Ahoj, předem upozorňuju, že jsem jak aktivní cyklista, tak i řidič automobilu (asi jako většina). Chci se zeptat, jaký máte názor, když řidič včas (tj. třeba 100m) před skupinou cyklistů krátce houkne, aby je upozornil, že je za chvíli bude míjet... Já jako cyklista to osobně vítám, protože mnohdy kvůli větru v uších auto vůbec neslyším, ale naopak jako řidič mám problém zatroubit, protože se obávám negativního přijetí u cyklisty(-ů). Upozorňuju, že mám na mysli troubení včas, ne metr od kolaře - už předem tuším kam se diskuze může zvrhnout... Robin
Pokud jede skupina cyklistů, tak by měl na konci chvostu být vždy někdo, kdo se bude pravidelně otáčet a hlásit dopředu předjíždějící auto. Pokud jde o osamocené cyklisty, tak bych tento zvyk jen kvitoval.
toto je obecným zvykem třeba v Itálii. Ve Francii snad není kamion, kterej by tak o sobě nedal vědět. Mě osobně to vyhovovalo, neb jsem se i podle houkačky dokázal bez ohlížení připravit na tlakovou vlnu, kterou kamion při průjezdu vytváří.
Nejen v Itálii, ale třeba i v Makedonii (a i na celým Balkáně vůbec), v Rumunsku to maj snad povinný (troubila i autoškola). Mně to dost votravovalo a když zatroubilo desátý auto během hodiny, tak bych i vraždila. Hlavně když je moderní mít takový ty různý melodie ...
Mám dojem,že by mi to troubení šlo za chvilku na nervy, asi by to na silnici, co prochází lesem, otravovalo i zvěř a v Praze, když tam jezdí auto za autem - to už si ani nepředstavuju!!!
no já jsem to samozřejmě nemyslel doslova. Spíš mě napadá skupina lidí na výletě na silnici 3. třídy, když jedou vedle sebe a kecají - což mi nijak nevadí - tak na ně houknout, oni se hezky seřadí, já je objedu, všichni jsou v pohodě jak je krásný svět.... Jenom - jak jsem napsal výš - by mě mrzelo, když by si pak o mně mysleli něco špatného jako že je chci vychovávat a tak... Tak se ptám a docela jsem překvapený, že tady není vyloženě negativní názor... No ještě počkáme, cyklisti můžou být ještě na kole. :-)
A já věřím, že ani na tom Balkáně to nemyslí špatně - vidí prostě naloženýho cyklistu (cyklistku), tak zatroubí, buď jnom z radosti, že mě vidí, nebo mě varují .... jenže nevědí asi, že už je to ten den asi sté auto ......
Jinak cyklisti by vedle sebe jezdit neměli (ani na silnici 3. třídy), takže když na ně houkneš a pak je objedeš (s blinkrem samozřejmě :-)), tak je to podle mě v pořádku. Pokud nevozí zrcátka, ty máš auto s "motorem, který neslyšíte" a kecají, tak o tobě ani nevědí.
V Rumunsku znamená troubení na cyklisty jednoznačně pozdrav a přátelské upozornění. Troubili i protijedoucí řidiči a taky jsme je většinou i rukou zdravili. U nás to znamená vzteklý pokyn uhni mi s cesty, králem silnice jsem já.
Pokud někdo zdálky krátce troubne, zvlášť když vidí skupinu třeba s dětmi, jede opatrně a "v pohodě s úsměvem", potom díky za takové řidiče - jen houšť. Naopak troubící magoři metr za cyklisty jsou ... magoři, co jiného?
Ale bohužel mezi cyklisty i mezi řidiči je spousta zamindrákovaných jedinců, takže takto přímočaré to asi nebude. Záleží, na koho zrovna natrefíš.
Decentní troubnutí vítám a vůbec mi nevadí, hlavně na okreskách, v Praze je to zbytečné (tedy asi v každém trochu větším městě) stejně tě stále něco předjíždí ta s tím počítám. Já na cyklostezce která je společná s chodci si taky cinknu, né proto abych je rozehnala, ale aby o mě věděli a neukročili do mého pruhu.
Bez zpětného zrcátka na brýlích nevyjíždím, takže nepamatuju, že by mě příjezd auta zezadu překvapil. Pokud na mě někdo zatrobí jaks popsal - kratičkým upozorňujícím zvukem - nijak zvlášť mě to neotravuje. A rozhodně to považuju za dobrý nápad v případě, že cyklistů je víc a nevypadají že by si udržovali přehled.
A spíš než sto metrů bych se řídil časem - jednu až jeden a půl vteřiny před tím, než je dojedu, aby stihli začít reagovat a jet pozorněji ale aby se nestalo, že uslyší signál a pak dlouho nic nepojede, to je taky otravné.
Řidič auta neví, jestli máš na kole zrcátko...
Jedna vteřina se mi zdá málo.
Jako cyklista uvítám, když v dálce ušlyším krátké houknutí. Považuju to za přátelské upozornění. Vytrubovaní zblízka je o magorech.
Jako řidič auta taky krátce zatroubím dostatečne daleko, aby to nebylo moc hlasitě. Jen aby o mně cyklista/cyklisti věděl/i.
Jsem řidič i cyklista. Pokud předjíždím kolaře, tak s patřičnou vzdáleností. Jako řidič troubení nepoužívám téměř v žádné situaci. Zcela určitě toleruji dva vedle sebe, pokud je to rodič s dítětem.
Jestli mi však za volantem něco vadí (hodně!) , tak jsou to dva dospělí machří, kteří jedou vedle sebe, žvaněj a nezařadí se za sebe ani když o mě vědí.
Sám se takto nikdy nechovám a když jsme na vyjížďce, vždy se snažím aby naše skupina takovéto chování neměla. Jezdívám skoro vždy na konci skupiny, mám zpětné zrcátko a v případě že vidím za sebou auto, zatroubím na malou trumpetku umístěnou na řidítkách nebo zakřičím dopředu "AUTÓÓÓ". Pro všechny členy naší bandy je to tak jasný signál ke zvýšení opatrnosti.
P.S.: Dost často jezdím na kole v bezpečnostní vestě a s radostí zjišťuji že nejsem sám. Vždyť se nechá sehnat i za méně než 100 Kč. Možnost že Vás někdo přehlédne se výrazně zmenší.
Myslím, že troubení je jen alibi pro řidiče. Každopádně zatroubení způsobí změnu v chování cyklisty, když se lekne nebo když se snaží někam uklidit. Z hlediska řidiče považuji za bezpečnější cyklistu pozorovat a neplašit. Z pohledu cyklisty pro mě troubení znamená snahu řidiče odvrátit hrozící nebezpečí, takže mě to pudově hází do škarpy.
Když řidič kamionu zatroubí a předpokládá, že cyklista pojede hezky u krajíčku a že může předjíždět i v případě, že v protisměru jede taky kamion, jsou to docela jatka. Zejména v situaci, kdy cyklistovi na cestě chybí kryt kanálu uklizený našimi snaživými spoluobčany do sběru a únik mimo silnici znemožňuje svodidlo.
O cyklistech, kteří si na kole užívají metal z MP3 přehrávače nemluvím, to je kapitolka sama pro sebe.
No na jednoho cyklistu by jsem asi taky nehouknul, ale když jede skupinka např. na silničkách, někde po okrsku tak je upozornit, aby se třeba nezačali třeba měnit formaci.
Ono proc ne. Spis jde o to, ze vetsina cyklistu si mysli, ze kdyz nekdo houkne, tak to dela spise ze vzteku, nebo kvuli tomu, ze mu proste na te silnici prekazime. Driv jsem si to taky myslel, ale obcas se mi stavalo, ze na nas nekdo houknul a pak pratelsky mavnul...tak se mozna neco meni:-) Kazdopadne na uzke silnici, kde projede jedno auto za deset minut....proc ne. Kdyz tam ta auta moc nejezdi, clovek stejne zapomene a behem chvilky je nekde u druhe krajnice (prehnane) :-)
Hm, tak já si to myslím pořád. Když na mě někdo na silnici zatroubí, tak první co mi v hlavě vyskočí - ty magore, já už víc po kraji jet nemůžu, uhnout se budeš muset ty.
Trouběj a mávaj na mě pořád. Ti za mnou i ti protijedoucí. Je to kolem na kterým jedu. Nevšímám si toho a neřeším to. Pokud ti to začnou dělat všichni, také na to prostě nebudeš reagoavat. Osobně mi to spíš vadí, ale nereaguju zkrátka nijak.
No jako cyklistu me troubeni vadi,nejezdim nejak nepredvidatelne nebo chaoticky,nicmene i jako ridic auta rozumim tomu ze muzou byti situace,kdy si proste nejste jisti,vetsinou to ale resim opatrnym predjetim s co nejvetsim moznym odstupem od cyklisty ci skupiny,ve vetsine pripadu netroubim coz je 99 procent
Mám pocit, že řidiči v Česku troubí nějak jinak než jinde. Když na mě zatroubí řidič u nás, většinou se hrozně leknu a jednoznačně to chápu jako vyhrůžku: "Nemotej se tady, tady jsem pánem já!" Když na mě troubili řidiči ve Francii, naprosto jasně jsem pochopila, že mě zdraví nebo mě upozorňují na svoji přítomnost. Marně přemýšlím, v čem je ten rozdíl. 8-(
Nějak mám podobný pocit. Navíc jsem hrozně lekavej. Občas je mi trapně, když se někde poflakujeme s tandemem v Německu a já se otočím a za námi jede pomalu auto, protože se bojí předjíždět. Kdyby si zatroubil, uhneme mu.
Jo, jednou jsme v Německu nebo Rakousku (už nevím) zkoušeli, jak dlouho za námi takhle auto pojede - ale řeknu ti, ten řidič měl větší trpělivost než my - nakonec jsme to vzdali a pustili ho ... a on nám ještě zamával, u nás by nás snad zabil.
A proč jste to zkoušeli?
Už ani nevím, tenkrát pro nás bylo "nepochopitelný", že ti řidiči tam jsou v naprostý pohodě a berou jako samozřejmost, že cyklista na tu silnici patří úplně stejně jako motorista .... asi nás zajímalo, jestli po chvíli začne být nervózní jako řidiči u nás - ale nic takovýho se nestalo ............. když tam člověk takhle poprvé přijede z té české divočiny, tak je jak v jiříkově vidění ..... teď už mi to připadá naprosto normální, za to, co se děje na našich silnicích mi připadá nenormální
Ano, jsou to nepochopitelný věci. Kdo nevěří ať si zajede na pár dní do Rakouska a po návratu se bude divit co se to u nás s lidmi děje.
Je to asi tím, že ve státech kde jsou zvyklí dát cyklistovi najevo svou přítomnost, na klakson jen brnknou z dálky, ale u nás i na Slovensku tě šoknou trombónem až těsně za prdelí- kolikrát jsem měl problém udržet se vůbec na cestě( o tepu nad 150 a leknutí nemluvím)
někdy je to dobré když jedu vedle někoho což by se nemělo ale někdy budiš ale když jedu sám a po silnici třeba druhé třídy po odstavném pruhu a někdo zatroubí tak se většinou leknu že bych ztoho kola málem zpadl. a to se mi moc nelbí.
Dneska na me troubilo nejaky auto za mnou, kdyz jsem jela po magistrale. To by asi bylo normalni. Me ale zaujala moje podvedoma reakce. Automaticky jsem si najela pul metru dal do stredu silnice :)) Takze prosim ridice, kdyz me budete chtit predjet, netrubte :)
A nebyl to nějaký Nákolák, co tě poznal a zdravil cestou do práce ? ;-))))
Nekde mezi nuselakem a hlavnim nadrazim jel za mnou. Troubil asi tak 5x, ale po prvnim zatroubeni jsem mu uz nevenovala pozornost. Pochybuju, ze by nekdo znamy zdravil tolikrat :)
:-))) To je laska na prvni pohled:-)
Ale nekdy mam stejne reakce jako ty. Hlavne kdyz citim, ze je to spis trobeni "uhni" nez takove to upozorneni.
;-)
No, já to vidím asi takhle. Když na nás někdo troubí, tak nám musí dát čas nato abychom jeho troubení zaregistrovali a adekvátně na troubení (předjíždění) reagovali. Při běžné rychlosti 20 m/s (72 km/hod) by měl dotyčný „trouba“ troubit 100 m před překážkou (rozuměj cyklistou) což je 5 sekund před předjížděním. Pokud to udělá později je to zbytečné, protože než si uvědomíš že se něco děje, je dotyčný trouba před tebou. Mám tu zkušenost, že ti co troubí, zrovna moc nedodržují bezpečnou vzdálenost při předjíždění. Napadá mně příměr, což místo troubení použít hlavu. Pokud to vezmu z druhé strany, mám špatné zkušenosti s používáním zvonku na kole. Většina ostatních účastníku, především chodců vnímá zvonění negativně. Někteří ukazují snadno pochopitelná gesta, jiní reagují slepičím efektem, na poslední chvíli přebíhají na druhou stranu cesty. Moje zkušenost je tato, já jako cyklista si musím poradit z chodcem - bezpečně objet. Toho samého bych rád dočkal od ostatních účastníku silničního provozu.
FWD od Jestřába z Vinohradských Šlapek:
Silniční cyklistika se stala, zejména kolem Prahy adrenalinovým sportem. Lítající auta už zaplavují i silničky 3. tříd, kde je to ještě více nebezpečnější než na širších silnicích. Těžko už hledám trasy kudy jezdit zejména odpoledne a navečer a celej se pak vráti zpět. Jak jezdí nebezpečně kolem cyklistů někteří řidiči nechápu, ale je to asi kombinace všeho od starých nevidomých dědků s klobouky až po nafrčené borečky v golfech. Je škoda, že si v tomto směru Šlapky dosud moc nepomáhají např. tím, že si domluví alespoň 1x do týdne pevný termín pro společnou vyjížďku, je nás taková kupa, to je velká mezera šlapek. Je blbost se ohánět Kolodějemi, většina jezdců je tam na mnohem vyšší úrovni než většina šlapek, pak je z toho jen boj o přežití ve skupině a ne trénink. Na JM bydlí asi 10 šlapek a další v dosahu, ale nikdo odsud společně jezdit nechce, to je škoda. Proto jsem často nucen se přifařovat ke klukům z SP kolo, kteří jezdí pravidelně a vždycky se sejdou a vyrazí. Pochopili, že skupina je víc respektovaná než samotář, jedině takhle se dá dnes jezdit na silnicích kolem Prahy. Zdar Jestřáb
P.S. Vyjížďka, Jižní město, Hekrova ulice, každou středu od 17h, ne od 13 h
Ahoj. je mi 21. jelikoz hodne jezdim na kole mam s timto problemem zkusenosti. troubeni vitam prevazne jen kdyz je to napriklad v nejakem nbezpecnem useku, zuzena, rozbita, zasnezena vozovka atd., jinak to troubeni z metru, to je teda fakt sila, nehlede na to ze me posledni dobou ridici (hlavne ty mladi) predjizdeji opravdu blizko.
Troubení mi vadí, protože se vždycky leknu. Po silnicích si to brousím od roku 1999 a nikdy jsem si na to nezvyk. Auta co jedou za mnou registruju a kamiony jsou slyšet nadálku, takže mám čas se připravit. Nedávno mě jeden "kamarád" v autě pozdravil tak, že těsně než mě předjel pořádně zatroubil - no mít po ruce cihlu tak k němu přijedu a má ji v předním skle.
A ty fakt jezdíš bez cihly..??? :-)
Ono je něco jiného troubení spěchajícího neurotika a troubení řidiče, který v nepřehledném úseku upozorňuje na sebe sama. A taky: lepší řidič, který napřed zatroubí, než ten, který tě bez varování oprasí. I když mě to taky (troubení) není dvakrát příjemné.
S tím, jestli mě řidič obtěžuje troubením, problém nemám. Nemůže totiž vědět, jestli o něm vím, pokud mu to nenaznačím.
Když zatroubí a slyším že je ode mně dostatečně daleko, pořádně děsivě zakličkuju jako že jsem se lekl. Příště už to neudělá :-)))
To bych radši neriskoval, taky může troubit úplně jiné auto na nějaké další auto (vůbec ne na tebe), bude to od tebe třeba 50 metrů, ale ty uděláš kličku zrovna ve chvíli, kdy se tě bude chystat předjet jiné auto, které jsi neslyšel a bude vymalováno.
Na kole nějaké to agresivní zatroubení vždy nějak skousnu, i když se pěkně leknu.
Zato v autě to nesnáším v kombinaci s lepením se na zadek. To pak mám chuť vzít Fenixe a posvítit pěkně do svého středového zrcátka.
U nás není moc hustá doprava. Je jasné že si to nedovolím když jede víc aut.
Řidiče kteří neznají co je bezpečný odstup jsem na kole eliminoval fénixem s červeným sklem a zapnutým strobem ve výšce očí řidiče osobního vozu. Dokonce jsem díky němu poprvé v životě viděl že používají při předjíždění cyklisty blinkry jak jim přikazuje vyhláška! U nás jev z oblasti sci-fi :-)
O tom Fénixu místo koncového světla taky uvažuju.
Jinak co se týká používání blinkrů: Řekl bych, že u nových aut se už dělají blinkry jenom na okrasu, zřejmě v nich nejsou namontovány žárovky.
Hlavně u těch drahých aut. Je docela škoda, že taková drahá a pěkná auta nevybavují blinkry :D
Jsu jednoznačně pro zatroubení z bezpečné vzdálenosti. Když jedu na kole, taky volám z dálky na pěšáky "pozorjedu!" aby mě nečekaně nevkročili do dráhy. Někteří dávají najevo nelibost, ale účelu bylo dosaženo - cestu mně nezkřížili.
U pěšáků je spíš podle mě lepší raději přibrzdit (samozřejmě pokud nejedeš nějakou časovku, kterou si měříš computerem).
Zabere to tak 5 vteřin, než se člověk dostane zase do tempa, ale jsou pak lepší vztahy.
Když na ně člověk z dálky řve, jsou pak naštvaní a z toho důvodu možná pak vzniká i ta nenávist některých turistů k bikerům a díky tomu nás taky mohou časem vyhnat z turistických stezek (zákazy apod., díky tomu, že si bude spousta pěšáků na cyklisty stěžovat).
Pokud vidím, že se jedná o slušné lidi (ne žádné hulváty - většinou to poznáš), pak včas dobrzdím, aby moc neskřípěly kotoučovky. U nich už jedu krokem a ani se neleknou, i když mě třeba neslyší.
Sami pak uhnou a já je nemám ani jak ohrozit při té rychlosti.
Pokud se ale jedná o hovada, na kterých vyloženě vidím, že mi dělají, nebo budou dělat naschvály, pak jedu plnou rychlostí a z 30km/h to zaflekuju na místě - kotoučovky pak udělají své a rázem se rozprchnout. Tento případ ale nebývá častý.
Pravda. Kupříkladu rodiče s dítětem. Ty pokud vidí cyklistu, zmateně se vrhají po potomkovi a odklízejí ho často i dost necitlivě z cesty, podobně jako by proti nim jel vlak. Pokud zpomalím na rychlost chůze, většinou vyvalej oči a koukaj dost překvapeně. (mě tyto situace potkávají nejčastěji v Šárce) V drtivé většině případů se mi slušnost "vyplatila". Pokud si za to "vyplatilo se mi" dosadíš "vzájemně jsme si neskazili náladu".
oni totiž zapomínají, že za nima může jet cyklist a jsou schopni hodit vlnu pod mé kolo tak natěsno, že nejsu schopen zareagovat. Proto to volání. Nejhorší jsou ti, co jdou uprostřed, takže neodhadneš na kterou stranu uhnou. Ale to už se probíralo.
Cyklista by měl jet jen tak rychle, aby stačil bezpečně zareagovat na sebenepředvídatelnější manévr chodce (třeba i zastavit). Očekávám-li jako cyklista na silnicích totéž od motoristů, musím být schopen stejnou míru bezpečnsti jako cyklista zaručit chodcům na společných stezkách.
Medvěde - nikoliv. Nebereš do úvahy čas potřebný k zareagování řidiče , brzdnou dráhu, poloměr oblouku při snaze se vyhnout...často musí šofér prvně zjistit, jestli není zrovna sám předjížděn, než vybočí..
To není v rozporu s mým tvrzením. Řidič i cyklista musí přece při rozhodování, jak rychle a jakým způsobem kudy pojede, počítat i s dobou, kterou spotřebuje na to, aby vůbec zareagoval. Oba musí počítat se svou brzdnou dráhou a dalšími okolnostmi. Vymlouvat se na to, že cyklista při své rychlosti nestačil chodce zaregistrovat a včas zareagovat na jeho pohyby, je stejné, jako kdyby motorista tvrdil, že toho cyklistu sejmout prostě musel, protože přece nemohl vědět, že za tou zatáčkou, do které určitou rychlostí vjížděl, nějaký cyklista bude. V obou případech se jedná o nepřiměřenou rychlost.
Jenže s tou dobou potřebnou k reagování nepočítá ten předjížděný, který o tom předjíždějícím neví a při objíždění výmolu mu vjede přímo před čumák. Tahle situace přece není nic odtrženého od reality. Jak říkám - občas do někoho narazím i jdouce pěšky..
ostatně zákon si myslí to samé, když říká, že chodec, ač má na přechodu přednost, nesmí vstoupit na přechod v případě, že auto by nestihlo zastavit.
Ten předjížděný má právo sopoléhat na to, že ho ten silnější, rychlejší a nebezpečnější nesejme. Vrátím-li se k Tvému příkladu, pak předjíždějící řidič musí předpokládat, že cyklista bude náhle nějakou překážku objíždět, nebo že z nějakého důvodu spadne s kola. Pokud s tím nedokáže počítat, nepatří za volant.
Stejně to vidím ve vztahu cyklista-chodec. Cyklista musí objíždět chodce tak, aby ho neohrozil ani v případě, že tento upadne nebo z jakéhokoli důvodu udělá úkrok do strany.
úkrok je v pohodě, horší je když předjížděněj změní směr pod tvoje kolo. U chodců, kteří si myslí, že jsou na cestě sami to není nic nenormálního. Fakt je lepší, když o tobě vědí.
Jako cyklista samozřejmě jsem raději, když o mně předjížděný chodec ví, ale stejně se musím chovat tak, jako kdyby o mně nevěděl. Jen tak mohu stoprocentně vyloučit jakoukoli kolizi.
Mám takové pravidlo: Když už k nějaké kolizi nutně musí dojít, nechť je to ten druhý, kdo do mě narazí. Když po cyklostezce například pobíhá malé dítě, raději zastavím a opatrně vedu. Samozřejmě ale nemůžu vyloučit situaci, kdy se dítě rozběhne a narazí mi do kola. I takové situaci se snažím zabránit, ale když už k ní dojde, musí být všem jasné, že narazilo to děcko do kola a ne já s kolem do něj.
Ale to už jen planě teoretizuju. Prostě bych si JAKOUKOLI kolizi s chodcem (jakožto slabším účastníkem provozu) kladl za vinu. Proto se chovám tak, abych ani při té nejsmůlovatější shodě blbých náhod nikoho neohrozil. V podstatě stejné chování samozřejmě čekám od motoristů vůči chodcům a cyklistům.
To je všechno hezké ale občas někdo udělá takovou blbost že tě nenapadne že by někdo něco takového vůbec mohl udělat. Předjížděl jsem na kole cyklistku která najednou bez ohlédnutí a ukázání odbočila doleva. O fous jsem ji minul ale udělat to o necelou vteřinu později tak jsme v sobě. A co teď s tím podle tvé logiky? Raději nepředjíždět protože je pravděpodobnost 0,00nic že dotyčnému rupne v bedně? Jistou míru blbosti nebo nešikovnosti je samozřejmě potřeba uvažovat ale všeho s mírou.
Na druhou stranu jsem vděčný tomu řidiči co onehdy předpokládal že cyklista na náledí bude mít problémy a stačil to přede mnou ubrzdit když jsem si ustlal sotva jsem sáhnul na brzdy.
Chápu, co myslíš. Bude to znít možná trochu nabubřele, ale opravdu si předjíždění nechávám místo na náhlé vybočení chodce či cyklisty. Kromě toho nepředjíždím tam, kde existuje byť jen teoretická pravděpodobnost, že někdo bude chtít odbočit doleva.
Vytrénovali mě motoristé. Kdybych spoléhal na jejich blikání, byl bych už dávno mrtvý. Musím od nich tedy předpokládat i nečekaný (nesignalizovaný) manévr. Proč bych ho tedy neměl čekat od chodce či jiného cyklisty? Jen proto, že mě ohrožuje méně než motorové vozidlo?
Určitě se mi může stát, že mě někdo překvapí a k nějaké kolizi dojde. Ale dělám pokud možno všechno pro to, aby to tak nebylo. A zatím se tak skutečně ještě nikdy nestalo. To, co píšu výše, očekávám zvláště od motoristů, protože z jejich strany nedodržení tohoto principu znamená smrt nebo zmrzačení jiného (slabšího) účastníka provozu. Nedodržení v případě vztahu cyklista chodec má přece jen méně fatální následky. Ale jak už jsem tu mnohokrát zdůrazňoval - jde mi o principy, takže vlastně neexistuje jediný důvod, proč by se cyklisté měli k chodcům chovat méně ohleduplně než motoristé k cyklistům.
Sám podle Tvé poslední věty oceňuješ, když někdo jel opatrněji, než mu ukládal zákon. Proč neprojevit svou vděčnost tím, že se i na kole budeš vůči chodcům či ostatním cyklistům chovat stejně?
Ale já jezdím opatrněji než ukládá zákon, navíc se po silnici pohybuju na kole, pěšky a někdy i autem takže to znám z pohedu všech skupin. Vždy se snažím chovat tak abych ostatní neohrožoval (ty "slabší") nebo neomezoval (ty "silnější") a nějakou kolizi jsem měl naposled před dlouhými lety. Jenže já zastávám názor že na silnici má svoji odpovědnost každý kdo se na ni pohybuje, od chodce až po tiráka. Pokud někdo přijde k úhoně tak, že jel v noci na kole bez světla a myslel si že dostane přednost protože jede po hlavní, že vleze bez rozhlédnutí do silnice (takhle mi chodci řídící se sluchem naslepo skáčou z chodníku pod kolo), že nekouká kolem sebe a chová se nepředvídatelně, potom to je jeho blbost a ne moje a pokud by se mne osobně něco podobného stalo, potom bych hledal vinu jenom u sebe.
K tomu konfliktu: samozřejmě mne nenapadne předjíždět v křižovatce (nicméně při odbočování doleva nebudu odbočovat od pravé krajnice), ta cyklistka jednoduše přejela na levou stranu protože zrovna "nic nejelo" (rozuměj nic neslyšela) a ona "hned támhle" (asi po 100m) potřebovala odbočit doleva a takhle aspoň nemusela zastavovat.
to byla asi jedna z těch, kteří si myslí, že kdo jezdí se sluchátky je sebevrah, protože neslyší, co se děje kolem:-)
S větou že "na silnici má odpovědnost každý" (a s tím, co z toho vyvozuješ) taky souhlasím a je to mimochodem asi jediné, v čem se můj názor rozchází s Medvědem. Ano, předvídat je potřeba ledacos, ale je taky potřeba se chovat předvídatelně.
Tvůj názor se s tím mým v tomto bodě vůbec nerozchází. Já si to myslím také. Jen dodávám, že na to nelze spoléhat. Prostě musím jet tak, jako kdyby všichni ostatní byli absolutní debilové a (sebe)vrazi. Mockrát se mi to osvědčilo. Vyhnul jsem se tím jak vlastnímu ohrožení, tak ohrožení jiné osoby z mé strany.
já myslím, že právě není ani morální povinnost převídat ty zcela nepředvídatelné. Pokud pojedu v noci řádně osvětleným autem a doprostřed silnice náhle zpoza keře vskočí borec v černém oblečení, tak nebudu cítit žádnou vinu na kolizi. Pokud bych srazil cyklistu, který jede po krajnici a najednou vybočí třeba i o metr doleva, tak už to je částečně i moje chyba, s tím už musím počítat (může do něj fouknout vítr, může objíždět díru, koukat se dozadu atd.).
Samozřejmě se to nedá dotahovat do úplné krajnosti. Prosto jsem se kdysi vyjádřil v tom smyslu, že bych z toho vyňal konání se zřejmým sebevražedným úmyslem :o))
Na jiném místě jsem byl dotlačen k formulaci, že se pohybuju tak, aby případná kolize byla naražením někoho jiného do mě a ne naopak.
Jinak ale když jedu kolem keře a nevidím za něj, věř mi, že jedu tak, jako kdyby tam byl někdo připravenej mi do té cesty vběhnout. Co kdyby tam bylo malé dítě?
Aby člověk dokázal předvídat cokoli, musel by být Bohem. Což nikdo z nás není. Určitá míra předvídavosti samozřejmě být musí. Ale odmítám nést odpovědnost za cizí zkratkovité a nezodpovědné jednání. Ať v autě, na kole nebo pěšky. Házení odpovědnosti za vlastní chyby na někoho jiného pokládám za
alibistické a zbabělé jednání.
Kdybych měl předvídat možnou kolizi, tak vůbec nevyjedu na silnici. Ani autem, ani na kole ani na oslu :-)
Člověk nemusí předvídat úplně cokoli, ale co nejvíce. Je lepší to přehnat v tom směru, že se člověk cítí odpovědný za cizí chyby, než naopak. O házení odpovědnosti na cizí lidi se tu nejedná - naopak, člověk se cítí odpovědný i za to, zač by teoreticky nemusel.
Neříkám totiž, že by na to měl každý spoléhat, ale sám se tak chovat. Vyvodit z toho, že nevyjedu na ulici, je určitě jedno ze správných řešení. Minimálně u toho auta. Na kole to ohrožení ostatních není tak velké, abys kvůli tomu musel na tento dopravní prostředek rezignovat. Na druhou stranu je zase nutné zvážit vlastní ohrožení ze strany motoristů.
A na oslu asi taky nikoho na životě neohrozíš.
Tak to je jedině dobře. Já si také myslím, že každý je odpovědný za své chování, ale považuju za svou povinnost se chovat tak, jako by to platilo jen pro mě. Jakmile začnu spoléhat na to, že tu odpovědnost má i ten druhý, mohlo by to věst ke kolizi.
Malinko se budeme rozcházet v tom, že každý, kdo poruší nějaké (zásadní) pravidlo, si zaslouží smrt (třeba neosvětlený cyklista). Vždyť se může jednat o poruchu nebo technickou závadu, kterou ještě nezjistil. Prostě i neosvětleného cyklistu je třeba předpokládat, protože z jeho strany nemusí jít o žádné hrubé zanedbání.
Stejně tak považuju za samozřejmé, že kudykoli jedu, tak předpokládám, že i v noci na silnici může ležet (samozřejmě neosvětlený) chodec. A nemusí to být zrovna opilý člověk. Zrovna tak pojedu do zatáčky jen tak rychle, abych stačil zastavit, když tam bude odstavené porouchané vozidlo. Prostě nesmím předpokládat, že se každý bude chovat podle pravidel a předem počítat s tím, že pokud se tak chovat nebude, že ho můžu srazit. A čím nebezpečnější vozidlo kdo řídí, tím spíš to musí pro něj platit.
v tomhle se skutečně rozcházíme, já to do takovýchto extrémů neberu. Samozřejmě není chyba toto předpokládat, za přejetí v noci ležícího člověka v černém na dálnici bych ale nikoho nevinil.
Já ty druhé taky ne. Jen sebe. A podle toho se chovám. Protože bych to jako řidič auta nemohl vyloučit, autem prostě nejezdím. Je to jediná možnost, jak svému okolí zaručit, že někoho nezabiju. Každé (zaviněné i nezaviněné) smrtelné nehodě na silnici se dalo zabránit tím, že by ten člověk (ten den) nejel autem.
Když na mně někdo zatroubí, tak mu v odpověď pěkně zamávám.
To jsem taky nedavno udelala. Reakce byla takova, ze me ridic objel zprava a jak jel po tom parkovisti (pruh vedle silnice, ktery je vyhrazeny pro parkovani autobusu), tak stahnul okynko a zacal mi vysvetlovat, ze mam jezdit vpravo po parkovisti a ne po ceste, kde jezdi auta.
Proste ridici no...
To bylo asi na nábřeží pod Letnou, co? Já mám taky tu zkušenost, že motoristé z toho, že oni jedou autem a někdo jiný na kole, automaticky odvozují svoji intelektuální převahu a nadřazenost, a tudíž mají tendenci na cyklisty pohlížet svrchu a poučovat je. Někdy mívám pocit, že si motoristé myslí: Co cykliista, to blbec... Že tím (přinejmenším pro svou vlastní osobu) jen dokazují, že to platí spíš obráceně, jim asi už nedochází.
Jojo, podjezd pod mostem u Letenskeho tunelu. Obcas me tam predjede auto, obcas dve a obcas to okolo strihne i nakladak.
Ale prisla jsem na to jak se vyhnout podjizdeni aut zprava :) Pri konstantnich 40km/h nepredjizdeji.
To je pravda, dělám to stejně. Rychle jedoucí cyklista se velmi špatně předjíždí. Pokud při tom jede normálně v jízdním pruhu a ne ve střepech za čárou je to dobrý způsob jak eliminovat motorizované pitomce okolo sebe :-)
jde o to kterou rukou bylo realizováno mávání. Nemyslel on si že odbočuješ doleva?
nebo nešlo ani tak o "mávání" jako o vztyčení jistého prstu na té ruce ? ;o)))
Včera mě troubení potěšilo, ačkoli mě jindy otravuje.
V nepřehledný zatáčce a za tmy (mezi Říčanama a Vojkovem) jel za mnou autobus. Zpomalil, protože tam neviděl, což je naprostá vyjímka. Většina magorů to zkusí:o( Já už do ní viděl, tak jsem mávnul, že má jet a posunul se za krajnici do hlíny, co nejblíž ke svodidlu. Když mě minul tak mi krátkým trojhouknutím poděkoval. To je taky vyjímka, tak mě to fakt potěšilo.
No ale když už jsme u včerejší cesty domů, tak jsem o kilák dál potkal v protisměru cyklistu v černým bez jedinýho světla, odrazné plochy nebo čehokoli podobnýho. Viděl jsem ho v podstatě až když jsme se míjeli. Bylo to asi třicet metrů od křížku a zapálený svíčky. Několikrát předtím jsem o tom křížku přemýšlel, protože je to na rovině a nechápal jsem, co se tam mohlo stát. Teď už je mi jedna možnost jasná:o((