Vlastivěda pro naše dva puberťáky
Šumavský samotář Znáte knihu rozhovorů se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině? Resp. i její pokračování o samotářích nejen ze Šumavy? Autor Aleš Palán několik let jezdil za lidmi, co se jim Šumava stala domovem. Vybral si lidi, kteří žijí déle než deset…
Potvrzuje se zde, že čím déle člověk píše, tím se stále zlepšuje. Děkuji. Jeli jste zhruba mou loňskou trasu v protisměru. Čerchov je výživný, a hlavně si pak neužiješ sjezd dolů. Ještě nocleh z Klenčí pod Čerchovem z fotbalového hřiště s laskavým svolením správce, lepší než v hotelu (nebo nouzové ohrádky :-))
Kamarád to vzal vloni touto trasou: https://mapy.cz/s/lejojujafu
Není to prý tolik prudký jako ta zelená panelovka. Jenže ty metry se stejně nastoupat musí.
Každopádně na vrcholku prý už začali ty vojenský objekty bourat.
Objekty jsou zbouraný od léta, zůstala jedna budova, která se bude upravovat. Foto z minulýho čtvrtka.
Co se týká karavanů, zrovna dneska jsem si přečetl o dalších dotacích na vybudování stání pro karavany.
Za chvíli budeme my, co se plahočíme s bagáží na kolech bez elektromotoru a spíme ve stanu, exotický druh. :(
Taky si říkám, proč jsou dneska všude ty oslavný články, jak si někdo vestavěl postel do auta a stal se z něho nomád - absolutně nechápu, co je na tom tak světobornýho jezdit po světě autem? Protože, co si budeme povídat, je to poholné, v dešti jsi v suchu, v zimě si přitopíš, v horku zapneš klimatizaci, všude jsi rychle a bez dřiny. Chápu, že to lidi chytne. Ale proč se to tolik podporuje? Asi proto, že to je byznys, nic jiného. To auto si draze koupíš, pak benzín nebo naftu... a svými statusy na fejsbuku nebo jinde vlastně dělají reklamu dalším a dalším.
v Polsku jsem v kempu slyšel takovou hezkou větu od sousedů z bydlíku. Na kole jezdí ti co nemají na to koupit si auto :-)
Plahočení s bagáží na kolech má své kouzlo, jsem tím taky posedlá. Ale kolikrát říkám, že bychom mohli jet taky jen autem bez kol a udělat nějaké túry v místech, kam to na kole nejde. O nějaká vymezená stání a kempy bych kvůli klidu a touze nocovat na pěkných místech též jako s kolem spíš nestála. V létě jsem měla možnost pocestovat s kolem spacím autem a líbilo se mi to, i z časových důvodů to bylo dobré.
To cestování obytňákem bezesporu svoje výhody má. Dost věcí člověk musí vynechat kvůli tomu, že nemůže jen tak někde nechat kolo s bagáží, na rozdíl od auta.
Co se týká nemotorizované turistiky:
Mě by, upřímně řečeno, postačilo, když už se u nás podporuje ta turistika, aby fungovala obdoba polského programu "Zanocuj w lesie".
Já určitě nemám nic proti ježdění autem, taky nám stojí před domem, skoro denně jej používáme.
Obytňák má taky svoje výhody, umím je pochopit. Jen nechápu to šílenství kolem toho, že někdo někam jede autem - auto je pro mne prostě jen dopravní prostředek, pohodlný nástroj dostat se z bodu A do bodu B, nebo do bodu C atd. Ale co je na tom takového, že se o tom musí natáčet dokumenty, psát knihy, články... Jo, možná v době Zikmunda a Hanzelky to mělo určité kouzlo, ale co je dneska na tom koupit si auto, sednout do něj a jet? Troufám si říci, že to umí každý. Ujet tisíc kilometrů za den umím taky, a unavená jsem z toho snad víc než ze 100 na kole.
Např. teď jsem zklamaná z nový Ziburovy knihy - jako věděla jsem, že to bude o tom, že si koupil auto a jezdil po Čechách autem, ale přijde mi to prostě trochu málo.
Mě se naopak oproti "Gruzii" líbila. Nechlastalo se tam. Alespoň ne zjevně. I když pokud někdo napíše, že ve Varnsdorfu mají pěkné náměstí, pak nejspíš musel před tím u Kocoura urazit pěknou řádku piv. :)
Ještě poznámka k tomu exotickému druhu. To už jsem já teď. Kdekdo jen sleduje, jestli mám motor a diví se. Tak nevím, jestli jsem dobrá, nebo stará. Asi obojí :-)
My jsme si kdysi dávno, když jsme začínali s turistikou, zkusili na měsíc obytné auto půjčit, a zjistili jsme, že nám tento styl dovolené nevyhovuje. Postupně jsme se zbavili i auta, a přepravujeme se veřejnou dopravou či vlastními silami, vše má ovšem své pro a proti. Když jsme se minulý víkend vraceli ze Zimního táboření z Javorníků /ano, byl to ten víkend, co řádila vichřice/, tak díky popadaným stromům a poruše zabezpečovacího zařízení nám trasa 223 km po železnici zabrala téměř 9 hodin, přesto bychom neměnili, a k pořízení auta se již nevrátili. Zrovna tak to může mít nastavené jinak ten s bydlíkem, že mu to prostě vyhovuje, i když se mi taky příčí, jaká propagace se tomu věnuje.
Tak půjčené obytné auto, jo? Co já se o tobě ještě nedozvím :-))
My auto používáme jako normální dopravní prostředek, ale nejsme z něj nějak extra poprdění, umíme jezdit i vlakem. Je to pro nás užitková věc, co nás odveze z bodu A do bodu B, Luděk absolutně není autíčkář, jako někteří chlapi bývají. Zjistili jsme ale, že když někam jedeme autem a cesta trvá déle než 1 den a musíme cestou někde přenocovat, tak ačkoliv s kolem nebo pěšky zásadně spáváme nadivoko v přírodě, s autem se "srát" do lesa nebo na louku nám je bytostně proti srsti.
Jo, možná to vypadá romanticky, výhled na západ slunce, křesílka, víno - za tebou auto jako kráva, ale pro mě je to pořád jen blbý auto, smradlavý, nevidím na tom absolutně nic v souladu s přírodou. Co je to za soulad s přírodou, když začne pršet, já zmizím vevnitř, kde nefouká, mám tam sprchu, v horku zapnu klimošku, v zimě topení...
Jo, fakt. Představ si to.
Na Sever jsme začali jezdit 2006, a tehdy jsme si karavan půjčili. Vůbec nám ale ten styl nevyhovoval, takže jsme si vyzkoušeli, že je to pro nás slepá cesta, a pak už jsme vyráželi veřejnou dopravou, a pohybovali se vlastními silami.
My třeba jsme na tom tak, že manželka na kole jezdí každý den a ráda, ale jen do práce, takže pokud chceme cestovat spolu, přichází na řadu kompromisy.
Jezdíme teď ke španělskému moři autem, protože cestovka, co nás tam vozila busem, krachla.
Německo profrčíme po dálnici, ale ve Francii se jí naopak vyhýbáme, abychom toho víc viděli.
Na noc se "sereme" s autem do lesa, vinice apod.
Vloni nám to tam trvalo pět dní a i když se to pravověrnému cykloturistovi nepozdává, hlavně pro manželku jsou noclehy slušný adrenalin :-)
Takhle - já psala jenom svůj názor - a jestli to někomu autem vyhovuje nebo se mu to naopak líbí, proč ne. Já píšu jen za sebe, že si s tím autem v lese nebo na louce připadám prostě nepatřičně. Ale když si to někdo umí užít - proč by nemohl.
Třeba k tomu časem dojdeme taky, nikdy neříkej nikdy.
Jasně, já to tak beru, není to tak dlouho, co jsem měl na auta stejný názor, jako ty.
Nevím přesně jak se to stalo, jestli to byla nouze, co mne naučila housti, nebo to přišlo s věkem a jsem pohodlnější a přístupnější ke kompromisům, nejspíš to bylo od každého něco, každopádně nám to umožnilo podniknout nějaké "dobrodružství" společně.
Kdybych se rozhodl manželku nějak ukecat, aby se mnou vyrazila na kole jako jezdíte vy, musela by to být drsná manipulace, aby se to podařilo a vím, že by zbytečně trpěla, není na to prostě stavěná.
Tohle chápu, že když jsou partneři nastaveni každý diametrálně odlišně stran trávení společné dovolené, tak musí udělat kompromis oba dva, jinak bude jeden vždy velmi nešťastný.
U nás je to naštěstí tak, že se mi za 30 let společného života povedlo nejenom Luboše přesvědčit, že to, kam chci a jak to chci na dovolené já ho nejenom baví, ale taky si myslí, že je to jeho nápad :-)
Myslí si, že je to jeho nápad. :)
Jinými slovy, objevila si to zásadní kouzlo pro dlouhotrvající vztahy.
Já se s manželkou seznámil na sportovní akci na východě Slovenska(oba aktivní pěší turisté vyznávající sport). Po letech jsem měl vážnou nehodu na kole, po níž skončila pěší turistika, v zimě lyžování a ze všech aktivit zůstalo paradoxně jen kolo. Od té doby každý podle sebe- já na kole po Česko-Slovensku, Balkánu a Rumunsku- ona s kamarádkou po horách a k moři. Oba jsme spokojení a vyhovuje to oběma... :-)
p.s. lehce však závidím Peggy ;-)