Tihle dva chlápci včera vyměňovali trolejový závěsy za plnýho tramvajovýho provozu. Rukavice měli obyčejný a dieletryckých galoší jsem si nevšim. Koukal jsem jak puk, eletrykář nejsem.
Měli dielektrickou celou tu plošinu.
jj, jak vrabci na drátě :-)
Takhle lezli v nestřežený okamžik učedníci v dílně na střechu trolejbusu. Mistr to z dálky zahlíd a málem zešedivěl. Trouba lezl po žebříku, nahoře se chytnul holou rukou za drát jako obyčejně - akorát nepočkal na povel a vedení ještě nebylo odpojené. Nevím přesně jak je to u stejnosměrného, jestli je jeden drát "hodnej" a trefil ho, nebo to izolace žebříku na zemi i hraně nějak stihnula pobrat. Kluk na střeše se strašně divil, proč mistr tak vyvádí :-)
Kdyby to bylo na velmi vysokém napětí, tak by jen ty kapacitní proudy mezi tou izolovanou plošinou a fází způsobovaly krásný oblouk, který se musí předem vybít. Tramvaj má jen 600V, to je prd, proti 110kV.
Tak hlavně na 110 kV by nikdy, ale fakt nikdy nikdo nedělal pod napětím, kdyby byl izolovaný od země a spojený s vedením sebelíp. Aspoň u nás ne.
Kromě toho, že se vše odpojí a přezkouší, tak se musí vyzkratovat spolu všechny fáze a uzemnění - soupravou měděných lan s takovým průřezem, aby ještě i vydržel, kdyby to náhodou zapli. To platí i u nižšího napětí.
I těch 110 kV má mezi drátem a zemí vlastně "jen" 63 kV.
Byl jsem v jedné MVE.
Dnes klasika , bezobslužný provoz, ale zrovna měli odstávku a dvojice chlapů vysávala generátor. Počas cigárpauzy jsem s nimi zapletl hovor natolik poutavý, že mne vzali s sebou dovnitř:-)
Jak jsem psal výše, dělali na eletro části a měli venku odpojený odpojovač, který měl uvnitž na stěně mosazno- černo- červenou tabulku auf/ zu a jeho ručka byla ovládána zvenku skrz stěnu.
Na straně generátoru byla na vodičích mosazná skratovací tyč s mohutnými svorkami a bakelitovými čudlíky... ta musela pamatovat spolu s generátorem Siemensea Schuckerta jako mladé inženýry :-)
Krásné na tom bylo zejména to, že všechno odpojení a skratování bylo krásně viditelné zevnitř a plně mechanické, tj téměř blbovzdorné/nesabotovatelné.
Včera jsem si dal trochu do těla. Z Prahy přes Baně nahoru, potom kousek Hřebenama, dolů k Berounce a domů.
No, žádný rekord to nebyl, ale píšu to pro to, co mě trochu překvapilo. Na to, že byl všední den, bylo kolem Berounky cyklistů jako naseto, to fakt dřív nebylo ani o víkendu. A s kiosky se taky roztrhl pytel, co jich je letos nových, tak to jsem zíral. Kam asi budu jezdit, kde by nebylo tolik té civilizace?
Den začal dobře.
Škůdce polapen.
Každý rok přichází po toku potoka a snaží se založit rodinku. Ondatry.
Neměl bych proti nim zhola nic, kdyby nedělaly nory v hrázi, a nesežrali nám všechny kosatce.
Letos se ovšem objevilo trochu větší hovado.
Nutrie. Zabydlela se v horním rybníčku a škodila podobně. Říkali jsme si, tak na tebe holka je ta naše past malá, tak jsme se jí ani nepokoušeli chytit. Ostatně, vypadá na samotáře, množit se zjevně nebude. V pondělí jsem ovšem zahlédl i její menší kolegyni, ondatru, tak na tu jsme nastražili klec, jako každý rok.
Na jablka jde naprosto spolehlivě.
A ráno, překvapení, v kleci ta velká mrcha.
No, pojede na výlet, vysadím u Kamenického potoka, ten ústí do Sázavy o hodně dál, než zen náš, tak snad se potvora nevrátí.
Tak ješte tu ondatru, a bude zase na rok klid.
upíct i sníst bych to uměl, ale zabít ne.
Jsem měkota.
V nepřeberné paletě tvých známých je jistě někdo, kdo by ho zbavil života, možná i stáhl. Umí to králíkáři.
Určitě, ale nestojí mi to za to.
Tahle potvora má prostě kliku :-)
A kdybys ji úplně náhodou přejel na kole a ji to odmrštilo do otevřeného grilu??? Cestou by mohla proletět odloženým grilovacím kořením na nutrie. Takové věci se prostě stávají...
Tak jak to s nutrií dopadlo? Už je na pekáči nebo na svobodě a škodí někomu jinému?
Pustil jsem jí v relativní pustině, ale ona si určitě na toku najde nějaké místečko, kde bude prudit.
Mám za to, že tohle ale nebyla mrcha z divočiny ale z chovu. V kleci se chovala naprosto klidně jako by byla zvyklá.
No, v každém případě tak mám ještě minimálně jednu ondatru, tu musíme taky polapit a vyhostit.
Pouštět škoda, jedná se o moc chutné zviřátko.
To jo, jenže jak ji zabít? Králíka jsem už jako kluk zabít uměl. jenže nutrie nemá tak dlouhý uši, aby za ně mohla dostat karate :-)
Napadá mě jedině způsob ala " vánoční kapr "...
Koukám, že nejsem sama, kdo nad tím uvažoval :o)))
Nejenže má ušiska krátký, ale má také pěkně tlustý krček. Tomu by úder hranou ruky neudělal nic.
"Na vánočního kapra" bych se trošku bála, že jí z hlavy udělám gramofonovou desku.
Spíš bych na ní šla jako na slepici - řez do krku a nechat vykrvit. Ale tohle bych asi nedokázala...
Ani pro toho králíka není nějak předepsané "karate" za uši. Je to jen záležitost stylu. A když se to moc neumí, tak se králík na několikrát trápí. Takové topůrko po kebuli je jistota a fungovalo by i na tuhle potvůrku bez ušisek.
Už bydlí na Kamenickém potoce
https://photos.app.goo.gl/yUzcXuJ6sL9L9bKTA
Jinak, tohle zviřátko, když není jeho osudem pekáč, tak je dost chytrý a ochočitelný. Viděl jsem pána, který vozil chovný páreček v automobilu na procházky a proplavání k rybníčku a poslouchaly jak psi.. otevřel dveře, zavelel volno, vyhrnuly se plavat...pak na ně zavolal k noze, připlavaly, vylezly z vody a koukaly, co bude. Pán vytáhl nějakou osušku, vysušil je postupně (povel čekej), pak otevřel dveře, zavel nastoupit, zviřátka nastoupila a odfrčeli.. docela jsem čuměl.
Když ji dobře našpikuješ a proložíš česnekem, přidáš trochu špenátu a bramborového knedliku, tak ani není potřeba nikam jezdit :-)
Spikovani je zbytecne, tohle maso je samo o sobe dost stavnate.
Nakonec je to možná i vtipné, když někdo ví, že lehokola u nich závodit nesmí, ale nedokáže to ani zdůvodnit... :-)
>> bohuzel tento typ kola po dohode orga tymu na zavode letos neakceptujeme.
S pzodravem
JK
>> A můžu se zeptat na důvod?
>> Rozhodnuti organizacniho tymu.
Ptal jsi se na důvod a důvodem bylo rozhodnutí týmu.
Měl jsi se asi ptát na odůvodnění takového rozhodnutí, zákazu. Nebo nějak podobně formulovat dotaz ;-)
No když mě ještě něco chytrého nebo alespoň vtipného napadne, tak jim můžu poslat další dotaz... ale nepochybně to k cíli nepovede, navíc hádat se s někým, kdo odpovídá jednou větou, mě nebaví... těžko chytat někoho za slovo, když nic neřekne, že jo... :-)
Kdyby nedovolil závodit cikánům, tak je večer v televizi. Podobně pokud by diskriminoval sexuální nebo genderové menšiny, tak ho neziskovky sežerou, ale to, že diskriminuje zákazníka jednoho českého výrobce jízdních kol, asi nikdo řešit nebude...
Leda bych k tomu přistoupil tak, že mě diskriminujou kvůli náboženství, protože pořídit si lehokolo, je přece druh víry, ne? ;-)
Jdi do nich tvrdě. Napiš, že fyzický vzhled kola není relevantní, že ty se cítíš jet na klasickém zábradlí...
měkkej, ať se přihlásí s buginou, s tím, že dle něj se jedná zcela jasně o kolo, akorát, že těžší, ale že s tím se srovná sám a žádných speciálních ohledů nepožaduje.
super 80 km přes Hradešín, Voděradské bučiny, Mukařov průměrem 28km/h.... a na závěr 2* Hubertus z Kácova coby odměna :)
Nové přední kolo na Oceláč ještě není, tak celý týden byl odježděný do práce na staré klasice GT.
Neseděl jsem na tom půl roku, ale takhle po malých kouskách denně si zadek zas rychle zvykl.
Akorát teď, když nebylo nutné dodržovat trasu s nejrychlejším a nejpohodlnějším povrchem, svádělo to k cestě nejkratší. Ušetří se tím i půlhodina denně, ono to zas tak pomaleji nejede, jenom ta spotřeba...
Dnes jsem to ale vzal pro změnu takovými oklikami, aby bylo těch celkových 250 km nakonec splněno :-)
Odpruženého Azubu mi přijde na cesty do práce škoda, ale příští týden už nějaká výjimka bude.
Švih mezi Telčí a Třebíčí.
Najeto 74,05 km, nastoupáno 969 m. Jeto pokud možno po vedlejších silnicích.
U Nové Říše ve směru na Želetavu stojí kopec podle mapy značený Kalvárie (594 m n. m.). Podle informační tabule u silnice má název Spravedlnost (601 m n. m.). Od premonstrátského kláštera v Nové Říši vede zčásti po cyklotrase č. 5125 na jeho vrchol Novoříšská křížová cesta. V druhé polovině cesty jezdí odhodlaní cyklisté v travnatém terénu a směřují své úsilí k dosažení vrcholu na dosti strmém svahu.
jj, Kalvárie... Ve Výběžku u Brtníků máme jeden podobný kopec. Dost dlouhý, postupně se ještě utahuje. Rovná cesta nahoru, celou dobu koukáš na Boží muka na vrcholku. Doslova Boží muka...
V Brtníkách máte hlavně pěknej pomník :)
V Želetavě mezi autobusovým nádražím a mezinárodní silnicí E59 s pořádně hustým provozem Jihlava - Znojmo (Praha - Vídeň) stojí zmrzlinový stánek, kde je k dostání vanilková zmrzlina. Jiný druh zmrzliny se zjistit nepodařilo. Ve vedru trochu taje a stéká na ruku. To ale nemusí být problém. O kus dál stojí kašna s nepřetržitě tekoucí čistou vodou, kdd je možné si ruce umýt.
Pro další pokračování jízdy bylo nutné najet na hlavní silnici a za morovým sloupem zahnout doprava. Než se tak stalo, čekalo se asi tři minuty než se v proudu aut udělala dostačující mezera a mohlo jet dál.
Ven z Želetavy se jelo po klidné silnici okolo zahrady se zvířecími postavami.
V Bítovánkách se jelo okolo parku s dětským hřištěm a hospůdkou Pod Mařenkou. Mařenka narostla do výšky 711 metrů, čímž se stala nejvyšším kopcem ókresu Třebíč. Protože se jelo v její blízkosti, jelo se do kopce do nadmořské výšky 640 m, třetího nejvyššího silničního bodu celého švihu.
Z třetího nejvyššího silničního bodu se jelo přes Římov, Rokytnici nad Rokytnou po svazích Zadní hory, odkud byl panoramatický výhled na Třebíč a okolí, a Čechočovice k Steklému rybníku, kde se na cyklotrase č. 5212 mezi Čechočovicemi a Hvězdoňovicemi sjelo do úplně nejnižšího silničního bodu celého švihu (485 m n. m.).
Na jižním břehu Steklého rybníka se jelo po místy hrbolaté, štěrkové, neasfaltované cestě okolo většího množství rekreačních chat, udržovaných trávníků a pasoucího se hospodářského zvířectva.
V Hvězdoňovicích se po návsi procházel černý kocour. V Heralticích, kde bylo asi už delší dobu o strom opřené jízdní kolo, seděla na cestě jedna tříbarevná kočka.
V Heralticích jsem si nechal do bidomu nalít vodu. Tak skvělou vodu jako tady jsem nikde jinde nenašel. Někde poblíž je pramen s vodou kojenecké kvality.
Dnes docela hezky vyhřáté od sluníčka.
Pěkný 110 km okruh kolem Chocně s odskokem na Andrlův Chlum a aby byla i nějaká zábava po cestě, tak jsem nasbíral dalších 2.374 bodů :-)
Včera odpoledne, v tom největším horku, jsem si dal něco, co stálo za to a tak jsem si to zas jednou naklikal do mapy, když z 99% trasy neřešívám a prostě jedu.
https://mapy.cz/s/hulegalela
Docela mě zase zaujalo, jak mapy vyhlazují výškový profil. Zrovna ty nejprudší kousky ignorují - byly prostě moc krátké.
Tak jsem trasu rozdělil podle těch náhodných průjezdních bodů na menší části a hle, jak se to najednou vlní - z 918 nastoupaných metrů je hned celkem 960.
https://mapy.cz/s/resekakepu
https://mapy.cz/s/lelonodoju
https://mapy.cz/s/dubovutola
https://mapy.cz/s/lunumuzafa
https://mapy.cz/s/rarunuduge
https://mapy.cz/s/nupujacota
Tak by se dalo pokračovat, se zoomováním trasy by metry narůstaly a pomalu se asymptoticky blížily hodnotě, co by opravdu naměřil výškoměr, ale nikdy jí skutečně nedosáhnou.
Ne, pořizovat si ho nebudu a zůstanu u toho, že ať je to kolik chce, je to pro imunitu stokrát lepší, než sedět naočkovaný v hospodě. Jenom se to jaksi nehodí do krámu... Dobrý oslí můstek, že :-)
Zpátky už to bylo nudnější, jen 639 m (nezoomovaných) a dojel jsem o půlnoci:
https://mapy.cz/s/bavekukeke
Byla pak akorát výzva klikáním donutit mapy zobrazit přesnou trasu, když jsem byl nucen zadat "horské kolo".
Se "silničním" mě to totiž na některé úseky nepustilo.
Na zhruba sto kilákách v podhůří a horách mi to obvykle ukazuje o nějakých 100 až 300 metrů míň (čili cca o 10%), než pak podle barometrického. Záleží na členitosti trasy, nastoupaných metrech. Připadá mi, že se ale postupně dost zlepšují, zpřesňují. Někdy se to i skoro potkává.
To je známá věc u všech navigačních trasovacích softwarů, čím delší úsek zadáš, tím méně nastoupáš :-)
Výškoměr nepořizuj, to fakt asi ne.
V těch Garmin hračkách co mám, a jsou to fakt poslední modely jak hodinek tak navigace, je zabudován ten barometrickej výškoměr, který navíc navigace neustále kalibruje proti mapě, přesto se i na krátkých trasách liší výšky i o 100 metrů.
Když vyjedeš a vracíš se do stejného místa,musí být nastoupáno rovno naklesáno. Tomu zařízení se to zatím nikdy nepovedlo.
Když pojedeš furt dopředu, to, že je to dost málo přesné, postřehneš jen když porovnáš výsledky s jiným zařízením.
Nakonec, kopec asi poznáme, tedy někteří z nás :-)
Když je slušná mašinka, tak rozdíl mezi nastoupaným a sklesaným při startu a cíli na jednom místě bývá dáno hlavně nějakou změnou tlaku (málokdy vydrží úplně stejný).
Výškoměr je docela zábavná hračka, zvlášť když umí dobře a pohotově počítat a zobrazovat sklony. Mám už několikátou Sigmu s výškoměrem a nemůžu si stěžovat, měří docela plus mínus věrohodně.
Já mám toho Garmin Edge 1030, jo, sklony umí taky, dokonce i před kopcem varuje (stejně jako před ostrou zatáčkou).
Jenže to má háček, bez multifokálních brýlí si užiju tak akorát pípání.
V sobotu mělo být pěkně, takjsem si udělala jednodenní etapák do Telče na zmrzlinu:
1.etapa cca 60km na Mařenku u Třebíče
2.etapa cca 35km do Telče na rozhlednu Oslednice a zmrzku
...
3.etapa cca 30km na zámek v Jaroměřicích, 4.etapa cca 40km kolem novodobého kostela v Tulešicích a dál nad Mor.Krumlov
poslední etapa cca 40km domů
celkem 203km a můj dosavadní denní rekord.
A to už je pěkný relaxační výšlap :-)
Čtyři cyklistické etapy za jeden den? To se ještě nikomu nepodařilo.
Pročpak by ne? Je to jen o definici cyklistické etapy. Bude-li mít etapa 20 km, tak dá 4 etapy za den každý...
Nahlížel jsem na to v tradičním smyslu.
Ale nic proti tomu, že když se udělají tři zastávky, že to někdo pak považuje za čtyři etapy.
4 krát 20 km (= 80 km) že dá za den každý? Tím se nejsem tak jist.
Tak jsme na cyklistickém fóru a v nejhorším si můžeš koupit elektrokolo, takže ano, myslím, že prakticky každý, když bude dostatečně chtít, by 80 km za den mohl dát.
Tak já vidím rozdíl v ujetí 200km na jeden zátah s občerstvením se a stravováním za jízdy, max. s čurací pauzou, a mezi 200km postupně najetejma, byť za jeden den. V tom prvním případě to borci dávaj i jen za pět hodin. To je doba, za kterou si prdel ani pořádně neosedíš, zvlášť, když občas jedou ze sedla. Taky jim stačí místo sedla taková malá šlupka pod zadkem.
Etapák je o tom, že mezi jednotlivejma etapama regeneruješ. My slabí potřebujem regenerovat po pár kilometrech, ale stačí nám k tomu úměrně kratší doba, jak ti, co daj těch 200 na jeden zátah. Těm to pak obvykle vychází jedna etapa na jeden den.
Jestli jste tam měli takové vedro s dusnem jako tady, byla taková trasa o život
Cestou tam jsem dokonce až do Třebíče měla větrovku, vyjížděla jsem za tmy. Návleky jsem sundávala až za Želetavou. V Telči na náměstí jsem byla v jedenáct a před polednem jsem už odjížděla. Zpátky jsem jela jižní trasou, tam je to poměrně vysoko, otevřené a fouká, horko mi nebylo, stačilo chlazení vzduchem.
Ve čtvrtek jsem si byl pro druhou dávku očkování. Prý mám mít 3 dny klidový režim, říkal jsem, že to asi nedopadne. Doktorka si ujasňovala, v čem spočívá triatlon... tak prý uvidím, jak mi bude. ;-)
Na pátek jsem si vzal volno a z velké části jsem ho prospal, nebylo mi nejlépe. Vědomí jsem nabyl k večeru, šel se podívat na lehokolo a zjistil, že v předním kole je jen 140 kPa. Pro schwalbe Racer Evo fakt málo. Roky nic a najednou během týdne druhý defekt? Nebo jsem to blbě zalepil? Mám to jen dofouknout a doufat nebo měnit plášť těsně před závodem?
Ze starých plášťů ve skříni vypadal nejlépe Supreme 26x1.6" HD z 2011. Co ono se mi na něm nelíbilo? Nakonec plášť přehodím, na duši najdu druhou díru a vzpomenu si, že ten plášť při max tlaku (600) sebou citelně hází. Tak ho nafouknu jen na 500 kPa, ráno se uvidí...
Tentokrát jsem registraci stihnul v klidu, nepotěšila ovšem změna trasy kola. Rovina to nebyla nikdy, ale nahrazení jednoho děsného kopce třemi srovnatelnými opravdu lehokolistu nadchnout nemohlo.
Tentokrát se závod rozhodli odstartovat výstřelem z pušky a předem nás varovali, že to bude docela rána... pohledem civilisty, ač střelec od nás stál dost daleko, skoro v lese, bylo to MNOHEM hlasitější než startovací pistole.
Plavání na Kunvaldském koupališti je docela specifické. Máme plavat 4 celé okruhy, přičemž na mělčině se letos obíhá bójka venku z vody, pátým necelým okruhem disciplína končí.
V první vlně startují muži nad 40, ženy a koloběžkáři (místní specifikum, místo kola jedou zkrácenou trasu na koloběžce).
S námi ve druhé vlně vidím jednu holku a podle plavek hádám, že patří ke štafetě. Z předchozích let jsem byl zvyklý, že mě tu leckteří předplavali o jeden okruh, ovšem nikdy takovým způsobem! Ta holčina se okolo mě prosmýkla ve třetím okruhu, neřešila fyzický kontakt a řítila se vpřed skrz dav... asi jako vypustit žraloka mezi kačeny... :-D
Smůlu měl jeden závodník, co při plavání ztratil chytré hodinky, prý u první bójky. Limit 2000 znaků.
Pokračování...
Hodinky jsme zkoušeli hledat po závodě, v té zelené vodě to moc nadějně nevypadalo, ale našly se. Když nám pak ukazoval, jak jednoduše se řemínky z hodinek odepínají, myslím, že to výrobce nevymyslel dobře.
Nevím, co to přesně měl za model, ale co jsem pochopil, tak zaplatit si vypuštění koupaliště, by se nejspíš vyplatilo, takhle zřejmě jen platil pití nálezci... :-)
Jinak z celého závodu byl tentokrát asi nejlepší kuřecí steak po závodě, co jsme měli v ceně startovného.
Ale poslední z daleka nejsem. :-)
Tak ta předposlední věta se mi líbila nejvíc. :-D
Pěkný popis závodu, jako vždy. Nemusí být pokaždé bedna, hlavně, když to baví.
Nemyslím, že by bedna v dohlednu hrozila, tedy alespoň do okamžiku, než pro přihlášení do ženské kategorie bude stačit se tak cítit... :-)
Ale je fakt, že to není spravedlivé, když si vítězství užilo zatím jen MTB a Ibex pořád nic.
Ještě mě napadá jeden postřeh k závodu, příliš se mi pro triatlon neosvědčilo tenké svítivé tílko z Ebay. Ono to Čínské XL je poměrně těsné, což vzhledem k pružnosti nevadí, ale při oblékání po plavání se mi zaseklo srolované pod rameny a nedařilo se mi ho po mokré kůži stáhnout přes záda dolů.
Nakonec se podařilo, ale ztráta možná 30 sekund už je k zamyšlení, s volným tričkem takový problém nebýval... :-)
V sobotu jsme u Žampachu potkali několik trekových běžců. Jen asi dva byli tak nějak slušně běželi, někteří tak nějak se přesouvali a dva už jen předstírali pohyb vpřed :-)
nechci ti kazit radost, ale kouknul se pořádně, odkud to kuře je?
Aby nebylo z Vodňan.
Járovi Jágrovi se za to smějou už čtyři roky
Vzdycky se to dobře čte, ty tvoje zážitky.
Něco k tomu Marathonu Supreme - nové házely moc, to si taky pamatuju a bylo to trochu zklamáním, tenkrát za tu cenu. Ale omlouvalo je, jak jezdily.
Když s ním vydržíš dlouho, aspoň 30 tisíc km, dost se zlepší.
Na neodpruženém Oceláči, kde tráví svůj sklonek životnosti druhá a poslední sada, tak žádné pravidelné drncání už se neděje.
Díky, jsem rád, že to aspoň někoho pobaví, když už se s tím sepisuju...
No objednal jsem nové Supréme, protože jsem nic lepšího nenašel, tohle je rozhodně jen provizórium. Já nevím, kolik ten plášť má najeto, ale myslím, že před lety dostával šanci docela dlouho. On nějak fungoval, když byl nafouknutý na nějaký střední tlak, ale s vyšším tlakem poskakuje.
Hlavně při závodě jsem tomu plášti vůbec nevěřil a najížděl jsem do zatáček ještě opatrněji než obvykle. Určitě nebudu čekat do 30ti tisíc, hned jak dorazí nový plášť, jde zpátky na dno skříně... přecijen když je nejhůř, pořád lepší než nemít nic... :-)
A neuvažuješ o slušném silničním kole? Myslím, že bys na něm měl lepší výsledky, přece jen váha proti leháči je výrazně nižší a ve stoupání se dá jít ze sedla.
Jako občas se vynoří úvahy o nějaké leho-silničce. Nižší hmotnost by v těhle kopcích musela být znát, ale klasická silnička mě nějak vůbec neláká.
V pořízení MTB jsem viděl smysl, protože prostě jo, prostupnost terénem je citelně lepší a hlavně se dá dát na řidítka mapník, což je pro cyklo orienťáky nutnost. Nicméně stejně drtivou většinu kilometrů najezdím na Ibexu, takže u dalšího kola by najetý kilometr vycházel hrozně draho... :-)
Kdysi jsem zálibně koukal na nějaký 12 kg Slyway, jenže vzhledem k tomu, kolik věcí už jsem musel řešit s Azubem, mi pořízení lehokola ze zahraničí připadá jako napůl sebevražda. :-/
Jinak pro představu takhle vypadala trasa cyklo etapa Kunvaldského triatlonu v roce 2020:
https://mapy.cz/s/kabohahuro
a takhle letos:
https://mapy.cz/s/remuturuvo
Přestože délka okruhu narostla jen asi o kilometr, přibylo nám přes 100 metrů stoupání a jako 474m stoupání (dle mapy.cz) na 25 km okruhu už mi přišlo fakt hodně... :-/
Pořád tu někdo sliboval magnetismus po Covid vakcíně a nic! Projela okolo mě hromada kol, ale k žádnému se přicucnout nešlo. Pravda všude samý karbon nebo hlíník, viděl jsem jen jedno evidentně ocelové kolo a zrovna to mě nepředjelo... :-)
https://hedase.rajce.idnes.cz/KUNVALDSKY...
I když to je "jen" 25 km tak stoupání přes 2 % už dává slušně zabrat.
To fakt tam jel někdo závod na skládačce? Dobrý střelec, taky znám jednoho co něco podobného taky dal :-)
No ty procenta počítáš ještě docela optimisticky... ;-)
Ano, kdyby to bylo jen 474m stoupání na 25 km délce, tak by vyšlo 1.9%.
Jenže tím, že to byl skoro okruh (běh začínal jen o kousek výš než se plavalo), tak je to ještě 459m klesání, takže kdyby to stoupání bylo na polovině trasy, hnedle máme ten sklon 3.8%...
A ono to stoupání samozřejmě není rozložené rovnoměrně, přičemž pro mě jsou nejhorší úseky s největším sklonem. Pak zařadím nejlehčí převod, jedu krokem a silničky během chvíle mizí za obzorem...
Jak píšeš, kopec strašně žere čas, když se nahoru jede pomalu. S Růženkou už dovedu po rovině dát dvacítku za hodinu, ale když pojedu deset do kopce tak pomalu, jak jezdím, tak jen těch deset mi vezme skoro dvě hodiny a deset s kopce už to nevylepší.
No potřeboval bych najít nějaký triatlon, kam můj Ibex pustí a cyklistika tam bude co nejvíc po rovině. Na vítězství by to stejně nestačilo (nebudou-li všichni nabušenci závodit jinde), ale věřím, že alespoň lidi, co lezou z vody srovnatelně se mnou, by se mě už tak snadno nezbavili a rozhodoval by až běh...
Jak ovšem v sobotu při diskuzi na toto téma trefně poznamenal jeden závodník, hledat takový závod v Orlických horách je marné... :-)
Ty kopce mi při závodě škodí hned několikrát:
1) Do prudkého kopce mi aerodynamika nepomůže a pro lehokolo zbývá jen nevýhoda vyšší hmotnosti.
2) Když mi do kopce ujedou silničky, na kopci už se za nimi neschovám do závětří a zbytek trasy často bojuju s větrem sám, takže čím dřív na trase prudký kopec příjde, tím hůře pro mě.
3) Je-li trasa okruh, tak se nastoupané metry musí zase sklesat, bohužel to málokdy bývá rovná široká silnice, kde bych při 70 km/h konečně mohl díky aerodynamice někoho dohnat, ale většinou tam jsou serpentíny, kde je limitem jen odvaha jezdce, takže často ztrácím i tam, protože si tam nedovolím tolik, co někteří blázni (o řezání nepřehledných zatáček protisměrem nemluvě).
Tak už prudím dalšího pořadatele záludnou otázkou:
Chtěl bych se zeptat, zda je pro účast nutné vyloženě závodní kolo s berany a rozměry rámu dle pravidel ČTA nebo vyhovuje i každé jízdní kolo způsobilé provozu po silnici (samozřejmě bez motoru)?
A odpověď zatím vypadá optimisticky:
"Dobrý den, nesmíte mít triatlonový speciál a elektrokolo."
Tak jsem se zeptal, zda je tedy Azub Ibex v pohodě, když s triatlonovým speciálem nemá fakt vůbec nic společného... :-)
Proč nesmí být triatlonový speciál, když to je triatlonový závod?
Je jasný, že takové kolo by si na kopcovatou trať nikdo nebral, ale na rovinatou trať by snad přímo patřilo.
Hele až takové kolo budu mít, tak se tím budu trápit, teď mě zajímá jediné - zda pustí závodit moje lehokolo... ;-)
Je tedy otázka, zda bych si zrovna tady pomohl. Sice tam není kopec, ale za to tři otočky na silnici v každém kole a kola se jedou tři...
https://csgtriteam.cz/poradame/triatlon-horni...
Ale předpokládám, že mi napíšou, že to nejde a jsem spíše zvědavý, s jakým zdůvodněním příjdou. Kdyby to náhodou šlo, budu muset zhodnotit, zda se v tom prostoru dokážu otočit bez zastavení a zda tam vážně chci jet... :-)
Jinak tedy kousek teorie, pokud se pořadatel drží striktně pravidel ČTA, tak silniční triatlon je buď bezhákový nebo s povolenou jízdou v háku.
Bezháková varianta je něco jako časovka, kolem jezdce je zakázaná zóna a buď musíš mít dostatečný odstup nebo ho předjet v časovém limitu. Pro takové závody pravidla neomezují tolik tvar řidítek a podobně, neboť se nepředpokládají vzájemné kolize. Většina závodníků je natažená dopředu, lokty vedle sebe a nejsem si jistý, zda v té pozici vůbec mohou brzdit nebo musí přehmátnout na normální řidítka, takové kolo se do peletonu asi úplně nehodí...
Když je jízda v háku povolena, jsou pravidla mnohem striktnější, vyhovuje UCI silnička s berany a prostor co povolují triatlonová pravidla navíc je poměrně malý. Zdůvodňují to bezpečností...
Z hlavy detaily přesně nevím, lehokolo nesplní ani jednu variantu... :-)
Tak zdá se, že v Horních Počernicích zvolili jinou metodu komunikace. Od pondělí už mi na žádný mail neodpověděli. Prostě mrtvý brouk. :-(
zařadili si tě do kolonky problémový prudič a usoudili, že se bez tebe obejdou :)
To zní jako osobní zkušenost? ;-)
No stačí si přečíst, co tu píšeš, jaké vznášíš dotazy, a mít zkušenost s tím, někdy něco organizovat nebo prodávat... Zjistíš, že existuje druh abonentů, které je nejlépe přesměrovat ke konkurenci, protože jí tím pořádně zatopíš :)
Takže když ti v hospodě nenalejou, protože jim příjdeš divně oblečený, ozbrojený, nebude se jim líbit tvé kolo... tak ti vůbec nebude vadit, že se tváří, že tam nejsi a ani ti neodpoví, proč? ;-)
Půjdu do jiné hospody. Tento systém se v praxi již osvědčil, a mnohokrát.
Když ty jsi prostě Ajťák, programátor, jak když vyšije. Já to chápu, rozumím ti, od mládí se pohybuji v tomhle prostředí a znám to. Patrně jsem také takový. Ale ne všichni to chápou a tolerují. Někoho to docela i štve. To není žádná naše chyba, to je prostě vlastnost.
To je taková veselá klasika. Ajťák nikdy neřekne, že je to chyba v programu. Vždy je to "vlastnost"
No jo osud lehokolistů, muusíš se smířit s tím, že vymykáš z cyklistických a hlavně ze soutěžních zvyklostí :-)
Já to bral podle toho co si dal v odkazu, kde je převýšení 474 m a já počítám reálnějších 530 m nastoupaných a pak to máš v průměru malinko přes 2 %.
No možná to počítám blbě já, nevím... :-)
Ale bez ohledu kam přesně už ty metry zaokrouhlíme si myslím, že 25 km OKRUH nemůžeš počítat jen jako samotné 500m stoupání na 25 km (sklon 2%), ale měl bys uvažovat i stejnou cifru klesání na polovině trati (pro maximální zjednodušení).
Tedy 500m stoupání na 12.5 km a 500m klesání na 12.5 km. Pak ti totiž ten průměrný sklon výjde dvojnásobný. Na dané trati tedy musí být úsek minimálně s 4% sklonem (nahoru i dolů), v reálu tam určitě budou úseky se sklonem vyšším i nižším.
Aspoň z pohledu matematicky by to mělo být, jak píšu. Prakticky je pro mě sklon v procentech neuchopitelné číslo, se kterým jsem nikdy nepracoval. Znám akorát značku "nebezpečné klesání 12%".
Ono nakonec i ty nastoupané metry jsou dobré jen pro hrubou představu, protože stejné metry lze přijatelně nastoupat v dlouhém plynulém kopci, rozdělit do několika kopců nebo je koncentrovat do krátkého smrtícího úseku, na který nebudu mít ani převody... čísla mohou vyjít stejná, náročnost se bude zásadně lišit. :-)
Uvádím průměrné stoupání na celé délce trasy, ne na polovině, samozřejmě, že v reálu tam můžou být třeba i 14 % stoupání, ale to je o něčem jiném.
Když se uvede průměrné stoupání 2 % nebo jak už tady byl také uváděný bajkerský index (BI) 20, tak si každý snadno udělá představu o obtížnost trasy. Když je trasa v průměru 2,5 (25) tak už začíná pořádná dřina a při údaji 3 (30) a více už je pro většinu cykloturistů pořádné peklo.
Už při průměru 1,5 % (15) na nějaké delší vzdálenosti toho má hodně lidí dost, nic oddychového to není.
Trochu jsem zabrousil do historie svých jízd a třeba v roce 2018 když jsem byl v dost slušné formě a mám rád hory jsem měl na horáku roční průměr 1,9 % tak tras přes 3 % (30) bylo jen pár a přes 4% (40) jen jedna a to bylo v Alpách, kde jsem se vysápal nahoru a pak po hubě na pár km spadl dolů :-)
Dnešní fotoúlovek ve Studeneckém Středohoří - kdyby někdo měl zájem, prozradím kde leží.
Byl jsem se podívat jak pokračuje práce na "Klobouk Trails". Zklamání. Nepokračuje a to co je (trochu uhrábnutý, semtam náznak klopenky) je skoro neznatelný kudy vede a terén podle mě tak pro DHčko. Proježděný to taky neni, tak asi nic ...
https://www.klobouktrails.cz/
Po stopách pana Tau přes kopce v okolí Třeště.
Na kraji Stajišť stojí u cesty domek (první od Bezděkova), kde trávil své dětství Otto Šimánek, herec, který, jak známo, hrál pana Tau. Narodil se v Třešti na pultě lékárny, která stávala v místech, kde je nyní autobusové nádraží a jeho socha zhotovená z jasanového dřeva.
Tohle že je O. Šimánek!?
Podle xichtu bych spíš tipoval, že je to Ota Javůrek, popřevratový zbohatlík a milionář ...
Já mám dnes celoživotní zážitek. Svezl jsem se trolejbusem Tr26 na centrálu! To jsem vždycky chtěl vyzkoušet a nikdy se mi to nepovedlo. Až dnes. Opravují čtyřproudovou silnici a provoz je sveden do protisměru. Já byl tak zaujatý sledováním,že jsem si zapomněl nasadit respirátor! Domníval jsem se,že centrála prostě běží v nějakých stabilních otáčkách a vyrábí proud,ale ono to tak není. Pro rozjezd se zvýší otáčky,pak se začne trolejbus neochotně rozjíždět,asi jako auto s klouzající spojkou,když nabere rychlost,otáčky centrály klesnou. Musím napsat,že rychlost je slušná. Nějakých 70 jsme jeli. Když jsme se dostali zpět na svoji trasu,na první zastávce řidič vystoupil,šel dozadu nasadit tykadla,pak centrálu vypnul a já měl po zábavě.
Centrála má regulátor a když klesá napětí a frekvence tak si přidá plyn. Tohle dokáží i ty poměrně hloupé centrály. Ty chytřejší už dokáží i udržovat frekvenci napětí a přifázovat se k napětí sítě i se svou zátěží. Taková záskoková centrála nastartuje v okamžiku výpadku sítě, ale když se síť znovu obnoví, tak se k ní přifázuje a spojí se s ní a až pak se odepne. Druhý výpadek už nenastává.
Brahmo, píšeš hezky, ale o něčem jiném- trolejbus jezdí na stejnosměrný proud
Včera jsem se po stejné trase svezl stejným trolejbusem na baterky. Tam není žádný rozdíl,proti jízdě s napájením ze sítě. To by byla baterka do elektrokola! A ještě ten 160kW motor! Dojezd na baterku prý mají 15-20km. Teď ale dopravní podniky zjišťují,že na jednu stranu je dobré být připraven na nějaké mimořádnosti a výpadky sítě,ale na druhou stranu že ty baterky na rozdíl od centrál stárnou a že je tedy výhodnější je využívat pravidelně pro nějaké trasy,kde je část mimo síť. Jinak u té centrály,jak jsem napsal,je zajímavý ten nesoulad chodu té centrály vůči jízdnímu projevu. S jakým zpožděním reaguje jedno na druhé.
Třeba v Hradci se už nové trolejové dráty netahají a pro řadu nových trolejových linek vedených částečně mimo dráty trvale používají trolejbusy s akumulátory a centrály úplně opustily.
Po docela dost letech zase jedu na týden na těžko a k tomu ještě se stanem. A navíc má ten týden být docela mokrý. Zabalit se mi dalo docela práci, ale zadařilo se :o)))
A jsem docela zvědavá, jak nové brašny v tom počasí obstojí.
Tak jsem ráno vyrazil na poštu pro nový plášť pro lehokolo, říkal jsem si, že mám čas, tak jsem vzal skládací koloběžku, aby se taky jednou projela...
Předpokládal jsem, že krabice se skládacím pláštěm se mi do batohu hravě vejde... to v jak velké krabici to poslali, byla trochu zrada...
Už jsem myslel, že budu muset krabici před poštou rozbalit, pak mě napadlo krabici přivázat k řidítkám koloběžky. Pasovala tam dokonale, při jízdě se ani nehnula, nijak zvlášť nepřekážela, akoráť se trochu změnil zvuk při jízdě, krabice fungovala pro vibrace jako ozvučnice... do teď jsem netušil, jak je ta koloběžka vymyšlená dobře... :-)
:-)) Připravenm štěstí přeje, ne každý s sebou vozí na koloběžce gumicuk :-))
Na koloběžce ne, ale v baťůžku jich několik mívám stabilně. Tyhle tenké zaberou jen minimum místa a čas od času příjdou vhod. Třeba když beru kolo vlakem, omotám jimy brzdové páčky a opřené kolo se ani nehne... že bych přivazoval někdy krabici ke koloběžce, mě nikdy nenapadlo, tak jsem se musel pochlubit, jak krásně to tam pasovalo. :-)
Jsem si onehdá nechala poslat pláště s drátem. Jela jsem pro to s nákladním kolem, vozík jsem nezapřáhla, že to přivážu na nosič. Vozím v brašnách prádelní šňůru, ale ta krabice byla tak velká, že už jsem chtěla jet zpátky pro vozík. Naštěstí se na poště objevil soused a že mi to hodí do auta. Pět plášťů bych na rameno nedala a ještě tam bylo pár drobností k tomu.
To si tak clovek v klidu slape a najednou... Je to pocestny, neni to pocestny... :o)))
Není to pocestný. Nemá v ruce hůl a přes rameno uzlíček :-)
Jestli dobře vidím na ležato tak to bych měl dost dobře znát i to místo :-)
Sobotní PRDY, aneb Pražské Rybníky Dubeč a okolÝ.
Slatina.
Počernický.
Eliška
Barbora.
Dolní Na Placinách.
Horní Na Placinách.
Litožnický.
V Rohožníku.
Podleský.
Přehrada Vaříme pro Hosty.
Tak jsem si včera zase zanadával na autisty v plechovkách. Tohle fakt nebyl 1.5 metru, ale kdo ví jestli aspoň půl... :-(
Prostě silnice je celá moje a protijedoucí cyklisti ať se tam nějak vejdou...
https://ulozto.cz/file/2SHNQj0uOBlZ/20210802...
Řeč o bočním odstupu 1,5m byla při předjíždění. Tihle jeli proti. Mnohde při nějakých stavebních úpravách je takový boční odstup protijedoucích vozidel docela běžný. Třeba provoz na čtyřproudovce svedený do jednoho směru,kde jsou ty dva směry ještě oddělené dělícím pásem,který ty pruhy zužuje,nebo i na běžné okresce,když se třeba setká náklaďák s autobusem. Tam nemusí být ani těch půl metru.
Po nekolika letech zase ve stanu...
Hezký! No jo, ale v kempu :-)
Ale přesto gratulace. Nějak se znovu začít musí. Ostatně v kempu to ležení bývá tvrdší, než na nesležené krásné louce na divoko.
Na divoko ani omylem. Mam pro to sve duvody.
je důvodem vepřové nadivoko neboli divočák? :)
Náhodou, já i tohle závidím. Má zjevně místo bez elektriky, takže nemusí hlídat ani ledničku ani baterky do kola, mobilu, navigace, foťáku...
Musela jsem narychlo změnit plány (letenky a jízdenky). Trochu se mi rozsypala máma, v jejím věku normálka (taky tam dospějeme, pokud se dožijeme), ale chce to vyměnit trajdání za něco jiného.
Takže vše jinak. Ještěže nás očkované, alespoň zatím, nikde nezdržují karanténou. To bych taky nemusela dojet včas.
Tak si zajeď třeba do Izraele a karantény se tam dočkáš i jako očkovaná, neboj ;-)
Skvělé počasí (no, některé dny ale fakt neee), skvělý penzion (ostatně jako každý rok), výborné hospůdky jak v údolí tak na hřebenech (tam jsou to "alm"), přenížení 1000 metrů. Co víc si biker může přát? Místo záměrně neuvádím, kdo chce si ho najde podle poslední fotky :-))
Pěkné místo, krapet závidím a mrzí že mi letos něco podobného už nejspíš nevyjde.
Bylo nebo bude? :-)
Když se nic nepokazí, tak zítra pojedu na Hostěradský triatlon. Pořadatel mi na záludnou otázku, zda pro účast u jízdních kol nějak omezují rozměry nebo umístění komponent ala UCI/ITU odpověděl akorát, že "povolená nejsou pouze elektrokola".
Tak mi držte palce, aby mě s lehokolem nevyhnali, až jim budu vysvětlovat, že motor nemám a jiné podmínky nikdo předem neřekl... :-)
Vzhledem k tomu, že to je hned vedle okruhu K24, doufám, že tam bude dostatečná rovina, aby mi silničky tak snadno neujeli. Předpokládám, že místo kopců tu výzvou budou otočky na silnici, to jsem fakt zvědav, zda se tam s Ibexem dokážu otočit bez zastavení...
No a zbyde-li po závodě energie+čas, možná si objedu i okruh K24 a zavzpomínám si.
Budeme ti držet palce, abys svůj pečlivý výběr zavodu a trasy konečně přetavil v dobré umístění.
Pro hloupé trolly množným číslem slovesa míním zejména sebe a budu Jrr fandit sám. Můžete začít pomlouvat.
Tak tedy vyprávění... :-)
Včera jsem se snažil dopřát Ibexu trochu péče, po posledním dešti už řetěz slyšitelně drhnul, to by při závodě určitě znamenalo zmařené watty.
Ráno jsem vyrážel na vlak s pocitem, že tentokrát mám obrovskou rezervu. Lístky kupuji 2 minuty před odjezdem a přemýšlím, kde jsem ten čas promarnil?
Řešil jsem dilema, zda jet vlakem až do stanice Hostěrádky-Rešov za cenu několika přestupů nebo jen do Brna a zbytek dojet po ose? Nakonec volím kompromis = Sokolnice-Telnice. První vlak je InterPanter, což by mělo být bez problémů a pokud se mi vlak z Brna nebude líbit, pořád bych měl stihnout tam dojet na kole... tedy když neudělám chybu v navigaci. Záměr naučit se trasu doma podle panoramat mapy.cz mi sabotuje fakt, že klíčové ulice pokrývají snímky z 2019, kdy ulice byly komplet rozkopané, všude buldozery a objíždky, to v orientaci moc nepomůže...
První vlak v pohodě, na další v Brně čekám 20 minut. Všímám si, že lehokolo při tlačení za vršek sedla nejde řídit náklonem. To vždy věští problém. Nadzvednu přední kolo, zatočím vidlicí a potvora vůbec nejde plynule. Trochu jak zamčený volant, drží v přímém směru a pro zatočení je třeba překonat odpor, jako kdyby aretační zub...
Že by přetažené hlavové složení? To už jsem dlouho nekontroloval, pak by problém vyřešilo povolení, ale co když za to mohou řitítka? Rozpojuji táhlo řízení a je to tak, vidlice zatáčí plynule, nějaký problém má osa řidítek.. tak velký imbus sebou nemám, ale soudím, že je to hlavně pocitový problém, řídit kolo jde.
Druhý vlak sice z venku vypadá jako InterPanter, ale uvnitř je uspořádaný jinak než jsem zvyklý, prostor pro kola je uličkou k záchodu, naštěstí jsem jediný cyklista, tak mám místa dost. Aha, ono se to jmenuje RegioPanter.
Na vzdory tvrzení informačního systému, že vlak jede normálně do Křenovic, jakoby žádná výluka nebyla, v Sokolnice-Telnice vlak skončil. Cestující přestupují do připravené Regionovy (Os 11463 nezná ani zelpage), já vycházím před budouvu.
...
...
Přemýšlím, kolikrát jsem okolo tohohle nádraží během všech K24 projel? Možná 50x? Nečekal jsem, že tu někdy budu vystupovat z vlaku. Tak vzhůru do Hostěrádek. Při průjezdu Újezdu u Brna se musím soustředit, že nebudu odbočovat doprava, protože nejedu K24. Asi mě ta trasa dost poznamenala. :-)
Na kraji Újezda se snažím lokalizovat místo, kde bude otočka. Doufal jsem, že to bude v rozšíření před branou podniku, ubytovny nebo co to je, ale křížek nacházím až o kousek dál, takže nic víc než šířku 6m silnice k dispozici pro otočení nemám. Na druhém konci trasy v Šaraticích je to lepší, protože v místě otočky je z prava ještě ulice.
Po prohlídce trasy mířím k rybníku, čekám na začátek registrace, dostávám startovní číslo, nad lehokolem se nikdo nepozastavuje, však proč taky? Obavy, že by pořadatele trápil obsah pravidel ČTA, na které se v propozicích odkazují, byly zjevně zbytečné. :-)
Depo se zvolna plní závodníky a zjišťuji, že nejsem jediný, kdo nemá karbonovou silničku. Jedna slečna pojede na koloběžce, prý kolo prostě nemá ráda. Obdivuji, po 20 km na koloběžce si závěrečný 5 km běh neumím moc představit.
Naproti se objevuje známá tvář, prý co já tady? Myslel jsem, že paní Hyláková pravidelně dominující ve své kategorii na triatlonech v Orlických horách, tam někde bydlí, tak prý ne, že je odsud a tam má jenom chatu. Narozená 1961 a minule na Říčkovském golemu skončila minutu a půl přede mnou, přestože do ni na kole někdo vrazil a po závodě jela do nemocnice. Prý naražená ruka pořád bolí, příliš s ní nemůže hýbat, ale závodit bude... prostě nezmar!
Tolik startovních čísel jsem zatím na žádném závodu nezažil. Kromě čipu na kotník a velkého textilního čísla jsem dostal ještě 4 samolepky. Na přilbu, na rám a dvojitou na sedlovku. Jelikož sedlovku nemám, plácnul jsem jedno číslo zezadu na nosič, jedno zprava na kliku a jedno z předu na šlapák. Velké číslo na gumě jsem připevnil zezadu na sedlo, jen nesmím zapomenout si ho na běh vzít na sebe.
...
...
Nechápal jsem, proč je čísel tolik, ale vzhledem k tomu, že z přilby i nosiče mi ho během závodu strhnul vítr, možná počítají s redundancí...
V kontextu počtu čísel na kole je trochu zvláštní, že zde vůbec nepíšou číslo fixem na rameno jako jinde, takže při plavání máme jen ten čip. Holt jiný kraj...
Plavání tu mají vymyšlené zvláštně. Nejdřív startují ženy a 6 minut po nich startují muži. Plavou se dva okruhy (dohromady prý 700m), před druhým okruhem se vybíhá na břeh a zpět do vody. Zvolené načasování je divné protože nás startují v momentě, kdy ženy končí PRVNÍ okruh. Nechápu smysl, stačilo pár minut počkat a vůbec bychom se nepotkali, takhle byla u první bójky ještě větší mela.
Značně specifický je tu taky vstup do rybníka, neboť břeh tvoří betonové panely se sklonem 30-40 stupňů. Po suchých panelech se dá opatrně jít, mokré neskutečně kloužou. Z vody na břeh jsou to odhadem 2 metry. Pro vstup a výstup je na betonu připravený koberec, pro výstup navíc z břehu do vody natažená lana. To, že se před druhým okruhem musí na břeh mi připadá trochu zbytečné a jen doufám, že se tam nepřizabiju zrovna já.
Ač si nemyslím, že bych plaval hůře než obvykle, moc lidí už za mnou nezbylo, většina ten závod bere docela vážně, teplotě navzdory má většina neopren a navíc zřejmě umí plavat. Je potřeba zjistit, jak si lehokolo povede na trase bez velkých kopců.
Tedy úplná rovina, jak jsem podle mapy doufal, to není, ale v porovnání s předchozími závody pohoda. Prvního cyklistu předjíždím snad 100 metrů od depa, pak se chytím závodnice, co je o kolo napřed a už se jí nepustím. Občas se vezu já za skupinkou, občas skupinka za mnou, ještě chci projít video, ale nevybavuji si nikoho, kdo by mě předjel a dokázal mi ujet. Trochu mrzuté jsou ty otočky, ale povedlo se mi pokaždé projet bez zastavení a koukal jsem, že docela opatrně to projížděli i silničky. Ta trasa mě vyloženě bavila, minimálně 10 lidí jsem předjel, rychlost se běžně dostává nad 40 km/h.
...
...
Takhle si představuji závodění na lehokole, když není prudký kopec, nemají mě už kde setřást, škoda, že je to jen 20 km, mít víc času, rozhodně by ještě bylo koho předjet...
Poslední disciplínou je běh 5 km, jsou to 2 okruhy, které v mapě vypadají hrozně složitě, naštěstí v reálu perfektně značené. A tak zatímco na jiných závodech jsem během občas vylepšil zoufalý výsledek kola, tady se část na kole předjetých rozhodla vzít si při běhu svou pozici opět zpět. Nemyslím, že bych běžel hůř než obvykle, pokud objevím výsledky s mezičasy, budu to ještě zkoumat, ale zatím mám dojem, že plavání i běh byly můj obvyklý výkon, zatímco vyloženě vydařené bylo kolo.
Jestli jsem pochopil vyvěšené výsledky dobře (bohužel jsem si je nevyfotil), tak jsem závod dokončil 14minut po vítězi jako 42. muž ze 70ti, ale v rámci samotné cyklistiky jsem měl 29. čas, což mi udělalo radost.
Jižní Moravu budeš přímo milovat. Tady tě nic špatného nepotkalo a ještě sis pěkně zajel v závodě na lehokole :-)
Pěkné povídání. Pak dej vědět, co bylo s tím řízením. Asi to nebylo nic fatálního, když se ti otáčky dařily.
Tak ještě dokončení vyprávění.
Na konci plavání, když jsem přibíhal do depa k lehokolu, tak se moderátor zrovna pustil do přednášky o aerodynamice triatlonových "speciálů", mně to v ten okamžik přišlo hrozně vtipné, tak jsem to vytáhnul z kamerky spolu s prvními deseti minutami cyklistiky, pokud by na to někdo chtěl koukat? Jsou tam pro představu obě otočky (jely se třikrát). Bohužel uložto hrozně srazilo kvalitu, originál je mnohem hezčí, ale kdo by ho stahoval...
https://ulozto.cz/file/RJvDtHSt9E1P/20210807...
Po závodě jsem se vydal zpět do Brna přes Újezd a Žatčany a prohlídnul si ještě kousek trasy K24. Nějak mi ten závod chybí...
Zpátky z Brna to vycházelo na R862, což bohužel není InterPanter, ten by jel až o dvě hodiny později. Zvažoval jsem variantu dojet v mezičase do Blanska (z vlaku vždycky koukám na zatopený lom a říkám si, že se tam jednou musím vypravit+vykoupat), ale nebyl jsem si jistý, zda bych tu trasu bez pořádné mapy našel, tak jsem se rozhodl zkusit Ibex naložit do vozu Bdpee231, podle úžasné Nightriderovy databáze http://nightrider.mzf.cz/vlaky.htm jsem usoudil, že by to mělo být možné.
Do odjezdu zbývala půlhodina, tak jsem si po koupení lístku řekl, že už nebudu lehokolo tahat do podchodu po schodech, když tu přece někde byl vchod se šikmou plochou? Obešel jsem celé nádraží a nakonec jsem našel... bohužel na nástupiště už jsem se schodům nevyhnul. :-)
No jako nakládání nic moc. Myslel jsem, že 10 minut před odjezdem na to budu mít klid. Nějaká aktivní cestující se mi snažila pomoct, tak jsem ji poděkoval, byť jsem si myslel něco jiného... naštěstí se zrcátko nezlomilo, jen sklopilo.
Vykládání taky adrenalin, ty dveře jsou fakt uzké, ale už to šlo lépe.
Teď jsem zkoumal GPS log a průměrnou rychlost během závodu mám 34.6 km/h, pokud to počítám včetně parkování kola v depu. Když bych koukal jen na úseky mezi otočkami, kde šlo jet naplno, vychází průměrka 37 km/h.
Jinak tady měli pro závod silnici úplně uzavřenou a žádné auto jim neproklouzlo, to bylo fajn...
Kvalita není nijak katastrofální, buď naprosto v klidu, YT umí taky pěkně "čarovat".
https://www.youtube.com/watch?v=uS-aH1Ipzts
Průměrku máš hodně solidní, nejsem si ani zdaleka jistej, jestli bych jí na třístopáči udržel s tebou. Silnice vypadá hladká bez dramatických stoupání, tak možná jo. Ale fakt jen možná a to jen za předpokladu, že by se mě netýkalo to běhání a plavání :-D
Spousta triatlonů umožňuje účast i v režimu štafety, kdy si tři disciplíny mezi sebe rozdělí (zpravidla) tři lidé. Jelikož je to samostatná kategorie, v řadě závodů je mnohem snazší se tak umístit než jako jednotlivec. Dvakrát už jsem to měl předběžně domluvené, ale nějak si to na poslední chvíli pokaždé rozmysleli, takže jsem nakonec vždy startoval jako jednotlivec. :-)
Tenhle problém s kompresí videa je prakticky na všech serverech. Dokud kamera stojí a pohybuje se v záběru nějaký objekt, vypadá to docela dobře, jakmile se ale začne pohybovat kamera a v záběru jsou objekty, které se rychle přibližují (silnice, tráva, keře stromy...), najednou nestačí datový tok a komprese začne zahazovat detaily. Nejvíc to bývá vidět na silnici, kde hezky vypadající povrch přechází ve šmouhy. Tragicky taky většinou vypadal plot z pletiva... ještě horší než jízda na kole je potom běh, kde se přidá ještě poskakování kamery...
Před lety jsem zkoušel ledacos, třeba Vimeo mi vycházelo o kousek lepší než Youtube, ale kvality srovnatelné s tím, jak vypadal originál jsem nedocílil nikde... to uložto nakonec dává šanci stáhnout si originál a přehrát offline, pokud to někomu příjde dostatečně zajímavé, aby hodinu čekal. U youtube možnost stáhnout originál pochopitelně není.
doufám, že to mají jako samostatnou kategorii, jinak je to dost nefér výhoda proti těm chudákům co to táhnou v jednom všechno.
Jj, bitrate je svině. Na stranu druhou, nemůžeš se jim divit: když vidim jak jsou ty videa velký PŘED kompresí a PO ní, úspora je nemalá. I tak nechápu, kam to YT a spol dávaj. A ruku na srdce, většině videí to zas tak nevadí...
Samozřejmě je to samostatná kategorie. Minimálně se to ve výsledkách dělí na muže, ženy a štafety. Většinou je ale kategorií mnohem víc.
Trochu paradoxně ale na menších závodech nebývá vyjímkou, že nejlepší jednotlivec poráží i všechny štafety. Někde by dokonce i můj čas stačil na poražení všech přihlášených štafetových týmů. Jako štafeta se často hlásí lidé, co si na celý závod netroufnou, hecnou se v hospodě nebo v práci, chtějí to zkusit...
Pokud bys vzal perfektního plavce, cyklistu a běžce, tak s takovou trojicí se žádný triatlonista měřit nemůže už z principu a únava z předchozích disciplín to jen podtrhne. :-)
Teď jsem pro zajímavost koukal na loňský Miladatlon-kvadriatlon. Čtyřčlenné štafety se zůčastnily dvě s časem 2:31:44.5 a 2:55:35.1. Přitom já coby jednotlivec byl v cíli za 2:18:26 a zdaleka jsem nebyl první...
Takže pokud chce člověk na bednu, v kategorii štafet to bývá mnohem snazší, stačí projít předchozí výsledky a dobře vybrat závod. Ale asi něco dělám špatně, protože s podobnými nápady (sliboval jsem 80% šanci na medaili) mě polovina lidí pošle do háje hned a ta druhá po tom, co si to promyslí... :-/
Kdo NĚKDY NĚCO (COKOLIV) organizoval, má zkušenost že "úmrtnost" těsně před momentem "M" je neskutečná.
No tak jestli jsou štafety takový "hurá party" tak pak asi fakt stačí se jenom "vážně zůčastnit" a medaile tě nemine.
Na stranu druhou, být sport víc o "nadšencích z hospody" a míň o dobře placených profesionálech, mohlo by to být obecně divácky zajímavější...
"...Nejsou to žádné plečky, ...závodník může zalehnout a vytvořit tak perfektní aerodynamický tvar. Na těchto kolech je úplně jinak uzpůsobeno sezení..."
Však to popisoval přesně ve správnou chvíli. Si museli lidi myslet, že seš nějaká triatlonová hvězda, bo máš jako jedinej ten speciál,o kterým je řeč :-D
Pěkně ti to jelo a dokonce's předjel žiletkáře na otočce.
Dnes bylo zataženo,při 30km výletu jsem hodinu čekal v lese,až přestane pršet,mezi tím jsem trhal borůvky,které už ani nemám kam dávat. Pak pršet přestalo,tak jsem pokračoval v cestě a znovu začalo až když jsem dorazil domů. Jel jsem i kolem Seneckého rybníka,kde žlutě kvete jakási vzácná vodní rostlina,na internetu byl o tom článek. Mezi soustavou rybníků byla samozřejmě nová lávka. Bylo příjemně a jsem rád,že jsem se stihl vrátit před deštěm.
Sobotní anti-covid projížďka na Praděd a Dlouhé Stráně.
Vyjel jsem až v 9 ráno a stihl oboje nezvykle ještě za světla, ale na noční návrat domů jsem se stejně těšil. Tropická noc, jenom ten jižní vítr mohl svoje maximum přesunout na jindy. Jinak dokonalé.
Od západu prosvítaly blesky.
Chtěl jsem cestu co nejvíc okořenit místy, kde jsem ještě (nebo dlouho) nebyl, ale zas všechno má své meze, tak aby se to stihlo.
Vyšlo z toho 236 km a aspoň 3 km nastoupané.
Jídlo jen z toho, co jsem vezl a s vodou, ještě doplněnou u dvou studánek, jsem zpátky musel už už docela šetřit.
Rozdělený okruh - asi takhle:
https://mapy.cz/s/lemufofoku
https://mapy.cz/s/jefesegufa
https://mapy.cz/s/mudagakole
https://mapy.cz/s/pocokejuga
https://mapy.cz/s/lukodopefo
Vypadá to jako fajn den, ale přece jen se mi ten výkon jeví nepravděpodobný.
Nepravděpodobný u Radka? Ten to jel na kochačku :-D
Nádherný výlet. Stolová hora na druhém obrázky je pěkná :-)
Hledám Stolovou horu a jestli se na ni dá vyjet.
Asi myslíš to nejvyšší uprostřed :-)
To moje těžké chápání vtípků...
Pěkná projížďka a oba hrboly stojí za tu trochu námahy :-)
Dneska navečer byl na Sněžníku moc dobrej příjem. Krásnej ostrej obraz!
Od Sněžky (115km) přes Kozákov, Trosky, Hvězdu (snad), Říp ... po Vladaře u Manětína (101km) Taky elektrárny Tušimice a Prunéřov na pozadí Doupovských hor (plus všechny ty bližší). Škoda, že přes pár bezvýznamnejch vršků v Krušných nad Teplicemi, je schovanej Klínovec.
No a Drážďany jako na dlani se všemi věžemi v centru, vysílačem na návrší a několika větroni v povětří.
Snad by mohl být vidět i Monínec, ale to by chtělo nějaký to 8K UltraHD rozlišení (tedy lepší dalekohled a stativ) a slabší opar.
Dnes jsem usoudil, že moudřejší ustoupí a ač nerad, dopustil jsem se přestupku a z železničního přejezdu jsem vycouval do trávy... :-/
https://ulozto.cz/file/B4Q6Lp4g8SVY/20210813...
To není o tom že "moudřejší ustoupí", to je spíš o "hlavou zeď neprorazíš" :-)
Musíš zvolit místa s menším provozem. Teda, myslim provozem menších věcí...
https://www.youtube.com/watch?v=dWrapz5900M
Právě že přestupku ses až tak nedopustil.
To když si představím sebe na tom místě, byl bych na druhé straně přejezdu dřív, než by se on rozjel.
Tys měl ale jistou výhodu - určitě jsi tušil, že za přejezdem je cesta ještě užší :-)
Ale na přejezd se nesmí vjíždět v době, když se závory zvedají... ;-)
Dokud nepřestanou blikat červená světla, můžou se závory KDYKOLIV znovu zavřít (klidně v půlce zdvihu), protože drážní logika praví, že na přejezd ještě nikdo legálně vjet nemohl, takže není důvod na cokoliv čekat... několikrát už jsem viděl takhle na přejezdu chyceného cyklistu, co pak musel závoru podlejzat... :-)
Nikdy jsem tam takovou obludu nepotkal, ale ano, celkem jsem tušil, že vedle něj moc prostoru nebude a představa, jak mě natlačí do kolejí nebo příkopu, se mi nelíbila...
Jé, tys mě viděl asi před měsícem ? To jsem se přesně takhle nachytal a dostal kládou po kebuli :-)
Tebe asi ne, zatím vždycky byl cyklista příliš pomalej a na druhé straně kolejí prostě již bylo zavřeno.
To tě picla závora hned při vjezdu nebo až při výjezdu z přejezdu?
Video asi nemáš, co? ;-)
Už dvacátý pracovní den odježděný na starém treku, minimálně tak dlouho trvá vyplést 20" kolo na Oceláč.
Ale jezdí se na tom dobře, to nemůžu říct :-)
Kromě znecitlivění obou dlaní a prstů jiné problémy nejsou a zdá se, že tak rychle jsem na tom před těmi 10 lety nikdy nejezdil. Většinou držím třicítku.
Ale ne o tom jsem chtěl.
Cestou z práce mě předjížděl traktor - takový, co dělá běžně přes 50, ale teď je jich všude plno s přívěsem a na něm je psáno 40.
Ujet jsem mu tedy nezkoušel a jak kolem mě vířila ta dvoumetrová kola na silnici s nesjízdnou krajnicí, tak pocit nic moc. Jinak to ale nešlo.
Tak jsem ho za to hned zneužil - asi 6 km v závěsu za tou krabicí, kromě pár odbočení držel bez zakolísání 42 km/h a mně se jelo jak se spalovacím motorem.
Moc dobré.
Dřív mi takhle stačívalo ke štěstí 25, když lepší traktory nejezdily a letos jsem jeden takový předjel :-)
No vidíš, ještě chvíli budeš sedlat treka, zvykneš si a už jiné nebudeš chtít :-)
Njn, taky už na něj čekají tyhle monstrózní pláště, co jsem mu pořídil, Marathon GT 365.
(Chtěl bych se zas další zimu obejít bez zarouškovaného vlaku.)
Prý na zimu to nejlepší, pak už jedině hřeby.
A že prý je zbytečné je na léto přezouvat - no to mi zas přijde škoda. Ale ty staré, Marathon Cross vzor cca 2005, ty už dlouho dosluhují. Moc dlouho a pomalu, no do terénu by to s nima teď už nešlo.
Každopádně to bude hukot, tyhle nové.
Ty jsi koukám takový anti-leho podvratný živel, viď? ;-)
Je jeden, který mě několik let lámal na lehokolo a nakonec jsem ho zlomil, leho prodal a už několik let nesedlá téměř nic jiného než kvalitní enduro :-))
Krapet jsem si zavzpomínal na svoji první zkušenost s lehokolem. Po krátké pár minutové lekci na parkovišti hurá po frekventované silnici do lesů a na typickou lehokolovou trasu :-)
Dnes bylo krásně. Projížďka byla po delší době zase s přestávkou na koupání. V poslední době jsou projížďky stále ještě spojeny s natrháním alespoň jednoho bidonu borůvek,už je nemám ani kam dávat. Mrazák je plný. V lese stále potkávám lidi s kbelíky. Už to ale přezrává a opadává. Houbu jsem ale letos nenašel ještě žádnou. Počítám,že zítra bude stejně,takže program bude stejný. Na špatné počasí si nechávám bílení garáže,protože stát na žebříku pod sluncem rozpálenou střechou,to je člověk zpocený,jak vrata u chléva. Snad už ale brzy ukončím i to. Pak ještě šedý půlmetrový pruh podél zdí a natřít i betonovou podlahu. A zase to bude krásné.
Strašné vedro. Program byl stejný jako včera. Cesta do lesa,bidon borůvek,výlet lesem,po cyklostezce zpátky a přes lávku k oblíbenému Kamennému rybníku. Ještě teď mám vodu v uchu. Dopoledne jsem přerovnal mrazák,tak se borůvky ještě vešly. A zítra zase na šestou do práce.
Zatracené vedro dominovalo dnešní vyjížďce, ale i tak, zejména tu cestu zpátky (dolu kopcom) jsem si užil. Ale tak ve 3/4 cesty najednou rána jako blázen, zrovna jsem jel pod mostem, bílý oblak vlevo od mě a opustil mě tlak v levém kole. Inu odtlačil jsem do stínu a po krátké inspekci zjistil, že povolil bok pneumatiky a duše samozřejmě nevydržela. Tak jsem to rozebral, zalepil, složil a foukám foukám, kde nic tu nic. Tak znovu rozebrat a co jsem nenašel? Jak mě tlak opustil tak náhle, kecnul jsem si na ráfek a cvakl duši - naprosto ukázková dvoudíra. To už se mi povedlo nafoukat a vcelku jsem dojel. Zbytek lepení padl za oběť dvojce mlaďochů z Izraele o dva kilometry dál, bylo mi jich líto jak tam tak tlačili kvůli píchlému kolu.
Musím koupit novou sadu lepení.
Taky jdu přezout pneušky. Ten roztržený bok jsem sice podlepil a dojel, ale do budoucna se mi ho už dráždit nechce. Beztak jsou už vcelku sjetý a měl jsem v plánu brzkou výměnu.
Když teď tak koukám na video, mám pocit že vím kde ten bok dostal za uši, docela se divím, že mě neopustil hned na místě. Přecejen, Marathon Racer na tuhel divočinu není stavěný.
Až bude video, dám sem dokaz.
Tak teď jen doufám, že ty nepropíchnutelný Marathony dodržej slovo. Ne že bych plánoval s sebou přestat vozit lepení nebo montpáky, ale představa jak tenhle wrestling podnikám někde na sluncem dobře ozářené krajnici mě upřímně děsí...
https://www.youtube.com/watch?v=K43t1KK0anM
Léto jak má být.
https://mapy.cz/s/doconojere
Setkání generací - kombajn SK4.
"Sklízecí mlátička SK-4 byl sovětský kombajn, který byl vyráběn od roku 1962 do roku 1974."
"Obou typů bylo celkem vyrobeno 855 589 kusů."
Ty brďo! 800 000 kombajnů!
Lávka přes Labe v Káraném.
Foťák už neměl volnou kapacitu paměti. Tak jen kamerou, které neumí tak hezké fotky.
Sváča na břehu (díky za ta odpočívadla!), a zpět na Prahu. Už bylo 20 hodin a valem se stmívalo. Tak zase potmě. Světýlko nabité, alternátorové osvětlení opravené :-)
Dnes se skládací Eskou jen 60 km.
Představte si, že jsem v neděli nedostal přednost zprava a narazila do mě loď! Evidentně tím došlo k porušení §59 zákona 67/2015, jen si nejsem jistý, kde bych to měl hlásit? ;-)
Já jsem jel na půjčeném paddleboardu rovně kolem stojící elektrolodě a snažil se proplést shlukem pomalu plujících šlapadel na Pastvinách. Když jsem byl levobokem skoro na úrovni přídě té elektrolodě, prostě se rozjela na mě, aniž by se "kapitán" obtěžoval podívat kam jede... na brždění bylo pozdě, zkusil jsem zrychlit, což stačilo jen na to, že nenarazil přídí do mě, ale jen do levého konce paddleboardu. Já jsem přistál na kolenou, on zavolal sorry a jel dál jakoby nic...
Přitom obojí patří do kategorie malých plavidel, on neměl plachty, navíc měl pohon... a i kdyby neměl, tak jsem měl přednost, protože jsem přijížděl zprava, ne?
Hrozné pirátství... :-)
§ 59 Křížení směrů plavby
(1) Plují-li plavidla takovými směry, že se jejich dráhy kříží a mohlo by vzniknout nebezpečí kolize, plavidlo, které má jiné plavidlo po pravém boku, dá tomuto plavidlu přednost v plavbě a vyhne se křížení směrů plavby před jeho přídí. Plavidlo, které pluje z pravé strany, zachová svůj směr plavby. To neplatí pro malá plavidla ve vztahu k ostatním plavidlům a v případech obratů plavidel, odplouvání a přibližování.
(2) Bez ohledu na odstavec 1 dodržují malá plavidla plující křížícími se směry tak, že by mohlo vzniknout nebezpečí kolize, následující pravidla:
a) malé plavidlo s vlastním pohonem uvolní dráhu všem ostatním malým plavidlům,
b) malé plavidlo bez vlastního pohonu a neplující pomocí plachet uvolní dráhu malým plavidlům plujícím pomocí plachet,
c) plavidlo, které pluje z pravé strany, zachová svůj směr plavby.
Máš to blbý. Zkus Hlavní nádraží, to je tradiční adresa pro stížnosti. :D
Podle toho, co cituješ, mám pocit, že jsi měl přednost. Jen nevím, zda padelboard s naloděnou osobou třímající pádlo má vlastní pohon nebo ne. Ale na přednosti to snad nic nemění.
To já právě taky nevím, co přesně je vlastní pohon, ale domnívám se, že jenom motor, nikoliv člověk s pádlem nebo na šlapadle. Přecijen prakticky každé plavidlo má nějaký pohon a plachetnice mají přednost podle samostatného odstavce (vzájemnou přednost dvou plachetnic řeší dál podle větru, docela složitost).
Místo pro stížnost by se nabízelo, když obojí bylo ze stejné půjčovny... jenže příště by mi nemuseli už nic půjčit... ;-)
Tedy ty mas desne slozity zivot. At jedes na cem chces, porad te nekdo atakuje :o)))
Viď a ještě vám o tom píšu, abyste věděli, co všechno se taky může stát... :-)
Ani nechci domýšlet, co by se mi mohlo přihodit v letadle... skoro mi to připomíná ten vtip, jak protagonista vyjmenovává auto, motorka, lokomotiva, kůň, slon... pokaždý čelní náraz... pak ten kolotoč konečně vypnuli... :-)
Tak pokud by si letěl letadlem, dej to na vědomí předem. Co kdybych nááááhodou měla mít stejnou cestu :o)))
Nevím proč se mi připomnělo zrovna tohle
https://www.novinky.cz/historie/clanek/srazka...
Hele a ve vlaku se nebojíš? Tím jezdím poměrně často, zažil jsem tam spoustu nestandardních situací včetně přetržení vlaku a navíc pro železnici i něco programuju v práci... ;-)
Tak zase nějaké vyprávění, jestli to někdo ještě čte? ;-)
V sobotu jsem s lehokolem vyrazil na pro letošek nejdelší triatlon do Nedošína. Dle propozic pro muže 1 km plavání, 50 km kolo a 10 km běh. Ženy mají poloviční trať. Bývalo to 1.2 km, ale kvůli nedostatku vody se většinou plavání výrazně zkracovalo. Letos bylo vody dost a jak jsem se dodatečně dozvěděl, plavali jsme asi 1150m.
Start ve 13 hodin garantuje spoustu sluníčka a teplotu okolo +30C. Jako oblečení volím už z domu kraťáskové plavky a bílé děrované tílko. Přesně podle triatlonových pravidel, že plavky musí být neprůsvitné, ale u trička ta podmínka není. V tomhle závodě to pořadatelé stejně neřeší, někteří jeli celý závod bez trička, nicméně mně to čínský tílko přišlo jako lepší volba.
Registrace za 250 s otázkou, zda tedy dlouhou trať? Následně zjišťuju, že původně ženská trať se již nazývá krátká a v rámci emancipace se tam hlásí i muži...
Když potom koukám, kde až je ta bójka a dozvídám se, že naše je dvakrát dál, sice ji nevidím, ale prý tam fakt je, už si nejsem s tím rozhodnutím úplně jistý...
Ač voda v rybníku snad ani teplejší být nemůže, několik lidí plave v neoprenu (mohou, místní pravidla to neřeší). Ti se také hned po startu začnou rychle vzdalovat, to mě nepřekvapuje. Překvapení přichází u první bójky, kde se otáčí většina a já pochopím, že volba dlouhé tratě nebyla moc taktická, když jediný neplavu kraulem. Většina už je kdesi v dálce, vedle mě je kraulař v dresu s výrazně žlutými rukávy, který sice plave rychle, ale většinou špatným směrem. Chvíli je přede mnou, chvíli vlevo, chvíli vpravo, zmateně mění směr. Dvakrát se mu vyhnu, pak mě to přestane bavit a držím si svůj směr za cenu občasného kontaktu. Z pocitu, že už musím být poslední, mě probere šáhnutí na chodidla, které se následně ještě několikrát zopakuje. Výborně, takže za mnou je nějaký foot fetišista nebo jen zkouší, jak moc jsem lechtivý a čeká až se začnu topit?
...
...
Po obplavání druhé bójky zjišťuju, že za námi už nikdo není! To nechápu. Sice nebývám v plavání na špici, ale jsem zvyklý, že aspoň čtvrtina startovního pole doplave až po mě, kde jsou? Aha, zvolili si krátkou trať!
Jelikož kromě kličkujících žlutých rukávů nikdo na dohled není a nás čeká stejná cesta zpět, je zřejmé, že zbytek závodu bude o pořadí v téhle skupince. Takže holt budu bojovat o předposlední místo...
Asi 100 metrů před koncem přestalo plavce za mnou bavit šahat mi na nohy a vyrazil na plno za žlutými rukávy. Mou výhodou je znalost geometrie a tak plavu přímo k molu, zatímco oni vesele kličkují. To v těch chytrých hodinkách nemají navigaci? I tak ale lezu z vody poslední... tedy podle výsledků předposlední, ale to jsem v daný moment nevěděl.
Přeběhnu hráz, zamířím na své místo, tílko, sandále, přilbu, kolo, odjezd... depo opouštím jako třetí. Jestli aspoň jednoho rychle nedojedu, bude zbytek závodu dost depresivní, zvlášť pokud pojedou spolu, jsou vzhledem ke kopcům moje vyhlídky na předposlední místo dost bídné...
Po dvou kilometrech dojíždím jednoho cyklistu a jelikož mi jeho tempo nevyhovuje, předjíždím a během chvíle mi mizí ze zrcátka. Na dohled jsou žluté rukávky. Jedeme prakticky stejnou rychlostí, potřebuju ho dojet! Trasa je do kopce, fouká protivítr, zbývá možná 100 metrů, kdybych se dostal za něj, už se mě nezbaví, jenže to je jasné i jemu! Pravidelně se ohlíží a jakmile se zvedne sklon stoupání, začíná se mi vzdalovat. V tom větru by mi přišlo lepší spolupracovat, ale je to závod, zřejmě usoudil, že nikoho vpředu už nelze dojet, pak dává jeho strategie smysl.
Půlku prvního okruhu ho vidím v dálce, pak příjdou zatáčky s prudkým stoupáním, pak už ho nevidím. Buď zabloudil a nebo mi definitivně ujel. Zbytek okruhu jedu úplně sám. Předpokládám, že jsem předposlední, ale při průjezdu do druhého okruhu mě předjíždí jiný cyklista. Takže oni byli za mnou do teď dva lidi? Hlavně mi nesmí ujet!
...
...
Na začátku okruhu máme jako zpestření od SŽDC rozbagrovaný přejezd. Chybí asfalt, mezi kolejemi je betonový panel a mezery zasypané štěrkem. Doporučení pořadatele bylo kolo převést, ale cyklista jede. No když to zvládne přejet silnička, tak Ibex přece taky! Koleje jsou šikmo, nenajel jsem si nejlépe, docela rána, ale jedu a během chvíle už se vezu v závětří...
Druhý okruh už je mnohem veselejší, pravidelně se střídáme, což mě neskutečně pomohlo do kopců a na oplátku jsem se snažil být užitečný na rovině a s kopce. Zajímavým momentem byl nájezd na most, vždycky jsem přemýšlel, jak u lehokola přední kolo nadlehčit, ovšem po nárazu do nerovnosti nadskočilo přední kolo tak vysoko, že jsem se docela bál, zda se vrátí včas na zem...
Udělalo by mi radost dohnat žluté rukávky, ale toho vidím až u depa, jak odbíhá pryč. Takže všechno rozhodne běh...
Z depa vybíhám jako druhý, oba se zastavujeme u občerstvovačky a pak po nějakých sto metrech spolubojovníka z cyklistiky předbíhám a pouštím se do pronásledování žlutých rukávků.
Naštěstí to není dobrý běžec a po pár kilometrech jsem před ním. V duchu se raduji z odplaty za ústrky při plavání (byť to kličkování asi nebylo schválně), že nepočkal na kole a i když nevím, kdo mi furt šahal na nohy, i ten už měl by být za mnou... :-)
Teď zbývá tu pozici udržet. Vzhledem ke vzdálenosti a teplotě zatím není nic jisté. V půlce okruhu přichází kopec, já rezignuji na běh a kopec výjdou. V půlce se otáčím, vidím oba soupeře. Náskok mi stačí, když se nahoře opět rozeběhnu. Trochu škodolibě počítám, že když mě vidí jít, mohli by zrychlit a utavit se, zatímco já hodlám zbytky sil šetřit.
Zbytek okruhu se mi daří běžet a nikoho před ani za sebou nevidím. Půlku běhu mám za sebou, po zastávce u občerstvovačky se pouštím do druhého okruhu. Dozvídám se, že jsem prý pátý, akorátže netuším, kolik nás startovalo, ani zda celkově nebo v kategorii, tak mi ta informace příliš nepomohla.
...
...
Ve druhém okruhu předpokládám, že půjde o to, zda ještě dokážu běžet. Nikdo moc zrychlovat nebude, ale nesmím zásadně zpomalit. Do kopce ale stejně jdu a kontrola v půlce potvrzuje obavy - za zády mám v dálce někoho schopného běžet, takže žádný odpočinek.
Jak se blížím k cíli, snažím se zvyšovat rychlost a využít zbylou energii do poslední kapky. Nehodlám riskovat, že mě zase někdo přesprintuje pár metrů před cílem.
Nakonec se větší drama nekoná, probíhám cílem, hlásím číslo a jdu na občerstvovačku vypít všechnu zbylou vodu. Až teď dobíhají další lidé...
Překvapivě končím celkově pátý z devíti, přičemž vůbec netuším, kde a jak jsem se před toho devátého dostal. Být uprostřed pořadí mi po tom všem udělalo velkou radost.
Největší boj je pak cesta domů. Tak pomalu a dlouho jsem 20 km už dlouho nejel... :-)
Příští víkend bude trochu změna, to dostane příležitost zazávodit si MTB...
Já bych doporučoval investici do kurzu plavání pro dospělé a neučit se pořádně kraul. Jinak to kličkování při kraulu je skoro přirozené. V bazénu je výhoda toho pruhu na dně, v přírodě musíš pořád zvedat hlavu a koukat kam plaveš. Je to protivné. Já rád plavu s manželkou, ona na mne při hodně špatném kursu zavolá a já se opravím. Mohl jsi pána ve žlutých rukávcích navigovat :) Na znak se v přírodě kupodivu nekličkuje, tam prostě stále držíš směr na nějaký objekt na obzoru. Znak je vlastně také docela rychlý styl, jen se bude špatně dohledávat ta bójka.
Díky za pěkné počteníčko.
Já jsem si kdysi zaplatil jednodenní kurz kraulu metodou Total immersion, někde od toho mám ještě DVD, bylo to zajímavé, ale nějak se to u mě neujalo, žádné zlepšení se nedostavilo, po čase jsem to vzdal, protože prsa plavu mnohem rychleji...
Mně je samozřejmě jasné, jaký je problém plavat rovně, když nevidí před sebe ani na dno, vadilo mi, že měl stejnou efektivní rychlost a pletl se do cesty mně... :-)
Nicméně ta navigace do sportovních hodinek by udělat šla, magnetický kompas + gyroskop už je snad v každých a pomocí dvou různých vibrací by ti to signalizovalo, zda se vychyluješ z kurzu vlevo nebo vpravo.
Znak plavu podobnou rychlostí jako prsa. Párkrát už jsem ho použil i na závodě, ale vždycky jen chvilku, když nebyl nikdo v cestě a chtěl jsem zatížit jiné svaly. V davu ani blízko bójky samozřejmě nelze...
Ono na větší vzdálenost jsem ani já nehledal pořád bójku (i já mám obličej víc pod vodou než nad ní a vidím jen během nádechu), ale hlídal jsem vysoký strom na horizontu.
Hm jednodenní kurs tě patrně nemá šanci naučit plavat rychle. Ke všemu ty ta prsa patrně plaveš docela rychle. Takoví mne v Podolí nejvíc štvou, když mi těma prsama ujíždí, když já plavu kraulem docela usilovně, abych to vydržel na 1 km. Také plaveš taková ta závodní prsa s vysokým zdvihem na nádech a následnou skoro delfínovou vlnou? Já takhle uplavu tak 50m, ale jede to.
Plavat rychle je hodně relativní... :-)
Hledal jsem nějaký reprezentativní výsledek pro srovnání, u triatlonů je většinou dost nejistá skutečná vzdálenost a je tam spousta dalších faktorů, zatímco když si jdu zaplavat jen tak, tak se zase dost flákám, většinou ani neměřím čas, ale jeden průkazný výsledek jsem našel...
Vloni bylo u jednoho triatlonu plavání zvlášť (všichni si postupně na koupališti odplavali, kolo startovalo podle výsledků dlouho potom) a tam mám 500m za 10:02. Tzn čistý čas plavání 20x25m bazén.
Moje plavání nemá se závodníma prsama nic společného, spíš se snažím hlídat polohu nohou a hodně splývat.
Rozhodně by bylo hodně co zlepšovat, to ovšem ve všech disciplínách. To mě taky svým způsobem uklidňuje, že to není jedna věc, která by mi výsledky kazila na všech závodech. Někde cyklistikou pozici po plavání vylepšuju, někde ztrácím a ten běh se taky vydaří jak kdy... :-)
Tak mne napadá že bys také mohl vylepšit ta prsa, když jimi stále plaveš. Dobrý závodní prsař by patrně v těhle poutních triatlonech nezapadl. Mne tihle bývalí závodní prsaři těžce štvou a to se a i nenamáhají plavat toho napůl delfína.
Tak obecně se na triatlon často dávají závodní plavci, když skončí kariéru v plavání, ovšem ti zpravidla umí perfektně kraula a nemají důvod plavat jinak. To, že je to při správném provedení nejefektivnější způsob, se prostě ví...
Určitě mám co zlepšovat (pokud mi zase přes zimu nezavřou bazén), ale ono v triatlonu neplatí, že když za každou cenu odplaveš o 20 sekund rychleji, budeš mít o 20 sekund lepší cílový čas, protože kromě vyjímek jedeš celý závod v kuse, takže musíš dobře rozložit síly a po plavání být schopen pokračovat na kolo, nikoliv se tam pět minut vydýchávat... ;-)
To je slušný čas. V pětadvacítce se plave trochu rychleji, na otáčkách se můžeš odrazit od stěny častěji, jak v padesátce.
No, když čtu, jak Jrr startuje ve 13 hodin a dává si delší trasu triatlonu (1,50,10) za odpoledne, tak úplně závidím. Já musím vyjet s východem slunce (5:46) a jsem ráda, když dojedu domů po třetí odpoledne. Do oběda prostě tu stovku nedám! V neděli jsem objela okruh od vinohradů za Kounicema přes Dalešickou přehradu a kousek Vysočiny, kde příjemně pofukovalo a nebylo tam horko. Celkem 107km.
Hele ta cyklo část triatlonu, jsem teďka koukal, měla jen 45 km, to měli v propozicích nadhodnocené a trvalo mi to malinko přes hodinu a půl (průměrka necelých 30). Kdyby to ale nebyl závod, jel bych mnohem pomaleji. Na nastoupané metry nic extrémního, ale rovina vypadá jinak. :-)
https://mapy.cz/s/monenuzumo
Stovku do oběda jsem nikdy nezkoušel. Možná v rámci nějaké 24h, což bylo po rovině v peletonu s hromadou bláznů, to není srovnatelný výsledek...
Pokud jedu na výlet, utíká čas jinak. Před týdnem jsem se projel na Dolní Moravu a byl jsem pryč celý den (8-21). Pravda dost času jsem strávil v lanovém parku (abych zjistil, že ze všech 4 okruhů jsou tam výzvou možná 3 překážky) a pak marným hledáním správné cesty na Stezku v oblacích, díky bloudění dohromady asi 140 km.
skoro rovina...
Na deseti kilomtrech nastoupat 150m, byť plynule, zato však furt, dost ubrzdí. Dobrej průměr, na takovým profilu bych byla za polovinu ráda.
Skoro rovina byl ten předchozí triatlon v Hostěrádky, to bylo moc fajn... :-)
https://mapy.cz/s/norovuzele
To už vypadá lepší :-)
Kdybych věděla, že se tam něco jede, přijela bych tě povzbuzovat. Příště dej vědět, když sem někam pojedeš. Sice ses, v souvislosti s komunikací s orgaizátorem, zmiňoval, ale nějak jsem si nespojila, že je to vlastně tady, kousek od nás.
No příště je celkem jasné - Miladatlon - Ústí nad Labem, jen je to přesně opačným směrem... :-D
Jenže tam beru MTB a vzhledem k tomu, jak mě dopoledne (bez zjevné příčiny) rozbolelo koleno, kdo ví, jak to ještě dopadne... :-/
Krušně kopcovité:
https://petrp.rajce.idnes.cz/Krusne_hory%2C_07...
To je tam nějaký lokální zvyk, že ty zajímavé body jsou ve vodě? :)
Slovensko-Polsko-České pomezí je tuším taky uprostřed potoka.
vodní toky se jako hraniční používaly odedávna celkem s oblibou. Taky ale celkem s oblibou nastávaly drobné půtky, když v rámci povodní změnil tok koryto :-)
U nás je nejsevernější bod i trojpanský kámen na suchu, tak mi ty mezníky ve vodě přijdou divné.
Po dlouhé době jsem se dostal na rozhlednu u Löbau. Myslím, že druhá takhle zdobná neexistuje.
To je jak krajkoví. Z čeho to je, z kovu?
Vypadá to jako litina, každopádně umělecký dílo je to pěkný :-)
Krásné dílo, určitě stojí za vidění. Dobrý námět pro projížďku, nějakých 30 km je téměř za rohem.
Myslel jsem, že budu psát o závodě, ale přebila to cesta IC525 z Kolína. Přemýšlím, jak to správně nazvat... řekněme, že se menšina stala lokální většinou, zaplnila celé nástupiště a odevšaď se ozývalo "More"...
Přemýšlel jsem, co to může znamenat, usoudil jsem, že to bude přesmyčka.
Následně se celý ten dav začal tlačit zrovna do vagónu, kam jsem měl místenku pro kolo. Výsledkem bylo, že v prostoru u dveří se kromě mě a kola mačkaly 4 kočárky, cca 15 lidí a nespočet uřvaných dětí. Peklo!
Jedna situace za všechny. Přišlo mi, že se jedinec až příliš mačká k mému kolu, tak jsem se posunul blíž mezi něj a kolo...
"To je vaše kolo?"
"Jo."
"Já ho nechtěl ukrást!"
"To jsem neřekl."
... ovšem napadlo nás to oba, co... :-/
Samozřejmě průvodčí byla celou dobu někde zalezlá, tady by si prosazovat respirátory, natožpak další hygienická a společenská pravidla netroufla...
Rozmach kolařů znamená i větší nápor na přepravu kol vlakem, zvlášť v sezóně a o víkendech. Snažím se to řešit zvětšením dojezdu po vlasní ose. Včera jsem byla na Vysočině, hezky tam bylo, léto vrcholí, žně tam jdou do finále. Jela jsem Bíteš-Dolní Loučky-Prudká-Nedvědice-Bor-Dolní Ržínka-Strážek-Vratislávka-Bíteš a dom, celkem 120km. S takovým kombajnem jsem před víc jak čtyřiceti lety jezdila po polu :-D
Nemáš širočák, nebo režim panorama, abys k Nedvědici přibrala Pernštejn.
K tomu Spešlu by to sedlo. :-)
Ti nevím, možná E 514, protože s 6 metrovou lištou byla E 516. Ta 512 se mi tam možná plete z jiného oboru ... 128, 256, 512.. :-D
Si myslím, že to poslední číslo udává šířky žací lišty a tohle má 4 metry. Ale fakt nevím a musela bych to hledat.
Ale koukám, že podle wiki byly jak 512, tak 514. Mně se při pohledu na ten stroj vybavilo označení E512, ale jestli si to po čtřiceti letech pamatuju, ví Bůh, a poznat to teda nepoznám. Si tak akorát dovedu odhadnout tu lištu...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fortschritt_E_512
To znám. I když by člověk na to měl být trénovaný, vždy znova ho tyhle tlupy zaskočí.
Ještě si mohl dostat otázku: A za kolik by se dalo prodat?
Já jich tolik pohromadě ještě neviděl. Co jsem pochopil, tak část šla i do první třídy, hádali se, zda je vyhodí... nevyhodili, to by byl rasismus, že jo...
Cílem bylo vystoupit živý se všemi věcmi, pokud možno v plánované stanici, takže jsem si všechny vtipné poznámky říkal jenom v duchu... umím si živě představit, že oni by se přece jenom bránili... navíc určitě ví mnohem lépe než já, za kolik se dá co prodat, když jsem měl sebou MTB...
Takhle jsem se kdysi dávno celé odpoledne a večer psychicky chystal na pořádný zážitek. A ten taky přišel.
Od odpoledne jsme trolejbusama postupně naváželi rozjuchaný cikány do hospody v Plačicích, úplné periferii HK. A já věděl, že odtud jedu poslední, půlnoční spoj do města.
Když jsem tam dojel o půl dvanácté na konečnou, už byli venku a byla jich pořádná horda, plnej auťák, seděli i stáli, občas tancovali. Housle hrály celou cestu.
Bylo mi dost líto lidí na dalších zastávkách, i když se normálně nastupovalo jen zadem, ochotně lezli ke mě dopředu. Stejně to ale byla mačkanice.
Proběhnulo to ale bez problémů, když nepočítám ten kravál a nějaké prázdné flašky za sedadlama.
A co byla vůbec největší sranda, někteří si i cvakli lístky při nástupu, což u nich moc nebývalo zvykem ani během dne. Chtěl bych vidět revizora, co by mezi ně vlezl :-)
Proti včerejšku dnes odpoledne alespoň nepršelo. Včera se odpolední projížďka omezila na objetí sídliště a nejbližších tří rybníků. Dnes sice foukal vítr,ale jinak bylo docela hezky,tak cesta vedla zase do lesa a stále je součástí cesty natrhat bidon borůvek,které pořád ještě rostou. Dokonce jsem našel i dva máselníky,takže nějaké houby rostou také.
Dneska jsem jel do prace vlakem Leo Express a zjistil jsem, že dopravce neskutečným způsobem podvádí zákazníky! Jako kam se na tohle hrabou všechny očkovací konspirace!
Ve vlaku mají u stropu barevnou televizi, na které zobrazují informace o stanici, trase, vlaku... něco podobného už má i spousta rychlíků ČD.
Když jsem nastoupil, svítilo tam, že do odjezdu zbývá 5 minut, což myslím České dráhy nikde nepíšou. Když podle nápisu zbývaly 2 minuty, vlak se prostě rozjel.
Nepředpokládám, že by si strojvedoucí dovolil odjet před časem odjezdu (jestli to nebyl ten co minule zapomněl v Chocni zastavit), takže hádám, že informační panel měl blbě seřízený čas, stane se...
Následující necelé dvě minuty tak obrazovka ukazovala, že stále stojíme v Ústí nad Orlicí. To bych taky ještě chápal. Jenže oni mají nahoře údaj o rychlosti a tvrdili, že rychlost je 0 km/h, přestože reálně už to na rovince za Ústím mohlo být alespoň 50 km/h. Šipečka v mapě stále ukazovala na Ústí nad Orlicí.
Legrace začala, když čas odjezdu došel na nulu. Pak se zobrazovaná rychlost začala konečně zvedat. Jenže nějak podezřele moc! Podle obrazovky jsme jeli 90 km/h, jenže mezitím jsme dojeli k místu, kde kopou koleje a vlak jel možná 30, spíš ještě méně...
Šipečka v mapě se vesele posouvala, ale stejně jako rychlost to moc neodpovídalo realitě. Zdá se tedy, že Leo Express (alespoň v tomhle vlaku) zobrazuje na panelech smyšlené údaje odvozené z aktuálního času a skutečnou polohu ani rychlost vlaku vůbec neřeší!
Podvodníci jsou to! :-)
Tak aby sis nemyslel, že jen Leo...
Dneska večer jsem jela z Pardubic do Prahy. Jela jsem Pendolinem, takže ČD. V Pardubkách bylo dokonce o 2 minuty dřív, vyjíždělo s 2 minutovým zpožděním, což ale rychle dohnalo.
Na obrazovkách také stále promítali přehled o čase a že v další stanici (Libeň) máme být v 18:40, na Hlaváku pak v 18:52.
Legrace nastala až za Nymburkem. Najednou se objevilo zpoždění cca 40 minut. Během chvíle ale zmizelo.
Pak se objevilo nově zpoždění - v Libni v 19:05, na Hlaváku v 19:13. A tak to s +/- 1 - 3 minutovým pohybem zůstalo na informačních obrazovkách až do cíle.
V 18:38 najednou hlášení, že jsme za chvíli v Libni a že se loučí s těmi, co vystupují. Info o zpoždění stále na obrazovce svítilo a svítit nepřestalo, i když jsme v Libni byli na čas v 18:40 a na Hlaváku dokonce v 18:50.
Jo, není nad to dát cestujícím ty správné informace :o)))
A co rychlost? Ukazuje ji Pendolíno? Odpovídá realitě nebo si ji taky vymýšlí podle jízdního řádu? To mi totiž u Leo přišlo jako hlavní švindl, že neukazují skutečnou rychlost...
Pendolínem jsem nikdy nejel, ale vybavuju si před mnoha a mnoha lety, že se jim zpozdilo hlášení zastávek v metru (předpokládám, že strojvůdce někde zapomněl zmáčknout tlačítko), takže na tehdy konečné Dejvické hlásili teprve Hradčanskou. Já si toho všimnul hned po nástupu, ale dost lidí zůstávalo sedět čekajíc, že ještě pojedou... :-)
S tou neodpovídající rychlostí to je dost divný. Myslel jsem, že to mají napojené na rychloměr vlaku, takže by to melo odpovídat záznamu z mašiny.
Jem jel vlakem ČD co na informační tabuli ukazoval rychlost a měl jsem kolo a na něm zapnutou navigaci a ukazovaná rychlost byla hodně přesná s reálnou podle navigace.
Však já v ČD rychlíku taky vždycky měl pocit, že ukazují skutečnou rychlost vlaku, proto mě překvapilo, že by to Leo express mohlo mít jinak.
Netvrdím, že to tak má Leo všude, ale v tom jednom vlaku, kterým jsem jel, ta rychlost rozhodně realitě neodpovídala... :-)
A nehrála v té závratné rychlosti nějakou roli relativita, časové posuny, zakřivení čehokoliv ? Zrovna tak u Radky.
U nás jsou hlášení dvojjazyčná, takže cizím se může stát, že než se dostanou k informaci o zastávce na znamení, že už téměř nemají čas tlačítko stisknout pokud neví, kde je.
U autobusu je zase ten problém, že názvy zastávek jsou dlouhé a ta důležitá informace je na konci, takže na panelu se seznamem zastávek být uříznutá. Třeba turisty oblíbená zastávka v Brtníkách se jmenuje: Staré Křečany, Brtníky, Na Růžku. Přičemž Staré Křečany, to je i 7 zastávek před tím.
Rychlost na displeji take behala, ale do jake miry odpovidala realite, to jsem fakt nesledovala.
Podstatnejsi pro me bylo hlidat si volny zachod, abych si stihla dojit, nez dojedu na Hlavak :o)))
K vlakovým záchodům. Rychlíky "Labe" Praha-Děčín jsou momentálně provozovány spíše šrotem, repasované vagóny byly před rokem či dvěma přesunuty na linku Praha-Cheb via Ústí. Takže jedním ze znaků je tam, odborně řečeno, gravitační WC, laicky řečeno, sere se dírou na koleje. Zrovna včera mě cestou tímto vlakem napadlo, že přes tohle "retro" je na záchodě tekoucí voda, toaletní papír, papírové ručníky, na kabince je vidět, že má své za sebou, ale je čistá. Jak to, že tohle za socíku nefungovalo a záchod ve vlaku bylo něco odporného? (V podstatě řečnická otázka, není nutné to tady řešit.)
Vidíš, i mě v poslední době zaujalo, že se zase začínají objevovat vagóny s těmito klasickými WC. A také jsem s radostí konstatovala, že tam v podstatě vždy teče voda, je dostatek WC papíru i papírových ručníků.
V tomto směru má sice Pendolíno poněkud modernější sociální zařízení, ovšem na těch 7 vagónů jsou k dispozici asi 3, což je tak nějak na prd...
A paradoxně o tekoucí vodě z vodovodu se tedy mluvit rozhodně nedalo. Z vodovodu tekl jen úsporný čúrek, který se mi navíc podařilo vydolovat až po drahné době a vůbec nevím jakým grifem. Zase se tím ale objasnilo, proč byl každý v kabince tak dlouho.
Povedený dvoudenní výlet - nemusím psát kam :-). Na druhé a třetí fotce je tatáž chata, do rána se trochu změnilo počasí...
Já jsem si myslela, nevím proč, že jste byli pěšky. Ale proč se nesvézt, když to jde, že?
Přiznám se, že pěšky jsme toho nochodili celkem dost :-)
Ta druhá fotka - zdálo by se, že horší povrch "zpevněné" cyklotrasy asi nikde neexistuje.
Ale musí se nechat, že tyhle šutry pod koly aspoň nikam neuhýbají a nejsou ani klouzavé, takže - bývá hůř.
Ano bývá, takový mokrý hrbolatý čedič, ten teprv cyklistovi udělá tu správnou radost :-)
Ta cesta je asi udělaná hodně dobře, tipla bych, že bude trvanlivá, ale jak je poměrně nová, tak to není (moje zkušenost) moc pohodlné ani na chůzi. Na tandemu to hodně hrkalo, z kopce jsme šli raději pěšky. Pro mě byl ještě horší úsek od rozcestí pod Pradědem ke Švýcárně - hodně rozbitý a rozdrolený starý asfalt - šutry od nás lítaly, hrabalo se to... Ještě, že to bylo už navečer a téměř nikdo tam nešel.
Tak zase nějaké triatlonové vyprávění? Tenhle závod byl už v pátek odpoledne. Drtivá většina triatlonů probíhá v sobotu, ale v Litomyšli to mají takhle, asi aby si zazávodili po práci a neblokovali si víkend. :-)
Start v 17:20 může být výhodou v letním horku, které ale bohužel včera fakt nebylo. Promoknul jsem už v půlce cesty na start a radar naznačoval, že to nebylo naposled.
Na místě ale zrovna nepršelo a po registraci dokonce vykukovalo sluníčko, tak jsem mokré oblečení rozvěsil na řidítka a sedlo lehokola v naději, že to třeba trochu proschne.
Před startem se opět zatáhlo. Voda na koupališti nebyla nejteplejší, ale z mého pohledu nic hrozného. Oproti loňsku plavání o 15 sekund pomalejší, což ve výsledku nehraje roli.
Na kole naštěstí nepršelo, ale tentokrát se mi nedařilo za nikoho chytit. Buď mi do kopce hned ujeli nebo jeli příliš pomalu. Oproti loňsku čas o minutu pomalejší, což nepotěšilo.
Celkem se povedl běh, kde jsem po deseti letech poprvé zaběhl jejich 4.3 km pod 19 minut a dost lidí předběhl. Možná protože jsem chtěl být v cíli dřív než začne opět pršet... :-)
Dle očekávání mi počasi v relativním pořadí neprospělo, protože lidé, kteří by pravděpodobně skončili za mnou, na závod nedorazili, zatímco ti, co to berou vážně, se počasím odradit nenechali.
Jako obvykle absolutní pořadí vypadá mnohem lépe než v rámci kategorie M31-40. Uklidněvat se tak můžu leda tím, že už v téhle kategorii dlouho nebudu... :-/
Po závodě jsem rychle sbalil všechno do brašen, aby při případném dešti hlavně nezmoklo oblečení plánované na cestu domů, ale kromě pár kapek nakonec další déšť kupodivu nepřišel.
A jelikož mi bylo docela teplo, vyrazil jsem na koupaliště s cílem smýt z kůže pot a startovní čísla. Ve vodě byl akorát jeden člověk, co pořadatelům zjevně ze dna lovil závaží držící bójky (nafukovací balóny) na místě.
Vlezl jsem do vody, začal se s tím člověkem bavit, tak jsem s ním ještě plaval na druhou stranu, říkal jsem si, že aspoň uvidím, k čemu je ta bójka přivázaná... a najednou se mě ptá, jestli se tam nechci potopit?
Jasně, proč ne?
Sice jsem si vlasy už nechtěl namáčet, ale nadechl jsem se a zamířil ke dnu. Až v zápětí mi došlo, že on řešil bójku na mělčině, kde vystačil, zatímco pod 3m prknem bude docela hloubka, navíc bez brýlí uvidím rozmazaně.
Viděl jsem provázek, plaval podél něj, dole nahmatal držadlo plastového kanistru, odrazil se ode dna a za chvilku byl u hladiny...
Pohoda... už jen doplavat 3 metry ke kraji a předat. Jenže s kanistrem v ruce se plave blbě a hlavně v zápětí zjišťuju, že mě stahuje pod hladinu... vůbec bych nečekal, co úsilí bude stát dostat tu věc ke kraji... :-)
Po vylezení z vody už mi tepplo nebylo ani trochu, usušení a převlečení příliš nepomohlo, zahřál jsem se až cestou domů...
A tím je zřejmě sezóna uzavřena. Lehokolo se mnou absolvovalo celkem 6 triatlonů, zatímco MTB jeden triatlon a jeden kvadriatlon.
To si sezónu odhoukal ty nebo už závody skončily? Myslel jsem, že tak do půlky září podobné akce ještě běží.
Můžeš začít pilovat techniku a výkon aby sis mohl pořídit novou vitrínu na medaile a poháry :-)
Tak já už asi o žádném zajímavém závodě nevím.
Nějaký nápad?
Pár triatlonů ještě v září bude, ale nic, co by se konalo poblíž, vesměs to budou akce, kde nečekám, že by lehokolo na start pustili.
Navíc vyhlídky ohledně počasí jsou mizerné a s klesající teplotou začne být problém, že pravidla triatlonu stanoví nejenom teplotu vody, nad kterou jsou neopreny zakázány (na spoustě závodů povoleny vždy), ale pokud by voda měla teplotu pod +16C, je neopren pro plavání povinný... což je věc, kterou nemám a vůbec neuvažuju...
Jinak pohár doma zatím nemám ani jeden. Medaile už nějaký jo, jen mě trošku štve, že zatím žádnou (nepočítajíc finišerské) nepřivezlo lehokolo... aspoň pokud se nepletu... nějaké třetí místo v kategorii už Ibex vybojoval, ale tam se zrovna medaile nedávali... :-)
Jinak v seznamu potenciálně zajímavých akcí mám Czech adventure race MINI https://adventurerace.cz/?page_id=54&lang=cs bohužel nevím o nikom, kdo by do toho se mnou chtěl jít. Ještě zkusím přemluvit kamarádku, co se mnou jela Eposurvival, ale očekávám stejnou odpověď jako předchozí roky... :-/
Byly doby, kdy jsem přemýšlel, jaký asi zážitek bude plná verze závodu, ale už jsem si přiznal, že to je mimo mé možnosti, nemluvě o nutnosti mít 4 členný tým s aspoň jednou holkou... :-)
To je soutěživých lehokolistů tak málo, že organizační talenti (8-D) z jejich řad neuspořádají závody pro své soukmenovce!?
zábradlíři by mohli být připuštěni jen na "festkách" (aby viděli, jaké to je být nepřipuštěn k závodu, nemají-li to správné kolo)
Tak já v okrese myslím letos ani žádné lehokolo nepotkal, takže se obávám, že soutěživých mohou být maximálně desítky v celé ČR, přičemž nebudou rozloženi rovnoměrně a pravděpodobně budou mít i velmi odlišné představy o typu závodu, kterého by se chtěli účastnit.
Nějaký lehokolový šampionát již v ČR proběhl, nebyl jsem tam, tak nemůžu hodnotit.
Já rozhodně nemám ambice cokoliv organizovat, natož pořádat, tak holt musím vybírat z toho, co je v dosahu.
Co se dá dělat?
Lehokolo zůstává dopravním prostředkem pro hrst vyvolených, zbytek populace dlí v temnotách a nic nenaznačuje, že by se to v dohlednu mělo změnit... ;-)
Leháč má pro mnoho lidí dost omezení a nevýhody výrazněji převažují nad výhodami.
No a těch co na něm jezdí bude jen zlomek co jsou sportovně založení a chtěli by s leháčem sportovat a z nich bude jen minimum těch co by se věnovali triatlonu.
vyrábět je plošněji a dostat je tak na ceny standardních kol, rozhodně bys je potkával častěji. samozřejmě lehokolo není všelék na všechno, ale množina lidí co ani neví o jejich existenci je nemalá...
Aby se vyráběly plošněji, tak by o ně především musel být plošnější zájem a musely je lidi chtít kupovat.
Cena je jedna, ale pouze jedna z řady nevýhod.
ale je to ta nevýhoda, která celou věc stáčí do spirály.
Nevyrábí se, protože o ně není zájem, není o ně zájem, protože se o nich neví, neví se o nich protože se nikde neprodávají, nikde se neprodávají, protože jsou drahý a úzkoprofilový zboží...
Než mi o existenci lehokol před pár lety řekl známej, NIKDY NIKDE jsem o nich nezaslechl ani písmenko...
To je bohužel začarovaný kruh, myslím, že skupina lidí, kteří mají klasické kolo a byli by stejně spokojení s lehokolem, je nemalá.
Určitě lehokolo má své nevýhody, zjevné je to především v opravdovém terénu, ale většina nevýhod spíše vyplývá z aktuálního stavu, kdy je lehokolo minoritou.
Kdyby byla situace opačná = lehokola měla dominantní podíl, kolik lidí by si kupovalo klasiku? ... Tedy vzpřímenému kolu bychom pak říkali jinak, něco jako stoják?
Si to představ - koupil by sis něco, co bude drahé, méně pohodlné, na rovině pomalé, lidé na tebe budou koukat divně, že neležíš... jen protože je to o pár kilo lehčí a jezdí lépe v terénu? Přitom by to mělo samé nevýhody, nosiče na auto, držáky ve vlaku i ty stojany venku by byly navržené pro lehokola a tvoje divné kolo by tam nepasovalo, protože je krátké a vysoké... ;-)
Lehokolo není žádná novinka, to je tady určitě sto let a za tu dobu se nijak víc neprosadilo a jezdí na něm pár desítek lidí. Nic proti němu, svého času jsem myslel, že si nějaké pořídím pro občasné volné projížďky podél Labe jenže takových projížděk by bylo jen opravdu pár za rok a tak to ztratilo smysl ho pořizovat.
Pro běžné denní užívání je pro velkou většinu lidí silně nepraktické a i pro sportovní účely má silné omezení.
Když jsem se po měsíci zas vrátil ke spravenému leháči na cesty do práce, tak se už zase vůbec netěším na treka, přestože mám na něj nachystané ty super pláště. A nebude to dlouho trvat...
Na treku byl za slušného počasí průměr přes 26 a třicítka na rovině udržitelné maximum. Teď je zas třicítka průměr. Do brašen se přitom víc vleze, ruce z toho nebrní, na záda je teplo - při 14°C je s krátkým rukávem pořád jak v létě, co chtít víc?
Teď nemluvím o odpruženém Azubu, ten je pro parádu a pohodlí, co se dá vydržet tak dlouho, že se těžko odvyká. Výkonnost přijde sama jako bonus.
Ještě jedna věc mi při tom závodě přišla vtipná. Nějaký člověk nás při plavání fotil shora. Přecijen sednout si se zrcadlovkou a nejspíš drahým objektivem na konec 3m skokanského prkna mi přišlo docela odvážné...
A teď jsem objevil i fotku... :-)
Všichni plavou prsa, proč? Ten nalevo se ovšem zrovna topí.
Protože kraulaři už jsou z vody venku? ;-)
Našel jsem jednu fotku, kde byl vidět fotograf a udělal z ní výřez. Ti v předu určitě plavali kraulem.
Nicméně zrovna u tohohle závodu si myslím, že plavání nehraje ve výsledku velkou roli. Plavou se na koupališti 4 okruhy, ti nejrychlejší se ke konci prodírají těmi pomalými (byť tentokrát kvůli počasí moc neplavců nezávodilo).
Nejrychlejší měl plavání+přeběh do depa za 6:45, já měl 8:48, nejpomalejší asi 12 minut.
Samozřejmě každá minuta se počítá, ale když mi v cíli na vítěze chybělo 11 minut, tak plavání by mě nespasilo.
Samozřejmě čas plavání má zásadní vliv na to, do jaké skupinky se můžeš dostat na kole, ale tady je skoro od začátku stoupání, se kterým mám problém, několik lidí mě předjíždělo a stejně jsem se nedokázal v závětří udržet.
I když jsem cestou zpátky (otočka byla poblíž nejvyššího bodu) jel, co to šlo, čas ztracený do kopce už dohnat nejde. Proto mám mnohem radši rovinu...
U Třebíče se jelo okolo vlakové zastávky Stařeč, v jejíž blízkosti se konal metalový festival.
Koukám že kapela hrála přesilovku :-)
To kolečko opřené o plot nemá chybu.
U nás po dvou dnech konečně nepršelo i když podle předpovědi mělo dnes pršet také. Odpoledne se mraky protrhaly a vysvitlo slunce. Tak jsem se zase vydal na výlet do okolních lesů. Na teploměru u benzínové pumpy,kterou jsem míjel,svítilo 16 stupňů,ale bylo příjemně. V lese zase natrhat bidon borůvek,projet okolní vesnice,okolo rybníků a zpátky domů. Příjemná projížďka.
Tak velké borůvky!
Nejsou zmutované ?
Teď objevíš keříky s opadanými listy a stále obsypané borůvkami. Když vezmeš za větvičku,tak některé ty borůvky upadnou,protože jsou přezrálé. Natrhat ten bidon ale nijak dlouho netrvá. Letos je u nás borůvek dost. Už mám celý mrazák nacpaný pytlíky s borůvkami. Ani nevím,kam dám ty včerejší. Teď jsem se vrátil z práce,svítí slunce a já už zase přemýšlím,že se vydám do lesa...