Asi málokdo dokáže zapomenout na své první větší cyklistické dobrodružství. I já si to své velmi dobře pamatuji - možná i proto, že to není zase tak strašně dávno, ale přeci jen od té doby třináctkrát sníh zasypal hory, třináctkrát odkvetly lípy a třináctkrát vlaštovky přilétly z teplých krajin.…
Hezké dobrodružství, básnicky sepsané.
Bouřka a stoupající voda nejsou příjemné, navíc v noci. V noci vypadá vůbec všechno jinak.
Marně vzpomínám, jaké bylo moje první větší dobrodružství. Nevím.
Byla jsem třeba nadšená i z toho, když jsem v době gymplu zlákala k cestě na kole 2 spolužačky, když jsme místo školy jeli brigádničit do lesa.
První cesta natěžko byla už s dítětem na přední sedačce. Velkým zážitkem bylo, když to dítě ve svých 24 došlapalo se mnou, s tátou a se sestrou z domova na kole k moři a zpět. To už nezapomenutelné je.
S dětmi k moři, tak to musel být taky parádní nezapomenutelný zážitek. Obdivuji. Snad se k takové cestě taky jednou dostanu
Můžu tady prosím v tvém tématu zavzpomínat?
Nechci dávat přímo fotku, ale mám ji stejně na rajčeti - to je to dítě:
https://jana-l.rajce.idnes.cz/Oder-Neisse...
Myslím, že i když bylo "müde", cesta se mu líbila a má na co vzpomínat. Občas se ho zeptám :)
Na Šumavě jsme byli kdysi, jenomže jsme na cyklovýlety vyráželi z kempu. Jednou bez kol, to měly děti aspoň brusle.
Vždycky mám mindrák, když potkávám cykloturisty s pečlivě sbalenými věcmi. Připadám si jako tlupa kočovných cikánů. Potěší mě, když vidím, že i někdo jiný má bagáž v podobném stavu jako já.
Taky se hlásím do klubu... a jen tak pro porovnání, jak jsem jela po Labské já a jak Milan:
"Člověk může být klidně úplně blbý, hlavně si musí umět vždycky poradit" - zajímavá myšlenka :))
Šumava mi přirostla k srdci, už tam jezdím každý rok a doufám, že ještě dlouho budu. Pěkný článek, dík.