Tak po "mám lehokolo", které mi přineslo spoustu kilometrů a radosti a "mám elektrokolo", což se ukázalo slepou uličkou, tu je třetí díl seriálu. :-))) (Další stupeň už je asi jen "mám invalidní vozík, a co dál?")
Když tu zhruba před půl rokem lavíroval s plány na tříkolku Arnošt, nasadilo mi to brouka do hlavy a uzrálo přesvědčení, že možná jednou... a čas od času jsem si procházela bazarové nabídky. Teď jsem znovu koukla na bazarovou inzerci u Azubu, a něco mě ponouklo jim napsat o bližší informace. Dověděla jsem se, že je to jen zprostředkovaný prodej, poslali mi číslo na majitele, já mu zavolala a... to nevymyslíš!... zjistila, že bydlí vzdušnou čarou asi tak kilometr ode mě! Jsem trošku fatalista a občas se mi stává, že si věci prostě řeknou, že takto se chtějí a mají stát a vzala to jako pokyn osudu. Německou tříkolku Scorpiona má tím pádem doma - a co dál? :-)))
Zatím je mi jasné, že musím vyměnit pedály za nášlapy (jaké?) a pořídit vlaječku.
Nějaké další nápady, podněty, inspirace?
Naučit se jezdit v zatáčkách po dvou kolech :-)
Gratuluji k novému kolu!
Já bych se asi vydal na dlouhý výlet, ono ti to řekne samo, a co dál :-)
Mám to tak v plánu. Teda upřímně - necítím se na tom. Ale když jsem po čtyřicítce začala jezdit na kole, byl to dost děsný zážitek. O začátcích na lehu, kdy mi trvalo snad tři měsíce, než se mi podařilo rozjet, nemluvím. Tohle se taky poddá. Takže zatím potřebuju trochu dostat do krve ty rozdíly oproti jednostopému kolu (jsem po této stránce fakt "tvrdá", všechno mi trvá dlouho). Pátek po červencových svátcích mám dovolenou, takže pět dní v tahu volných a ráda bych aspoň ty strávila na nějakém "miničundru".
Naplánuj si tak 15-20km kolečko, pokud možno bez převýšení, ideálně stranou provozu po dedikovaných cyklostezkách.
Pokud už umíš na lehu, neměl by to být problém, tříkolka umožňuje na semaforu jen stát a čekat s oběma nohama v pedálech a kromě nutnosti včasného podřazení před kopcem/zastavením neskrývají žádné záludnosti.
Na kratších vyjížďkách odladíš pozici sedačky a podobných detailů a postupně prodlužuj, no :-)
Hmm... k nejbližší cyklostezce, co by stála za řeč, to mám pět kilometrů do prudkého krpálu úzkou silničkou se serpentinami. :-(
Jo, přesně - to stát a čekat s nohama v pedálech je ten reflex, co potřebuju získat (až pořídím nášlapy, bude to jednodušší). Já mám pořád tendence dávat nohy dolů a při zkušební jízdě jsem si je skoro přejela. :-)))
S tím ti neporadím :-)
Počítej ale s tím, že s tříkolkou je největší opruz kopec (vzhůru), protože to je prostě těžkej stroj. Plus při cestách mimo asfalt se připojí problém s trakcí hnacího kola (veze relativně málo hmotnosti) na každém šterkopísku.
Samozřejmě krátké kvalty hodně pomůžou, můžeš se "navijákovat" minimální rychlostí bez rizika pádu, ale na začátky bych si to klidně ušetřil.
Pokud jde o reflex, zapomeň na kolo a představuj si to jako jízdu autem, docela to pomáhá.
Jo, že to musím brát jako auto, už jsem zjistila taky. :-) Ještě to z hlavy dostat i do nohou. Kopce - leho mám už deset let, tak tuším. Tady je přinejmenším výhoda, že člověk nemá problémy udržet "balanc" v nízkých rychlostech.
Možná to bude podobné jako na tandemu na zadni pozici, pořád jsem z toho padal, jak jsem se snažil držet rovnováhu, kamarádovi se se mnou ani nepodařilo rozjet, ale jinak by to mělo být nesrovnatelně stabilnější, jen si zvyknout na ty rozměry, to chce jezdit a jezdit, ať to co nejdříve dostaneš "do oka", ja třeba u dodávky jsem si větší šířku vtloukal do hlavy na dálnici, že jsem zkoušel kdy začne hučet pneumatika na boční, nebo středové čáře, zkoušel jsem trefovat menší díry apod.
No... posekala jsem si trávu na dvorku, aby mi ji přehazka nespásala a zkoušela jsem si jezdit sem a tam.
Našla jsem důvod, proč jsem se včera při zkušební jízdě téměř nabourala na rovné silnici. Stroj je plně odpružený. Což je bezpochyby plus. Když se zbavím reflexu, že když se to zhoupne, tak padám a snažím se "pád" zastavit nohou. Ten trávník samý drn je na to fakt dobrý trenažér.
Jo, půjde to.
Bacha na to, ze pruzeni u HP casem vymekne. Unavena trikolka jakoby plave (tak nejak si predstavuji pocit byt zavesena v kardanu).
Jezdim na odpruzene trikolce pres 7 let. Hodne, kdyz pocasi dovoli, 1500+ km/mesic s kopci. Ceskym silnicim moc neverim, nakonec vyhralo (prevazne) Svedsko.
Trikolku i rehabiltaci s ni mam z nutnosti, bo zdravotni problemy, coz muze zkreslovat. Rozhodne, diky za ni.
Co me tak napada trikolka vs. leho:
- Svitit, idealne i blikat pri zataceni vlevo. Trikolka je nezvyk, ridici ji "nevidi".
- Bryle. Neprechazi-li clovek z lowraceru, je niz. Kaminky odfruknute predjizdejicimi vozidly umi byt nebezpecne. Vlastni predni kola obcas take.
- Kratsi kliky. Zatimco na lehu byly na diskuzi, u trikolky nutnost (na 164 cm vysku mi vyhovuji 155 mm).
- Prevody. Mam rozsah ~11,3-krat a vyuziji ho. Na slusnem povrchu vyjedu setrvale (samozrejme krokem) i stoupani 16 % (pri 20:46), po rovine zvladam pricmrndavat do 25-30 km/h (pri 54:11).
- Neosvedcilo se mi mit vic pastorku jak 9. Vynechane pastorky mi nechybi, zivotnost retezu nasobna.
- Zmena ovladatelnosti s rychlosti mi prijde nezvyk oproti lehu. Vyssi rychlosti doporucuji otlapkat mimo provoz. (V terenu, ktery mam k dispozici, se to me zavazi rozjede i 70 km/h, kdyz ji necham.)
- Princip "tezsi stroj, casteji radim" me privedl k hledani co nejlehciho ovladani razeni.
- Od prednich kol caka, hlavne od spoda. Skutecne ucinny komercni system blatniku, co vim, neexistuje. Louze neprojeta krokem znamena mokry zadek.
- Pevne sedlo. Mekke zere energii. Pro nenaklapeci trikolku je lepsi s klenutymi boky, vyrabi ho kupr. Thor (Polsko).
- Nemas-li rucni brzdu, spice do brzdici packy je Tvuj kamarad.
- Nedavat nohu k zemi, kdyz vyleti zamek. Prejetou nechces. Zvlast dulezite upozorneni, kdyz si trikolku pujcuje nekdo nove.
- Nauc se, kde mas zadni kolo. Hodi se, kdyz nechces drtit sneky anebo si urvat prehazku, az neodolas a sjedes z asfaltu.
- Bacha na bordel v trubicce retezu. Oblibis-li si couvani na sterku, doporucuji nadzdvihnout spodni trubicku k uchytu zadni vidlice.
- Bacha na mraz, neumis-li udrzet sucha lanka.
- Udrzba. Je ji vic, az nepekne moc.
Zajimave casy s trikolkou preji!
Moc hezky shrnuto.
Ke světlům doplním: aspoň zadní je dobré mít dvě, jako auto. Jedno světlo vyvolává dojem něčeho úzkého a jednostopého, vedle čeho se dá vždycky nějak vejít.
Kratší kliky se mi vleže taky osvědčily, ale proč by měl být rozdíl mezi dvojkolkou a tříkolkou, pokud mají podobnou geometrii sezení?
Převody... ty jo, talíře od 20 do 54 zubů a kazeta od 11 do 46? Mohl bych poprosit o nějaké fotky? Docela mě to zajímá.
Moc hezké blatníky s plnou vnitřní stranou používá Katanga. Stačilo by přidat zástěrky a měly by být neprůstřelné.
Rozdil 2/3 dilem imho vaha stroje, stari/rozpadlost jezdce a jine stranove vyvazovani. S dvojkolkou drzis balanc, s trojkolkou sledujes silnici. I kdyz se umis hodne zpevnit, stranova zatez kloubu je jina imho.
Kliky** mam od Gebhardta, 20 prevodnik vicemene omylem. Tvrdili, ze uz nedelaji mene nez 22 ani na zakazku, a pak 20 poslali jako nahradni jako by nic. Kazety 11-46 dela kde kdo.
** https://opu.peklo.biz/p/23/07/07/1688740650...
(Pedaly jsou homemade pro krivolake nohy, za klikami je pridavny napinak retezu.)
(Zatim jsem nevidela zasterky, co by u 20 kol resily dosatecne spodni bocni proud vody. Pomerne ucinne byly kratasy/sukenka do mokra ci spodni bocni vnitrni krtt, ale ze by slo o reseni bez problemu, to ne.)
Díky. Divil jsem se, jak to může pobrat přesmykač, ale jak je vidět, jde to.
(taky jsem řešil, jak předělat nášlapy, abych mohl mít nohy špičkami od sebe, ale nemám to o tolik, tak nakonec stačilo přibrousit plechy v podrážkách a trochu natočit kufry)
Dvě zadní světla jsou určitě dobrá věc. Nicméně jsem při poměřování všeho možného dospěla k závěru, že tříkolka je široká hlavně "psychologicky". Pokud jsem se zkusila nastavit jako bych držela běžná řídítka na klasice s lokty trochu do stran - tak v nejširším místě jsem širší než ta tříkolka.
Malem bych zapomnela. Odpruzene trikolky umi i pomerne nepekne veci.
Kupr. se zhoupnout v doliku, a to i na celkem slusne asfaltove cyklostezce. Bacha na kotniky. Obecneji na spodni uvrat pedalu pri sjezdech, kdy je tlumeni vic zatizene a predek bliz k zemi. Lidi, kteri si chteji vyzkouset mou trikolku, varuji, ze obrazek vozickare znamena i, ze s trikolkou je snadne prijit k nehezkemu urazu.
Dalsi kapitolkou je rozlozit naklad na trikolce tak, aby byl stranove vyvazeny a mel co nejmensi moment setrvacnosti vuci prednimu tlumeni. Nepovede-li se, ztrata vykonu je znat.
Jo a - jaké teda ty nášlapy?
Na koloušovi mám klasické "pětstetdvacítky" a dobrý. Ale na tříkolku bych asi radši jen jednostranné.
Měl jsem pedály co byly z jedné strany platforma, z druhé strany shimaňácký nášlap.
Dlouho jsme jezdil na platformách a když jsem se odhodlal koupit cvakací boty, byl to neskutečný rozdíl (množství energie spálené úsilím udržet nohu na pedálu je neuvěřitelné).
Původně jsem měl něco takovéhodle (vizuálně, ne konkrétní výrobce)
https://www.decathlon.cz/p/naslapne-hlinikove...
a když jsem jeden rozlámal (někde jsem tu o tom psal) narchlo jsem koupil právě v dekáči tyhle
https://www.decathlon.cz/p/naslapne-pedaly-na...
a vozím je dosud.
Historicky ty první byly "lepší", protože svou vyvážeností držely samovolně v ideální pozici pro zacvaknutí, kdežto ty nové musím "štelovat". Ale jinak drží a fungují.
Jelikož ani při zastavení netřeba sundavat nohy z pedálů, rychlost či elegance vycvakávání tě nemusí trápit, času na to je habaděj. Tenhle MTB styl má výhodu v tom, že boty jsou k tomu obvykle vcelku "chodivé", tak courání okolo není taková hrůza. Ten žiletkářský standard se prý chůzí (krajně nepohodlnou) zničí poměrně záhy. A málo platný, tříkolku občas budeš muset strkat, zvednou na obrnubník a tak.
Pokud se pamatuju dobře, tak drak jezdí na těch silničářských kufrech, tak z něj třeba vydyndáš zkušenost o výhodách těch (i když ho trochu podezírám, že je používá prostě proto, že byly "skladem")
Máš-li už nějaké boty, zůstal bych u kompatibilního systému.
No, chodit se v tom nedá, obzvlášť v obchodě, kde mají dlaždižky, by se v tom člověk zabil. Ale i když mám už i dvoje pedály SPD, zůstávám u PDéček (asi setrvačnost?). Dá se jet i v obyčejných botách "z druhé strany", a i když některá podrážka příliš nedrží, stále je to lepší, než při intenzivním šlapání ji protrhnout tou přední ohrádkou pedálu.
Za mě raději jednostranné, dá se klidně popojet v jakýchkoliv botách. A jak dáš nášlapy, je to hned všechno v klidu. Jestli máš brzděné každé přední kolo zvlášť, zvykni si při brzdění v zatáčce brzdit vnitřní kolo víc, nebudeš se prát s řidítky. Převrácení hrozí až při vyšších rychlostech.
Hodně štěstí.
Je docela zábava, zkoušet jet do kruhu, (nejlépe na asfaltovém plácku, kde nic nepřekáží), a pomalu zrychlovat až do okamžiku, kdy se trojkolka začne zvedat na dvě. Dá se tak jet i docela kus. Zpomalením nebo zmírněním zatáčky (je-li kam to narovnat :-) ), si stroj sedne zpět na dvě. Zjistíš tak v bezpečí, při jaké rychlosti a poloměru zatáček k tomu dojde, a na silnici Tě to už nepřekvapí.
Tak - SPD jasná volba (jsem na ně zvyklá, mám dvoje boty, nových expermientů netřeba).
Jednostranné taky - na koloušovi mi více vyhovovaly oboustranné. Hledat v rozjezdu tu správnou stranu se mi zdálo moc. Tady ten důvod přece jen odpadá.
AZUB na tříkolky zřejmě montuje tyto: https://www.kupkolo.cz/pedaly-shimano-xt-pd...
Bezpochyby kvalitní volba, ale pro moje potřeby možná trochu moc "high end".
Něco jiného k doporučení? Případně proč?
Podívej se do Decathlonu, nedávno jsem tam jednostranné kupoval a přijde mi že mají slušnou kvalitu za přiměřenou cenu.
Podívat se můžu leckams, ale zatím se spíš ptám, po čem se mám dívat. :-) Některá Shimana jsem si porovnávala a překvapivě je mají v Decathlonu většinou výrazně dražší než třeba na kupkole. (Pravda, nedívala jsem se, jak je to u kk s poštovným. Možná by to cenu srovnalo.)
Na Kupkole třeba typ PD-M324. Na tříkole o nic nejde, není třeba řešit rychlost a snadnost vycvaknutí, na vše je dost času. Mám tam taky nějaké takové.
Jo, koukala jsem na ně. Mám dojem, že je kdysi AZUB i montoval na lehokola.
Půlkila je na pedály docela dost... na druhou stranu my lehokolisti fakt nejsme gramaři. :-)
Na jednostranné bych se neomezoval. Od okamžiku kdy jsem jednou kufry použil už jsem krok zpátky neudělal ani jednou - je to s nima VÝRAZNĚ pohodlnější.
Taky jsem si původně říkal jednostranné, kdybych náhodou potřeboval... Nikdy jsem nepotřeboval, jednou jsem se zapoměl přezout a pořád mi stálo za to vrátit se.
Což o to, já ten krok zpátky taky nikdy neudělám, to jsem zjistila už na koloušovi (AZUB 5). Ale občas si to někdo chce vyzkoušet a tak... (Pravda, mít oboustranné nášlapy by mohl být dobrý důvod, aby si to nikdo zkoušet nemohl :-)
ahoj, já si na 3kolku pořídil magneticke nášlapy. Lze pořídit ruzne druhy se sílou "magnetismu". Jsem s tím velmi spokojený. Kovový "držák" našroubuješ do každé cyklo obuvi namísto SPD.
Nové objevy:
Ráno mi volal majitel, že ji vždy vozil v kombíku, takže vlastně mi úplně zapomněl říct, že se dá v půli složit a že jak tak viděl moji Corsu před domem, asi to pro mě bude důležitá informace.
Já bych na to asi časem taky přišla, ale zatím jsem se věnovala jiným zážitkům.
Našla na YouTube, vyzkoušela... a opět se nadchla. :-)))
Nové zážitky: dopumpovala jsem podhuštěná kola a jízdní vlastnosti se zlepšily asi tak o tisíc procent. :-)))
Ano, mohlo mě to napadnout dřív. Zvlášť když mi to Jirka, co mi dělal odborného dozora při testovací jízdě, spešl říkal. Ale bylo těch zážitků na mě od včerejšího večera nějak moc, takže mě to trklo, až když jsem zkoušela narvat složenou trojkolku do Corsy a padl mi zrak na pumpičku, co vozím v kufru.
Turistické brašny jí taky sluší. Už jen ty pedály a můžu vyjet ze dvorka.
...další co má Trykery...
Nafoukej pořádně a máš asi nejlepší stopu v zatáčkách co můžeš mít, s jakoukoliv běžnou cyklogumou už to bude jen horší :-)
Akorát bacha na střepy, jsou dost papírový...
Asi ano. A asi nebyly zrovna nejmladší.
Rána jak z děla - vyběhla jsem na chodbu, kde tříkolka stála na zadním ráfku...
Pokud nemám vadný manometr, tak přehuštěné to nebylo, natož tolik, aby to prásklo jen v klidu na chodbě. Moc nechápu, proč to vydrželo, když jsem na tom o hodinu dřív kličkovala mezi kosatci na zahradě.
Čímž se mi po otázce "jaké nášlapy" vnutilo - jaký plášť? (A zřejmě všechny tři, pro sichr.)
Hledej příslušné téma ;-)
Hledala jsem, pročetla, ale že bych z toho byla nějak moc moudrá...
Schwalbe Big Apple ... Najlepsie plaste co som jazdil
Big Apple jsem měla kdysi jako přední kolo na lehokole a zas tak moc mi to nevyhovovalo. U plně odpružené tříkolky mi to přijde už přímo zbytečné (ale prd tomu rozumím, uznávám).
Mno... ja na tieto plaste nedam dopustit. Nic lepsie som nejazdil... ano su i lahsie plaste, i tensie... ale s nicim som nebol tak rychly a zaroven nic ine nebolo take odolne voci opotrebeniu.
Pneumatiky jsou o individuálních představách jezdce, takže jestli čekáš že ti někdo dá univerzálně nejlepší konkrétní značku, asi tě zklamu.
Obecně bych se vyhýbal vysokým profilům, zejména na předních kolech, zvláště když je máš odpružené. Dezén potřebuješ hlavně vzadu a to zejména záběrový, ovšem jen pokud se chystáš mimo asfalt.
A abych tě nasměroval alespoň nějakým konkrétním směrem, pokud chceš jezdit turistickým stylem, hlavně asfalt, občas nějaká šotolina či lesní cesta, pořiď si Marathon Plus. Na vysoké rychlosti to ideální není, ale máš téměř jistotu že nebudeš někde u krajnice lepit duši při celodenním výletu...
Big Apple mají váhu kolem 500g (20") nízký valivý odpor ale na zadním kole prokluzují na šotolině. Original Marathony váží 640g mají hlubší dezén ale i tak jsou spíše na silnici. Continental Double Fighter jsou zase takový kočkopes. I do lehčího terénu i na silnici. Nebo Big Betty....
Každopádně je potřeba určit si priority kudy chceš jezdit. Pláště mohou být i bezdušové.
A taky platí že nasazením terénních plášťů se z toho horské kolo nestane. A i na hladkých pláštích se dá jezdit v terénu.
Navíc na předních kolech můžeš mít hladší pláště a vzadu hrubší pro lepší záběr na horších cestách. Všechno je to na zvážení. Ovšem nechat si dobře poradit (třeba od Jirky), taky není k zahození.
Vzhledem k výšce přehazky to na terén zrovna není. Ani já nejsem jezdec do terénu.
Aktuálně jsem objednala Marathon Racer. Přiměřená cena, okamžitě dostupný - a úplně mimo volba to asi není.
Momentálně mi šlo o to, abych s tím mohla opravdu hned vyjet aspoň po okolí a není to až taková investice, abych si teď nemohla dát na čas, než se mi vystříbří něco, co bude přesně to pravé. :-)
Gratuluji k novému stroji a přej mnoho kilometrů na 3 kolech :o)))
P.S.
Zvědavost mi nedá - lehokolo si už úplně opustila nebo budeš jezdit na obou strojích?!?
Budu ráda, když vykřešu čas aspoň na jedno :-)
Lehokolo si vezme dcera, až dobudují na zahrádce kůlnu (teda oni říkají "zahradní domek"). Pokud bych ještě uvažovala o druhém stroji, tak jedině o koloběžce.
Koloběžka do města na krátké vzdálenosti je čirá radost. Moc to nejede, ale je to mrštné a je vítr ve vlasech, poněvadž se nevozí přilba.
"poněvadž se nevozí přilba" ???
Nějak mě nenapadá racionální důvod, proč zrovna na koloběžku nebrat přilbu, pokud by ji člověk považoval za nutnou na lehokole?
Odrážením po rovině na slušném asfaltu dosahuji špičkové rychlosti hned po odrazu 16km/h, když moc chci tak 18. Ta rychlost okamžitě mezi odrazy klesá. Vozit na mé malé městské koloběžce helmu mi přijde zbytečné. Při zadrhnutí spodku o nějakou vlnu na cestě nebo při podklouznutí zadního kola z toho přirozeně vystupuji během a většinou to ustojím. Nemám pocit, že tu přilbu úplně nutně potřebuji. Na inlinech se jezdí rychleji a většinou také bez přilby. Mám pocit, že po rovině na lehokole snadno uvisíš silničáře, takže jedeš klidně i 50km/h. V téhle rychlosti se přilba už může hodit.
Z kolobky jsem vždy letěl, protože jsem někam zapíchl přední kolo, jednou kvůli nenadálému brždění před autem, co mi odbočujíce hodilo do cesty kapotu.
Pokaždé jsem letěl hubou napřed a udělal minimálně jeden kotrmelec.
Na lehokole narážíš do překážky nohama, případně se vyklápíš do stoje, pokud zapíchneš kolo a letíš "přes řidítka".
Rychlost není jediným faktorem, co Tě ohrožuje. Hlavní je, co "trefíš". Pokud spadneš v téměř nulové rychlosti a narazíš hlavou, například do hrany obrubníku, přilba se určitě "hodí". Už jsem jednu helmu "rozpůlil", a vozím ji, (už jinou), i když jedu cca 500m nakoupit. Problém je v tom, že zatím nelze jet zcela mimo provoz, a náraz do Tebe může způsobit někdo jiný, který jede rychle. Přesto doufám, že i když svůj postoj nezměníš, podaří se Ti vždy "vystoupit" a "ustát" to.
"Nemám pocit, že tu přilbu úplně nutně potřebuji."
Ano, tohle chápu a je to plně na tvém rozhodnutí. Nedělej z toho ale obecný úzus.
Já tu snad někomu doporučuji nenosit přilbu? Popisuji svoje dojmy z koloběžky, nic víc. Naštěstí je to nošení přilby na rozhodnutí každého jednoho dospělého člověka.
Takže na svém kole vozím přilbu vždy. Na Rekole nenám přilbu nikdy a už se mi to jednou nevyplatilo a bouchl jsem se do hlavy, když jsam to v dešti položil. Na koloběžce nevozím přilbu nikdy a zatím OK. Každý svého štěstí strůjcem.
Na tvém rozhodnutí to je jenom do nehody, pak už rozhodují likvidátoři z pojišťovny. Ti z Kooperativy už dokázali plnění pozůstalým snížit o 80% s tvrzením, že kdyby zesnulá paní měla přilbu, tak na 80% mohla nezaviněnou srážku přežít...
Absurdní na tom je, že přilba může (v některých případech) pouze zmírnit následky nehody...
oproti tomu asistenční systémy (pokud by jím bylo auto pachatele vybaveno a nebyly vypnuté) mohou srážce předejít... přesto to v mém případě policie u kamionu odmítla zkoumat, že to pro určení viníka nehraje roli... :-/
Pojišťovna nemá mít právo cokoliv takhle krátit - chyba systému.
Pokud to je ve smlouvě a v podmínkách tak ano. Když budeš chtít smlouvu, kde je krácení vyloučené, tak může být dost obtížné takovou pojišťovnu najít a když tak za výrazně vyšší cenu.
Pojišťovna tak nutí k potřebné odpovědnosti a ochraně vlastního zdraví a majetku.
Ty si vybíráš řidiče, který tě srazí podle pojišťovny? Šlo o povinné ručení pachatele, to je právě ten problém.
Obecně si můžeš vybrat, zda a u které pojišťovny se pojistíš s ohledem na podmínky, které ti nabídnou... ale pokud jsi oběť nehody, musíš jednat s pojišťovnou pachatele.
U povinného ručení to je takové divné, ale je fakt, že pojišťovna bude klidně platit 50 milionů za trvalé následky, ale bude se bránit zaplatit milion při úmrtí. je to tak nastavené.
Bohužel Kooperativa už nějaké soudy v tomhle směru vyhrála a ostatní pojišťovny jdou v jejich stopách.
Prostě se opírají o občanský zákoník, z kterého plyne, že každý je povinen předcházet vzniku škod. Z toho se dá vykonstruovat ledacos (přišít oběti spoluvinu v jinak jasných případech)...
Že je to špatně, je jasné. Po mě požadovali podepsání prohlášení "o použití bezpečnostních pásů a přilby", já jim na to odepsal s kreativitou sobě vlastní... :-)
Zřejmě když zjistili, že na hlavě nemám ani škrábnutí, přestala je přilba zajímat a zkrátili mi bolestné o 3 body s absurdním tvrzení, že tak rozhodl revizní lékař (který mě ani neviděl).
Právě proto je dobré nechat se zastupovat právníkem...
Ale hlavně mít své vlastní pojištění pro náhradu škody jiným a vše uplatňovat u své pojišťovny a ta ať se pak handrkuje s tou se kterou nemám smlouvu. Ony už se nějak dohodnou, jsou na to konečně také pojištěné.
Prosím, prosím, smutně koukám... pojišťovny, helmy apod. by už stačily, jo?
Ano prosím :-)
Ale to pojištění i na tříkolku se určitě hodí, zvlášť když se s ní učíš, ale už mlčím :-)
Z kopce kolobka jede klidně 60. Do loňska jsem si bral na kolobku přilbu jen do hor, na vysoké rychlosti. Vloni jsem měl pád při tak maximálně 30 km. Jestli jsem udělal chybu já nebo mě sejmulo auto, ani jak pád probíhal si nepamatuju. Výsledkem byla prasklá lebka, naštěstí to mozek ustál. Teď už blembák beru skoro vždycky, bez něj jezdím jen na krátké trase po městě mimo provoz. Na tříkole je riziko převrácení mnohem menší, pokud nepoletím někde z kopce.
Nějak nevím, proč se "na koloběžce nevozí přilba". Co je to za nesmysl?!?
Já na koloběžce s přilbou jezdím. Bez ní ani omylem. A také bych neřekla, že to "vůbec nejede". Dost záleží na tom, jakou kolobrndu zvolíš a do jaké rychlosti jsi schopen/ochoten jít.
Na normální koloběžce vídám přilbu hodně vzácně a je celkem jedno kde kdo jede. Na elektrice to je už dost časté, zřejmě ta rychlost a že se bez námahy veze v tom hraje dost velkou roli.
Šlapátka mám na tříkolce Shimano PD-T8000 Deore XT SPD, má to i vyměnitelnou odrazku pro prudící země. Nášlapy jsou asi nutnost, bo když Ti při nějakém hopsu spadne chodidlo dolů pod kolo, tak si vděčná jen za vyvrtlý kotník. Druhá kombo strana pro popojížďky do servisu či garáže a něco nenáročného. Ale Leholaďa nášlapy nepoužívá a drtí Velké Brno :-D
Jinak s vlaječkami poradím, jak s těmi nekonfliktními, tak i s těmi názorovými :-D Základ koupit ji za těch do 300 nějakou základní a pak si vymyslet praporek. Koupil jsem za ty roky dvě a zbyly mně už jen tři dílky.
Jarda si koupil praporek Azubu za 1250Kč a ztratil ho 4-tý den. Hlavně ten proutek, uchycení otázka jen fantazie a stahovacích pásek atd.
Při jízdě při zatáčení natoč minimálně hlavu na zatáčecí stranu, jinak celkem snadno budeš asimilována, teda katapultována překlopením jak na sajdkáře.
První kilometry budeš řešit objíždění děr, a čím dřív na to rezignuješ, tím déle budeš žít zdravá. Prostě zpomalíš...
Přední gumy vyřešíme potom, prostě nízké a tvrdé. Máš Trykery, tak nemáš dost dlouho co řešit.
Co si dobře promysli, tak uchycení držáků bidonů a vody, bo já jsem narazil, když jsem pro držáky vzadu na sícu, zuby nechty nasazoval první brašny. Mám tak dva držáky na řídítkách a držák petek pod šlapací trubkou na popruhách. Ale hodně je příčinou posez přespříliš vzadu.
Držáček na čidlo tacháčku a tacháček při nějakém setkání až budu trochu "cajk".
Ahoj, pokud jde o tyčku k praporku, mám doma laminátové tyčky o průměru 5 mm délce +- 700mm
Měl jsem i mosaznou trubičku pro spojení 6/5mm ale když jsem ji posledně hledal tak se schovala.
Pokud máš zájem, pošli s.z. (za děkuji pěkně+ poštovné)
Zatím díky za všechny nabídky.
Na cestě mám nášlapy PD M 324, pláště jak Racer, tak Marathon Plus, ba i vlaječku.
Vodu hodlám asi dál řešit petkou za opěradlem plus hadičkou Smart Tube. (A jeden držák bidonu je součástí těch lehokolových brašen.)
Zatím jsem nevyřešila, kam dám světlo, protože takový ten "čudlík" vpředu, co mají Azubí lehokola a tříkolky, tu chybí.
Sice to zadní a přední světlo má, ale na přítlačné dynamo - čili skvělé jako záloha na dojetí, ale k běžnému použití nic moc.
A ráda bych pořídila "boční nástavec" k vožení řidítkové brašny napravo od sedla. Bylo by fajn, kdyby to bylo kompatibilní s tím Azubím.
Německý výrobce toto a nejen toto příslušenství sice ve svém programu má, ale eshop, kde by se to dalo objednat, jsem bohužel nenašla.
Držák na přední světlo bych asi dokázal vyrobit poměrně snadno, díval jsem se na to jak jsem tam s tebou byl. Šlo by to udělat třeba tak, že vyfotíš čumák tříkolky z pár úhlů a pošleš mi to, já ti do fotek vyznačím rozměry co potřebuju na té tříkolce změřit, řekneš mi na jaké světlo to chceš (jak tlustou a dlouho imitaci řídítek to má vytvořit) a já ti pak v rámci sbírání kilometrů do firemní soutěže přivezu někam vytištěný držák. Výhoda téhle metody je, že přiděláš cokoliv na cokoliv a kdyby se to třeba někdy v budoucnu omylem ukoplo nebo ulomilo, stačí prostě vytisknout znovu. Nebo i rovnou mít doma rezervní. Materiál na to stojí minimum.
Jeste si zavcas vyzkousej, kdy se Ti zacne trikolka prevracet na pricnych nerovnostech. Odpruzene se umi nepekne stranove zhoupnout. Jednou se mi povedlo zarolovat z kamenne hraze.
Jinak bez naslapu prakticky nejezdim (pritahovani je navykove) a jednostranne pedaly mi neprekazi.
Plaste sirsi marathon plus, predni nekdy maxxis dth (+jedou lip, - tezko se shaneji, defekty jsou).
Nejbytelnesji tycku na vlajecku, ktera umi uhnout zavoram, mam ze stareho plneho rybarskeho prutu. V provozu velmi doporucuji vyrazne zadni svetlo celodenne. Trikolka je pro vetsinu ridici neznamy objekt. Drazsi, ale dobry tip od velocipedistu:
https://www.velomobilforum.de/forum/index.php...
Sice jsem na to možná měla založit samostatné vlákno, protože tady to asi zapadne mimo pozornost, ale protože jsem stále ve fázi "a co dál" - a je taky možné, že nic - nechám to tady.
Příští pátek mám volný, tedy pět souvislých volných dní. Zjištění, že tříkolka je skládací do té míry, že je hravě převozitelná tou mojí nákupní taškou značky Opel Corsa, dalo jejímu možnému využití nové rozměry.
Takže řekněme, že tomu dnes či zítra vyměním pedály a obuju nový plášť a řekněme, že na tom pak už budu umět jezdit...
Co s těmi pěti volnými dny?
Pár nápadů by zatím bylo:
- Nechat auto v Passau a vyjet si po Dunajské tam, kam do neděle dojedu, pak to dostat vlakem zpátky a vrátit se domů.
- Vyrazit na polský lehosraz
- Cyklostezka Bečva - hodně jsem se na ni chystala, když byla nová a všude se o ní psalo v superlativech, ale zvěsti pak dost zapadly - má někdo zkušenosti, zda za to dnes stojí?
- Nebo...?
5 dnů? Bečva je krátká. Polsko daleko. Ta podunajská je vhodná na získání kondice a návyků, i těch špatných :-D
Osobně si budu šít z nějakých starých koberců, pokud seženu na sběrňáku "vak" na složeného trikona a silně uvažuju o vozíku. Ale teda hodně na ty cesty. Pak do vlaku jen dvě velké těžké brašnopytle.
Být OK, tak tu podunajskou jedu s Tebou. Takhle zatím netuším ani tu Plzeň...
Hlavně ten vítr ve vlasech :-D
Bečva by nemusela být krátká. Dvě ramena, společná část, případná návaznost Moravské až do Břeclavi...
Jen bych potřebovala někoho, kdo tam v poslední době byl, abych se nezbodla.
Dunajská je jistota, ale radši bych něco podobně cyklisticky "bezpečného", ale kde jsem ještě nebyla.
(Spoustu vlaku trikolky nevozi. Ani slozene.)
Nojono, to už holt musím risknout. :-)
Nic ti nebrání nechat trojkolku na bezpečném místě v cíli a jet pro auto bez ní....
Jen ta absence bezpečného místa. :-)
Po pravdě řečeno, lehce těžkou hlavu mám už z toho, kde na bezpečném místě nechat to auto. Tříkolku už vůbec netuším.
Na auta snad existují hlídaná parkoviště, ne? Samozřejmě otázka ceny v daném čase a místě, ale v principu služba existuje.
S tříkolkama je to obecně výrazně víc na ***
Člověče, nevím. Placená parkoviště ano, ale hlídaná? Ani v takřka domovském Brně si nejsem jistá, zda o nějakém vím, natož v Pasově.
Ale to už odbočujeme; s autem si už nějak poradím.
Bezpečné místo je nesmysl :-D
Proč? Není přece problém se domluvit na úschově někde v kempu nebo na nádraží.
Rožnovskou Bečvou jsem byl zklamán, navíc s nadcházejícími prázdninami to tam bude dost husté. Bečva z Valašského Meziříčí pohodová, dostatečně široká. Potenciální pokračování od soutoku s Moravou bezproblémové, kolem Chropyně občas po nejaké vedlejší cestě. Ve Strážnici odbočit na Skalici na slovenskou stranu řeky a zpět se vrátit přes lávku Velké Moravy. Dále přes Anglickou alej směr Lanžhot až k soutoku Moravy a Dyje. No s tou tříkolkou to asi v konečném úseku nepůjde, je tam povalový chodník. Ale dá se to minout.
Díky, díky. Takže Bečvu z programu vyřazuji. :-)
Bečvu nejlíp jezdit v době, kdy tam není ani noha, jako teď v pátek při nočním návratu z Lysé hory.
Až do Rožnova teda po silnici, na tohle fakt nebyl čas, ale pak už vzorně.
Překvapení před Teplicemi nad Bečvou - už se nemusí po silnici přes Ústí. Jako přízrak se zjevila nová lávka zářící do tmy, v mapě ještě není (nebyla).
V zábradlí je spousta bodových LED - že jich už hned několik nesvítí, to je holt vlastnost doby.
Ale vsadil bych se, že nikdo jiný si toho nevšimne :-)
No bezva. Zadní kolo obuto do Marathonu Plus. Pedály vyměněny, ba i odrazky jsem do nich cvakla pro případ "prudících zemí". Vlaječku mám.
Tak už jen vymyslet, kam.
Na Polském srazu budou Bobo s Evou a Vláďa Trávník na tříkolkách. Můžete konzultovat zkušenosti.
Jen tak doplňuji, že zatím jsem se zasekla jednak na nějakých povinnostech, druhak ještě vylepšuju, vybavuju... :-) A zatím nevyjela nikam... Ale už mám kam přidělat cyklocomp, případně mobil, tak až vyjedu, tak se neztratím. :-)
Tak to je důležité. Podle mraveniště se dneska už jih neurčí páč mravenci zblblí oteplováním staví mraveniště na všechny strany stejné, lišejník si roste kde chce a kostely, jak známo, také nemají oltář orientovaný vždy jen na východ.
Jen to slunce zatím stále ještě vychází na východě a zapadá na opačné straně, ale to zase zrovna nesvítí, když ho potřebuješ :o)))
Tak zatím se stále ještě můžeš spolehnout na severní magnetický pól. Sice putuje, ale v Evropě ta chyba není nijak velká.
Jen to chce mít kompas... a pokud ho máš, není příliš důvod zkoumat mraveniště, mech, lišejníky, pavučiny a další pochybné nápady... :-)
Komplikovaný by mohl být akorát pohyb po nalezišti magnetické rudy... což nevím, zda v ČR vůbec hrozí...
No a základní předpoklad je mít alespoň hrubou představu, na kterou světovou stranu chci jít. Jinak kompas nepomůže... :-)
Přesně tak. Proto také kompas sebou vozím a naučila jsem se pořád mít na cestách alespoň orientační přehled o tom, kde je jaká světová strana.
Na to mám radši mobil a v něm mapu, kdy pak se světovou stranou podle mapy snadno zjistím na co se dívám.
Dneska už taky vozím mapu jen v mobilu. Ale kompas v mobilu mi nevyhovuje. Ten mám radši samostatný.
Mně hlavně ten kompas v mobilu nefunguje. Samostatný kompas by se často hodil. Ale zase je to další krám k tahání. Zatím to řeším pomocí detailní orientace mapy, což je pracné. Zvláště tehdy, když chci určit nějaký kopec na obzoru.
Mám mini kompas - průměr cca 2 cm. Asi něco takového https://www.armysklad.cz/kompas-mini-rothco
Koupila jsem ho v Army shopu za pár korun.
Dá se navlíknout na pásek - mám ho na sucháči na brašničce na řidítkách.
Pro rychlou orientaci S/J je plně dostačující.
Nojo, ale na přesnou orientaci mapy kvůli určování kopců bych potřeboval něco s odchylkou lepší než 5°. To tímhle malým už nedám. Na papírou mapu je dobrá Sport busola, ale ta je veliká. No a k mapě v mobilu se také moc nehodí.
Jo, to znám, to jsou takový ty postarší cykloturistky (ale zase ne úplný báby) co občas potkám a ptají se na cestu. Nepochopím, že někdo komu není 80+ a věnuje se této zálibě dneska nemá smartphone a v něm mapy.cz
Jo, to znám. Mladý nafoukaný blbečci, co si myslí, že když mají smartfouna, tak sežrali moudrost světa.
Kdo nikdy nepoužíval klasickou papírovou mapu a kompas, ten nikdy nepochopí, o čem to je. Se smartfounem se to fakt nedá srovnat. To může srovnávat jen ten, kdo netušší o čem mluví.
Nejsem zas tak mladý a rozumně použitelné mapy na mobil/kapesní počítač zadarmo jsou pořád poměrně mladá věc.
A pohybovat se s papírovou mapou a kompasem to si taky pamatuji, s těmi zoufalými turistickými mapami v měřítku 1:100000 co byly dostupné před rokem 1989 to byl děs.
Pro nekoho des, pro nekoho zabava.
Neni ale duvod odsuzovat to jen proto, ze papirovku povazujes za hovadinu.
Já taky papírové mapy miluju.
Je fakt, že v poslední době docela často jezdím podle navigace - ať na kole nebo v autě, holt je to rychlejší a pohodlnější, ale dost si uvědomuju, jak v důsledku toho "blbnu".
Má pětaosmdesátiletá matka si dosud každou cestu, kterou nezná, nejdřív nastuduje v mapě, než vyrazí a zatím taky vždy všude dojela a kam se na její orientaci v prostoru hrabu. :-(
s tím jak mizerně si pamatuji, mohu rybičce Dory závidět.
Takže pohled do mapy, položení mapy, příští křižovatka... a byl jsem v jeteli.
Potom jsem si na delší cesty dělal "přípravu" - kromě prostudováné mapy jsem si nachystal list/listy s prujezdnými body a popsanými odbočkami.
Do chvíle než jsem blbě odbočil (Protože na směrovce je bližší nebo vzdálenejší místo) tato navigace fungovala dokonale.
Tak jsem s ke křižovatkám z google map udělal pohledy. ano, toto fungovalo.
Teď už používám navigaci, ale přesná jak píší ostatní - vidím že se mi orientace zhoršuje.
Poté co jsem systím doplnil o ty fotky křižovatek se mi to prakticky nestávalo...
Tak na kombinaci buzoly a papírové mapy je postaven i celý sport - orientační běh.
Akorátže tam mapa mívá měřítko 1:10000, někdy dokonce 1:5000 a je neskutečně podrobná - najdeš každou pěšinku, potůček, krmelec, posed, ploty...
Turistické mapy jsou v porovnání s OB zoufalost i dneska. :-)
Tohle je samozřejmě jiný level, když jsou mapy přesné a je v nich všechno, je to i zábavné. I ty KČT 1:50 000 na podkladu vojenských map byly řádové zlepšení, ale ty předrevoluční byly fakt naprosto tragické. To mohlo přijít fajn jen někomu kdo se v mapě absolutně nevyzná a tudíž je mu jedno jakou mapu má.
dovolím si oponovat- i mapa 1:100 000 je lepší než nic a podle nich (po tur. znaškách) jsem prošel většinu slovenských hor a pěkný kus čech. Ta mapa byla určena k použití na značkách. Uvedom si, nic jiné neexistovalo, resp si se k tomu neměl šanci dostat.
Za to ale nemohly ty mapy, ale lidé.
Tak po turistických značkách se dá chodit i bez mapy, na to stačí schematický plánek jako v metru. Ty mapy byly nejen málo detailní, ale i nepřesné, těžko říct jestli to byly chyby nebo záměr pro zmatení nepřítele. Taky sem něco podle toho nachodil a i když mě mapy baví a kartografie zajímá, nebo možná právě proto, tak si dokážu přiznat, že to prostě nebylo dobré a právě proto se podle toho dalo chodit akorát po těch turistických značených trasách.
Myslím, že se mýlíš. S mapou a kompasem(busolou) jsem chodil nejraději mimo značky. A pro mě to bylo mnohem zábavnější. Samozřejmě, čím podrobnější mapa tím lépe, ale i podle těch stovek se dalo celkem slušně orientovat, zvláště pak s busolou, na které jsem měl i lupu.
Mluvíš nesmysly a rozhodně s tebou nesouhlasím.
Ano, po turistické trase dokáže jít i blb, ale ono je třeba vědět, odkud kam která trasa vedě, resp. po jaké že to trase mám jít, když chci dojít z bodu A do bodu B.
Pak ti mapa ještě řekne, zhruba jaký profil tě čeká - jenže to je potřeba se vyznat ve vrstevnicích a umět si přečíst mapu i s ohledem na další orientační body jako jsou vodní toky atd.
Mapa ti také řekne, jaké cesty můžeš očekávat - pěšinky, zpevněnky, asfalt - to, samozřejmě nemusí být na 100%, ale zase - pokud si umíš vyčíst i další orientační body (skály, mokředy, chatové osady = pravděpodobnost ohybu rybářů atd.), tak se na 99% trefíš.
No a pak z mapy také můžeš vyčíst, jaké zajímavosti můžeš cestou potkat.
Když si mapu umíš přečíst opravdu důkladně a ne jen kouknout, že tahle cesta vede z bodu A do bodu B, pak zjistíš, že mapa rozhodně není nudné čtení.
Ano, vše výše popisované máš dneska i v elektronické mapě v mobilu, jenže to si musíš udělat už hodně pordobný výřez.
Ta papírová mapa tě pořád udrží v kontextu širokého okolí.
Také jsem toho podle turistických map hodně nachodila a najezdila a musím říct, že já jsem je rozhodně neměla jen proto, abych podle nich chodila jen po turistických trasách.
Odkud kam to vede je vidět na rozcestnících.
Kvalitní mapa rozhodně není nudné čtení, to ovšem ty komoušské (civilní) nebyly.
Chjo... Na rozcestnících nemáš všechny cíle a už se mi párkrát stalo, že potřebný cíl jsem si našla v mapě. Rozcestník už byl jen informací, že držím správný směr.
Před rokem 1989 byly mapy jaké byly. Nemá žádný smysl je srovnávat s tím, co bylo po roce 1989 nebo je k dispozici nyní. Každopádně já jsem se na těch mapách ze 70-tých/80tých let hodně naučila, uměla jsem s nimi pracovat a orientovat se v terénu podle nich bez problémů.
Tahle diskuze dál už nikam nevede. Každý máme své zkušenosti a máme na to svůj názor.
Dál už nemá smysl tenhle Off Topic v tématu o tříkolce živit.
Však je to fajn, ne?
Jedeš a občas s někým poklábosíš a zeptáš se na cestu. Chytrý mobil s tím nemá nic společného.
Jedná se o čistý mezilidský kontakt.
V tom případě to povyš a tu mapu zahoď a jednou jeď jen podle těch rad. Hlavně pak napiš, kam jsi dojela. To by byl docela zajímavý pokus.
Dlouho nebyl update. Jak se Ti jezdi?
Zdravím. Tady už update není, jízdy teď většinou řeším v jiných tématech. :-)
Naprosto úžasně. Myslím, že to byla nejlepší koupě mého života. :-)))
Jen tak stručně - že jsem koupila tříkolku a vůbec netušila, že je skládací a převozitelná mým autem, to jsem už psala. :-)
První vyjížďku jsem měla do nejbližšího městečka; měla jsem tam sraz s kamarádem, co jsem mu slíbila půjčit stan. U hospodské zahrádky mi dalo hodně práce tříkolku zašprajcovat tak, aby mi na šikmém parkovišti neujížděla. Takže jsem pak při nejbližší příležitosti povídala synovi, že si musím nastříhat staré duše na gumičky, abych mohla páky brzd přitáhnout k řídítkám, když parkuji. I zahleděl se technicky zdatný synáček na brzdy a ukázal mi čudlík, co je drží zatažené.
Parkovací brzda byla tedy druhým objevem, který mě nadchnul.
Bezva byla i vyjížďka LontBentu do Uherčic, kdy jsem si zprubnula, že mohu podjíždět pod závorami (nemyslím vlakové pochopitelně).
Pak výlet kol Neziderského jezera, kde konečně došlo na ten hlavní důvod, proč jsem po tříkolce prahnula - tedy že z ní během jízdy prakticky vůbec nemusím dávat nohu dolů a pak zas při rozjezdu lapat balanc (takže konečně umím na křižovatkách i odbočovat doleva, což jsem dosud provozovala až na výjimky převáděním kola).
Strojení v kempu bez potřeby hledat, oč kolo opřít, patří taky k drobným radostem, se kterými jsem sice počítala předem, ale nasazení v praxi je pak samozřejmě úplně jiný level!
Atd. atd.
A až někdy časem tříkolku opatříš el.motorem, to potom objevíš další dimenzi
Přiznám se, že s dimenzí jízdy od zásuvky k zásuvce nejbližších patnáct let nepočítám, ale je fakt, že život někdy rozhodne jinak, tak kdo ví...
PS - to minus ale fakt není ode mě. :-)
Vždyť píšu, časem , až někdy . On to málokdo předem plánuje. Ten mínus bude můj oblíbenec, toho si nevsimej. Mám radost, že jsi poznala i tento level.
Po pravdě řečeno, zůstat u jednostopého kola, asi by mi ta elektrika "hrozila" dřív. Vytáhnout mou momentální váhu do kopce není jen tak sranda plus na tom nejsem tak úplně dobře s rovnováhou.
Tady, když to nejde jinak, prostě se sunu rychlostí pomalé chůze (vyzkoušeno do dosti prudkého kopce po historickém podkladu z kamenných kostek) a nakonec se vyhrabu.
Ale el-kolo už si přece měla možnost vyzkoušet a výsledek nebyl příliš uspokojivý - pokud si tedy správně pamatuji...
Hmmm... tak jsem na celostátním slehu zjistila, jak moc se za dobu mé absence v cyklistickém životě svět posunul směrem k elektrifikaci. Skoro to vypadalo, že bez motoru dnes už jezdí jen ti opravdu nadupaní sportovci.
Nějak tomu coby stará tlustá bez kondice :-) nemůžu konkurovat. (Na posledních dvou bodech můžu do jisté míry zapracovat, ovšem mladší už asi nebudu...)
No, pokud si vyjedu sama, je to fuk. Na vyjížďkách, co organizuji já, nakonec i to tempo do jisté míry udávám já. Ale mám do příštích hromadných akcích o čem přemýšlet.
Ale když já ten motor tak strašně moc nechci... :-(
Neustupovat! Stupidním trendům se nesmí uhýbat. Na jízdě pomalu není nic špatně. Tři roky jsem jezdil na tříkolce s motorem, protože bez něj bolesti nohy nedovolovaly o moc víc jak 10km rádius. Požitek z jízdy z poloviny chyběl, požitek z dojetí nějak daleko zcela chyběl. Jakmile noha dovolil jsem sednul zpátky na kolo bez motoru. Zezačátku to vůbec nejelo, ale požitek z toho byl o hodně lepší. Jestli se ti do motoru nechce, nedělej to. Někomu to určitě vyhovuje, jakkoliv já to nechápu (měl hospodu, ale chodili mu tam lidi, měl kolo, ale musel šlapat...), a ten ať si jezdí s motorem. Ale podřídit se tomu kvůli tlaku okolí bys myslím litovala.
Díky za podporu. :-)
Po rovině je to celkem dobrý. Na to, že jsem pět let prakticky vůbec nejezdila, tak třeba na tom Moravském Poli jsem sice byla jednoznačně nejslabší kus, ale - doufám - pořád ne tak, aby to první půlku cesty ostatní nějak dramaticky obtěžovalo (a na druhou už jsem se trhla).
V krpálech Plzeňska to bylo sakra o něčem jiném. Tam už jsem byla totálně mimo a kdyby mi šlo hlavně o tohle, zas tak moc bych se motoru nebránila.
Jenže ke kolu se vracím hlavně s nadějí, že se vrátím k cykloturistice - a tam je závislost na zásuvce dost velký handicap.
A to v okolí Plzně nejsou žádné krpály, ale jen příjemně zvlněná krajina s občasným menším kopcem.
Pokud není z nějakého důvodu výkon a výdrž a člověk se chce podívat někam výš a dál, tak bez té přidané energie to asi nejde.
Já skoro nejezdil tři roky, dva a půl málo (a s elektromotorem) a půl roku po poslední operaci vůbec. To skončilo před třemi lety a krátce po tom mě motor přestal bavit a začal jsem zas jezdit vlastní silou (od 1.8.2020 mylsím). Letošní léto jsem stále citelně překonával výkony loňského léta. Nevěnoval jsem tomu nějaký vyloženě cílený trénink, nebylo cílem něco překonávat. Jen se snažím jezdit do práce a zpátky, zastaví mě náledí nebo nemoc (což je poslední roky prakticky celou zimu, jednou na mě někdo něco prskne a do jara se toho nezbavím). A firemní dobročinná soutěž o kilometry trochu motivace přes léto poskytne, ale to jestejné už čtvrté léto v řadě.
Pokud jsi jezdila jen minimálně pět let a teď se k tomu vracíš, dej tomu čas a brzo budeš zvládat dvakrát tolik co letos. Chce to jen nepolevovat a jezdit a ono to půjde.
Já teoreticky vím. Prakticky - mám práci, dům se zahradou, početnou rodinu a kamarády v převážné většině necyklistické. Tohle všechno stojí nějaký ten čas. Tj. na to kolo mi zbývá řekněme v průměru každá druhá neděle.
Až spraví Poříčí, mohla bych občas vyrazit do práce na kole - to by byla celkem solidní "tréninková dávka". Teď bych se musela v ranní a odpolední špičce motat s nízkou tříkolkou po Vídeňské apod. - a takový nadšenec zas nejsem.
Ale jo - i s tou každou druhou nedělí jsem o kus jinde než jsem byla zjara, to zas jo. :-) A nějaký výkonný cyklista jsem nebyla nikdy.
Tak když je někdo tak líný, že i na kole musí ležet, tak je jasné, že motor bude následovat jakmile to finance dovolí.
Když je někdo opravdu líný, ani motor ho nespasí, kilometrů najezdí minimum a rychle se vrátí do klimatizované plechovky... a kdyby to finance dovolili, pořídil by i šoféra... :-)
Určitě se najdou lidé, pro který má elektro přípomoc smysl bez ohledu na konstrukci kola, dokud aspoň trochu šlapou asi to zdravotní přínos má... a když nešlapou, pořád lépe, než kdyby mě ohrožovali autem... nicméně pořizovat motor jen kvůli okolí, to by mi přišlo jako totální prohra!
Já doufám, že budu lehokolo provozovat ještě dlouho bez motoru. S motorem bych nemohl závodit. A souhrn nadávek, co jsem letos slyšel při předjetí jednoho "závodníka" na posledním triatlonu, byla velká motivace! Silnička by mu sebevědomí tolik srazit určitě nedokázala. :-D
U tříkolky bych se té elektrice pro výpomoc asi ani moc nebránil, podobně jako na kole se zapřaženým vozíkem někde v kopcích. Přece jen je ta váha co se musí někam dostrkat o dost vyšší.
Máš recht, já jezdím na třikolce s vozíkem, tak mám motory pro jistotu dva.
To už je vyšší třída, ale to máš ještě co vylepšovat a doplňovat, auta mají motor na každém kole :-))
Já to přesně neporovnávala, ale myslím, že ta moje je dokonce malinko lehčí než byl kolouš.
Samozřejmě, vzpřímená kola jsou váhově jinde.
Záleží na materiálu z čeho je co postavené, ale v podstatě by tříkola neměla být lehčí.
Každopádně, pokud se uvažuje vliv hmotnosti na stoupavost, musí se vždy uvažovat nejen prázdné vozidlo, ale vozidlo + náklad. Takže 10kg kolo vs. 20kg kolo není dvojnásobek, při např. 80 kg užitečného nákladu (tedy jezdec + zavazadla) to vychází na 90 kg vs. 100 kg - což už není takový rozdíl, je to jestli pojedeš do kopce přibližně 9 km/h vs. 10 km/h. Na závodech se to asi pozná, ale na běžnou vyjížďku to nemá valný vliv.
Ale takhle to také nefunguje, tohle bude platit pro první stoupání, ale určitě už ne pro třetí čí páté. A s přibývajícím časem i po rovině se bude každé deko navíc výrazně promítat do času a rychlosti.
Pokud celou cestu jedeš výkonem, o kterém víš, že ho vydržiš až do cíle, nemá se co nasčítat. 10% je furt 10%.
Kdybys to chtěl jinak, tak tou o 10% nižší rychlostí pojedeš ten kopec o 10% déle, pokud do kopců jezdíš výrazně vyšším výkonem než jinde a máš tak limitovanou dobu, po kterou ten výkon vydržíš, tak díky té přidané váze vyjedeš 9 kopců než budeš muset zpomalit, zatímc bez ní bys vyjel 10 kopců než budeš muset zpomalit. Furt, bavíme se o přidání 10kg, to je zatraceně hodně. Placebo efekt toho, že kolo je pocitově těžší/lehčí, že se pod tebou ne/ochotněji hýbe, bude daleko větší a pro normálního člověka důležitější než přesná rychlost jízdy do kopce nebo čas, za který tam dojedeš.
A kde je vyšší spotřeba energie a tekutin?
Rozhodně je rozdíl a každý to snadno pozná pokud jede na 80 nebo už 90 % svého maxima, takže ti "baterky" dojdou podstatně dřív než o těch 10%.
Záleží na tom, co je to "výrazně". Na závodech může 10 % času být rozdíl mezi vítězem a někým uprostřed. Při běžné "civilní" jízdě je to fuk. Samozřejmě, pokud by chtěl člověk stíhat nějaký čas (například při jízdě ve skupině), může se stát, že se kvůli těm 10 % dříve utaví, jak říkáš. Pokud ale pojede svým tempem, znamená to akorát, že do kopce pojede o 10 % pomaleji (po rovině prakticky stejně rychle a z kopce často i rychleji), tudíž do cíle dojede max. o 10 % času později (nebo při stejné únavě v cíli ujede za den max. o 10 % menší vzdálenost). Takže pro běžné ježdění prakticky zanedbatelný rozdíl.
Jiná věc je samozřejmě to, jestli potřebuje ten vehikl tahat někde do schodů, nakládat do vlaku, na střechu auta atd., tam ta dvojnásobná váha je opravdu dvojnásobná.
Přesně jak říkáš, závodníci jsou posedlí každým gramem, protože to je jedna z mála věcí, kde můžou získat nějakou drobnou výhodu. Pro normálního člověka je to mnohem méně důležitá věc.
Kdysi jsem jezdil každý den do práce kopec, který měl cca 6% stoupání a když jsem se nechtěl úplně zřídit, celkem mi vyhovovalo šlapat ho 12km/h. Největší kopec na trase. Tak jsem počítal, kolik bych musel odlehčit kolo (při svojí tehdejší váze 64kg), abych na tachometru poznal rozdíl aspoň v tom největším kopci. Za viditelný rozdíl jsem prohlásil 0,5km/h, protože jak ty desetiny na tachometru skáčou nahoru a dolů, méně by člověk určitě nepoznal. No a pro zrychlení z 12 na 12,5 do 6% stoupání jen shozením váhy mi pro tehdejší kolo a tělesnou hmotnost vyšlo, že bych kolo musel odlehčit o 4kg. Váhání nad komponentami, co váží o 30g méně a stojí o 1000Kč víc najednou vypadá v téhle perspektivě hodně směšně.
A k tomu pohled ještě z jiné strany - pokud k ne úplně malé váze tříkolky přidám motor a baterii, nejspíš se dostanu za hranici toho, co dokážu vysmýkat po schodech nahoru domů a nějak to zmanipulovat na úzkých místech či naložit do auta.
No teda, to si dost dobrá, a to si stěžuješ na horší zdraví. Pokud tak neforemnou a těžkou věc musíš vláčet někde dovnitř a do patra, tak je dost na po váženou přidávat i deset deka. Už tahat 15 kg treka někakm po schodech je velký vopruz, nedovedu si představit něco většího a těžšího a to ani toho treka nikam netahám. Parkuju v přízemí domu a neskutečně mě štve, že s ním musím projít přes dvoje dveře.
Rozhodně bych hledal jinou možnost uložení.
Na horší zdraví jsem si snad nikde nestěžovala, ne?
Já zdravím přímo kynu... :-(
Trojkolka má proti treku tu výhodu, že se nekácí. Takže ji prostě chytnu za nosič a po schodech vytáhnu nahoru. V principu stejně jako když táhneš kočárek s děckem - v tom mám celoživotní trénink. Ne tak úplně do patra, prostě po asi osmi schodech ke vstupním dveřím. Nejtěžší je ji přesně nasměrovat, aby prošla dveřmi, protože tolerance je jen malá.
(Bydlím v baráku sama - fakt nebudu hledat jinou možnost uložení než u sebe doma. :-)
Sice máš letitý trénink a cvik, ale já bych nejspíš uvažoval o ližinách a elektrickém nebo alespoň o ručním vrátku :-)
Ne, tohle je úplně v pohodě. (Teda kdybych přidala motor a baterku, tak už to tak úplně jistě nevím. Hlavně to nakládání do auta, kdy to musím opravdu zvednout.
S vrátkem bych to nepřeháněl, ale kolejničky by byly fajn (pokud jsou to tvé soukromé schody jak jsem vyrozuměl).
Osobně teda všechno podobného ražení rovnou vynáším, protože přední kola nemají žádnou možnost aretace zato mají neustálou potřebu se o schod stáčet na všechny možné strany. Jak směrem ze schodů, tak směrem do schodů. Takže varianta "kočárek" není moc životaschopná. Leč asi na tom budu fyzicky zdatněji.
Ale proto ty vodicí kolejničky...
Jo, to jsem psala, že nejtěžší je, to správně nasměrovat. Ale když to na začátku přesně srovnám, vytáhnu hladce.
Schody jsou to sice mé soukromé, ale přece jen po nich častěji chodím než tahám tříkolku a hlavně mi po nich občas chodí i jiní lidé. A vím o jednom místním, co špatně došlápl na schody s kolejničkou a skončil dole s otevřenou zlomeninou.
"... žádnou možnost aretace ..." kdybys měl při zdi žlábek, co by do něj mohlo spadnout jedno přední kolo, byl by problém vyřešený.
Je ale možné, že bydlíš ve věži, kam vedou schody točitá. Spirálový žlábek současní klempíři (Favorite?) zhotovit nedovedou ...
Tučňák neprojede pro šířku 90cm futrama, takže by musel mít ty metrové nemocniční. Co z toho vyplývá? Ušetři za žlábek na něco jiného :-D
Bo pokud si dopředu dát širší náboje, které nebudou z výroby letmé, a tak je normálně stáhneš matkama na ose, tak budeš mít stejný problém, i když Tě trvanlivější výplet bude konejšit.
Jsem na tom ještě o schod hůř. Vyndávání trojkolky ze sklepní chodby pod schody je kombinace "tetris" a "ježka v kleci". Pochopil jsem dobře, že Ty táhneš trojkolku zadkem napřed? Já musím opačně. Levou rukou držím levé přední kolo, pravou levý pedál. Táhnu stroj jen po zadním kole, protože abych se vyhnul zdi na konci schodiště, musím předek hodně naklonit. Do uzamykatelného sklepa uklidit nejde, neprojde dveřmi. Naštěstí je tak ohyzdná, že ji za těch dvacet let nikdo "nechtěl" :-).
... a parkovat ji pod plachtou před domem (jako parkují motocykly) by nešlo?
Nebij mě!
Určitě by to šlo, myslím, že pravděpodobnost ukradení nebo poškození je stejná jako u motorky.
Ta pravděpodobnost je mnohem menší, některé motorky jsou drahé, můj stroj je proti nim bezcenný. To uklízení trvá pár minut, ale je docela fyzicky náročné, a tak si namlouvám, že alespoň nemusím do "fitka" :-).
Tady spíš hrozí, že ji někdo ukradne jen tak z blbosti, aby si na ní zkusil zajezdit. Jinak je to pro zloděje neprodejné.
Hele, draku, a to pokaždé tu svoji tříkolku odstrojuješ?!? Máš to nabalené tak, že pod tím ten stroj není ani vidět :o)))
bezcenný to není a proti motorce se naopak snáze krade a pátrání prakticky nehrozí.
bezesrandy, dokud je to alespoň ocelový, vždycky se to dá hodit do šrotu, kolečka se hoděj na vozejk k vybírání popelnic atd atd...
Z práce mám dokonce zkušenost s lidma, co napřed něco "otočej" když je šance a pak teprve přemejšlej, k čemu to pude použít, kolega takhle přišel i o zrezlou skobu ve zdi na kterou si věšel rukavice =-O
Draku, dle mého děláš dobře.
Kolo jsem měl vždy v pokoji. Poté co mi ukradli mého prvního horáka (1995,vymáčklé okno - přízemí+ evidentní neochota policie jít po konkrétním člověku) jsem nakonec kolo zamykal k radiátoru...
Dnes kolo absolvuje ty naše čtyři patra na rameni, ale už nezamykám...
Tady si musíš vybrat. Jezdit sama a pak přídavný motor neřeš. Ale pokud se chceš občas svézt s nakoláckou partou, pak je motor jediná volba. Zvláště pak když nemůžeš trénovat podle potřeby.
Ne, s nákoláckou partou se určitě jezdit nechystám (krom nějakých drobných "odnoží" typu Moravského Pole :-). Ale ráda bych se vrátila k "slehům", kde mě ovšem ten obrovský nárůst motorizace dost překvapil.
Keď sa pozriem na fotky zo zrazov, tak hodne je nad "cent" nie "docent". Ťažko sa zhadzuje z vlastnej váhy, jednoduchšie je pridať motor. Samozrejme treba vynechať zdrav. problémy.
No, právě. Před těmi pár lety, co jsem naposledy trochu víc jezdila, si občas pořizoval někdo elektrokolo, aby tím nějak kompenzoval zdravotní problémy. Případně se pořizovalo manželce, aby se dorovnala výkonem na manžela a tak. Prostě pomoc pro "slabší kusy", aby stačili těm silnějším.
Teď si lidi pořizují elektrokolo spíš proto, aby stačili těm, co už je mají.
Motor není jediná volba!
Když vytrvá a bude jezdit, tak se jí rychlost zvedne. Samozřejmě každý máme někde limity, ale pokud dlouho nejezdila, má obrovský potenciál pro zlepšení...
Kupovat motor jen pro to, abych mohl jezdit s někým, komu nestačím ani na mě nepočká, no to by mě mohlo... :-)
Kde vidíš že píšu, že někdo nepočká? Zeptej se Ivči, jak ta vyjížďka probíhala. A pak teprve suď. Nebudu to tady rozmazávat...
Tak tam byly podstatně humornější momenty než to, že jsem si vyrazila na vyjížďku s lidmi na úplně jiné výkonnostní úrovni. :-)))
Jako když jsme byli schovaní pod mostem před deštěm a zřejmě v době, kdy jsem si oblékala bundu, se zavelelo k odjezdu, což mé nahluchlé ucho nepostřehlo a než jsem zareagovala, už nebyl nikdo v dohledu.
A stejně jsme se pak u Penny našli.
O tohle nejde, já celkem nepotřebuju, aby se na mě čekalo. Vždycky se umím v nejhorším dostat zpátky, když už ne tam, kam jsem původně mířila. (To se mi zas zadařilo v té Plzni a byla by to taky moooc pěkná historka.)
Prostě mě jen překvapila ta "motorizační změna" cyklistiky a protože na toto téma tu byl před pár dny hovor, tak jsem navázala. To nemělo být konfliktní téma.
V sobotu cestou do Veselí nad Moravou mě jedoucího na tříkolce předjížděly dva kluci na silničkách v 30 km/h na rovině. A jeden mi povídá "jede ti TO rychle". Odpověděl jsem že přece mám nohy.
Kdyby řekl raději jedeš rychle rozhodně by mě tak nenaštval, jako když si někdo myslí že TO jede tak nějak samo nebo s motorem. Z použití motoru mě taky často obviňují když nestačí s dechem ( ale já jsem tady ten astmatik). Abych řekl pravdu už mě všechny ty "baterky" serou. To je furt kde TO má motor, ono TO nemá motor?, nebo proč si na TO nekoupíte motor?
Už aby se ochladilo na cyklostezkách vylidnilo a konečně jsem začal potkávat opravdové cyklisty. Co se nerozmočí po pár kapkách deště a neumrznou když je venku 5 stupňů ještě.
A krásný den všem.:)
Vytrénovat se z nuly na nadupaného sportovce trvá prý asi dva roky. Takže se netrap, že nejsou výsledky hned. Na druhou stranu, právě na začátku tréninku máš nejlepší poměr cena/výkon: výrazné pokroky za relativně málo úsilí, skvěle to motivuje. Nejpozději příští rok budeš mít kondici, při které nebudou skupinové vyjížďky žádný problém.
Hlavní přínos motoru je v tom, že za tebe oddře ty nejnáročnější úseky, které bys jinak nevyjela. Jenže to je zároveň past: bez těch náročných úseků se žádný trénink nekoná, takže na tom budeš pořád stejně.
ty náročný úseky přece nejsou pro trénink vůbec nutný, spíš ho narušujou...
Moje zkušenost je jiná. Dokud jsem se vyhýbal náročným úsekům (ne motorem, ježděním po rovině), na nějakou fyzičku jsem se dostal, a nebylo to špatné. Ale když jsem se jim přestal vyhýbat, odemklo to úplně nový level. Co dřív bylo nenáročné je teď zadarmo. Co dřív bylo hodně náročné je teď jen takové trochu zpomalující. Nemyslím si, že bych se na stávající fyzičku mohl dostat bez toho, že bych nějaké procento ježdění věnoval náročným úsekům.
Už z principu, když se budeš vyhýbat kopcům, pak kopce nenatrénuješ. Po rovině jezdí lehovehikly prakticky samy, do kopce je to dřina... ale na rovině natrénuješ jen tu rovinu... ;-)
A to píšu, přestože kopce nesnáším a jak můžu, tak se jím vyhýbám. Nicméně to, že jsem letos triatlon v Litomyšli zajel s lepším časem než předchozí roky, může souviset s tím, že do léta byla rozvrtaná cyklostezka podél řeky a já musel do práce přes hnusný kopec...
Ale já se netrápím, já jsem se svým výkonem vlastně spokojená. :-) Před pár týdny jsem měla ještě problém udržet na rovné silnici rovný směr, dnes na tom celkem suverénně jezdím. Když řeknu v práci, kolik km jsem za víkendovou vyjížďku urazila, jsou z toho vedle i kolegové ve věku mých dětí.
Jasně, ve zdejším prostředí jsou ta měřítka jinde, ale že bych se tím trápila, to fakt ne. :-) Ale že se ve své věkové kategorii budu bez motoru cítit div ne jako poslední Mohykán, to jsem ještě tak úplně nevstřebala. :-/
Já ti nevím, já jsem s lehokolem pro zdejší okolí zřejmě takový unikát, že mě stejně nemají s čím srovnávat bez ohledu na věkovou kategorii. Nakonec ani já jsem jiné lehokolo už hodně dlouho nepotkal.
Čekal bych, že s lehotříkolkou na tom budeš podobně? To běžně potkáváš lehotříkolky s motorem nebo to srovnáváš se zábradlím?
Ze zábradlí totiž na tebe budou dál koukat shora ať budeš mít motor nebo ne... ;-)
Já ji mám pár týdnů - ještě jsem neměla příležitost něco "běžně potkávat".
Ale byla jsem po párleté přetržce na celostátním slehu, takže to, co srovnávám, je situace před těmi řekněme pěti lety a teď.
Budou ze slehu fotky, nevíš?
Jel jsem tam, abych se od Azubáků dozvěděl všelicos o kupované tříkolce a abych si pár strojů vyfotil. Nabíječku jsem s sebou neměl (z domova jsem jel s nabitým), ráno bylo hezké, slunečné, leč telefon mrtvý
Něco je na facebooku.
https://www.facebook.com/groups/256105249016513
Tak motor na trubce i s baterkou Ti můžu půjčit, tak 12kg, moje zelektrifikovaná tříkolka váží určitě přes 35kg. Je to docela znát na schodech českých drah, když jsem neelektrifikovaného naloženého tricona tahal za zadní kolo nahoru nebo ho držíc za zadní kolo spouštěl dolů, to bez přidržování zábradlí jde docela o hubu. Odhadem určitě přes 40kg, možná i 45kg, které táhneš po schodech bez možnosti nějakého přibržďování, kdy je bagáž nad zadním kolem, že. Ještě na tom zapracuju šedou mozkovou kůrou.
Tak s koloušem jsem to řešila stylem - sundat bagáž, vyběhnout s ní schody a vrátit se pro kolouše.
Pokud je člověk sám, je to trochu napínavé, zda po té bagáži neskočí někdo dřív, než vytáhnu kolouše, ale už ve dvou je to celkem funkční logistika..
Přesně takto to dělám s Mini, ale Tricona už vezmu do teplých a táhnu nahoru dolů, bo je menší pravděpodobnost scizení bagáže než zmrzačení :-D
Z vlaku a do vlaku sám vykládám natřikrát, přehnutý tricon, síc a brašny. Docela shodné jsou reakce železničního personálu :-D
Tříkolku mi i nechtěli vzít do vlaku, zlaté Německo nade všecko, bo co to je, a musel jsem odkázat na přepravní řád, kdy jsem teda netušil, jestli podle písně Řiditel autobusu vůbec něco takového české dráhy mají a naštěstí průvodčí pln pochopení nic takového hledat se ztrátou času nechtěl.
Po včerejší prakticky celodenní vyjížďce nový poznatek - na delší trasy to asi přece jen potřebuje opěrku hlavy. Křeče z nohou jsem už vytřepala, ale krční páteř pořád trochu protestuje.
Možná by sta čilo upravit sklon sefačky, pokud to jde.
Jde, mám ji položenou téměř na maximum. Ale po všech jiných stránkách mi ten sklon vyhovuje, takže bych to měnila nerada. Taky nevylučuji, že mám možná sedačku o číslo menší než by bylo záhodno, což se u strojů z druhé ruky občas stává.
Každopádně se mi zatím osazení nějaké té opory krku jeví jako nejjednodušší možnost.
O opěrku se za jízdy nedá moc opírat, ale zabraňuje prudkým pohybům hlavy vzad při přejíždění terénních nerovností a z toho plynoucího přetížení svalů krku na vyrovnávání toho pohybu. A ten sklon sedačky samozřejmě pomůže také hodně.
Hloupost, o opěrku se můžeš normálně za jízdy opírat.
přesně tak, i v autě si opěrku seřídíš aby plnila svuj účel. na tříkolce to není taky problem.
Tak dobře, opírat se můžu, ale moc často to nedělám a když tak ne moc dlouho. Asi to bude tím, že moje tříkolka není vzadu odpružená. Pouze tlustou pneumatikou nafouklou na 4 atm. Takže nepobere moc vibrací od cesty. A trochu z toho bolí hlava.
Mám celopéro tříkolku a opěrku hlavy jsem nepoužíval tak moc, až jsem jí odmontoval, aby nepřekážela při pronášení futrama.
I při jízdě po hlaďoučkém asfaltě to nepříjemně vibrovalo (což přenášeno přímo na lebku nic moc) a při šlapání tahala za hřívu jak jsem mírně pohyboval hlavou.
Opěrka v autě je především bezpečnostní záležitost, když ti někdo najede do kufru, nebo naopak když padneš do sedačky zpátky po nárazu do stromu, aby sis nehnul s krkem při prudkém záklonu přes horní hranu opěradla. V žádném autě jsem nikdy nejezdil s hlavou skutečně opřenou.
Tam je spíš problém s přilbou. Pokud se výška nastaví na zátylek, tak to moc smysl nedává a když se opěrka zvedne, tak se hlava vrtí na hraně přilby, což není zrovna ideál. Tož si vyber.
Proč nedává smysl nastavení opory na zátylek?
Hlavní účel opěrky je, když do Tebe někdo trkne zezadu, tak aby hlava neodpochodovala někam v dál. Spíš by to chtělo pocvičit, potrénovat aby se celé tělo zpevnilo. Je jasné, že když sis několik let válela hyždě doma, tak tělo povolilo. Tak teď nefňukej a makej.
No dobře, ale proč teda nemá smysl nastavení opory na zátylek? Tam už to k tomu, aby hlava neodpochodovala stačí - když teda přijmu teorii, že je opěrka kvůli tomu, kdyby do mě narazilo zezadu auto. (I když si myslím, že na nízké trojkolce bych v takové situaci byla pod tím autem už dávno slisovaná celá a hlava by neměla kam pochodovat - tenhle význam to má spíš v autě.)
U té tříkolky mi jde víc o to, že mi vyhovuje mít hodně položenou sedačku a že v této pozici držet hlavu vzpřímeně mi prvních řekněme padesát-šedesát kiláků nevadí, čili do soboty jsem na to nepřišla, ale od určité hranice už jo. Je to dlouhodobá statická zátěž a nevím, jestli zrovna tyhle svaly jdou nějak namakat a zpevnit, aby jim to nevadilo - a vlastně ani jestli by to mělo smysl.
Buď zvednutí sedačky nebo doplnění opěrky mi přijde logičtější.
Nemám sice tříkolku, ale leháče, a na něm opěrku mám. Nevozím helmu, nesluší mi, ale hlavu si občas opřu. Opěrku mám za hlavou tak, že se o ni opřu jen v lehkém záklonu hlavy, na rovině běžně používám.
Jednak to opření na zátylek není moc pohodlné a potom jak jsem už naznačil předem, ta odstředivá síla udělá svoje. Do vzorců pro výpočet se zadává rychlost a taky hmotnost. V případě, že by byla hlava dutá, tak by to nevadilo.
Aha... tak mně to naopak pohodlné přijde. Vlastně i na případné noční přejezdy autobusem vozím takovou tu podkovu kolem krku, která podepírá zátylek.
(A ne odstředivá síla, ale setrvačná a tím pádem ne rychlost, ale zrychlení ;-)
Jaká odstředivá síla?
Rychlost a hmotnost se zadává do vzorců pro HYBNOST.
To je takové to kdo koho přetlačí a odtlačí, řachne-li padesátikilová cyklistka v padesátikilometrové rychlosti do dvoutunového auta, které se plazí rychlostí 1 km/hod. Ta cyklistka bude mít větší hybnost. (50 x 50 > 2 000 x 1).
Asi máš na mysli setrvačnost.
Snažme se prosím ty termity používat nikoli matoucím způsobem. ;-)
Pro případ, že by to přetlačování chtěl někdo zkoušet, bych pro sichr upřesnila, že by to platilo jen při dokonale pružném rázu.
Jak auto, tak cyklistka mají nějaké ty deformační "zóny" - a jen u auta se dá příslušný díl relativně snadno vyměnit, případně vyklepat. :-)
Myslím si, že hlavní smysl opěrky je v tom, že se o ni můžu jednou za pár minut na chvilku opřít a tím z nonstop statického zatížení krku udělat něco dlouhodobě snesitelného. Moje opěrka je celkem tvrdá (miralon na dřevě) a zadní kolo neodpružené, dlouhodobě na ní ležet jde jenom na dokonale hladkém asfaltu nebo při pomalé jízdě do kopce.
Ano, nejspíš by jen příležitostné spočinutí mohlo stačit. Fakt jsem do nějakých šedesáti kiláků nepocítila žádný problém. Teď je to po dvou dnech rozhýbávání pětikilovou kettlebellí (nebo pětikilovým kettlebellem?) už fajn, ale ještě včera nic moc.
Jinak - tu (ten) kettlebell můžu fakt maximálně doporučit (pravda když ji u mě někdo vidí v kuchyni a já mu vysvětluji, že ji používám proti migrénám, působí to trochu "vzláštně" :-)))
https://www.youtube.com/watch?v=C18IaKZeRDM
Eco trike na 20" kolech má, stejně jako i ostatní trojkolky od AZUBu, nosnost 125 kg.
Jakou má, dle Vašeho názoru, přetížitelnost (bez deformace)?
Děkuji, Pavel
Mám dojem, že někde v nějakém zákonu je, že takováto nosnost, kdekoliv, musí vydržet 10% navíc.
To by mě zajímalo, ve kterém zákonu jsi to viděl?
V datasheetu elektronických součástek zpravidla bývá sekce Absolute maximum rating, což jsou mezní hodnoty, které by ještě neměly vést k poškození, ale většinou už tam bývá poznámka, že dlouhodobé vystavení těmto hodnotám může zkrátit životnost...
Když uvedené hodnoty překročíš (byť nepatrně), výrobce za nic neruší, může se stát cokoliv. :-)
To, zda a jakou rezervu si výrobce v deklarované nosnosti nechává, je podle mě čistě na něm. Oni taky musí počítat s nějakým rozptylem parametrů (všechny kusy se nepodaří stejně dobře) a třeba u čínských výrobků může být realita i mnohem horší než deklarují... :-)
Abych citoval, to chceš po mně moc. Ale jak píšeš níž, je (nebo bylo( to proto, že kdyby se vyskytla situace, na kole po vjetí do rigolu, měl by výrobek vydržet těch až 10 % navíc. A nejednalo se jen a pouze o kola, bylo to na vše. Ale je i možné, jsem stará škola, že EU a podobné zavedly, že tolerance funguje jen směrem dolů.
Plácneš úplnej blábol a v reakci na dotaz na zdroj si kopneš do EU. Ty nejsi stará škola, ty si prostě ubožák.
Asi bych se ptal primárně Azubu, oni musí vědět, jak k tomu číslu dospěli a zda tam mají nějakou rezervu.
Jestli vážíš víc, to bych se docela bál. Přecijen nejde jen o statické zatížení, ale i to, co se stane při projetí dírou, přejetí obrubníku a podobně.
Mně rám Azub Ibexu 2009 před lety prasknul a to mám jen 80 kg a jezdil jsem nalehko... akorát těch naježděných kilometrů bylo prý už příliš...
Každý rám jednou praskne, s tím se musí počítat a kontrolovat to.
Brahmo Brahmo, kolikkrát jsem to zde říkal-> každý Alu rám!
Ocel lze navrhnout s neomezenou životností.
(ale co vím nikdo to nedělá, on by to nikdo nezaplatil)
(Prosím - není míněno jako osobní útok, jen mi to přišlo krásně zvukomalebné)
Mně už prasknul ocelový rám pod sedlovkou a ocelová vidlice v horní mufně jedné nohy. Asi nebyl navržený na nekonečno, nebo jsem ho moc namáhal. Jo a také mi upadl horní úchyt nosiče a zadní brzdy na rámu, když jsem na nosiči vozil syna do 2. třídy do školy. Jen kousek, asi tak 1.5km.
ok, beru. následuje přednáška...
Favorití rám praskl kamaradovi (pod dvoupáčkou), mně Favo vidlice, manželce praskl hi-ten Anlen.
Odtržení plechu z.brzdy(a nosiče) jsem zažil na dunajské stezce, dojel jsem s nosičem chceným popruhem (a bez brzdy) 300km domu.
To co jsem napsal o rozdílu ocel/alu je (aplikované) z nauky o materiálech a pružnosti+ pevnosti, jedná se o rozdíl pružné deformace v alu slitinách a v oceli. Pokud to řeknu velmi hrubě, ocel "relaxuje" (vakance v atom mřížce se vrací) kdežto alu se vakance poskládají a jsou zárodkem (obvykle únavové) trhliny
shrnutí: pokud je ocelový rám navržen bez vrubů koncentrujících napětí, svary jsou řádně tepelně ošetřené může na něm únavová trhlina vzniknout pouze z poškození.
Alu má (velmi prasácky řečeno) zásobu pružnosti a ta se v místech s největším zatíženám (nebo vrubem) po nejakém čase vyčerpá. Pokud jsi u ocele v rozumných mezích zatížení (mimo pl. deformaci) zato zásoba se nevyčerpá.
ad utržený plech nosiče: vznikl přetížením, to je jiná trhlina... nevozil jsi na něm těch max 15kg, viď? no...ani já :-)
Moje vidlice praskla (únavově) od vrypu na přechodu plechová patka/ šavle vidlice.
běžný favo byl z materálu 11523, což je klasická uhlíková ocel (tj nelegovaná) která má z hlediska únavy (i stat. pevnosti) v porovnání s např 15 130 (25CrMo4) o poznání slabší vlastnosti.
jen pro jistotu: ano i ocelové rámy (i cr-mo) praskají.
celá ta moje přednáška je jen takový povzdech nebo spíš osvěta- není každý strojař. Ač to tak možná vyznělo, opravdu na Tebe neútočím a beru argument "viděl jsem prasklé ocelové rámy"
Jen těch prasklých alu rámů je (dle mého) víc... a já se snažím napsat proč.
pěkný večer a omlouvám se za zabordelení vlákna.
Každý ne!
Existuje možnost, že ho ohne kamion dřív, než stihne prasknout... :-/
A s tou kontrolou, jakým způsobem a jak často bys chtěl rám kontrolovat, abys problém spolehlivě zjistil DŘÍV než ten rám praskne?
Zatím to vždy bylo slyšet. Je třeba udržovat kolo tiché, aby samo nepraskalo v nějaké blbosti. Pak to prasknutí uslyšíš dříve, než to rupne úplně. No a také potřebuješ štěstí. Já jsem to kolo s prasklou vidlicí dovedl domů pěšky. Když jsem pak uvolnil rychloupínák předního kola, tak jedna noha vidlice upadla. Ráno jsem s ní sjížděl 50 kopec do práce.
Tak u toho Ibexu určitě nic zvláštního slyšet nebylo, prostě se rám začal při jízdě skládat jako by na něm byl kloub. Celé to trvalo možná 15 sekund, kdy jsem sice nechápal, co se děje, ale stihnul jsem zastavit. Dodnes nechápu, proč se to stalo zrovna na rovném hladkém asfaltu v nízké rychlosti... evidentně štěstí. :-)
Na klasice se většina trubek do značné míry zálohuje, takže kolo zůstane po hromadě, tam se pak prasklá trubka může akusticky projevit.
Ale tou kontrolou pak stejně zjistíš, že rám už je prasklý, nikoliv že se prasknout chystá!
dost často se dají na rámu najít místa kde se začínají tvořit trhliny - pouhým pohledem.
může se projevit i zvukově.
spíš si něčeho takového všimnou "leštiči" než uživatelé.
viz bike forum a vlákna "prasklý lak nebo rám", "praskly (např cube)"
příklad:
https://www.bike-forum.cz/forum/praskly...
https://www.bike-forum.cz/forum/pells-praskly...
Taky mám dva takový
https://www.bike-forum.cz/foto/detail/57134...
https://www.bike-forum.cz/foto/detail/75013-tak...
:-( blbý přijít o výlety...
Rám se koupí nový a komponenty přeskládají, to je hned, horší sou věci co musí srůst.
ale toto nebyla destrukce. Pokud jsi v stavu "tahni a srůstej" přeju úspěšné srůstání.
´sem se Honzy G. ptal, od něj mám tu hodnotu 125 kg. S ´pár kily navíc´ nechtěl mít nic společného
Ono je to o dynamickém namáhání, takže zkusím dotaz k popovickému statikovi (umí-li i dynamiku)...
No tohle jméno jsem měl spojené spíš s marketingem, možná by se v Azubu našli jiní odborníci...
Nicméně co si vzpomínám na minulou práci, tam se taky na papíře slibovalo kde co a v okamžiku, kdy to někdo chtěl vidět v praxi, se začali všichni potit, hledat výmluvy a nabízet slevu, protože by při mezních parametrech prošel možná jeden kuse z deseti... ;-)
20 tricon + 100 jezdec + 20 bagáž + 7kg vody a na váze v obchodě bylo zhruba 150kg a ujel jsem tedy se seštelování Tučňákem díky jednomu bdělému oku Pepíčka 650km polem nepolem.
Tipuju, tipuju tedy přetížitelnost asi 30% k mezi zhroucení. Ostatně hláška z Azubu o 70000km do zlomu hliníkového rámu ve sváru je tu taky docela profláklá. Viz. třeba Radek.
Ostatně ještě před zhruba 7 lety se tu psalo o elektromotorech nejlépe jen do ocelových rámů, bo ty nepraskají únavou při "bouchnutí" průchodu magnetického pólu kolem cívky vinutí.
Ale nemusím tu plácat stěží dohledatelnýma citacema, bo když budu jezdit po vodorovné skleněné desce, tak budu mít jinou životnost, pokud budu jezdit přes obrubníky :-D
Tříkolku jsem zatím odpískal.
Vrátím se k ní, až se zbavím cca 10 kg balastu, popř. až synek nastoupí do nějaké svařovny, kde by mis mohli ocelový rám svařiti
Ocel, anžto pocházím z města uhlí, železa a oceli (i nerezové), není se snad čemu divit.
Jedna věc je povolené zatížení a druhá jsou podmínky použití. Enduro ráfek kategorie 4 s povoleným ztížením 130 kg asi vydrží víc než trekovej ráfek kategorie 2 s povoleným zatížením 140 kg.
Ještě odkaz na tu kategorizaci.
https://www.dtswiss.com/en/support/astm...
No a u toho ráfku je třeba také pamatovat na stav výpletu. Jsou všechny dráty stejně napnuté a správně napnuté? Kdy jste si naposled na ty dráty sáhli a zkusili, zda není některý drát uvolněný? Zda ten výplet díky uvolnění už nevrže.
To je údaj co udává DT Swiss u ráfku coby komponentu. Že to předpokládá dodržení definovaných parametrů výpletu mi přijde tak nějak samozřejmé
Paní tříkolkářko, páni tříkolkáři - kolik to vaše posouvadlo váží?
Děkuje vám nepresident Pavel
Vážila jsem ji, když jsem ji přivezla domů a bylo to nějakých jednadvacet. Ovšem už jsem na to postupně přidala nějaké ty držáky na vybavení a tak... Ale doufám, že ty v úhrnu víc než kilo nedají.
... bych si pro ni ("sekáčovou") měl tento týden zajet, tak dumám, kde ji budu garážovat ...
Některá z azubího bazaru nebo nabídka odjinud?
Já ji mám doma na chodbě a překáží mi tam teda fest. :-)
Parkuju přeloženou v kóji na paletě pilinových briket zajištěnou na vrutu samodomo věšáku na nářadí vedle hrábí obloženou jinými druhými věcmi stejné kategorie podle manželky zvaných nepotřebných :-D
Máš výhodu těch bubnů, kotouče by takový skladování asi nenesly úplně dobře...
Stojí to na kloubu, kola jsou ve vzduchu.
O to nejde.
Bubny jsou z principu uzavřený, zatímco kotouče tu brzdnou plochu vystavují okolnímu světu.
Ze zkušenosti vím, že takovýhle skladovací kumbály umí produkovat hromadu prachu, kterej umí být i překvapivě mastnej když na to přijde.
Nemůže být žádný problém, v podobné poloze už mnoho let skladuju dvě kola s kotoučema a naprosto žádný problém. Jen při ukládání na stojato do dost úzkého prostoru je nutné si dát krapet pozor na kotouče a páky, jinak naprosto pohoda.
21 to ještě jde, jsem si myslel, že přece jen o nějaké kilo víc, a když vezmu co váží moje jedno i druhé kolo, tak to není zase tak hrozné.
Tak jsem v jiném vláknu narazil na odkazy s obrázkama tříkolek vybavených opěrkama hlavy. A ano, opírají se o ně zátylky :-D
https://www.icetrikes.co/e-assist
https://www.hpvelotechnik.com/en/recumbent...
Nenašel jsem.
Tak jako tak bych v tomhle směru ale profesionálním promo-materiálům nevěřil.
Ty si zobrazuješ weby bez obrázků? Ostatně na Tebe se obrátím ještě kvůli prodloužení spojkama mého rohloffího řetězu.
Popravdě, tříkolku bez opěrky (výška se dá nastavit podle toho, zda jezdím v přilbě nebo bez) pro jizdu delší než hodinu, si nedovedu představit.
Kdo jí má, ví o čem mluvím ;-)
Na tříkolkách jsem se najezdil hodně a opěrku jsem nikdy nepotřeboval.
Na lehokolech jsem opěrky kdysi trochu používal, když jsem měl hodně zakloněné sedlo a nebyl na něj zvyklý. Ale na každém kole, na které jsem si ji kdy dal, pokud jsem na něm pak jezdil hodně, přestal jsem ji potřebovat. Příslušné svaly časem posílily a bylo po problému. Naopak žduchance od opěrky na hrbolech začly jít na nervy.
Hodně lidí opěrku chce/potřebuje, ale není to tím, že mají tříkolku. Není to ani tím, v jakém úhlu mají sedlo. Je to člověkem. Na tom samém kole ji jeden potřebuje a druhý ne. A žádná z těch dvou variant není správně ani špatně. Každý ať si to uspořádá tak, jak to vyhovuje jemu. Proto konec konců máme lehokola - odmítli jsme se smířit s názory cykloprůmyslu na to, jak mají podle nich na kole jezdit všichni stejně.
Tak jistě, kolik různých lidí, tolik různých názorů. I já mám na tříkolce najeto dost kilometrů. Užití opěrky je trochu jiné, než uvádíš. Skutečně pri aktivní jízdě, nebo zatáčkách se nedá fixovat hlava opěrkou. Ale cestování se neskládá jen z aktivní jizdy. Jsou tam pasáže, kdy jedeš z kopce, po rovném, čekáš třeba na semaforech. Je toho hodně. Např. já si rád večer, když už stan stojí, čtu a nejlépe v sedě na tříkolce. Ostatní kluci si vozí židličky ;-D. Konec konců, kdyby opěrka neměla smysl, Azub by jí nenabízel.
A proto si skutečně nedovedu představit, že bych opěrku neměl.
Myslíš, že jsem nikdy nejel dlouho rovně po dobrém povrchu, nikdy nečekal na semaforu, nikdy neseděl na tříkolce v kempu? Všechno to v pohodě jde bez opěrky. A zrovna Azub má na všem sedla tak vzpřímená, že na jejich strojích už tuplem bez opěrky.
To neznamená, že ve vláknu o sdílení zkušeností s někým, kdo má tříkolku nově a ptá se co dál napíšu, že opěrku si kupovat nemá, protože s opěrkou si to nedovedu představit. Stejně jako nenapíšu, že si to nedovedu představit bez ní. Oboje je zavádějící. Pokud mám nějakou zkušenost jak zjistit, jestli bude opěrka víc pomáhat nebo víc škodit, podělím se o to. Nemůžu vzít svou osobní zkušenost a napsat to kategoricky jako jedinou představitelnou variantu. Respektive můžu, ale musím se smířit s tím, že někdo jiný bude protestovat :-).
Popravdě , moc ti Jirko nerozumím. Připadá mi to diskuze o ho.. ě.
Zkusím ti po pořádku odpovídat. Nemyslím si, že by ty jsi nikdy nejel po rovině, nestál na semaforech, nekempoval. Jsou to pouze příklady, kdy jako např. opěrku využívám. Je to jako z blatníky. Použiji je jen opravdu někdy (celou dobu mi jen zvyšují odpor a ničí estetiku), nedovedu si však jízdu bez nich představit a všem je doporučuji. Na zvážení dotyčného je, jak se rozhodne.
Opěrku jsem zadal v nabídce Azubu a namontoval na Azubem připravené pro ten účel návarky. Stejně jak ty blatniky ;-). Jaký je sklon jejich sedadel, jsem neřešil. (je proměnný, palec nahoru).
Opěrka se dá použít - pomáhá, v žádném případě neškodí.
Opěrka není jediná kategorická varianta. Jen, a budu se opakovat, si nedovedu představit, bez ni dnes jezdit na trikolce. A proč?
.
Máš pravdu pouze v jedné věci. Bylo asi unáhlené napsat "určitě si ji pořiď".
Jinak ale souhlasím se Zázvurem. Taky jsem začínal na tříkolce bez opěrky. Myslel jsem si, že polohovatelné opěradlo bude stačit a taky z počátku stačilo. Opěrku jsem vyráběl a montoval jen proto, abych jízdu s opěrkou vyzkoušel. Ano, stále se opírat hlavou nelze, ale v případech, které popsal Zazvur ji využívám taky.
Abych to shrnul, tak využití opěrky je ryze individuální záležitost. Ifče bych dopručil vyzkoušet jízdu s opěrkou a rozhodnutí je jen na ní. Za sebe můžu říct, že nemít opěrku lze, neb sama jízda na tříkolce je super, ale s opěrkou je to pro mě bonus navíc. Mám během deseti let rozestavěnou třetí tříkolku a bez opěrky nevyjedu.
A ještě jedna důležitá věc týkající se opěrky. Na tříkolce opěrka slouží opravdu jen pro příležitostné opřeni, oproti autu, kde je ryze bezpečnostním prvkem. I na tříkolce může částečně přibrzdit hlavu při nárazu zezadu, ale konstrukčně na to zřejmě nebude stavěná.
Tak mi doručili delší šlapák a tu překvapení, bo nový držák má o 2mm větší průměr než ty nejstarší a tak jsem piloval a z trubky staršího tricona jsem dlábil pet a nějakou vycpávku ven. V první moment mně doslova oblélo :-D
Pak jsem vzal starý síc darovaný Leholáďou a taky překvapení, bo drážky v tom starém sícu mají 8mm a trny na úchytu sícu o něco novějěího tricona 12mm :-D
Tak jsem musel vzít hlavu snad na 15minut do dlaní. Ale už je to pojízdné, síc vepředu, ale možná ještě poputuje o nějaký centimetr, bo mám v řeťazu trochu rezervu a už nyní se mi vejde za síc 5L kanystr a na cestách můžu natankovat přes 10l vody, což jsou skoro 3dny.
A zítra v noci bude ploužit UFO po našich okreskách.
K čemu 10l vody? Stavíš kropicí vůz?
Jel jsi někdy týden územím nikoho bez potůčků v koridoru elektrických plotů většinou na slunku? Beru přes 5l do batohu i na víkend na srubu někde v lesích, bo občas potřebuju i umýt ruce :-D
Nejel. Šel jsem hřebenovku několika vápencových pohoří, tam voda nebyla. Ale když jsi sestoupil trochu níž, tak už byla. Minimálně ráno a večer voda vždy byla. Přes poušť jsem nikdy nejel.
... ona i zkvašená šťáva z hroznů je hlavně voda ...
P.S.
Burčák nebrat !