Těžké bylo určit den začátku expedice za hranice všedních dnů a se všelijakými obavami na chvíli opustit domov. Těžší byl návrat, když už byl cíl na dohled, když se přivyklo cestovatelskému režimu, když "bonjour" opět vystřídalo "grüezi" a pak "grüss dich". Najednou se nechtělo domů. Kdy zas bude…
"...neocenitelnou schopnost úžasu..." To jsi vystihla nádherně, to je přesně ono :-)
Moc pěkná cesta, i když počasí a okolnosti vám úplně nepřály. Ale škoda, že fotodokumentace není rozdělená alespoň na 2 části (a nebo ještě lépe na víc). Myslím, že trpělivost mně nechybí, ale přes 700 fotek s plnou pozorností naráz fakt nedávám...
Jak to dával ten krásnej pes? Neobrousil si tlapky? Nebo jezdil hodně v přepravce?
Moc pěkné putování. A těch 700 fotek je skoro málo :o)))
Jedna fotka hezčí, než druhá!
Koukám, že pejsek už stárne, mně je těch zvířat vždycky hrozně líto, když to vidím a ten váš je od pohledu strašně hodnej.
Ale asi není na světě moc psů, co zažili to co ten váš :-)
Jakou rychlostí valíte škodovkou po Německé dálnici? S naším prckem jsem se držel mezi 90-100km/h, aby mne nedoháněly kamióny..
Pejskovi bude na podzim 10. V Zermattu se dozvěděl, že mu zemřela máma. Nevím, jestli si uvědomuje a váží si toho, že je největší cestovatel ze vsi.
Rychlost po dálnici byla kolem stovky, kamiónů byly taky stovky. Kdyby nejezdily kamióny, dálnice by byly poloprázdné.
Má cenu tam ještě jezdit, když jsem (zde) už všechno pěkné viděl?
Nechávala jsem si to na delší chvíli klidu. Těch fotek je fakt hafo najednou.
Ale jsou hezké. Zdá se, že jste si to pěkně užili.
Díky.
Sakra, ještě že je venku tma a nevlídno, jinak bych musel přemýšlet kde mám stan. Moc pěkné.
Náhodou jsem objevil tvoji zmínku a spoustu obrázků o určitě nádhrné cestě a zjistil, že jsme se tam málem potkali. My to jeli obráceně - trasu z Bielu/Bienne přes Neuchâtel, Yverdon, Lausanne, Montreux, Martigny a pak nahoru na Bernardy ve druhé polovině června. Sněhu bylo dost, ale průsmyky byly už zcela průjezdné.
Jo a díky za pozdrav v Hjørringu!