Arctic Circle Trail
Trasa Arctic Circle Trail v Grónsku je považována za jeden z nejlepších výletů na dlouhou vzdálenost. Stezka se táhne téměř 200 kilometrů od okraje ledovce poblíž Kangerlussuaqu k rybářskému městečku Sisimiut na západním pobřeží. V závislosti na kondici a počasí její překonání…
Ahoj,
svět je opravdu malý.
Já jsem jeden z těch Čechů ze strany 122 :-)
Na doplnění dodávám, že s vodou jsme problém ani následně neměli. V nejsušším místě jsme nabrali vodu včas u posledního jezera.
A fotky z té velké zrcadlovky má Jirka tady:
https://jirisoural.com/gronsko-greenland-2019/
Díky za krásný článek. Úplně jsem se tam vrátil. Přeji hodně takových cest.
Zdravím, vida, svět je malý.
A normálně jsem si musela přečíst, jak jsem Vás v cestopisu zmínila. Snad jsem se nedotkla popisem "něco mezi důchodem a smrtí", nebylo to míněno negativně.
Nás Grónsko nadchlo tak, že jsme se tam rozhodli vrátit, a letenky jsme kupovali v lednu, jenže pak udeřil koronavirus, a já náš výlet odpískala, tím spíše, že sami Dánové nehodlají přijmout turisty minimálně do konce srpna. Tak snad nám alespoň místo letenek dají vouchery na příští rok.
Za odkaz na fotky děkuji, ráda se podívám.
Nebyl ten kopec, který jste šli hned v úvodu ze Sisimiutu, masakr?
Ahoj, popis je dobrý - mne teda při setkání bylo rovných 40, ale chápu :-)
Pro nás byl největší masakr sehnat bombu a vařič v Sisimiutu v sobotu odpoledne. Kopec od moře nahoru jsme vyběhli s batohy asi 6x abychom nakonec sehnali dceru majitele outdoorového shopu, která odemkla zamčený krámek a zachránila nás.
Ten kopec co píšeš jsme šli druhý den ráno plni sil. Takže na pohodu.
Tak v tom případě se omlouvám
není třeba, mně to přijde vtipné :-)
držím palce s těmi letenkami
Nějak mi blbne vkládání příspěvku a jeho odeslání, vždy mi z něj zůstane jen torzo.
Zkusím to znovu z PC, teď se to snažím dělat z mobilu.
Takže jsem se konečně dostala k PC.
Fotky Jirky jsou parádní, o několik řádů lepší, než máme my, skláním se. Hned bych se tam vrátila.
Co se týká popisu věku, tak bohužel věk neumím odhadnout, navíc mám tendenci si dělat legraci, což bylo i tady, nebylo to míněno nějak negativně. A třeba sama sebe několikrát v cestopisu nazvu kokotem :-)
Shánění bomb v Sisimiutu musel být problém. Vím to, pídila jsem se po informacích, kde se dají bomby koupit, i přestože jsme to nepotřebovali. Dělala jsem to jen proto, abych dalším turistům, cíleně jsem takové obchody hledala, pak si je nafotila a opsala pracovní dobu. Proto vím, že o víkendech to prostě nejde. I z těchto důvodů jsem to pak doma sepsala a hodila sem
https://sileni-sobi.estranky.cz/clanky/gronsko...
Já jsem si začala číst celý cestopis stažený z Vašich stránek a moc mě pobavilo, jak Luboš vytahal ty zohýbané kolíky z koše a sbalil je s sebou (tady by mě vážně zajímala ta jeho myšlenková pohnutka v ten moment :-) ), stejně jako proaktivně vzal ten nepotřebný hrnec :-))
Co mi to jen připomíná :-))) Aha, už jsem něco podobného také zažila u nás :-) S vyhazováním jsem se naučila určité věci maskovat na dno koše - zejména když vyhazuji nějaké rozbité dětské hračky a jiné...
Bacha, ať to nedopadne jako loni, kdy než jsem Ti poslala tištěnou verzi,Ty jsi už měla přečtenou elektronickou
Jó vloni ...... jsme touto dobou byli na cestě do Batumi, kdy mi (mimojiné) tvůj cestopis zpříjemnil 40 hodin strávených na lodi offline ... A letos cestování takhle daleko fakt nehrozí ... Takže neboj, zatím přečtena jen první kapitola, víc nedám.
Paráda, jako vždy :-). Kochám se obrázky a jen tiše závidím ty celé dny, večery, noci i rána na dlouhých desítkách tichých kilometrů daleko od civilizace. Bohužel, vzhledem k nákladu co s sebou musíte táhnout, pěšmo je takovýto výlet mimo moje možnosti – 35kg na zádech opravdu ne. Stačily 3 týdny po skotské vysočině s jen asi 20kg abych zjistil, že tudy pro mne cesta nevede – posledních pár dnů jsem tam tehdy doslova skučel jak mi pod tou náloží znefunkčnělo levé koleno :-(. S obtěžkaným kolem bez problémů třeba i těch 35kg v brašnách, ale holt na některá místa hrkat kolo nemusí být zrovna ten nejchytřejší nápad. I když – tady by to možná i pro to kolo bylo docela fajn :-).
https://www.bikemag.com/features/originals...
Jak jsem dnes zjistila, z mobilu mi odejde jen jediná věta, někdy pouze torzo.
Takže popořadě:
@Peggy: no jo, s vyhazováním věcí tak, aby si jich ten, co s ním bydlím, nevšiml, mám už svou zkušenost, takže ty zmiňované kolíčky jsem opravdu pečlivě umístila na dno koše, bohužel jsem je tam vhodila jen tak volně, takže došlo k nevyhnutelnému. Propíchly igelitový pytel v koši umístěný, takto vyhřezly ven, Luboš si jich všiml, a všechny pečlivě vytahal, očistil a sbalil. Ten kastról, co vzal navíc s ideou, co kdyby se vařilo na ohni, jsem mu fakt měla chuť o hlavu omlátit, v tom jsem v cestopise nepřeháněla. Aspoň vidíš, že má snaha alespoň jednou odlehčit a být ULTRALIGHT vyšla vniveč :-)))
@cyklo-poustevnik: ta váha batohů se zdá možná šílená, ale taž tak zlé to nebylo. Já nesla 29 kg, Luboš 34-35 kg, a fakt se to dalo zvládnout. Výhoda je, že oba máme batohy s nosným zádovým systémem, který bez problémů umožňuje přenos váhy tak, aby se do dalo zvládnout. Samozřejmě vím, že fyziku nikdo neokecá, takže jsme oba nesli těch 30-35 kg navíc, ale přechodně se to dá vydržet, navíc ta úleva, když člověk ten náklad shodí ze zad... Nyní vážně, něž, jak očekávám, se někdo ozve, že jsme vláčeli zbytečnosti. Nevláčeli, alespoň ne z mého pohledu. Ano, fotovýbava měla nějakých 7 kg, ale já bych bez zrcadlovky a stativu na trek nešla. Měli jsme 16 kg jídla, které jsme téměř všechno spořádali, do cíle treku jsme došli s pár oříšky a 2 sáčky expediční stravy. Navíc, co byste si tak četli, kdybychom nevláčeli tolik věcí? :-)))))
29 kg na zádech, to je slušná porce. Loupe mě v bederce jen to čtu :o)))
Ale už se těším, až mi vyjde chvilka, abych si to celé přečetla. Zatím mám jen první krok = vytištěno...
Ono těch 29 kg je pro mě asi maximum, co unesu, takže jsem narazila na svůj strop. Ono stejně asi delší trek, než bylo Grónsko, nejspíše nedáme. Delší míněno, na kolik dnů jsme schopni si unést zásoby, ne ve smysli vzdálenosti.
Jak jsem teď finišovala se svým cestopisem, přepadla mě opět toulavá nálada. Já bych tak ráda někam vyrazila... Bohužel letos to vypadá, že zůstane jen u treku v rámci ČR.
Ale tady je také moc hezky. Pravda, péřovky můžete nechat doma, ale zase užijete plavky :o)))
Ale já nerozporuji, že u nás je či není hezky. Samozřejmě že je. Najdi mi ovšem trek dle našich preferencí, tedy 10-14 dnů zcela mimo civilizaci, tedy ani žádná hřebenovka, z níž za 2 hodiny seběhnu do doliny, kde je osada, nýbrž opravdu naprosto opuštěnou oblast, desítky, či spíše stovky kilometrů od nejbližšího osídlení, a optimálně taky mimo dosah signálu mobilního telefonu. Nic takového u nás není, a to nemluvím o tom, že naší srdcovkou je opravdu tundra, nikoliv středoevropský les.
Ale ano, už máme alternativy místo Grónska, jen z toho pak nebude finální cestopis.
Já vím, že nerozporuješ, to bylo ode mě jen takové konstatování. Já si v poslední době docela cestování po ČR oblíbila. V turisticky odlehlých místech se dají najít různé zajímavosti.
Jinak se přiznám, že když jsem ten příspěvek psala, říkala jsem si, kam byste asi tak mohli v rámci ČR jet a přitom ten trek strávit podle vašich představ.
No, jediné, co mě napadlo je Český les a Kruhory - tam je zatím ještě celkem prázdno.
Docela se mi to dralo na mysl i dneska, ale nic jiného už jsem nevykoumala.
Ale jsem zvědavá kam se vydáte a hlavně až o tom napíšeš blog :o)))
Začnu od konce.
No právě, blog o dovolené v ČR nebude. Popravdě, ono se to možná nezdá, ale cestopis v té formě, jako je třeba Grónsko, mi zabere několik měsíců a jsou za tím stovky, či spíše tisíce hodin práce. Samotná dřina začíná už v terénu, kdy si na treku vedu dost podrobný deník. Popravdě, pokud letos vyrazíme na tuzemskou dovolenou, s chutí ji zažiju bez psaní deníku a následného zdlouhavého přepisování zápisků. Prostě se na ni vydám jen tak, užít si to.
Zatím mám v merku spíše méně známé destinace typu Železné hory, rozhodně nic masového, tedy v žádném případě ne Šumava, Beskydy, Jeseníky... No a pak mám ještě jedno želízko v záloze, kdyby byly otevřené hranice oboustranně, tedy by turisty přijímala i cílová země, a nehrozilo by nečekané vyhlášení karantény či náhlá změna podmínek pro návrat, vydali bychom se na rychlý výpad do Finska.
Tímto rozhodně nehaním naši krajinu, jen prostě naše cílová oblast leží jinde, a jak jsem psala, náš požadavek delšího putování zcela mimo civilizaci nesplňuje v ČR nic.
Železné hory jsou krásné, ale tam osamoceni nebudete...
Jinak to chápu. Co se holt dá dělat, bude to případně bez blogu :o)))
Ale já počítám s tím, že osamoceni nebudeme, jen doufám, že v druhé půlce září a ve všední dny to tak hrozné nebude...
Stran blogu si alespoň jeden rok od mé grafomanie odpočinete :-)
Železné hory si párkrát do roka projedu na kole. Dají se potkávat lidi, ale zase moc jich není. Samozřejmě na exponovaných bodech v některých dnech lidi budou, ale když si dám trochu záležet tak za celý den mimo města nikoho nepotkám a zvlášť v týdnu.
Tady by taky moho být klidno a opuštěně – davy budou cílit na Tatry nebo do Krasu. :-)
Mě napadl v ČR pěší přechod Českého lesa, po neznačených signálkách, co nejblíž hranic... My tam jezdili na kola, je to tam hodně opuštěné, pro mě asi nejopuštěnější souvislá oblast v ČR, nachodíš tam klidně i přes těch 150 km. Vesnice zaniklé, civilizaci nepotkáš, max. na Rozvadově, ale tomu se dá vyhnout, když byste netoužili po hospodě. Mobil se dá nechat vypnutý a budeš mít pocit, že signál není :-) Tak jasně, není to tundra ani tajga, ale hele, letos asi většina lidí pojede mimo svoje představy a sny (v ČSR taky Balkán nenajdeme :-) ), nic se nenadělá.
Taky mě napadly vojenské Doupovské hory (ale nevím, jaký je tam teď režim vstupu) a spojit to třeba se Slavkovským lesem, to mi přijdou jako také málo profláklé oblasti v ČR. Na Slovensku pak to Rudohoří (šli jsme před 2 lety a jsou tam i oblasti bez mobilních signálů) a nebo Bukovské vrchy - tam se nejvíc chodí z Trojmezí po Ruské sedlo (šli jsme též), ale dál na východ už nechodí skoro nikdo, jen pár nadšenců půjde po cestě SNP až na Duklu, ale červená vede po hranici pak ještě dál a to už nechodí podle mě vůbec nikdo. A nejsou tam vůbec žádný chaty, ani polský (a to už je co říct) natož obchody, co si neneseš, to nemáš.
Český les a signálky jsou príma pro kolo, ale i na zbytcích asfaltu si ušoupeš nohy.
Doupovské hory mají nádherný a vysoký hřeben. Jsou prostě překrásné. Celé jsem je přejel na otevřené korbě spojovacího obrněného transportéru. Jen jsem seděl nahoře a kochal se. Jen mám pocit, že to vojáci neuvolnili a neuvolní.
Doupovské hory jsou skvělé, jen nám to totálně propršelo a všude bylo jen bahno.
Grónsko je opravdu výzva a gratuluji k absolvování této cesty,
Je to natolik neobvyklá destinace, že vlastně nevím, kam ji na zaradit.
Uvítal bych, několik stručných informaci;
- Jak jste se dostali tam a zpet a kolik to stálo?
- Jaký je rozdíl mezi touto trasou a trasou jinde na severu? Island, Norsko ...
- Co bezpečnost? Medvědí nebo jiné zvířata
Diky
Ty informace včetně ceny, zvířat a jiných faktů uvádím na svých stránkách, tak se mi to nechce sem všechno kopírovat, přece jen je to poměrně obsáhlé. Mám tam taky srovnání stran obtížnostmi s jinými treky na Severu.
Odkaz zde
https://sileni-sobi.estranky.cz/clanky/gronsko/
Ostatním, hlavně Peggy, díky za tipy na dovolenou. Zvážím to a uvidím, rozhodneme se na poslední chvíli, díky tomu, že půjdeme natěžko se stanem, nepotřebujeme mít nic předem objednané.
To mé žehrání, že letos žádná tundra, berte prosím s rezervou. V reálu to až tak neprožívám, život mě naučil řešit katastrofy pouze ty, co nastanou, a pokud možno těmi potenciálními se nezabývat, takže když letos žádná tundra a ani peníze zpět za již koupené letenky, nezblázníme se kvůli tomu.
Tak jsem to konečně přečetla.
Pěkné, jako vždy. Máte můj obdiv. Já bych do toho dobrovolně nešla.
Ještě k tomu, na co se mě ptal Marin7.
Já jsem odkaz na své stránky dávala opravdu pouze z důvodu obsáhlosti textu, který by tady byl na samostatné téma, proto mi přišlo jednodušší sem dát ten odkaz. Není v tom žádný jiný úmysl a už vůbec ne komerční, na svých stránkách se věnuji pouze radám na cestu do míst, které jsem navštívila. Nemám tam žádnou reklamu ani podobné zrůdnosti.
Opravdu si to chtěla zavěsit pod můj příspěvek?!?
Já tohle přece vím a nikdy jsem proti tomu nic nenamítala. Naopak, přijde mi to zcela logické.
Ne, mě jen nevyhovuje struktura řazení odpovědí, typu rozvětvený strom. Podle mě je to nepřehledné, když si chce člověk přečíst jen nové příspěvky, lepší by podle mě bylo řazení podle času vložení příspěvku.
Proto jsem svůj komentář zařadila za POSLEDNÍ příspěvek, a že to byl Tvůj, Radko, byla fakt náhoda.
Já to ale napsat musela, už jsem zdejším jedním uživatelem byla v minulosti obviněna, že odkazem na své stránky si honím triko ve zvýšení návštěvnosti.
Takže se Radce omlouvám, že to vyšlo zrovna za její příspěvek.
Trochu mi trvalo než jsem se dostala k přečtení celého textu.
Moc pěkné.
Zkusím si příležitostně pročíst celý cestopis.
Opět odpovím na poslední příspěvek.
Napřed ale popořadě.
Radko, díky, že jsi to pochopila, fakt se to netýkalo Tebe. A časové řazení a přehlednost by se dalo vyřešit možností citace.
Lanno, dík za komentář.
Kdo si chce počíst vyprávění a shlédnout nádherné fotky z popisovaného treku, kupte si poslední číslo Lidé a Země.
Jiří Soural, ten turista, kterého jsme potkali a zmiňuji ho v cestopise, tam zveřejnil článek. Fakt paráda, rozhodně to stojí za to.
Já ten časopis dnes náhodou zahlédla v trafice, a neodolala jsem.