Prosím o radu, co to může být a k čemu. Mám tyhle tři stejné věci v sadě nářadí a za víc než dvacet let jsem na to nepřišel - nikde jinde se s tím nesetkal.
V plastové trubičce je plechový kroužek se šesti ostrými zuby a na něj tlačí dost silná pružina.
Má to snad nějak souviset s vrtáním nebo šroubováním.
Vždycky, když si jich tam zas všimnu, tak mě to rozhodí a teď místo abych natíral okapy, tak to dávám sem.
Je zde spousta technicky zdatných lidí, co mají nápady a zkušenosti, takže je i nadějě na rozluštění.
Koncovka na záclonové tyče
Asi je to blbost, ale napadlo mě to na první pohled.
Ta plastová část je jeden kus? Nebo se to dá točením rozšroubovat?
A "dole" na tom širším konci je jiný materiál toho obvodového kroužku? Nebo je to vše ze stejného tvrdého plastu?
Já mám totiž dojem, že už jsem to někde viděla, ale už nevím kde.
My jsme zase dumali nad tímto:
A přišli na to? Něco od Koh-I-Nooru, ale co...
No neprisli. A to nas tam na dumani bylo celkem dost :)))
Kde jsi k tomu přišel?
:)
Ja ne, jeden znamej, co sbira kde co.
A proč se nezeptáte přímo v Koh-I-Nooru? Jestli je to od nich, určitě vyšťouraj, co to je... třeba nějaký spínadlo na gatě či sukni pro cyklistu (cyklistku)
Už se tak stalo dnes odpoledne :-)
Čekám na odpověď
Ale baví mě zatím diskutovat a tipovat, co by to mohlo být.... :-)))
Třeba se někdo trefí
Nýtovačka (nebo její součást) k textilní nebo kožedělné výrobě, sedlářství?
Připadá mi to tak
Ale nejdříve na první pohled jsem si řekla, že jsou to westernové ostruhy na boty dozadu, jen tam chybí TO něco špičatého, taková ta "hvězdička"
Ale jinak je to moc hezký kousek něčeho
Nebo:
Kování ke kožené tašce.
Takové té lékařské, co měla nahoře pevný rám, jedno pevné ucho a otevírala se rozevřením toho rámu, které bylo zajištěno kovovými udělátky.
Myslím, že ji nosil i doktor Štěpán Šafránek (Pavel Kříž) jako vesnický doktor ve filmu Jak básníci....
:-)
Možná jo. https://www.etsy.com/listing/812179349...
I když bych u toho čekal o něco větší "rozpětí" mezi těmi okuličkovanými konci...
ten kufřík mám, zavírání na něj to není. Na to je to malé a fórové.
Podobná https://www.etsy.com/listing/701416305...
Ta kulisa drzi ty kulicky u sebe pomerne velkou silou. Jako by byla trochu predepjata. Vsunout mezi ne cokoliv jde dost ztuha.
Poutko na pověšení ručníku na háček?
Chápu smysl těch kuliček: strčím mezi ně něco látkového, ono to tam drží, nepoškodí se to o žádnou ostrou hranu a silnějším tahem to můžu zase vyndat. Ale ten druhý konec s hvězdičkovitou dírou je záhada. Ten vyražený nápis vypadá, že má zůstat viditelný, tak tam asi žádná součástka nechybí. Kdyby se to mělo přicvakávat na magnet, tak by tam asi žádná díra nebyla. Kdyby se to mělo věšet na háček, tak by to asi mělo jiný tvar.
Šlo by získat ještě jiný pohled?
Na tu plochu s 6cípým otvorem - je tam taky něco napsáno
A na detail "kuličky" z boku? Taky je tam něco vyraženo
A taky třeba z druhé strany - třeba tam bude pro změnu - WALDES ALL LEFT
:-)))
Kolem hvězdičky to vypadá s trochou fantazie na FABRIQUÉ EN TCHÉCOSLOVAQUIE.
Tak Waldes samozřejmě byla československá firma.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Waldes
Dnes jsem dostala odpověď z KOH-I-NOOR:
cituji:
Máme tady v kanceláři stejný výrobek, ale bohužel doteď jsme nezjistili jak a k čemu se používal. Ověřovali jsme to u starších zaměstnanců a u historiků ale zatím bohužel na to nemáme přesnou odpověď.
V případě že byste to nějak dohledala tak mě neváhejte informovat.
....konec citace
:-))) Takže pátrat, dumat a hemžit nápady můžeme dál :-)))
Měl jsem pár nápadů - třeba na ostření žiletek nebo nějakého tenkého ostří a protahováním mezi těmi kuličkami se docílí efektu jako u naklepávání kos, ale nenašel jsem něco podobného na potvrzení, dálší nápad že je to svorka, ale čeho, papír to potrhá, látky ? z jakého důvodu, kůže ? možná když v ní bude otvor a kuličky do ní zapadnou a teprve při větším tahu se vysmeknou, další - nějaká sponka ? Chtělo by to více detailních pohledů, taky mě napadlo že to není úplné a ještě k tomu patří pár bazmek součástek.
TYS NA TO KÁPNUL! Šikovnej!
Ostřič žiletek. Potvrdíš si lehce - zadej třeba Vintage Ball Blade Sharpener a vyběhne obrázků - jako třeba tenhle.
Možná...
Bez nějakého držátka se to ale asi bude dost blbě používat... A do té hvězdicovité díry by se mělo případně strčit co? Ona už ta díra je, podle mne, až moc zbytečně velká...
A není ta ďoura jen tak na ozdobu?!?
Proč by každá ďoura nutně musela být k něčemu užitečná?!?
To by mohla... Ale jak jsem psal, když se tam nic nebude strkat, tak se to celé při tom broušení bude asi dost blbě držet, Nevím, no... Třeba byli tehdejší lidi mnohem šikovnější ;-)
Ale prd - právě naopak.
Jednou rukou vezmeš to brousítko mezi palec a ukazovák a druhou rukou tam zasuneš okraj žiletky a protáhneš - předpokládám že rychle a bude to chtít trošku nacvičit ten grif. Postup opakuješ dle potřeby.
Jakákoli rukověť by se ti tam jen motala.
Jestli něco někam ukotvit do něčeho s rukojetí, tak bych to spíš viděla u té žiletky, aby ses jejím druhým okrajem nefiknul.
Našel jsem velmi podobnou sadu - asi stejnou, jenom v lepším balení a je to pořád tam. Je divné, že nikde jinde, protože už asi tuším, k čemu to mělo být.
https://www.zbozi.cz/vyrobek/geko-g38114/
Nějakej pomocnej "držáček" na matku při šroubování v místech, kam je špatný přístup?
To by asi ale byla nějaké sada s více rozměry, hmmm...
Mám to doma tiež a bolo to v lacnej sade nástavcov(bitov) na skrutkovanie. Nikdy som to nepoužil.
Byly v té sadě jen bity na šroubování, nebo i bity s vrtákem?
Původně mě napadlo, že by se s tím dal vytahovat vrták z díry při předvrtávání, když ho magnetický držák neudrží. Zvlášť když tyhle vrtáky jsou v té sadě taky právě tři.
Možná taky, ale teď se dívám, že ta kónická díra je uvnitř jemně zdrsněná drážkami.
Takže to bude držák šroubů. Vrazí se to na bit, díky zubaté podložce to jde jen jedním směrem a vkládají se šrouby s hlavou o průměru 9 až 11 mm. Kónus je udrží a ruka je volná. Pružina zajistí, že bit zajede do drážky šroubu a pak se zas kousek vrátí.
No nevím, k něčemu možná, ale praktičtější mi přijde, když vidím, jak hluboko hlava šroubu zajíždí do dřeva, tak si je radši podržím.
Myslím, že to boli len bity na skrutkovanie. Moje sú takéto.
...a k čomu je uvnitř ta pružina?
Ano, přesně to samé.
Tak šroub v tom skutečně drží - od určité velikosti, všechny tři kousky jsou stejné.
Pružina oddaluje bit od šroubu, když se přestane tlačit, jinak by další šroub nešel nasadit.
Je to ale jen teorie. Ta ostrá pružná podložka, kterou to má celé na bitu držet, ta se zničí po prvním nebo několika dalších použitích.
Nevím, proč to pořád vyrábějí.
Hele, to je zajímavé, něco podobného (ale asi bez pružiny uvnitř, resp. dovnitř jsem nekoumala) se nám tu válelo v obýváku asi měsíc, před týdnem jsem to vyhodila s tím, že když to doteď nikdo nepotřeboval a nikdo to nezná, asi to bude na nic...
To je neprozřetelné. Si představ, že by to bylo zlatá cihla.
Nečekaně je tu další záhada. Tady s tím asi nejsem úplně správně, ale co kdyby.
Z tohohle jsem úplně vedle, není čeho se chytnout.
Jisté je jen, že je to staré, ale asi ne víc než 80 let.
Na půlválečku z bakelitu je nalisovaná žárovičková patice E10, která je jen polotovar - naspodu nemá žádný kontakt. Zboku patice ale JE připájený drátek jako u žárovičky. Kde může mít konec, když nic dalšího vodivého tam není? Nakonec neodolám a rozloupnu to.
V nalezeném stavu byly dokonce našroubované do objímek E10, které taky mají místo vnitřního kontaktu jen díru.
ten středový kontakt se realizoval obvykle přes šroubek nebo nýtek odizolovaný lisovaným lakovaným papírem. Mám nejasný pocit, že jsem tohle kdysi v mládí viděl u babičky... takový prehistorický zapalovač na plyn na velkej buřt, ale nejsem si tím zcela jistej.
Středový kontakt ale k čemu, když je tam jen bakelit?
Zapalovač na plyn vypadal jinak. I tak je mi trochu záhadou, když už jsme u toho:
- z velkého buřtu cucá přes jeden ampér, aby se drát nažhavil a to dal jedině čerstvý, takže zápalky musely nutně vycházet levněji,
- za mých mladých let se pořád prodával náhradní díl (ten vpravo) - tedy v době běžného věčného piezozapalovače, co nic nežere,
- podstatná věc - zemní plyn už žhavým drátem zapálit nejde, bylo to na svítiplyn a ještě propan-butan s tím chytne.
Ten bateriový zapalovač jsme měli doma. A používal se. Provoz asi drahý, ale tak nějak pokrok, moderna oproti zápalkám. Piezozapalovače přišly až mnohem později. Zase velikej pokrok.
Prostě v každé době se ždímalo maximum tehdy možného, i když se nám to dneska může zdát vyloženě směšné.
Používali jsme též (na PB) zapalovač stejné "konstrukce" jako na autogen
U nás pamatuju od malička piezo. A už ten moderní, co dával několik jisker při zmáčknutí a totéž při uvolnění.
Babička měla ale mnohem starší, už z 60. let, co fungoval jak pistole - mačkáním spouště se postupně natáhlo péro a mohutným úderem se z krystalu vydobyla jedna jiskřička, která buď stačila, nebo se cvakalo dál. Jako bych to ještě dnes slyšel. Děda ho musel občas opravovat.
Proto je mi divné, že v obchodě ty náhradní žhavicí drátky ještě pamatuju. Hlavně kvůli nezapomenutelné cedulce "hořáček - svítiplin" (v PV na Svatoplukové) - sami nevěděli, k čemu a od kdy to tam vlastně vedou.
U nás jsme měli v kuchyni sirky. Až do roku 2000, kdy se máma odstěhovala do NMN.
Onehdá jsem spala v Brně u mladé, mají plynovej sporák. Hledala jsem sirky a nikde nic... Se to škrtlo samo při otočení knoflíku, to jsou vymoženosti :-)
To je to kurvítko, které odejde jako první. Pak zase přejdou na externí zapalovač, nebo na sirky. Ty jsou nezničitelné. Jen ty sirky špiní okolí a musí se rychle, než si člověk připálí prsty.
Určitě to bylo piezo ? Pamatuju, že byly, jak píšeš, takové, co se natáhly a pak vykřísly jednu jiskřičku. Jenže tam nebyl krystal, ale kamínek...
Ano, jiskřilo to z elektrody uložené v keramickém izolátoru na konci té plechové trubičky.
A vždyť vlastně s tím natahováním funguje doteď hodně zapalovačů, mám ještě schované dva ze zásobníkových ohřívačů vody a na sporáku taky býval na tom principu, pokud tam nebyl elektrický zapalovač.
Ale stejně nejoriginálnější byla "elektrozažigalka" do zásuvky, zapalující elektrckým obloukem přímo z 220V, co se dala přivézt jako sovětský suvenýr. Tu jsme neměli, ale známí a příbuzní ano a vydržela dlouho, až jednou se udělal oblouk trochu silnější než obvykle a vyhodilo to pojistky.
Taky jsem tuhle zrůdnost měl. Prodávalo se to "pašované" z Ruska na poských tržištích. Dost nebezpečné už od pohledu. Ale zapalovalo to plyn velmi spolehlivě :-)
Pak se z toho jednou začoudilo, maličko se roztekl mizerný plast a šlo to do popelnice...
Polotovar nějakého adapatéru, kterým se z objímky E10 dají vyvést dva drátky? Ale to jenom hádám.
Ještě jsem to teda rozpůlil - sundal tu mosaznou patici. Uvnitř není nic, jen plný bakelitový váleček.
Ten jeden zvenku připájený drátek - je to na obou jen malý kousek, co nikam nevede, ale původně k něčemu sloužil.
Tak co třeba součást nějaké pojistky. Ty dva kousky mohly tvořit dohromady jednu pojistku, podezřele dobře k sobě pasují. Ale proč dva závity E10 a hlavně proč by na nich byly našroubované ty neúplné plechové objímky?
Ještě takové vodítko, mohlo by to být z oblasti železnice. Tam se jinak vyskytuje moc divných věcí.
Ale nenarazil jsem na nic podobného, už to vzdávám.