Ahojko,
byla jsem strašne spokojena hlavne vnuk :-)
https://www.rajce.idnes.cz/arabice/album/28-30...
Vnuk patrně slyší. Jak si povídáte? Rozumí alespoň trochu gestům neslyšících? Nebo mu maminka tlumočí?
Jinak príma vnouček.
Ano slyšici, my komunikovat pres znakovy jazyk. Vnuk umi ukazovat znakovy jazyk. Rodiče jsou neslyšici,od narozeni komunikovat znakovy jazyk, po rok a 2 mesice chodi pravidelne na logopedi mluveni. Ukazuje znakovy jazyk ,, nahore vrtulnik,,. Ja nahore koukat, ukazovat znakovy jazyk ,,nema vrutlnik,,. Vnuk ukazuje znak ,,už lita,, Ja nahore ano videt vrtulnik.
Jinak nevim kolik procent neslyšici rodiče, ale tušim,že asi 70% neslyšici rodiče po narozeni slyšici deti začina komunikovat prvni plnohodnotny znakovy jazyk, to je mnohokrat lepši než neslyšici mluvi špatne hlasy,bez znakovy jazyk, slyšici deti bude problem jak bude rozsirene komunikovat, nedobre mluvit s slyšici deti. Nejlepši komunikovat znakovy jazyk s slyšici deti.
Tak to jsme se mohli vidět. Poznala jsem přístřešek, kde máte rozbalené trojúhelníky sýra. My tam měli o víkendu postavený stan a stejný směr jízdy.
Fakt? Skoda nepotkali. Kde jsi start na kole? Z Usti? Nebo z Dečin?
Prvni kemp Pištany, tam nebere karty,my nemame penize, pouze karty, vesnice nema bankomat, Kousek cca 1 km od kemp postavit stan, druhy den hledala bankomat, vzala penize z bankomat na reserve druhy noc kemp, tam prijima karty, ohhhh.
Káraný. Byli jsme na okruhu přes Prahu. Tudy jsme se vraceli a pak kus dál před Kostelcem se mi vůbec nelíbila Labská.
labská mezi Brandejsem a Kostelcem stojí za pendrek. Chce se jí to vyhnout. Z Brandejsa vyject po Martinovské (souběžná s tou stezkou) přes Martinov a Záryby (provoz je tam velmi mírnej) a na stezku se napojit až v Zárybech u bývalého přívozu. Pak se jede po hrbolech jen kousek :)
Na mapy CZ je to hezky vidět...
To jsem si pamatovala, že jste tu úsek Záryby - Brandýs řešili. Tam to ještě šlo, i když je na mnoha místech kořeny poškozený asfalt. To už bych se podél Labe neprojela vůbec. Mezi Kly a Kozly je uzavírka. No a mezi Kozly a Kostelcem je stále prastará cesta po kamenech, někde ne v rovině, v kolejích často bláto a kaluže. Jeden cizinec z toho byl víc nešťastný než já.
Nojo, o tom vím a ani mi nedošlo na to upozornit. Zcela automaticky tam jezdím po 101, občas tam jezdím z Neratovic.
Dneska jsme sbalili náš potulný penzion ( máme to s polopenzí bez koupelny ) a vyrazili na týdenní cyklodovolenou do českého pohraničí. Začali jsme ve Šluknovském výběžku. Náš dík patří PetruP za připravené trasy. Tu dnešní jsme trochu modifikovali a zajeli i k nejsevernějšímu bodu republiky
Rádo se stalo. Já se naopak přemístil do vnitrozemí. Konečně se mi podařilo sehnat vstupenku do Imaxu. Sice jsem Oppenheimera viděl v premiéře v Lucerně, ale to je jen obyčejné kino a ve Varnsdorfu, kde by to taky mohlo být lepší, mi to uteklo.
Náhoda, v pátek jsme byli na tom Nordkapu taky, ale bez kol. Nejvíc mě dostal zápis v knize, že tam při objíždění republiky byl borec na jednokolce a s plnou bagáží. V tom terénu jsem ho litoval.
Jinak mě překvapila kvalita silnic v té oblasti, bez jediné díry. Ale ty kopce. Tam by se dalo natrénovat na TDF.
My nevěděli, kudy se tam nejlépe dostat. Nakonec jsme to vzali po žluté TZ po hranici, jeli max 400m a zbytek vláčeli kola bahnem a po kořenech :-). Zpátky už jsem to vzali vrchem přes Sasko.
Tak tak - i my to braly v dubnu po žluté, navíc za deště... Viz https://www.rajce.idnes.cz/aar-7/album/2023-04...
Týden jsme byli (6 dospělých) s našimi mrňaty (6 dětiček) v Jizerkách a dnes na závěr se mi konečně podařilo vyrazit na kolo. Dala jsem jen rychlou klasiku Janov - Bedřichov - Šámalka - Hřebínek - Krásná Máří - rozvodí Severního a Baltského moře v sedle Holubníku - Kristiánov - Bedřichovská přehrada a zpátky na chaloupku.
Krásných dopoledních 30 km po krásných místech Jizerek.
Tak jsem věnoval do dobrých rukou svou 12"+12" koloběžku, jelikož mě z delších než krátkých jízd začínaly bolet záda. I s nejdelším "krkem" co jsem dokázal vygooglit ty řidítka prostě vycházely nízko.
V rámci přátelské výměny jsem dostal na vyzkoušení kostkovic Twentynu.
Inu, musím uznat, že přinejmenším ve srovnání s 2x12" na kterých jsem jezdil předtím, 2x20" jede úplně jinak. každý jednotlivý odraz mě veze snáz a dál, no je to radost. Avšak aby to nebylo tak jednoduché, má to i zápory. Koloběžka je strašlivý autobus, velká, dlouhá a relativně (v porovnání s původní) těžká. Na rantliky se nedá naskočit ale musí se zastavit a "vylézt" na ně, nizoučká stupačka má ošklivou tendenci škrtnout i na běžných asfaltových nerovnostech a na ranní zastávku v Lidlu už si musim vzít zámek a zamknout jí před krámem.
Na dlouhé splývavé cestování si dovedu představit že je Kostka Twenty fajn, i větší kola si dovedu představit že se užijou, ale na to moje rychlonohé cestování "jednou nohou tam a druhou zpátky" je to takové...neobratné.
Ještě tak týden se na ní budu prohánět, tak uvidím. Zatím můžu s určitostí říct, že záda změnu ocenila :-)
Kvůli bolesti zad z nízkých řidítek jsem musela koloběžku škrtnout. Navíc nebylo možné, že bych na zádech vezla byť jenmalý batůžek s pitím. Chvilku jsem sice přemýšlela o vyzkoušení koloběžky s vyššími řidítky, ale díky tomu, že nemůžu nosit na koloběžce batůžek, jsem do toho nešla. Prostě bederka a kyčle odmítaly...
A jak velkej batoh na cesty potřebuješ? Flaška s vodou se dá umístit do držáku na "rámu" "stroje" :-)
a na další sypaninu se dají použít brašny na řidítka, například.
Batoh na koloběžce je relativně blbej hlavně proto, že veškerou jeho váhu s každým odrazem furt zvedáš nahoru a dolů - jako posilovna asi dobrý, ale zbytečně to vysiluje...
Kolobku jsem zkusila jen na cestu do práce, takže stačila brašnička na řidítkách na doklady a klíče.
Jen jednou jsem jela s batohem - k dcerunce do Pardubic (samozřejmě jsem jela vlakem). Zpět jsem dostala náklad meruněk. A tady jsem si ověřila, že tohle tedy ne.
Nakone jsem ale odložila kolobku díky těm nízkým řidítkům. Typ s vyššími řidítky jsem zatím neměla možnost otestovat.
týbrďo, co je na vyzkoušení kolobrndy tak strašného, že jsem si hned vysloužil mínus? =-O
Včera svítilo sluníčko, tak jsem vzal lehokolo opět závodit, tentokrát na triatlon do Nedošína.
Tady to měli vždycky tak, že muži mají dvakrát delší trasu než ženy, ale teď prý už obě trasy umožňují bez ohledu na pohlaví. Tím mě při registraci trochu nahlodali, ale říkal jsem si, že delší trasu jsem minule zvládnul, tak to snad půjde i tentokrát..
Pravda, minule bylo před dvěma lety, to se ještě dalo občas mluvit o nějakém tréninku a nebolelo mě koleno z blbnutí na slackline... což mi samozřejmě docházelo až v průběhu.
Tentokrát bylo vody dost, takže se plaval celý kilometr. Trochu překvapivě tu startovaly všechny kategorie současně včetně dětí, které plavaly směrem na jiné bójky, takže zpočátku trochu chaos a když už se konečně dalo trochu plavat, byla většina pořádný kus přede mnou... a ten rozdíl už se jen zvětšoval, takže zbytek plavání přemýšlím, zda jsem se o tolik zhoršil nebo tu jsou soupeři mnohem lepší? Myslím, že jen jeden člověk plaval ještě pomaleji... :-)
Nasedám na lehokolo a vyrážím za ostatníma, ale ani po několika kilometrech před sebou nikoho nevidím, takže to vypadá na soukromou časovku, kdy hlavní motivací zůstane nenechat se dojet člověkem, co předepokládám, že je ještě někde za mnou... tedy pokud plavec za mnou vůbec závodil a nebyl to náhodný koupající?
Říkám si, že by bylo super někoho předjet, aspoň jednoho cyklistu... to se po chvíli daří... tak přání upřesňuji předjet někoho, kdo se mnou závodí... :-) ... i to sa nakonec daří v půli prvního kola, bohužel ten závodník jede už tak pomalu, že představa svezení se v závětří nemá smysl..
Po prvním okruhu (dle propozicic 25km, reálně 23) vím jistě, že by mi poloviční trasa stačila. Škrábat se do stejného kopce podruhé nechci, ale nedá se nic dělat. Přemýšlím o tom, že kdybych v druhém kole udržel stejnou rychlost, o výsledku nejspíš rozhodne běh, na tom slunci by aspoň pár lidí mohlo zpomalit...
Netuším, jak poběžím já, tolik kilometrů jsem letos ještě neběžel..
To be continue.
Ač mi druhý okruh kola připadá ještě pomalejší, průměrná rychlost vyšla stejná. Na většině závodů, kam jezdím, bych teď už byl v cíli... jojo zážitky přece musí být intenzivní... ;-)
Postupně řadím ještě lehčí převody a cítím počínající křeče, ale zatím furt jedu. V půli druhého kola mám na dohled silničku, ale nechce se nechat dojet. Podle triatlonového dresu evidentně závodnice, co to bere vážně. Teprve když se kopec zlomí a hmotnost lehokola začne být výhodou, dostávám se před ni, ale ujet se mi nedaří. No co, konečně motivace!
V nejprudším místě kopce konečně aerodynamika zvítězí a já se začínám vzdalovat... ale oba víme, že jen na chvíli. Po pár kilometrech přichází depo, kde dle očekávání drobný náskok ztrácím.
Podle GPS mělo kolo 45km se 460m stoupání a průměrka mi vyšla na 28 km/h. Dvě hodiny závodu za mnou a 10 km běhu přede mnou.
Z depa vybíháme skoro současně a i když jsem čekal, že mi závodnice hned uteče a já zbytek dojdu, kupodivu běžíme stejně rychle. Mám pocit, že po pár metrech umřu, ale stále pomalu běžím, ona pár metrů za mnou. Do chůze přecházím až ve stoupání, ohlédnu se a ona taky jde, když slyším, že se znovu rozběhla, rozběhnu se taky, přece to nevzdám?
S kopce běží rychleji, na chvíli se dostane přede mě, ale za chvíli se to zase vyrovná.
Prý všechno je to jen v hlavě, oběhli jsme spolu první kolo a říkám si, že je super, že neběžím sám. Ve druhém kole sílí pocit, že asi budu zvracet, mám chuť si sednout a už se nezvedat, ale místo toho stále nějak běžím a čekám, co můj organismus udělá.
I když mám pocit, že všichni ostatní jsou dávno v cíli, tak nejsou, nakonec ještě pár lidí předbíháme. Výborně, poslední rozhodně nebudu. Na posledním kilometru se mi daří i trošku zrychlit...
Nakonec 3:00:16 přichází cíl, jo, kdybych zvolil kratší trasu, nebylo by mi teď tak hrozně, ale to zase možná škoda intenzivních zážitků?
Samotnou kapitolou byla cesta domů, tak pomalu už jsem dlouho nejel a o běhání teď nechci aspoň týden slyšet. :-)
Jejda, jak rád čtu, že někdo dosáhl svého dorazu a teď je opravdu unavený. Poslední dobou jsem takhle unavený i z plavání 1.5km, což jsem kdysi bez problémů dával. Zítra to zkusím znovu, tak uvidím.
Jo, dneska už jen unavený, akorát do/ze schodu a vstávání jde ztěžka, ale včera by se to vyčerpání dalo krájet.
Těch cca 20 km ze závodu domů bylo nekonečných, po příjezdu jsem se akorát osprchoval, napil a šel spát. Na jídlo došlo až v noci, když se organismus konečně vrátil do normálního režimu... :-)
Vzpomínám, kdy naposled jsem se takhle odrovnal a asi několikrát před mnoha lety na K24, když jsem špatně rozložil síly. Evidentně stárnu, teď na to stačí 3h závod.
Vzali jsme treky a z Hořic jsme vyjeli na projížďku s cílem v "Liptákově" a menší oklikou zpátky. Pěkné a zajímavé.
Na fotkách je Muzeum peří se světničkou ležícího - spícího a dále obecná škola kde vyučoval.
A na dalších fotkách :
300 km tímto směrem je Vídeň, což nenín úplně správně, protože tady to je jen 267 km :-)
Lavička kde byl naposledy spatřen, když mu Konrád dělal čáru, což bylo 26.7. někdy kolem roku 1914
A tudy tudy zmizel, když mu Maruška počítala
Ale, tobě se podařilo vytáhnout na kolo rondu?!?
To mu došel benzín v mašinách?!?
Kupodivu to byl jeho nápad se tam jet podívat, protože to je krapet ostuda mít to takhle blízko a ještě jsme tam nebyli i když jsme jeli už několikrát kolem.
Jak brácha nejezdil, tak návrat byl pero něho náročnější a v posledním větším stoupání už plival čerty :-)
Ten první dům byl taky krámem, do kterého jezdil Tomáš Holý jako Vašek pro mléko.
To také, on to taky původně obchůdek byl, ale jako muzeum peří se mi to líbí víc
Dneska druhý den toulání. Stihli jsme 50km okruh Saskem podle Petrova itineráře a projeli se, mimo jiné, po zaniklé železnici, pak se vykoupali na jezeře Milada a teď se kocháme západem slunce na krušnohorském hřebeni.
Tam budou za tmy krásně vidět perseidy!
Včera okruh z Cínovce přes Bouřňák, Dlouhou Louku, přehradu Fláje a Moldavu. Na silnicích téměř nikdo. Ale ještě že jsme měli svačinu, všechny hospody byly zavřené. Oběd jsme sehnali až na Moldavě. Odpoledne pak dvě hodiny koupání ve vřesovištním rybníčku na okraji Cínovce. A večer přesun ke Kovářské.
Při naší dovolené v Krušných horách jsme často byli s jídlem odkázáni na benzínky, hospody moc nevyhledáváme, ale ani obchody nikde nejsou, všichni si asi vozí nákupy z vnitrozemí nebo ze Saska. V Hoře sv. Kateřiny jsme např. ve tři hodiny odpoledne sehnali poslední dva rohlíky. Takže jsme ten večer měli každý jeden rohlík a dojídali se tatrankou.
Už před cca. 15 lety, kdy jme tudy se syny jeli, jsme měli na výběr vařit večer kolínka na červeno nebo rejži s hráškem. Nic jiného vietnamci nevedli. Nějakou dobu mi to pak trvalo ten kulinářský nápor vydýchat.
Tam se krásně jezdí, mě by se líbilo kdyby krušné byly místo Krkonoš
Taky jsem z nich byl nadšený. Pořád jsem se tam, poté co jsem v roce 2005 přečetl knížku "Sudetská pouť aneb Waldgang", chystal, ale pořád mi to nevycházelo. Až v roce 2021 jsem je dokázal dostat do trasy na dovolenou a bylo fajn.
Dneska krásný okruh z Kovářské přes Měděnec, kolem vodní nádrže Přísečnice do Vejprt. A pak jsme si vystoupali na Fichtelburg. Jen jsme trochu pokochali výhledy už nás silná bouřka vyhnala dolů. Ještě že jsme v Loučné našli otevřenou hospodu, jinak jsme byli mokří na kost. Jo a dnes z nás byli sportovní houbaři. Houby jsme si jen vyfotili a zase he v lese nechali.
Jinak z Krušných hor jsme nadšení !!!!
Neříkej, že jste se na "Fichtlu" nevyfotili u zvonu!!!
A jak na vás působily Vejprty?!? Před pár lety jsme tam projížděli a byli jsme docela zděšeni. Vybydlené město, výlohy prázdné, obchody pusté. Jen cikánská část žila...
Přijeli jsme tam z Německa a o to víc byl ten zmar Vejprt vidět.
Bohužel obdobný osud je vidět i u jiných měst v KruHorách.
Nevyfotili, u zvonu má fotku každý, i já v archivu ze zimního výstupu. A kolem už bouřilo, tak jsem raději počítal, jestli dojedeme za sucha.
Jj Vejprty jsou, bohužel takové, jak popisuješ. S bídou jsme našli hospodu na polední polévku a Birrel. Funguje asi jen ta Pod lipami.
Vidím, že mohu být rád, že jsme Vejprty na naší cestě minuli.
No, na jednu stranu je dobré vidět jak dnes vypadá naše pohraničí. Zejména mladší generace by tohle měla vidět, aby si uvědomila, že nejsou jen města s nákupáky.
Obdobné je to i v Jáchymově - úžasné domy z 15. stol. obývané sociálně slabší skupinou obyvatel. Tím pádem domy jen chátrají. Co naplat, že jsou památkově chráněné... Pár obchodů jen dole v lázních, nahoře v centru pusto, smutno, zmar... A mezi tím připomínky na utrpení vězňů v dolech v Jáchymově, v Příbrami a jinde... Podivná změť historie a současnosti.
Člověku je smutno, když tahle místa vidí, ale co s tím...?
Nic, ty tisíce Němců prostě chybí. Ta města jsou "přerostlá". Vezmi si, že Výběžek byl nejlidnatější oblastí Rakouska Uherska. A samozřejmě i ty Krušné hory byly mnohem víc osídlené. Ta zmiňovaná města měla velikost podle počtu obyvatel, které zmizelo a nikdy nebylo doplněno stejným množstvím. Vidím to na tom jak velké jsou tady kostely, většinou ještě s dodatečně vestavěnými emporami. To je docela dobré měřítko, kolik bylo v místě lidí, pokud se tedy náhodou nejedná o poutní kostel.
Prostě ta města zaniknou, nebo se přemění v getha.
Navíc se tady ocitla ta sociálně slabá skupina, což je záležitost dlouhodobá, ale masivně zesílená v posledních letech. Vždy když projdu Karlínem, co už nemá černou duši, tak si uvědomím, že ti lidé někde skončili. Kde asi? A kolik takový míst, co se zbavilo svých "nepřizpůsobivých" je?
Zdá se, že směřujete k okruhu i přes nej-Z-bod a trojzemí. Užívejte si!
Dnešní kolečko z Božího Daru se dá shrnout asi takhle - déšť a hřiby. V podstatě jsme kličkovali mezi přeháňkami, s větším či menším úspěchem.
Dnes jsme se na noc upíchli do penzionu v podhůří, potřebujeme dobít elektroniku. A tak jsme si odpoledne sebrali i pár hříbků a byli k večeři.
Včera jsme si udělali okruh z Březové podél Ohře a Rolavy. Koukli jsme na vodáky splavující Ohři, stavili se na Lokti, projeli se po Karlově stezce a vykoupali v Bílé vodě. Navečer pak přesun k Cepu a teď bude do konce týdne slunění na písáku :-)