Je to více než 40 let co jsem v antikvariátu našel knížku „Kavkazská cesta"od Julia Komárka. Popis cesty kavkazskou Svanetií (v dnešní Gruzii), kterou autor vykonal v roce 1913 se svým spolustudentem zoologie. Popis plný lehkého studentského humoru, dobrodružství, porozumění pro místní reálie.…
HELE!!! On žije!!! A stále bikuje!! A stále ví, že existuje tuten web!!
:)
Akorát nechápu, proč reinkarnoval do původní podoby, rozumíš tomu?
Jsi dobrej pozorovatel, synek se nedávno z Gruzie vrátil a je to jak píšeš. Dostal se na pár dní i do Baku, podle fotek napodobujou Las Vegas. Holt azerbajdžánský petromanaty to jistěj. :-) A tu poslední větu můžu potvrdit, vracaja sa dom v osmasedmdesátým z poznávacího výletu Moskva, Soči, Jerevan, Kijev byl jsem rád, že mám občanskej průkaz.
Čte se to hezky, ale jet bych to nechtěla. Vy jste si to evidentně užili. Máte můj obdiv.
Nádhera. Díky moc, krásně napsané a ještě lépe prožité.
Byla jsem ve Svanetii v roce 1983 jako studentka. Jo, šlo to i tehdy. Měli jsme jakési pozvání od mladého ukrajinského žida a v pasu bramborová razítka vlastní výroby. Důležité bylo, že byla kulatá a červená. Chtěli jsme na Elbrus, ale počasí to tehdy nedovolilo. Tak jsme se toulali kolem. A všichni nám byli nápomocní.
V Mestii nás při bivaku za městem přepadli místní "ochotnici". V Zugdidi nás odchytila stará paní, co uklízela na autobusáku. Taková bláznivá Markéta z podchodu těšínského nádraží. Odvedla nás na "miliciu", kde uklízela, tam jsme přespali a ráno v šest, než naklusali do práce "milicioněri" nás vypakovala.
A těch bačů v horách, a těch šašlíků, a hlavně těch lidí, co pomohli.
Bylo to trochu o držku, ale byla jsem mladá, sama, neměla jsem děti a mohla jsem si dovolit riskovat.
Jo, tak to je moc, moc hezká vzpomínka. Díky za ní.
Já to tehdy nezvládl a to už jsem měl v 80 letech spřáteleného čečence, který by poslal pozvání a vzal do Svanetie.
On ten "čečenec" byl vlastně bělorus, nakonec byl později rád, že ho nepodřezali a prchl někam do Minsku.
Pěkně jsi to napsal a po pravdě jsem docela ráda, že mě tahle místa lákají jen na papíře :o)))
Obtížně se mi jen skousával ten "politický" rozbor ve druhé půlce blogu, ale zase je vidět, že tě to velmi, a to velmi zaujalo. Tohohle si někdo asi jen tak nevšimne, natož aby to dokázal hodit na papír.
Počkej, ale já jsem nechtěl nikoho odradit. Právě naopak Gruzie (tedy mohu to tvrdit o projeté Svanetii a Adžárii) je země na příjemný výlet pro každého. Skoro bych řekl, že se pomaličku přibližuje Rumunsku.
Bezpečnost,vcelku vstřícní lidé, nádherné hory, nevyasfaltované cesty.
Spíš jisté obavy o její další směřování bych měl. Ale to je argument pro to jet tam naopak co nejdříve, než se tam něco pokazí.