Co je lepší - člověk na bicyklu sám, nebo celá tlupa? A kolik lidí je maximum, aby z cesty byl ještě požitek?
Já nejradši jezdím ve 2 (takhle jezdíme na dovolené) a v partě na víkendy, ale vyhovuje mi tak počet 3-5 lidí, víc už ne, protože pak se furt musí na někoho čekat a i na spaní je pak blbě hledají místa apod. (jezdíme na těžko).
Sama už jsi někdy jela?
Jé, kolikrát, ale maximálně na 1 den. Nikdy ne na víc, spát sama někde v lese, brrrrr.....
A co ty, co vyhovuje Tobě, parta, dvojice nebo sólo jízda?
Jela jsem s obrovskou skupinou a s jedním člověkem. Jo a taky sama. Bylo to úžasně dobrodružný /v Izraeli/, na mapě jsem objevila zajímavé místo a vypravila jsem se tam. Připouštím však, že to bylo poněkud nebezpečný. Jednou večer se na mě vrhli 4 vlčáci, díky Bohu přeskočila za mnou zelená a rozjely se auta. Ujela jsem, ale nic moc.
peggy nema kozy ani vaginu
Velmi vela zalezi od toho, co Ty sama cakas od cyklistiky. Ked vysoku priemernu rychlost, tak je asi lepsie ist sam. Ja osobne vsak cylistiku povazujem skor za spolocensku udalost. Ked niekam vyrazime, tak nam vobec nezalezi na priemernej rychlosti, skor nam zalezi na tom, aby sme po ceste nieco videli a nieco zazili. Preto sa medzi nami postupne vykrystalizovala taka partia, ze nas na kratsiu cestu (aj vikendovku, alebo len jednodnovku) nejde nikdy menej ako 5 (nie kazdy ma vzdy cas) a na vacsiu akciu (na tyzen) nieco vyse 10 (to si uz kazdy dopredu naplanuje volne dni).
Myslim, ze nejde ani o to kolko, skor akych ludi. Velmi zalezi na tom, aby ste hrali na rovnakej strune (nielen vykonnostne, aj povahovo, podobnymi narokmi na ubytovanie, stravu a podobne). Zaujimave je, ze nezalezi na veku (medzi najstarsim a najmladsim u nas je rozdiel asi 30 rokov). Najst taku partiu nejde zo dna na den, nam to trvalo asi 5 rokov.
Je pravda,ze sa stale cakame, mame problem najst vhodnu restauraciu a aj s ubytovanim su starosti, ale je to vyvazene mnozstvom zazitkov z cesty a aj kopcom srandy, ktoru si na ceste uzijeme. A tu dobru naladu si uzijeme uz pri planovani trasy, alebo pri zimnych spomienkach na chvile prezite na bicykli.
Na bicykli do prace jazdim sam a veru to ma nebavi.
Ked ma clovek okolo seba nieco pekne (prirodu) zaujimave (pamiatku) akosi ma pocit, ze by sa mal o tu krasu s niekym podelit.
Ale kazdy sme iny a tazko davat rady. Ono to podla mna kazdy postupne zisti, co mu viac vyhovuje.
Děkuji moc za názor, krásně jsi to napsal! Máš pravdu, je důležitý si uvědomit účel jízdy. Já bohužel nemám takovou partu, vlěstně stále hledám toho jednoho člověka aspoň k sobě. S tím jedním jsme se furt domlouvali a nic z toho, s tím druhým jsme byli teď v sobotu na výletě v Klánovicích. Ale stačilo mi to jednou:o)
Já osobně jsem nikdy nejel ve více než třech lidech. Většinou jezdím sám. Já jsem právě takovej spíš polykač kilometrů, na tu průměrnou rychlost. A to ať už se jedná o pěší výlety, nebo o kolo. Mě prostě pomalý postup ubíjí. Vlastně mám zkušenost i s jízdou ve skupině, pražskou cyklojízdu, na to bych málem zapomněl. Ale to je dost vyčerpávající, pořád si hlídat prostor okolo sebe, odstup za cyklistou před tebou... Divím se, že jsem při téhle akci ještě nezažil hromadnou srážku. Velká skupina nebude dobrá.
podle toho co chci jet.
jesi se chci trochu pohonit tak sam nebo 1-2 lidi v podobne vykonostni kategorii a nalade je parada
pokud jedu vyletne tak klidne s 20-ti lidma
pozitek zalezi vicemene na stavu mysli
No nevim, me by samotneho na kolo nikdo nevyhnal. Tak jezdim jen za nasima nedo do worku. Je sice pravda, ze to pak trosku protahnu, ale projizdku bych z toho nedelal.
I kdyz je pravda, ze kdyz me vybouchne nejaka akce, zavolam kamose a jedu nejakych 18km na pivko a pak vecer zpet. Ale to bych jako vylet nepocital.
Nevim, ja nemam kolo jako sport, ale spis spolecenskou zalezitost, kde pro sebe i neco udelam. I kdyz to mozna nevypada. :))
Ale je prada, ze kdyz budu chtit prohnat, uz vim kam se obratit.
Jinak pro mravokarce, ja toho moc nevypiju. A nez dojedu na misto, kde by mohli MP buzerovat, tak uz nejspis to mam vypocene.
Nejezdím ráda sama, alespoň ve dvou. Ideální bych viděla skupinu do 8 lidí. Ale třeba na Novopacku nás jelo přes 20 a bylo to taky príma. Fakt záleží na lidech a shodě mezi nimi. Když je dobrá parta, nezáleží, jak velká. :-))
A na Sternberku pres padesat:-)
Nejčastěji jezdím sám a mám to tak nejraději. Jedu si svým tempem a když radostí křičím při pohledu na nádhernou přírodu, tak to nikoho neudivuje :) Taky jezdím rád s bratrem, skvěle si rozumíme, takže si připadám, jako bych jel sám se sebou. S kamarády už se mi tak dobře nejezdí. Mužská ješitnost - každý dělá jakoby nic a přitom dře a dře, průměrná rychlost vysoká, avšak není čas na kochání.
Ty jsi ale romantik. :-) Zamilovanýho smejlíka neumím.
To jsem si o sobě nikdy nemyslela, připadám si jako antiromantická! To mi ještě nikdo neřekl!
Tines, myslím si, že ten "romantik" patřil Rasťovi.....A jinak jezdím většinou také sám. Docela mi to vyhovuje.
Já umím "smajlíkovou růži" - tady máš kytičku:
--<-<@
Rasťo děkuji, ta je nádherná. <o> . To je pokus o smajlíkovou pusu.
aj toto tema sa tu uz preberalo a vtedy som sa docital, ze kvoli muzskej jesitnosti je treba, aby v skupine boli aj zeny. Tie sa nepretekaju a chlapi si cakanim na ne aspon oddychnu a na kochanie je dostatok casu. Minimalne v nasej bande sa to potvrdilo na 100%. V skupine je vsak vzdy urceny jeden (kondicne aj technicky pripraveny), ktory ide vzdy posledny a ked ma niekto problem, tak zastavi a pomaha. Vecer ma potom pripravenu sadu piv ako odmenu za pomoc.
Je vidět že jsi ještě nejel s Wewerkou a spol. Nezapomenu, jak komentovala docela drsnou akci od Bike-Forum.cz, kdy zmiňovala že se nestačila kochat krajinou a fotit :o)). Prostě obecně bych souhlasil, ale nejde ani tak o ženy, jako spíš o netrénované jedince. U Nákoláků jsou ženy zásadně na špici ! :))
Nie nesiel som a rad by som niekedy s Vami vyrazil, bohuzial byvam dost daleko a este som mal uplne rozhodeny program. Ked ste boli v Sternberku, ja som bol v Starej Pake a ked bolo Novopacko, tak sme robili Moravsku stezku (teda uplne naopak). Ale snad sa niekedy predsa len stretneme.
Ale este k tym zenam v skupine. Zeny mozu byt na spici, nemusia byt na chvoste. Ale ked su v skupine zeny, tak muzi nemaju tendenciu zavodit. Radsej su vzadu a pozoroju tie pohybujuce sa zadocky vpredu :-)
Souhlasim, pokud jedu s Wewerkou, tak trham rychlostni limity :)) A fotit se moc nestiha :-(
Ale domlouvam se s kamoskou na nejamy MTBO, a uz se tesim vetsinou an tu pridanou pulhodinku casu v limitu. Rad ji vyuziji :))
Jinak jsem se ji ptal, zda muzu jet s BF. No, prej na to muj cross moc neni a ona tam dela brzdu. Tak jsem si to rychle rozmyslel.
Na také 3 dňové - 2 týždňové výlety na ťažko jazdím so skupinou 3-6 kamošov. Na ľahko väčšinou sám. Takto mi to celkom vyhovuje.
Niekedy mám pocit, že čím väčšia skupina, tým skôr sa začnú vytvárať páriky/skupinky, ktoré sa čiastočne osamostatňujú a narúšajú kolektív. Samozrejme záleží aj na povahe jednotlivca, ako sa dokáže prispôsobiť ostatným.
Ja taky jezdim nejradeji ve skupine, ale porad je tu problem, ze se muzes dostat do mensiny nebo ze te to moc utaha, kdyz precenis sily.
Kdyz jedu na den a chci fotit jedu sam, nerad nekoho zdrzuju a taky si vycistim hlavu, nemusim se ohlizet ani nikoho dohanet, obcas to potrebuju.
Ale nic se nesmi prehanet, ted jezdim casto s nakolaky, a ikdyz jsem nejmladsi, tak je to super parta bez problemu (rozdil je i 38 let). Vyhoda je, ze si fakt odpocines. A kdyz je problem, tak pomuzou. Uz se zase tesim.
Tys to počítal ? Fakt 38 let ? To bych byl býval hádal i víc :)))
Sis myslel, že Banán je maldší, že jo :o)))
12
Upřesnila bych 8 - 12...
Proc jsme teda vyrazeli z bechovic v 35 lidech a na srazech se projizdi i pres 50? :)
To jsou ty krásné výjimky, které potvrzují pravidlo :o)))
Dotaz zněl, co je optimální maximum cyklistů pro výlet ne jaké maximum cyklistů dokáže kdo ukočírovat, aby byl výlet stále pohodový :o)))
V takovém případě bych napsala číslo 42 :o)))
42 je ale absolutni odpoved pro vsechno, ze :)))
Náhodou, to není číslo vycucané z prstu, to je opravdu maximální počet, co jsem kdy měla na akci :o)))
Teda měla jsem jich i víc, ale to byla "hospoda" to nebylo na kole :o)))
Stejně si myslím, že nejlepší bylo těch 1200 na té zářijové cyklojízdě.
Myši totiž byly jen pandimenzionálními výčnělky hyperinteligentních bytostí, které se pokoušely zjistit otázku na odpověď Života, vesmíru a vůbec... Ta je, jak známo, 42.
Jak ale zní otázka? Počítač Hlubina myšlení po dobu sedmi miliónů let zjišťoval odpověď a byl si jistý svým výsledkem, problém byl v tom, že nebyla přesně zjištěná otázka. Jakmile bude přesná otázka, bude možné pochopit i odpověď. A k tomuto účelu byl zkonstruován největší počítač vůbec, jehož součástí byla i organický život.
Cože?!?
Tak to zkusim jeste jednou a dole mas i knizku a autora :)
"Pššt!" umlčel Lúnkvól gestem kolegu. "Myslím, že Hlubina myšlení se chystá promluvit!"
Následovala krátká pauza, plná očekávání, během níž ovládací panel zvolna přicházel k životu. Světla se zkusmo rozsvěcovala a zhasínala, až se nakonec ustálila do obrazce, vyjadřujícího aktivitu. Z komunikačního kanálu se ozval jemný bzukot.
"Dobrý den," řekl konečně Hlubina myšlení.
"Ehm... dobrý den, ó Hlubino myšlení," vypravil ze sebe Lúnkvól trochu nervózně. "Máš... ehm, totiž..."
"Odpověď pro vás?" přerušil ho Hlubina myšlení majestátně. "Ano. Mám."
Oba muži se zachvěli nedočkavostí. Čekání tedy nebylo marné.
"Ona skutečně existuje?" vydechl Fouk.
"Ona skutečně existuje," potvrdil Hlubina myšlení.
"Na všechno? Na velkou otázku Života, Vesmíru a vůbec?"
"Ano."
Oba muži byli speciálně vyškoleni pro tuto chvíli. Celý jejich život byl jen přípravou na ni. Byli vybráni hned při narození, aby vyslechli Odpověď. A přece se přistihli, že vzrušeně dýchají a vrtí se jako nedočkavé děti.
"A ty nám ji dáš?" loudil Lúnkvól.
"Dám."
"Teď hned?"
"Teď hned."
Oba muži si olízli vyprahlé rty.
"Ačkoli si myslím, že se vám nebude zrovna moc líbit."
"To nevadí!" naléhal Fouk. "Musíš nám ji říct! Teď hned!"
"Teď hned?" zeptal se Hlubina myšlení.
"Ano! Teď hned!"
"Dobře," řekl počítač a opět umlkl. Oba muži se neklidně vrtěli. Napětí bylo nesnesitelné.
"Ale opravdu se vám nebude líbit," poznamenal Hlubina myšlení.
"Mluv!"
"No dobře," řekl klidně Hlubina myšlení. "Odpověď na Velkou otázku..."
"Ano...!"
"Života, vesmíru a vůbec...," promluvil Hlubina myšlení.
"Ano...!"
"Je..." Hlubina myšlení se opět odmlčel.
"Ano...!"
"Je..."
"Ano... !!!...?"
"Čtyřicet dva," oznámil Hlubina myšlení s nedostižnou důstojností a klidem.
Douglas Adams - Stopařův průvodce po galaxii
Hmmm, tak to opravdu bylo kouzlo nechtěného, nebo že by nějaké znamení :o)))
Rozhodně to ale stojí za to, že si na nás zase zgustne Pam :o)))
Vidím že jsi odpověď objevila. Vítej :-)
:o)))
vasek42 ?
Teď mi to došlo - já si mohla celý rok vyhřívat na výsluní a užívat si a dozvím se to až teď, kdy se mi to už blíží ke změně... Chjo...
Já myslím, že maximem je tzv. tlupa. To je jednotka, kterou je člověk teoreticky obsáhnout, tak že ví, kdo je kdo. Jednou jsem to zkoušel zjišťovat tak, že jsem chtěl po různých lidech, jestli by nespočetli své známé+rodiny, se kterými se stýkají a došel jsem k závěru, že tlupa je cca 50 lidí. To koresponduje s Radčinými 42. Z technického hlediska jsem často na mrtvici když mám na kole ukočírovat vlastní rodinu.
Organizačně jsou nejzvládnutelnější útvary do 12 osob, pak prudce narůstají problémy s organizací, pokud se nejedná o vojenskou jednotku.
A právě z tebou uvedeného důvodu se rodinu nepokouším kočírovat vůbec :o)))
Podle toho, kam jedes, to da snad rozum. :] Ja velmi casto jedu nejradeji sam, svou trasou, svou rychlosti atd - to tehdy, kdyz se chci opravdu jen 'projet'. Na vselijake poznavaci vylety uz je lepsi spolecnost... u jednodennich to asi nema cenu resit, u cyklovandru se mi asi nejvyhodnejsi zda pocet 4-5 lidi.