Zdravím všechny cestovatele,
chystáme se s kamarády na cyklotrip ze Železné Rudy směrem přes Alpy až na jih Francie. Chtěli bychom poradit ohledně cesty, jaké cyklostezky jsou zde nejlepší, zajímavá místa, města, jezera ke koupání, kterými zeměmi projet atd. Dále bychom chtěli pokořit nějakou zajímavou vysokohorskou silnici (už máme za sebou Grossglockner a Transfagarasan, tak něco podobného), tak jestli o nějaké víte? V plánu je dojet na jih Francie do Nice, popřípadě Monaca nebo okolí - tady hledáme nějaký kemp u moře, kde si odpočineme na jednu, dvě noci, trochu si užijeme, takže třeba kousek od centra nebo tak. Poté se vydáme do Milána odkud jezdí bus do Prahy, popřípadě zda neznáte lepší cestu, jak se z jihu Francie dostat do Prahy s koly?
Předem moc děkuji za cenné rady. :-)
dotaz...proč to nevezmete letecky do Milána (Bergamo- wizzair nebo ryanair), z tama kolmo na ten jih Francie a domů?
letenka i s kolem určitě vyjde levněji než ten bus ;-)
Já jel Budem do Janova a pak celé pobřeží Francie až do Barcelony, ale když má někdo zálusk na Alpy....
Jen moc netuším kudy, jestli přes Švajc, nebo Rakousko a Itálii.
Nejpohodlnější cesta na jih Francie je přes Německo do Karlsruhe, pak podél Rýna až ke kanálu Rýn-Rhona, podél toho k Rhoně a pak až k moři.
Letecky až skoro k moři a pak na kole zpátky mi přijde jako doporučovat vyvrcholení a až po něm předehru.
Z Milana k moři (Středozemní u) je to taky dost hrbolatý
Přišlo by mi to "bezpecnejsi" z hlediska jistoty přepravy. Takhle doletu na místo a domů dojede až dojede.
V opačném směru zarezervuje dopředu jízdenku nazpět a pak už moc jiných možnosti nez na čas dojet na Bus nezbývá.
Ještě by mě lákalo z toho Milana pokračovat kolem Gardy a projet to až k hranicím s rakouském, kde bych koupil celodenní na vlak za pár supu a dojel to do Česka vlakem
Děkuji za radu.
My jsme ještě nikdy s kolem neletěli a ani nemáme obaly na kola, které jsou na to potřebné. Kupovat to je docela drahé.
Cesta nazpět by byla sice jistější, ale nám trocha rizika nevadí.
Jel jsem podobnou trasu Praha - Genova. Volil jsem krátkou trasu na Domažlice, Regensburg, München, Ga-Pa(Garmisch-Partenkirchen), Pfunds, Reschen-pass, Merano, Bolzano, Brescia, Piacenza, Genova.
Nemyslím si, že to je náročná trasa. Dlouho se jede podél Innu, stoupá se jeden den a sjezd údolím řeky Adege se vám snad bude líbit. Návrat lokálními vlaky je bez problému.
Pro prepravu kol letadlem staci papirove krabice, ve kterych se kola expeduji ze skladu do cykloprodejen.
Krabice poskytne zdarma kterakoliv cykloprodejna ;-)
přesně tak. a ještě budou rádi, že se škatule zbaví. takže třeba dostanou i rozpěrku do vidlice a materiál na omotání kola grátis :-)
sundají se pedály a řídítka, vyfouknou částečně kola, přední se sundá a je hotovo :)
Tohle mě vždycky zajímalo.
Kurnik, dojedu třeba do Paříže. Nebo Barcelony.
A chci zabalit kolo. Ok.
Krabice seženu všude, stříbrnou pásku uvezu.
Jak se dostanu s tím kolem na Orly nebo Roissy nebo El Prat? Metrem kolo nesmí.
RER kolo bere, ale jak se dostat na RER.
Na kole. Ale kde mám kurnik ty krabice a ostatní bagáž. Jak tu krabici uvezu na kole?
Tenhle problém řeším a neumím.
Když jsem jel busem do Janova, a pak z Janova domů, věž jsem celou cestu v jedné brašně ty bubliny. Nechtěl jsem přijít o den, dva, hledáním obalu v Janově, byl víkend. Prostě už v Praze jsem myslel na to, jak dostanu kolo zpátky. V Janově jsem koupil kufr, ta 7 eur. Měl jsem dvě cyklobrašny a kolo. A ten hajzlík cestou tam po mě chtěl 10euro za druhou cyklobrašnu.
Tak jsem je šoupnul do kufru.
Jinak zabaleno tím, co jsem si vezl 1100 km, bubliny nic neváží.
Říkám, zabalit není problém, zabalené dostat na letiště, to je co neumím zatím řešit. Vaše
Nápady mě snad otevřou oči.
na ORLY se dostaneš tramvají
Možná neváží nic moc, ale objemově zabere hodně.
Obyčejná igelitová plachta na malování - lze ji sehnat v různé tloušťce a velikosti - je mnohem skladnější.
Fakt mám pocit, že si nerozumíme.
Nejde o to sehnat, a o to o víkendu kurva jde, do čeho to zabalit, ale jak DOPRDELE dostat to zabalené kolo plus normální bagáž, na letiště.
Možná si neumíš představit tu situaci.
Asi fakt ne.
Jsi sám, máš kolo a spoustu báglů.
Sám, ani se Vych ať nemůžeš, protože to mezitím kolo odstrojí.
Zkus si to.
Doma, nasucho.
Dvě ortliebky, ortlieb jezevčík, a kolo.
Kecy o tramvaji na Orly nebo taxíku jsou k prdu.
Jsi sám, furt si musíš hlídat svoje věci.
V malém městě klídek, ale v Paříži tě oberou fakt rychle.
A já budu koumat, kde sehnat folii nebo papír?
OK, HODNĚ ŠTĚSTÍ
To si asi chtěl zavěsit pod někoho jiného.
Já jsem už s kolem letadlem cestovala - do Francie, takže moc dobře vím, o čem to je.
Asi
Já nerozumět řeči Vašeho kmene, ale pokud jsem z Vašeho cizokrajného přízvuku pochopila správně, tak se jedná o transport jízdního kola letadlem.
Kdysi jsme dopravovali kola letadlem z USA. Za tímto účelem jsme zakoupili kartonovou krabici přímo na letišti. Úplně stejnou, v jaké o pár let později dorazilo domů manželovo kolo z Německa:-))
A jedna z těch přepravních krabic na kolo mi v zachovalém stavu pořád leží ve sklepě, pro případ, že bych potřebovala přepravit kolo letadlem z domova někam:-))
Pověsil jsem to blbě.
A o, když přepravuješ kolo TAM, umím zabalit skvěle, a poradím si hravě, nechám se dovést na Ruzyň...
Neumím přepravit kolo ZPĚT.
Víkend, sháněj krabici, přeprav se na letiště, a uvažuji, že na všechno si sám.
Nikdo ti nepohlídá kolo nebo bágl, když někam jdeš, třeba jen na hajzlík...
Ale ty přeci UMÍŚ přepravit kolo zpět.Dosud jsi přeci nikdy žádné kolo v dálavách nenechal, pokud vím.
Začínám se v té tvé "bruselštině" pomalu orientovat.
Stará dobrá oldspeaková věta: "Nezkoušel jsem to, tak nevím" v tvém newspeaku zní: "Nezkoušel jsem to, tak vím, že to nejde."
... taxi ?
JO!
Ovšem Van. Ty cenu neřešíš..
Takźe rozumný nápad?
Tramvaj?
Srandičky
Víš co, nesnaž se víc ušetřit, snaž se víc vydělat. Pak není taxi van žádný problém ....
To dělám
Jakej van? K čemu van?
Já svého času narvala do yaríska dva lidi, dvě kola a bagáž pro dva na tři týdny.
A nebyli jsme přeloudovaní:-))
Faktem je, že jsme nebyli dva lidi, ale jen dvě ženské. Takže to šlo:-))
Z bicyklů sundat obě kola, hnací ústrojí obalit molitanem a vše se vešlo. Ujely jsme takhle 1500 km až do Dánska.
Suma sumarum.
Kolo připravené k přepravě letadlem se včetně brašen v pohodě vejde do jakéhokoliv tága.
Na letišti tě tágo vysadí na "depárčru", přistaví ti vozík, naloží ti kolo a brašny a jedeš.
Žádný problém. No problem. Nema problema. Hamna shida:-))
Ty jsi nikdy nejela tisíc kiláků na kole, od někum někam, že jo.
Ale tady přece neřešíš tisíc kiláků na kole. ty tady řešíš pár kilometrů se zabaleným kolem dopravním prostředkem na letiště vOrly. Jinak pokud neudržíš moč vem si pampersku pro dospělé.
Řešíš, jak po tisíci kilometrech to kolo v Paříži zabalit, a s veškerou bagáží dostat na to letiště, když metrem to nejde.
Logicky, nejlepší je dojet na to letiště až na tom kole. Ale kde tam seženeš ty kartony?
Jak povezeš kartony na kole, byť kousek?
Tenhle problém jsem řešil několikrát, tedy jak kolo zabalit. Nejlepší se mi jeví bublinatá fólie a lepici paska.
Ale když vím, jak zachází s balíky, takhle zabalene kolo bych letecke společnosti nesvěřil. A s těma kartonama je ten problem, jak to dostat na to letiště, když jseš sám.
Ta poznámka o pamperskách byla nadbytečná.
Třeba taxíkem?
Vlastně ne. To bys už nebyl sám. Byli byste nejmíň dva.
V případě, že člověk spí po hotelích, jak to dělá Jindra, fakt není co řešit. Řekne v recepci, že potřebuje přistavit tágo pro sebe a kolo na letiště a oni mu to zařídí. Poptá se, kde nejlépe sehnat kartonovou krabici a oni mu třeba poradí (bike- friendly hotely) možná i sami seženou. A když ne, tak si to zařídí člověk sám, žádný problém to není, mám-li hotelovej pokoj.
V Hiltonu jsem jen pár nocí do roka, když je TechMe.
Zřejmě moc koukáš na telku, takhle to v hotelích ani s těma čtyřma hvězdama nechodí.
Jseš rád, když ti kolo nechají uložit do skladu k bednám, když se nevejde do výtahu abys ho dostal na pokoj.
Když kolo váží 8 kilo a zavazadlo 4, je to sranda, ale když má kolo kil 25, a dalších 30 vezeš a k tomu dotva chodíš, řešíš ustájení kola každou noc, a vždy to lze, ani to nemusí být "bike-friendly".
Jo, když jseš v hotelu, získáváš svobodu tím, že věci jsou v bezpečí a můžeš si zařídit dost věcí.
Ale základní problém, jak to dostaneš na místo odjezdu (odletu) zůstává. A tam to bezbečně zabalit tak, aby to nezničili, když to hodí z dvoumetrové výšky na zem, a to není o jedné krabici.
V Janově jsem to vyřešil tím, že jsem na tom dojel až na ten autobusák, a tam to zabalil do bublin. Které jsem povozil 1000km, nebudu v sobotu večer nebo neděli ráno někde v Janově shánět bubliny. A sám si kolo do autobusu naložil.
Zajímalo by mne, jak bublinky ochrání kolo, které někdo hodí z dvoumetrové výšky na zem...
Neochrání, proto, a už jsem to výše psal, do letadla bych fo nepoužil. A té hmoty, do které bych to balil, by bylo o dost víc, než jedna kartonová krabice, kterou tu kolegové propagují.
Proto říkám, neumím kolo dostat na letiště, když jsem sám někde daleko.
Jedu Soňou, vlakem, lodí.
Že zrovna ty až takhle brutálně řešíš variantu, že ti na kole za pár kaček vznikne nějaká škoda...
Mám k němu citový vztah. ..
Nejde tak o tu škodu, jde o to nepohodlí a nemožnost si předem naplánovat,kde seženu ty krabice, jak to porovnám, a jak dostanu do toho letadla.
Letět by bylo jistě příjemnější než 16 hodin v buse.
Příliš mnoho neznámých, abych do toho šel.
Ty si vez kolo ze Španěl s tou cestovkou.
Teď, když tam nejezdí, jak to chceš řešit.
Až dojedeš sám do Barči, a hodíš to zpátky luftem, dej vědět. Vyzvednu tě na Ruzyni.
Jinak jsou to jen kecy
Mi připadá, že kdyby sis k přípravě kola na odlet vyhradil dostatek času, zvládl bys to bez ztráty desítky. Mít tvoje jazykové znalosti, troufl bych si na mnohem složitější varianty.
Čas je vždycky problém.
A ono to letadlo o tolik rychlejší není, když vezmeš do úvahy ty přípravy kolem.
Dojel jsem v Barceloně na loď někdy v poledne, a druhý den ráno jsem vysedal v Janově, vyspalý, odpočatý.
Oser je pak těch 16 hodin v autobuse..
Zase jen vysíráš, že jo.
Chtěl jsem upozornit na možnost, z poměrně velké dálky se dostat velmi pohodlně a lacino lodí, s tím, že kolo není nutné demontovat ani odstrojovat.
Jezdí to z Tangeru, se zastávkou v Barce V létě pak jezdí i spoj z Barcelony do Sète, odtamtud se pak dá pohnout na sever poměrně rychle v TGV. Plavba Středozemním mořem sama o sobě je taky hezká součást výletu.
Ne, Jindro, nevysírám.
Spíš nechápu, co je špatného na tom, zeptat se, kolik času uběhlo mezi vyloděním z lodi a naloděním do autobusu, a to pod příspěvkem, kde ty sám řešíš rychlost dopravy v porovnání s tímtéž letadlem.
To je cavyků a přitom je řešení prosté:
Vsaď Eurojackpot, vyhraj Eurojackpot, najmi sobě letadlo i s posádkou, která tě naloží a vyloží přesně dle tvých dispozic.
Obejdeš se bez krabic....
Sem si říkal, to auto je moc mrňavý, musím sundat přední kolo, aby se mi to věšlo do kufru, a to mě nebaví. Navíc když si Soňa vezme s sebou pár drobností, a já ledničku a Stridu, je nám fakt těsno.
Měl bych si pořídit větší vůz, nejspíš takovej ten Traveler, tam se vejdu.
Tak jsem si nechal udělat nabídku.
Trochu jsem nad tím popřemýšlel, a dospěl k závěru, že pro mě bude asi mnohem levnější v cíli narvat kolo do popelnice, a doma pak koupit nový.
Jackpot netřeba
A není to cpaní do popelnice zbytečná práce navíc? Nestačí to někde opřít a místní, podle toho co píšeš, se postarají o úklid za tebe...
Řekl bych, že úplně stejně jako běžná kartonová krabice a nejspíš i líp když dáš několik vrstev bublinek, které jsou navíc o dost lehčí než pevná vícevrstvá kartonová krabice.
Já vím, psal´s to již několikrát.
V Janově jsi nesháněl krabici, ale kufr, přeci.
A neměl jsi problém s letadlem, ale s řidičem autobusu.
Jel prý moc riskantně a měl jsi strach.
Pamatuješ?
Ano, jel riskantně.
Nedodržoval odstup, přejížděl plnou čáru v nepřehledných úsecích. Protože jsem vše měl zadokumentováno, myslím, že už to příště dělat nebude.
Vzhledem k tomu, že najezdím 60-70 tisíc ročně většinou po těch dálnicích, mám na tyhle kaskadéry dost pifku.
Kufry se neschánějí, ty prodávají na každém rohu...
Kdoví, jestli nějaké příště bude? Třeba ho Jančura po tvé stížnosti vyhodil.
Bohužel nevyhodil, a jestli jo, dávno jezdí někde jinde, řidičů je kritický nedostatek. V tomhle s Jindrou souhlasím, jet takhle s autobusem plným lidí je strašně nezodpovědné.
Pokud je to strašně nebezpečné, tak nefilmuju, ale rovnou zakročím. Ale každej jsme jinej. Jindra přímo v tom autobuse, ohrožen na životě, v klidu dlouhatánské minuty filmuje. Ráno pak se podívá na to, co nafilmoval a systémem cold reading k tomu vyrobí "příběh".
Fakt je, že od Jindry bych očekával, že bude víc akční, vzhledem k tomu, jak drsně se tu presentuje :-) Ale jinak ho chápu, já jednou taky celou cestu do Španělska sledoval, jak se řidič snaží udržet autobus na dálnici, protože má vůli v řízení, napsal jsem to až do připomínek v kempu, příští rok nás vezl nový autobus.
Ty jsi fakt dneska ve formě.
Šíravíku,
ono to bylo tak na hraně, stačilo malinko, a asi buch mu něco řekl. Ne každý, kdo ti visí při 90ce pár metrů za zadkem do tebe musí nabourat a na prázdé silnici ani není důvod.
Leda žeby nějaká překážka, zvíře, předmet na vozovce, díra, donutila toho řidiče osobáku prudce brzdit. A pak by to ti v tom osobáku asi nepřežili. A to, že se něco takového může stát je potřeba předvídat.
Takových lepičů na zadek je u nás poměrně dost, stejně jako těch, co jezdí velmi agresivně. U profíků by to měl být důvod k zákazu činnosti, ať si Lama myslí co chce.
Nevyhodil, ale hochovi promluvili do duše a informovali mě o tom
Nedodržení bezpečného odatupu je jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod na dálnici.
A autobusy nebourají tak málo..
Na telku nekoukám a v Hiltonu nebydlím.
Pravdou je, že by mě ani nenapadlo tahat si doma kolo do ložnice, natotata po tisícovce kilometrů. Vím, jak asi takové kolo vypadá. Ale možná jsem jen prase, co neumí jezdit na kole čistotně.
Jenže každej jsme jinej. Někdo holt s kolem i spí a když jde v noci na záchod, tak si raději nezavře ani dveře, aby mu kolo mezitím nezmizelo od postele.
Já teda jezdit po světě tak jako Jindra, tak je dnes ze mne jeden obrovský uzel pocuchanej nervů:-))
Pamatuji si, jak jsem kdysi píchla kolo, tuším, že to bylo na Pelješaci. Nebyl to problém, náhradní duši jsem měla. Ale při mé příslovečné nešikovnosti jsem počítala s tím, že mi ta výměna nějaký čas zabere. Tak jsem kámošku, co byla se mnou, poslala dopředu, ať jede a když tak oznámí, že jsem zvěstná, ale že se možná při příjezdu k lodi o nějakou tu minutu či dvě opozdím.
Osaměla jsem, a v tu chvíli vedle mě zastavilo auto. Chlápek v montérkách, popadl mé kolo, naložil ho dovnitř, mě posadil vedle sebe a jeli jsme. Cestou jsme nabrali i tu moji kámošku. Prostě se tomu nešlo bránit. Pohostinnosti a snaze pomoci v nouzí se holt nemá cenu bránit. Dojeli jsme do přístavu včas.
Příběh o okradené cyklistce se nekonal:-))
Ptá se maminka Pepíčka: ´Odkud máš to dámské kolo?´ Pepíček: ´Byl jsem s Evičkou na výletě. Na osamělé cestičce zavřela oči a řekla, vezmi si, co chceš... Tak jsem si vzal kolo!´
nevím, proč se mi vybavilo tohle :-)))
Možná Evička četla místní dobré rady, záměrně a moudře si nevzala zámek na kolo a taky tak dopadla:-))
https://www.nakole.cz/diskuse/19625-sncf-ve...
Jak vypadá?
Takhle.
Mě by ani nenapadlo ho zase nechat zamknuté přes noc u zábradlí, protože, když bych jej ráno našel, o čemž pochybuji, tak by mohlo vypadat jinak.
Vážení kolegové, zapomeňte na hraběcí rady milé tchýně. Pokud není v hotelu specielní místnost na kola, nebo vám jej někde nezamknou do skladu, kolo klidně na pokoj, i kdyby ho člivěk mě nosit šest pater po schodech.
Pravděpodobnost toho, že ve větších městech, když kolo ráno najdete, tak bude odstrojené hraničí s jistotou.
Kolo na poslední fotce mohl takhle "zřídit" majitel, aby mu ho nikdo neukrad - nasadí přední kolo, sedlovku, nahodí řetěz... za minutu je kolo připraveno k použití.
Jo, teď koukám, ještě musí napumpovat zadní kolo :-)
To ne, takhle vypadají kola, co zůstanou v Paříži (a nejen tam) přes noc bez dozoru.
Co lze odstrojit ukradnou, a druhý den prodají na blešáku.
Přes den se to nestane, ale slušné kolo zmizne rychle rovnou. Všichni proto jezdí na vracích nebo Vélibech.
Ve Francii se ročně ukradne 150 000 kol a jen 2-6 procenta z nich se pak vrátí k majiteli.
Tady je návod co dělat, když ti kolo ukradnou
https://www.velo-cyclisme.com/actualites...
Myslím si, že je lepší to zařídit tak, aby ti ho neukradli, ať si myslí kdo chce co chce.
Mám někde album s fotkama těch čórek, ale nenajdu ho fofrem
Asi si nerozumíme.
Nejde o album čórek, jde o album v kol zaparkovaných v hospodě o stoleček s jídlem.
Takové album bys neměl?
Aha, já si myslel, źe se pranýřuje moje neochota nechat kolo přes noc venku, a naopak drzost, vzít si koli na hotelový pokoj, když hotel nemá k dispozici prostory pro uložení kol.
Ale ne, teď mâš v hledáčku můj zvyk, pokud fo lze, mít kolo při pauze na jídlo pokud možno po ruce, protože k e přeci normální kolo odstrojit, a umísrit ho co nejdál, a ještě lépe, aby na něj nebylo vidět.
Tak si užij, album jsem ti vytvořil
https://photos.app.goo.gl/i7i29s4jMCdSduJp7
Vlastně musím říct, že mě navýsost těší, že cizinci nemají o nás tak ošklivé a odsuzující mínění, jako máš ty o cizincích.
Naposled jsme parkovali kola v penzionku před čtrnácti dny. Po dohodě s personálem v průchozí chodbičce v přízemí. Stálo tam šest kol, včetně dvou plně naložených holanďanů, kluka a holky. Na pokoj si sebou vzali jen pár nutných věcí. Dole v hospodě byla jakási zábava, lidé tou chodbičkou chodili na záchod. Kolům se celou noc nic nestalo. Vůbec nic.
Sedni na kolo, projeď se, zastav se někde v hospodě a zjistíš, že jsou obsypané cyklisty, kola ve stojanech nebo opřené venku, cyklisté klidní, nikdo, NIKDO, si nestrá velocipéd až k talíři.
:-))
Asi je to i o zkušenosti. Kamarádovi nějaký dobrák (v ČR) během našeho oběda sebral z kola, zamčeného ve stojanu, brašničku s nářadím a pláštěnku. Mně majitelka penzionu v Litoměřicích poradila, ať si vezmu kolo raději na pokoj, přestože mistnost pro kolo měla (a to jsem jela celý den v dešti). Podobně v Brně. Pravda je, že na obou místech bylo v okolí poněkud víc našich nepřizpůsobivých spoluobčanů. Teď sice u oběda mám kolo ve stojanu, ale chci na něj vidět. A v místě nocování kontroluju, jak je kolo v bezpečí. Asi taky úchylka, ale v případě dlouhé cesty na těžko (a v zahraničí zvlášť) by mě případná náhrada škody nevytrhla....
Tomu rozumím.
Asi hodně z nás má zkušenost, že mu někde z kola něco zmizelo. Mně naposled také podsedlová brašnička s nářadím z Liedlu. Jsem ji na tom kole zapomněla.
Ovšem jen drtivá menšina z nás tuto skutečnost vyhodnotí tak, že si musí vzít kolo sebou dovnitř hospody a opřít si ho o stolek. Soudím tak, podle v podstatě nulového výskytu takto parkujících kol.
Každej se z té zkušenosti nějak poučí, ale neznám nikoho, opravu nikoho, kdo by to vyhodnotil tak, že si schválně nevezme zámek na kolo, aby jeho samotného ani nenapadlo to kolo tím zámkem někam zamknout. Já se omlouvám, ale mně tento přístup zavání už skoro nějakou autoparanoiou. (Osobně si myslím, že Jindra ten zámek doma prostě zapomněl, a aby nebyl za blbce, tak tvrdil, že ho doma nechal schválně:-))
Ne, nezapoměl, nechal jsem ho doma schválně, aby mě ani náhodou nenapadlo, to kolo nechat bez dozoru. cel em jednoduché a účinné, a nějakých pár tisíc jsem tak projel.
Ono je to totiž docela atraktivní a nápadná hračka, a nerad bych o ní přišel, a nebo třeba jen o část osazení v Ultegře.
Jiná kola zamykám a beru si brašny s sebou.
Ano, stalo se mi jednou, při cestě do Andorry, že jsem zámek zapomenul doma, tak jsem ho koupil na první pumpě po cestě, myslím že v Hirschau, na to je fakt jednoduché řešení.
Abych byl přesný, v a benzínce jsem koupil krátký řetěz s klíčem, později uNorimberka, když koli bylo zamčené, dlouhý řetěz s kódem.
Ale vše během prvního dopoledne....
Nehodlám nikomu radit. Prostě předpokládám, že každý, kdo byl v Paříži alespoň jednou si všuml, že tam není běžné strkat kolo v hospodě až ke stolečku nebo se s ním narvat do obchůdku přímo k pultu s bagetami:-))
On si nejen nastrká kolo do kšeftu. On, místo, aby vyřídil, proč přišel, tak si to kolo ještě fotí????
Si ti místní fakt musej ťukat na čelo a přemýšlet, odkud asi je ten blázen:-))
Dle mého soudu by měl Henri tady veřejně poděkovat všem normálním cyklistům a cykloturistům, co nejsou k smrti vyděšení, že nemají nutkavou potřebu parkovat svá kola o stoleček v restauraci.
Protože, kdyby to takhle dělala byť jen třetina z nás, tak by se Jindra v té hospodě mohl klidně i přerazit o ty naše plečky.
A to, my, normální lidé, přeci nechceme.
Sleduji tvůj monolog, jak ze sebe dokážeš dělat každým dalším příspěvkem větší husu.
Každý, kdo byl v Paříži, ví, že tam není běžným kolem karbonový Cannondale.
Protože jsem ve Francii na kole (nejrůznějších typů) strávil už mnoho dnů a navštívil desítky hotelů, kaváren a restaurací, mohu ujistit milé kolegy, že racionální chování, tedy mít kolo, které potřebuji k cestě neustále pod dozorem, není místním obyvatelstvem vnímáno vůbec úporně a zle, naopak, je často důvodem k většímu zájmu, odkud, kam, kolik denně a tak.
Přes den, cestou, na zahrádkách v pohodě.
Naopak, večer se pak nehodí jít na večeři v cyklistickém a kraťasy vůbec. Proto jedny civilní gatě a tričko s sebou, pokud s něčím takovým počítáte.
Lanno, tvoje snaha udělat ze mě asociálního burana je trapná a směšná.
Nechci se hádat, nechci nikomu nadávat do tchýní a hus. Proč?
A je fakt, že neznám zvyky rodin a opravdu nevím, zda třeba u Jindrů doma nesnídají s kolem opřeným o stolek s talířem.
Možná ano. Možná ne. Jedno kolo se snese, což o to.
Lanno, jaký má tohle smysl?
Jasně že nikdo normální starší třinácti let nebude sdílet každej svůj prd na netu. (A i dnešní třináctiletí to už považují za něco, co bylo v módě snad někdy v pravěku.)
Tahat si kolo do kavárny (no budiž) a tam je fotit (!) a pak to posílat na net (!!!) - na to už musí být člověk fest magor. A co? Vykládat mu to nemá smysl; kdyby měl trošičku sebereflexe, nebyl by magorem.
Takže pro nás ostatní diskutující to má jen ten výsledek, že k desítkám nezajímavých příspěvků "tady jsem papal croissant", "tady jsem papal hranolky", "tady jsem papal ústřice" přibývají další desítky pro nás úplně stejně nezajímavých, kde mu něco vyčítáš. A pak už s tím tématem nejde udělat prakticky nic jiného, než je poslat do skrytých.
Zkus to ignorovat, nic jiného rozumného s tím udělat nejde. Prosím...
Promiň, Ifčo, omlouvám se.
Já bych jen nerada, aby po vzoru jednoho snobského mamila, se vyrojil další tucet bláznů, co nás cyklisty budou "reprezentovat" a v restauracích ukazovat svým drahým kolům, co mají na talíři.
A abychom se nakonec nedožili toho, že i ti třináctiletí podlehnou dojmu, že je normální vzít si své drahé kolo do školy a opřít si ho o lavici.
:-))
Už to přeháníš, Lanno.
Řekla sis o album kola v restauracích, dostala si ho. Jak vidíš, o stolek je opřený jak Author, tak Pepík, Cannondale, Peugeot nebo elektrodrak.
Nikomu nikdy to kolo nepřekáželo, nikoho neohrožovalo, a nikomu nevadilo a ty, zřejmě z nudy z toho děláš "issue". Nebo vysíráš.
Ale k něčemu to bylo dobré, jak jsem šel tou hromadou fotek, připomenul jsem si spoustu cest, které jsem za těch posledních 6 let na kole udělal, míst, co jsem projel, dní a nocí s kolem. Netuším, jestli si někdy vůbec jela sama s kolem pár dní po sobě, jestli si vůbec kdy projela nějaké větší město.
Ale jednou věcí jsem si naprosto jist, těch osamělých dní na cestě mám o dost víc, tak si ta svá moudra nech pro sebe a nesnaž se mluvit do něčeho, o čem nemáš ponětí.
Promiň, Jindro, omlouvám se, zapomněla jsem ti poděkovat za tu galerii fotek.
Děkuji.
Kdybych nevěděla, že všechna ta vyjmenovaná a vyfocená kola mají jednoho majitele, tak bych možná i podlehla dojmu, že je to ve Francii běžná věc:-))
Na svých cestách nikdy nejsem osamělá. Jednak proto, že nechci. Druhak proto, že i když se ocitnu v cizím městě sama, tak pořád vím, že kolem jsou lidé a já jsem na nich závislá. Vím, že v hotelu, kde spím, je někdo, kdo se o něj stará. Když jím v restauraci, vím, že mi jídlo na stůl nepřistálo z Marsu, ale že tam za těma dveřma od kuchyně je nejakej Jean, Sussane nebo Ali. Vím, že lidé, co tam se mnou sedí, jsou z masa a krve a nejsou to figuríny rozestavěné tam kvůli mě.
Když jdu vyšlapanou pěšinou v lese, úplně sama, vím, že ji někdo předemnou vyšlapal a udal směr mé cestě.
Neměl by ses rouhat. Neměl bys vykládat, jak jsi osamělej. Až jednou skutečně budeš osamělej (ne sám), tak možná už bude pozdě.
Je to podobné jak s tou hrstkou bezohledných sobeckých bikerů na pěších stezkách, kvůli kterým víc a víc přibývají zákazy kol na turistických pěšinách.
Stejně tak tenhle cirkus některých majitelů předražených bicyklů, kteří svá kola nemohou ani na minutu nechat bez dozoru, a všude s sebou tahají. Jsou jen sami proti sobě. Až se jim v obchodech či restauracích začnou hromadit stížnosti na zavázející bicykly mezi stolky, až přibudou i první úrazy, potom bude stále víc a víc přibývat i míst kde takovéto nestandardní zvyky a chování už nadále tolerovat nebudou. Tuhle zahradní restauraci už dříve pár Jindrů určitě navštívilo:
A omlouvám se všem, za ty gramatické chyby.
Mě to Jindrovo líčení osamělých cest po Evropě jen s kreditkou a mobilem dojalo tak, že mi vstoupily do očí slzy a neviděla jsem na klávesnici.
Cyklo-poustevník:
Já i v Praze znám restauraci, kde měl majitel potřebu vyvěsit ceduli: Psi na vodítku, kola do stojanu!"
Zlí jazykové tvrdí, že majitel je poněkud vysazen na pejskaře a cyklisty. Tuhle vystartoval na mého dobrého známého, že jsi zaparkoval kolo o čerstvě vysazenej stromek, když přímo tam, za plotem té restaurace, majitel na své náklady nainstalovál cca 20 míst pro kola ve stojanu. V tu chvíli jsem fakt nemohla jinak, než vzít stranu tomu "poněkud přecitlivělému" majiteli:-))
Milá Lanno.,
takźe víš prd, jak se chovat nakole, pokud jedeš sám, a to nejen waleským venkovem, ale i dost rušnými městy. Až to zajižeš, suď a raď.
To, že člověk jede sám, vůbec neznamená, že je osamělý, a k těm tvým srágorám o Jeanovi dodám jen to, že jsem se moc nadřel, abych s nimi mohl po jejich promluvit.
A to je pak úplně jiná dimenze poznávání země, a kolo, je také důvod, proč s tebou lidé rádi hovoří.
Nevím, jestli si se tak narodila, nebo to v to v tobě vyvolal přechod, ale jsi nesnesitelná.
Pak ovšem nechápu, proč s mobilem v ruce vypisuješ ódy o tom, že si nemůžeš nechat kolo v hotelové uzamčené místnosti, protože by ti ho zničili. Nemůžeš opustit kolo ani na dvě minuty, aby ses vyčůral. Nemůžeš poslat kolo letadlem, protože by ti ho rozbili. Nemůžeš jet s kolem taxíkem, protože je na tvé kolo moc malej. Nemůžeš v recepci požádat, aby ti to tágo zavolali, protože nebydlíš v Hiltonu...
Pak sedneš k do hospůdky k pivu, vrazíš stridu mezi stolky, vyfotíš tři fotky a jsou z toho "ONI":-))
Asi ses tak nenarodil. Asi tě tak změnil tvůj mobil.
Že tobě ani nikomu z rodiny ještě nikdo kolo neukradl?
Ukradl. Dvakrát. Vždy ze zamčené místnosti. V druhém případě jich šlo do kopru rovnou šest najednou. Podle svědků byly naložené do Avie.
V tom případě nějak mechápu proč píšeš co píšeš a buď jen rejpeš a provokuješ nebo ti je naprosto jedno žes přišla o kolo a s úsměvem si šla druhý den koupit nové.
Nebylo mi to naprosto jedno. Mrzelo mě to velmi, v tom druhém případě kromě šesti kol zmizela i motorová pila. Pro rodinu s dětmi docela velká ztráta.
Přesto kvůli tomu nespím s kolem u hlavy a nemotám se kolem kola u kuchyňského stolu.
Kdybych žila sama, tak bych si ten "luxus" možná mohla dovolit. Ale to nežiju. A obcházet doma čtyři kola, protože přeci každý si chce své kolo vzít do jídelny....?
Má-li Jindra nezadatelné právo brát si kolo do hospody, mám ho i já, ty, všichni.
Akurát tak nějak asi podvědomě tušíme, že by to nešlo a že ti lidé v hospodě nemohou za to, že se bojím o své kolo a nemohu je tudíž za to trestat tím, že ho budou přeskakovat:-))
Poněkud ti uniká, že Jindra nepíše o ukládání kola doma, ale na cestách a ještě ne po vesnicích, ale ve velkých městech plné zlodějů. A druhá věc je dost velký rozdíl brát si dovnitř horské nebo cestovní tank (velké, těžké a vždy špinavé) a tohle malé a lehounké a vždy čisté kolo na které je radost se i jen dívat. S tímhle kolem ti každý rád otevře a podrží i dveře abys mohla pohodlnějí vejít a ani omylem si kolo neodřela.
Osobně bych kolo venku nenechal ani na zapadlé vesnici, natož ve velkém městě. V Paříži jsem nebyl ale dovedu si to celkem představit, protože jsem byl třeba v Amsterdamu a to je nejspíš víc než podobné jako v Paříži. A bohatě mi stařčí naše města abych věděl kde a jak nechávat kolo a stejně dost často nemám nejlepší pocit.
Už párkrát při ubytování v penzionu nám majitel přímo nabídl ať si kola na noc dáme klidně na pokoj a to viděl že máme horská a tedy stále špinavá kola.
Myslím, že je každého věc jak si uloží a zabezpečí své kolo a co je ochoten riskovat a tak fakt nechápu proč ti tolik vadí, že Jindra si své krásné a stále čisté kolo vezme na noc sebou do pokoje a má tak jistotu, že bude mít druhý den na čem jet.
Prostě mám pocit, že si Jindra neuvědomuje, že si klidně může "schválně" zapomenout vzít na 10-14 denní cestu zámek na kolo a tahat kolo, kam se mu zamanane, právě proto, že valná většina lidí v jeho okolí (a on skutečně není sám na osamělé cestě Saharou), nic takového nedělá.
Jindra si nechce připustit, že kdybychom to takhle dělali všichni, a proč bychom nemohli, když může on, tak nastane problém. Už ne jen pro personál a hosty, už i pro něj. V tomto ohledu se, bohužel, Jindra chová jako nějaký cykloaktivista, co se rozhodl prosazovat svá práva na úkor druhých:-))
Už jsem si zámek párkrát zapomněl vzít nebo jsem si ho párkrát záměrně neberu, ale v takovém případě mám kolo stále na dosah.
A i když kolo zamknu tak bych rozhodně nenašel dost odvahy ho zamčené nechat někde ve městě na ulici přes noc.
Každý má právo chránit před zloději svůj majetek jak to jen jde zvlášť když to není schopný zajistit stát a jeho jeho orgány k tomu určené.
To, že Jindra považuje za nejlepší ochranu kola mít ho stále u sebe je naprosto v pořádku a jak je vidět tak s tím nemá problém nejen on, ale ani je ti kolem něho ani majitelé objektů ve kterých má kolo.
Jediný kdo s tím má nějaký problém si ty, přestože si na stovky kilometrů od něho :-))
Jen pořád netuším co máš proti tomu, že si Jindra chrání svůj majetek a nechce se nechat okrádat kdejakým zmetkem kterých potkává víc než dost a které stát nedokáže jednou provždy zlikvidovat.
Víš zazvure, někdy mám pocit, ale je to jen pocit, že si ten zámek nevezme a nezamkne si kolo u kandelábru dvacet metrů od obsužné zóny hospodské předzahrádky jen proto, že by ten zámek tomu kolu na fotkách neslušel. Cannondale patrně nevyrábí firemní zářivě zelelé zámky na kolo:-))
S mojí silničkou to řeším tak, že ji k něčemu zamknu tak, abych ji měl neustále na očích, kdyby se někomu zachtělo zámek ustřihnout.
Brát ji přímo do obchodu a navíc ji tam fotit, nebo ji opřít o stůl v předzahrádce a tam ji fotit, bych si fakt nedovolil.
My teď pojedeme autem na dovolenou a nejlepší způsob, jak zabránit krádeži auta je, ignorovat parkoviště, zajet s ním až k výčepu a tam si ho vyfotit? To asi ne, žejo.
Jdeš si koupit koupit kroisánek, a kolo necháš zevnitř u dveří, místo zvenku.
Venku by ti mohlo okamžitě zmiznout, nebo alespoň někdo dvěma tahy odepne tu brašnu a sebere ti vše, co si vezeš.
Problém s tím nikdo nemá a nikoho zo neirituje, kromě Lamy.
Zrovna v pekařství mě v Paříži okradli.
Stojím ve frontě, telefon, šáhnu do buzerky, vytáhnu foun, nezapnu buzerku zpàtky, a když se vrátím na hotel, volá mi slečna z recepce, že se našly moje doklady. Celkem uplynulo 15 minut, zloděj vytáh peněženku, vybral hotovost, zahodil, sluşný člověk to zvednul, našel v tom kartičku od hotelu za rohem, a dal jim vědět. Pár stovek v eurech bylo fuč včetně pár tisíc v českých, ale doklady a karty zůstaly na místě.
Myslel jsem si, že jsem dostal lekci, ale prd, letos v a jaře mě na chodníku frajer ukrad mobil z kapsy bundy. Viděl jsem ho, ale nemohl nic, ale vůbec nic dělat. Viděl jsem jak s ním mizí v davu.
Takže varianta, že někdo do tebe drkne, sebere ti kolo, a zmizí je celkem reálná, to, že ti seberou brašnu z kola, pak docela pravděpodobná.
Tak doklady a prachy v takovýhle zónách u sebe mít vždy, a nepouštět se na něčem nápadně drahém do jistých oblastí. Dámy pak kabelky na břiše, a přidržovat rukou.
Na venkově pak není problém kolo nechat venku a skočit si nakoupit, aniž v bys musel zamykat nebo odstrojovat.
Šíravník:
Autem k výčepu bude asi dost problém. Ovšem třeba malej skůtřík, fešnou vypulírovanou městskou elektrokoloběžku nebo dvě tři segwayky....to by šlo celkem jednoduše.
Dost drahé hračky na to nechat je stát na ulici.
Tenhle to o víkendu autem k výčepu zkusil https://praha.idnes.cz/stredni-cechy-beroun...
Osobně je mi dost jedno, jak řešíš ochranu kola před krádeží, ale tahle debata je docela zajímavá v souvislosti s tím, že nás tak rád representuješ v Evropě...
Mně osobně by přišla mnohem ohleduplnější a tudíž i representativnější varianta, že se i s kolem neomaleně nenasereš až ke stolu, ale přimkneš Zelenáče k nějakému kandelábru opodál, abys ho měl dobře na očích.
Pokud se kolem něj někdo začne podezřele motat, stačí křiknout a je od něj pokoj.
Ke stolu si vzít jen tu brašnu, když sundat ji je tak snadné i pro lapku, který ji vidí poprvé. Chápu, že to nejde vždycky, ale většinou by to bývalo určitě šlo...
Ne, Širavíku, nejsem neomalený.
Já přijdu a řeknu:
Bonjour monsieur/madam, je voudrais quelque chose manger ici. Est-il possible laiser mon vélo ici?
Odpoví asi takhle:
Ah, oui, bien sûr, vous êtes d'ou?
Vous parlais bien français.
A já na to:
Non, mais merci, j'essaie
A pak mu řeknu že jsem z Čech, to mnoho lidí nezná, zkusím Československo, občas se někdo chytne a Prahu zná tak 85 procent. Ale i ti co neznají, se zajímají kam jedeš, kolik denně, a tak.
A pak chtějí vědět, co budu jíst, a já si nechám poradit, a většinou rozumím prd, třeba jen slovo "kuře" ale nevypadnu z konverzace, a řeknu, "dám si třeba to kuře" .
Nebo přesně vím, že jdu na kafe s minerálkou, tak objednávám rovnou.
Za křupana v cizině fakt nejsem.
Nevím odkud di vzal ten výplod o neomaleném přihrnutí se k stolku.
Zrovna od tebe potřebuji lekci, jak se ve francouzské restauraci či bistru chovat :-)
Takže varianta přimknout kolo ke kandelábru, postarat se sám o sebe, aniž bys úplně zbytečně obtěžoval okolí a porušoval nepsaná pravidla, u tebe nepřichází v úvahu. No tak jo, proč ne, na pověst našeho národa v zahraničí máš naštěstí naprosto zanedbatelný vliv :-)
Taxík potřebuješ ovšem nákladní. Do kufru se to nevejde.
A pořád je to dostt daleko od stanoviště, přes ty haly k odbavení.
Zabalené kolo se blbě nosí, a k tomu ty brašny..
Mám nácvik z autobusáků.
Pro možnost využití hromadné dopravy jsem si proto vymyslel Pepíka v lehkém obalu a brašny v batohu taky velmi lehounkého.
S tím se dá cestovat i tam, kam s kolem nemůžeš, 26" Pepík je už skoro normální kolo.
Jak jsem psal, ono zažít a vyzkoušet je fakt dost něco jiného než blafat u počítače.
Že by to byl až tak neřešitelný problém? Když se chce, všechno jde, na kole se dá odvézt téměř cokoli. A i ten rozměrnější taxi je myslím celkem snadné zařídit, stačí říct že budeš převážet kolo a velkou krabici.
Řešit jde všechno.
Ale dovolená, v jistém vymezeném čase, by mohla být využita efektivněji, když některé věci máš vyřešené dopředu.
Ono i tak se přihodí dost věcí, s kterými si nepočítal.
Je to věc nátury.
Mám takové základní dělení - severní/jižní
Severní plánuje, přemýšlí dopředu, stará se.
A možná si tím dost kurví dnešek.
Jižní budoucnost neřeší, žiji teď, a ono to nakonec nějak dopadne, vždycky to nějak dopadlo.
Dnešek si užívá, ale možná si dost kurví budoucnost.
To jsou extrémy.
A mezitím nekonečná škála variant.
Nejsou náhodu na parkovištích u letišť k dispozici vozíky na bagáž?
Vez si kolo na vozíku?
Letadlo je fajn, když doma zabalíš kolo, někdo tě odveze na Ruzyň, ty máš v cíli nějakou základnu, kde si ty krámy na balení schováš, pojezdíš, zabalíš, někdo tě hodí na letiště a vracíš se.
Vyrazit na kole třeba do Barcelony a vrátit se domů letadlem, mě připadalo mnohrm obtížnější, než jet z Barcelony lodí do Janova a pak busem 16 hodin domů.
Jen kvůli těm problémům co píšu, zabalit kolo, a dostat jo na El Prat, se vším ostatním co vezu.
Na některých letištích už krabice prodávají, případně kolo za poplatek zabalí. I s těmi bágly, které k tomu člověk přidá. Ale je pravda, že na Ruzyni byla krabice hodně pomlácená a potrhaná. Ale kolo bylo v pořádku.
Informace "na některých letištích" je pro mě dost neuspokojivá, při své povaze potřebuji mít jistotu.
Pokud jde o Francii, je použití letadla trochu nadbytečné, soudím. Ve Francii slušně jezdí vlaky, když nestávkují :-)
Z jihu, kdyby pro mě nejezdila Soňa bych bral TGV do Strasbourgu, kousek na kole přes Rýn do Německa, a vlakem se pak dostaneš domů, nebo skoro.
Už jsem to měl jednou naplánovaný, ale pak se nabídla ta šoférka.
Kdo se bojí, nesmí do lesa....a objednává dodávku nebo rovnou náklaďák:-))
Nebo Soňu :-)
Blbý je, když je Soňa i s kolem a tebou v těch dálavách.
Možná by šlo, vyslat Soňu vlakem domů, nechat ji nasednout v Perle do auťáku a dojet pro tebe a dvě kola:-))
Naopak, to vše zjednodušuje.
Jeden může hlídat, druhý se stará.
Jeden je u kol, druhý nakupuje a nemusí kolo odatrojit a vláčet s sebou tu bagáž všude, kam se hne, protože riziko, že bagáž na kole po návratu nenajdeš, je mnohem vyšší, než riziko, že tam nenajdeš to kolo..
Ve dvou, nebo ve skupině, je z tohoto pohledu cestování výrazně jednodušší.
Zkus si to někdy.
Na všechno být sama. S těžkým kolem.
Jak to psal Bob o vozíku, zastaví tě blbých pár schodů....
Jak píší ostatní, obal není nutný. Stačí krabice nebo stačí i vytvořit úhledný balíček, teda spíš balík, pomocí igelitu a lepenky.
V podstatě je důležité kolo složit tak, aby z něj nevyčnívalo nic, co by se dalo při manipulaci urazit - takže minimálně sundat šlapky, otočit řídítka, něčím obalit ramínko přehazovačky.
Pokud ti nezáleží na kole.
V autobuse (možná) ohlídáš, v letadle ti to zničí.
Kolikrát si transportovaa kolo letadlem, a odkud a kdy.
1x v roce 2007 do Francie - vše k tomu je tady
http://www.vrstevnice.com/akce/2007/07cervenec...
Takže dá se říct, že ještě v dřevních dobách.
K těm nezabaleným kolům:
Říka se, že kolo nejlépe zabalené pro přepravu, je kolo vůbec nezabalené. V takovém případě se totiž nevejde na všechny ty přepravníky zavazadel a zachází se s ním prostě jako s kolem.
Bohužel, tohle prý už dnes moc nejde, protože aerolinky trvají na obalu, nikoliv z důvodů poničení toho kola samotného, ale z důvodů možného poničení, roztrhání, zamaštění, zničení...těch dalších zavazadel v přepravě.
Že by nikdy?
Z toho Jindrova popůlnočního dobrodružného popisu hrozné složitosti přepravy kola z hotelu na letiště v civilizovaném evropském městě se spoustou lidí, fungující dopravou a mobilem v kapse...skoro na hraně života a smrti (pozor na prasklej močovej měchýř), to tak působí.
Daleko lepší, zdá se, je povolat si do jižní Francie tágo i řidičkou přímo z Perly středních Čech a hnát auto tam a zpátky přes půl Evropy.
(...stejně to dáme do nákladů jako služebku:-))
Básníkův blog tady Směr jihozápad. Akorát začátek nebyl z Rudy, ale z Vodňan.
Taky jsem to jel jednou přes Mnichov k Bodamskému jezeru, potom proti proudu Rýna po starý silnici přes San Bernardino a podél italských jezer rovinou do Genovy. To bylo krásný.
Žiješ?
Velká radost, vyprávěj, přehánět, básní!
Také bych rád slyšel nové básníkovy příhody.
Ten kluk se rozhodnul změnit svůj život. Pokud si pamatuji, sednuL na kamion.
S jeho vnímáním a schopností vyprávět musí mít v kapse knihu.
V Čechách se ovšem psaním neuživíš.
Teda jsou dvě výjimky, Viewegh a Paroubek.
Čistý daňový únik druhého nikdo neřešï.