Dnes odpoledne nepršelo a obloha se začala protrhávat. Foukal ale dost silný vítr. Vyjel jsem sice v kraťasech,ale vzal jsem si bundu. Po výjezdu z panelákového vchodu jsem byl na liduprázdném chodníku ihned odchycen bdělou strážnicí MP a poučen,že po chodníku nesmím jet na kole a musím ho až k cyklostezce vést. Chvíli jsme si povídali,ona řekla,že od začátku prázdnin dostali pokyn cyklisty poučovat,tak to dělá. Pak jsem bez vedení kola pokračoval k cyklostezce a po ní pryč z města. Cestou jsem minul pumpu s teploměrem na displeji,ukazoval 17 stupňů. V lese jsem snědl pár hrstí borůvek a nakonec jsem dojel k rybníkům. Tam bylo celkem prázdno. Viděl jsem jen jednoho člověka se koupat. Já tam jen zase krmil labutě. Po 20km jsem přijel domů. Kdyby nefoukal ten vítr,bylo by příjemněji.
V Praze pod Železničním mostem celou zimu bylo velikánské hejno labutí. Koukám na ně z okna práce. Když jsem o 9 přijížděl, tak většinou ještě chrápaly. No a teď je tam pár kousků. Většina někam zmizela. Jen doufám, že je nikdo nesežral.
Dneska byl na pořadu Letohradský triatlon. Že to bude příšerně do kopce jsem věděl předem, říkal jsem si, že vzhledem k počasí zůstanu doma, ale když počasí vypadalo rozumně, tak jsem přecijen jel... ;-)
Začalo se plaváním 500m na místním koupališti. Při té příležitosti jsem usoudil, že moje pojetí šipky asi nemá se startovním skokem mnoho společného, protože mi hloubka bazénu stačila jen tak tak...
Uplaváno prsama za 10:30, k chlubení to není, ale pro mě slušný výsledek.
Pak se čekalo, až budou mít odplaváno všichni ostatní a podle změřených časů nám odstartovali kolo. Standardní pojetí triatlonu (celý závod v kuse) mi sice vyhovuje víc, ale v klidu se osušit a převléct má nějaké výhody... :-)
Trasa kola měla 20 km. Podle GPS dat jsem nastoupal 412 metrů, podle mapy.cz to bylo "jen" 368m https://mapy.cz/s/jevahedege mně to každopádně přišlo příšerně do kopce a většina z těch, kdo byli po plavání za mnou, mně tady předjela. Na druhou stranu průměrná rychlost 27.9 km/h mě pozitivně překvapila. Nebýt to závod, čekal bych možná 20... :-)
Tentokrát jsem pro zajímavost natočil T2, aneb jak se z lehocyklisty stane za minutu běžec?
https://ulozto.cz/file/URNSJ95VzP27/rec00011...
Co na tom, že opravdoví závodníci stráví v depu možná 15 sekund? :-)
No a na závěr přišlo 5km proběhnutí. Ani tady to sice rovina nebyla, ale docela to uteklo. Pořadí se měnilo jen minimálně, ale poslední jsem zdaleka nebyl...
Zaujalo mě, že jsme kousek před cílem přebíhali železniční přejezd. Co když pojede vlak? Na mně naštěstí blikalo bílé světlo...
O 10 minut později jsem zpozoroval, že se přejezd rozezvonil zrovna, když ho někdo přebíhal. Byl jsem zvědav, jak si s tím pořadatelé poradí? Ředitel závodu svižným krokem vyrazil k přejezdu, že tohle se jim za celé roky ještě nestalo, rozhlédl se a konstatoval, že na výsledky to nebude mít vliv... a opravdu vlak projel dřív než další běžec (jeden z posledních) k přejezdu dorazil...
Dneska pro změnu Rybnický triatlon. Bral jsem to spíš jako trénink, zajímalo mě, zda vůbec zvládnu závodit dvakrát během víkendu.
Dlouho jsem přemýšlel, zda dolovat z garáže horské kolo nebo jen upustit tlak a jet na lehokole? Ona ta jejich trasa je tak na pomezí silnička versus horské kolo, velká část je po asflatu (s jedním pořádným kopcem), ale je tam úsek lesem, po štěrku a docela velký kus po zarostlé panelovce.
Vím, že lehokolo by to projelo, ale některými místy bych musel hodně opatrně, navíc do kopce se pozná i rozdíl hmotnosti, nakonec jsem vzal MTB, však si taky zaslouží jednou za čas vyvětrat...
Vždycky mě zajímalo, jak pořadatelé odměřují plavání délky 256 metrů. Když jsem ráno viděl borce, jak se na paddleboardu snaží umístit bójku, veškeré iluze jsem ztratil. :-) Byly celkem vlny, bral ho vítr a než na něj pořadatelé zavolali, že TEĎ, byl úplně jinde...
Když jsem se pořadatele ptal, zda má takhle v oku 256m, tvrdil, že ano. Když jsem namítl, že ale přece musí měřit polovinu, když poplaveme tam a zpátky, ukázalo se, že dělení dvěmi nebude jeho silná disciplína. Zjevně to nebyl programátor, když neví, že je to 0x80...
Letošní ročník byl rekordní, na startu se nás sešlo jen 14. Holky měly bednu předem jistou, ti ostatní, vzhledem k počtu kategorií, měli také slušnou šanci.
Oproti loňsku tentokrát dorazilo víc opravdových závodníků, ale nakonec jsem se na třetí místo ve své kategorii vešel.
Docela jsem zvědav, jak zítra pojedu do práce, vzhledem k tomu, jak už mě bolí nohy, bude ta cesta celkem výzva. :-)
Nefňukej, bude hůř. Jak ti závidím úvahy nad dvěma závody za týden. Přes 60 let se po dvou hodinách pinpongu vzpamatovávám dva dny.
Tak v rámci týdne to byl už třetí závod. ;-)
5.7.2022 - Pastvinský triatlon
9.7.2022 - Letohradský triatlon
10.7.2022 - Rybnický triatlon
Srovnávat s pinpongem to nebudu, tomu sportu nerozumím... :-)
Teď jsem klikal přihlášku na Říčkovského golema na příští víkend. Pěkně mě ta inflace štve! Oproti loňsku skoro dvojnásobné startovné, navíc zrušili možnost přihlásit se až na místě. :-(
Pinpong je sport, který se dá šidit do vysokého věku. Rozhodně to není žádný maraton, který se ošvindlovat nedá. On ten věk se také moc ošvindlovat nedá.
Hele zrovna vytrvalostní běh je prej (PREJ) sport kde máš někde mezi 20 a 30 špičku, ale jinak jsou lidi napříč věkovejma kategoriema vzájemně vcelku konkurenceschopný a to včetně ženských.
Jsem teda načerpal z teoretických zdrojů, osobně běh nenávidim :-)
Záleží, co tím ošvindlováním myslíš? Oproti plavání u běhu nedělá technika tolik, ale stále rozdíl mezi potřebnou energií pro dokončení versus vítězství bude obrovský.
Dokonce i Ironmana dávají někteří ve velmi požehnaném věku.
A těch triatlonků v okolí se běžně účastní lidi nad 60, byť jich je jenom pár...
No já jsem nechal badmintonu kvůli kolenům, už to nezlvádaly. Pingpong i když se stále ještě za stolem dost hýbám, zvládají. Běhat a i daleko chodit už nebudu. Po 10km výletu začnu kulhat. Na dlouhé výlety mám kolo nebo koloběžku.
Záviděníhodný výkon!
Pro mě bude po prodělané asi viróze zítra celkem výzva cesta do práce, ... vzhledem k tomu, jaký mejdan si střevní mikroflóra dopřává. :-(
U nás dnes bylo tepleji než včera,ale pršelo už dopoledne,kdy podle předpovědi nemělo. Odpoledne jsem si pořád prohlížel oblohu,jestli se vydat na cestu,nebo ne. Podle předpovědi mělo pršet a v dálce jsem přeháňky viděl. Foukal dost silný vítr. Nakonec jsem přece jen vyjel. Pršet začalo v lese,tak jsem se ukryl pod stromy a abych tam jen nestál,tak jsem natrhal bidon borůvek. Když už se zdálo,že to konečně ustává,tak jsem se vydal zpět. Pršet přestalo,když jsem vyjel z lesa. Vzal jsem to kolem Třemošenského rybníku,zvaného též Židovský po cyklostezce domů. Mokrý jsem byl docela dost.
> DAVID7001
Sleduji tady ty Tvoje výlety. Se zájmem, jelikož mě zajímá každý hezký kout naší země. Takže, prosím Tě, budeš-li častěji přesně specifikovat názvy rybníků i jiných míst, bude to pro dobro věci. Díky.
Třeba teď jsem hledal na mapě ten Třemošenský rybník a zaujaly mě ty lesíky protkané cestičkami v oblasti Krkavec - Třemošná - Bolevec...
Tak hned špekuluji, zda by dal zvládnout se skládačkou kolovýlet Lubenec (bus z Prahy) - myslivna Sklárna, jak tam mají ty zajíce mezi budovami rekreačního střediska - Rabštejn nad Střelou - Plzeň (vlak).
À propos:
1. Nemá někdo osobní zkušenost z poslední doby, zda se dá na kole projet po zelené z Lubence do Tisu u Blatna?
https://mapy.cz/s/kopahotolo
2. Nemá někdo osobní zkušenost z poslední doby, zda se dá na kole projet po levém břehu Střely z Rabštejna do Ondřejova?
https://mapy.cz/s/gerubefubo
Podtrhuji slova OSOBNÍ ZKUŠENOST a Z POSLEDNÍ DOBY.
Ď.
Těší mně,že se Ti mé výlety líbí a že jsi našel na mapě Třemošenský rybník. Je na výjezdu z Plzně severním směrem na Most. Tady ještě přidávám na první fotografii pohled na hráz Třemošenského rybníka z té nové půlkruhové lávky. Ta hráz je přesně uprostřed fotky,napravo od silnice. Je to stejné místo,jako je vidět na té poslední fotografii v příspěvku,pod který jsi psal. Jistě jsi také hledáním zjistil,že kousek za tím Třemošenským rybníkem je Kamenný rybník. Ten je přímo pod sjezdem z té lávky. To je druhá fotografie. A na třetí máš pohled na Kamenný rybník z hráze. Snad jsem to popsal dobře...
K 2. trase. Přímo s touhle zelenou zkušenost ne, ale z Rabštejna do Plasů a dál do Plzně jsem jel.
Tenhle tvůj úsek po zelené jsem dost detailně zkoumal, ale usoudil jsem, že lepší bude po modré, žluté a červené
https://mapy.cz/s/jebefarasa
a rozhodně jsem chybu neudělal, trasu jsem si užil, pěkné to bylo.
Pokud ji nepoužiješ, tak třeba někdo jiný ji využije.
Taková drobnost. Z Rabštejna do Plasů. Neříká se do Plasů,ale do Plas. Já tam dojížděl 4 roky den co den do školy SZeŠ přecpaným kloubovým Ikarusem,který se do kopce sotva vlekl a vypouštěl při tom obrovské mraky černého kouře. Kopce jsou tam slušné. Vypadalo to,že kdyby mu na střeše přistála moucha,tak se zastaví a bude couvat zpátky.
Chápu,že se to někomu nelíbí,ale věřte,že nikdo tady neřekne,že jede do Plasů. Všichni jezdí do Plas.
To jsou ty místní obraty dle kterých se poznají vetřelci odjinud. Jezdí do Plasů, ne do Plas, do Kladna, ne na Kladno, říkají VaRnsdorf, ne Vansdorf a jezdí do Pšovlk, ne do Čoblik. :)
A to těch Plasí - zez Plzně tramvajej?
;-)
Zez Plzně je také jen takový posměšný výraz,který tady nikdo nepoužije. Jde ale o to zez. Uslyšíte tady zezhora a zezpoda. Stejně tak je běžná otázka jakpa se máte,nebo copa je tuto. Tak mluví Plzeňák.
> Zez Plzně je také jen takový posměšný výraz
To nevím. "Zez" říkal z legrace jeden kolega na vysoké, který pocházel zez Plzně.
> Stejně tak je běžná otázka jakpa se máte
Moje babička od Velhartic říkala "japa".
Škoda, že zde nejde vyjádřit, jak hezky se to má celé zazpívat s protažením posledních dvou slabik posledního slova.
Copa je to tále?
Japa se nýčko máš?
A nú, to tě poví každej.
Jo, a za svítání kohouti, kdákání slepic za chalupou, makové a tvarohové koláče na stole, na přehozu postele se suší tenká těstová placka, ze které budou nudle do polívky, na zápraží sedí kočka a když slyší šramot v kuchyni u kuchyňského stolu, vletí dovnitř a málem by babičku porazila, jak se jí plete pod nohy, no tak tumáš kočko kousek masa, CHRAMST, dáš mi ještě? Beru lopatičku a s bagrem na klíček odcházím na písek...
:-) Jo, být zas malý...
Tu postel s plackou úplně vidím před sebou. Postel s pelestmi,na ní nastlaná vrstva peřin,neboť peřiny jsou majetek,na vrchu přehoz a na něm placka. Babička byla sudetská Němka z nedaleké vesnice a neříkala ta placka,ale ten placek.
Taky jsem takovou kuchyn zazila u pratety u Domazlic a krom copa rikala jeste mušiš a ta placka na nudle musela byt tak tence vyvalena,ze se pres ni dalo cist noviny.nikdy jsem se valet nudle nenaucila.jo jsou to krasne vzpominky na detstvi.a pod perinou se spalo krasne i v lete
A ne přehozu ještě dost často háčkovaná dečka a na ní, tenkrát keramická, panenka ;-)
Bude třeba se vrátit ke strašímu názvu vlákna "jaké to bylo DNESKA", tenhle výlet 150 let do minulosti je dost depresivní...
Tohle se dobře čte od lidí co nejsou z Plzně, ale "zesplzně" :-))
Zrovna včera byl na Novinkách článek o dvou parašutistech,kteří přistáli do stromů. Ještě ho najdeš. Prý to bylo na letišti v Plasech. Také tam v reakcích někdo píše,že je to chyba a má tam být v Plasích.
Já se rozhodně nepřu jak se má co správně psát :-)
Ale přece jen mi to nedalo a podíval jsem se jak to je i v dalších pádech a jen drobnost, v Plasech je správně.
Dnes nepršelo,ale bylo celý den zataženo a vítr. Vyjel jsem zase kolem pumpy s teploměrem,ukazoval 15 stupňů. Za konečnou tramvaje jsem kolem Šídlovského rybníka zajel do lesa a objel jsem ještě Kamenný rybník. lese u vrchu Orlík jsem ke včerejším borůvkám natrhal ještě další,dohromady 2l. Pak jsem dojel do Třemošné a tam jsem je předal dceři svého šéfa. Tady jsem si dovolil několik švestiček... Pokračoval jsem kolem Air Parku přes Zruč-Senec zase zpět k městu. Zase jsem objel rybníky. Na první fotografii je to,čemu se říká Malý Bolevák. Je to záliv Boleveckého rybníka,který je oddělený hrází s cestou a voda je propojena trubkami. Teď je celý zarostlý kvetoucími lekníny. Další dvě fotografie jsou pohled na Bolevecký rybník.
Kolem rybníka Košináře a Seneckého jsem pokračoval k půlkuhové lávce. První fotografie je pohled z nejvyššího bodu lávky na Kamenný rybník a na obzoru je vidět vrch Krkavec s rozhlednou a televizním vysílačem. Po sjetí z lávky jsem pokračoval zase k Třemošenskému rybníku,druhá fotografie je pohled z hráze. Třetí fotografie je ze stejného místa,když jsem udělal vpravo v bok pohled na tu půlkruhovou lávku,pro představu jak je daleko. Celkem jsem ujel 22km.
Dneska jsem vyjel do Chřibů projet část tras, které možná budou na podzimním srazu. Zároveň jsem chtěl projet i vrcholy z Vrchařské koruny Zlínska a i něco z Horobraní, :-)
Trasu jsem si vybral parádní, nakonec to dalo 102km/2030m. Dostal jsem se na fakt zajímavá místa, ale na srazu vás tam nevezmu, to by jste mě někteří asi zabili. :-)
Pro jistotu jsem si vzal gravela, abych nenaplánoval nějakou moc prasárnu. Přiznám se, že jsem občas i pár metrů tlačil, protože 14% v hlubokém štěrku na tomhle kole nedám. Ale i tak jsem byl překvapený, kudu jsem byl schopný projet.
Takže trénujte pilně, kopců je v Chřibech dost. :-D
A tak to já bych tě zase bránil :-)
Parádně bylo.
Týden s mrňaty v srdci vinných sklípků - v Nechorách. Bez TV, bez wi-fi, bez počítače.
Sice to byla hlavně dovolená s mrňaty, takže výlety se vybíraly hlavně podle nich, ale i tak bylo sporotvání dost a 3x se mi navečer podařilo vyjet i na kole. Hodilo to sice "jen" cca 92 km, ale za to s průměrkou kolem 20 km/hod.
Týden s mrňaty...
Včera vpodvečer jsme s Ane hlídali jejího vnoučka, něco přes rok a půl starýho. To byl teda hukot! S klukem je zábava, to jo, ale taky se dovede vztekat, takže "parádní týden s mrňaty" si nějak nedokážu představit, asi by mi jeblo.
Ale udělal mi radost, prdelka, vzal mě za prst a dotáhnul na zahradu k rybízovým keřům - jeden stále zkoumavě obcházel, potom uvážlivě utrhnul jednu (!) bobulku a tu mi dal :-)
To jsi ho ještě nenaučil, že ty jsi na buřtíky?!? :o)))
A k tomu "parádnímu týdnu" - jo, mrňata (7 a 2 roky) se také umí pěkně vztekat. Hlavně ten menší, ten umí vřískot z nuly na sto během 2 pikosekund. Holt období prvního vzdoru :o)))
Ale to prostě k dětem patří.
Parádní ten týden ale byl hlavně v tom, že jsem si s dětmi (a jejich rodiči) užila různé výlety a zábavy v krásném koutě jižní Moravy a že nám vůbec nechyběla ta televize, počítač, wi-fi apod.
Stejně je fascinující jak akcentujeme skutečnost, že jsme někde vydrželi bez "televize, počítač, wi-fi". Jen to vlastně potvrzuje jak jsme na tom závislí.
Asi jako když někdo vypráví, že celý únor sic! vydržel bez chlastu.
(Mimochodem, já se bez TV obejdu, ale mám obavu, že bez internetu po dvou hodinách přestanu dýchat a po další hodině nastanou smrtelné křeče. :) )
Pozor, píše "Bez TV, bez wi-fi, bez počítače" takže mobil s daty tam byl, což je dobrá věc i při turistice pro nalezení lokálních zajímavostí či výběr restauračního zařízení dle hodnocení předchozích návštěvníků, předpověď a aktuální vývoj počasí. Že mám mobil s internetem neznamená, že na tom visím hodiny čuměním na blbosti.
POZOR - vyvozuješ chybné závěry. Netušila jsem, že musím doslova vše vypsat. Předpokládala jsem, že když napíšu "bez počítače", tak je jasné, že jsme nevyužili ani mobilní hotspot.
Mobily s daty sice byly, ale nebyl důvod je používat. Měli jsme je jen jako nouzovku, kterou nebylo potřeba využít. Pro spojení se světem stačilo volání a sms.
Mapy jsme měli stažené off-line a k tomu jsme měli papírové, surfování po netu nebylo potřeba, protože informačních tabulí bylo všude plno a kam jsme se chtěli podívat, to jsme měli připravené již z domova.
A když jsme si chtěli přece jenom pustit nějaké ty zprávy či muziku, bylo k dispozici rádio. Sice staré, ale aspoň nevadilo, když ho sem tam poladil náš dvouletý vnouček.
Teď jsi mě trochu uklidnila. Posledně jsem po týdnu s vnučkami lehce zpanikařila nad tím, jak s nimi ztrácím trpělivost a začínám se chovat víc jak rodič než chápající babička a z toho tvého "parádního týdne s mrňaty" jsem chytla další komplex.
To dodání "a jejich rodiči" mému sebevědomí dost pomohlo :-)
S vnučkou (teď 7 let) jsem již loni byla sama na 5 dní. Ten malý 2-letý rabuíř by ale bez maminky ještě nevydržel.
Přítomnost 3 dospělých umožňovala střídání při hlídačce, takže když jsme byli na základně, mohl vždycky alespoň jeden z nás vyfičet na kolo apod.
Jinak tě ale mohu uklidnit - byly chvíle, kdy bych to střískala všechno na jednu hromadu i s maminkou :o)))
Tak se starší vnučkou jsem bývala sama dost často, poprvé v jejích šestnácti měsících krátce po odstavení, a naprostá pohoda. Obě (teď necelých 6 let a něco přes 2 roky) jsem už měla taky několikrát - poprvé už loni přes Vánoce - a až posledně jsem měla pocit, že to nějak psychicky ne úplně dávám.
Prostě kmitat s obědem s vědomím, že když bude o půlhodiny později, už mi to nevyjde se spaním té mladší, a do toho řev "babi, ať mi to nebere, babi, ona mě kousla" mi nějak přerůstal přes hlavu. :-)
(A sice s jistými výčitkami svědomí, ale přesto s úlevou, jsem je posadila před počítač a pustila jim na hodinu pohádky.)
Však i nás rodiče posadili před Čertíka Bertíka.
Meposadili, my jsme neměli televizi. Poslali nás do lesa pro nějaký dřevo :-)
Já myslel v civilizaci, tramvaje, dálkové topení, teplá voda a tak.
Já jsem teda do třiceti bydlela ve městě v činžáku, ale i v dobách pracovních sobot nás rodiče hned po škole na víkend naložili a odvezli na Vysočinu, kde se nosila voda ze studny a topilo dřevem ve sporáku, na kterém se i vařilo. Takže jako děti jsme z lesa vždy nesli nějaké dřevo. No a těch pár večerů v týdnu jsme měli zase jiné aktivity, než aby nás rodiče vůbec měli důvod někam posazovat. Takže jsme tu televizi neměli, a až si ji rodiče pořídili, tak to už jsem před osmou stejně domů nechodila a měla jiné zájmy, jak na to čumět. Některé seriály dojíždím až teď přes zimu na trubce :-)
Ale ne, pamatuji si, že jsme se všichni dívali na večerníček s Křemílkem a Vochomůrkou, na Psa Filipsa, na Ságu rodu Forsytů, na Hovory H... Ale to jsme tam seděli vždycky všichni, ne, že by nás tam rodiče odkládali.
To teda nezávidím těm, kteří byli takto odkládáni. Moji rodiče měli spíš problém nás přivolat, my jsme se dokázali spolehlivě odkládat sami.
Jo! A ještě přišly na to, že prolezou kočičími dvířky. Takže jediná jistota, že když mám zamčeno, jsou určitě v baráku, jen se mi někam schovaly, vzala za své... :-)))
Zcela výjimečně poruším zásadu nikdy nikde nezveřejňovat fotky malých dětí. O tohle se snad nejde nepodělit. :-)
Jj, nikdy neříkej nikdy :o)))
Ale ta dvířka jsou jakási velká. My měli pro kočku rozhodně menší.
Jasně, já je dimenzovala, aby prolezl i pes. (A tím pádem bohužel i vnučky.:-)
I u nás byl v záloze tablet s pohádkami, ale k mému překvapení si jej vnučka zapnula jen 2x.
Výčitky neměj - když hlídám sama, po obědě také nasazuji min. hodinový polední klid u televize.
A náš 5ti letý vnouček jezdí k dědovi rád i proto, že si občas spolu prostě sednou na kanape, vezmou talíř s jídlem, pití a koukají na různé "blbiny" na "trubce". Prostě si k nám jezdí odpočinout :o)))
Přiznám se bez mučení, že mám nejraději, když jsem s vnuky sama, bez rodičů a dokonce i bez dědy.
Dědeček je sice studnice nejrůznějších bláznivých nápadů, ale dokáže je realizovat třeba v době před spaním nebo u jídla u stolu. Miluje je a spolehlivě je rozdovádí kdykoliv. I v době, kdy se to nehodí. I samy děti vždy říkají, babi, když my přijedeme k vám, náš doma tři děti. Nás dva a dědu.
Když jsem s nimi sama, vědí, že je jen jeden velitel, není odvolání k vyšší instanci a respektují to.
To už zavání samoděržavím, ne-li totalitou a zpupností! Takhle zotročovat vnoučata!:-))
Tak my si je dělíme podle toho, jak dlouhá je potřeba hlídání. K druhé babičce a dědečkovi je to "co by kamenem dohodil". Ti hlídají, když je potřeba zjistit odpoledne, vyzvednout ze školky apod. Max. s jedním přespáním. K "mému" dědovi to mají zhruba hodinu jízdy autem, takže tam jsou ukládány, když je potřeba zajistit péči přes víkend. Děda už je v důchodu, tak je celkem "operativně" při ruce. No a ke mně jsou to autem dvě hodiny, takže to už musí být doba, aby se ten jejich převoz vyplatil. Tj. tak ty čtyři dny až týden.
V srpnu je mám zas na týden nafasovat a navedla jsi mě na myšlenku, že si postavíme na zahradě stan. :-) Čundr s dvouleťačkou teda nedám, ale jednu noc na zahradě bychom přespat mohly.
Jj, postav stan na zahradě.
Dobrý základ pro budoucnost.
Nerozmazlujete ty své potomky příliš!?
https://www.prozeny.cz/clanek/tohle-rodice...
No, článek píše "JEN" jednou týdně - a tak často nehlídají ani ti druzí prarodiče, co bydlí v sousedství.
U mě to má spíš charakter "prázdniny u babičky" než klasické "hlídání". A pořád jsem to vnímala jako úžasný odpočinek od svého běžného stereotypu. Jen teď zrovna přišla fáze kombinace věků těch dvou, že každá zvlášť je úžasná, ale dohromady jsou "vo nervy". :-)
Chválím výběr lokality! Děti se musí učit pít víno už od útlého věku, aby v dospělosti neměly špatné picí návyky (třeba aby k uhašení žízně vyžadovaly vodu!!!).
Z této oblasti pochází samí hodní, inteligentní, krásní a dobří lidé - naše rodina z nedalekého Krumvíře a kousek vedle kamarád, nějakej Tomáš Masaryk :-)))
Pravda, pravda, velmi se jim líbilo, když pan majitel otevřel sklípek. Degustace je teda zatím moc nezaujala, ale sudy a čepování z nich, to byla magická činnost :o)))
A pak je zaujalo lepení penízků na strop sklípku, takže se dozajista do kraje vína ještě vrátí :o)))
Ještě to chce vzít naučnou stezkou přes Šluknov, Hulín a Kouřim do Kutné Hory, aby ve škole nebyly za nímandy, že neumí kouřit. I když dneska už to tolik není, to spíš každé děcko cumlá energydring.
Když už to bereme z gruntu, rozhodně bych je vzal i na Krchov a vedle na Onen Svět. Ať robátka ví, co je na konci čeká :-))
A rozhodně se nesmí vynechat cesta "od Čůráčku do Kokota" :o)))
https://www.idnes.cz/cestovani/tipy-na-vylet...
Dneska prý frčí nikotinové sáčky.
To tak úplně nevím, není to vidět. Ale ty děti s plechovkou energeťáku vidím často a to i malé, prvostupňové. Skoro mě mrzí, že raději nekouří, ne že bych si myslel, že kouření je fajn, ale spíš protože si myslím, že by spíš rodičům či prarodičům došlo, že dělají něco nevhodného. Takhle to mnozí nejspíš berou jen jako sladkou limču s povzbuzujícími účinky.
Užití nikotinových sáčků prý prozradí, že se povalují různě po chodníku, kolem koše apod.
Vypadají jako takové ty vysoušecí sáčky z čínských zásilek, jen jsou menší.
Strkají se mezi ret a dáseň a účinek mají silnější než cigára.
Včera dost foukalo. A bylo zataženo, ale i tak je Vysočina prostě krásná Nakonec z toho byla stovka kilometrů s pěknými výhledy.
Jelikož se to tu nejmenuje Jaké to bylo DNESKA, můžu si dovolit publikovat projížďku z minulého víkendu :-)
Bílá hora, Strahov a Petřínem z kopce dolů...
https://www.youtube.com/watch?v=ynkBMq9YFpk
Já dnes dopoledne strávil výletem na sociálku,nesl jsem jim tam nějaké doklady. Cesta byla komplikovaná,o prázdninách se provádí oprava kolejiště,takže část cesty byla náhradní autobusovou dopravou. Když jsem tam dojel,tak mi tam automat vytiskl lístek s informací,že přede mnou je 31 klientů. Všude byla slyšet ukrajinština a řev dětí. Původně jsem chtěl utéct,nakonec jsem tam hodinu a půl vydržel. Odpoledne jsem byl s kolem na výletě v autoškole,zpátky jsem to vzal kolem rybníků. Tam jsem kukuřicí krmil kachny. 19km výlet.
Když jsem se vylízal a zase se rozpohyboval, tak se můžu pochlubit jaké to včera bylo.
Rychle se blíží významný den bajkerů, tak jsem si chtěl zajet něco na rozjetí. Počasí všude v rozumném dosahu avizovalo vodu, jen Český ráj sucho a za celý den 0,3 mm, takže bylo rozhodnuto. Ráno rychlý přesun do Jičína, byl jsem rád za veškeré oblečení co jsem si vzal, celodenní nízká oblačnost sežrala zbytky tepla a slušný vítr nedovolil přehřátí a zpocení. Ale za vítr jsem dost často rád, protože odvětrával vlhkost a dobře vysoušel kameny a kořeny.
V plánu bylo 99 km Českým rájem a jeho těsným okolím s výjezdem na 25 vrchů s dojezdem do slunka západu. A podařilo se :-)
Jen ve stručnosti, z Jičína přes Veliš, Loretu, Velkou Svinčici kolem Skalního města do Sobotky k zámku Humprecht, přes Hůru a Podsemínský most známou Pekařovou bránou ke kapli na Vyskeř, kolem zámku Hrubá Skála a Zlatou stezkou na zřiceninu Trosky. Když jsem se vysápal ke vratům Trosek, tak z kukaně vyběhnul zamračený chlap a hlásí mi, že se mu kolo nelíbí, tak jsem mu řekl, že mě se líbí a mě se zase třeba nelíbí to auto zaparkované hned před vstupem, kde není parkoviště. Asi jsem se trefil, dalšího nic neřekl a zase zalezl :-)
Z Trosek jsem sjel do Újezdu, kde jsem zaparkoval v Depu a dal si jednoho dobře natočeného Kozla a snažil se zbavit nástupu počínajících křečí, protože ještě pár kopců bylo v cestě, docela se povedlo. Z Újezdu jsem se vysápal přes Liščí Kotce a Dráčov na Smetanovu vyhlídku a odtud jsem sjížděl po zelené přes Kozlov do Peklovsi, což je docela příznačný název, už dlouho jsem něco podobného nesjížděl, nahoru bych to jít fakt nechtěl ani bez kola. Pak už přes Hůru a Zámezí do Podůlší odkud jsem si vyšlápl na vrch Brada a pak už jsem sjížděl zpátky do Jičína na minutu přesně se západem slunce a 2.300 výškovými metry v nohách :-)
Vskutku vydařená neděle. Na fotkách Svatá Anna, zámek Humprecht a Podsemínský mlýn
A ještě tři fotky, Pekařova brána a Trosky
Jéje, Humprecht, Sobotka, tam jsem jako kluk, a malý kluk býval celé léto.
Příště se stav na náměstí Na Poště, dělávali (ještě vloni) skvělou svíčkovou.
Jednou se tam vrátím, tedy už ne do domečku mého dětství :-)
Já byl na Humprechtu teď poprve, dojel jsem k němu, nikde nikdo, jen oplocení a lešení.
Oni to opravují snad od mého dětství.
Nás tam ten pokladní tenkrát pouštěl na ochoz, když jsme mu slíbili, že se na něm nebudeme honit, ale jen rozhlížet.
Byli jsme tam obden.
Vždycky se zeptal "čí ty seš, kluku?".
A když jsem prozradil, tak mi řekl "doufám, že nejsi darebák po tátovi", a tím tátovi trochu zavařil. Táta byl ale lišák, říkal "von pan řídící si prd pamatuje, dareba byl Havlíček, co seděl vedle mě". Pan "řídící" dělal v penzi na Humprechtu pokladníka, i průvodce, a v hlavním sále s ozvěnou krásně zpíval.
Když jsem tam byl v roce 2002 s tátou a dcerou a s kamaradem ze Španěl, už tam "řídící" nebyl, ale nějaká "Maruška" - "jé Jindro, si to ty?, ty si plešatej? a to je syn a vnučka?" nás pustila taky zadarmo.
Příště už to asi neprojde, všichni co by mohli pamatovat už bydlí tam jak poslední obrázek.
Dnes jsem se věnoval opravě kamarádovy vrtačky Narex,měnil jsem tam spínač a uhlíky. Už frčí jako zamlada. Výlet na kole byl jenom krátký,vzal jsem si Babettu a byl jsem kolem Kamenného rybníka v lese sbírat borůvky,které jsem následně zase odvezl do Třemošné šéfovi.
I přes defekt pohodové,
"start" za rozbřesku, v Kersku u pramene před sedmou. Natankováno 11 litrů, a na skorotěžko (batoh s náčiním na opravy a se dvěma dvoulitrovými lahvemi od kofoly + 4 petky 1,5litru v igelitce). Při návratu začalo levé přední za Čelakovicemi "plavat" a po pár desítkách metrů, bylo na ráfku. Strmý příkop byl úzký, necelých dvacet cm zasahovala trojkolka do silnice (asi 200 metrový úsek rovinky v kopci na Mstětice, naštěstí s minimálním provozem. Naštěstí větší dirka, kterou nebylo těžké bez vody najít. I se skoro čtvrthodinovým zpožděním doma těsně po deváté. Ideální podmínky, nízké ranní slunce zakryly brzy mraky, teplota cca 16°C, zpočátku téměř bezvětří, zpět moc vítr proti nezesílil-celkově příjemné :-).
To jezdíš takovou štreku do Kerska pro vodu? To je tak úžasná, že ti to stojí za to blbnutí?
by ses divil, co jsou někteří schopní absolvovat kvůli vodě (podotýkám v našich končinách, afrika je něco jinýho).
Děda vždycky slavnostně vytáhl jinak pečlivě garážovaný vůz, naložil kanystry a barýlky všeho druhu a už se jelo na celodenní výlet k pramenu, nabrat vodu, nakrmit místní kachny a zase zpátky.
Podotýkám bydlel normálně v bytě s pitnou vodou z kohoutku...
Občas vídám lidi co mají kolo a připřažený vozík obložený lahvemi a kanystry na vodu a jedou k nějaké studánce a pak dřou jak soumaři zpátky.
Pochopím si dojet pro opravdu dobrou vodu tak nejvýš na dva dny. Vždyť i sebelepší voda po dvou dnech hodně ztrácí na kvalitě a degraduje a bez převaření už bych byl dost opatrný s jejím pitím.
Něco jiného jsou některé minerální vody plné siřičitanů a uhličitanů a když je lahev úplně plná a dobře uzavřená, tak vydrží dlouho, ale ne běžná voda.
Mám takovou studánku "nedaleko", občas jezdím kolem. Vozíků, ať už ručně tažených či za kolem připřažených, tam vídám několik. Na co jí tam nabírají netuším, ale bez vyjímek to dělají lidi přinejmenším těsně předdůchodového věku.
Jestli se takhle nechá ušetřit na vodném a stočném si nedovedu představit, ale v zemi kde z kohoutku teče pitná voda mi to přijde přinejmenším zvláštní...
O šetření to asi moc nebude, dá se to snadno spočítat, když kubík stojí zhruba 100 Kč a než se odvláčí kubík v lahvích, to se jeden naběhá.
Spíš si myslím, že to taková zvyklost a přežitek z dob kdy se pitná voda brala ze stokových řek a tak se strašně chlorovala aby to lidi přežili. Ale to se už nejmíň 30 let nedělá a mnoho úpraven chlór už ani nepoužívá.
Možná nepoužívají chlor, ale ta vida z vodovodu je výrazně horší, než voda z naší studny.
Holka o 50 metrů dál je už napojená na obecní vodovod, protože studna co jsme jako kluci vykopali v létě už vysychá, tak máme srovnání.
Tedy přesněji, Soňa. Ta, když jde za holkou, natočí si petku na kafe, že z tý její se prý "nedá pít". Ono když to z kohoutku do sebe leješ každý den, asi ti to tak nepřijde, jako když ti z vodovodu natočí občas.
Asi není, ale je to přiměřená vzdálenost, opravená podstatná část trasy, většinou s malým provozem. Občas mezi Zelenčí a Mstěticemi zahlédnu srnky, pokud zvolím cyklostezku, tak volavky. Pro tu vodu jezdí lidé auty s kanystry, které jsou od častého používání v dolní části hnědočervené-"něco" v té vodě musí být. Jedno pěkné mladé děvče mně říkalo, že její děda tu vodu pije snad šedesát let-tak asi jedovatá nebude :-). Jezdíval jsem i trasu Kostelec nad Labem Brandýs nad Labem po cyklostezce podél vody, ale tam bývá moc lidí. Směrem na západ a jih je to Prahou-to nemá smysl. Tož asi tak :-).
Takže se jedeš prostě projet a aby sis nepřipadal jako pitomec co se jen tak plouhá krajinou, dovezeš si barel vody, abys mě odfajfkovaný "smysl" výletu? :-)
Znal jsem jednoho, co takhle chodil "na ryby": seděl na břehu, před sebou na těch klacíkách dva pruty...
Pouze všímavý pozorovatel si mohl všimnout, že na nich nemá ani vlasec, natož ty píchavý konce na něm - prej by si připadal blbě tam jen tak posedávat na břehu bez ničeho :-D
Nepřipadám si jako pitomec ani když se jedu jen tak projet. Při této cestě jen spojím příjemné s užitečným. A pokud chci dojet na sraz 300 km za nějakou "rozumnou" dobu, je třeba se trochu udržovat v kondici.
Já jsem takhle před nějakým tím rokem čas od času se jel projet z Hradce do Náchoda a při té příležitosti jsem se zastavil v Bělovsi pro Idu než uzavřeli výtok pro lidi a pouští ji přímo do Metuje.
Spousta lidí prý zas ráda civí dlouhé hodiny do zdi. A aby si nepřipadali blbě, tak si před ni dávají televizi. :-)
Hnědočervená usazenina... železitá voda. Tak tu si můžeš nabrat u nás ve studni a rovnou ji vozit do šrotu, kolik toho železa tam je. V druhý studni (cca 20 metrů dál) máme vodu dobrou. Mezi nima je geologický zlom a studně spolu nijak nekomunikujou :)
Po neděli jsem byl takový zatuhlejší, tak jsem se chtěl krapet protáhnout a uvolnit, že takových 70 km volnějším tempem spíš v rovině bude akorát.
Abych nemusel moc přemýšlet kudy jak jet, tak si vzal pohodlného treka. Počítal jsem, že tak nejdýl za 4,5 hodiny bych měl být zpátky.
Vyjel jsem a asi po 2 km jsem vyjížděl na nejbližší asi 40 m hrbol, šlo to překvapivě dobře a před vrcholem se to stalo, tam ve mě bouchly saze a opřel jsem se do pedálů a za 3,5 hodiny jsem byl zpátky s průměrem 22. Docela mi to v závěru dávalo zabrat a slušně jsem si foukl.
Teď tady po jídle a u piva sedím a dost dlouho si lámu hlavu nad tím, jak jsem na tomhle kole na K24 mohl prvních 12 hodin držet jízdní průměr 25 a celkový 23. Teprve potom mi začal průměr pomalu klesat.
Na nic jsem nepřišel :-)
Nejjednodušší vysvětlení bude hlava...
U mě fakt, že je to závod zvedá průměrku aspoň o 5 km/h, přičemž ve slabší formě ten efekt funguje i cestou z práce, když mě nějaký cyklista začne dojíždět, kolo automaticky zrychlí... :-)
Hlava, motivace a dosažení nějakého cíle dělá hodně, to ano, ale že by až tolik? I dnes když jsem po první hodině měl průměr 21, tak jsem se snažil posouvat průměr nahoru co nejvíc k 23. Dřel jsem, ale ani v tom krátkém čase to nešlo.
Prostě Újezd a okolí bylo v tu chvíli něco mezi nebem a zemí :-)
Tak obecně vidím tři kategorie, kde lze příčinu hledat:
1) výkon jezdce
2) příkon kola
3) prostředí, ve kterém jedeš (trasa)
Pokud bys měl wattmetr, snadno bys rozlišil, zda už jezdec nepodává dostatečný výkon nebo kolo navzdory wattům nejede. :-)
Já bych se asi nejvíc přikláněl k 1. bodu :-)
Mně průměrku jednoznačně kazí předjezdec volbou trasy:-))
Průměrnou rychlost si vlastně nikdy nezobrazuji. Nezajímá mě.
Až teď v sobotu. Domluvili jsme se s bratrancem z Mikulova, že si dáme společný výlet po okolí s výkladem místního znalce reálií. Bydleli jsme cca 20 km ideální trasou od místa srazu.
Ráno jsme vstali pozdě jako vždycky na dovolené. Takže jsem dokonce oželela dlouhé klidné posnídaňové kafíčko. Protože přesnost je výsada královen.
A vyrazili jsme na těch 20 km na sraz. Šlo to nádherně, kolem Novomlýnských nádrží s větrem v zádech. Zobrazila jsem si průměrku a byla hodně přes dvacet. Naprostá pohoda. Stíháme.
Když tu náhle můj celoživotní předjezdec a milovník neprobádaných cest zabočil někam vpravo do prudkého kopce rozbitou polňačkou mezi vinicemi.
Průměrka padá dolů:-((
Dojeli jsme jen s desetiminutovým zpožděním, sice kratší, o to však náročnější trasou:-))
Pak je pořád možné, že to bude hlava... zkus přehrát firmware. ;-)
Kdysi to dělali v Bodnicích a trvalo to zpravidla tak 3 až 6 měsíců, myslíš, že už to zrychlili?
Člověče, co ti do tý nohy zadrátovali, že jezdíš jak namydlenej blesk?!?
Tvrdili mi, že titan, snažím se jim věřit.
V rámu nepískám a ani geiger neměl námitek :-)
Ale už to není ono, síly nějak ubývají a s dechem po covidu to taky stále ještě není úplně jako bylo. Lepší se to, ale hodně pomalu.
Já v rámu pískám, musel jsem se i na letišti zout a měl jsem i strach jestli nehledají chirurgické rukavice :-D
To zouvání mi dost pije krev, protože si vždycky v den odletu musím natáhnout čistý socky, i když ty použitý ještě nedrží tvar.
Lítáme zřídka, ale i tak vím, že brejle patří do košíčku. Dráty v rameně nepískají.
Soňa, a ví to, a vždycky jí to připomínám, si nezapomene vzít střevíčky s přezkama, opasek s karabinou a halenku na patentky...
A za rámem se tváří uraženě, že jí prohledávají jako zločince.
Ale znáš to jsou věci, které ženský nevysvětlíš...
Dráty, brejle, to je prd. Moje žena věděla, že v cílové destinaci nebude v okamžiku, kdy se tam dostaneme nic k jídlu. Tak s pečlivostí sobě vlastní vzala dvě klobásy, zabalila je do alobalu a uložila do kufru. Už jste viděli co připomínají dvě klobásy v alobalu pod rentgenem? Kontrolor na letišti se sice smál když mu řekla, co to je, ale bezpečnostní procedura již byla spuštěna... :)
Hlavně, že měla starost aby nepískala moje sešroubovaná noha.
Já byl v neděli dopoledne taky nějakej zatuhlej, večer horečka přes 38 a v pondělí diagnostikovanej Covid. Jsem děsně nadšenej, protože se mi podařilo minulej tejden si podvrknout si koleno, mám ho nateklý a kvůli týhle sračce se s tím nic nedělá....
Taky dobrá kombinace. Ono s kolenem když to není nějak hodně potrhaný a polámaný, tak se s tím toho moc nedělá, led a klid a čekat až to přejde. Akorát, že léto není zrovna moc vhodná doba na povalování doma.
Léto je ideální k povalování se kdekoliv :-)
Mysli pozitivně, budeš mít na půl roku zelenou tečku, tedy až do Vánoc, až zase začnou prudit protože jim čtvrtá, tedy druhá posilující, nepůjde na odbyt. Já mám vykryto jen do října, ale obešel jsem se bez horečky, jen půl dne jsem měl rýmu :-)
Koncem září si budu muset zase nějakýho Kentaura opatřit, pro tu tečku ...
Ten jízdní průměr na té K24, na lehkém kole, na skoro rovince, to bych pochopil.
Jen nechápu, jak to děláte že dokážete jet docela svižně těch 24 hodin. Ujet za den 200, jo, dá se, věřím, že i 300, ale ty vaše 500 a výš? To je pro mě nepředstavitelný masakr.
Doporučuji si sehnat něco o tom závodu silničních kol co se jezdí napříč USA. Tam k tomu šílenství krom teploty přispívají i údaje typu, teď je to 300 km furt rovně a pak se zahne mírně vlevo.
Jo, natržená játra, mladí divousové, to pochopím taky...
Ale vem si takovýho Lelka, pán v nejlepších letech, sedne na kolo, a ujede za 24 hodin 500..
Až tak lehké kolo to fakt nebylo, jeli jsme to na neodstrojenem cestovním treku, takže blatníky, stojánek, nosič, nějakých 14 kg. Rovina to tam taky není, docela mě překvapilo kolik se tam nastoupá, zkusím ty metry dohledat. A je to v otevřeném prostoru, tak i vitr.
Taky to dnes nejak moc nechápu, ale povedlo se, 500 to tam nebylo, asi 470 a musel jsem skončit dřív, odešel ořech.
Karbonovou silničku jsem měl na 24 hodinovém Trianglu na Vysočině a tam to s ní bylo přes 500. Tam jsem jim udělal rekord věk - kilometry, a zatím stále drží :-)
To jsem byl ve formě, dnes už by to nešlo.
No, já v těch vašich kouscích mám trochu bordel, ale vím, že jsi dal pětikilo.
Přemýslel jsem tuhle o tom, vezmeme-li pauzičky, musíš, pokud pojedeš čistého času 22 hodin jet skoro rychlostí 23 km/h průměr, a to dávám tak na elektrokole, nebo na Zelenáči na rovině s větrem v zádech. Po 200 už i na té elektrice toho mám dost, jde hlavně o ruce a ramena. Ale dibře, pochopím, že bych s motorem možná to pětikilo dal, ale jak vydržíte tu dobu vzhůru a nepadnout.
Dobře Ronda říká můžeš si odpočinout zdřímnout, nic ti nebrání. Jo, ale pak zase přicházíš o čas, tedy musíš zvednout průměr.
Naprosto nepochopitelné, nepředstavitelný výkon, tedy pro mě. Jste démoni.
Sestavit komisi a upálit!
Hradec - Lipsko a zpět
https://www.youtube.com/watch?v=Nsrps7Z9Sac
Na čem to jel?
Vypadá to na motorku...
Na Giant silničce. Už tam jel poněkolikáté, nejdřív jako 600, loni 700 a letos zkoušel 800, Ale pár kilometrů už to nešlo dojet. Škoda. Však má všechny jízdy na kanálu.
Ten taky skinčína hranici jako čaroděj :-)
Už loni jel 825km
https://www.youtube.com/watch?v=RNnVQr4MdUc
Co to meleš ty šuline? Má to tam napsáno, Giant TCR Advanced 2
nevšimbul sem si toho, tu rychlost stěží vyvinu na elektrice :-)
a kolik si toho ujel ty v kuse, že tu machruješ cizími kousky, abys přebil Lelkův výkon?
V mém případě je spánek a delší odpočinek nesmysl, když usnu tak se nedonutím se zvednout a při delším odpočinku zatuhnu a trvá dlouho než se zase dostanu na provozní "teplotu".
Nespat 1,5 dne není problém, když se to usedí, tak to jde. Zpravidla krize u mě přichází v době zozednívání, to většinou nefouká vítr a to mi dává zabrat, velká krize s usínáním trvá tak půl hodiny a pak už to zase jede dobře.
Ale když jsem jel Triangl, ten se od setmění až do cíle jede na městské 2 km trase https://mapy.cz/s/cepetejovo a tam je stále někdo tesně před tebou, dá se jezdit v baliku v závěsu a pravidelně střídat a to už vyžaduje hodně soustředění a tam žádná únavová krize nebyla na rozdíl od 28 km okruhu v Újezdu.
No, každej jsme asi nastavenej jinak, já dokážu nejíst, ale nespat?
Jo, nad ránem přichází krize i v autě. Zaparkuju a hodinu spím, pak pokračuji. Na kole si to moc neumím představit.
Mě se chtělo běžně spát i odpoledne, tedy na Zelenáčovi, a to jsem se plazil denně 130-140, málokdy dál. Prostě nezvladatelná únava, a ne hlaďák, protože po jídle. Prásknul jsem s sebou na lavičku a půl hodiny totálně mrtvej. Pak vstanu a jedu tu druhou půlku krátké vzdálenosti.
Tyhle vaše kousky jsou mimo rozsah, něco k čemu bych se ani neodhodlal se vyhecovat.
Furt špekuluju, jestli napodzim mám zkusit přejet z Norimberka do toho Karlsruhe po ose, nebo vzít zase ten vlak, a to s motorem.
Bude to asi malinko pod 250, v úsporném režimu dám 3x80, tedy kus mě bude chybět, ale dá se vestou dobít u Mekáčů, a to mě připadá jako šílená výzva.
A ty sedneš na kolo bez motoru a střihneš 500...
Možná si na 24h netroufáš, protože ti hlava dává víc, než tělo :-)
No tohle mi už hlava nedává.
Prostě vím, že je to mimo mé schopnosti.
Mimochodem, ty si tu 24ku jel naposledy kdy?
Už je to strašně dávno, bylo mi asi dvacet?
Jeli jsme za plného provozu, teď si všechno najdeš na netu, my o tom tenkrát nevěděli nic, osvětlení pouze symbolické, pamatuju jak jsme cestou zastavili v putyce se najít a čekali asi půl hodiny, než nám vůbec donesli jídelák.
Z Mělníka jsme to valili, co pamatuju, přes Mohelnici, Makov, tam jsme v kopci utavili dva neznámé cyklisty, a pak dojeli skoro do Ružomberoku.
Můžu ti říct, že se toho bojíš zbytečně, od té doby už jsem zažil mnohem horší věci, než 24h, třeba vloni se skládačkou na Mont Ventoux jsem se pět hodin pohyboval fakt na hraně, ty bys v tom počasí ani nevylez z auta :-)
Já se nebojím, já vím, kde mám svoje limity.
Někdy je o kousek přetáhnu, ale do věcí, které by mi mohly fakt fyzicky ublížit se pouštět nebudu. Nechápu ani proč bych měl. 24 hodin jezdit po okruhu, a odstonat to?
Přečíst si Tři mušketýry v originále, to je výzva!
Přečíst si Tři mušketýry, tak to je cyklistická výzva jako prase, nejsi z toho nemocný už teď?
nejsem cyklista, ale cykloturista, a výzva to je.
No já jen, pokud jsi schopen celý den šmrdlat nohama na elektrokole a potom večer popíjet pivo, ještě po půlnoci psát roztomilé příspěvky do diskuze, nebo jezdit autem v noci, zvládl bys i 24h.
Ale musel bys chtít, být ochoten.
V rámci přípravy bys musel trochu trpět už před akcí, obětovat tomu poměrně dost času.
Sám říkáš, že ti hlava dává víc, než tělo, což já chápu, že je rozumnější prohlásit, že ti něco hlava nedává, než se pochlapit a zkusit to.
Já mám stejný přístup například k učení cizích jazyků :-)
Chápu, že jezdit na kole jen kvůli udržení kondice tě neláká, přijde ti to jako ztráta času.
Aby ses donutil k aktivitě, potřebuješ elektrokolo, atraktivní cíl ve Francii, zabukovaný hotel, každý večer za odměnu teplá sprcha, potom pivo, pochlubit se v diskuzi, všechno je to v tý hlavě.
Kdyby ses tu každý den chlubil, že jsi ujel padesát kilometrů okolo komína, nikdo si z toho na zadek nesedne.
Taky to nepíšu, byla by to nuda.
Jezdím to samý furt dokola, někdo aby dokázal sednout na kolo, potřebuje obecenstvo, jiný si jezdí jen tak, pro sebe, pro svůj dobrý pocit, to je život, nemůžeme být všichni stejní.
Je to tak. Ty například k napsání příspěvku potřebuješ Jindru, nebo nějakého zástupce, aby ses do něj mohl opřít. Jiné tvé příspěvky než osobní útok proti někomu se skoro nevyskytují. Je to škoda, cyklistice rozumíš a mohl bys občas přispět i něčím rozumnějším než jen osobními útoky.
Jsi docela trapný. Za tohle před mnoha lety JIndrovi ty příspěvky administrátor mazal. Máš to zapotřebí? Jen dokazuješ, kam patříš.
Moje jméno tu Jindra pravidelně zveřejňuje už několik let, naposledy to udělal před pár dny.
Ani jednou jsi mu to nevyčetl, proč?
Myslel jsem, že když to udělám tobě, nebude ti to vadit.
Tak promiň, spletl jsem se...
Jen ukazuješ, jaký jsi hajzlík. Což nemusíš, neb to o tobě už dávno všichni vědí.
Tak určitě.
Mnohokrát jsem ti nabízel, že mě můžeš navštívit a přesvědčit se, že ing. Pařík sprostě lže, pokaždé jsi mě odmítl.
Mnohokrát jsem tě žádal, ať mi dáš pokoj..
Jsem fakt hnusná, odporná, svině...
Jsem ti už psal, aby ses o mé rodiče neotíral, ty magore.
Táta, celý život bezpartijní, nešéfoval ve výzkumálu, ale byl vedoucím oddělení výstavby a inbestic be VÚSTE, což s výzkumákem má společné, asi asi jako oddělení údržby v nemocnici s onkologií...
Máš-li mindrák, že si z bolševiků děcko, neměl by sis to hojit takovejma pomluvama.
Za svoje rodiče nemůžeš, a chápu, že ti vadí, že na ně nemůžeš být pyšný jako já, ale nic s tím nenaděláš, a je to jedna z věcí, kterou si ovlivnit nemohl. Tak se netrap, zajdi za doktorem, do Španělska pojedeš jindy, když letos budeš na sračku.
Odpoj se a začni se léčit
Mám za to, že tě brzo zase dostane "borelioza".
Jsi čím dál tím agresivnější. Možná, a to je velmi přátelská rada, pokud nechceš zrušit kvůli "borelioze" i výlet s paní do Katalánska, hned vyhledej svého lékaře.
Chtěl jsem ti tenkrát udělat radost, ale ty jsi takovej krypl, co nedokáže pochopit, že jsou lidé, co uvažují normálně. Prostě měli kliku, a jsou za to vděční.
Nemyslí vůbec furt na prachy, jako ty.
Jsi nemocnej, vážně a moc.
Mrzí mě to. Ale neumím ti pomoci.
Tak jo, máš pravdu, Jindříšku, uvažuješ normálně, nemyslíš vůbec furt na prachy, jsem nemocnej, chtěl jsi mi udělat radost...
Ale tahle věc mě zaujala - "neumím ti pomoci" no bodejť bys to uměl, když už několik let nemyslíš na nic jinýho, než jak mě co nejefektivněji znemožnit..
Čumím a nestačím se divit jak vás takhle otevřeně stále baví to čistě soukromé vzájemné nadávání a urážení.
Nechcete si na to založit nějaké svoje zvláštní téma, třeba "Jak být za debila?"
On takový jaderný výzkumák, ten si Rusové určitě dobře hlídali, směly tam pracovat jen dobře prověřené a loajální kádry, viď, Brahmo?
Zvyk je železná košile, choval ses za totáče stejně, jako tady?
Dělal jsi kolegům sviňárničky, aby ses zavděčil svému bezpáteřnímu šéfovi?
https://www.youtube.com/watch?v=3gg849ZF9MY
:o)))
Jsem přemýšlivý člověk, Brahmo.
Bohužel, jiné vysvětlení, proč po mě jdeš jako slepice po flusu, mě nenapadá.
Tvůj Pánešek Jindřich tu zcela nepokrytě šíří proruské názory a jaderný výzkumák v Řeži si Rusové dobře hlídají dodnes.
"Český jaderný výzkum zčásti vlastní Rusové. Vláda chystá opatření"
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy...
No, abych ti nekřivdil, vzhledem k tomu, že jsem ti nic špatného nedělal, existuje ještě jedno vysvětlení, možná jsi jen zlý, chorý stařec.
To je ta duševní choroba, už zase "jede z kopce".
Většinou si to tohle pacoši způsobí sami. Přestanou užívat léky, protože mají pocit, že už jsou zdraví, nebo "si upraví" dávkování, a začne se jim to zhoršovat. Pak zkolabují, léčí se, z webu zmizí. Následuje stále se zkracující pauza "normálnosti", nadšení z toho že už jsou v pořádku, a zase recidiva. Nejdřív stasium "velkých plánů", pak "pocit ohrožení a hledání nepřítele" a zase kolaps.
U některých psychóz to lze řešit depotníma injekcema, pacient si pak nemůže "upravovat" dávkování sám a je delší čas v pohodě.
Jenomže to zase není tak prostinké, protože i na depot si nemoc zvykne, tak je třeba medikaci obměňovat.
A navíc, ty medikamenty postupně mozek leští, po dlouhodobém užívání pacient blbne. K jeho štěstí si postupující demenci neuvědomuje, což je zároveň neštěstí, pro jeho okolí.
Za povšimnutí stojí ta selektivní paměť. Vnímá a pamatuje si slova, ale souvislosti a logické vazby už nikoliv.
Tak je schopen citovat deset let staré pitomosti, ale třeba anglicky se nenaučí ani pozdravit.
Celý tělo zdravý, když odejde hlava, všechno jde do kopru.
Omyl.
Odejde-li hlava na zdravém těle, je to peklo na zemi pro příbuzné zejména, ale i pro okolí obecně.
Vzdyt to pisu :-)
jeho štěstí si postupující demenci neuvědomuje, což je zároveň neštěstí, pro jeho okolí.
Vona ta 50 kolem komína.. to je tak +- to, na co má běžnej pracující čas, když musí skloubit práci, rodinu, domov.....
Když máš kolo jako zdroj zábavy, popř. dopravní prostředek dost pomalý, na to abys něco viděl, a dost rychlý na to, aby ses někam dostal, vidíš věci jinak, než někdo, kdo kolo považuje za sportovní náčiní s potřebou furt se poměřovat.
O to víc pak nasere, když se "poctivě připravuješ na náročnou cestu" a sesypeš se před odjezdem...
K té potřebě se stále poměřovat.
Bych rád připomněl, že ses tady opakovaně vysmíval "poctivým třiceti", o kterých se zmínila ženská, co se stará o dvě vnoučata..
Od té doby uplynul poměrně krátký čas, a ty, najednou, nemáš potřebu se poměřovat.
Nemáš problém napsat, že jsi ujel poctivých sedmdesát.
Na elektrokole...
Nemáš problém mi napsat, že jsem se sesypal před odjezdem, přestože mi to zhatila borelióza. V pátek budu mít výsledky odběrů a pokud nebudou v pořádku může se stát i to, že skončím na dva měsíce ve špitále, na kapačkách, to pak nebudeš mít problém napsat, že ležím ve svěrací kazajce na psychiatrii?
Jo "poctivým třiceti" se směju furt.
Tady jde o to, že ta baba z krankkasy, po těch 30ti udílí rady, jako by jezdila 3000 měsíčně.
Ty jsi fakt na hlavu, už použitím slůvka "poctivých" každému kdo se tu pohybuje déle,je jasné, že si z toho dělám srandu...
Poměřuješ se jen ty, furt hledáš konflikt nepřítele, a velmi často si vůbec,ani malinko, nevidíš do huby.
Když si vzpomenu, jaké čoromoro ty jsi dokázal vygenerovat z mého veselého vyprávění, jsk jsem se srovnal s Deladierovcem...
Zajdi za doktorem, nepřestávej brát co ti předepsal, přestaň myslet na krávoviny, když jsi v cajku,nejsi špatnej kluk.
Mám najeto mnohem víc, než ty, jak okolo komína, tak do daleka.
"Rady baby z krankasy" mi většinou přijdou užitečné.
Ale ty, z nich nemáš problém vygenerovat čoromoro, protože furt hledáš konflikt nepřítele a velmi často si vůbec, ani malinko, nevidíš do huby.
ale p to teď nejde a nikdo ti to nebere.
Víme, že se umíš opřít do pedálů.
Jde o to, že jsi marod, zlý a agresivní na lidi, co to byli nakloněni.
Jsi to to, kdo se do mě naváží, a když ti ldokoliv řekne, že to je pres čáru, stane se podezřelým, podplaceným účastníkem zájezdu, nebo kdoví co si najdeš. Tvoje duše je chorá, podezíravá, vidíš kolem sebe jen zlo a nepřátele.
Určitě se s tím dá něco dělat, ale musíš chtít.
Nech na mě, jak se svým časem a zdravím naložím.
Abys věděl, jak vypadá "závěs" za kamiony,nna tempomat :-)
No nekecej, fakt máš v této uctivé vzdálenosti spotřebu dva až tři litry?!?
Okamžitou, na rovinkách, tak nějak.
On ten pytel zase není až tak malý, a rohle je 100, když se jede 80-90, pustí mě to blíž.
Jaký jsem měl skutečný průměr zjistím až se vrátím, tankoval jsem na Petrově plnou, a měl jsem skoro sucho, nádrž na 70, dostal jsem tam 68 l.
Po 560 km mi to hlásí dojezd, 850 km, ale to je hausnumero. Počítám,že se těch 550 vrátím, natankuju plnou, a uvidím.
Šacuju to na průměr 6l/100,což bude hezký.
Jakmile je to v tahu do kopce, i když je nastaveno třeba jen 100 na tempomatu, bere 10/11 okamžitou, a neudělám s tím nic.
Zásadní je ovšem u té škatule rychlost
Odpor prostředí.
Nic dalšího nevymyslíš, řadí samo, přidává samo, brzdí motorem samo, čím míň mu do toho zasahuješ, tím líp.
Alespoň u tohohle Travelleru.
Vloni jsem dojížděl se skoro prázdnou, a vždycky v Bochumi tankoval na cestu nazpátek.
Ale to jsem měl na tempomatu 160.
Tak že to táhne i v téhle vzdálenosti tomu věřím. Kolik to je otázka. Na kole taková tramvaj táhne i když jede vedle tebe nebo i vedle tebe a kus vepředu. Kamión se bude chovat podobně. Ten větrný pytel táhne i při rychlostech 16km/h na koloběžce za bruslařem. Ale pochopitelně ten závěs musí pak být co nejtěsnější. Takže ve 100km/h to jistě bude fungovat lépe.
Oni jedou tak 90-100, ty kamiony.
Jak nějaký jede 80, předjíždějího, rychleji nejezdí.
Tak jako můžeme si o tom povídat dál, proč ne.
Akorát si konečně uvědom jednu věc - tvoje theorie, že úspora paliva není vůbec o přemýšlení, ale o lepení na kamióny, je mi úplně k ničemu, pokud po dálnici nejedu.
Jezdit takhle "úsporně" po dálnici zvládne každý tydýt co je dostatečně tupý na to, aby za tím kamionem nezblbnul.
Mimo dálnici je všechno jinak, tam se vyplatí myslet co nejvíce dopředu, abys nemusel zbytečně brzdit, znova získávat rychlost, jest co nejplynuleji, čili dopředu číst i terén, předvídat chování ostatních řidičů, pokoušet se včas odhadnout, kde je začátek obce, v kolonách se chovat tak, aby ses musel rozjíždět co nejméně často atd. atd.
A jsem si celkem jistý, že abys měl v travelleru spotřebu dva až tři litry, musíš mít od kamionu o poznání kratší vzdálenost, než tu bezpečnou.
Ale hovno "lepení se na kamiony".
Vždyť jsem ti to psal
To není o přemýšlení, ale o rychlosti.
Nastavit tempomat na 100, a nechat to jet, to zvládne fakt každej tydýt, to ty si tvrdil, že se musí přemýšlet.
No, pochopitelně ve 100, někdy abys nesral a nezdržoval musíš namačkat 120, jedeš nejúsporněji. (no v 70ti bs jel ještě úsporněji, ale to na dálnici nezkoušej).
Všechny rozjezdy, brždění, to stojí prachy. No a tak mimo dálnici to to bude žrát víc. Nezkoušel bych jezdit za kreténa, co si nechává kilometr odstup, aby dobrzdil motorem, taky tací jsou.
Proto se vracím k tomu nápadu jet mimo dálnici do Španělska. Tedypokud nepojedeš směr Clermont Ferrand, dá se jet z Mulhousenu, tím údolím Doubs, Lons, do Bourgu a Lyonu.
Směrem na jih začíná placená z Vienne, a tu důrazně doporučuji, nesnazit se o státovku Z Orange pak státovkou na Arles, Auguies-Mortes, Montpellier, Séte, Perpignan. Tam je státovka průjezdná, ne přes Nîmes.
A i když máš blbou jednu zkušenost z La Jonquerou, po dálnici je, pokud nečutákujou na hranici vždycky rychlejší.
Dál na Barcelonu to neumím jezdívám přes Andorru a ve Valenciansku už se mýro na dalnici nevybírá dálnice je zaplacená.
Ale údolím Rhôny se snažit protáhnout mimo dálnici v sezóně je sebevražda.
Loňské dva roky byl prd provoz, kvůli VCP, teď je opak
Ty seš fakt katastrofiól, Jindřichu, vypadá to, že v údolí Rhóny jde o život :-)
Navíc evidentně netušíš, že mimo dálnici je spotřeba nižší, akorát za to člověk holt, platí tím, že na cestě stráví víc času, ale víc toho vidí, než na dálnici, no a to my chceme, nejsme ve Francii desetkrát za rok jako ty, takže máme jiné priority.
Abych byl přesný, s tou spotřebou to platí pouze v případě, že řidič na dálnici dodržuje bezpečnou vzdálenost, to je snad jasný.
Toto mě zaujalo: "Nezkoušel bych jezdit za kreténa, co si nechává kilometr odstup, aby dobrzdil motorem, taky tací jsou."
Mohl bys to nějak blíže specifikovat?
Kilometrový odstup je tvoje literární licence, to snad nemusíme rozebírat, ale pokud někdo jezdí tak, aby nemusel zbytečně brzdit, pro tebe je za kreténa?
Teď, když spousta lidí nebude mít prachy na nájem, na topení, benzín, nebo na naftu?
Když už jsem v tom hledání a vzpomínání na doby kdy jsem na tom byl o dost líp, tak upřesním a opravím co jsem psal.
Tak ano odjel jsem i na K24 přes 500 km, ale to už nebylo na těžkém treku, ale na silničce, sice na starší a hlinikové, ale pořád na o dost lehčí a pevnější silničce a bylo to 511 km s jízdním průměrem 24,9 a při tom jsem nastoupal 2.560 m, je to 0,5 % neustálé stoupání.
Na těžkém treku jsem tam odjel 454 km.
A ještě přidám údaj ze Ždíreckého Trianglu. Tam jsem jel na karbonové silničce a bylo to hodně znát. Tam jsem odjel 523 km s jízdním průměrem 25,08 a k tomu jsem nastoupal 3.880 m, je to 0,74 % neustálého stoupání a to se už docela projeví.
Tam se mi to líbilo, od startu do soumraku kdy je ještě dost sil se jezdí na asi 34 km kopcovatých cest a pak se jezdí městský triangl okruh, který taky není úplná rovina, ale zase se při dohodě s dalšími dá jezdit v závěsu a když na to člověk má tak i střídat :-)
A když jsem se podíval na výsledky co jeli letos, tak mám docela chuť potrénovat a příští rok to zase zkusit :-)
Taky si občas říkám, jestli si ty kilometry na cyklo 24h vůbec pamatuji správně? Myslím, že jednou jsem pětistovku fakt měl, ale stránky K24 už neexistují, takže do výsledků už se nepodívám, tak kdo ví...
Nicméně i tu místní 24 hodinovku přestali pořádat a já vlastně nevím, zda bych se vůbec ještě chtěl takhle trápit?
Ony ty sprint triatlony (v okolí většinou se zkráceným plaváním) mají své výhody. Během dvou hodin má člověk odzávoděno (když nezabloudí), nají se, poklábosí, shlédne vyhlášení a jede domů... aniž by z toho byl polomrtvej následující týden. :-)
Jestli tu původní adresu ještě znáš, tak by se to možná dalo vydolovat na Wayback Machine na http://archive.org/ .
Tak ano, můžeme si zavzpomínat, jak vypadala úvodní stránka K24...
https://web.archive.org/web/20190823082745/http...
Tak se mi to v archivu povedlo dohledat.
V roce 2016 si skočil na 14. místě s 19 koly = 539,6 km km, brácha měl také 19 kol a já byl na 19. místě s 18 koly = 511,2 km a ještě přidám, že tam jel i Radek a ten byl 10. s 21 koly = 596,4 km.
Dobrej archiv :) Jste dobří blázni. Ještě štěstí, že mé koleno podobné excesy vylučuje, takže se nemohu do vaší partičky připojit.
Nevim jak moc tě limituje, ale proč to nezkusit i tak co zvládneš. Možná bys byl překvapený tím co zvládneš v ten jeden "závodní" den kdy z tebe adrenalin jen stříká :-)
Když se podíváš na výsledky podobných sranda soutěží, tak je kvanta lidí co si tam jedou zajet 200 nebo i jen 150 km a jsou vrcholně spokojený.
Na K24 v Újezdu jezdil jeden dost postižený kluk na jednorychlostní tříkolce, nevim kolik najezdil km, ale hodně, i ten nejhorší kluk najel 131 km. Na to co tam měl podporovatelů a příznivců mě udivovalo, že mu na tu tříkolku nedali alespoň docela běžný a levný 3 kvalt, který by mu výrazně ulehčil v těch třech docela protivných stoupáních.
Tak to je dokonce lepší než jsem myslel... hrozný jak ten čas letí, už je to šest let...
Netuší někdo, jestli K24 už skončila definitivně? Předchozí dva roky se daly brát jako Covid přestávka, ale nenašel jsem žádnou zmínku ani o letošku. :-/
Asi to skončilo. Oni začali stavebně všechno předělávat, takže žádné zázemí by neměkli. A potom celé to stálo na tom jejich "farářovi" hodně velkém sportovním nadšenci a cyklistovi. Ten tam ale skončil a těsně před akcí ho vystřídal vtom roce 2016 jiný a tem měl úplně jiné zájmy než cyklistika. Ten ročník byl už připravený, tak proběhl a pak konec. Když není hlavní organizátor a nadšený tahoun, tak není nic.
Počkej ale 2016 snad nebyla poslední K24, ale asi poslední na kterém jsem byl já?
Pak byl určitě minimálně jeden spíš víc ročníků, kam jsem nejel, takže poslední bych tipoval, že bylo 2018 nebo 2019?
Máš pravdu, teď jsem našel, že se jel ještě 2017, v 2018 se nejel, asi ty velké opravy a pak se jekl ještě v 2019. Pak už žádná další zmínka.
Jo, asi to tak bude. Že nějaký rok K24 nebyla kvůli rekonstrukci oratoře, to si vybavuji. Takže 2019 byl zřejmě poslední, což koresponduje i s web archívem.
Vzpomínám, že jsem si říkal, že pojedu příští rok, netuše, že v 2020 příjde Čínská chřipka a K24 už nebude... ;-(
Dnes byl jeden výlet už dopoledne do lesa na borůvky. Ty jsem zase odvezl do Třemošné šéfovi. Ten mně za odměnu poslal do hospody na španělského ptáčka. To byla porce,která nešla ani sníst,pořád ji cítím v břiše. Následovala cesta domů a odpoledne zase výlet a trhání dalších borůvek a předání ve Třemošné šéfovi. Pak už jsem v klidu pokračoval kolem Zručského Air Parku přes Senec do Plzně na Bílou Horu a zase kolem rybníků. Celkem 36km.
U Seneckého rybníka jsem zase krmil kachny a jedna se ke mně přidala a vypadala,že se mnou chce jet domů.
Kachnička :-) já dneska přehazoval kompost a pobíhaly mi tam miniaturní myšky, asi rejskové to byli, nevěděl jsem, co s nimi, od té doby, co jsme měli doma potkaní mazlíky, mám pro hlodavce slabost.
Dnes ráno byl zase cyklovýlet kolem Kamenného rybníka do lesa na borůvky. Ty jsem následně zase předal ve Třemošné. Na zpáteční cestě jsem si konečně prohlédl oficiálně otevřenou dráhu pro cyklisty. Ještě minulý týden tam byl plot a výhružné tabule,že prostor je monitorován.
Odpoledne bylo pokračování. Teď mně bolí záda a s trháním borůvek 2x denně končím. Zase jsem je odevzdal ve Třemošné a dostal jsem kus koláče. Je to lepší,než se s ním vyrábět sám. Zpáteční cesta vedla po cyklostezce kolem vlakové zastávky Orlík,za kterou je vidět hradba Škody JS,což je ta bývalá munička,která kdysi vybuchla. Dál přes půlkruhovou lávku a domů. Dnes 30km. Letošní nájezd už dělá 2500km.
Pěkně na prd! :-(
Triatlon Říčkovský golem...
Plavání jakž takž standard, kolo docela dobrý, dařilo se mi dlouho držet velké skupinky, pak se to drobilo a radoval jsem se, že velká část skupiny je za mnou, říkal jsem si, že běh bude zajímavý a mohl by být lepší čas než předchozí roky...
Na začátku běhu dobrý, oproti předchozím rokům mě nechytaly křeče a mohl jsem od začátku běžet, předběhnul jsem první dva lidi... no a pak jsem zřejmě někde přehlédnul fáborek a už jsem tu trasu znovu nenašel... ;-(
Po čtvrt hodině jsem usoudil, že je to v háji, protože netuším ani kterým směrem je cíl. Vzpomínal jsem, co se psalo v propozicích, hmm "běh 5.8 km po lesních cestách v okolí Ski centra", to jako fakt pomůže, mapku trasy nezveřejnili, kolem les a spousta neznačených cest... tak jsem si snažil aspoň vzpomenout, ze které světové strany jsme do Říček přijeli?
Štěrková cesta konečně vychází z lesa a zdá se, že končí na louce, takže kam? Na chvíli vylezlo sluníčko, tak volím cestu cca na jiho-východ. Nehodlám riskovat, že skončím v Polsku, takhle snad časem narazím na nějakou silnici...
Po chvíli potkávám paní. S pocitem nejvyšší trapnosti se ptám, zda neví, kterým směrem jsou Říčky v Orlických horách? Ví, prý 2 km tímhle směrem... tak zkouším, že bych potřeboval Lyžařské centrum, nikoliv obec... zhruba ví, ale v popisu se rychle ztrácím, takže holt delší varianta. Za chvíli vidím kostelík, přesně jak říkala, pak už zbývají asi 4 km po silnici, bohužel hodně do kopce...
Pozitivní je, pořadatel (horská služba) mě nemuseli hledat, cíl jsem našel a dokonce jsem nebyl úplně poslední... tedy pokud mě ještě nediskvalifikují, protože jsem neabsolvoval trasu správně... ovšem tvrdit, že jsem si to zkrátil, snad nikdo nebude...
Každopádně mě to dost štve. V cíli místo euforie přišlo zklamání a vztek na sebe i všechny okolo... teď přemýšlím, co pořadatelům napíšu, protože za 500 Kč startovné by se mohli s tím značením opravdu víc snažit. :-(
Mysli na to Coubertinovské heslo :-)
Dokončil si, víš kolik lidí ani nezačalo?
Furt dobrý!
Já ani nemusím jezdit na žádný závody. Takto jsem skončila skoro pokaždé, když jsem chtěla jet po nějaké cyklotrase. Už si plánuju trasy sama a jezdím si podle svého itineráře :-)
...a průběžně ho upravuješ, abys v případě zabloudění byla stále na trase, což? :-D
Začátky byly horší, to jsem si dávala rezervu tak 10% kilometrů navíc...
Ale letos jsem na dvoustovce nejenže nikde nezakufrovala, ale i itinerář mi seděl jak na kilometry, tak i na čas. Už to začínám mít vychytaný, i když jsem hodně kilometrů jela po neznámé trati.
Stovky dnes už jezdím po paměti, jen si navolím trasu, většinou už projetou, tu si zapamatuji. Itinerář si případně udělám jen na nějaký nový úsek, který chci prozkoumat.
No, to trasování od stolu je ošemetný.
Před lety jsem se snažil mít trasu rozpláovanou a rozmyšlenou na 1000 km dopředu, a zjistil že to tak prostě nefunguje, že to nejde dost dobře udělat, vždycky se vyskytne nějaká překážka, co tě z trasy odvede.
Prostě na mapě naklikám průjezdní body, zjistím přibližnou vzdálenost, a pak už jen jedu od bodu k bodu, někdy podle navigace jindy podle cedulí.
Kratší to nikdy nebývá, ale taky ne delší než o nějakých 5 procent proti odhadu.
A tobě se nestává, že by plánovaný úsek byl nečekaně zavřený? Já už letos i v blízkém okolí narazil na několik objížděk a minimálně dvě nebyly vidět ani v dopravním režimu na mapy.cz.
Docela mě tedy překvapuje, že by ses na delší trase dokázala úplně vyhnout rozkopaným silnicím, rekonstruovaným mostům, kácení stromů, moto závodům a podobně?
Nevím, jak Bara2, ale já takové úseky často používám. Většinou jsou to už hotové cesty, třeba jen bez čar, na kterých o víkendech nikdo nepracuje. Pokud ano, slušně se zeptám, zda mohu projet. Ještě se mně nestalo, že by mne vyhodili, obvykle nabídnou i pomoc, je-li třeba trojkolku protlačit obtížným úsekem. Když se jedná o rekonstrukci mostu, a nemají tam ani nouzovou lávku, tak to musím objet po lesních cestách. Letos to nastalo jen jednou. Ve většině případů jsem za pár desítek metrů "nepohodlí" odměněn několika kilometry jízdy po nové silnici zcela bez aut. Zatím se nikdy nestalo, že bych byl zastaven policií. V tom případě věřím, že by pochopili mou snahu o bezpečnou jízdu bez aut.
Já většinou plánuju detailně podle mapy.cz a bohužel je to tak uzavírky cyklostezek, místních komunikací apod tam dost často nejsou a nejsou ani webu JSDI, který je navíc už nějakou dobu nedostupný.
Každopádně i tak mi to umožní uzavírkám, které tam jsou, se vyhnout a tedy to snižuje riziko, že budu muset nějakou uzavírku až na místě při cestě.
Mapy.cz se výrazně zlepšily, tedy v režimu "silniční kolo".
Jisté je, že cyklistická apka není určena k on-line sledování provozu, a pokud se nejedná o sesuv v Pyrenejích, stokilometrová zajížďka nehrozí.
V poslední době je to slabší. Od doby, co ŘSD napadli hackeři, se uzavírky na mapy.cz objevují sporadicky.
Snad to zase obnoví.
Nechápu, co tím ti hackeři chtějí dosáhnout. K čemu to je?
Já spíš nechápu, že to nemají nějak zajištěný, že nejsou schopný to během řekněme víkendu obnovit, znovu nainstalovat operační systém a obnovit aplikace ze záloh.
Jestli jsou podfinancovaný a nekompetentně řízený v oblasti IT tak jako my, tak se ani nedivím... My třeba na úřadě "zálohujeme" ne zas tak moc důležitá data lidí na serveru (to si je tam ale musí nejdřív sami uložit) sice denně, ale na normální přenosný HDD ;-)
Je ale zase pravda, že ten celý náš systém jako takový je na serverech úplně jinde a tam se záloha opravdu kritických dat řeší asi mnohem víc profesionálněji... Teda snad...
Docela by mě zajímalo, v kolika firmách bych mohl ukázat na libovolný počítač a oni dokázali během víkendu obnovit jeho stav, aniž by přišli o data za víc než pár dní?
Zatím jsem se potkával spíš s opakem = když se něco pokazí, není k dispozici ani náhradní hardware a sice se většinou něco někam zálohuje, ale teprve při ztrátě dat se zjišťuje, co všechno se vůbec nezálohovalo... ;-)
Nemyslím uživatelské stanice, ale servery, dělal sem v bance, tam bylo všechno serverové železo dvakrát ve dvou různých budovách, kdyby na tu primární spadl meteorit, mělo to v jednotkách, maximnálně nízkých desítkách hodin, jet z té druhé lokality.
Nojo, ale soukromej sektor to většinou dělá tak jak má, alespoň ty velké firmy... Ta nadnárodní určitě.
"Státní" sektor je na tom o dost hůř :-/ I kvůli těm penězům, co by takové skoro neprůstřelné řešení stálo... Plus předražené státní zakázky, předcházené cinklými výběrovými řízeními apod.
Dvakrát mě zastavil neexistující most (uzavřen, v opravě). Od té doby si na mosty dávám pozor. Ale jinak se to lokálně vždycky nějak dá, v obcích a ve městech žijí lidé a ti se nějak pohybovat musí. Trasuju pro jízdní kolo a uzavírky jsou prakticky vždy nějak průchodné. Poslední dobou to dokonce byly i mnohakilometrové úseky po fungl nových asfaltech, které ještě kvůli dvěma vyfrézovaným hrbům neotevřeli. Tohle je civilizovaná země a krom toho mostu si nedovedu představit, co by nešlo nějak obejít.
Je fakt, že mám vhodné boty na chození a nějaká stovka metrů není problém, jezdím s klipsnama.
stává se taky tohle. A místo rovinky podél kanálu, hybaj přes kopec :-)
:-) No, tohle jsou ty cyklocesty po říčních hrázích. Taky jsem se vypekla, ne sice uzavřením, ale prakticky nesjízdností, přitom z letadla to vypadalo tak hezky... Ke cti mapám.cz můžu říct, že mi to tama natrasovat pro silniční kolo nešlo, takže jsem s nějakým problémem kalkulovala :-)
V čase víc a víc tíhnu k normálním silnicím, ty přece jenom mají nějaký smysl a řešit se cestování po nich musí, i když někdy jsou to taky pěkné tankodromy. Ale nějaké cyklo od nikud nikam, navrhované akorát na vyprdění pohybuchtivých, co si to kolo přivezou na místo autem, jde klidně ze dne na den přeorat.
To vypadá jak Labská někde nad Magdeburgem :-)
Tam je to Labe širší. Vždyť tam občas jezdí i parníky.
To jsem neviděl, musel bychít dalekohled :-)
Labe někde daleko, to bylo moje největší zklamání tam na severu. Ne jako do Drážďan,podél břehu.
Někde na vrcholku protipovodňové hráze, řeka s těma parníkama daleko
Po levé straně na pomezí štěrku a trávy by to šlo i na treku.
Copak u nás, v tom naše mapy hodně dobře fungují, ale už v takovém Polsku to je už někdy krapet loterie, která cesta kde je jak moc rozbitá nebo bez mostu.
Teď mě v Polsku naštěstí pomohl jeden hodně znalý polský bajker, co se vyloupnul když jsem zůstal stát u úplné uzavírky silnice v Krkonoších. Chvíli vymýšlel rozumnou objízdnou trasu pro mého treka, povedlo se mu abych nemusel pořád po hodně frekventované silnici snad asi o 20 km dál. Jen u jednoho úseku mě pobavil když zaváhal a pak koukl na kolo a na mě a povídá, je sucho, je to z kopce, opatrně, ale to dáš. Jo dal jsem, ale pro treka už to bylo na hraně.
Houbové. Krásná procházka lesem a pak řehole. Houbové řízky( mizely během zpracování hub), masákový slaný koláč s ovčím sýrem ( vyfotila jsem 30 vteřin před vypleněním plechu) a plná půda hub.
A co kosa, je zralá na nový naklepání, ne? :-)
Dnes vlakem do České Lípy a na kole přes Zákupy do Mimoně a dál ke Stohánku a Sochorovu památníku. Potom vrchařská prémie směrem k Osečné, hodně rozbitou asfaltkou k Zábrdce, nahoru k židlovské oboře, kolem bývalých střelnic do Kuřivod a přes Bělou p. Bezdězem domů do Boleslavi, nějakých 71km. Počasí nic moc, kolem poledne jsem omoknul, ale potom se to otevřelo a bylo polojasno. Fičelo to mohutně, naštěstí šikmo do zad, tak to šlo.
Je až překvapivé, kolik toho člověk najezdí, aniž by se kamkoliv dostal...
Křižování metropole je fyzicky poměrně náročné, díky výškovým profilům, které člověk neustále křižuje, pokud zrovna nejde podél Vltavy. Ne že bych přijel uplně mrtvý, ale 40km na papíře vypadá trochu dál, než kam jsem se skutečně dostal. Kdybych měl ale udělat 100km kolečko jako nekteří místní, musel bych trochu víc plánovat a převýšeními trochu víc šetřit. Nebo si na to vyhradit víc času...
https://www.youtube.com/watch?v=EEDvRMqcsnM
Dnes jsem opět neodolal a na oblíbeném místě natrhal borůvky. Musel jsem se smát,když jsem pak o kilometr dál viděl paní s pětilitrovou průhlednou nádobou ve které jí chrastilo 20 malých borůvek,jak hledala další místo na sbírání. Já borůvky zase nechal ve Třemošné a kolem Air Parku pokračoval k rybníkům. Dnes už se na Boleveckém dost lidí koupalo.
Na mne rychlé,
když jsem kolem šesté zajel s autem pro synka s rodinou na letiště, aby se (po mém zavezení domů) mohl dopravit domů i on a auto si přes týden ponechat, nevzpomněli jsme si nikdo na to, abych mu vrátil klíče od baráku. V době jejich dovolené jsme tam se ženou jezdili krmit kočky. Když pak volal, že se nemohou domů dostat, řekl jsem, že jim klíče zavezu na tříkolce za 45 minut (jak jsem si z dřívějška pamatoval dobu "volnější" jízdy na favoritu). Těsně pod třicet kilometrů průměrem dvacet km/hod. V porovnání z výkony zamlada, je to směšné, ale vzhledem k věku a stroji, jsem spokojený :-).
Někde jsem tu v diskusi četl: "Kdyby ses tu každý den chlubil, že jsi ujel padesát kilometrů okolo komína, nikdo si z toho na zadek nesedne."
S čímž 1. nesouhlasím; 2. je to zajímavý námět k zamyšlení.
V mém vidění světa jsou dvě kategorie výletů na kole. A to "výkony" a "běžná radost ze života".
"Výkony", to jsou ty stovky a více každý týden, co sem píše nějaký uživatel, anebo těch 140 s převýšením 2 000, co sem píše další uživatel. Věřím - a beru to podle sebe -, že to nikdo nepodniká JENOM kvůli chlubení se, ale že to dělá především pro svůj pocit překonání hranic. No a že se s tím následně pochlubí? Proč ne, je-li to zdravá prezentace svého výkonu, a není-li to povyšování se nad ostatní stylem Koukejte, hovňousci, jaký JÁ jsem machr!
Za sebe - v dospívání jsem s kamarádem na Favoritu jedenkrát ujel za 24 hodiny 260 km, od půlnoci do půlnoci, z toho jsme dopoledne 5 hodin spali na louce, bylo to v létě. Občas si na to vzpomenu a v duchu si lebedím. Dnes už dávno tolik nejezdím.
On také horizont denního výkonu na dvacetipalcové Esce není 140, ale jen 70 km :-)
"Běžná radost ze života", to jsou takové ty denní pojížďky, ať už pro radost, nebo i za prací. Přiznám se, že když tu prvně začal nějaký kolega popisovat ty svoje dvacetikilometrové výlety, malinko jsem v duchu ohrnul nos. Ale už si to nemyslím! Došlo mi, že každý výlet na kole se počítá. Jde totiž o to nehynout doma, hýbat se, mít radost ze života.
Jsou-li tyto drobné výletíky doprovázeny zajímavými fotkami, nebo čtivým popisem, se zájmem si to přečtu.
Takže proto je pro mě věta "Kdyby ses tu každý den chlubil, že jsi ujel padesát kilometrů okolo komína, nikdo si z toho na zadek nesedne" kapku mimo mísu.
Jo a kdo jezdí s dětmi, tak ví, že i pouhých 12 km může být nabito dobrodružstvím, smíchem a poznáním; a že i 20 km může být rekord ;-)
Tak, a jedu do krámu pro oběd, je to dobře dvanáct set metrů, beru přilbu, lepení, nářadí, busolu, svačinu, pití a hůl proti vlkům.
Hezky napsáno, jsi hotovej básník.
Já nikdy nezávodil, jezdil jsem na kole pro radost a taky trochu z nutnosti, blbé spojení, kolo bylo rychlejší. A pak cesta do světa, na kterou se nezapomene. A pak ještě dovolená se Soňou v NDR a na dlouho šlus. Dceru jsem vzal pod stan na týden do Rakouska na poslední chvíli než jsem se z tatínka změnil v "toho debila".
A pak zase dlouho nic, až to elektrokolo mě vrátilo do hry.
A pak byla baterie těžká, tak raději bez ní.
Na cestu, ani na e-kole, se nemůžeš vydat jen tak z kanape. Kolem komína se jezdí, trénuje, cvičí, ale pro mě cílem je cesta do daleka.
No, a občas, v tom je i obojí.
Když jsem vyjel v 2019 na cestu, chtěl jsem v 60ti zopakovat výkon z 20ti.
Když jsem vyjel v únoru po Riviéře chtěl jsem si to prostě užít, žádné honičky, ale taky jsem chtěl zdolat horu, se kterou mám teď srovnanej účet.
Je v tom vždycky tak trochu obojí, kochání, i nějaká výzva.
No, a motorek?
Ten mi vrátí 40 let, alespoň co do rychlosti přesunu...
Co chci říci:
ono to není vždycky buď a nebo,buď výkon, nebo běžná radost ze života.
Občas něco jako výkon (měřeno perspektivou člověka kterému Babiš poslal grátis roušku) tu radost ze života umocní. Stát zmrzlej a zároveň propocenej na vrcholku kopce potěší, ale určitě to není jedinej cíl cesty.
No já, jak nedopadlo španělsko, vrátil jsem se ke drilu, díky kterému je můj šlapací styl den ode dne čistší.
Ale čtenářsky si myslím, že je to nuda.
Třeba dneska bych napsal asi toto: Na otočku do Byšic, včera to vůbec nejelo, tak jsem si chtěl spravit chuť.
Celou cestu s velkým důrazem na levou nohu, pořád jí dávám drsně za uši, aby zesílila, pravá jen přišlapává.
Jelo mi to dneska pěkně, furt v zápřahu, po rovině okolo 30km/h a 150 tepů, v kopcích okolo 20km/h a přes 160 tepů.
Teplota ideální, přes 25°C, vítr všelijaký, asi jižní.
Při jízdě přes hupík u Byšic jsem si uvědomil, že zapomínám dýchat do břicha, tak si na to dávám pozor, protože mám pak pocit, že se o mě pokouší infarkt.
Je to hustý, nejtěžší kopec z Košátek na Horní slivno jedu skoro v polovičním čase, co včera.
Obilí už je skoro sklizené.
V Kotelním Hlavně, po 44km, průměr 27,7km/h, mám vymalováno.
Takže zamknu kolo ke kandelábru a potácím se do hospody na řízek, což je krycí název oroseného Radegasta, naleju ho do hlavy a hned jedu dál.
Posledních 5km čtyřicítkou za obr-traktorem
(nedodržení bezp. vzdálenosti).
Celkem 59km, průměr 28,2; nastoupáno bezmála 500m.
Nic mě nebolí, je to bomba!
Nějak mi zlobí řazení, budu ho muset rozebrat a vyčistit, holt to 5 let stálo na půdě..
Já se takhle blbě dřu, abych to pak měl lehké na bojišti. Chtěl bych se dostat do stavu - teď to říkali kluci v televizi o W.V. Aertovi - on má tak dobrý nohy, že na tom kole jenom řídí, na nic jinýho myslet nemusí.
Tak jsem zase tady, ale moje bochumská epizoda se blíží ke konci.
Poprvé jsem do Bochumi přijel v roce 1995, aoal už se na mě nějak nalepila, nebo já na ní, kromě let VCP (velká covidí panika), jsem tu tu býval tak 2x do měsíce na 3-4 dny, před tím ovšem i celé týdny...
Takže, když to tak sečtu, mohl jsem tu prožít dohromady 2 roky (nikoliv prázdnin)
Projekt předáváme, jak na německé straně můj kolega a kamarád Detlef, tak i já, mladým a perspektivním, a jen tak jedním okem "dozorujem" jestli všechno je jak má být. A zdá se, že náš dozor je už zbytečný. Půjde to dobře i nez nás.
Tak místo abych si rovnal data a připravoval si větičky jako "es ist nich so einfach" nebo "alkes geht nicht so schnell" courám po městě a ohlížím se,jak se to tu změnilo, za to čtvrt století.
Nebudu vám nalhávat, že Bochum je hezké město. Je to typické město v Porůří, kde architekturu definovalo 248 spojeneckých náletů v průběhu války. Původně hornická ves, dnes universitní město (42 tisíc studentíků).
Není tožadná malá díra, 364 tisíc obyvatel, tedy skoro Brno, ale centrum je malinkaté, tonožství obyvatel dělají správně připojené vesnice a městečka.
Takže mé první seznámení s městem bylo v m 95.,kolega a kamarád Holger mě těmi 4. ulicemi co tvoří centrum provedl, a vysvětlil mi, že chci-liměsto poznat, musím si tu dát curry wurst. Stál 2,40 DM,v takovém kiosku, a byl to prostě dobrý curry wurst, pokud to máte rádi.
Od té doby jsem ho tady neměl. Až dnes.
Z kiosku se stalo něco jako "fast food" kde vám dají všechno, co lze vyprefabrikovat, ohřátneo opíct a prodat, ale curry wurst, ten mají v nabídce pořád.
Ve stejné podobě jak před 27. lety.
Jen už za 3 eura.
Tak si říkám že zhruba tak nějak jsme za ta léta pokročili s tím naším softem.
Je sofistikovaněji nabízen,je více než 2x dražší, ale ta podstata, ta se vlastně nezměnila. Trochu masa, hodně vomáčky....
Jen zvažuji, jestli mám svého nástupce Vencu, na ten wurst pozvat. Aby ho po čtvrt století nenapadaly podobné pitomosti..
Zdá se, že budou padat rekordy a senioři.
V respirátorech.
Novou "vlnu" tu berou německy vážně.
Psal jsem už vícekrát, že není jedno Německo, a rozdíly jsou zde mnohem větší,než u nás třeba mezi Hanáky a Plzeňáky. Protože geografii i historii Bochumi si můžete dogooglit, pokusím se popsat spíše místní, a když už je to teplo, tak i místní hospůdky, neboli knajpy.
Popravdě, ačkoliv v "ocelovém srdci Německa", moc Němců původem tu není. V Revíru se celé 19. století usazovali Poláci. Havíři, dělníci v hutích, strojaři. Schimanski, Kaminski, Pekowski, Lemanskowski - to jsou typická příjmení v Porůří. Pochopitelně, všichni už zcela poněmčení, bez vazeb na původní vlast. Ti tvoří tu "bílou" část obyvatel. Mnohem více, než v jiných částech Německa je zde ovšem také Turků. Ti byli po Polácích druhou přistěhovaleckou vlnou, nahradili ve válce místní padlé v tom těžkém průmyslu. Ale to už je také dávno, doly byly uzavřeny v 60. letech, postupně ustupoval i průmysl, město Bochum bylo úspěšně transformováno v technologické a universitní centrum. A ti Turci?
Všimnete si jich jako prodavačů Kebabu, těch inženýrů v naší formě už ne, a taky jich tam je polovina celkového počtu. Všimnete si poflakujících výrostků, těch druhých, co makají už tolik ne. Na výzvu "wir schaffen das" se tu objevili i Syřané, a mnoho černých hochů, jejich integraci do společnosti jsem zatím nezaznamenal.
No a k těm knajpám.
Jiné než u nás nebo na jihu, v Bavorsku. Spíš připomínají bary. Chlapi sedí na vysokých židličkách, a překřikují se přes pípu, popřípadě se, sesedají a zase se přemístťují, vážně spíš bar než hospoda.
Tradičně se tu pije pivo ze sklenic 0,2, velké pivo je pak 0,3. A to dávají mě, když mám kliku.
Místní pivo je Moritz Fiege, pije se nejvíc Pils.
V knajpě si všichni tykají, od servírky, přes jinochy až po starce. Díky rozmanitým kořenům, jsou místní tolerantní k nedostatkům v jazyce, netolerují ovšem to vykání.
Až se do Porůří dostanete, navštivte nějakou knajpu. Stojí to za to.
ujišťuji tě, že jejich pivní rychlost, měřená n metrech piva za sekundu (jednotka SI m piva za sekundu je 1 Mašek na památku zakladatele "pivního inženýrství") tedy jejich rychlost, měřena v milimašcích, je srovnatelná s českou.
Oni říkají "furt mám čerstvé pivo".
Něco na tom je, ale je to právě uspořádání těch jejich knajp, co jim umožňuje to lemtat po dvojkách. Sedíš naproti pípě. Žádnej číšník nikde netrajdá, prostě výčepní má naprostý přehled, jak si na tom. Upiješ půlku tý dvojky, hned točí další, a jen ti ho vymění.
Tyhle knajpy byly vidět právě v tom serialu s Schimanskim.
Ono je to jako u nás, štamgasti, co tam jsou denně, a pak ti, co se každý den staví, na dvě dvojky, pokecat, pozdravit kámoše, zjistit co nového. Někteří se staví jen 2x v týdnu, ale taková knajpa prostě má své místní zakazníky.
Není turistickou atrakcí, Dorfbrünnen v průvodcích nenajdeš.
Protože zde přes 20 let, jsem sice "šajzauslender", ale s tímto oslovením přátelsky vítán. Prostě jsem tu 1x dříve 2x za měsíc, jsem jejich.
Zrovna Majki, dneska měl problém. Byli v neděli na nějakém festu, a on si dovolil popohánět tureckého číšníka. Byl jím označen za nácka a rasistu.
Majkiho se to dotklo.
Všechny tím otravoval, tedy už měl trochu naváto, a ptal se, jestli si myslí, že je nácek.
"Vždyť já si vzal Ukrajinku! Co já jsem za nácka, řval ublíženě.
Nemohl jsem se na to dívat.
Řekl jsem mu, že tím, že si vzal Ukrajinku jen prokázal to, že nácek je, protože pan Putin říká, že všichni Ukrajinci jsou náckové.
Chvilku, přemýšlel, a pak řekl, jo Putin..
Asi máš pravdu, jsem nácek.
A co ty Belgičane???
Tak už jsem za Belgičana i v Bochumi. :-)
Mluví blbě francousky = je Belgičan.uví blbě německy = Holanďan nebo Belgičan.
My jsme pro Revír moc daleko.
Praha? Zlaté město? Všichni znají.
Mnoho z nich u nás bylo. V roce 1986, nebo tak :-)
Mladí jedou jinam, a popravdě, mě v Praze nechybí...
Včera jsem byl zase na návštěvě v autoškole,tam jsem se zmínil o borůvkách a pan šéf prohlásil že je chce také a jak to,že jsem mu žádné nepřivezl. Tak jsem dnes dopoledne vyrazil zase do lesa. Ráno bylo v devatenácti stupních příjemně. Pak už ale začalo slunce pálit. Výlet trval i se sběrem dvě hodiny. Odpoledne jsem se vydal s nimi do autoškoly. Byl jsem pochválen a zase dostanu firemní tričko. Cestou zpět jsem objel rybníky a vykoupal se. Fotka Třemošenského rybníka je ranního výjezdu,Bolevecký s ostrůvkem z odpoledního. Horko strašné,dnes celkem 25km.
Pocovidové... tedy v konci isolace jsem již nevydržel a pod rouškou tmy objížděl po půlnoci aspoň něco. Dnes plných 50, udejchal jsem to a zítra s opuchlym kolenem.. snad mi haksnu neufiknou, když to jezdí :)
Parádní 4 dny Dámské 2022.
Tentokrát jsme si pěly "na břehu Svratky kvete rozrazil", a to od pramene (resp. od obou pramenů) až po ústí.
Mě to hodilo celkových 300 km, takže naprostá spokojenost.
Blog určitě napíše HMS.
To jsem zvědavá, jestli to bude pro mě motivace. Jsem totiž lanařena na Svratku a Svitavu. Svratku mám od školních let spojenou jen s rozrazilem a Dyjsko-svrateckým úvalem a od Velikonoc s Novými Mlýny.
V sobotu jsme startovaly cca v 11h v Pardubicích od nádraží a mířily jsme směrem na jihovýchod do Cikháje. Cílem bylo najít pomníček u pramene Sázavy. U pramene už jsme byly, když jsme jely Sázavu v roce 2019 http://vrstevnice.com/akce/2019/1907cervenec...
ale pomníček jsme tehdy nehledaly, tak jsme si ho chtěly "doplnit".
K našemu překvapení je ale i pomníček postavený přímo u pramene. Tak se hledání v okolním lese nekonalo.
Cestou k prameni Sázavy jsme se ještě zastavily u památníku havárie stíhačky v roce 1996.
Ujely jsme cca 68 km a 1 052 v.m.
V neděli jsme nejprve zajely k prameni Svratky...
V Jimramově jsme obešly všechno možné pamětní desky zdejších rodáků a jiných slavných osobností.
Projely jsme kolem dvou přehrad a zastavilyjsme se u třech dřevěných krytých lávek.
Mají v Jimramově stále ještě Broučky?
V Předklášteří jsme zajely k cisterciánskému opatství Porta coeli a v Tišnově jsme se zastavily v místě, kde Jára Cimrman zanechal svoji stopu.
A pak už jsme šly bydlet - na tachometru jsme měly rovnou stovku a 791 v.m.
V pondělí jsme potkaly koňský povoz na cyklotrase MTB. Dodnes by nás zajímalo, jak s tím projel úseky, kde my kola raději vedly.
Ve Veverské Bítýšce jsme místo na hrad zkusily vystoupat křížovou cestou na poutní místo Tři kříže. Kola jsme ale vystrkaly jen k osmé kapličce. Další cestu nám zhatila ohrada obory a žebříky, které nás tak nějak s naloženými koly ani nenapadlo zdolávat.
Hrad jsme ale nevynechaly, viděly jsme ho z mostu přes Svratku.
Pomalu je projeli, pomalu :-D
V úterý jsme chtěly stihnout vlak z Břeclavi v 15:07, takže jsme po snídani (cca 8:40) sedly na kola a šlapaly jsme, až se za námi prášilo.
Zastávku u soutoku, teda u ústí Svratky do Novomlýnských nádrží jsme si neodpustily. Bohužel v té deltě není přes rákosí a stromy nic moc vidět, ale tady někde se ta Svratka do současné podoby Dyje vlévá.
Novomlýnské nádrže jsme nakonec objely přímo kolem nádrže. Severní strana velmi příjemná, ale na východní straně byly u břehu barevné a silně páchnoucí nánosy. To byla cesta za trest. Vůbec jsme nechápaly, jak tady někdo může chytat ryby a rekreovat se.
Do Břeclavi jsme, s krátkou zastávkou v Lednici, dorazily před 13:30 a v 15:07 jsme pádily vlakem ku Praze.
Ujeto 56,7 km s průměrem cca 16,7 km/h, 117 v.m.
Dnes jsem se cestou z práce zastavil na louce u Vltavy v Bráníku u Hamru. Je tam koupačka ve Vltavě. Na konci u Mostu Inteligence je dokonce nudapláž. Tak jsem tam dvakrát vlezl, abych se ochladil. Při teplotě vody 15 stupňů to bylo doslova zmrazující. Nechápu, jak jsem se v tom mohl v mládí učit na plovárně pod Vyšehradem plavat.
Dnes bylo úmorné vedro. Já zase už delší dobu přemýšlel nad batohem na nosič,protože je to pohodlnější než brašny a nešpiní se. Už jsem měl nějaké plány,ale předevčírem jsem náhodou objevil,že dnes budou mít v Penny v akci sadu tří košíčků za 40Kč přesně v rozměru o jakém jsem uvažoval. Tak jsem dnes ráno,ihned když otevřeli,pro ně šel. Pak jsem doma nastartoval 110 let starou Singrovku po prababičce a šil jsem na košík potah s kapsou na duši. Odpoledne jsem to namontoval na kolo a vyrazil k Seneckému rybníku se vykoupat. Snad to počasí nebude zítra ještě horší. Barometr stále klesá...
Včera když ještě byla příjemná teplota na projížďku jsem se byl projet v Orlických horách.
Ráno jsem se vlakem přesunul s horákem do Rokytnice v Orlických horách a pak už jsem jel pokud možno málo známými a ne běžně ježděnými cestami po Orlických.
Jel jsem z Rokytnice po okraji Kunvaldu k červené nad Bartošovicemi a tam vlevo a zajel jsem si na vrch Polom odkud jsou nádherné výhledy na Kralický Sněžník, pohoří Hrubého Jeseníku a na Suchý a Bukovou horu a obecně kolem dokola. Doporučuju pěknou procházku z parkoviště Hanička na Polom. Pak už jsem jel kolem Haničky a Anenského vrchu a za ním jsem po krásné modré sjel do Říček a dál přes Zdobnici a Kačerov do Uhřiněvsi a odtud jsem zase vystoupal do Luisina údolí, kde u parkoviště je nově zřízená občerstvovna. Z Luisina po hravé červené ke Sv. Matoušovi a dál dolů do Deštného a odtud přes Špičák jsem si sjel na Šediviny na moji oblíbenou náhorní planinu ke Sv. Josefovi. Odtud už jsem sjížděl z hor přes Rovné, Dobré a Voděrady a pak už kolem Třebechovic zpátky do Hradce.
Krásná a příjemná projížďka, jen po Orlických horách to bylo úžasných 75 km a i návratových 55 km bylo se soumrakem pěkných a příjemných.
Jediná vada na kráse byla, že jsem doma zapomněl 1/3 jídla, a že poslední otevřená hospoda (bufet) po cestě byla v Deštné a pak až v Hradci, ale s tím jsem do určité míry počítal, takže žádný problém.
Přidám pár fotek
cesta na vrch Polom, výhledy z Polomu směr Kralický Sněžník, hrubý Jeseník až po vrch Suchý a Buková hora, výhledy z Polomu na druhou stranu směr Anenský vrch
A ještě tři fotky
pohled z Velké Kupy směr Velká Deštná, Luisino údolí, Šediviny - kostel sv. Josefa
Trošku ty hory závidim - v praze je teď fakt na chcípnutí.
Přestože jezdím furt po jedné trase, dojezdový čas z práce domu se mi prodloužil v tom vedru asi o třetinu a začínám docela vážně zvažovat že s sebou začnu vozit flašku vody...
Dneska máme taky šílené vedro, jsem rád, že jsem jel včera kdy bylo ještě fajn. Dneska odpoledne po obědě jsem šel do hospody na pár točených a po těch 10 minutách pomalé chůze jsem byl rád, že jsem tam, o moc dál bych určitě nešel.
Současné teploty jsem vyřešil startem v půl šesté. Průjezd Satalicemi při zpáteční cestě přesně v devět. Trochu přes šedesát km i s nabíráním vody za 3hodiny 40 minut. Průměr kousek přes 17km/hod. Ráno to bylo na návleky na ruce, během zpáteční jízdy jsem je sroloval.
V Revíru bylo předevčírem a včera 40.
Návrat domů a pokles o 10 stupňů příjemné osvěžení.
Ve Španělsku je občas taky fest hic, ale jak fouká od toho moře, líp se to snáší,než v tom betonovém pekle.
Jak to rozfajruje ty šutry, ty pak sálají ještě dlouho po západu slunce, asi fakt jediná správná obrana bude pustit do města víc zeleně.
Zdá se ovšem, že oni jdou opačným směrem, a každý volný plácek vyplní nějakým barákem.
Radní všech měst by o tom měli vážně přemýšlet asi to bude účinnější než zakázat plastová brčka....
závist.. já dnes strávil dopoledne na Chíře s kolenem... Když se doktor divil, že nenadávám, že je to na dlouho, vysvětlil jsem :) Přijel jsem na kole, notebook, telefon a powerbanku s sebou. Rovněž celtu... tu mám nataženou pod oknem čekárny v trávě ve stínu a je to lepší jak v práci :)
A koleno co? Na řezání nebo jen k ledu?