Další díl našeho oblíbeného vlákna :-).
Předchozí:
https://www.nakole.cz/diskuse/24949-co-na-vas...
Borec na silničce ve stoupání u Motola:
"Pamatuješ, jak tady na tebe minulý týden někdo křičel, že nejsi vidět?"
(přemýšlím, který z nich to asi je)
"Tak to jsem byl já. Naprosto přesně vím, o čem mluvím!"
(taky to vím naprosto přesně a právě proto jezdím na lehokole: většina se diví, někdo remcá, ale narozdíl od silničky nikdo nepřehlédne)
Z dodávky před semaforem na Letné:
"Že si pod ty záda nedáš aspoň nějakej polštář!"
(mám ho, ale končí přesně tam, kde končí ramena, takže nad ním koukají holé žebřiny)
Silničkář v kopci ve Veltěžích:
"Přemýšlel jsem, že bych se tam k tobě naložil!"
Odpovídám, že na rovině nebo s kopečka by to nebyl problém.
A konečně jubilejní první zatroubení na moji tříkolku :-). Řidič červené dodávky 50 metrů za mnou asi nečekal, že se na šikmém přejezdu u Olovnice nebudu chtít chytit předním kolem do kolejí a převrátit se mu přímo pod nárazník, a že proto na pět vteřin zaberu celou silnici, abych je mohl přejet kolmo. Až jednou potkám někoho, kdo dodržuje zákaz předjíždění na železničním přejezdu a v těsné blízkosti před ním, oslavím to.
Při výjezdu na parkoviště na Ovčárně tam čekala skupinka cyklistů, až se budou moct pustit dolů.
A jeden se vesele ozval:
"Příště to pojedu na lehokole!"
Asi z toho poznal tu pohodu, taky od toho to je.
Ale zas kvůli ní už se nedonutím jet to rychleji než 7 - 8 km/h, ne jak kdysi 14 na treku :-)
Na Jadranu u Oseka nad Bečvou volá malé kotě " Mamí,co je to za auto"
Byl jsem se cestou z práce trochu projet a ještě v Olomouci, kde zrovna nebyl nějaký provoz, mě dojížděl chlap na skútru a něco volal.
Že na tom jezdím nějak rychle.
Jako vhodná reakce mě napadlo, ukázat mu teda, co je to rychle. Cvakám těžší převody a slyším jen:
"To neni možny!...To neni možny!...To neni možny!...Padesát!
Když jsem ho nechal jet, říkám jen: Fyzika!
Dojel jsem ho, když čekal u kruháče, na řadu aut horlivě mával a pořád volal "Ahoj" a taky "Lásko". Tak nevím, s kým jsem měl tu čest...
Pak si říkám, jestli jsem to nepřehnal - cesta pokračovala totiž přes Šternberk na Huzovou.
Před pár dny jsem byl na kole jako první u semaforu, za mnou zastavil autobus MHD. Po startu od semaforu jsem se do toho opřel a říkal si, že mu ujedu; už mám vyzkoušeno, že moje cestovní rychlost po městě je větší. Jenže následující dvě zastávky byly na znamení a nikdo nevystupoval ani nenastupoval a málem mne uštval ... :) Naštěstí to bylo v táhlém klesání, takže na těch 40 jsem to rozjel.
Dobré zpestření, ujíždět autobusu. Po městě sice MHD nepotkávám, ale mezi vesnicemi. Tam bych mu těžko ujel, tak je důležité udělat si náskok, když stojí, aby mě nechtěl předjet těsně před další zastávkou. Možná je slušný, nicméně šanci nedostane.
Jednu chybu ale dělám, že bych si nakopal.
Je přejezd, kde se čekává hodně dlouho. Když se zrovna potkáme u závory s autobusem, říkám si, lepší nechat ho jet a kousek se za ním svézt, stejně brzo odbočuju.
A vždycky zapomenu - jenom pár metrů za přejezdem má zastávku! A to tak, že stojí v silnici. Takže brzdím, stejně jako všichni za mnou, nějaký nešťastník možná zůstane i na kolejích. A čeká se, než odjede řada, co se vytvořila v protisměru. Většinou se ale dřív pohne ten autobus. Tak příště zas... třeba ne, když jsem to teď ventiloval :-)
Cikán poblíž náměstí v LitvínoVě : "More ten to vychytal!"
Dva zhruba tak 9ti letí cikáni na cyklostezce v Janově, kterou využívám jako zkušební okruh :
"Dyk Kevin čum co von má! Pane, jede to bomby? " Já: "Docela jo."
"A můžu si to pučit?"
"Ne."
To mi připomíná jedno setkání kdysi v Hradci. Pythona jsem s klidem půjčil, borec ujel asi tři centimetry :-).
Nejde jen o to, jak daleko by dojel, ale o škodu, kterou by svým počínáním mohl natropit. Já bych už kolo nepůjčil nikomu... kdysi jedna holka se hrozně chtěla svézt, výsledkem byla odřená řidítka a ještě držkovala, že je to moje chyba, nevděk světem vládne...
Trojkolka se této věkové skupině asi zamlouvá, neboť podobný klouček dnes prohlásil na její adresu: "To je pěkný kolo". Překvapuje mě, že i když jsem po trasách které jezdím, dlouho žádnou nepotkal, ti klučinové netápou. Žádné "co to je?" Prostě ví, že je to kolo, jen trochu jiné.
To je to, co můžeme dětem závidět, tu úžasnou schopnost syntéz nových informací a zařazování do šuplíčků. Já na schopnost udělat ze dvou hromádek třicet potřebuju další hrst sypání...
Šinu si to takhle v noci nahoru po téměř liduprázdné Veletržní a najednou se odněkud z okna zplna hrdla a dokonale srozumitelně ozve:
"Vole pro tebe to kolo valí!"
Od té doby marně dumám, co tím chtěl básník říci.
Jel jsem dopoledne kolem stanice autobusů, na které stál muž starší vizáže, než vypadám já. Možná ale jeho zjev ovlivnil i stav po včerejší pařbě. Nekřičel možná přímo na mne, spíš to mohlo být vyjádření údivu. Posuďte sami:"No to di do prdele!" a po krátkém zavrávorání dodal:"To jsem ještě neviděl".
:-D :-D chcípam...
Sice to není lehostory ale musím se o to s vámi podělit, protože mi to drakův post asocioval - u nás v Litvínově je aktivních cyklistů nejspíš dost málo, protože za asi 8 let co komůtuju jsem jich potkal jen hrstku, a většinou to jsou somráci :-D.. Už jsem ho teda dlouho neviděl, ale dřív byl pravidelně k vidění pán v montérkových kalhotách a špinavém kabátě, co jezdil na takové té KSČM skládačce s krytem řetězu. Potkával jsem ho vždycky u kauflandu, kde si kupoval vodku a cigára. Pořád si pro sebe nadával. Od kauflandu k nám domů je to takový táhlý kopec, který člověka fakt ozkouší. Jednou jsem jel právě za tímhle pánem a když jsem ho předjížděl, on dupal ten megatěžký převod (vlastně neměl jinou možnost) asi tak 0,5 RPM a dělalo to ten známý zvuk, když řetěz škrtá o ten kryt. Překvapilo mně ale, že do toho ještě kouřil a samozřejmě - nadával. Kurrrva! Kurrva! Kurrva! a jiné vulgarismy ale kurva bylo jeho oblíbené.
Nekřičeli na mne, ale souvislost se mnou to mělo:
Jedu po cestě, míjím protijedoucí dítě na kole a to se otáčí k matce a volá:
Mami, já tomu pánovi závidím!
Malé dítě, ještě nemá rozum.
Dneska při návratu ze srazu mne na kolínské dojelo auto v místě zůžení a nemohlo asi deset vteřin předjet. Jak se to zas rozšířilo, auto začalo předjíždět a spolujezdec měl stažené okénko. Čekal jsem něco ne moc hezkého, když museli chvilku zpomalit, ale ozvalo se jen: "Dobrý kolo".
Tak na sobotní jízdě Šternberského Lehoslehu jsem dojel na Svatý kopeček a poflakující se borec u pivního stánku že půjde pro svého velkého štěkajícího psa a zahlásil "Ještě přijíždí pár pacošů a půjdu pro něj." :-D
1) dělník na stavbě: To chci taky, ale asi se na tom snadno vybourá! Já: jako na každém
2) kluk cca 10: Mami to je divný kolo!
3) maminka kluka: To je pro normální nebo pro postižený?
4) opilec ze zahrádky u stolu: no to je hnus ke kamarádům.
Vízězí maminka se sociálním IQ tykve.
Některé tykve by se tím přirovnáním mohly cítit dotčené...
Včera jsem měl u našeho vesnického obchodu takovou výměnu s nějakým pánem podobnou tomu bodu 1.: "nebojíš se na tom?", "bojím, úplně stejně jako na každém jiném kole".
Trochu mi to připomíná diskuzi s policistkami, co šetřili mou dopravní nehodu...
Shodly se, že ani jedna by na lehokolo nesedla.
Já jsem argumentoval tím, že na klasickém kole bych to dost možná ani nepřežil, takhle mi nic moc nebylo a o přilbu se zajímá akorát pojišťovna pachatele...
Bohužel s tím, co lidi považují za normální, nic nenaděláš = srazit cyklistu, ujet a tvrdit, žes ho neviděl, normální je. Jezdit na lehokole a chtít po pachateli odškodné, normální není.
Hmm, co se má co pojišťovna zajímat o přilbu?
A proč ne, je to jeden z pasivních bezpečnostních prvků a přilbu budou mít určitě jako jeden z bodů ve svých protokolech.
Protože každá záminka ke krácení plnění se hodí.
Představ si, že jdeš do lesa na houby a zastřelí tě myslivec. Lajk má o vině naprosto jasno, ale pojišťovák řekne, že kdybys měl neprůstřelnou vestu, tak bys to na 90% mohl přežít. To, že ti nic nenařizuje vestu nosit, ty jsi nic neporušil a myslivec udělal úplně všechno špatně, nehraje roli. Pojištovna ti dá 90% spoluvinu a pozůstalým vyplatí jen 10% z vypočtené částky (jojo amortizace se počítá i u lidí).
A zatímco u houbaře to všem připadá absurdní, u cyklistů krátí plnění za přilbu o desítky procent naprosto běžně. Tak jsem docela zvědav, kolik strhnou za přilbu mně, když jsem měl rozbité koleno a potlučená záda...
Možná to bylo tím, že jsem si zmrzačil kotník a žádné jiné zranění neměl (o škrábanci na ruce pojišťovna neví), ale mě se o helmu nezajímali. To ti policajti naopak na vlastní oči viděli za roh otočenou nohu někoho, kdo právě dopadl na zem nohama napřed, a furt se vraceli k tomu, jak je dobře, že jsem měl helmu. Člověk by rád věřil, že vtipy na inteligenci policajtů jsou jen zlý stereotyp, ale...
Objektivně vzato helma není potřeba na kolo o nic víc než je potřeba pěšky nebo v autě (a v autě by zachránily daleko víc životů, protože v absolutních číslech v autech utrpí zranění hlavy daleko víc lidí), ale nějak se vžilo, že na kole ji máš mít a jinde ne. Určitě to nesouvisí s tím, že mnoho bohatých korporací (v čele s pojišťovnama) má zájem na tom, aby kolo nebylo konkurenceschopný dopravní prostředek nikdy a nikde. Určitě je jen náhoda, že reklamy na nošení helmy na kole platí pojišťovny, automotokluby a automobilky.
Vždyť maminka měla pravdu, jen to nebo tam bylo blbě navíc. Prostě jen pro normálně postižené :-))
Přihodilo se to během mého zevlování před startem 41. ročníku amatérského cyklistického závodu "Praha-Doksy". Ten pán, mně podobného věku, pochopitelně nekřičel nic. On míjel mě, a zeptal se, zda si "nás", (trojkolku a mne) může vyfotit. Odvětil jsem že může. Pokračoval, že ty fotky chce poslat někomu do Švédska, "že budu slavnej". Oponoval jsem mu, že slavnej nebudu, ale že si příjemce fotek třeba podle nich podobnou trojkolku vyrobí, tak jako já před dvaceti lety.
Při návratu ze srazu plně naložená tříkolka se "staříkem", vyvolávala reakce. Paní přerušila práci na předzahrádce a zamávala, a když jsem mával také, dodala:"Héézkýýý".
O pár vsí dál se pán ptal: "Jak to jede?"
Bylo to zrovna ve stoupání, měl jsem dost času reagovat: "Do kopce je to těžký".
On: "Ale pohodlný"...
Já: "No, to jo".
No a ten třetí případ se mně, než jsem dojel domů, vykouřil z palice :-).
Vykulený malý klučina kdesi v Praze:
"On šlape... on to řídí... on si nemůže sednout!"
O něco starší kluk někde na trati perníkové 24:
"Hele, toho už jsem tu viděl!"
O pár koleček později:
"Hele, to je zase tenhle!"
V mírném stoupání na silnici jsem míjel v protisměru po chodníku jdoucí trojici mládenců s dívkou. Za zády se pak ozvalo:"To je frajer". Na to jsem nereagoval. Poslední loudající se z odstupem se zeptal:"Co je to za ještěrku"?
"Lehokolo", odpověděl jsem.
Hláška měsíce:
"Kde má volant?"
Zastavil jsem na ulici v Benátkách n. Jizerou, abych na mobilu studoval mapu. Přijeli nějací kluci na kolech a vyptávali se na všechno možné. Nejlepší otázka byla “vy to řídíte tím mobilem?”
V týdnu cestou do práce - v zrcátku se v dálce blížilo cosi černého. Asi zas ten fantom na elektrokolobce, nemá cenu se vzrušovat.
Ale on to borec na silničce - a valil nezvykle.
Do práce se obvykle nechce tak jako zpátky, ale neškodí jednou se neflákat a už jsme jeli vedle sebe.
A on hned uznale, že dobře to jede a že si myslel, že lehokola jezdí tak 15.
Tak jsem mu vysvětlil, kolik že to jezdí a tak.
Jel taky do Olomouce, ale prý si to dá přes Kosíř, takže jsme se brzo rozloučili. Do práce to nikdy nenatahuju.
Dumal jsem, kde na to přišel, že 15 km/h (a taky že hned poznal lehokolo).
Jestli on náhodou nenatrefil už někdy na nějaký ten lehosraz...
Už se mimochodem těším, jak si na srazu zas odpočinu. Je to přece dovolená na zotavenou, ne?
:-)
Mne před pár dny nějaký předjíždějící silničkář ukazoval, že jako mi to pěkně jede. Jel jsem z práce s brašnou na nosiči a v dlouhých kalhotách, a on nebyl o mnoho rychlejší - highracer uhání pěkně, sedačka sklopená oproti mému předchozímu oceláči o 10° a celkově lepší geometrie dělá svoje.
Já byla o víkendu s tříkolkou u Neziderského jezera. Byla tam spousta Čechů a předjížděl mě pár s malým dítětem v sedačce. A maminka mu povídá - "Podívej, paní má speciální závodničku".
Bylo fajn, že to slyšela i kamarádka, co jela se mnou a co má vždy řeči, že leho zezadu vypadá jak kriplkára.
(Teda z tónu bylo slyšet, že to maminka myslí jen jako pohádku pro dítě, aby se cestou zabavilo a ne že by to myslela vážně, ale bylo to pěkné.)
Trojkolka už potřebovala dát nový bovden pro lanko přehazovačky, a při ověření, zda se řazení zlepší, jsem jel krátké kolečko. Při volném výjezdu mírného stoupání ke kruháči v Satalicích, se zprava ozval ženský hlas: "To je láážo pláážo". A protože to přesně vystihovalo mé rozpoložení, (řadilo to dodře, nikam jsem nepospíchal), odvětil jsem: "To je". Ona ještě dodala: "To je paráda". Už jsem vjížděl na objezd, nepřišlo mně vhodné opakovat stejné přitakání, a tak jsem stihl jen: "Mějte se", a pokračoval.
Když se začalo stmívat, jel jsem ve středně silném dešti domů. Muž, který přecházel mimo přechod v protisměru ulici, hodně šikmo zleva, takže kdybych neubral naše dráhy by se střetly, v okamžiku, kdy jsme se míjeli pronesl: "Ty jseš blázen". Nepoznal jsem ho, ani mně nebyl povědomý. Tak abych se dozvěděl jak to ví, opáčil jsem: "Proč"? Můj dotaz ale zůstal bez odpovědi.
V mírném stoupání před Čelakovicemi, protijedoucí řidič zpomaloval až do úplného zastavení. Čekal jsem, že se bude ptát na cestu, ale to, co jsem od usměvavého mladého řidiče uslyšel, mě překvapilo: "Jseš nejlepší na světě". Vím, bylo to "trochu" přehnané :-), do té doby se mně jelo docela dobře, ale po tom sdělení to bylo ještě lepší :-).
přidám zažitek z doby Covidové.. jedu si to z okresu do okresu a na silnici stala "celnice" z řad policie a vojska, která kontrolovala povolení k průjezdu.. když jsem je mijel na 3kolce začali skandovat "Hop Hop Hop"... prima pocit...
V době covidové jsem projel lesními cestami asi kilometr hluboko do sousedního okresu a dokonce kraje, a při návratu domů po silnici policejní hlídka, tak jsem byl zvědavý na ty reakce (občanku jsem u sebe tuším neměl) - a policajti jenom ukázali zdvižené palce, jako že lehokolo super.
To fakt někde něco takového bylo? Kdy to bylo? Já jezdil na kole stále jak bylo slušnější počasí, jezdil po sousedních okresech a krajích i do vzdálenějších oblastí a nikdy nikde jsem na nic podobného nenarazil a ani jednou mě nikdo nezastavil a nekontroloval proč a kam jedu.
Alespoň vidíš, jak dotyční "dělali jen svoji práci" :-)
Vzpomínám si, že jsem slyšel, že se mluvilo o tom, že se nebude moct jen tak courat mimo okres a kraj, ale nevim, že by se to někde realizovalo.
Vidíš, za mnou dorazili služebním vozem až na louku, když jsem venčil psa. Sám. Uprostřed louky.
To jsou věci. No jo, když je někde nějaký aktivní blbec, tak je to docela neštěstí pro jeho široké okolí.
V tom autě byli tři.
I kdyby jich tam bylo sto, tak je to jedno, protože stačí jeden blbec a zbytek nemá sílu mu nějak zabránit v aktivním blbnutí.
Ta louka byla/je tvá?
https://www.facebook.com/photo/?fbid...
(omlouvám se za fakebook, jinde jsem to nenašel)
Ale ano, nějaký ten týden to platilo. A na hranicích okresů opravdu stáli policisté a zastavovali auta. (Mě - mám registrační značku jiného kraje než bydlím - dokonce celní správa předjela na dálnici, začali blikat červeným "následujte mě", vyvedli si mě na parkoviště a kontrolovali papíry.
(Pašovala jsem tenkrát vnučku tuším na velikonoční prázdniny dokonce přes tři kraje. Tam jsme jela směrem té "správné" registrační značky, tak mě policisté nechávali projet, ač auta za mnou stavěli. A po cestě zpátky už jsem zas jela tím správným směrem podle bydliště v občance, takže dobrý. Ale papír o cíli a důvodu cesty vidět chtěli (a já ho nachystaný měla, byť pravdivý byl jen přibližně).
PS - ještě jsem našla formuláře, kterými jsem potvrzovala našim obchodním zástupcům, že jedou pracovně, takže mohu dodat kompletní informaci:
Usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021. :-)
Já mám pocit, že to omezení bylo dokonce na katastr obce, takže někde se lidi nemohli vzdálit třeba víc než kilometr od domova, naopak Praha byla jedna oblast. A samozřejmě policajti nemohli hlídat všechny cesty, ale hlídali jen hlavní silnice.
Já si nejdřív hledal jiné cesty po území Prahy, což bylo svým způsobem zajímavé, jinak bych se do těch míst asi nevydal, na západě Prahy jsou oblasti, kde si člověk připadá, že už není ve městě. Ale pak to přestalo bavit a Prahu jsem opouštěl v tomto místě, nikdy tam nikdo nehlídal. https://mapy.cz/s/debonejuhe
Ty nepamatuješ dobu, kdy se smělo sportovat pouze v katastru domovské obce?
Já si to pamatuju velice dobře, nepochybně to vymysleli v Praze a jako obyvatel velmi malé obce to dodnes považuju za křivdu!
Tak nějak se o tom mluvilo, ale že by se tím někdo nějak víc trápil to ne a už vůbec nevim, že by to policie hlídala a kontrolovala, alespoň já se s kontrolou nepotkal ani jednou.
Taky nejspíš důvod, proč jsem některé věci celkem snadno vytěsnil :-)
Přitom zrovna u tebe bych nečekal, že budeš úplně ignorovat platná nařízení... :-)
Namátkou třeba tady článek pro připomenutí některých absurdit, co v ČR platilo...
https://www.denik.cz/z_domova/opatreni-cesko...
To, že je něco platné vůbec neznamená, že to smysluplné, účelné a prospěšné :-)
S nesmyslnými nařízeními jsem měl vždycky problém a podle toho to taky často vypadalo.
Už jsem si ujasnil, proč se mě to zákazové období moc netýkalo.
To bys musel tu dobu strávit v hibernaci. Možná jsi to už vytěsnil, ale hranice okresů se tou dobou hlídaly až hystericky. Já po té dálnici jela jen dvacet kiláků a v "inkriminovanou dobu" za náklaďákem. Celní správu jsem míjela, když stála na odpočívadle. Uviděli "podezřelou" espézetku a vyrazili po mně. Vyloženě si vynutili puštění před sebe a dál už jsem to popisovala.
Pravda, papíry chtěli a kladli i otázky, zda se budou s údaji v papírech shodovat. (Odkud jedete, jaký byl účel vaší cesty...) Ale na to dítě vzadu v sedačce se raději neptali. Nemělo tam co dělat, ale že by mi je zabavili, na to si asi přece jen netroufli.
Trvalo to jen pár týdnů, ale stálo to za to a přehlédnout se to fakt nedalo. Ale jestli sis jen jezdil na kole u vás po okolí, osobně tě to trefit nemuselo.
Já už vím proč mě to blbnutí tak nějak víc míjelo. Nebyla to přímo hibernace, ale dost se to tomu blížilo :-)
V lednu jsem se na kole dost blbě polámal, pak pár dní nemocnice, cvičení, rehabilitace a opětovné rozjíždění na kole. V březnu pár cest autem mimo okres jsem udělal, ale to bylo z důvodů léčení a rehabilitace. Ale protože mě nikdo nestavěl a nekontroloval, tak to pro mě jako nebylo. Větší jízdy a celodenní blbnutí na kole mimo okres i kraj jsem měl až začátkem května a to už byl zase asi klid a pohoda.
"Proč má ten pán takový divný kolo?"
To jsem včera šteloval brzdy a kolem šla ultra mladá rodina indických absolventů místního děcáku se 3 potomky a tatínek bezelstně "A šéfiku, baví Vás to?". Tak jsme dali řeč při které bezelstně zas já pronesu "Ale nejde to prodat." A šéfik s pohledem po pochopení logiky světa "Šéfiku, to já bych si raději pořídil koloběžku!" A nejlepší byl nepopsatelný výraz, když jsem mu na cenu tříkoky řekl "1500 hodin práce.", ano ano, takhle nějak lapá ryba po dechu :-D
Projel jsem cestou do práce na Oceláči kolem maminky s dítětem co zřejmě šli do školky. Zaslechl jsem, jak maminka malému vysvětluje, že "pán šlape ručičkama". Smál jsem se ještě tak 500m od nich.
Podotýkám, že na mě měli nezakrytý výhled cca desítky sekund, celou dobu, co jsem jel jejich ulicí. Kdyby někdo pochyboval o tom, že lidi vidí, co chtějí vidět a ne to, co mají přímo před očima, tak tohle byla dokonalá ukázka :-).
Už jsem to tu možná psal, ale parkoval jsem předloni s Mini s dolním řízením před nejmenovaným lowcostovým obchodním řetězcem, kde vždy koupíte plechovku plzně, i když ty jsou jinak v okruhu 15km vyprodané, protože pro zrovna takové pivo se tam nakupovat nechodí, a seběhla se ko kolu rodina trochu asimilovaných indických přistěhovalců z poslední vlny a podle místního úřadu práce už schopných obživy, pro zvládnutí "matýria" vyřízení sociálních dávek, mnou pohrdlivě nazývaných výkrmného a upřeli na mně své oči, jako hnědé, blonďáci to nebyli :-D
A hlava rodiny hlasitě přemýšlala, jak se na tom dá odjet, jakože oni, že, jako kde to má ty řídítka :-D
Mám rád ty technické typy :-D
Blbec jsem k řídítkům nasměroval jejich oči, bo být to dneska, tak jsem pronesl něco o IA a že si ji můžou jízdou odzkoušet :-D Ale sociologii až někdy příště...
Odbočoval jsem na světlech doleva ze Sokolovské. Dojel jsem tam první. Většinou hned nezatáčím, jedu kousek rovně, aby auta měla možnost mě už v křižovatce předjet. Ale ta otlučená dodávka jela pořád těch "dvanáct", (je to trošku do kopce), a k předjetí se neměla. Myslel jsem, že se obává od dědka na tříkolce něčeho nečekaného, a najel mimo na liduprázdný chodník. Stejně, i když už měl volnou cestu, tak nejel. Kouknul jsem se na šoféra a spatřil sice starý, ale rozjařený obličej asiatského typu, který se smál a volal: "výborně, výborně" a nemělo to daleko ke skandovanému pokřiku. Zamával jsem mu a jel dál po chodníku. On jel stále podél mne, až řidiči za ním došla trpělivost a důrazně ho protroubil. Ukázal jsem mu, ať raději jede, i když jsem měl radost z jeho povzbuzování.
Hlášky typu "to je pohoda, šlapat si tahle vleže" si laskavě odpusťte, když zdolávám na kašpárka pořádný krpál :)
Vracel jsem se, už s "nákladem" vody, ze Svatojosefského pramene. Asi 300 metrů před najetím na hlavní mně bránila v předjetí dámy na klasickém kole přede mnou protijedoucí auta. Měl jsem čas obdivovat pláště s bělostnými boky a všimnout si, že zadní kolo by potřebovalo přifouknout, aby ho na nějaké hraně "necvakla". K "varování" ale nedošlo. Při předjíždění se dříve než já, ozvala ona. Nekřičela, jen prostě prohlásila: "Lehokolo, pěkné". Z překvapení ze mne vypadlo jen: "Děkuji", a pokračoval jsem v cestě.
"Žádný odpor vzduchu! To je paráda!"
... volal na mne protijedoucí cyklista, když jsem kolem něj projížděl velmi svižným tempem (sebekriticky uznávám, že mne pomáhal vítr v zádech)
Včera zase nic. Při zpáteční cestě z Kerska s tříkolkou "nacpanou" vodou, jsem při průjezdu jednou obcí, dával pozor na malého pejska u krajnice. Pozornost jsem odvrátil až při zaslechnutí potlesku od štíhlé, sportovně oblečené ženy. A jak jsem tak na ní čučel, přestala tleskat a mlčky vztyčila k vzhůru prst. Ty, co mě nemají rádi, zklamu. Nebyl to prostředníček, ale palec. Abych i já zase jí udělal radost, (tak jako ona mně), zahulákal jsem už dozadu přes rameno: "máte krásného pejska".
Nekřičeli nic, a míjeli oni mne. Přesněji stříbrný mercedes kabriolet, ne sice poslední model, ale zatraceně široký a bez té střechy hodně nízký. Jel v něm pár. Po předjetí řidič zamával. Zamával jsem také. Pak se přidala i dáma, což bylo nutné opětovat. A tak jsme si mlčky mávali asi sto metrů. Nevím co je k tomu vedlo. Snad ten společný pocit cítit vítr ve vlasech?
V pátek na triatlonu v Litomyšli jsem na otočce slyšel:
"Dobrý, zatím jseš první na tomhle stroji..."
Docela mě to pobavilo, byť jsem samozřejmě věděl, že lehokolo závodí jediný... :-)
Byls ale první? Byl!!! :-D
Docela neobvyklé hlášky.
Jednou při míjení skupinky pěších na stezce v úplné tmě: "Lehokolo!"
Zvláštní, jak to mohl potmě někdo takhle rychle poznat? Možná už mě někdy potkali...
Teď ve dne, při objíždění pěších, co byli předtím upozorněni houkačkou: "Raketa!"
A nejlepší pak potmě, při předjíždění mladé slečny v obci na čemsi úplně bez světel. Jely dvě, přes celou silnici, po varování dálkovým jedna uhnula na chodník.
No a ta předjížděná: "Cotokur...!?"
To jednou takhle jedu, proti mně cyklistka. Zastavila a otočila se doleva do protisměru. No budiž, uhnul jsem za ni, ale ona pokračovala dál doleva až o 270°. Ubrzdil jsem to a komentář doplnil běžným citoslovcem (ku..a). S omluvou se neobtěžovala, ale dožadovala se slušnosti. Později jsem vypozoroval, že tento manévr u nich není neobvyklý. Dávejte pozor.
Včera večer na stezce u Vltavy jsem míjel pár na procházce, z jejich rozhovoru jsem zaslechl slovo "nízkopodlažní".
Nic. Hodně malý klučina jen nadšeně mával a druhou rukou upozorňoval maminku na to, co jede. Vše mlčky. Asi se bál, že při mluvení by mu s pusy vypadlo lízátko, když už neměl třetí ruku, kterou by si ho přidržoval.