Ahoj!
Zajímalo by mne, proč se lidé rozhodnou pro tříkolku. Případně, proč ji vzdají.
Jezdím výhradně na tříkolce už 7 let, co se ž neudržím na jednostopém kole (řídit auto jsem nezvládla nikdy). Tříkolka je pro mne rozhodně přínosem, bez nadsázky díky rehabilitaci s ní ještě žiju. Avšak kdyby to šlo jinak, jednostopé kolo mi nepřestává chybět.
Je těžká a pomalá. Průměrná rychlost se dá srovnat s fatbikem (dle terénu 8-13 km/h), až na to, že zajímavý terén pro fatbike začíná tam, kde končí tříkolce sjízdnost.
Konkrétně tříkolka Steintrikes Wild One (20"/20", plně odpružená) je takové streetview. Mimo pěkné cesty se nedostane, v lepším případě uvázne na kořenech a spol., v horším se převrátí. Na druhou stranu, je stabilní v zatáčkách a, je-li cesta, vyjedu s ní i kopce, které jednostopým kolem dřív ne.
Co už je dnes v ČR passé, nešudlám krajnici za každou cenu, neboť mě auta předjíždějí tak jako tak v protisměru.
Hůř se s ní stopuje (ale jde to!) a jezdí vlakem (dá se, ale jen v nízkopodlažních a obvykle jen proti průkazce ZTP).
Co jsou klady/zápory (leho)tříkolek pro Tebe a proč?
Protože jí mám na špalkách a čekám na zatrapackaný díly :-)
Ty jako ex-průmyslovák, jehož bývalí spolužáci udělají podle výkresu v Autocadu cokoli jako melouch (po práci za všimné) čeká na zatrapackané díly.
To se nestydíš vypustit takovouhle výmluvu z pusy!?
... nejen průmyslováci, ale i dvanáctiletkaři (mám obě školy) pokud mohou, pomohou. Stačí se zeptat ...
Jak přibývaly roky a kila, nebyla delší jízda na žiletce takový požitek, jako zamlada. Rozhodl jsem se vyrobit si lehokolo, ale scházela mně jistota, že se na něm naučím jezdit. Tak dostala přednost lehotříkolka. Dnes, po asi dvaceti letech, už u ní určitě zůstanu.
Tříkolku mám nákladní deltu ( https://nightrider.mzf.cz/rixha.htm ). Důvodem je, že nějaký náklaďák potřebuju a jednostopé kolo s přívěsem mi připadalo nepraktické. Ta rikša nakonec o moc praktičtější není, ale užitečná je natolik, že jí všechny nevýhody odpouštím. Je to čistokrevný cesťák - trakce má sice dost i na hlíně, ale zem musí být přiměřeně rovná, jinak se na prvním větším hrbu převrátí nebo zasekne. Čili tak akorát na to, abych sjel ze silnice do lesa, přespal tam a ráno zase vyjel, ale jinak se do terénu nepouštím (to vlastně na žádném kole - do přírody radši pěšky). Dlouhé cesty zvládá tempem cca 100 km za den, do vlaku se nevejde.
Můj pohled na tříkolky obecně? Klady:
+ Po zastavení nespadnou,
+ takže nejsem naštvaný, když musím zastavit
+ a rozjezd nevyžaduje žádnou akrobacii.
+ Imunita proti pádům kvůli smyku.
+ Větší respekt od motoristů.
Celkově shrnuto: míň stresu.
Zápory:
- Do zatáček se musí pomalu, aby se nepřevrhla.
- Pomalejší než jednostopák.
- Na klopené silnici se musí sedět nakřivo.
- Nevejde se na úzké cestičky nebo do skulinek mezi auty.
- Ve vlaku problém.
Celkově shrnuto: pivovarský valach, ne plnokrevník.
Ahoj, já si před lety postavil klasickou tříkolku s přímým motorem v zadním kole (dříve asi jediný dostupný)- motor jako výpomoc při výjezdech z našeho údolí... Zrušil jsem ji a přestavěl na lehokolo ze 2 důvodů: 1) Na našich úzkých silnicích příliš vysoká hladina adrenalinu při těsném předjíždění auty (20-50 cm = ještě neplatil nový zákon 1,5m), 2) Prý jsem vypadal jako invalida na kriplkáře a žena se mně bála pouštět do provozu (cyklostezky se kolem teprve dělají) :-((
Měl jsem tříkolku půjčenou cca 4 měsíce.
Líbilo se mi to, jak je to pohodlné, že mohu jet do kopce krokem a nemusím slézt a tlačit.
Nelíbilo se mi jak jsem se bál předjíždějících aut (viz poznámky), v podstatě jsem na ní jezdil tak, že jsem co nejrychleji zmizel v Německu, tam jsem se cítil bezpečněji.
A také jsem si říkal, že všechny cesty musí vést od baráku a zpět, že nemám na to dohadovat se s průvodčími, jestli mě vezmou či nikoliv.
Poznámka k těm autům
a - zrovna dneska v Gazetě Wyborzce je článek jak Češi objevili dovolenou u Baltu a tam si pochvalují, že se na kole cítí lépe s polskými řidiči než doma.
b - často si vzpomenu na větu jednoho zdejšího chalupáře: Kdybychom v Praze jezdili tak prasácky jako se jezdí ve Výběžku, tak by těch nehod bylo mnohonásobně víc.
Pro tříkolky jsme se rozhodli zhruba před jedenácti lety. Měli jsme rádi dlouhá cyklistická putování a už nám vzhledme k věku vadil diskomfort, bolesti zad, zápěstí, zadku atd. Od Azubu jsme měli půjčené klasické leho a tříkolu na zkoušku. Ani jedno nám nedělalo problém. Volba s ohledem na budoucnost padla na tříkolky kvůli možnosti jet pomaličku, bez kymácení do kopce.
Plusy - pohodlíčko, rozhled, žádné bolesti, užívali jsme si to. A měl jsem pocit, že tříkolu řidiči objíždějí větším obloukem.
Mínusy - dřina při tahání z domu, tříkoly bydlely v bytě, v patře. A dřina do kopců, i když jsem nakonec měl nejlehčí převod 22/34 na dvacítkách kolách, stejně to nebylo lehoučké šlapání pro seniora.
A mezitím jsme se naučili i jak si poradit s pohodlím na obyčejných kolách, samé běžné věci, které jsme dřív neznali (posed, huštění pneu, gripy...). Takže jezdíme víc na běžných kolách.
Tříkoly jsou zatím skoro na odpočinku, vyndáváme je na dovolenou. Zbavit se jich nechceme, až jednou bude opravdu zle, tak je elektrifikujeme. Parkování je už taky vyřešené, takže nošení do patra odpadá.
...původně jsem toužil po tříkolce neb jsem ji cca v 2014 poprvé spatřil...
...pak se mně poštěstila testování AZUB v Praze (dnes už jsou výjiměčně), kdy jsem zkoušel obojí...lehokola (s jedním dvěma pády :-)) i tříkolky (bez nehod)
...po testech v Brodě jsem nakonec dal přednost lehokolu a nelituji. Nejprve 15t s Apusem (přední 20 je výborná pro začátečníky) a nyní cca 3 t s bazarovým MAXem..
...ale po tříkolce pošilhávám - i když by mně lákala možnost "upgrade" v podobě zakrytí pro nepříznivé klimatické podmínky...
....dokud nebude problém se stabilitou, tak chci jezdit na lehokole...ale tříkolce se bránit nebudu :-)
Mám invalidní manželku. Má ochrnuté nervy od kotníků a zápěstí dolů. Její kola jsem letos po třech letech váhání rozdal. Dá se u Azubů půjčit tříkolka na vyzkoušení. Nebo pořádají někdy nějakou předváděčku v Praze. Potřeboval bych zjistit, zda by to vůbec šlo. Kdyby snad ano, tak by jasně potřebovala tříkolku s motorem. Ale vůbec není jasné, zda by si na nízké lehátko dokázala sednout.
Mám tříkolku pár dní a zatím mi krom pár zkušebních metrů jen stojí na chodbě, ale jak se celou tu dobu připovzdělávám, začínám být teoretický odborník. :-)
Tříkolky - jak ta moje německá, tak Azubí - mají spousty vymyšleností pro tato použití. Adaptér na vyšší pozici sedadla, pak jakási madla, kterých se lze při vstávání přidržet atd. (Jen cena se zřejmě s takovou výbavou bude šplhat do astronomických výšin...)
P.S.:
https://www.stercl.cz/lehotrikolky/
Kdysi Azub dělal předváděčky a daly se jejich stroje půjčit u nich. Dnes nevím. Nejlépe jim zavolat, s e-maily to bývalo slabší. Sednutí na sedačku je trochu horší, ale zase se dá velmi snadno pomocí, zabržděný stroj neuhne.
S elektrifikací neporadím, ale taky to dělali. Bude to stát dost peněz.
Podobná zkušenost, vyřešil to Tricon s Bionxem. Upravené pedály, ke kterým se dají přidělat sucháčem běžné boty. Brzdové páky na zadní straně řidítek, aby šly obsluhovat dlaněmi. Řadicí páčky nahoře na koncích řidítek. Parkovací brzda ovládaná starou řadicí páčkou. Levné to prý tenkrát nebylo (řádově nějaké statisíce), ale umožňuje to naprosto plnohodnotnou pohyblivost a to je k nezaplacení.
Leta existuje spolek Cerni kone, maji spoustu zkusenosti s postizenymi lidmi (hlavne handbiky, ale nejen). A i s handbikem se da hodne.
https://www.cernikone.cz/
https://youtu.be/75cFFqEKuZU
Na běžném kole jsem jezdil za mlada hodně, ale postupem času mi z práce začali odcházet ruce a už jsem nebyl schopen ujet pár kilometrů bez toho abych neklepal rukama kvůli brnění. Ujet 100 km naráz bylo už nereálné. Před dvanácti lety jsem si v Praze zkoušel tříkolku a zamiloval jsem se. Jezdil jsem v té době ještě hodně na čundry a běžně nabalené kolo je prostě nestabilní stroj nedá se to někde postavit natož odstavit v kopci. Peníze nebyly a tak jsem jen mohl slintat při pohledu na stránky výrobců. Běžné kolo už jsem odstavil a prostě nejezdil. Postupem času se mi začala kupit česká koruna a tak jsem nechal postavit na zakázku i pro manželku. Zdravotním problémům se přidali i záda a zrak také nemám nejlepší – tříkolka mi velmi pomáhá v tom že si můžu kdykoliv přizastavit anebo jet úplně krokem (nepřehledných situacích a třeba i za šera).
Ježdění mě na ní prostě baví.