Z Tbilisi do Kutaisi
Trasa z Tbilisi do druhého největšího gruzínského města byla vcelku obyčejná. Nedělo se nic, co by stálo za velké psaní. Každé ráno jsme sbalili stan, nasedli na kola, někde se naobědvali... a večer stany zase postavili na jiném místě. Prostě tak, jak se to na cyklovandrech…
Musela jsem si blog přečíst hned, jak jsem ho objevila. Jak já bych ráda někam jela! Ale nějakým bahýnkem a po kamení by to být nemuselo. Kolikrát si na cestách říkám, co na tom lidi mají a taky že si po návratu budu více vážit domova. Pak pobudu chvíli doma a zas bych jela.
Pomyslela jsem si, jakpak by asi pes běhal mezi prasaty. Řízky mě napadly též.
No, do takových dálek se stejně nedostaneme.
My už přestáváme stačit dětem. Ke Kutaisi letěla už naše holka bez rodičů. Mám od ní na lednici magnetku Svaneti.
Při pohledu na roztomilý kolotoč s konvičkou se mi vybavil jeden kruháč někde u Chavornay. Obojí je kulaté a čaj a káva patří k sobě.
"Spasíba" za další blog z vašeho cestování.
Ta fotka je skvělá. Kdybych na to měl prostředky, nechal bych si podle ní udělat kafemlejnek od místního dřevosochaře. Kafe je základem mé existence.
Tak si alespoň poslechnu k obědu jednoho Bacha
https://www.youtube.com/watch?v=H5Ocydot-vA
(Kaffeekantate BWV 211)
A já děkuji za milou reakci :-)
Dodám pro úplnost, že u nás to není o tom, že bychom ty bahna a kameny milovali - já tyhle cesty mám jako nutné zlo, zkrátka že někdy není zbytí... Ale nevyhledávám je.
Dálky nejsou zase tak daleké, vzdálenosti jsou dneska zkrácené. Setkání s prasaty bych se se psem nebála, spíš o ty jiné toulavé psy - asi by docházelo ke konfliktům. Se psem se nabízí právě ta cesta lodí, jako jsme jeli my. Ale kdo ví, jak to premává teď po koroně, resp. s koronou. Je vše složitější.
Kafemlýnek je úžasnej. Mám ráda tyhle nápady v krajině. Dodnes mě mrzí, když jsme byli v Belgii, že jsme minuli ten kruhový objezd se sochou jako tekoucí voda z kohoutku. Alespoň myslím, že to je v Belgii.
Tak u tohoto dílu jsem to udělala naopak. Napřed si to přečetla, a až potom šla psát komentář. Hltala jsem to dnes cestou do práce, naštěstí jsem nepřejela :-)
Článek jako obvykle výborný, nejvíc jsem se pobavila nad špunty do uší ;-)
:-)
Já si ty špunty do uší před tou cestou ale fakt koupila (poprvé v životě), někdo mi totiž řekl, že na té lodi může hlučet motor (což nakonec nehlučel) a vypadají fakt podobně, jen jsou trochu menší a z jiného materiálu :-))))))
Občas jsem je od té doby použila, ale je fakt, že spát s nima venku v přírodě je takové zvláštní, přeci jen jsem radši mít ty smysly připravené...