Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena pořád snižovala. Vypili jsme opět každý dvě. Ani jsme nic kupovat nepotřebovali, jídlo jsme měli, akorát jsme na sluníčko vyskládali usušit pasy a to, co zbylo z lékárničky. Začali jsme si…
Pěkné počtení. Potěšilo, jak podobné prožíváme při cestování s kolem ten nástup do vlaku-prostě strééés.
Ano, bohužel to tak je. Vlak a kolo = stresová kombinace, tím spíš, jede-li jeden jediný vlak za den...
Pak jsou taky vtipné různé takové ty situace, kdy číslo nástupiště prozradí 2-3 minuty před odjezdem a podobné :-)
Bohužel, můj muž miluje cestování vlakem a nevadí mu přestupy, takže si to užíváme docela často.
Nebo taky je opačné řazení vlaku(typicky vlaky z Budapešti). Letos v Manheimu se mi stalo, že vlak Pha-Zurich skončil kaput a bylo na nás si sehnat jiný. Rezervace na kola na několik vlaků dopředu byly pryč. Po cca 3h konečně měl vlak místo pro kola. Ale policajti evakuovali z důvodu nějakého telefonátu celé nádraží a vlaky na dalších 5h byly zrušeny. Nakonec jsem se o půlnoci dostal na zabukované ubytko v CH. Ale svezl jsem se pěkným vlakem 250km/h...
Tak to byla teda souhra smolných okolností, ale zase - kde jinde člověk zažije tolik zážitků v jednom :-)
My zase tak často vlakem nejezdíme, ale skoro vždycky, když jedeme, máme "štěstí" na nějakou nehodu, buď někdo skočí pod vlak, nebo spadne vedení...
s vlaky lze zažít i pěkné...
Odkud to je? Ty ovce mi připomněly teď nedávné vyprávění kamarádů, co jeli letos na kole Norskem a viděli, jak vlak vjel do stáda ovcí, bohužel to znamenalo spoustu mrtvých nebo zraněných zvířat, byl to pro ně dost nepříjemný zážitek :-(
Ale máš pravdu, lidi si vyprávějí o vlacích hlavně to negativní. Já sice kritizuji, ale příště zase stejně jedu...
odkud- ČHŽ, brigáda na trati 2008 myslím podzim, ještě stará parta... tehdy krásné, dnes už jen vzpomínka :-(
ad ovečky a vlaky: svého času spadla ovce ze skály na troleje a strhla je. Myslím že to bylo někde u Berouna.
Pro odlehčení - policejní zápis obsahoval formulaci "ovce spáchala sebevraždu"
Děkuji, krásně jsi mi zpříjemnila večer. Tedy ten konec trošku bere za "srdíčko", ale snad se brzy objeví nějaký jiný maskot.
Už se těším na další díl.
V listopadu, pár měsíců po návratu z této cesty, jsme jeli na cyklovýlet u nás doma. Do Ústí nad Orlicí vlakem, pak na kole. Před nádražím na chodníku leželo tohle, viz. obrázek č. 2. Vypadalo úplně nově, takže samozřejmě, že jsme ho sbalili do brašen, doma vyprali... A zkoušela jsem legendu, jako že za námi dojelo to naše staré... jenže... už to nefungovalo :-) Prostě už je to velká holka. A to staré, stokrát zašívané to prostě nebylo.
Tak to je jasný - to staré prostě muselo uvolnit místo tomu novému :o)))
Díky za pěkné čtení.
a mapy umí připravit překvápko i jiným, pár jsem jich zažil...
Třebas hraniční oblast kam Tě za socíku nepustili vojáci.
autobusová zastávka v sedle Šturec... to byla moje blbost, měl jsem starou mapu
"nejlepší" byl asi v reálu neexistující most přez Laborec nebo Cirochu(?) se zajížďkou snad 20km. Většina výpravy byli šesťáci a denně jsme obvykle ujeli tak 60km.
To s tím neexistujícím mostem mi připomnělo rok 2003, kdy jsme jeli s mužem pobaltské státy a Bělorusko, a na mapě byl mezi Běloruskem a Lotyšskem kreslený hraniční přechod u města Druja. V reálu ta Druja nejenže byla vesnice, ale nebyl tam přes tu řeku žádný most, natož nějaký přechod. Takže hezky pěkně na existující hraniční přechod, 90 km navíc, večer jsme se koukali přes řeku tam, co jsme byli ráno
https://mapy.cz/s/pepecabeke
Uff, tak toto byla opravdu síla. Den cesty navíc.
Jak jste měli čerstvou mapu? Nebyl ten "most" pouze původně přívoz?
Stalo se kolegovi na služebce v Jižní Americe.... Seňor, tady a most? Nikdy. Jezdíval zde transportator (přívoz), ale ten už 10 let není...
Byli jsme mladí a byly tam rovinky, 100 km navíc se pak nějak rozložilo do dalších dní, že se ta ztráta dohnala. Jeli jsme celkem na tři týdny.
Máš pravdu, možná tam byl spíš kdysi přívoz, ale tehdy na té mapě byl zkrátka kreslený trojúhelník v kolečku (znak pro hraniční přechod) právě v té řece, takže nebylo poznat, co je pod ním. Už vůbec nevím, co to bylo za mapu, jak byla stará a jak podrobná.
Mrkla jsem do archivu a přikládám tři fotky, na jedné je ta řeka a "něco" jako hraniční budovy na druhé straně v Lotyšsku.
Na druhé fotce "hledáme" ten neexistující most nebo přívoz a pořád nám to nějak nedochází :-)
A na třetí je sezónní pontonový most o těch 50 km dál, co nás zachránil.
Opět díky za čtivý text, moc jsem si to užila, a vůbec nevadilo, že už jsem ten příběh jednou vyslechla a shlédla fotoreportáž. Jednak už je to nějaká doba, jednak člověk už zapomíná.
Co mě ale překvapilo, tak to byl rozdíl, jak čas utekl a změnil děti. Viděla jsem je naživo před pár dny, a nyní mohla porovnat, jak vypadaly na této výpravě, a jak se změnily. Mimochodem, mohla bys je strašit prodejem do "otroctví", když nebudou poslouchat:-)
A ztrátu srdíčka jsem zase oplakala.
Měla´s takhle košatou i diplomku?
8-D
To opravdu ne. Studovala jsem Ekonometrii a operační výzkum na fakultě Informatiky a statistiky VŠE a téma bylo porovnání nějakých dvou počítačových programů právě na to modelování a výpočet všelijakých ekonomických procesů - škola zvažovala nákup jednoho z těch software - a o tom fakt nešlo psát beletrii. U obhajoby mně pak řekli: "Hm, vcelku dobrý, ale ještě by to chtělo nějaký další subjektivní pohled, ještě nějaké kritérium pro výběr. Představte si, slečno kolegyně, že třeba nakupujete auto, podle čeho si ho budete vybírat?"
A já jsem řekla "Já bych koupila červený." Komise se zasmála, napsali dvojku a bylo. Né, moje diplomka vážně nebyla žádný literární dílo.