Momentálně nevařím, ale nabízím přebytek koření. Na zahradě se mi letos nějak rozrostl bobkový list - nemá někdo zájem?!?
Je aromatičtější než ten kupovaný a zatím je stále na zahradě.
Musím keřík letos ostříhat a rodina už je přezásobena, takže by to šlo jinak na kompost.
Pokud by někdo chtěl, písněte mi do obálky.
Myslím, že věnovat vavřínový věnec panu J- číslo by bylo speciálně od tebe moc pěkné gesto. Kdo jiný už by ho měl taky nosit.
Gesto hezké, ale nosím svatozář, přilba, čepice ba i hloupá kšiltovka vadí, co s věncem...
Hele nehraj si na boha, dnes jednoho takového vystavují na Žofíně a procesí k němu se táhne až na Smíchov.
Třeba si myslí, že ho taky budou jednou vystavovat na Žofíně.
Kelímek s 10cm velkým rozmarýnem před pár roky zapomenutý na záhoně, kořen prorazil dno kyblíku do země, a dnes už je z něj takovýhle macek. To je zahrádka dle mých představ – nestarat se, nezalévat, nehnojit, neplevelit,… - jenom sklízet :-).
Tak to jen tiše závidím. Osobně bych ale tipovala, že tam u tebe na něj bude na celoroční pobyt na zahradě zima.
Mě rozmarýn vydržel na zahradě asi 3 roky, pak nevydržel zimu.
V Čechách je v zimě moc studeno, tady obvykle za celý rok teplota pod nulu vůbec nespadne, nic mu tu nechybí a má tu tak ideální podmínky.
Teď je však půlka léta, což znamená vrchol sklizňové sezóny na lesních zahrádkách :-).
Mně vydrží v Praze venku za oknem v truhlíku přes zimu z koření jen ten rozmarýn.
Za oknem je přece jenom tepleji než na záhonu v zahradě.
Stačí správnej nožík :-)
V Litvě ústřice?!?
Proč ne ?
Baltské ústřicové farmy jsou docela známé už je tam víc než 10 megafarem, 4 jsou ve Švédsku a jedna je dokonce ve Finsku a Polsku, v Pobaltí jsou 2 , Dánsku s tím začali už před 50 roky :)
Nějak si v tom výčtu zapomněl na tu Litvu :o)))
Stále dávají přednost spíš boršči (a jiným jídlům z řepy a brambor). A když Rusko, tak bych si nabrousila tak akorát lžíci na kaviár.
Tak když podle tebe Litva nepatří do Pobaltí a dávají něčemu přednost, tak to znamená, že si tam člověk nemá dávat ústřice :)
Navíc jsem psal o velkofarmách, drobnějších chovů je tam a v sousedních zemích víc.
Litva je čistý exportér mořských plodů a ryb a výrobků z nich, proto asi jedí řepu a brambory :)
Jak ja ji nepocitam. Ja ti naopak rikam, ze jsi ji v tom svem vyctu neuvedl!
Takže nepočítáš, moc díky za kontrolní hlášení a oznámení o řepě a erteplích :)
Mimochodem jedna litevská firma je nadnárodní moloch v rybářství a mořském průmyslu, vykřičník k tomu nedám, nemám tu potřebu :D
Litva není Rusko... Ono si tedy Rusko myslí, že ano, ale Litevci s tím dost zásadně nesouhlasej.
Mám jeden takový "recept" - vlastní vynález - za který by mě opravdový kuchař asi zmlátil paličkou do bezvědomí, ale když přijede vyhladovělý a unavený cyklista po celodenní práci a pozdní vyjížďce domů a zoufale touží po něčem teplém a energeticky hodnotném do žaludku, jenomže žádná večeře na něj nečeká a na dlouhé vyvařovaní není čas, vezme zavděk i "Falešným nákypem". Stačí uvařit hrst a půl rýže, přidat nakrájené jablko nebo jakékoliv jiné ovoce dle chuti, 1 - 2 lžíce marmelády, trochu cukru, trochu skořice, všechno to promíchat a... dobrou chuť ;-)
To musím co nejdřív vyzkoušet. Mám plný regál různých špendlíkovek a se skořicí a cukrem to může být bašta. Zatím spotřebu marmelád řeším palačinkama dělanejma na třech pánvích, vyšší počet pánví značně urychluje celkovou dobu "vaření". Pro toto se budou vhodné pytlíky s rýží, co se hodí vařit do vody :-)
Rýže se snad háže vařit do vody i bez pytlíku, ne?!? Teda já ji aspoň jinak nevařím :o)))
No, tak rýže se dá upravovat různě. U nás se vždycky dělala na cibulce a na másle, zalila vodou, dva hřebíčky do toho a sůl, nechala se dusit na velmi mírném ohni a pak třeba ještě odležet v duchnách. Jinou si k masu ani nedovedu představit a dost těžko by se jedla hůlkama.
Vařená ve vodě je zase jiný druh přípravy. Někdo preferuje spíš vařenou, někdo dušenou ... Nasladko mi přijde ta vařená vhodnější, ona se víc lepí a jako "nákyp" si to dovedu docela dobře představit.
Že se rýže lepí není dáno způsobem přípravy - vařením, ale druhem rýže. Klasická asijská surová střednězrnná se prostě lepí, tak se jí říká lepkavá a pod tím názvem se také kupuje.
Ano, jsou různé druhy rýže. Ale z jednoho druhu uděláš sypkou či lepivou hmotu též. Aspoň já to teda umím z té parboloidní :-)
Nejsem si jistá, jestli z té kulaté uděláš sypkou, to nevím, já ju nepoužívám a ani nikdy nezkoušela, bo lepivou nemám ráda.
To jistě, ale řeč byla o prostém vaření a to lze i bez pytlíku.
Tak jistě, čaj taky.
Čaj se nevaří:-))
Jistě, brambory rovněž, ale to už jsme se od rýže dost vzdálily.
Brambory se též dají koupit v sáčku. Jako sáčkovaná rýže ;-). Vracím se k tématu
Takový štráchy. Rejže patří do mikrovlnky...
S pytlíkem nebo bez :o)))
Ale tohle taky není špatný nápad. U nás se rýže vařila či spíš dusila jen ve vodě, ale hodila se do toho jedna malá cibule, do které se zapíchalo pár hřebíčků. Takže suroviny podobné - ale přímo na cibulce a na másle podusit, to vypadá na ještě jiný level.
Na másle osmažit cibulku, na to nasypat rýži a nechat povrch uzavřít, pak zalít vřelou vodou na prst nad rýži, osolit, přihodit hřebíček a nechat pod poklicí na co nejmenší teplotu tak 20 minut, potom odstavit a nechat ještě dojít v teple (pod peřinou nebo v kameninovém hrnci, který drží teplo). Ideální na to byl široký kameninový kastrol s kameninovou poklicí postavený na kraji na klasickém sporáku na dřevo. Jsme ho měli na chalupě koupený v kunštátské dílně. Do dneška nepřežil, škoda, z toho byla rýže fakt nejlepší. V Brně jsme na plynovém sporáku měli takovou tu litinovou plotýnku a obyčejnej smaltovanej kastról, rozdíl byl. Rýže vodu natáhne do sebe a díky máslu a počátečnímu orestování se nelepí, ale dá se z ní udělat šufánkem kopeček, to je ta správná konzistence :-) Chuť zůstane v rýži. Já nevím, kde vzala maminka ten recept, jinak ji nedělala. Setkala jsem se s tím i jinde, tak to asi tak zvláštní příprava není. Jednou to tak dělala i nějaká paní v soutěi Prostřeno. Bezkonkurenčně vyhrála s rýží a hovězí roštěnkou, dělala to přesně jak máma. K hovězímu masu se šťávou je to nejlepší příloha. Taky ke kuřeti ji preferuji před bramborama.
Přílohovou rýži dělám přesně stejně. Dělávala ji tak už moje máma a babička.
Kulatá rýže, třeba na italské rizoto se opravdu dusí.
Osmahnu na másle cibulku, přidám rejži, promíchám (je možné také cvrnknout trochu bílého vína a nechat odpařit). Rýže se pak podlejvá postupně zeleninovým vývarem po troškách a mezi zalejváním se míchá. Do hotové se přidá máslo a parmazán. Rýže má pak krémovou konzistenci.
Palec nahoru.
Tímto způsobem připravujeme rýži - podle receptu rodičů - již 70 let. Hrníčkujeme, takže na hrníček rýže 1,5 hrnku vody - jinak vše stejně.
Zkoušeli jsme ledacos, ale nad takto připravenou rýží není, důležité je to uzavření povrchu jednotlivých zrn, pak se krásně oddělují.
Tak tohle zní taky dobře, s medem a ořechy... určitě vyzkouším při první příležitosti. Jen na tu rýži v sáčcích jsem už rezignoval a používám jedině sypanou - jednak si připravím porci přesně podle potřeby a nic nemusí zbýt, přesně poznám, kdy je rýže tak akorát vařená, což v sáčku člověk poznává těžko, nezápasím s horkým sáčkem abych vykuchal a vyprázdnil, ale jednoduše rýži zcedím mezírkou mezi kastrolem a poklicí a kdybych to chtěl brát do důsledku z toho eko-pohledu, jak to dnes frčí, tak si do jídla nevyvářím žádné plasty. I když kdo ví, co v té rýži z Tesca je za chemii (hnojiva, postřiky a pod)
Tak jablka s ořechama nemají chybu. Vloni bylo hodně jablek a zavařila jsem do sklinek povidla (jen zasterilizovaná povařená jablka) a pak se do toho zamíchaly nadrcené ořechy (těch taky bylo loni dost), výborná svačinka to byla :-)
Pytlíková rýže se vaří jednoduše a netřeba přitom přemýšlet. Já vařit rýži ve vodě neumím a ty pytlíky jsem kdysi z nouze používala. K masu to bylo takové bez chuti, ale s tím sladkým to vyzkouším. Jinak se dá vařit taky v rýžovaru (to dělá ségra), ale já su prostě konzervativní a dusím na másle a na cibulce...
A ještě mám na rýži speciální grif: All in one s kuřetem v remosce. Peču hodinku v remosce kus syntetického ptáka, pak do šťávy hodím nakrájenou cibulku, nechám chvilku zapéct, nasypu rýži kolem ptáka, posolím, zaliju vodou tak akorát, aby pták vyčuhovatal a vody bylo akorát na rýži, přidám kousek másla, zavřu remosku a peču ještě 20 minut. Rýže se udělá, pták získá zlatavou kůrečku a na talíři k tomu stačí nakrájet nějakou zeleninku (okurek, rajče...) a jídlo je hotové. Zašpiněná je akorát miska od remosky a talíř.
Taky nezní špatně. Remosku sice nemám, ale předpokládám, že trouba, která má víc programů než satelitní televize by to mohla taky zvládnout :-D
Tou troubou si nejsem jistá, já v troubě peču akorát bábovku, protože nemám formu do remosky a i kdybych měla, nelíbí se mi ten věncovitý tvar, mně se líbí vysoká štíhlá bábovka. Jinak mi přijde, že trouba moc vysušuje, a to mám elektriku, kdysi doma jsme měli plyn a to bylo ještě horší.
Remoska je unikátní přístroj a pořiď si ji, nejlépe tu původní třeba z aukra, střední velikost je na vaření pro jednoho ideální, já si bez ní nedovedu vaření představit, v tom se nedá dobře neuvařit a nemusíš nic hlídat, půlhodinka sem tam to nezkazí, to je blbuvzdorný. A v té střední se dá udělat maso i pro více lidí a přílohu v tom případě uděláš na sporáku v hrnci :-)
Na tohle jsem kdesi našla údajně gruzínský recept, se kterým mívám docela úspěchy.
Když už se stejně musí čekat, než se uvaří rýže, tak mezitím na pánvi rozehřát máslo a med, do toho hodit ta jablka nakrájená na kostičky, trochu nechat změknout, přidat rozinky - a nakonec tu uvařenou rýži (lze použít i zbylou od včera, stejně se to nakonec prohřeje všechno dohromady).
Nakonec ještě posypat ořechy... a kam se hrabe nákyp.
To my trošku připomíná " vaření" mé ženy v časech novomanželky :)
Ovšem ta něco podobného klidně udělala i z kolínek :) prostě těstoviny na sladko, s tím co dům dal ...
Obecně bych na rychlo cyklistickou večeři doporučil udělat těstoviny aglio olio , špagety, penne, fusili , kolínka , třeba kolínka z lidlu jsou za 4-5 minut, a ten zbytek nahoře do 12 minut " all dente", vodu předvařit v konvici....
a mezitím si člověk pohraje s česnekem, papričkou, přihodí rajče a sýr stačí jen parmazán, ale myslím si, vzhledem k úvodnímu receptu klidně řeknu " jakýkoliv sýr".
Nebo to připravit s pestem, s šunkou..
Naši kluci si často po příchodu z tréninků sami dělají i těstoviny carbonara, stejně rychlé.
Od neděle do dnes ve špitále piju hořký čaj. Jedenkrát jsem si dal sladký ... Fuj, už nikdy víc! Bílým cukrem slazené, jenže ten cukr s chemickým "ocasem" jak lavorovica.
Tedy, bílým cukrem nesladím (když už, tak afinádou) a těch 20 či 30 let co mě zbývá už určitě nebudu ...
Sladit čaj je zbytečné, pro kvalitní čaj je to dokonce barbarství :) , na druhou stranu nevím, co tam u vás v nemocnici vydávají pod názvem sladký čaj, jestli to spíš není " rychločaj" :(
Máme tu dva hypersuper, Lídla a Penny. Letáky pro tento týden mě nenechaly chladnou a prostě jsem to musela využít, to se nedá odmítnout :-)
Smetana v maxibalení 500 ml za čtyři pětky, vajíčka po dvou kačkách a sedmička vizoura (byť podřadného, ale to pro mé účely vůbec nevadí) za dvě stě, no nekup to!
Tak jsem to navařila, dobré je to, asi budu muset jít koupit ještě jednu flašku a pixlu smetany, vajíček jsem vzala dost, budou potřeba do cukroví. Tahle baterie ale do Vánoc nevydrží a mohlo by se to zkazit. K pečení cukroví a ke kafíčku to bude ideální, pak udělám další :-)
Vařený jsem nikdy nedělala a přijde mi to zbytečně složité.
Mám osvědčený recept - na půl litru rumu dát 5 žloutků, 2 salka a 3 tatra mléka.
Vše umixovat a nechat odležet.
Já nemám ráda ten šmak kondenzovanýho mlíka. Proto ani nekupuji trvanlivá mléka, já to tam cítím. Přesně, smrdí to jak Tatra mlíko :-(
A udělané ze smetany to má úplně jinou chuť, akorát se to prostě musí těch dvacet minut sterilizovat a rozvařit s cukrem. Zas si to člověk může osladit podle sebe, já mám ráda sladké, ale když to dělám pro ségru, tak tam dávám polovinu cukru, ona hubne... :-)
V souvislosti s pečením cukroví se vytváří množství vaječných bílků. Dají se z toho dělat různé sladké tlamolepy, ale mi přijde, že sladkého je dost, takže hledám způsoby, jak bílky využít. Zatím používám dvě nesladké technologie:
1) Rozkvedlám bílky do polívky. To jde, ale taky se to přejí
2) Přidám bílky do salátu: Na pánvičce je usmažím na styl "volského oka", akorát teda to "oko" tam není. Pak bílkovou placku nožem na prkýnku nakrájím a zamíchám to do salátu místo vajíček uvařených natvrdo.
Máte někdo ještě nějaké nápady co s tím?
Tak se to má dělat, pro ty co chtějí zhubnout nekoukat https://www.youtube.com/watch?v=ncWdw9jR7jo
Ekonomicka trempska cina s chlebem.
Lunchenmeon zluta paprika cibule sojovka. Problemovy je ale v poslednich letech trefit nesragorovy lunchenmeon aby z toho nebyla jen husta kejda.
Už je zase modro v lese,
Honem sklidit co unese se,
Nasbírám co poberu,
Všechno to pak sežeru. :-)
Jo, tak to budou mít zase restauratéři jako všudemístní specialitu borůvkový knedlíky za 120.
Jen pro vlastní spotřebu :-)
https://cyklopoustevnik.rajce.idnes.cz/Forest...
Borůvky závidím :-)
Tady mám akorát různé "špendlíky". První sklizeň myrobalánů už proběhla a jsou ve skleničkách :-) Mám tu dva oblíbené stromy/keře myrobalánů, jeden dozrává jako první z místních "spendlíků", ten druhý jako poslední.
Letos je málo žlutých mirabelek, tak snad aspoň pár skleniček na vánoční cukroví někde po troškách posbírám. Je nasazených hodně ostružin, doufám, že letos uzrají, loni to nestihly.
Budou švestky a hodně jablek, aspoň to, když meruňky na jihu zmrzly a moje višeň před barákem též.
Mně v údolí Vltavy nad Prahou pomrzly všechny špendlíky. Nemají vůbec plody :( Budu muset hledat jinde. Neviděl jste někdo špenlíky v okolí Prahy (v pohodlně dojezdové vzdálenosti kola) u nějaké méně frekventované komunikace?
To máš blbý, špendlíky jsou základ. Tady naštěstí zatím každej rok nějaký keř má plody. Akorát žlutejch je letos málo. Ale zase jsou švestky/kadlátky, který každý rok nebývají. Plno jablek hmotu jistí, loni jsem zkusila směs jablek se špendlíkama a mělo to úspěch, tak to letos udělám zas. Stejně tak ostružiny se špendlíkama jsou lepší, jak ostružiny samotné, srazí to trochu cukr a není to takový tlamolep.
Jak udělám patřičný počet špendlíkovek na zimu, zasterilizuju si čistou špendlíkovou hmotu bez cukru a konzervantů na pozdější směsi. Letos jsou i nějaké hrušky, tak zkusím do hruškových povidel taky namíchat špendlíky, ony tu fádní chuť oživí.
Špendlíková alej je ze Satalic na Dehtáry.
V západním Přípraží ale zrály špendlíky už před měsícem.
Žlutejch mirabelek je hafo, akorát nemaj žádnou chuť. Ale sladký celkem jsou...
Na chuť je dobrý to vařit s hřebíčkem a se skořicí. Pak má ta marmeláda takovej svařákovej nádech :-)
Do některých dávám, do některých ne, ať je to různý. Ony i různý druhy špendlíků mají různou chuť i barvu, tak to není fádní.
Přinesla jsem si za ocas do kuchyně toto: ... Prý, když se to smíchá s okurkami, cibulí, oliváčem, solí, pepřem, je to chutné, rychlé asi ne, jednoduché možná ano. Tak nevím.
To je červená řepa nebo tuřín?!?
I když červenou řepu jíst jen tak nasyrovo si neumím představit.
Pečenou s oliváčem, cibulí, pepřem a solí ale ano :o)))
červená řepa
dobré to bylo
Nedostižná pečená, na velmi tenko nakrájená, pokapaná oliváčem, posypaná bylinkami všeho druhu, se sýrem - přírodním kozím, ale může být jakýkoliv měkčí.
Dělám z ní i polévku, taky moc dobrá.
Jediné, co z ní nedělám, je klasická školní strouhaná v kompotovém nálevu.
:-))
Dostala jsem od kamaráda krásný velký kus vrchní nohy losa. Rozhodla jsem se, že ho udělám jako rodinný oběd podle nějakého vskutku tradičního skandinávského recepisu. A tak jsem rozhodila sítě a oslovila své skandinávské přátelé, aby posílali recepty.
Ale kdyby někdo z vás měl taky nápad, tak nepohrdnu.
Haló, je zde nějaká hospodyňka, která má zkušenost s údržbou lahví? :-)
Oč jde. Léta jsem pil sycené (bublinkové) nápoje, byl jsem tak naučený již od mala od rodičů. Už mě ale otravovalo tahat ty lahve (a konzumovat ta kvanta cukru), a tak jsem letos na konci zimy přešel na obyčejnou vodu. Zatím jsem to vydržel 4 měsíce, mám v tom podporu synka, který mi fandí.
Ale při práci na střeše není obyčejná voda dostatečná. V horku vypiji jen za směnu 3 - 4 litry, potom ještě doma. (Na střeše není ani kousek stínu.) To bych měl v břiše rybník.
Zkouším čaj. Zatím je to báječné, čaj osvěží, ať už studený, nebo i dosti teplý, to v případě, mám-li lahev na rozpálené střeše.
Ale narazil jsem na nepříjemný problém.
Čaj si nosím v pet-lahvích. Mají úzká hrdla, nevejde se tam kuchyňská štětka (a úzká zase neomyje dobře stěny zevnitř), tak lze lahve pouze vypláchnout. No a tak po 5 - 7 směnách v tomhle horku začíná být čaj, který tam ráno naliji čerstvý, chutnat kysele. Evidentně tam cosi na stěnách žije, kazí se to, lahev není čistá.
Co s tím? Přeci nebudu co 5 dní kupovat novou obyčejnou vodu, abych získal lahve. To není ani ekologické, ani ekonomické.
Má někdo zkušenost, jaká lahev vyhoví na opakované skladování (sladkého) nápoje v horku?
Skleněná?
Kovová?
Plastová se širokým hrdlem, aby šla dobře vymýt?
Nesladit nápoje.
Cukr dodat tělu z jiných zdrojů. Teď v létě třeba ze sezónního ovoce.
Hm.
Představ si, že se nacházíš na pracovišti, kde je podklad tak rozpálený, že na něj nelze kleknout holým kolenem a nelze vzít materiál do holé ruky bez rukavic. Tam nechceš být ani chvíli zbytečně navíc, snažíš se efektivně makat a přitom co 10 minut dáš v rukavicích pár rychlých loků z lahve.
Tam není prostor pro nějaké zobání jahůdek...
Navíc všechno, co tam máš, sis musela vyvézt stavebním výtahem, nebo vynést v kapse. Nebereš tedy nahoru nic zbytečného. Představa chroupání meruněk na střeše není reálná.
U pecí se v ocelárnách (SONP) pilo 7. stupňové (lehké) pivo. To zahánělo žízeň i zteplalé.
Kyvetu i slanou (chcanky) pecaři pít odmítali.
Nepiji alkohol, pivo - víno - tvrdý, všchno se mi to hnusí.
Jediné dvě pitelné alko věci jsem v životě poznal.
Cinzano Bitter, pěkně vychlazené, kterým mě napájel můj tatínek před nedělními obědy, když mi bylo 14 let.
A potom nějaký pomerančový likér na vojně v Jelšavě na východním Slovensku, bylo to oranžové, sladké a dobré.
Nepiji alkohol....no možná i piješ, ale nevíš o tom.
Ty slazené nápoje, nekonzervované v neoriginální láhvi v těch vedrech na střeše prostě kvasit začnou.
Pokud nemůžeš pít normální vodu, tak bych se přimlouvala k tomu, co zde už někdo napsal, tedy sladit si nápoj skutečně až těsně před napitím.
(ale tomu ses vysmál již dříve, že prý nebudeš sebou na střechu nosit nic navíc:-))
Zkusil bych nějaký jednoduchý termobox s víkem, třeba udělaný z polystyrenu.
Jojo, to je stará věc. Takový jsem si slepil už dávno z polystyrenu, dokonce ze dvou vrstev, takže stěny byly navzájem spojené na zámek "Z" a víko mělo také zámek. Celková síla stěn byla tuším 5 cm, někde to ještě budu mít ve skladu.
Když jsem tam ráno dal 3 x PET 1,5 litru s na kost zmrzlou vodou a k tomu 3 x PET 1,5 s limonádou z chladničky, tak v těch zmražených lahvích byl ještě večer kus ledu a limonády byly i v největších vedrech celý den studené.
Ale neřešíme zde tepelně izolovanou krabici, nýbrž "jakou lahev opakovaně na vlažný čaj".
Jakou jinou láhev neporadím, ale na čištění lahví (nebo i pitných vaků) prý nejlépe fungují tablety na čištění zubních protéz.
To je zajímavý tip, i když tedy zatím s protézou nemám zkušenost... ;-)
Kup velký cyklobidony, jdou vymýt a vyuziješ i na kole.
Zvol jiný nápoj. Podle mě sladký čaj v horku nevydrží dobrý v žádné lahvi.
To je velmi pravděpodobně alfa beta omega, jádřinec pudla a hlavička hřebíku!
Koupil jsem dnes lahve džusu s většími víky, zkusím je používat na čaj a čistit, a jestli i v nich bude čaj kyselý, tak bude zjevně platit, cos napsala: "Podle mě sladký čaj v horku nevydrží dobrý v žádné lahvi".
Pred rokmi v žatve varili do poľa Meltu "kávu". Mierne sladili a dobrá studená aj teplá.
Keď veľa vypotíš aj minerálky sa doporučujú, čistá voda s vyžmýkaným citrónom, zelený čaj bez cukru a striedaj si to.
Ten sladký čaj začína rýchlo kvasiť v teple !
Teraz letia so širokým hrdlom, fľaše z nejakého lepšieho plastu vhodné dlhodobo na nápoje. Videl som, že si aj do práce nosia aj čisté nápoje. V obchodoch pre športovcov hľadaj. Petky sa na teplé nápoje moc nedoporučujú.
> Ten sladký čaj začína rýchlo kvasiť v teple!
Jo, vypadá to tak. Jak už psala Quatsch. Zádrhel tak zřejmě nebude v lahvi, ale v konkrétním obsahu.
Ta "studená bedna", jak psal mildakh, ta se mi v minulosti velmi osvědčila, co se teploty obsahu týká. Ale zkouším se od ní oprostit, je to přeci jenom krám, navíc mě nebaví tahat každý den po práci domů do mrazáku tři petky, a ráno zase do bedny.
To znamená, že nápoj v lahvi, ať už jakýkoli, bude prostě během směny více, než vlažný, odpoledne vyloženě teplý.
Čeká mne tedy hledání nápoje, ať už začít meltou, nebo nahlédnout do těch sportovních obchodů.
V úterý (včera), jak bylo to děsné vedro, jsem to zkusil bez čaje a vzal si na střechu čistou vodu a šumivé tablety. Ty teplé šumáky... bléé. Dopadlo to tragicky, odpoledne už mi bylo blbě tak, že jsem chtěj nechtěj musel poprosit zákazníka, aby mě pustil do sprchy, abych se zchladil! :-) Cestou domů jsem si pak koupil 3 litrové džsusy, a než jsem dodávkou dojel z Rudné do Prahy 4, všechny jsem je prohnal hrdlem. Byly to nějaké "lepší" pomerančové s dužinou, moc dobré, je to prostě "plná chuť", nežbluňká voda v břiše a je to pitelné i teplé. No ale že bych musel denně propít 4 litry džusu celkem za 200 kaček, to asi také není optimální cesta...
ve vedru na střeše ztrácíš ionty (pot je slanej), proto ti je po pouhé čisté vodě blbě. Zkus nějaké nesladké jonťáky a nařeď si je tak, aby se to dalo pít a nebylo hnusné. Cukr si dej bokem, třeba hroznovej....
Roky piju vodu se sirupem, na samotnou vodu jsem si nezvykl, po pivu mi těžknou nohy (na kole). Na kole v horku kombinuju s ionťákem, aby nechyběly soli. I v horku vydrží litrový bidon bez důkladného umytí až 3 dny v použitelném stavu. Pak ho vypláchnu octovou vodou a je zas na 3 dny použitelý. Díky širokému hrdlu se dá dobře použít štětka na lahve.
Výhodou je to, že si beru jen samotnou vodu a sirup doleju jen těsně před konzumací. Ta obyčejná kohoutková voda vydrží v PETce i několik dnů. případně je, pro tvé použití, vhodný větší kanystr na vodu a výslednou konzisteci si domíchávat průběžně.
Ano, vodu se sirupem jsem zkoušel asi před pěti či osmi lety, když jsem se prvně pokoušel zbavit se závislosti na bublinkatých limonádách. Musela na to být hodně studená voda. Naprosto perfektní to bylo, pokud jsem měl doma k dispozici vychlazenou sodovku z bombičkové sodovkové lahve. Se šťávou - mňam! Zkrátka zase ty moje bublinky ;-)
Jak bude sirup fungovat v horku se zteplalou vodou, o tom mám pochybnosti. Vyzkoušet to mohu.
To postupné doplňování sirupu do dílčích dávek vody vypadá rozumně.
Akorát si matně vzpomínám, že v obchodech tehdy "jely" dvě různé značky, Jupí a ta druhá už nevím. A jedna z nich byl dobrý chuťově plný sirup, zatímco to druhé bylo takové umělé, "prázdné". A nevím už, které to bylo. Tak teď nevím, jakou značku sirupu koupit :-(
[Jak jsem v úterý v zoufalství nakoupil ty džusy s dužinou, tak mi moc zachutnaly. Dnes cestou MHD ze střechy v IKEMu jsem na Kačerově koupil zas litr pomerančového s dužinou, a na Opatově už bylo po něm.]
Kupuji většinou Relax, ten není taková umělina. A na kole dám láhev do zadní brašny, vydrží použitelný u v létě při delším putování. Zatím nikdy jsem ho nemusel vylévat, nikdy se nezkazil.
Díky za tip, dnes jsem koupil Meltu a otestoval první hrnek. Uvařil, a než jsem se osprchoval, bylo to vlažné. No tak tedy... nějak jsem to vypil, no... Ale jak toho dostanu do sebe za směnu 4 litry, to tedy zatím netuším :-)
(Dnes za směnu 3 litry čaje v lahvích od džusů, pak už mi došel, tak ještě 0,5 litru vody, a cestou domů v metru ještě litr džusu.)
"Mierne sladili" je asi správný poznatek. Úplně hořké nic moc, ale stačí do 1/2 litru 1 čajová lžička cukru, a ne tři, jako do čaje.
Jedná se zřejmě také o stav mysli.
Melta mi chutná, melta mi chutná, melta mi... jdu si uvařit další meltu!
:-)
Když jsem byla malá, děda vždycky vařil kafe z melty. Byl to obřad - měl na to specielní konvici cca 1,5 litru. Dával do ní přesně odměřené množství melty (snad 4 lžíce), půlku kostky cikorky (netuším, zda se ještě prodává, dřív se prodávala v takových velkých tabletách) a pak tam ještě přidal čerstvě namleté pražené žito (také netuším, zda se dá ještě dneska koupit). A myslím, že do toho dával asi 4 velké kostky cukru.
Všechno svařil a zcedil do hrnce a nechal stát na "myčáku". Ráno ohřál potřebnou dávku k snídani (to mi moc nejelo), ale když bylo v létě horko, bylo tohle studený kafe naprosto úžasný. To jsem ho pila rovnou z toho hrnce...
Párkrát jsem si už párkrát kafe z melty vařila, ale to není ono. Chuť je prostě potřeba doladit... Jenže dokud děda žil, tak nějak mi nepřišlo na mysl zjistit poměr ingrediencí na to správný kafe z melty...
Jo vzpomínky...
Já byl po prvním ročníku na gymnáziu na 14 dní na brigádě v JZD ve vsi u svojí babičky. Ta měla stále (čti imrvére) na plotě hrnec s vlažným čajem. Nevím, jak to udržela v čistotě a bez mastnoty, prostě čaj k dispozici byl pořád na plotně.
No a po směně - po příchodu pomuchlat čičulu, zalézt si do chládku kuchyně (byla na severní straně domu), krajíc z nového čerstvého chleba s máslem a s tím vlažným čajem, a číst si Zemědělské noviny... Mňam, mňam, mňam!
Jo, to dětství bylo tak krásné. I dospívání. A k tomu ještě ta Marce--- no nic, už končím.
Plastová lahev je asi nejlepší, je lehká a nerozbije se. Pokud máš problém s úzkým hrdlem, tak si kup třeba Ledový čaj - broskvový, má lahve s hoídně širokým hrdlem a dá se opakovaně použít, totéž plastové lahve od mléka.
Na vymytí není potřeba nic na drhnutí, prostě jednou za čas když budeš mít dojem, že se na stěně lahve dělají usazeniny, tak do lahve nalít Savo, nechat přes noc působit a druhý den vypláchnout, nechat vyschnut a můžeš zase nějaký čas používat.
Překvapilo mě, kolik lií se do této diskuse zapojilo. Děkuji za všechny dobře míněné příspěvky.
Po prvním "ostrém" týdnu s Meltou je snad čas na první dílčí závěry.
1. Melta.
Je to pitelné. Vařím Meltu ze sáčků. Vychází jeden sáček na 1/2 litrový hrnek. Na ten půllitr sladím jednu kávovou lžičku cukru (na rozdíl od tří lžiček do čaje). Liji to do litrových plastových lahví. Na pracoviště si vozím taková ta malá pidimlíčka do kafe. Před prvním napitím z "nové" (z nově načínané) lahve do toho litru Melty naliji jedno pidimlíčko.
Dá se to pít. Dá se to pít na začátku směny chladné (ráno po uvaření vrazím na chvíli do mrazáku, čili z toho horkého se stane mírně chladné). Dá se to pít v plném poledním žáru teplé. Ne vlažné, na té rozpálené střeše je to vyloženě teplé. Nežbluňká mi voda v břiše a neobrací se mi žaludek, když toho mám v sobě 3 litry.
Nosím si na pracoviště 3 litry Melty a 1 litr vody. Za velkého horka ty 3 litry vypiji a ještě musím ke konci směny doplňovat vodou.
Zatím všechno nasvědčuje tomu, že Melta byl dobrý tip. Děkuji.
2. Lahve.
Ani ty litrové PET lahve se širokými víky nejsou žádná výhra. Sice jimi projde větší štětka, ale ani ta není dost velká na to, aby těsně přilehla ke stěnám. Tady by to asi chtělo tvar lahve takový, jako mají termosky - tedy víko skoro o stejném průměru, jako má lahev.
Zatím tedy lahve jen vyplachuji. Naštěstí zatím nepozoruji "kysání" a kvašení lahví od Melty, jako tomu tak bylo s lahvemi od čaje.
Člověče, 3 litry melty denně?!? Přece jenom je to kávovina, takže by to mohlo mít za důsledek větší odvodňování.
Je dobré si o Meltě něco zjistit, než do diskuze připíšeš své "moudro"
"Dříve byla právě cikorka nebo melta považována za levnější náhražku kávy, dnes se spíše upozorňuje na jejich zdravotní přednosti. Jednak kávoviny neobsahují kofein, proto je lze pít v libovolném množství, mohou je těhotné i děti. A pak také kvůli obsaženému polysacharidu inulinu, který je obsažen v kořeni čekanky, ječmeni a žitu."
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-melta...
Domnívám se, že Melta kávovina není. Je to "směs praženého kořene čekanky, cukrové řepy, drcených obilek ječmene a žita".
Ale to je vcelku jedno. Co se toho odvodňování týká... nechtěl jsem to rozepisovat,... ale budiž.
V létě za směnu prostě ty 3 až 4 litry musím vypít. Ať už to v minulosti byly 3 lahve limonády à 1,5 litru (ty jsem přechovával v té výše diskutované chladničko-krabici), nebo v poslední době čaj, anebo nejnověji Melta.
No a přitom za letní směnu, věř nebo nevěř, nejdu mnohdy ani jednou... to.
Myslím si, že člověk, který to nezažil, nemůže mít o letní práci na střeše představu. Řekne si: horko, no. Ale představ si, že jsi celou celičkou směnu na přímém slunci (na střeše stín opravdu není). Nejen plechy, ale i folie či asfaltové pásy jsou rozpálené tak, že se jich nelze dotknout. No a k tomu tam nejenom jsi, ale docela těžce fyzicky pracuješ.
Nestěžuji si. Sám jsme si to vybral. Baví mě to.
Ale v létě je to prostě peklíčko.
To, že vypiješ tolik, a vyloučíš vše jen potem, ti věřím. Mám podobnou zkušenost, když se v létě rozjedu po nestíněných cestách středočeského kraje.. pilu, potím, nemočím. Jen bacha na to, potem ztrácíš dost iontů a můžeš se dostat do stavu dost podobnému kocovině.. to je dáno také masivním odvodněním a s tím spojenou ztrátou iontů při konzumaci alkoholu (nebo velkým pocením se). Já mám nízkej tlak, který mi všichni záviděj, protože na rozdíl od vrstevníků nemusím papat žádné prášky.. zase ale poznám až moc dobře, kdy by to chtělo nějakej jonťák, nebo sůl.. když není nic jiného zabere studenej Birel, nebo nějaký cyklopívo (8, 9) spolu se slanejma brambůrkama...
Melta samozřejmě JE kávovina. Tj. "nápoj nahrazující kávu bez obsahu kofeinu".
Tj. s kávou jako takovou nemá krom chuti (přibližné) společného vůbec nic. Ani kofein, ani odvodňující účinky.
"Kávoviny (označované také jako kávové náhražky nebo kávové surogáty) jsou nápoje nahrazující kávu bez obsahu kofeinu."
No dobrá tedy. Za trest, že jsem se mýlil, si dnes nedám po obědě viržinko (beztak jsem si je nedal ještě nikdy). Dám si s kovanou kofilovou Kamilou Kávenky ke kávovině a budu doufat, že z toho nebude nějaká kakaová kravina.
Kávenky s maltou tady ve Francii jíme všichni.
Tak na mě tedy odvodňující účinky má... :o)))
Eštěžene projímací!?!
:o)))
No jak se asi tak pozná, že na tebe nějaký nápoj působí močopudně?!?
Močopudně působí nakonec každý nápoj - dodám tekutinu a ta pak chce ven. U kafe je to výrazné v tom směru, že se člověku chce, i když si dá "ristretto".
Meltu ale asi nikdo z náprstku nepije, takže tam se to podle mě pozná dost těžko. :-)
Na mě zkrátka náhražky kávy působí stejně jako káva. A nemusím jich vypít kýbl. Stačí stejný hrnek jako bych si dala kávy.
No, jak se to vezme. Pokud ti doktor nedoporučí pití kávy vzhledem k onemocnění žaludku a zažívacího traktu, pak se to vztahuje i na náhražky kávy. Osobní zkušenost.
Zkráta, že je něco náhražka ještě neznamená, že to nemůže na někoho působit nebo mít stejné účinky jako originál.
To máš stejné jako náhražky cukru, čokolády, apod.
Neboj, představit si to dovedu a kolikrát jsem si říkala, jak na té rozpálené střeše celý den vydržíš.
A s tím vylučováním - jeden čas jsem pila velké množství čaje. Za večer třeba i deset hrnků slabého ovocného čaje. Nebo spíš ovocného výluhu, protože ovocný čaj není čaj :o)))
Tělo si prostě o tekutiny řeklo a překvapivě jsem tohle množství tekutin také absorbovala bez nutnosti neustále odbíhat na onu místnost.
Protože mi to myslí politicky!
V létě je horko, v zimě je zima, takže si řeknu mlynář mydlí myš mejdlem, spočítám si z toho průměr a hned vidím, že (H+Z)/2 je vlastně paráda, i když už to ani Pinďa nežere!
;-)
Tohle je moje klasika na cestách. Osmažím cibuli s nějakou uzeninou a prdnu do toho plechovku fazolí v chilli nebo rajčatové omáčce.
Nejlepší fazole meli ve Švédsku a kupodivu levné - tohle jídlo mě tam zachránilo před hladomorem.
Jj, fazole alá Podivné dědictví :o)))
ale fotka Buda Spencera je buď z "Malý unavený Joe" a nebo z "Pravá a levá ruka Ďábla"... v Podivném dědictví hrál jen Terence Hill.
Jinak takhle také většinou končej mý kuchařský pokusy... nakrájíme špek rozpustíme... přihodíme cibuli... co tam máme dál.. kousek klobásy.... už se s tím nějak patlám.. jo máme fazole, šup tam s nima.. opepříme, osolíme, hotovo :)
Technologie konzumace levného francouzského sýra: první den ořezat jeden centimetr kolem dokola, povozit v brašně při 29°C, druhý den další centimetr, třetí den ... atd.
Coulommiers 350g - přesnídávka na 5 dnů za 2,23€.
Hmmm, právě zvažuji, co si sebou vzít k jídlu na letošní Dámskou.
Kysané mléko jsem škrtla - nějak nemám zájem o to, aby mi bouchlo v brašně.
Plátkový sýr se po pobytu v brašně vystavené slunci stane neplátkovou nepoživatelnou hmotou.
Tohle by ale mohla být dobrá volba!
Musí být uvnitř tvarožný, to jsou ty levné, ty co jsou uleželé akorát jsou druhý den na lžičku.
Já byla teď jen na víkendovém čundru po párleté pauze, takže jsme si s kamarádkou zase oživily základní potravinové vybavení na cesty, co přežije pár dní v brašně i v horkém létě.
Lovečák (tenhle tip nejspíš nevyužiješ) a dva hermelíny. Za mě teda celé, po nakrojení už tečou. Ale rozkrojit hermelín na půl a každá si svou půlku vyjídá slanými tyčkami (či jiným vhodným pečivem) - to patří k drobným radostem vyhládlého natěžkisty. :-)))
Takhle fakt ne :-)
Velmi zjednodušeně:
sýry jsou z čerstvého nebo pasterizovaného mléka.
au lait cru / au lait pasterises
pochopitelně, z čerstvého je lepší.
pak je jestě vyšší stupeň:
sýr typu "fermier".
To znamená, že je sýr vyrobený z mléka z jediného stáda, jinak prostě se vyrábí z mléka z více chovů.
Záruka původu - AOP nebo AOC, taky dost důležité, prostě sýr s cerifikátem AOP/AOC je skutečně z uvedené iblasti, nikoliv camember ze Sedlčan.
Sýr se kupuje v sýrárně(fromagetie), nebo u spevielního pultíku v sámošce v regálech supermarketu kvalitní sýr koupíš těžko.
Tedy když vybíram sýr hledam AOP/AOC, au lait cru a je-li, tak fermier.
Věc bych přiblížil asi takto.
Jsou lidé, kteří kupují pivo v plechovce a důsledně jdou po cenovkách, tedyvyberou sračku z Polska a mají pocit dobrého nákupu.
No, a jsou lidi, co si raději zajdou na točenou plzeń z tanku.
Krájení sýru - zase, popisuješ něco absurního.
Kulatý sýr (třbe ten camekbert) se krají jako dort - na trojúhelníčky.
To co popisuješ ty je stejně děsivé, jako je pro nás německý zvyk natocit ppolovinu sklenice pivem, doplnit fantou, a vrazit do toho vohřejváček :-)
Sýry jsou francouzský národní poklad, ne něco,čím si namažeš chleba - na to atačí Veselá kráva...
Až budu mít chvilku, něco o sýrech napíšu na DouceFrance.cz, není to žádná věda, ale prostě malinko vědět se hodí
Tohle je sýrárna u Langres
https://photos.app.goo.gl/itaU89QkjHUqn7Ne9
Hovno, bavím se o životě v přírodě, na trojúhelníčky seru.
Děkuji. Lépe to vystihnout snad ani nejde.
velký hovno...
dobrý sýr je dobrý sýe a je šumák, jestli ho jíš na bílém ubrusu, nebo na pařezu.
Camembert, který povezeš dva dny v brašně v 30 stupních nikdy dobrým sýrem nebude.
A jak vybrat dobrý sýr jsem napsal docela jasně.
velký hovno...
dobrý sýr je dobrý sýe a je šumák, jestli ho jíš na bílém ubrusu, nebo na pařezu.
Camembert, který povezeš dva dny v brašně v 30 stupních nikdy dobrým sýrem nebude.
A jak vybrat dobrý sýr jsem napsal docela jasně.
22:35 - tak to si měl v mozku z piva kostku docela brzo.
Hele, ty wikipedie, co tak nechat na každém, nechť si koupí co chce, vozí si to jak chce a sní si to podle své vlastní nálady a chuti kde chce a jak chce...
Nevědomost (hloupost?) ti vyhovuje, Jindrova osvěta ti vadí?
Já ji (J. osvětu) docela vítám, neb kde jinda bych se tyhle zajímavosti dozvěděl?
Ach tak to pardon. Netušila jsem, že v tomto směru jsi nevzdělán a osvěta ti chybí. A kde se to dozvědět?!? Co třeba zkusit strýčka Gůgla...
Pro mě jsou to opravdu jen zbytečné plky a mentorování.
Nicméně dovolím si trvat na tom, že každý má svůj vlastní vkus a chuť a je jen na něm kdy si co koupí, jak a v čem to povozí, a kde a v jaké pohodě si to sní.
´... každý má svůj vlastní vkus ...´ měla bys ctít i vůči Jindrovi, žádáš-li to od něj
Strýček Gůgl nerozlišuje, co je pravdy a co plácání hovadin.
Jsou-li to pro tebe plané plky - nečti je
Neumíš-li najít na webu relevantní informace, nebo jim nevěříš, stačí zajít do jakékoli sýrárny, kde prodávají sýr na váhu. Ke každému sýru ti řeknou, co je potřeba, a dovedou poradit, pokud jim řekneš, za jakým účelem sýr kupuješ.
No, wikipedie ti možná řekne lecios, ale musíš vědět na co se zeptat.
Takže ti urcitě vysvětlí jednotlivé pojmy, AOP, AOC, laut cru a tak.
Jenže, když stojíš u regálu a vybíráš sýr,nenapadne tě to studovat, a jak znám našince, a nejsem jiný, vybíráš sýr podle "krabičky" a také cenovky.
A tak malý návod, pár záchytných bodů, jak vybrat dobrý sýr nezaškodí, tedy pokud nejedeš na Babicu - nemáš majonézu, vraž tam kečup.
Sýry jsou, a už jsem to tu psal, pro Frantíkyněco jako "národní poklad", my to asi tak máme s pivem. Je o nich napsána řada knih a pár jsem jich i přelouskal.
Trochu sýru jsem i snědl, ta ta léta :-)
Ovšem styl krájení a podávání sýra. jakkoliv je logický a člověk by řekl, že přirozený, ten mě naučila Louisa, v naší školičce je jako odpolední aktivita kurzu frániny i Atelier Fromage. Cílem kurzu je nejen staříkům trochu osvěžit fráninu, ale taky umožnit malinko poznar francouzské reálie.
Vypadá to takhle:
https://photos.app.goo.gl/6pfPW1ZNPEKeCQDk9
Sýr si francouzi nemažou nebo nekrájí na chleba, ale prostě debužírují.
Krájení kulatých sýrů stylem "dort" má důvod. aOd kraje ke středu může mít sýr malinko jinou konzistenci, kdyby se krájel podél (aby plátky šlse daly plácnout na chleba :-), každý ze stolovníků by mohl dostat jinak vyzrálý díl.
Sýr se podává po jídle jako desert, a to většinou 3 až 4 druhy.
No a jak se jí?
No od toho nejjemnějšího k nejostřejšímu, tedy Roquefort bývá až nakonec...
V restauraci bývá "sýrový talíř" (assiette du fromage) mezi deserty, obvykla tak 10-12 eur, v lepších restauracích pak mají pultík ze sýry, a kterym obsluha přijede, a nandá ti jak si řekneš.
Protože nejsem wikipedie, nechávám si poradit a vysvětlit i pořadí, v jakém to jíst. Když si vOálíš chuť něčím ostrým na začátek, máš pak smůlu.
Vsadil bych se, že Rob14 si na obyčejném sýru z marketu pochutná mnohem víc než ty na drahém sýru ze sýrárny, neboť hlad je nejlepší kuchař. Na kole se dá pořídit hlad naprosto prvotřídní i bez AOP, AOC, laut cru..
No, to prostě nejde.
Hlad je nejlepší kuchař, o tom není pochyb, ale prostě jsou věci, které hladem neokecáš.
Poměřovat kvalitu potravin mírou hladovosti je takové řešení ze severní Koreje.
I v na pařezu chutná plzeň líp než braník.
Nepoměřuji kvalitu a cenu potravin, nýbrž kvalitu a intenzitu prožitku během jejich konzumace. A tu si prostě musíš zasloužit fyzickou námahou, nebo dietou, třeba..
Intenzita prožitku s kvalitou jídla nemá nic společného. Ani cena potravin či surovin.
Kvalita je kvalita za všech okolností a agrofertí mňamky humus i pro hladového.
Tem starej Mládkův:
Safra, ro je hnusný pivo.
No jo, takhle hnusný pivo jsem ještě nepil.
Říkám je to hnus, ale lepší než zůstat střízlivej :-)
Nemyslím si, že by sis musel jídlo zasloužit fyzickou námahou, nebo dietou. Ale v každém případě by sis na něj měl vydělat. tedy pokud nejsi děcko...
Psal jsem, že fyzickou námahou si musím zasloužit požitek z jídla.
A ne jídlo, ty trumpeto :-)
Předpokládal jsem, že budeš vědět o čem píšu. Když máš tu dálkařskou náturu..
Já když se jen válím na pláži, z jídla mám sotva poloviční požitek, než když každý den ujedu 160 na kole, asi bych tě neměl soudit podle sebe, promiň
Hezká přehlídka sýrů
No jo...
vozit s sebou sýr par dní je nesmysl. I v přírodě si můžeš pochutnat.
Prostě ho sežereš na posezení...
Pokud tedy máš rád camembert,doporučuji ten Gillot, bývá v Monoprix nebo v Casino, mívají i to menší balení a bývá přesněc konzumním stavu,nemusíš nechávat dojít.
Ostatní sýry si můžeš taky kupovat po kouskách, prostě si necháš ukrojit jen tolik,co sníš.
Není totak složité.
Prostě je to jak s tím teplým polským pivem z plechovky nebo vychlazenou plzní,třebav přírodě, toje úplně fuk....
https://photos.app.goo.gl/1uKdDsLR3z8tuXSx9
Mám zahrádku, u ní malý zahradní domek, kde není elektrika. Mám gril na brikety a docela jsem se s ním už naučil. Napadlo mě ale, že bych si na něm upekl nějaký ten koláč, ale netuším, jestli to lze a pokud ano, tak jak. Máte někdo zkušenost s tím na grilu upéct něco z těsta?
Zatím jsem nezkoušel, ale chystám se na toto. Gril mam na plyn.
https://kitchenette.cz/clanek/160-grilovany...
Ještě jsem našel, jak upéct těsto na ohni
https://skwbushcraft.wordpress.com/2011/06/22...
Brikety smrdí, budeš z toho mít chemický koláč. Vůbec nechápu proč to prodávají na grill.
Zatím jsme na grilu měli všechno zabalené v alobalu, nejíme maso, takže to nebylo na ohni. Ale taky bych mohl pořídit dřevěné uhlí, to by nemělo být cítit.
Mohly by i fungovat recepty na trdelník, případně v zahraničních kuchařkách "Knüppelkuchen" či "Stockbrot". Vyzkoušeno nemám, tak si netroufám poradit konkrétní recept. "Knüppelkuchen" si pekla dítka z Německa v dávných dobách na družebním táboře a pamatuji si jen, že to bylo dobrý a že se do toho těsta dával tvaroh. Google mi ovšem vyhazuje několikero i úplně jiných receptů.
(Princip byl ten, že stejně jako u toho trdelníku se to namotalo na klacek a peklo u ohníčku podobně jako buřty. Na grilu by to mělo jít taky.)
Kolega peče i chleba, resp. chlebové placky na grilu. Vždy ale dává těsto na alobalové misky - buď koupené nebo si je udělá podle potřeby. Ale pak používá ten silnější alobal.
Peče pomalu.
Člověk, a i našinec, co to nemá každý den, nemůže furt baštit ty věci z moře. Zasteskne se po slušné flákotě.
Koupil jsem tedy jehněčí kotlety, doma se to vídí málo.
"Když to máš rád" říkala Soňa a taky řekla, že si teda uvaří vajíčka.
Moc mi zjevně nevěří, to si musím pamatovat!
Jehněčí má trochu specifickou chuť, ale když se dobře připraví, je jak masíčko z nemluvněte, říkal Patek od Robinsona.
Takže, cibule, česnek, petržel, a koření rozmarýn a tymián. Bez olivového oleje by to nešlo, ale prd panenskÿ, smažime a vaříme, ten nejlevnější z Mercadony, tak mě to Rosita naučila.
Žádná věda, obrázky ukazují postup.
Cibule, česnek, petržel a rajský protlek zasypan pálivou paprikou. Nechám "zazpívat"
Pak nasolené, orozmarýnované a otymianové kotlety vrhnu na pánev.
Osmažím z jedné i druhé strany, zaleji bílým vínem, a redukuji.
Aby nebylo jen maso, rozpůlím rajče, posolím a zasypu tymiánem, a na kapce olivového oleje smažím, jako přílohu k masu.
Podávám s vychlazenym plzeňskym. :-)
https://photos.app.goo.gl/D7EzzvCm1afqBiXj9
Houbová sezóna je v plném proudu, takže houby na všechny způsoby.
Kromě smaženice a těstovin s houbami mám nejrdši houby na smetaně - do pekáče nakrájím houby, brmboru (nebo zbylý knedlík) a 1 - 2 rajčata. Osolínm, opepřím, zaleju celou šlehačkou nebo smetanou a peču cca 30 min. na 200°.
Rychlé, jednoduché a móoooc dobré :o)))
je to virový s ním diskutovat? Ty už máš víc překlepů, než J8526. Už jen větší řádkování chybí...
Popozítří jedeme domů.
(miluji češtinu, popozítří, který jazyk to umí) :-)
Tak tohle Soňa řekla a nařídila mi, že mám vyklidit mrazící box ledničky, a ne kupovat nové žrádlo.
Tak to řekla.
Vařím delikatesy, a prý žrádlo.
Tolikrát ponížen, respektuji rozkaz.
Budu za Babicu. Nemáš majonézu, vraž tam kečup!
V mrazáku mě zůstalo pár mražených ryb, a nějaké slávky se sepiovými kroužky, co zbylo z mého pokusu udělat polévku.
Postupuju tradičně. Ryby rozmrazím, povařím a odkostím. Udělal jsem chybu, vařil jsem ty potvory dlouho, stačilo o pár minut míň.
A místní klasika, olivový olej, česnek, cibule, petržel, sůl a koření - tymian s rozmarýnem .
A k tomu udělám erteple po místním, tedy, uvařit ve slupce se solí, a pak cibule, česnek, petrželová nať, olivový olej, a jinak - vlastně "francouzské brambory".
A teď se fakt musím pochválit, protože nikdo jiný to neudělá. Pochopil jsem, kdybych hodil ty uvařené, odkostěné, dříve mražené ryby na pánev, bude to šlichta.
Tak jsem na rozpálenou pánev s olivovým olej mrsknul nejdřív trojboj - cibule, česnek, petrželová nať, nechal zezlátnout, a pak přidal ty mariscos, slávky se sepiovými kroužky. Ty pustili dost vody, bylo zmražené.
Vydržet!
Za pár minut se voda odpařila, a dal jsem tam ty uvařené, dříve mražené ryby. Tymianem, solí ani rozmarýnem jsem nešetřil. Ty mariscos, jako by dělaly pařák, co známe na ohřívání knedlíků. Ryby se nevařily, jen nahřívaly párou.
Podlil jsem to tedy bílým vínem, aby to dostalo kyselost. a přiklopil pokličkou.
Stihnul jsem jednu plzeň, a bylo hotovo.
"Jsi génius" řekla Soňa, a tvářila se jako by mi říkala něco, co dávno nevím. :-)
Jezdíme sem, do oblasti Safor. 25 let, možná víc. Mám tu kamarády a kamarádky, co mě učili vařit a ne jako "kluci v akci" ale tak, jak léta vaří doma.
Ale jedna věc je zásadní. Nikdy, vážně nikdy se mi nepodařilo stejný recept zopakovat doma. Dovezl jsem si suroviny, dodržel postupy, prostě doma to nechutná stejně.
https://photos.app.goo.gl/hye3NBzT9saf8d1d9
Šíravík se domnívá, že jídlo je zážitkem za odměnu po dietě, nebo fyzické námaze.
Zážitkem je pro mě i samotné vaření a příprava, taky proto, že si vaření užívám vlastně jen o dovolené.
Pár receptů jsem letos zase ozkoušel. tenhle, to je taková z nouze ctnost, dojídání zbytků.
Ale klaplo to.
Hovno, problém tkví v tom, že ty neznáš námahu.
Robe. je mi 64 roků.
Námahu znám a užil jsem si jí dost
Širavík je magor. když jsem přejel v 55 Andorskej kopec, nedokázal to rozchodit s začal fabulovat, že mě vozila Soňa autem, abych se mohl vytahovat. Smutná duše.
Nenarodil jsem se se zlatou lžičkou nerestitupval jsem. ani nedědil. Dost jsem makal. a začátky byly těžké. Na jednání v Německu v kravatě, nocování na parkovisti be škodovce, obložené kanystry z . Ráno, opláchnout se na pumpě, a tvářit se. že jsem spal u kamaráda. Vím co je to makat a šetřit
Jsem rád, že už nemusím, ani na kole.
Fandím ti, že jsi furt na cestàch, a chápu. že máš rozpočet.To, že jej nemusím hlídat je výsledek práce, tak línek fakt nejsem.
Dnes na cyklovyjížďce můj muž zlobil. Furt se domáhal
nějaké buchtičky. Chvíli to zkoušek přes ostružiny, ale ty byly bohužel seschlé.
Po dojezdu mi konečně sám a bez ptaní vyměnil sjetý plášť.
Tak jsem mu tu buchtičku udělala.
Ty prostě nechápeš, když chlap řekne "buchtička".
Kynuté těsto na borůvkovou buchtu dělám hodně tenké, aby vynikla ta chuť borůvek. Tím pádem mi dost těsta zbylo na další koláč. Tentokrát broskvový. Špatná koupě, ty broskve byly příliš tvrdé. Nafotím, až se dopeče.
pro hloupé zastydlé a zakyslé slepice...
https://cs.wiktionary.org/wiki/buchti%C4%8Dka
Někteří víte, že se právě vracím od Atlantiku.
Nabídka sýrů v Německu, je trochu menší než ve Francii - sýry a ty jejich plesnivé salámy byly můj hlavní jídelníček skoro dva měsíce dosud.
Nedávno jsem dokoupil pánev a začínám smažit. Stále jsem nenašel tu půlkilovou cihlu sekané, co se prodává u nás a s bramborem je to moje oblíbené kalorické jídlo, takže zatím zkouším kuřecí krokety s bramborem a dávám vajca na tvrdo s těmi jejich eintopfy, čočka nebo hrách nejsou špatné.
Babica hadr :-)
Fakt sníš na posezení 6 vařených vajec?!?
jsem jak Citroen:
https://www.motortrend.com/vehicle-genres...
Teď mi došlo, že jsem nevysvětlil pointu - ten Citroen po válce jezdil za 6 vajec na 100 km.
Hmmm...
A nemohl by si ta vejce naťuknout trochu víc?!?
Asi nerozumíš změnám cen komodit v čase.
Jsi hloupější než jsem si myslel.
Nebo jsem mladší, než sis myslel.
Opravdu netuším, jak se po válce pohybovaly ceny vajec a pohonných hmot. A za čas strávený gůglením mi to zase nestojí.
To zase není tolik, je to nějakých 30 deka a k tomu když bude 20 deka čočky a nebude moc mastná, tak je to akorát slušný oběd :-)
O váhu ani tak nejde. Ale vejce jsou docela dost sytá a 6 žloudků je docela energetický nářez.
Lze jen závidět žaludek, který to zvládne bez obtíží.
Každý den by to nešlo, ale jednorázově, tak pětkrát do měsíce se to dá :-)
Pečená kachnička se zelím a knedlíčkem taky není ukázka lehkosti a dietnosti, přesto by to byl přímo hřích něco takového odmítnout :-))
Závidět?
Mrzáka sis z něj udělala ty sama
Nesuď druhé podle sebe.
tvůj hosip
dokonce ses tím druhdy chlubila ...
Dnes jsme měli s mužem poslání. Nikoliv od Alláha, naložili jsme si to sami. Vyklidit od bordelu garáž.
Dvakrát jsme jeli s bordelem do sběrného dvora. Oběd jsme vyřídili jednoduše. Sprosté jednoduchými krůtíími řízky s bramborem a salátem.
Pak ale naštěstí začalo pršet, my měli hotovo a já mohla začít vařit.
Dnes jsme s
Upgrade mého hrachového eiontopfu s vajcama. Smažený párek s cibulkou, místo dalších vajec.
Myslím, že jako natežkysta jsem docela rarita, nikde jsem po cestě neviděl nikoho vyvařovat, smažit jak to dělám já. Holt nejsem na závodech;)
Druhá fotka je asi hodinu stará - jenom osmažené kuřecí krokety s hranolkama za deště. Hořák to dal, plyn na plné kule, kosa, su celý promočený.
Má být ještě víc kosa, ale nevzdám to, nesednu na vlak. Už jsem přikoupil druhý spacák.
Neboj, nejsi sám. Taky na cestách denně vařím
Je tady podzim, na zahrádce jsem sklidil m. j. i pálivé papriky. Jelikož jich je povíc, tak bych z nich udělal "mletou" papriku, ale jak? Napadlo mne, že ji nakrájím na kousky, usuším v sušičce a podrtím v mlýnku. Jenže netuším, jestli i se semínky, nebo pouze to "maso". Poradí někdo?
Nejsem si jist, jestli vařím rychle a jednoduše, ale když jsme na dovolené, vařím tedy já.
Obvykle to ukážu někde na FB, ale ten si skládá obrázky všeljak, tak jsem to vysázel do útlounké knížečky, když mě letos zlobilo to internetové připojení a nemohl jsem rozumně pracovat na CGG.
Třeba někomu udělá radost a jiného naštve
tady to je
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/wyff/
A taky u toho štěkáš a koušeš? :-))
To sis nemohl zvolit jiný název? Osobně bych tohle kvůli názvu přešel jako špatný vtip nebo nějaký divný pokus o slátaniny všeho možného.
:-)
Nenapadlo mě nad tím přemýšlet, protože to tak je :-)
V městečku Oliva už dvě desítky let vařím já.
Jinak jinde a doma už velmi, velmi zřídka.
Tady je všechno co jsem letos sesmolil, tedy často spíše sestavil ze starších textů.
Protože na ten zásadní a důležitý text, který jsem slíbil sepsat, se takto jen připravuji. A taky nevím odkud začít, jde mi to jako psovi pastva, tedy když už jsme u těch psů....
https://fliphtml5.com/bookcase/ufbrz/
O nic, jen že název snadno asociuje úplně na jinou oblast
Pokud má někdo rád tyhle různé vodní potvoráky, tak si třeba i šmákne, podle obrázků to vypadá zajímavě, tak třeba to i tak chutná :-)