NaKole.cz

Roušky, roušky, znovu roušky a co stát?

Poslední dobou začíná být fenoménem, že co Češka, to švadlenka. Taky chlapů, amatérských krejčích u šicích strojů máme mnoho.

Ne teď nechci diskutovat o tom jak moc anebo málo jsou ty roušky účinné v boji proti koronaviru. Koukněme se na ty roušky z jiné strany.

Roušky znamenají mnoho hodin strávených u nůžek a šicích strojů. Roušky taky odčerpávají značné finanční prostředky z naší státní pokladny. Letadla z Číny a do Číny nelítají zadarmo. Ani Číňan není filantrop, který by ty jejich roušky rozdával zadarmíko. My máme tisícovky lidí doma, trvale i dočasně nezaměstnané a šicí stroj má téměř každá domácnost. Platíme ty lidi ze státního rozpočtu formou sociálních dávek nebo náhrad ušlé mzdy.

Neměl by se k tomu nějak postavit stát, zvláště když máme v čele vlády podnikatele, který bude náš stát řídit jako firmu. Tak nějak to slíbil přece.
Jenže kdyby takhle řídil svoji firmu, dávno by ta jeho firma zkrachovala.

Lidi šijí roušky, coby charitní činnost zdarma. Hodní lidi, až moc hodní. Jenže mezi tím být hodný a být už hloupý je velice nejasná hranice. Taky proto já nešiji žádné roušky.

Uvažoval bych o šití roušek, uměl bych to a taky ten šicí stroj mám na půdě, kdyby byla potřeba. Jenže proč bych je šil, ani jsem to nezkusil. Nemám důvod a tak nevím jaká je produktivita při domácím šití roušek. Denně padesát kusů? Je to jedno ale vycházejme z toho počtu.

No tak kdyby stát vyhlásil, šijte roušky, stát je bude vykupovat, 20 Kč za jeden kus. Lidi by tak měli práci a vydělali by každý den tisícovku. Není to moc, věděl bych o lepších kšeftech ale budiž, kdybych neměl co dělat, šil bych roušky.

Takhle lidi zahálí, až na tu hrstku lidumilných filantropů pracujících zadarmo na hranici mezi tím být hodný a být řekněme kulantně naivních.
Namísto práce a příležitosti k výdělkům lidem patíme drahé roušky odněkud z druhého konce světa, Číny nebo copak já vím odkud.

Takhle řídit svoji firmu, tak by dávno zkrachovala, nezkrachovat, to dokáže jenom Babiš.