Minulý týden jsem byl na dovolené na kolech na Šumavě a při zdolávání tamních kopců mi odešlo levé koleno - při posledí vyjížďce cca 40km byla ke konci bolest celkem silná ... Tak nevím, jsetli za to může moje netrénovanost (přiznám se, že moc dlouhé trasy a do velkých kopců nejezdím:-) nebo to že jsem jel na ležáku - na něm jsou podle mě kolena celkem namáhána..
Uvažoval jsem, jestli by nepomohlo mít šlapací střed na ležáku o něco níže - momentálně mám šlapání o cca 20cm výše než sezení ... Jaké jsou Vaše zkušenosti? Tom
Právě jsem přeměřil diferenci na svém lowraceru, je to přibližně 15cm. Na Azubu 4 jestli 5cm tak moc. Kolena mě nebolí ani na jednom a nikdy nebolela. Na lowraceru jsem vyrazil na 24hodinový závod téměř bez uvyknutí na nové kolo, měl jsem na něm najeto asi 140km za dva šest týdnů, za těch 24 hodin jsem najel dalších 400 km. To se projevilo bolestí nějakých šlach okolo kotníků, velmi silnou bolestí. Po týdnu jsem začal na lowraceru jezdit znovu, kratší vzdálenosti a postupně přidávám. Včera jsem po deseti kilometrech po rovině průměrem 36km/h vydrtil jeden z nedrsnějších kopců v okolí bydliště - od Rosničky po Zeleného ke konečné čtyřky a dál až na Barvičku k vysílači, pro ty co to v Brně znají - a po menším tavení brzd při jízdě předepsanou padesátkou po Tvrdého dolů jsem doma cítil opět trochu levou achylovku, ale jen málo. Asi si ty nohy zvykají na novou polohu, přesněji na obě polohy, protože s Azubem jezdím taky.
Celkově jde podle mě hlavně o ten zvyk. Nevím, co přesně tě na kolenech bolí, mě po pořízení prvního lehokola permanentně děsně bolely konce stehenních svalů těsně nad koleny, než si to zvyklo.
Dál je potřeba mít na paměti, že lehokolo je méně blbuvzdorné než klasická kola. Při správném nastavení nepoškozuje zdraví v naprosto žádném směru, což je na klasice nedosažitelné, ovšem špatně nastavené lehokolo může ublížit víc než kdy jaká klasika dokáže. Ohledně kolen se to týká vzdálenosti pedálů od sedla (nastavení podle paty natažené nohy bez spd, s nimi o něco delší, o pár mm doladit jak to komu vyhovuje), důležitá je poloha nohy na pedálu - nešlapat patami moc ven nebo i moc dovnitř. Nohy by myslím měly být na pedálech v takové poloze, jako když si uvolněně stoupneš s nohama mírně od sebe (jako když hodláš deset minut čekat na autobus). Při tom si údajně nohy každého člověka najdou tu nejpřirozenější polohu, která kloubům nevíc sedí a tuhle polohu je dobré dodržet při šlapání. A poslední děsně důležitá věc je frekvence šlapání - neměla by ti klesat pod 80 otáček za minutu, lepší je vyšší. Aniž by sis to uvědomil ta zapření do opěradla ti dává víc síly než kolik bys vyvinul vlastní vahou ve stoje na pedálu. Koleno je projektované na chůzi, tedy tlak odpovídající tvojí hmotnosti. Pokud budeš jezdit trvale na těžké převody, zatěžuješ ho víc než mu svědčí. V kombinaci se špatnou polohou nohy na pedálu to může vést i ke špatným důsledkům. Pokud naopak všechno dodržíš, kolena budou trpět daleko méně než chůzí - nižší tlak a žádné nárazy.
Já mám taky lehokolo jen chvilku a nedávno jsem absolvoval něco podobného - cestu z Uh. Brodu kousek za Vsetín (s protivětrem a 20kg bagáží, asi 72 km). Kolena jsem potom cítil, ale nevím, jestli to byly šlachy/vazy, nebo něco vážnějšího. V každém případě teorii o vysoké frekvenci šlapání znám, ale co mám dělat, když se na 50. kilometru řítím do 12% stoupání závratnou rychlostí 7km/h a zapření se o sedačku spolu s urputným drcením pedálů ve frekvenci hluboko klesající pod doporučených 80 ot/m je jedinou možností, jak ten kolos udržet v pohybu? Mám s ohledem na své zdraví sesednout a jít radši pěšky? Je zapírání se o sedačku obecně špatně?
Využití toho přídavného výkonu není obecně špatně. Já to dělám vždy když chci hodně zrychlit, třeba z křožovatky. A samozřejmě do prudkých kopců. Ono když si vezmeš zákon akce a reakce tak zády do sedačky musíš nevyhnutelně tlačit takovou silou, jakou tlačí noha na pedál. Takže na lehokole máš vlastně přesnější zpětnou vazbu, informaci o tom, jak moc do těch pedálů tlačíš. Je potřeba pouze nejezdit na těžký převod s intenzivním pocitem odtlačování pedálů od sedačky trvale, krátkodobě to nevadí.
7km/h na nejlehčí převod standardní výbavy Azubu (26/32) dává dohromady téměř 70 otáček pedálů za minutu. To není špatné, to by mohlo vadit jedině v kombinaci se špatnou polohou šlapání a dlouhodobě. Pokud takhle vyjedeš kopec a pak zas pedály roztočíš o kousek rychleji, a pokud máš nohy na pedálech správně, naprosto nic ti nehrozí (krom děsné únavy samozřejmě, z 12% stoupáků to bez ní nejde).
A sesedání a tlačení kola pěšky by neprospělo zdraví, daleko prospěšnější je potrápit tělo a donutit ho chvíli máknout víc než kolik ti tvrdí že snese.
mě bolelo koleno jen když jsem jel cca 10 km natěžko a šlapal jsem jen jednou nohou (druhou jsem měl naraženou od pádu). Koleno bolelo dalších cca 300-400 km (ujetých ovšem za cca 2 dny) a pak to nějak přešlo samo (už jsem tu o tom psal podrobněji někde jinde). Jinak svoji první jízdu na lehokole s UB do Brna (cca 110 km) jsem zvládl bez bolesti kolen (akorát mezi 50 a 80 km mě chytaly strašný křeče do svalů, to ale taky přešlo víceméně samo). Mám azub max.
Je třeba naučit se točit rychleji lehčí převody a nervat to silou.
Na lehokole jsi schopen do kolenních kloubů a vazů poslat daleko víc síly než na obyč. kole. Tam je většina jezdců omezena svou vahou a ani profik s dobrym držením neudělá o moc víc. Nikoli tak na lehokole s bytelnou oporou v zádech. Je to super forsáž pro rychlou akceleraci ale taky spolehlivy zabijak při dlouhodobém ježdění.
Nauč se vědomě jezdit lehčí převody než jsi dosud zvyklý.
Rychlost není vlastností zařazeného převodu ale pochází z kombinace převodu a šlapací frekvence.
Ostatně tohle je i první věc, kterou se na kole musí naučit každý silničář nebo jakýkoli jiný závodník na kole.
Točit a nervat to.
No jezdit frekvenčně je asi dobrá věc, ale když je ten kopec opravdu prudký, tak to podle mě dost dobře nejde to bych musel mít hodně lehký převod, ale zase v té malé rychlosti se špastně drží rovnováha....
Tome, jde to. Ne sice hned, ale jak píše Láďa, pokud budeš na to zpočátku myslet a snažit se, pak se časem tu frekvenci naučíš držet a take do kopce udržet rovnováhu na kole. Ta se beztak odvíjí od rychlosti. Prostě točit, točit, točit.... točit. ;-) Zdar a lehni!
Neodpustím si trošku teorie. Pro jízdu do svahu konstantní rychlostí potřebuješ jistý nenulový konstantní výkon. Nabíráš totiž výšku, s ní potenciální energii, a ta se musí někde vzít. Energie je totéž co práce a rychlost konání práce je výkon. Budeme-li se tedy bavit o prudkých kopcích kde se jede pomalu a zanedbá se odpor vzduchu, bude potřebný výkon přímo úměrný rychlosti jízdy a prudkosti svahu.
A teď kde ten výkon vzít. Jak bylo výše, výkon je práce za čas. Práce je působení silou po dráze. V našem případě po kruhové dráze pedálu kolem středového složení (že síla není podél dráhy konstantní nás teď nemusí trápit). Když tu sílu, dráhu a čas začnem organizovat v jiném pořadí než jsme to rozložili, můžeme napřed vzít dráhu za čas, což je rychlost. Výkon je tedy rychlost krát síla. Takže pokud je náš výkon nízký, můžeme potřebný přídavek získat dvěma způsoby. Nezdravý způsob je zvýšit sílu a ponechat rychlost. Zdravý způsob je naučit se motat nohama rychleji, ale přitom pořád působit na pedál tou samou silou. Je to obtížnější, hodně to usnadňují právě spdčka, ale je to zdravé.
Většina lidí má dojem, že podávají vyšší výkon, když tlačí do pedálů větší silou. Z toho si víceméně bez přemýšlení odvodí, že zařadit lehčí převod znamená snížit výkon, a že jediný způsob jak vyjet kopec spočívá v nízkých otáčkách velkou silou. Není to tak, člověk podává svůj osobní maximální výkon při určitých otáčkách pedálů. Pocit jízdy větší silou je klamný, vyšší mechanický výkon se vyrobí stejnou silou uplatňovanou vyšší rychlostí.
Takže na závěr: věř tomu, že když se naučíš myslet na to, že máš pedály roztáčet do vyšších otáček, tak to nejen prospěje tvým kolenům, ale taky se zvedne tvůj výkon, jakmile si na to nohy a hlavně mozek zvyknou.
Tak tak. Na kole šlapající nohy jsou jako špatně chlazený benzínový spalovací motor. Aby dosáhly nejlepšího výkonu, potřebují se dostat do přiměřených otáček. Krátkodobého zvýšení výkonu lze dosáhnout spíš vyššíma otáčkama (podřazením), než rvaním těžkých převodů (což i opotřebovává kolo). No a kdo je trénovanej, je to jako by měl lepší chlazení, vydrží ve vyšších otáčkách delší dobu.
Já na lehokole začínám a mám jeden postřeh. Nemám nášlapy a trošku mi dělá problémy, že mi nohy nedrží na pedálech. Při projetí nějaké nerovnosti mají nohy snahu z pedálů spadnout. Rovněž pozoruji, že při šlapání se snažím nohy nevědomky jakoby držen nahoře, tudíž zbytečně namáhím svaly, které bych třeba při použití nášlapů namáhat nemusel. Pokud si dám pozor a vědomě nohy nedržím nahoře (prostě je mám volně položené na pedálech), tak se mi šlape líp. Možná to má vliv i na kolena. Napadlo mne, že bych dal na pedály něco jako "opačné klipsny" - prostě na pedál připevním kus plastové desky, kterou dole ohnu a o ten ohyb si opřu paty. Pak můžu mít nohy na pedálech volně položené, líp se bude šlapat a při průjezdu nerovnostmi mi nohy z pedálů nespadnou.
Nezkoušel jste někdo udělat něco podobného?
Již to tu bylo probíráno. Mrkni na tento tip úpravy pedálu: http://www.lehokolo.com/view.php?cisloclanku...
Každopádně však doporučuji spíše nášlapy. Krom toho, že ti nebudou sjíždět boty s pedálů, budeš moci také za pedály tahat, etc....to už je také popsáno jinde. Pročti starší diskuze. Mnoho zdaru s prvními kilometry.
stránky výrobce jsou tady http://powergrips.com/
a není lepší a jednodušší (ale, pravda, asi i dražší) koupit ty nášlapy? Já s spd botama bez problémů chodím po skalách, běhám i ryju rýčem na zahradě.
To padání noh dolů je blbý a tím, že necháváš nohu položenou na pedálu, vlastně pořád tlačíš na to koleno. S nášlapem za nohu trochu táhneš, takže druhé noze stačí tlačit menší silou. S tím taháním se to ale taky nesmí přehnat, z toho taky bolí kolena. Tahat nikoliv silou, ale jen tak trochu.
Ahoj všici. Co se bolesti kolen týče, tak na kole problém nemám. Bolely mne spíš svaly a jejich uchycení okolo kolen, ale jen zpočátku, když jsem měl nový kolo a najeto prd. Postupně si tělo zvyklo. Myslím, že to bylo proto, že jsem zkrátka začal namáhat jiné svaly než dosud, které byly tím pádem zakrnělé. Letos jsem byl na kole v Chorvatsku na Cresu , Krku a okolí, kde je terén asi jako na sázavě. Rovina nexistuje a člověk se dře buď do krpálu nebo sviští z kopce. Akorát v Posázaví jsou ty kopce tak jeden dva kilometry dlouhý. Tady to bylo průměrně tak deset patnáct kilometrů. V kombinaci s šíleným vedrem a neexistencí byť kouska stínu to bylo skoro vražedný, ale kolena byly v pohodě i tak. Ale stalo se mi něco jiného. R8d chodím. NA čundrech, na pochoďácích atd. Střídám to s lehokolem. Když jsem se před měsícem zůčastnil jednoho pochodu u nás s trasou 52km + dojít na spoj domů celkem 55, tak mi kolena vypověděly službu. Byl jsem z toho překvapenej, protože se mi to nikdy dřív nestalo a nikdy jsem s kolenama problémy neměl. Posledních deset kilometrů jsem šel jen silou vůle a v mozku vypnout bolest a nesměl jsem se zastavit, protože pak to nešlo rozpohybovat. Přitom jsem zvyklej vypadnout na vandr na tejden na dva a s báglem chodit po horách, kdy jdu v podstatě celej den a se zátěží. Ale to s těmi koleny se mi stalo až teď , co jsem začal intenzivnějc jezdit na lehokole. Ale nevím, jestli to souvisí s tím, nebo s věkem :o(
Stejně jako si tělo muselo zvyknout na jinou námahu na lehokole, záběr jinými svaly (typický ležákový mozol jsou naběhlé svaly či úpony či co to je z vnitřní strany stehen nad koleny), tak si zase musí tělo zvyknout na šlapání na čundr. Při tréninku na ležáku jsi nenamáhal tolik svaly pro chůzi do vrchu = si myslím.
Podle mě to taky bude spíš tím, že dřív jsi chodil daleko častěji a víc a byl to jediný větší trénink co ty nohy dostávaly, zato po pořízení ležáku coby nové drogy jsi začal často a hodně jezdit, natrénovals svaly na jízdu na lehokole a ony trochu pozapomněly to chození.