NaKole.cz

Česká a evropská mentalita předjíždění cyklisty

Byl jsem s kolem na delším treku z Česka do Německa, Alp a Rakouska a zpět. Bylo neuveřitelné, jak mě ohleduplně velkým obloukem předjížděla auta i náladní vozy a jak přátelští byli místní bavoráci ve vesničkách okolo Alp a nic se nezměnilo, když poznali při řeči, že jsem cizinec. Z obličeje jim byla vidět přízeň, klid, a sympatie. Dvakrát se stalo, že se mě přátelsky dotkli na rameno či ruku, cítil jsem se tam velmi dobře. Když jsem v hluboké Šumavě překonával kopce a jednou narazi někde přes 1000 metru osamělého na dělníka, co svážel stromy, odvrátil hlavu, aby mě nemusel zdravit a dělal, že mě nevidí - jako často i jiní při ostatních setkáních v lesích a hájích českých.

Když jsem byl již po cestě zpět na poměrně rušné silnici z Bernau v Rakousku, polozasněně jsem si liboval, jak jsou skutečně všchni skoro bez vyjimky ohleduplní při předjížění - jak se již výše zmiňuji - jak raději zastaví a jedou pomalu za mnou, když se v protisměru přibližuje auto, jak zpomalí a někdy přátelsky kynou nebo zdvihnou prst nahoru na obdiv, že se v tom vedru s plným vybavením a potu snažím a objedou velkým oblokem po lévem straně silnice, jak u nás nevídáno.
V tomto vnitřním rozjímání a chvále řidičů, což jsem dělal vnitřně často mě najednou těsně - několik centimetrů podél kola předjede červená velká dodávka. O jé, takže přece jen se najdou i bezohlední, pomyslel jsem si dost zklamaný - podotýkám na cestě zpět po více než 1000 km......když dodávka celá přejela, zahlédnu číslo - byla to česká SPZ.