Do Francie jsme se těšili. Před čtyřmi lety jsme ji projeli od západu k východu podél řek Loiry a Doubs, a byla to země příjemná jak na jezdění, tak na táboření. Potkávali jsme nespočet plácků, sedánků, ohnišť. Jak jsme se obávali se kempování v Nizozemsku, tak Francií jsme si naopak byli jistí.…
Moc pěkné a zajímavé.Těším se na Vaše články plné zajímavostí a zážitků.Máte schopnost vše věcně a zajímavě popsat.Přeji Vám,ať múžete dále cestovat a já a určitě mnoho dalších se můžeme těšit na další zápisky a zážitky z cest.
K novému administrativnímu členění Francie se přistoupilo od 1.1. 2016. Tvrdilo se, že se ušetří. Z původních 22 regionů kontinentální Francie jich udělali 13. Ubyl tedy počet hlavních měst regionů, mělo ubýt úředníků a zmenšil se počet volených zastupitelů.
Jak to známe i od nás, úspora se zatím prodražila.
I nás je prostě zažité, že existuje, nebo existovalo nějaké Alsasko-Lotrinsko, ale není tomu tak. Historicky vždy oddělené regiony. Společné mají jen to, že jsou to takové francouzské Sudety, obyvatelstvo mluví (mluvilo) nářečím němčiny, které se nazývá alemanština. Stejně se mluví i na druhé straně Rýna, v okolí Freiburgu.
Francouzi si však s problémy menšin hlavu nedělají, Alsasani s Lotrinčané jsou prostě Francouzi a mluví francouzsky a ta jejich hatmatilka nemá psanou podobu, tak šlus. Alsasané se domnívají, že jedním z cílů regionální reformy bylo právě rozbít možné snahy o větší národní emancipaci Alsasanů tím vytvořením super-regionu Grand-Est (Velký východ) kdy k "německým" oblastem připlácli ryze francouzskou Champagne.
Podobně naložili s francouzskými Katalánci v Rousillonu.
Mapka ukazuje původní regiony do roku 2016 a nové.
Jindro, díky za doplnění. Tyhle drobné nuance nám unikají.
Já si akorát všimla, že domy v oblasti na východ od Bitche byly typicky německé, hrázděné... a vesnice měly německá jména - Sturzelbronn, Obersteinbach. Mimochodem, to byla moc pěkná krajina v této části, takový červený skály, hrady .... stálo by to za důkladnější prozkoumání a vůbec i celé Vogézy a ten Falcký les.
Vy jste, Peggy, vyrazili tou obtížnější trasou.
Stezka kolem kanálu ze Štrasburku smět Basilej je taky celkem dost nudná, až na tu Maginotovu linii.
Dál už to neumím, vždycky jedu podél kanálu Rýn-Rhona d Doubs a pak podél Saone k Rhoně a dolů.
Je to jistě mnohem pohodlnějsí trasa, a je celkem na co koukat, u Rhony je dobře.
O Lotrinsko s Alsaskem se celá staletí přetahovali Němci s Frantíky, a na místní nikterak moc ohledy nebrali. No a místní, to si přiznejme, jsou jazykově a kulturně víc Němci než Francouzi. Je to vidět na architektuře, v kuchyni ale i v úpravnosti a pořádku, Frantíci jsou mnohem větší bordeláři.
V posledních letech se alsaská kultura začíná zase prosazovat, vidíš dvojjazyčné názvy ulic, třeba v tom Štrasburku. Hůře jsou na tom v Lotrinsku.
Spal jsem před dvěma lety na privátě v Xouaxange a celý večer jsme o tom debatovali. Protože za války Lotrinsko s Alsaskem připojili k Říši, nebylo to okupované území, prostě Německo, měli to po válce místní dost těžké. Ačkoliv v tom byli nevinně, koukali na ně Frantíci jako na kolaboranty a důsledně všechno pofrancoušťovali.
Táta mého kamaráda, rodák ze Saverne, byl za války na východní frontě v uniformě Wehrmachtu a nemohl nic. Byl občan Říše....
A tohle se dělo opakovaně, pomníček z Lotrinska to ukazuje.
Píše se na něm:
Vybudováno na počest Athura Grosse manžela Liny Bergové, který padl v Rusku 16.11. 1915.
Vy, kteří jste jej znali, modlete se za něj.
No, v té době Lotrinsko bylo Německem, jinak by se nešťastný Arthur nedostal na východní frontu. Ovšem na svoji německost, přes zjevně německá příjmení asi to manželé moc hrdí nebyli, neboť nápis je ve francoužštině.
Přízačné, velmoci se perou a odnáší to ti mezi nima.
Boli mse prd par rokmi na bicykloch poziret zamky na Poire a potesilo ma, ze takem v kazdom mensom mestecku bola na namesti pitna voda a tiez WC. A vzdy sa tam dal najst aj maly obchodik. Vo vacsich mestach boli vsak len velke obchodne centra. My sme jazdili prave cez tie male mestecka s kamennymi domami, velkym mestam sme sa vyhybali.
My tam na Loiře ty maličké obchodíky viděli též, ale byly to jen bagetérie, plus třeba maximálně řeznictví, kde prodávali podezřelé salámy a nazelenalá kuřata. Hodně jsem ztratila iluzi o celé té slavné francouzské gastronomii, přežívali jsme tam tenkrát na suchých bagetách, docela jsem hladověla :-)))))
Ahojky, jako obvykle, super, a už se nemůžu dočkat pokračování.
Zaujal mě Tvůj problém se zubem, při promítání na Lesovně si to nevybavuji, i když uznávám, že těch sdělení bylo hodně, takže jsem to nemusela postřehnout. A taky už má paměť je spíš průtokáč.
Peggy,
v tom je nepochopení francouzského životního stylu. V skoro každé vísce je Boulangerie - Pekařství. k ránu se prodává viennoiserie, to je tohle:
https://www.delifrance.com/fr/viennoiserie.html
nejznámější je asi croisant. V malých vesničkách brzo dojde, musí to být čerstvé a péci péci do zásoby se nevyplatí. A pak chleba - le pain, a bagety. Ty se pečou 2x denně, večer musí být čerstvé, jedí se ke KAŽDÉMU jídlu.
Na obědy se chodí, téměř bez výjimky. Vesnické restaurace a bistra mají otevřeno tak od 12 do 15 ti, a podávají se tříchodové hotovky, říkají tomu menu. Tak od 9 do 15 eur. Někde mívají "jídlo dne" plat du jour, to bývá kevnější, tak kolem 8-20 eur.Mít polední menu je nařízeno zákonem. Ve Francii se v poledne všechno zastaví a jdou se nažrat. Polro děcka jsou školní jídelny, ve fabrikách závodky, a ostatní jedí po těch hospodách.
Večer si už něco klohní doma sami ze zásob, co nakoupí jednou za týden v supermarketu. Jediné co si kupují, je právě a jen ta čerstvá bageta.
Zeleninu mají svoji.
Při cestě ve čtyřech, s děckama, snadno vylítneš z rozpočtu, kdybys měla jíst v poledne v restauracích.
Ale nažrat se v hospodě, považuje Francouz za svoje nezadatelné lidské právo, a připravit si ráno sendvič na oběd, jako to je běžné v Anglii bere jako mučení a útok na jeho životní styl.
Malé krámy na vsích se neuživí, supermarkety je totálně zlikvidovali.
Ty najdeš jen ve městech a vlastní je většinou Arabové
Jindro, máš pravdu, a díky za vysvětlování všeho. Holt beru, že je to jinej kraj, jinej mrav - jen nám zrovna tohle moc nesedlo. Teda - bagety jako takový vyhovovaly, to zase jo, hlavně dětem. Bageta se dala na bágly pod gumicuk a skvěle se užírala, ale já jsem tak nějak zvyklá si na ten chleba něco namazat... :-)
Polední menu jsme vídali na té Loiře (byl to rok 2014) cenově kolem 17 - 19 euro, to jsme fakt nedali, nejlevnější co jsme viděli, bylo myslím 12 E. A jak píšeš, je rozdíl, když jedeš sám nebo když to násobíš x 4 (nebo x 3, protože dětem by tehdy bývala byla stačila jedna porce napůl), to je to prostě mazec. Tam už nějaký "nesmíš přepočítávat, jsi na dovolený" moc neplatí.
Při této cestě, o který píšu (když už děti žerou v poledne jak zjednaný :-)) jsme už po té zkušenosti cedule s poledním menu ani nečetli, to prostě jistily ty mekáče nebo pizzerie či kebaby, kde se to ještě tak nějak dalo kolem těch 10 E na člověka pořešit. A nebo, když se zadařil supermarket zrovna v poledne, tak bageta a salát (takový ten krabičkový, zlevněný těsně přes expirací :-) ).
A ještě mě, s ohledem na tuto debatu o zvyklostech, překvapilo - někdy asi před 100 lety jsem byla s kamarády pěšo-stopem po Provence a poslední večer (jinak jsme jako studenti jedli paštiky :-))) jsme si chtěli dojít na večeři do hospody a ta otevírala až ve 21:00 hodin. To čekání bylo nekonečný.
Naprosto tomu rozumím, ve čtyřech je to absolutně mimo naši realitu. Ceny meníček se liší podle oblastí. V turisticky atraktivních to napálí fest i tak. Protože se tam motám skoro furt, už mám trochu "čuch". Zásadní položku u oběda může dělat i pití, a to klidně jen minerálka. Přisnesou ti Pelletier v dvojdecce a řeknou si za něj 2.80.
A ty vyžízněná loupneš čtyři.
To je potřeba si hlídat a není nic proti ničemu pít jen vodu z kohoutku, která v karafě by měla být na stole. Zase, někteří zlatokopové v turistických zonách ti do karafy dají hnusnou teplou vodu, jinde dostaneš luxusní vychlazenou.
Dole na jihu restaurace otevírají běžně později, devátá asi musela být spíše výjimka, tak 19-20 bývá pravidlem.
Ovšem další past. V malých městečkách bývá doba podávání večeří dost omezená, často jen od 19 do 21, i když hospoda zavírá až o půlnoci. Takže když člověk dojede v osm, bývá to někdy honička aby stihnul večeři.
Jestli se ještě do Francie vydáte, doporučoval bych region Nová Akvitanie, Gaskoňsko. Oceán. To je něco co mě jako suchozemce vždycky dostane. Ohromné vlny, ta divoká síla. Není to Azurové pobřeží, kde se předvádějí milionáři v jachtách, mnohém méně honosné a přirozenější.
Průšvih je, že je to daleko a ve 4 s kolama trochu logistický problém. Z Paříže jezdí TGV do Bordeaux za pár hodin, kola brali jen složená, snad za 10 euro.
Ak hovorime o francuzsku a lacnejsom jedle, tak mi sme casto pouzivali restauracie typu Flunch. Je to taka francuzska odroda rychleho obcerstvenia. menu sa da vybrat aj v ormunzej cene (tak okolo 8 Eur)
v cene je ja napoj a prilohy v akomkolvek mnozstve (prilohu si naberas uz kolko uznas za vhodne). To ze sa tam da vela a lacno najest, je vidno aj na tom, ze vacsina navstevnikov je pocernejsia.
To je další varianta McDonnalda
https://blog.flunch.fr/menu-flunch
z mražených polotovarů, to fakt raději nikoliv. Mekáče ve Frankrajchu jsou, pak existuje řetězec
Quick
https://www.quick.fr/montpellier-gare/menu
taky kfc
https://www.kfc.fr/
a i Burger king
https://www.burgerking.fr/
Tohle všechno opravdu nemohu doporučit, na to nemsíte do Francie ale stačí si zajet do nějakého nákpuního střediska a tam si užívat :-)
To opravdu raději zkuste jakoukoliv hospodu a "plat du jour" BACHA nepoplest s "menu du jour" to
už je tříchodové a je dražší.
Nečekejte žádné tištěné menu, všechno je napsáno křídou na tabuli.
Ostatně to je běžné i u večeře.
Ve městech, pak jako všude v Evropě, jsou Číňani s těmi svýmo Pho polévkami a všeljakými pokrmy, taky se vejdete do těch 8 éček. Turci s kebaby se taky čím dál více rozlejzají, a co u nás tak často není, Arabové a kuskus. Taky levné.
Chce-li si někdo udělat představu, může si projít ty jídeláky tady :-)
https://photos.app.goo.gl/qZX4dAzAVYaAzRmQ7