, po pracovní době už není větší problém, ale mnozí cyklisté jsou debilové, takže si vysloužili festovou zábranu, strom a plot přes cestu.
Pak už dál v pohodě až domů podél Labe.
nakonec z toho bylo pěkných 110 km a 850 výškových metrů.
Na fotce je hospital Kuks a cyklo 2 Labská - průjezd stavbou.
Pěkná jízda. Pokud jde o Kuks, trochu víc se mi líbila ta stará fasáda. Ve spojení se sochama Matyáše Brauna to mělo takovou tu svou ponurou atmosféru, ale možná už byla dost poškozená.
Říkali, že fasádu udělali takovou jaká tam kdysi byla. Tahle časem také ztmavne a pak bude taková zašedlá, oprýskaná a plesnivá jako před dvaceti lety :-)
mě ny spíš zajimalo jak by to vypadalo kdyby se ty sochy uvedly do původního stavu, tedy kdyby byly barevné.
Baroko, tehdy byli všichni a zvlášť andělíčci pěkně prdelatí a barevní :-)
Kdyby se vědělo jak moc, kde a jak byly sochy barevné, tak by se dnes lidi asi zbláznili kdyby restaurátoři nějakou sochu znovu tak natřeli.
Naštěstí dnes restaurátoři ponechávají čistý kámen a postupně nahrazované originály kopiemi ze stejného kamene jsou světlé a postupně časem tmavnou.
Občas, velmi zřídka, člověk někde narazí na nějakého Floriana nebo Jana Nepomuckého v barvě. Mě by to fakt zajímalo, jak by to působilo.
Takhle vlastně je to sice baroko, ale viděno současnou estetikou. Je to jako když se hraje barokní muzika současnými postupy/nástroji a tzv. historicky poučená.
Kuks v barvě by byl asi náraz, ale třeba ve Šluknově je spousta barokních soch, nikdo to pořádně neví, a kdyby byly v "historicky poučených" barvách byla by to zajímavější atrakce než dnešní tuctová tmavá.
Že si zmínil toho Floriana, tak ti jsou v barvě k vidění snad všichni co jsem viděl, ale ti nejspíš pocházejí z mnohem pozdějšího období. A nebarevný Florián by byl šedivý a hodně nudný patron :-)
Florian (bez barev) je často na "morových" sloupech jako jeden z potřebných patronů. přeci jen ochrana proti ohni se hodila. obdobně jako tam dost často bývá sv. Roch kvůli ochraně před morem.
Aha, tak to mě nějak nenapadlo ho hledat na sloupech, je fakt, že když není pěkně barevný a nebo se jmenovkou, tak většinu svatých nepoznám, dodnes nevím, který že to byl bajker :-)
já jsem se někdy okolo roku 2010 cíleně učil ty atributy abych se mohl vytahovat že ty svatý umim poznat.;)
Mám k tomu dokonce knihu :o)))
Ale, oni ti svatí občas s těmi atributy docela dokáží zamotat hlavu.
Hele, v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře je socha svatého, který má snad řetěz a knihu. Prostě něco nestandardního. Nepodařilo se mi dohledat, kdo to je a tehdy ani průvodci, co jsou přítomni v chrámu, nedokázali říct, o koho jde.
Zkusím najít fotku.
To je dobrý podpůrný argument k sesednutí. Strom a cesta pod vodou... Jen nevím, jestli to brodění pěšky bude příjemnější.
Ta voda se naopak projet musí :-) Je důsledek vysoké hladiny blízkého Labe, za pár sní bude zase pryč, projet se dá, má to nejvýš 5 cm.
Za měsíc zase začne větší přesuny lidí po stezce mezi Jaroměří a Kuksem. Jsem zvědavý jestli tam nějak zlepší průchodnost stavbou nebo to nechají v té šílené podobě co je dnes, když tam není rozumná náhradní varianta. S dětma a kočárkem bych tam nevjel.
Vzal jsem na cestu do České Skalice sebou do auta skládačku Tern20" vybavenou terénními pneumatikami. Pro případ že by mě nebavilo přátelské povídání s tchyní.
A povedlo se.... i přes nesouhlas tchyně, že je blbost vozit sebou kolo z UH, prý se mám raději projít...:)
Objel jsem si malý okruh kolem komína a zvládl tak zatím svůj rekord na skládačce 38 km.
Krásným Babiččiným údolím po Bathildiině cestě a cestě Boženy Němcové kolem Úpy za cvrlikání jarního ptactva s otočkou přes Vízmburk a Červený Kostelec do Kramolné a zpět přes Zlíč do Skalice. Nádherná projížďka.
A ještě jsem na části cesty v lese objevil stopu po asi lehotříkolce (Loped jsem si tam v tom bahně nedokázal představit), ale kdoví co to bylo.
Příště beru kolo sebou zase. Ať se tchyně třeba posere, že se svět netočí kolem ní. Ale pod koly mého "cestovního" kola.:):)
Dobře děláš, tam je kde a kudy jezdit
Jo, tohle je i můj revír a po loňském roce kdy byl shozený červený most to zas bude bude oblíbená trasa na pracovní dny kdy se chci vyhnout auto provozu.
Jel si po červený až do Havlovic a pak doprava po panelce na Vízmburk? To je prima kopec.
Dnes nám celý den krásně svítilo sluníčko, ale bylo chladno a hodně vlhký vzduch a zbytečně moc vody často i na cestách, takže na žádné posedávání a nějaké kochání to nebylo, ale na příjemnou svižnější projížďku Orlickou tabulí do Orlického podhůří rozhodně ano :-)
krásných 10 km a dnes už i nějaké nastoupené metry, kterých bylo 1160.
Kde se tam dá nastoupat na deseti km 1160 metrů?
No jo, chybička, dnes mám nějaké výpadky :-)
V tomhle případě mi vypadla jednička, správné číslo je 110 km
Kde u nás máme takový kopec? ;-)
Tady na Jižní Moravě dnes celý den svítilo sluníčko a krásně se to jaří. Cestou k Pálavě jsem potkala dva pelotony po cca 15 lidech a povícero sólových cyklistů. Objela jsem kondiční stovku kolem prostředního jezera a fotila jsem kvítí.
Nemáme, ale na 110 km to žádná sláva není, ale člověk se už nefláká
I mne vytáhla předpověď na první letošní jízdu pro vodu. Silnice v Semicích je už hotová, ale ukázalo se, že pojíždění kolem dvaceti km není dost na to, dát "v tempu" přes šedesát kilometrů. Naštěstí jsem vyjel včas, abych se do oběda vrátil. Do Kerska jsem dojel pod dvě hodiny, ale zatímco ráno nefoukalo, než jsem se vypravil zpět, sluníčko už středně silný vítr, (šikmo zleva proti), zařídilo. Běžně to jezdím čtyři hodiny, (v létě i rychleji), ale dnes to trvalo téměř pět.
Včera fakt krásný den na kolo, vytáhnul jsem silničku a jel známý okruh (abych viděl, co se tam od podzimu změnilo), ale ty silnice... lepší by to asi bylo projet na fullu, takový terény nejsou u nás ani na lesních cestách.
S těma silnicema máš recht. Do toho někdy vjet je o život. Někdy je potíž vybrat stopu.
Povedené, tak takhle hezké to my naštěstí nemáme, vůbec nezávidím :-)
Dnes jsem čuměla, že to během včerejška zaplátali :-D Ale to se do jara zase vydrolí. Fakt je, že už i auta tam měla potíž prokličkovat. Vedle se staví nová železniční trať, tak to s generální opravou nechávají, až bude hotovo. Náklaďáky tomu dávají zabrat a ty záplaty nedrží, na podzim to taky flikovali. Po "opravě" už tam nejsou tak hluboké výmoly, ale hrbaté to je fest, prostě díru zasypou balenou a uplácají to lopatou...
No jo, těžké stavby dávají silnicím pořádně zabrat. Tady když dělali dálnici, tak některé zatížené okolní silničky co byly dělané tak pro dva traktory a dvě dodávky denně se po půl roce už s nižším osobákem nedaly projet a řešili to různým zasypáváním kolejí a výmolů. Dodělali dálnici a spravili všechny silničky v okolí. Teď je to zase paráda.
Na to já se těším, konečně budou všechny místní rozbité silnice opravené. Ale ještě to bude nějaký rok trvat.
Loni udělali totálně rozbitou silnici v Mariánském údolí za Rosicemi. Nedalo se tama jezdit, jak to bylo rozbité, přitom krásné prostředí a žádný provoz. I když je to tam dost do kopce, tak každý den teď jezdím po novém aspoň pár kilometrů k lomu, je to téměř rovina, a jednou za čas si vyšlápnu až nahoru dál na Vysočinu. Po novém asfaltě je to paráda.
Vyfotila jsem tu opravu. Drncá to fest, ale už to není na pád.
Přijeď se projet po pražské dlažbě.
Děláš, jak kdybysme tady nikde kostky neměli. Takové Loděnice jsou přímo ideální pro trénink na jarní klasiky po kostkách. Nebo Dobrá voda u Křižanova, taky je celá dlážděná. Taky celé centrum tady v Rosicích. Kostky jsou všude možně, ale z poslední doby mě nejvíc zaujal Medlov, tama projet byl zážitek, nejen klasické velké kočičí hlavy, ale ještě i výmoly...
Takových "oprav" je po okolí spousta. Kde byla díra, tam je teď hrbol z ledabyle nakydaného asfaltu. Příští zimu se to zase vydrolí.
Řekl těm opravářům někdo, jak se ta díra má opravit? Ale co je důležitější: Je mezi nimi aspoň jeden, který si to pamatuje a je ochoten opravu podle foršriftu provést?
V našem západním okolí jsou některé okrajové silničky samá záplata. Jsou úplně strakaté. Ale jsou naprosto hladké a spojité. Žadné hrby či prohlubně a nic se nedrolí. Patrně se to dá opravovat i dobře.
U nás je to taky celkem dobré, jen mě vadí, že nedřív
oříznou díru aby byla pravoúhlá, ale pak trvá tak týden i déle než tu díru s ostrými okraji zazáplatují. Proč to trvá tak dlouho, jestli tu pilu má Ferda a válec Tonda a nemluví spolu?
Asi nejhorší záplatování jsem viděl před 12 roky na Usedomu. Chlapíci tam asfaltovou záplatu plácali lopatou.
Uplácání lopatou je běžné, vídám často, běžně to dělají u studených směsí, tam se s tím nikdo moc nepáře, protože to má být jen na chvíli než to spraví pořádně a na delší dobu. Blbý je, že výsledek je hrozně hrbolatá silnice a taková oprava vydrží v provozu mnohem dýl než mělo být.
Na jedné silnici nedaleko od nás nedávno nahradili mozaiku záplat přeasfaltováním vnější třetiny/poloviny jízdního pruhu.
Potíž je v tom, že ta přeasfaltovaná část je o několik cm vyšší a s přechodem si hlavu nelámali. Když tam člověk najede hned na začátku, problém to není. Pokud by ale mineš začátek, zůstaneš na starým asfaltu a pak se kvůli autu chceš dostat ke kraji, je ten schod pro cyklistu o ústa...
Těžko říct, kdo to tam o víkendu opravoval. V celém údolí (10km) se staví železniční trať, elektrifikace a druhá kolej. Musím říct, že každý večer po sobě stavbaři umývají silnici a o víkendu na silnici bláto vůbec netahají, náklaďáky nejezdí, byť na trati se pracuje i o víkendu. Je docela možné, že to neopravovali žádní silničáři, ale vyspravili to realizovatelé stavby v rámci průběžné údržby komunikace, kterou při stavbě užívají. Lopatou to asi neuplácávali, lopatou to do díry naházeli, ale jinak to vypadá na žábu či malý válec. Každopádně snaha je vidět.
Věřím, že s novou tratí pak budou i zbrusu nové silnice :-)
Na to, jak byla mírná zima, jsou okresky v okolí v katastrofálním stavu. Největší pošušňání ale byl asi 2km dlouhý úsek dlažby, ze začátku do kopce, ale ani potom po rovině jsem nejel víc než nějakých 15km/h, to se prostě nedalo, jak se to celé chvělo a poskakovalo.
V sobotu odpoledne nějakých 40km, "vtipně" zoptimalizovaných tak, že jsem jel údolím po větru a otevřeným terénem proti.
Včera něco přes 70, skoro celý den zůstalo zataženo a byla nepříjemná zima. Dal jsem si mimo asfaltek i nějaké 2km cestou po dně jednoho malebného údolí a až na nějakých 150-200m rozrytého bahna se to docela dobře dalo jet.
Dnes jsem se chtěl projet trochu víc, od 9 už mělo být sluníčko a celkem teplo. Skutečnost byla jiná, mlha na 30 m, zataženo, mokro a dost zima. Teprv v poledne mlha zmizela, ale zataženo, mokrý vzduch a zima zůstala. Chtěl jsem se projet a tak jsem vyjížděl až po jedné hodině, teplé rukavice a návleky byla nutnost.
Vzal jsem to jen tady v Polabí zadem do Lázní Bohdaneč a pak přes Pardubice na Kunětickou horu a odtud do Vysokého Chvojna a pak už napřímo domů.
Přes dobré oblečení a návleky na botách jsem v tom studeném a mokrém vzduchu docela prochladl, ale pořádná horká sprcha to spravila.
Dobře jsem se projel a slušně vyvětral :-) celkem dobrých a nenáročných 80 km.
Měls jet na Rychnovsko, tam mlha nebyla a od dopoledne pěkně teplo. Jen ten záhadný smrad po celém podhůří O.H. jak kdyby někde bouchla chemička .. Nebo jako kdyby hořel azbest v Častolovicích ..
No jo, to asi měl, ale nikdo mi neřekl, že tam bude hezky :-) Tam jsem byl v sobotu, chtěl jsem krapet změnu a moc se to nepovedlo.
Tak zase na druhou stranu krom jednoho dobře pohnojeného pole to čichově bylo výborné, ani Paramo ani cikorka :-)
Dnes jen nutné popojíždění, včetně zkušební jízdy na rozdělaném jednostopém lehokole. Konečně se to začíná podobat tomu, v co jsem doufal. Ještě dodělat zadní brzdu, (neměl jsem dostatečně dlouhé lanko), a bude snad bezpečně pojízdné.