Nink sepsal na náš blog svoje zážitky se závodu Okolo republiky 2022: http://brnobent.blogspot.com/2022/08/okolo...
Tak to dávám sem, protože tu je asi největší koncentrace lidí, které by ty zkušenosti mohly zajímat.
Úžasné zážitky z jiného světa. Přečetl jsem to jedním dechem. Moc děkuji.
Četl´s i blog JohnyhoB - pohled "zábradlíře"?
P.S.
https://www.nakole.cz/blogy/johnyb/1290-jak...
Hezky napsáno, dobře se čtou takové příběhy zvláště když jsem po úrazu a na svá kola se mohu jen dívat.
Co se Ti stalo?
Zlomil jsem si nohu.
Snad ne tak blbě jak já před pěti lety, doufám? Každopádně přeju plné a pokud možno rychlé uzdravení.
Bohužel. Jsem o kovovou tyč a 3 šrouby těžší.
To zní dost drsně. Budu držet palce. Jak to vypadá s klouby? Máš zatím šanci, že zůstanou pohyblivé? Já mám nakonec jen dva dlouhé šrouby, ale kotník v pravé noze už není kloub. Chrupavky byly tak v tahu, že se musel zrušit a nechat srůst dohromady.
Zlomil jsem si tříštivě holení (nad kotníkem) i lýtkovou kost (pod kolenem). Klouby jsou pohyblivé i když kotník trochu otéká. Už to mám od 3.6. Srůstám a můžu nohu zatížit na 50% váhy.
Na jednostopém leháči si dlouho nezajezdím. Naštěstí jsem se pojistil třístopým, aby mi nezmizel úsměv z tváře.
Uf, to si teda užíváš. Já měl zlomenou tu lýtkovou, taky v tom tenkém místě kousek pod kolenem. Holení vydržela, ale pro změnu si prorazila cestu kůží ven dole u kotníku a po cestě tam navíc sedřela chrupavky v kotníku tak, že je prostě nešlo zachránit. Proto to sešroubování. Dva roky jsem snášel těžkou artrózu a doufal, že to ještě rozchodím, namlouval si, že se to ještě pořád pomaličku zlepšuje. Nakonec jsem si přiznal, že už to nestojí za to a nechal sešroubovat. Dobře jsem udělal. Bolí to furt, ale tak desektrát méně než před tím. Na jednostopém jsem si nezajezdil tři roky. Teď už zase jezdím, i když samozřejmě dost jinak než před nehodou. Snad se ti povede nohu zprovoznit rychleji než mě.
Vidím, že přes klacek v noze a pár šroubů jsem dopadl vlastně dobře, že to mohlo být mnohem, mnohem horší. Jediné co jsem musel udělat bylo elektrifikovat lehouše a srovnat se s tím, že budu tancovat ještě hůř než kdy před tím.
Docela mě zaujalo, že si vezl 3 rezervní pláště, když byla trasa po silnici a jen 1000 km, z mého pohledu hodně zbytečná zátěž.
Nechci mluvit za něj, ale možná to není až takový overkill jak se zdá na první pohled. Na velomobilu máš dva rozměry kol.
Na předních když uděláš defekt, docela pravděpodobně na to přijdeš až za chvíli a může se ti podařit vyloženě zničit plášt jízdou po ráfku než zastavíš. A máš dvě přední kola, dvě příležitosti, aby se tohle stalo. Takže aspoň jeden přední s sebou chceš mít.
Zadní kolo je jen jedno, je větší a je méně zatížené. Ale ztráta vzduchu ze zadního kola v rychlém sjezdu garantuje hnusnou bouračku. S tadpole tříkolkou ve vysoké rychlosti prostě zmizení adheze zadního kola neuřídíš. Takže když píchcneš zadní kolo něčím, co udělalo tenounkou dirku, zalepíš duši a jedeš dál. Ale když je v plášti trochu říznutí, začíná to být víc o strach. Protože středně rychlý defekt nemusíš ucítit díky hmotnosti stroje a odpružení, podobně jako vpředu, dokud není pozdě. Takže když s sebou nemáš náhradní zadní plášť, můžeš se docela dobře dostat do situace, kdy se bojíš jet zbytek trasy, nebo v každém sebemenším klesání pro jistotu brzdíš. Lepší vyměnit plášť.
Velmi lehký velomobil má třeba 22-24kg prázdný (něco vyloženě závodního), přes 30kg naložený všema věcma na dálkovou jízdu. Mít s sebou půl kila náhradních plášťů výměnou za jistotu, že určitě dojedu do cíle, to mi nepřijde jako "zbytečná zátěž". Osobně bych to udělal stejně. Jet závod s doprovodným vozidlem za zadkem a snažit se o každou ušetřenou vteřinu, bylo by to samozřejmě jinak. Ale přes 1400km (s jízdou na start a zpět) mě to přijde jako přijatelná cena za to, že se nemusím bát agresivně brzdit nebo pouštět to z kopce rychle.
Dík za vysvětlení.
Pokud mají tři pláště půl kila i když bych řekl, že to bude o dost víc, tak to asi tolik nevadí, pokud až tolik hrozí riziko zničení pláště a nehody. Já velomobil a jeho vlastnosti neznám, beru to z pohledu běžného kola, kdy na hodně mizerném povrchu cesty s ostrými kameny mám plášť na jistotu tak na dva tisíce, na slušných cestách určitě dost přes šest tisíc.
Jednou jsem si úplně rozsekl 14 dní nazuté Durano s kevlarovým guardem - bylo to na hladké asfaltové stezce na kterou padaly úlomky skály ostré jak břitva...dokud tam nebyl asfalt tak se to asi zamáčklo do šotoliny.
Vzal bych si jeden přední plášť a po jedné duši ke kolu, zbytek v lepení.
Ale každý jsme jiný.
Taky je nutnost ve velomobilu vozit pumpu co umí pohodlně 8 barů, nejlépe s měřákem.
Je to trochu jiný svět - s pneu bez mlíka - zajímalo by mne kolik lidí co tam jeli na klasice vozí ještě duše, a vůbec kolik lidí co dnes vyrazí na švih na silnici vozí mlíko, a kolik z nich je, co to sami nainstalovali a servisují.
Ono hodně záleží, jaké jsou to pláště. Tři už budou přes půl kila, dva by se i vešly. Kdysi jsem měl přední Durano co mělo myslím pod 200g, 20" Kojak važí tuším 230g. Zadní kolo bude samozřejmě o kus těžší, je větší.
Další co tím získáš je možnost nedrbat se s tím, hlavně někde ve tmě a/nebo dešti. Velomobily mívají jednostranně zavěšená kola, takže to akorát převrátíš na bok do trávy, shodíš původní plášť i s duší, nasadíš nový plášť s duší nachystanou a částečně nafouknutou už v něm, dotlakuješ a jedeš dál. Žádné zkoumání kde je defekt, jestli to, co to propíchlo netrčí v plášti, jesti v něm není moc velká trhlina atd. Prohodíš, jedeš dál, zkoumáš jindy a jinde.
Ve velomobilu můžou pláště dostat zabrat o dost víc než na kole, potenciálně. S třístopým vozidlem trefíš něco, co bys normálně trefit nechtěl mnohem snadněji než s jednostopým. Je to tříkolka, takže v zatáčkách se pláště nenaklání a sjíždí se furt ta stejná část. Brždění dá mnohem víc zabrat, protože aerodynamickou brzdu skoro nemáš - když musíš zastavit na stopce pod kopcem, kde na kole zastavuješ ze 40km/h a zezačátku ti pomáhá brzdit odpor vzduchu, s velomobilem budeš zastavovat ze 65km/h jen brzdama a váží to víc. Máš dvě přední kola místo jednoho, ale furt ta svině fyzika říká, že každé z nich dostane zabrat víc než to jedno na kole (i kdybys mu na tom kole neodlehčil zadní brzdou). Utrácíš skrz gumy víc jak dvojnásobek kinetické energie. Tím pádem máš větší potřebu mít gumy v pořádku a větší schopnost je na stejných kilometrech zlikvidovat. Pokud obouváš nějaké lehké závodní a pak jedeš s naloženým velomobilem v kopcích, budou ti gumy mizet před očima. Pokud obuješ robustnější a jezdíš do práce a zpátky rovinatou trasu, vydrží ti cca stejně jako na kole. Aspoň mě takhle fungoval Quest.
Pamatuju, jak jsem na půjčené tříkolce na kamenité cestě orval ráfek, protože jsem si vůbec nevšiml, že jedu po prázdné gumě.
To už si skoro říká o nějaký systém hlídání tlaku v penumatikách, jako mají auta, ne? :-)
Ztrátu adheze na zadník kole tadpolu uřídit lze (samozřejmě záleží na okolnostech), ale na tříkolce zachráníš hodně. Zrovna teď v podzimním listí jsem se toho naklouzal dost.
Problematický je v tomhle směru velomobil, který má hrubě omezený rejd. Než si uvědomíš že jsi ve smysku, už tě zadek předbíhá o tolik, že už to prostě zachránit nelze, protože tolik zkrátka nezatočíš...
Já jednou převrátil velmi nízkou tadpole tříkolku na testovacím kolečku na Spezi. Byla britská a měla brzdy na všech kolech. Takže místo lehkého přibrždění levým kolem jsem zablokoval zadní. Při blbých 25km/h na vlhkém asfaltu to stačilo na otočení bokem ke směru jízdy než jsem vůbec zjistil, co se děje. A bokem to jet nechtělo, vyklopilo mě to hlavou napřed ven.
Omezení rejdu je jedna věc, ale k tomu druhá je rychlost. Velomobil jede 60 v klesání, kde bys na tříkolce musel hodně makat, abys jel 40. Takže máš velmi vysokou pravděpodobnost, že když se něco stane, nebude to zrovna v malé rychlosti. Tím pádem když na smyk dojde, vystoupí zadek dvakrát tak daleko za stejnou reakční dobu jezdce. A pak nastupuje co jsem zažil s tou tříkolkou na Spezi: když to není smyk s funkčním zadním kolem, které se může znovu chytit a začít odvalovat, ale když ho něco drží zablokované, nebo vzduch je prostě pryč a kolo už znovu směr držet nebude, tvoje šance to ustát drasticky klesá. Brzdit tě rozhodí ihned úplně, nebrzdit znamená projet dlouhý kus cesty s vozidlem co se konstantně snaží vybočit ze směru. A když je klesání jen trochu větší než vyložené mírné, velomobil sám od sebe zpomalovat nebude, ani s prázdným zadním kolem. Takže pokud ustojíš prvotní ztrátu tlaku dostatečně rovně, můžeš už jen doufat, že silnice bude zatáčet na tu stranu, na kterou se zadek bude chtít klouzat sám od sebe a ne obráceně a že to vydrží až do příštího protikopce. Pokud něco z toho není splněno a tys ztratil tlak ve vysoké rychlostí, budou z toho kotrmelce. Já s Questem jednou bojoval s rozhoupávajícím se zadkem podobně jako se přívěs za autem rozhoupe v kolejich po kamionu. Nakonce jsem válel kotrmelce v poli v 60km/h a odešel po svých, protože tam nebyl strom nebo patník co bych mohl trefit. Stát tam třeba strom...
Hezké vyprávění.
To, že by ve velomobilu šlo spát, mě nikdy nenapadlo. :-)
Ona i nekapotovaná tříkolka má velmi pohodlnou sedačku. Často jsme o dovolené seděli večer s knížkami na tříkolkách, protože to bylo nejpohodlnější sezení široko daleko. I zdřímnout by si šlo.
ono i na lehokole lehačka není k zahození
přesně vidím ty situace, kdy s partou na zábradlích někam přijedeme, všichni seskakují a protahují se, já jen svěsím nohy na zem a rukama melu mlýn na břiše :-)
Je to tak. Já většinou dávám na zem jen jednu nohu, případně s nohama nedělám vůbec nic, je-li čeho se chytnout rukou. A jsem fakt rád, že nemusím protahovat bolavá záda a rozhýbávat krk.
Ano, to je největší výhoda lehokola.
Plus tedy přirozená poloha hlavy při jízdě, plus ruce bez zátěže.
Ale pak přijde nějaký prudký kopec a to se mi jezdilo fakt blbě, stačila křižovatka s rozjezdem do kopce.
Jo, to je pravda, jednou jsem to v kopci málem postavil na zadní. Ale, ber to pozitivně. Z kopce to ujede všem a ani se nemusí šlapat.
Hm, je tedy potřeba najít takovou zemi, kde se bude jezdit libovolným směry jen z kopce. Pokud koukám na globus, tam na Zeni to jde jen ze severního pólu na jih, ale jen asi tak na rovník, protože pod ním by na jihu hrozilo vypadnutí ze sedačky a pád do nebe.
Pokud se koukáš na Glóbus, tak je severní pól ukloněný do strany. Je to tam, kde nahoře kouká z toho Glóbu osa, okolo které se točí. Takže nevyšší bod Glóbu leží na kružnici okolo toho pólu a s rotací Glóbu se stále mění.
To, že lehokolo s kopce ujede všem, má značné limity. :-)
Na tomhle videu to tak možná i trochu vypadá
https://www.youtube.com/watch?v=SbqerGarGiA
to jsem se před lety rozhodl napálit závěr cyklistiky, ignoroval, že budu muset ještě běžet a zkusil jsem peletonu silniček ujet.
Myslím, že některým jsem připravil horké chvilky, možná i pár lidí odpadlo, ale v zrcátku jsem je viděl pořád, na ujetí mi chyběl výkon. Nakonec do depa jsme stejně dorazili současně...
To by musel být prudký kopec a tam zase bývají limitem zatáčky a byť by lehokolo mělo mít výhodu v nižším těžišti, nikdy jsem si nedovolil jet víc než jely silničky a teď už mi často ujíždí v zatáčkách i s kopce...
s přirozenou polohou hlavy bych byl opatrný.... jakmile je sedačka víc naležato (roli hraje konstrukce kola), tak se hlava předklání. Sice pořád lepší než záklon na zábradlí, ale dlouhodobě také nic moc.
V tomhle ohledu mně přišla lepší koncepce 20/26 (měl jsem Apuse)....protože v porovnání s MAXem jsem na něm seděl rovněji
a sranda byla, když jsem měl chvíli obě kola současně, tak rozdíl ve výšce šlapáku byl 15 cm !!! Nejen díky rozdílné velikosti kol, ale též díky "sportovnějšímu" úhlu rámu (trochu nahoru) vs "rovný" Apus
Hele a když jsi tedy měl obě lehokola současně, pozoroval jsi nějaký rozdíl v rychlosti při stejném úsilí nebo to vyšlo na stejno?
úsilí nevím, ale jsem trochu "rychlejší".....ať už cestovní průměry na běžných trasách anebo co mám svoje měřené "RZ" okruhy
....ale propastný byl pocit průjezdu zatáčkou....i když ta stabilita by byla lepší i na 20/20....20/26 dokáže být někdy hodně záludné..
chtěl jsem tady osvěžit letitý článek, kdy Holanďani testovali různé konfigurace (mj. včetně velikostí kol) na uzavřené dráze a s wattmetrem....co si matně pamatuji, tak rozdíl byl cca 10% ve prospěch 26
nejen pocit, ale myslím i závěry zkušenějších ukazují stejné nebo možná nepatrně horší výsledky jen do kopce u většího průměru
Tohle bude zásadně individuální, já třeba nemám časový limit jak dlouho je mému krku/hlavě pohodlná sedačka na Oecláči, kde ji mám o kousek víc naležato než nejležaťější poloha dosažitelná na Azubech. Na lowraceru kde byla ještě o 4° ležatější jsem už nejel léta, ale pamatuju si, že s drobnou pěnovou opěrkou krku (co ani nedosahuje k čelence helmy) mi nedělalo problém jet na tom 24 hodin a krku nebylo nijak nepříjemně. Vím, že někteří to chtějí víc vzpřímeně, pokud na tom mají jet dlouho, a někteří zas nemají problém celý den koukat na cestu přes špičku nosu jak u toho vyloženě leží. Každý bude mít jiný limit.