Copak pokrytý, ale kolik toho musel spolykat.
Kolikrát vídám dospěláky na horském kole s hrubým pláštěm a připřaženým vozíkem, jak drandí po prašných cestách. Až se divím, že jim těch děcek není líto.
Těžko zabráníš, aby se od zadního kola prášilo. Omezit na rozumnou míru se dá jízdou po čistém pevném povrchu nebo po prašné cestě jen malou rychlostí. Blatník je dobrý jen na odstřikující vodu, případně odletující kamínky.
Jezdím s blatníky, takže to nebyl až takový problém.
Dával jsem na přední síťku tvz "protialergický filtr" - prodávalo se to tehdy v Lidlu.
Jednalo se o tenoučkou netkanou textilii - něco jako se dává na stromky proti mrazu. Jo, neni to průhledné, ale je to prodyšné.
Větrání jsem vylepšoval otevřeným zadním vstupem (ale měli jsem croozer, nevím jak je to u chariotu)
Druhým řešením - ale to jsem viděl jen na fotkách-
byla "zástěrka" tvaru trojuhelniku -od konce blatníku k přední trubce croozeru (tam cca 30cm sirka). Materiál byl z cyklokalhot, takže to pruzilo a mohl jsi zatácet. uchzceni suchými zipy.
jinak hodně pomohly stranky velo Fiala...
S vozíkem a dětmi jsme najezdili určitě přes deset tisíc kilometrů, často jsme jim odkrývali vrchní plachtu, aby lépe viděly.... a zaprášené nikdy nebyly.
Neměli jsme tedy chariota, ale o tom to není určitě.
Ale jinak ano, dlouhé blatníky jsme na kole měli a máme. Patříme k těm, co si to bez blatníků neumějí ani nechtějí umět, představit. Plus na blatníku ještě zástěrka, doma dělaná.