V souvislosti s jiným tématem, kde padla řeč na kolo Favorit mne napadlo zeptat se, jak jste přišli ke kolu před listopadem 89 ??? (teda Ti z Vás co to pamatují :-))) )
Mého prvního Favorita tenkrát sehnal táta přes jeho schopného vedoucího a nevím proč jeli jsme pro něj do Hlasné Třebáně, kde bylo nějaké rekreační středisko.
Když pak chtěl táta taky Favouše tak zase jel někam v noci v Praze do velkoskladu kde obdržel krásného stříbrňáka včetně paragonu s razítkem Diamant (bývalá prodejna dole na Václaváku).....
V 68 zelený(byla ještě švestková modř) 1 x 3 posléze 5 -tikolečko a dvou tác přesmykač na páčku (bože to je prehistorie) a druhý v 70 též zelený 2 x 5 řazení již na rámu(obě). Velikost byla jen jedna. Zakoupeno v prodejně jízdní kola šicí stroje. ps těch šicích strojů měli víc jak kol.:)
Já ho sehnal normálně v obchod´áku v roce 1986 a jestli někdo dnes říká, že kola nebyla nikdy nikce k sehnání - jen pod pultem, tak kecá. Žádný úplatek jsem nikomu nedával a ani jsem nepotřeboval protekci nějakého vedoucího. Ráno jem šel do školy a zrovna ty závodky (Liberta - vývozní s přehazovačkou Shimano) dostaly - 4 ks - do obchod´áku, kam jsem si šel koupit sešity či co. Domluvil jsem se s prodavačkou, že odpoledne přijdu s tatínkem a kolo koupíme, zda-li ho podrží. Řekla do 15:00 ano, jinak ho zítra prodáme. Odpoledne jsem si kolo odtlačil domů. Dá se říci, že jsem si kolo ve svých 10-ti sehnal sám. Mimochodem, to kolo stále jezdí - jezdí na něm vnuk mého souseda z domu, jemuž jsem kolo věnoval a dědeček (tedy ten muj soused) mu ho dal do kupy.Vše je původní - nový je jen řetěz a nová brzdová lanka.
Favority se staly úzkoprofilovým zbožím v okamžiku, kdy vietnamští soudruzi zjistili, že na něm bez poškození kola lze převézt ze severu na jih kulomet nebo minomet či lauf od kanonu ...
Zvítězili .
V dobách mé probíhající puberty bylo zvykem mnoha rodičů koupit synkovi za poslední vysvědčení Favorita. Do tý skupiny jse se dostal v roce 1964 a co vím, v té době o Favority nebyla nouze. Koupen v Teplicích - šicí stroje, jízdní kola, trojpřevoďák obratem přestavěný na desetipřevoďáka (výměna řetězu a demontáž pětky dozadu tehdy dost problém - bez stahováku a nýtovače, fuj). Výměna pedálů za lepší, klipsny, blatníky dolů a další Smolík byl na světě:-))). Vydržel jsem s ním až do vojny, pak ho dorazili bráchové, byl putovní. :-)
V Lyse nad Labem v prodejne sicich stroju:-) Meli jsme tam Libertu objednanou nekolik tydnu. Jenze, kdyz jsme tam prisli, s hruzou jsem zjistil, ze nema berany...a to ja zacal pekne protestovat. Nevim, co se stalo (mozna tatovi upadlo z kapsy kilo), se najednou kdesi ze skladu vynorila krasna modra Liberta s BERANAMA!!! A uz to zacalo....:-)
Někdy v roce 1975/76 jsem si koupila modrou Ukrajinu, protože se mi šíleně líbila :o))) Stála 550 Kč a vydržela na mě čekat v obchoďáku celý půlrok či dýl než jsem si na ní našetřila :o)))
V sedmdesátých letech chtěl děda koupit tátovi co nejlepší kolo, protože táta jezdil závodně. Nakonec sehnal přes známého z Rokycan nějakou podivnou F1ku, záložní, ale nepoužitou ze Závodu Míru, ale rám váží míň než klasická F1 a taky se ten kov malinko jinak chová. Údajně první z pokusů o kompozit, no nevím. Pro kolo jel tehdy z Plzně vlakem v sobotu v noci a dal za něj částku za kterou se tehdy dal sehnat mírně jetý automobil. Původní osazení zrezlo, shnilo a odpadlo, ale rám mám do dneška ve sklepě.
Další kola v rodině pocházela z dob před rokem 48 a pak jedna v krámě normálně zakoupená eska ;o)
Na BXM jsem si musel počkat až do roku 91.
Favorit (galusáč F1) za 600 bonů v Tuzexu v Praze. Byl velký problém sehat jakékoliv slušnější kolo !!!
(600 bonů to bylo cca 3 tisíce korun - tedy asi tak dva moje měsíční výplaty - v té době - jako začínající inženýr jsem měl asi 1900 hrubého)
...
to je jako dát dnes 40 tisíc za kolo
:-)
jsem rocnik 77 a v lete 89 jsme jeli s zahradkarskym zajezdem do slusovic na dostihy a tam, jak mozna nekteri vi, byl jakysi predchudce dnesnich hypermarketu v nekolika budovach zvlast a v technicke casti meli esku premier, 4 prevodovou s ocelovymi rafky za 1700kc :)
domu byl pak odvezen v nakladovem prostore busu :)
Bony za sedum, slušovické nákupní centrum - ježíši to byla doba :o)))
Až mě z toho popadá nostalgie :o)))
To jsi ještě běhala v podkolenkách a měla doma mončičáky, ne?
Tak podkolenky jsem teda měla - bílé, ale mončičáci už zastihli moje dcery :o)))
Hele já Ti dám, Radko, "nostalgie", kdy by ses asi za tý zkur.... doby vrátila opálená z Řecka, he:o)))?
...ještě jsem si vzpomněl na jednu historku od známého, taky fandy do kola:
Šel po nádraží a v ruce nesl dva galuskové ráfky (kdo je tenkrát scháněl tak ví..) ....uviděl to nějakej maník a volá: "....ježíšmarjá galuskové ráfky - kde jste je sehnal ?"
"V kolíně" opdověděl známý
"V Kolíně? - teď jsem tam byl a nic takového tam něměli ani pod pultem"
"Jo, ale na Rýnem......"
Chtěla bych poděkovat zato krásně nostalgické téma a také něčím přispět. I já mám za sebou (už hodně dlouho) "favoriťácké" období. Prodědil se ke mě perfektní stroj, který údajně jel i několik etap ZM (pro neznalé Závod Míru - takové české TdF) někdy v 50. letech. Neskutečně lehký rám, samozřejmě galusky, vepředu dvojtalíř, vzadu už nevim. Děsně jsem na něm machrovala, dobře se na něj lovili kluci. Ani nevím, kde skončil.
...
Ani nevím, kde skončili ... (ti kluci)
:-))
Jak jsem tak dorustal, tak jsem se desne tesil, az po tatovi dostanu jeho Favorita, co si koupil v roce 1958.
Melo to 1 tac, 3-kolecko a jeste takovou prehazovacku s retizkem.
Jezdil jsem na tom cele detstvi, ale valstne uz pak s 5-ti koleckem (jakou praci dalo ho tam narvat) a 2-tacem.
Nekdy kolem me vojny (prave kolem roku 1989) jsem mel takovou manii a tata byl nastesti soustruznik, takze jsem mel 1. 6-ti kolecko vlastni konstrukce poskladane z tehdy dostupnych favoritackych pastorku od 13 do 28 zubu.
Pozdeji jsem si koupil lepsi 7-kolecko, ale 3-tacy tehdy nebyly, tak jsem si rucne (z plechu a ponikloval) udelal tac 30-40-52 zubu na kterem jezdim dodnes a modlim se, az mi jednou odejde, protoze mam vzadu nejmensi pastorek 13 a i tac 52 zubu je misty malo.
Mimochodem delaji se "levnejsi" 3-tacy pasujici na Favority a s tacem 52 nebo 54, protoze v kame mi rekli, ze maji jen do 48 ? :-(
Rucne delane prevody...to bude mit jednou cenu!!!:-)
Jo jo a tac uz slouzi skoro 20 let a kostra 48 :-)
A jak to vypada, tak az doslouzi, budu asi muset pilovat novy (tedy jako pred rokem 1989 ;-)...) , protoze asi jsou opravdu k sehnani jen do 48 zubu (sedmi kolecko co mam jen do 13 zatim menit nechci a tenkrat jeste 11 nebylo) a jak jsem se dival na ceny tech do 48, tak nektere maji mozna i 160x cenu meho kola, ktere uz by mozna nestalo ani 100Kc a presto na nej nedam dopustit :-)
No, nejdřív jsem si koupil od souseda starou Esku, s přehazovačkou. Pak došlo k takovým různým turbulencím a tzv. "bezpečnost" k nám přišla zabavovat majetek. Tak jsem podstrčil tu starou Esku, chudáčka a získal jsem galuskového favorita, který patřil uprchlému.Tu starou Esku mi stát dluží, protože trest propadnutí majetku byl po revoluci zrušen a já mám tu výměnu promlčenou. Vlastně možná to byl odboj? Jenže na houby, stejně nešly sehnat galusky.
Favorita jsem dostal v třiasedmdesátém za vysvědčení,1400 Kčs a spoustu peněz za telefon. Sehnat se ale dalo. Horší byly náhradní díly jako střed, klínky apod. Ale připomnělo mi to, že když jsem si kupoval dvanáctistrunnou kytaru, tak jsem měl vyloženě štěstí, jelikož si mě spletla ona prodavačka s někým jiným, ale to zjistila naštěstí pro mě pozdě.
Jo jo, ja mel sveho prvniho Favorita seskladaneho mechanikem v oddile z ojetych soucastek, castecne jsem mel par dilu sam- od vzdalenych pribuznych v tehdy Zapadnim Nemecku. To byla legrace, kdyz jsme si sli na nadrazi vyzvednout balik se zapletenymi koly Mavic a celnik netusil, na kolik to proclit... No, a kdyz sebou clovek na treninku nebo na zavodech prastil, bylo jedno, ze je cely od krve, ale prvni starost byla- co kolo? Jezismarja, spajchny, nebo tohle, tamhleto, to nesezenu..! Drsne, jeste ze je to dneska jinak.
SOBI 20 z druhé ruky, vzadu nacpaný tříkolečko, nosič na řídítkách, prodloužená sedlovka, na kolech "motýlky" místo matic, gripy z BMX, tachometr (sehnat 20" provedení byl docela problém), kontrolka funkce zadního světla, brzdové světlo, 2 x zrcátko, troubítko, samodomo zástěrky na oba blatníky, červený pláště:) Psal se rok 1987 a já jsem byl hotovej z toho, že mám kolo s přehazovačkou! Rekord za den byl asi 92 km, MXS něco mezi 50 a 60 km/h z kopce, kdy jsem kvůli odporu větru seděl za sedlem na zadním nosiči, sedlo nalepený pod krkem. Asi můžu být rád, že jsem to přežil. Trajdal jsem na něm skoro každej den, vydrželo mi až do 19 let, ani nevím, jak jsem se na něj potom poskládal. Potom nebylo 10 let nic, až letos jsem si zase pořídil bicykl, doufám, že na něm najeztím víc než na sobině...
Jednoho pekneho dne jsem se rano vzbudil a o stenu pokoje proti posteli bylo oprene kolo eska s panskym 3/4 ramem, jednotacem, trikoleckem a berany. Ten den jsem mel narozeniny a nebylo mi urcite jeste ani deset. Doposud nejlepsi darek. Predtim jsem sedlal slavneho zeleneho Pionyra :-)
V sedumdesatom tretim, to me bylo asi patnact, jsem byl neco kupovat na svou torpedovou trictvrtku Esku v kolarne na Karlaku (v Praze) a vyslechl jsem rozhovor vedouciho prodejny se zakaznikem, ze maji prijit galuskovy favority. Podlomily se me kolena a vedouciho jsem ukecal aby me taky jednoho schoval. Pak jsem bezel domu a uprosil maminku, aby me na nej dala 1500, coz byla v ty dobe cista mesicni vyplata. Na tomhle kole jsem najel tisice kilaku a zasil spoustu defektu na galuskach :-) Pak jsem koncem sedmdesatych let urazil kliku a porasil talir. Talir s klikama jsem sehnal az v osumdesatym sestym v krame na Sokolovsky. Nove ho otvirali a tak ho bolsevik zazasobil. Sel jsem dve hodiny napred a byl jsem zhruba tristej. Dostal jsem kliky i prehazku :-)
Rodiče koupili bratrovi Favorita z Rokycan v prodejně Kola - šicí stroje. Nevím však, kolik úsilí je to stálo. Bylo to těsně před převratem. Já jsem dostal dámské kolo Weekend, ani nevím, kde se vyrábělo. Obě kola mám v kolárně. Měl bych je dát do kupy, zaslouží si to. Hodně jsme se na nich s bráškou nablbli.
Vzpomínám si jak jsem záviděl tátovi je ho Favorita z 5-ti kolečkem a dvojtácem. Nechtěl mi ho ani půjčovat :(
Nakonec jsem sehnal někdy kolem roku 87 Esku Premier se 4 kolečkem. Byla na inzerát asi 2 roky a ten člověk za ní chtěl stějně jako za novou.
No ale stejně jsem byl štastnej jak blecha. Najezdil jsem na ní spoustu kilometrů až do roku 96, kdy jsem koupil MTB.
Esku jsem pak pujčil kamarádovi, kterému jí jěště ten den ukradli ze sklepa :(
kamarád měl colnago ze ZM, jezdi dodnes!