V sobotu jsem vzal horský kolo závodit, nejdřív na Hornettlon - kvadriatlon jednotlivci (500m plavání, 20km horský kolo, 11km inline, 5km běh) a o několik hodin později ještě na Noční triatlon (300m plavání, 17km horský kolo, 5 km běh).
Moje kolo trasu přežilo bez problému, ale zarazilo mě, kolik lidí muselo měnit duše, někteří dokonce opakovaně. Někdo prý snad posledních 10 km došel, protože s opakovanými defekty nepočítal a předjížděl jsem jednoho, co píchlé kolo ignoroval a rozhodl se do cíle prostě dojet bez ohledu na roztrhaný plášt... :-)
Přemýšlím, čím to je? Jde jenom o štěstí nebo ti lidé udělali něco špatně, zvolili špatné pláště, měli moc nízký nebo vysoký tlak nebo tak něco?
Ta trasa rozhodně nebyla nijak náročným terénem, předloni jsem to projel na Ibexu se Smart Sam plášti, letos na Meridě jsem byl jen trošku rychlejší.
Kromě asfaltových kousků to bylo hlavně po štěrku a polních cestách s trávou uprostřed. Byl tam kousek písek, nějaké kořeny a kamenitý sjezd (pod ním měnilo duši několik lidí), ale ničeho extrémního jsem si tam nevšimnul.
Fůra lidí když závodí, tak používají lehké tenoučké pláště, přece je používají profici, tak musí být nejlepší. Poněkud ale zapomínají, že oni jedou stylem hop-trop a nejpozději po 2 km mají depo s možností výměny a velmi často do depa dojíždí na prázdném a vůbec jím nevadí když ten plášť rozsekají na hadry. Navíc mnozí když už používají tyhle závodní speciály, tak už nepoužívají bezdušáky, protože to už cena letí do nebes a tak ty lehounké speciály pláště plní těžkými dušemi :-)
OK, takže z tvého pohledu použili nejlehčí pláště a některým se to riziko holt nevyplatilo.
Tohle je na podobných akcích docela běžný jev. Občas má někdo smůlu i na slušných odolnějších plášťích, ale to je hodně vyjimečné.
Tak někdo mi tam tvrdil, že píchnul, protože do nějakého úseku najel moc rychle, tak mě zajímalo, na kolik by to opravdu mohlo být způsobené způsobem jízdy...
Tak to nepíchnul, ale cvaknul. Měl (ne)nafoukáno do bahna nebo na manévrování mezi mokrejma šutrama a kořenama a vlítnul do těch šutrů jak čert.
A dá se nějak zjistit, jaký tlak je na co vhodný? Kromě varianty mít léta praxe?
Nakonec jsem si koupil tlakoměr, co umí galuskové ventilky, změřil tlak a přestože na plášti je 240-450 kPa, v předním i zadním kole je okolo 210 kPa.
Je to špatně? Je možné, že už od prodejce tam bylo málo, přestože to prý při garančce před měsícem dofukoval nebo už tolik vzduchu uteklo?
Já vždycky rozmezí tlaků na plášti bral za absolute maximum rating, takže mi přišlo žádoucí mít tlak v tomhle rozmezí, ale třeba to u horského kola funguje jinak?
Nedá se to zjistit :-)
Záleží na plášti, terénu, váze jezdce, způsobu a rychlosti jízdy. Moc proměnných pro určení nějakého přesného pravidla.
Prostě musíš foukat ani málo, ani moc. A podle potřeby přifouknout nebo upustit.
Jo, už od prodejce tam bylo málo...
Chce to aspoň 2 MPa, jinak ti to nepojede.
Takže od teďka foukat jenom v odborném servisu každý pátek.
Cože? 2 MPa = 2000 kPa, to snad ani žádný plášť nevydrží?
Jo promiň, dělám si srandu... máš tam mít přesně 240kPa.
Těch 30kPa rozdílu bys měl doufukovat a upouštět podle teploty okolí, být tebou beru všude s sebou měřák a měřím doma, před a po vyjížďce.
Jinak hrozí destrukce pláště a ztráta záruky na celý bicykl!
A prosimtě ještě jedna věc: máš certifikovanou pumpičku?
Teka třeba pro hrubou představu, mám pláště schw. Nobby s duší, psaný tlak mají 2 až 4 a přední při nazutí foukám max. na 2,5 a zadní 3 až 3,2. To platí pro běžné jízdy kde je štěrk, bláto, hranaté kamení, brody, vysoké kořeny a další možné skryté překážky. Pokud někde jedu delší trasu jen po silnici, což je tak 1 do do roka, tak trochu přifouknu. Když jedu víc v blátě, podmáčeném terénu nebo ve sněhu, tak v předmím jdu klidně na 1,8 a zadní 2,5, ale to už tam nesmí být hranaté a ostré kameny a vysoké kořeny, to už hrozí cvaknutí.
Pro jízdu mimo silnici není dobré mít příliš nafoukáno, protože pak kolo špatně kopíruje terén a víc poskakuje a to je už hodně nebezpečné, jednak se nedá pořádně brzdit a hlavně nejde bezpečně vést kolo a zatáčet a na tvrdých kolech není problém vyletět ze zatáčky.
Je lepší mít pláště lehce měkčí než tvrdší.
Tlaky na nějaké bary a psy měřím jen při přezouvání když foukám dílenskou, jinak tlakoměr nemám, nepotřebuju, foukám na plaec a protože po několika cvaknutích už vím, kdy je málo nafoukáno tak to stačí a vyhovuje :-)
Bezdušáky se obecně foukají podstatně míň a čím širší plášť tím se dává menší tlak.
Takže v porovnání s tebou jsem tam měl už hodně nízký tlak. Zkusil jsem to dofouknout na 250 kPa, tedy těsně nad povolené minimum a připadá mi, že to oproti předchozímu stavu na nerovnostech najednou dost drncá... přitom když plášť zmáčknu rukou, připadá mi to úplně stejný. Holt nemám kalibrovaný palec jako ty. :-)
Já foukám bary nebo psy :-)
V předním 2,5 je maximum co fouknu při nazutí, pak zpravidla upouštím podle povrchu. 2,5 nechám jen když je cesta zpevněná s tvrdým hladkým povrchem bez kamení, kořenů a písku. Jinak běžně jezdím zhruba na 2,2 a je to pro mě tak nějak akorát.
Jednak taky moc nevážíš a máš tam 29" kola a u nich nevím jak moc se liší foukání od 26", ale myslím, že to tak výrazné nebude, tak bych řekl, že 2,1 může být i v pořádku podle povrchu typu a konstrukce pláště.
Po pár nafoukání a kontrolách tlaku časem celkem snadno poznáš a odhadneš správný tlak i bez měření. Přece nebudeš sebou na jízdu tahat měřák.
Nefoukáš na psy ale na PSI je to jednotka pound per square inch, tedy počet liber na čtvereční palec. Je to úžasná ne-SI jednotka. :)
Ty taky koukam vsude potrebujes smajliky, vid ;-)
Nepotřebuji, ale zrovna tady se to hodí.
Proc ? Ty sis nikdy nevsimnul, ze pri debatach o gumach a tlaku se tady cela leta cpou do gum psi a resi se kolik psu tam nafoukat ? Uplne bezny slang.
Já také měřím tlak v pneumatikách manometrem se PSI. Ale nikoliv se PSY, jak to napsal Lelek. Ta záměna mne pobavila. Není pes jako pes.
No a teď se zase hodí tenhle smailík :D
možná má měřák na čtvereční yardy :-D
Evidentně nerozeznáváš rozdíl mezi jednotkami tlaku s plochy... Raději se drž těch koní :D
???
Tohle's psal ty: "PSI je to jednotka pound per square inch"
Takže já to jen modifikuji na: "PSY je to jednotka pound per square yard"
Máš něco proti?
Ach jo, on by si spíš potřeboval vypláchnout nebo rozkapat oči aby ho viděl :-(
Promiň, i ty tam máš toho smailíka. Když ono to bylo tak lákavé rozeznat PSI a PSY, že jsem to nepostřehl.
No mně ale připadá divný, že bych byl pod minimem uvedeným na plášti. Předpokládám, že výrobce tam 240-450 kPa nepíše bez důvodu?
Takže chápu hledání kompromisu (podle hmotnosti, povrchu a podobně), ale předpokládal jsem, že při normálním použití bude optimum s rezervou v povoleném rozmezí.
Zkoušej a testuj a časem zjistíš jaké tlaky ti v kterých podmínkách budou nejvíc vyhovovat. Podstatný rozdíl je za sucha a na mokru. Pro mě je nejhorší kombinace mokré kořeny, to neumím, neumím je jezdit a trápím se na nich.
Já se spíš držím na spodní hranici a v předním kole jdu občas i malinko pod. Víc to vyhovuje a kolo líp sedí.
Kdo umí dobře techniku jízdy, umí dobře a rychle přenášet předo - zadní těžiště a dobře hopnout překážku, tak může foukat i míň a má výhodu na klouzavém podkladu. Jenže to já neumím, tak musím mít vyšší tlak abych především přední kolo na hranatých kamenech a vysokých kořenech necvakl.
No, ten spodní limit je spíš pro ty tlustý jezdce, co nechcou, aby to drncalo, a aby jim to pak nereklamovali .
Když nejseš těžká váha, můžeš jít klidně na míň, ale případnou reklamačku ti neuznají.
Pokud nepůjde o vadu materiálu, tak reklamaci na poškozený plášť z použití ti neuznají nikdy i kdyby si foukala v autorizovaném servisu přesně pole pravidel :-)
Pokud nemáš problém se cvaknutim duše tak nižší tlak vůbec nevadí, sám to cítíš že na tvrdsim už to není ono. Dost tlaku taky ztratis cestou, v terénu to z těch kol doslova vytlučeš. Jediné kdy bude nižší tlak i zadního kola nevýhodou je stoupání po asfaltu, i když při tvojí váze to asi nebude takový problém
Jako výchozí hodnota se uvádí foukat tak, aby po nasednutí došlo k zploštění pláště o 15%, konkrétní tlak samozřejmě závisí na rozměru pláště a hmotnosti jezdce, já vážím metrák, MTB kolo 14 kg a na předním 2,25" plášti vozím 2,3 bar, na zadním 2,1" 2,7 bar, vozím duše. Sou borci co na bezduších vozí i hluboko pod 2 bar, samozřejmě se to nesmí přehnat aby se to při brzdění a v zatáčkách nežvýkalo, mohla by podfouknout patka nebo se to i zout, je lepší mít spíš širší ráfek. S dušemi hrozí cvakání, když jezdec nemá zvládnutou techniku jízdy v terénu.
Nadměrné defekty v tom závodě mohly být způsobeny tím, že jezdci vezli tenké lehké závodní pláště málo odolné defektu a nízký tlak aby měli dobrou trakci, což při jezdecké chybě může znamenat ono cvaknutí. Nebo tam někde na trati byl prostě bordel a tys měl jen štěstí.
Na netu je hafo kalkulaček, pro MTB se mi líbí tato http://mtb.ubiqyou.com/ a tady něco teorie. https://www.bergfreunde.eu/mtb-tyre-pressure...
jo, to mi připomělo situaci když jsem s Favoritem vletěl do místa kde končil asfalt a snad metr nebo dva tam byly jen kameny jako pěst zalepené do asfaltu. Rozsekaná duše, plášť to odnesl taky.
Jsou diváci, pro něž je cizí neštěstí jejich radost. A když je ho málo, dá se mu pomoct třeba trním nebo připínáčkama. Jen doufám, že tohle nebyl ten případ.
Doufám že ne, o připináčkách ani jiné sabotáži tady nikdo nemluvil. Ale pořadatelům se prý stalo na jiném závodě, že celou trať ráno zkontrolovali a potom těsně před závodem někdo strhal v jednom úseku značení.
Tak přihodím ještě jednu otázku. K čemu přesně slouží tahle páčka na přehazce, co je výchozí poloha a za jakých okolností by se měla přepínat?
Zatím jsem se akorát dočetl, že to asi zapíná brzdu přehazovačky, něco o tlučení řetězu o rám, ale nepochopil jsem, zda to může být zapnuté furt nebo zda to něčemu vadí, zda to má nějaký vliv na opotřebení řetězu nebo přehazovačky...?
Když jsem se ptal prodejce, přišlo mi, že buď neví nebo nemá čas/chuť mi to vysvětlovat, protože odpověď, že to je užitečný když vím, že v tom úseku nebudu potřebovat řadit, mi moc smysl nedává.
Co tam máš za převody? to je 2 x 10 nebo 11?
Mám 2x10, pokud to má na něco vliv, přehazka je podle parametrů Shimano Deore Shadow.
https://www.merida-bike.cz/horska-kola/bignine...
Proto se ptám co máš za převody.
Je to "zamykání" přehazky. pro řazení 2 x 10 by to nemělo mít větší vliv a běžný cyklista by neměl poznat zamčeno - odemčeno. U 2 x 11 už by při odemčení mělo být poznat rychlejší řazení nahoru a dolů, resp. při zamčeném trvá dost dlouho přeřazení. Když se neřadí, tak je vhodnější uzamknout, měla by být jistota, že při přeskakování nerovností nedojde k přeskočení na jiný převod.
Tohle zamykání bylo dělané především pro řazení 1 x 10. Pro sportovnější jízdu s 1 x 11 a 12 už to je snad i potřebné, protože v krajních polohách kazety je řetěz hodně mimo osu a má na nerovnostech snahu přeskakovat.
Teď koukám, že jsem to napsal trochu blbě. Zkusím líp. Není možné to zamykat a odemykat v průběhu jízdy, ale jen před jízdou. U toho zamykání je buď standardní stav přehazovačky (odemčeno) nebo je systém zamčený. Při zamčení to brání v prověšování řetězu, mlácení o rám a možnému přeskakování v náročnějším terénu při rychlejší jízdě.
No abych pravdu řekl, nemám pocit, že bych byl po přečtení chytřejší. Že to nemůžu přepínat během jízdy chápu - na přehazku nedosáhnu. :-)
Spíš jsem čekal nějaký vodítko, kdy by která poloha byla vhodnější? Zatím vím jediné - v zamčeném stavu bych těžko spojoval řetěz...
Předpokládám, že zamčený stav by měl být vhodnější při jízdě terénem a subjektivně mi přišlo, že na nerovnostech pak nedělá řetěz tolik rámusu. Otázkou jsou tedy negativa? Pomalejší řazení nebo třeba i něco víc trpí?
V čem je z hlediska přehazky rozdíl mezi 1x10 a 2x10? Nebo jakože v zamčeném stavu vadí cvakat přesmykačem?
Podle toho, co píše Lelek, mi přijde, že to nejspíš nějak napíná řetěz:
Zamčeno = řetěz neplandá, je napnutější. Nemá tendenci přeskočit na hrbech na jiné kolečko. Pomaleji to řadí.
Odemčeno = řetěz je volnější, lepší se řadí (neklade to odpor), ale na hrbech to může přeskočit na jiné kolečko.
Ale můžu se mýlit, jen se snažím popsat, jak jsem pochopila Lelka.
Je to tak jak píšeš.
Jen to pomalejší řazení si člověk nesmí představovat, že to trvá nějak podstatně dlouho, rozdíl bude asi jen v nějakých zlomkách vteřiny. Vnímavý sporťák to asi pozná, zvlášť v krizovějších chvílích, kdy je potřeba rychle řadit.
Jedná se o přepínač třecí spojky ramínka přehazovačky, při zapnutí lze snadno rukou vyzkoušet, že naklonění ramínka dopředu vyžaduje větší sílu. Účelem je stabilizace řetězu, omezit riziko mlácení řetězu o vzpěru, pádu řetězu z převodníku. Vypínání je tam pro snazší manipulaci při údržbě, servisu. Nemám pocit, že by to mělo negativní vliv na řazení či životnost řetězu ani sem o tom nikde nečetl. Přhazovačky vybavené touto technologií jsou označovány jako Shadow Plus.
https://bike.shimano.com/en-EU/technologies...
https://bicycles.stackexchange.com/questions...
Ještě doplnění.
Nemyslím, že by byl rozdíl ve funkci u 10 a 11 rychlostních přehazovaček.
Přeskakování řetězu na pastorkách IMO nehrozí ani bez spojky, pokud je přehazovačka dobře seřízená, tak je vodící kladka tak blízko kazetě, že se to prostě nestane bez ohledu na tu spojku.
Nemám pocit, že by to mělo vliv na rychlost řazení.
Vzhledem k tomu, že přepínat to během jízdy je pakárna, tak jezdím se zapnutým. Kdybych to na asfalt vypnul, tak to zapomenu zase zapnout, stejně jako zapomínám odemykat vidlici, když si zamknu pro jízdu ze sedla.
Větší přínos u 1x systémů je v tom, že tam není přesmykač a proto je pro nepadání řetězu z převodníku důležitější dostatečné napnutí řetězu.
Ze mě tedy jezdit se zapnutým, vypínač je jen pro servis, proto tam ten mechanismus je, aby se za jízdy používal.
Ahojky
Mám další otázečku. Po dvou triatlonech, kam jsem vzal lehokolo, mám vyhlédnutý závod, kde se horské kolo zdá mnohem vhodnější...
No a otázka míří na nějaká doporučení, pokud na trati mají zřejmě být i brody? Do jaké hloubky se dá předpokládat, že vodou na horským kole (bez zkušeností) projedu? :-)
A jak moc kolu namočení ublíží, pokud by voda byla nad středy kol?
Případně jestli někdo jel Welzlův kvadriatlon, tak se každá informace hodí... :-)
Doporučuju ti použít vysoké kolo Kohout. Probrodíš klidně i Vltavu, s přehazovačkou si dělat starosti nemusíš, rovněž tak s řetězem (tento pokrokový typ stroje totiž těmito poruchovými komponentami vybaven není), s tlakem v pneumatikách si rovněž lámat hlavu nemusíš (kolo je obuto plnou obručí). Stačí jen nasednout a šlapat.... :)
Hele klidně ten závod zkus na svém doporučovaném stroji, já budu za konzervu, dokonce ani lehokolo sem brát neplánuju. :-)
Na inlinkách bych se zabil asi po 3 vteřinách a běh mi je vzhledem ke stavu kloubů a zad zakázán, tedy z toho nebude nic. Nicméně je chyba, že nedbáš mých rad, výrazně bys vyčníval nad ostatní velocipédisty. S tím odmítnutím lehokola to je taky chyba, vybavil bys ho jen šnorchlem, periskopem a nějakým tím torpédem (nástroj na boj s lodí, nikoli populární volnoběžka) a vymyslel a zkonstruoval bys na počest vynálezce Eskymo Welzla U-Rad.
Běhání mám taky zakázaný, na inlinech jsem se začal učit po třicítce (nikdy jsem nelyžoval ani nebruslil, dost výzva), horské kolo mám od dubna (taky se na něm spíš učím) a plavat umím prakticky jen prsama... já myslím, že jsem dostatečný unikát. :-)
Hloubkou bych se neomezoval, i když plavat s kolem na rameně je nic-moc. :-)
Záleží spíš na podkladu. Po tvrdé cestě se dá projet hodně hlubokou vodou - klidně po horní rámovou trubku.
Po závodě by to chtělo vylít z rámu vodu a promazat ložiska - náboje, střed + pohon.
Nojo, ale ten podklad asi dopředu nezjistím, mám to z domu přecijen dost z ruky, takže předem si tu trasu neprojedu, snažím se aspoň něco zjistit z videa a fotek, jenže ona se ta trasa zřejmě v minulosti trochu změnila...
Podle videa je/byl na trase běhu "brod", kde se spíš plave, ale tamtudy snad kolo nevede.
No budu doufat, že nezaprší a jelikož náboj ani střed rozdělat neumím, asi z kola slezu a budu se snažit namočit ho co nejméně, stejně bych pokusem o průjezd mohl mnohem víc času ztratit než získat.
Bych si s tím tak nelámala hlavu. Jsem s Arabem brodila mockrát až po brašny, dobře se při tom opláchl řetěz. Od brodu domů to je ještě pár kilometrů, takže voda odevšad odtekla, šest let jsem na to ani nehrábla a když jsem to pak měla rozdělaný, žádný škody jsem neviděla, akorát tam teda už nebyla vazelína, proto jsem to rozdělávala, bo mi přišlo, že to v nábojích trochu "šustí". Rám je hliníkovej, to nerezaví, kuličky v ložiskách byly pěkný stříbrný, tak jsem to všechno jenom vytřela, narvala tam vazelínu (takovou tu levnou, co se Rondovi nezdá dost nóbl) a zas už třetí rok jezdím, zatím to jezdí pěkně a necítím potřebu to rozebírat.
Jestli to má mít něco společného s Janem Eskymo Welzlem, tak pořadatel vybral špatné disciplíny.
Lepší by bylo něco jako bruslení, lyžování, rýžování zlata a jízda se psím spřežením. :-))
http://welzluvkvadriatlon.cz/zavod
"Welzlův kvadriatlon vznikl jako rekonstrukce starého inuitského iniciačního rituálu, kterého byl mladý Jan Eskymo Welzl jako první Evropan svědkem v roce 1898 u Koljučinu. Zkouška dospělosti prověřovala schopnost jedince přežít v tvrdých podmínkách severu a skládala se ze čtyř samostatných částí. Uštvání ledního medvěda. Plavání pod ledem mezi tuleními průduchy. Přesun na sněžnicích s celým majetkem na blízký ostrov Balšoj a zpět a na závěr loupež příslušnice cizího kmene z jejich iglů za pomocí sobího spřežení. Všechny čtyři zkoušky musel Eskymák zvládnout během jediného dne, jinak byl terčem posměchu a celý rok musel dělal práce určené výhradně pro ženy (činění velrybích kůží, předžvýkávání zmrzlého sobího masa pro muže nebo vynášení nočníků z iglů). Welzla iniciační obřad mimořádně zaujal. Když byl statečný Moravák o dvanáct let později přijat mezi Eskymáky, sám musel zkoušku absolvovat. Welzl nejenže test mužnosti zvládl, ale navíc vytvořil absolutní inuitský rekord, když místo jedné dokázal nenáviděnému kmenu Vlčí bobky ukrást hned tři ženy najednou a okamžitě poté se stal náčelníkem všech Eskáků v okolí Beringovy úžiny. Přesně sto let po tomto jedinečném výkonu se v rodišti Jana Welzla zrodil závod na motivy eskymácké iniciační zkoušky. Z pochopitelných povětrnostních, organizačních a právních důvodů bylo nutné soutěž mírně adaptovat na středoevropské podmínky. Všechny problémy se však nakonec podařilo vyřešit a tak vznikl Welzlův kvadriatlon."
Do poměrně velké hloubky ;-)
Máš tam dost vazelíny? Tak to neřeš. Jinak po zavodě vysušit, namazat.
Tak horský kolo mám nový zhruba 3 měsíce, takže jsem se náboje ani nepokoušel rozdělat a zkoumat, kolik tam je vazelíny... usoudil jsem, že šťouráním do věcí, co fungují, bych nadělal víc škody než užitku.
A nějaký tutorial nebo aspoň rady a tipy, co (ne)nělat, kdybych se přecijen pokoušel tou vodou projet?
Chces-li opravdu a konkurenceschopne zavodit, nemuze e na tohle ohlizet. Proste vodou prolitnes a pak to holt musis rozebrat, vycistit a namazat. Pokud se ti nechce, jezdi silnicni casovky, nebo jeste lepe drahu nebo salovou cyklistiku. Krasojezdec bys byl krasny :-)
Nehledě na to, že na nábojích se za posledních 100 let změnilo hlavně to, že maj gumový krytky a nemaj mazničku, kterou šly přimazat bez rozebírání (ony tedy ty starý maziva stála za prd, vysychala) :)
To zase vypadá, že jsem tu jediný, kdo neumí rozebrat a vyčistit náboje, ale na tyhle nápady jsem rezignoval už u lehokola, kde jsem po pročtení několika návodů usoudil, že Novatec náboj je mimo moje schopnosti a tak nějak jsem předpokládal, že u horského kola bude něco podobného a vlastně jsem ani nezkoumal, zda jsou tam kónusy nebo průmysly... pozná se z názvu "Shimano Centerlock s rychloupínákem", co to je?
Ono hlavně u lehokola jsem si se stavem nábojů přestal lámat hlavu po tom, co jsem zjistil, že ráfek se probrzdí dřív... ale tohle by se u horského kola s kotoučema už stát nemělo. :-)
No chtěl jsem napsat moje oblíbené, že já taky zásadně nikdy nic nevyhrávám... jenže ono to už tak úplně neplatí... možná tu veselou historku jednou i někam napíšu. :-)
Shimana běžně mají konusy a kuličky volně ložené. Takže do ořechu se dobejvat je vyloženě za trest, vopruz s rozebráním osičky, vysypáním kuliček z ořechu, pak titěrným skládáním....
Novatec nebo Mavic mají jednak zakrytý průmysl, druhak ořech rozlouskneš povolením jediné matky. Vymeješ, mázneš, jedeš.
Ale kvůli jednomu průjezdu hlubšího brodu to rozebírat nemusíš. Zas tak citlivé to není. Jestli tam máš alespoň trochu slušnou vazelínu, něco vydrží.
Se moc bojíš, vem klíče a povoluj co půjde, nakonec to bude rozebraný. Já to taky tak dělala a o tom, že jsou tam volně ložené kuličky, jsem nic nevěděla, a pak je dva dny hledala po dvoře :-)
Akorát jsem se snažila pamatovat si, jak to tam bylo naskládaný a dát to zpátky stejně. Při té příležitosti jsem pochopila některé pojmy, co jsem tu sice četla, ale nevěděla co to je, třeba "kónus". Když jsem to viděla in natura rozebraný, hned mi bylo podle tvaru jasný, že to je ono :-)
Návody většinou čtu, až jako poslední možnost. Zase pak člověk lépe chápe, o čem to je :-) :-)
Rozebrat je snadný, jako děti sme takhle "spravovali" kámošovo kolo a kuličky se nám vysypaly do trávy, ale pak to dát dohromady a v případě konusů taky správně seřídit
Mám totiž zkušenosti s tímhle "překontrolováním". Ve Folkestonu žil jeden chlapík, s kterým jsem se občas vídal v cyklistickém klubu. Jednou večer mi navrhl, abychom si příštího dne vyjeli společně na delší cyklistický výlet, a já jsem byl pro. Vstal jsem časně; přinutil jsem se k tomu s velikým sebezapřením, takže jsem měl sám ze sebe radost. Ten chlapík se opozdil o půl hodiny; já na něj čekal v zahradě. Byl nádherný den.
"Ta vypadá pěkně, ta vaše mašina," povídá ten chlapík. "Jak běhá?"
"No jako všecky ostatní," odpověděl jsem. "Ráno dost lehce, po obědě kapánek ztuha."
Popadl můj velociped za přední kolo a za vidlici a zuřivě jím zalomcoval.
"Tohle s ním nedělejte!" povídám. "Ublížíte mu!"
Neviděl jsem důvod, proč by měl s mým kolem lomcovat; nic mu neudělalo. Nemluvě o tom, že i kdyby si zasloužilo, aby se s ním zalomcovalo, pak jsem já byl ta příslušná osoba, která s ním měla zalomcovat. Měl jsem zrovna takový pocit, jaký bych měl, kdyby začal mlátit mého psa.
"To přední kolo se viklá," řekl.
"Neviklá, když s ním nevikláte vy," pravil jsem. A neviklalo se, na mou duši ne, ani trošku se neviklalo.
"To je nebezpečná věc," řekl ten chlapík. "Máte francouzák?"
Měl jsem pevně stát na svém ale myslel jsem si, že se v tom třeba opravdu trochu vyzná. A tak jsem šel do kůlny, abych se tam pohlédl po nějakém nářadí. Když jsem se vrátil, můj známý seděl na zemi s předním kolem mého bicklu mezi nohama. Hrál si s ním tak, že je držel mezi ukazováčky a točil s ním; zbytek velocipedu ležel vedle něho na pěšině z oblázků.
"S tím vaším předním kolem se něco stalo," pravil.
"Vypadá to tak, že?" odpověděl jsem. Ale on patřil k lidem, kteří jakživi nepochopí ironii.
Řekl: "Na mě to dělá dojem, jako by mělo vytlučená ložiska."
"S tím si nedělejte starosti," povídám, "zbytečně se unavíte. Nasaďme to kolo zpátky a pojedeme."
"Radši se koukneme, co to s ním je, když už je stejně venku," prohlásil. A říkal to tak, jako kdyby bylo nešťastnou náhodou vypadlo samo.
A než jsem ho mohl zarazit, něco někde rozšrouboval a po cestičce se rozkutálelo deset dvacet kuliček.
"Schytejte je!" zařval. "Schytejte je! Ani jediná se nesmí ztratit!" A byl z nich celý pryč.
Aspoň půl hodiny jsme se plazili po zemi a našli jsme těch kuliček šestnáct. Můj známý pravil, že pevně doufá, že jsou všecky, protože kdyby všecky nebyly, znamenalo by to pro mé kolo vážnou pohromu. Když se kolo rozebírá, na nic prý se nemusí dávat takový pozor jako na to, aby se neztratila ani jediná kulička do ložisek. Kuličky se mají pečlivě spočítat, když se vyndávají, vykládal, aby přesně stejný počet přišel zas na příslušná místa zpátky. Slíbil jsem mu, že kdybych si někdy rozebíral kolo, budu mít jeho ponaučení na paměti.
Pro jistotu jsem dal ty kuličky do svého klobouku a ten klobouk jsem položil na práh. To moc rozumné nebylo, to přiznávám. Po pravdě řečeno, byla to vyslovená hloupost. Ale zpravidla nebývám takové nemehlo; to on na mě musel tak působit.
Prohlásil potom, že když už se do toho dal, podívá se mi prý taky na řetěz, a okamžitě se jal odmontovávat talíř s pedály.
Snažil jsem se ho od toho odradit. Opakoval jsem mu, co mi kdysi smrtelně vážně řekl jeden můj zkušený přítel:
"Když máš nějak v nepořádku střed, celé to kolo prodej a kup si nové; to přijde laciněji."
"Tohle říkají lidi," odbyl mě ten chlapík, "co nemají o kole ani ponětí. Nic není lehčího než vymontovat střed."
V tom měl pravdu, to jsem musel uznat. Ani ne v pěti minutách měl střed, rozebraný na dva kusy, na cestičce a lezl po čtyřech a sháněl šrouby. To je prý pro něho věčná záhada, kam se vždycky ztratí šrouby.
Pořád ještě jsme hledali ty šrouby, když vyšla z domu Ethelberta. Zřejmě ji překvapilo, že jsme ještě v zahradě; myslela si prý, že jsme už pár hodin pryč.
"Teď už to dlouho trvat nebude," pravil můj známý. "Já jen vašemu manželovi pomáhám překontrolovat to jeho kolo. Dobrá mašina, ale každá sem tam potřebuje generální prohlídku."
"Jestli se budete chtít umýt, až s tím budete hotovi," řekla Ethelberta, "jděte laskavě dozadu do kuchyně. V pokojích děvčata právě uklidila."
Mně pak řekla, že jestli se sejde s Kate, vyjede si s ní patrně na plachetnici; ale v každém případě že bude zpátky do oběda. Zlatku bych byl dal za to, abych mohl jet s ní. Začínalo mi být nanic z pohledu na toho blázna, který mi rozbíjel kolo.
Zdravý rozum mi pořád našeptával: "Zaraž ho, než nadělá ještě víc škody. Máš přece právo chránit svůj vlastní majetek proti řádění šílence. Popadni ho vzadu za krk a vykopni ho z vrátek!"
Ale když dojde k tomu, že bych měl ranit něčí city, je ze mne najednou slaboch, a tak jsem ho nechal dělat tu paseku dál.
Hledání zbývajících šroubů se vzdal. Šrouby prý mají ve zvyku se znenadání objevit, když už s nimi člověk ani v nejmenším nepočítá, a tak se prý teď nejdřív mrkne na ten řetěz. A vypjal ho tak, že se ani nehnul; potom ho povolil, až byl dvakrát tak volný jako dřív. Načež prohlásil, že bychom měli radši pomýšlet na to, jak zasadit zpátky to přední kolo.
Já držel rozevřenou vidlici a on se hmoždil s kolem. Po deseti minutách jsem navrhl, aby vidlici držel on a kolo že si vezmu na starost já; a tak jsme si vyměnili místa. Po první minutě pustil bicykl na zem a šel se krátkými krůčky procházet kolem kroketového hřiště, přičemž si obě ruce pevně svíral stehny. Jak se tak procházel, vykládal, že zvlášť je třeba dávat pozor, aby se prsty nepřiskříply mezi vidlici a dráty kola. Řekl jsem, že mu z vlastní zkušenosti musím dát za pravdu. Pak si zabalil ruce do několika hadrů a znovu jsme se pustili do práce. Posléze jsme to kolo přece jen dostali tam, kam patřilo; ale v okamžiku, kdy už blyo tam, kam patřilo, můj známý vyprskl smíchy.
"Copak je na tom legračního?" ptám se.
"Ale jsem prostě blbec!" povídá.
To byla první jeho slova, pro která jsem k němu pocítil respekt. A zeptal jsem se ho, co ho k tomu objevu přivedlo.
"No, zapomněli jsme na kuličky," řekl.
Ohlédl jsem se po svém klobouku; ležel všelijak zdrchaný na prostředku cestičky a ložiskové kuličky zrovna polykal, tak hbitě, jak jen stačil, Ethelbertin nejmilejší pejsek.
"To ho zabije!" zvolal Ebbson - od toho dne jsem ho už nikdy neviděl, ale mám dojem, že se jmenoval Ebbson. "Vždyť je to solidní ocel!"
"O toho psa si starosti nedělám," řekl jsem. "Tenhle týden už spořádal jednu tkaničku od boty a balíček jehel. Příroda je vynikající vůdce; a štěňata zřejmě takováhle projímadla potřebují. Spíš mi leží na srdci mé kolo."
Ebbson byl v úsměvné náladě. "Inu, dáme tam zpátky aspoň ty, co najdeme, a musíme prostě důvěřovat v prozřetelnost."
Našli jsme jich jedenáct. Šest jsme jich vpravili na jednu stranu a pět na druhou a o půl hodiny později bylo zas přední kolo na svém místě. Jistě netřeba dodávat, že teď se skutečně viklalo; už si toho muselo všimnout i malé děcko. Ebbson pravil, že zatím se s tím takhle musíme spokojit. Sám už začínal vypadat unaveně. Kdybych ho byl nechal, určitě by se byl v tu chvíli sebral a šel domů. Ale já jsem si zatím umínil, že u mne musí zůstat a všecko dodělat. Pomyšlení na vyjížďku jsem úplně pustil z hlavy. Pýcha, s kterou jsem se díval na své kolo, byla ubita. Už jsem měl jen jedinou touhu: vidět Ebbsona, jak se dře a moří a utlouká. Oživil jsem jeho pohasínající elán sklenicí piva a uznalou pochvalou. Prohlásil jsem:
"Vás pozorovat při téhle práci, to je pro mně veliká škola. Nejenže mě okouzluje vaše šikovnost a vynalézavost, ale přímo požitek mi působí to, jak jste pln bujaré sebedůvěry a jak jste přesvědčen o zdárném výsledku svého snažení."
Takto povzbuzen, pustil se do převodního kolečka a pedálů....
http://www.oook.cz/library/jerome-bummel/k03.html
Co nedělat? Hlavně nezpomalovat, protože jak se jednou v té vodě zastavíš, už to nerozjedeš :-).
Čisté a tekoucí vody se tolik bát nemusíš. Důležité je mít správné tempo a včas podřazeno pro silový průjezd vyšší vodou.
Hodně záleží na dne brodu, Pokud to je z hladkých panelů na které se chytají řasy, že je panel dost kluzký a když jsou šikmo, tak dost kloužou a je to jak na ledě. Pokud je na dně kámen a štěrk tak je problém pokud narazíš na vyšší kámen, který nepřejedeš, ten tě spolehlivě sundá, pak je potřeba být připravený k rychlému výstupu.
Mnohem horší než brod je hlubší a mazlavé bláto. To ti všechno zalepí a hned po jízdě je nutné bláto odevšad důkladně vypláchnout a vyprat řetěz a pak zasde dobře namazat.
Najet se dá do každé vody. A pak si opakuj: kde je víra, tam je i cesta.
Ono víc záleží na povrchu a profilu dna než na samotné hloubce. Když jedeš potokem z kopce po proudu (takže je snadné udržet aspoň nějakou rychlost), dá se jet chvilku i po horní okraj kol. Ale může tě shodit blbý koryto nebo balvan i když sis dosud pořádně nenamočil boty. Prostě drž směr, šlapej a modli se.
Tak brod nakonec vyřešen zbaběle přenesením kola ve snaze co nejméně kolo namočit. On totiž adrenalin přišel již o disciplínu dřív a pak už jsem chtěl jenom zbytek závodu nějak přežít.. . :-)
Myslel jsem si, že na inlinech umím brzdit docela dobře. Taky jsem věděl, že to na té trase bude potřeba, měl jsem namontovaný nový lehce zajetý brzdový špalek, kontroloval jsem dotažení všech šroubů...
Prostě stačilo nenechat to příliš rozjet a neměl by být problém.
Ve chvíli, kdy jsem v prvním klesání začal nabírat nepříjemnou rychlost, začal jsem naplno brzdit patní brzdou. Říkal jsem si, že z takhle prudkého kopce jsem ještě nejel, sklon se zvyšoval, postupně jsem na brzdu tlačil čím dál větší silou, abych udržel pro mě rozumnou rychlost, najednou to bruslí škublo a brzdový špalek byl pryč, zřejmě se i s matkou vytrhnul z plastového držáku...
Jako kdo brzdí prý nevyhrává, ale ten pocit, když mi došlo, že jinak než patní brzdou prostě brzdit neumím a tahle možnost je nevratně pryč, bych snad nikomu nepřál...
Napadlo mě, že když brusli dost nakloním, opře se o asfalt ten plastový držák... proto se má měnit brzdový špalek včas, ten díl se prý špatně shání a určitě nebude levný...
No trošku to brzdilo asi 10 sekund, pak už opravdu nebylo čím brzdit, na to, abych se teď začal učit Téčko jsem už jel poněkud rychle, takže bylo jisté, že to bude bolet...
Myslím, že se můj strážný anděl dneska zapotil, protože po prvním "řízeném" pádu jsem nějak nechtěl závod úplně vzdát a podobný způsob "zastavení" jsem použil o kus dál znovu...
Možná bude dlouhé vyprávění, přemýšlím o tom. :-)
A kdyby někdo chtěl hledat rozdíly, před závodem ta brusle vypadala nějak takhle... :-)
https://www.pepe7.cz/p/10838/fitness-brusle...
Měj při sobě kotvu :)
Tady máš 9 způsobů jak brzdit http://www.online-skating.com/articles-3390...
Tak způsobů je určitě mnohem víc, nějaké články jsem četl, ale od teorie je k praxi vždycky daleko. A jaksi nikdy jsem neviděl důvod učit se něco, co ničí kolečka... že jsem se to naučit fakt měl, jsem naplno pochopil až včera.
Tudíš jedinou alternativou k patní brzdě, co trochu zvládnu, je pluh a ten alespoň v mém provedení sotva zpomalí na rovině, z prudkého kopce mi to moc nepomůže.
Těžko říct, jak moje zastavení vypadalo, ale zřejmě se mi povedlo něco jako "Parallel Slide Braking", akorátže jsem jel po boku a obrousil brusle a chrániče... :-)
Člověk se stále učí, teprve při prohlížení fotek jsem zjistil, že někteří závodníci brzdili velmi kreativně. Zajímalo by mě, zda ten klacek sebrali cestou nebo si ho předem poslali do depa spolu s bruslema... :-)
https://svobodapavel87.rajce.idnes.cz/Welzluv...
https://svobodapavel87.rajce.idnes.cz/Welzluv...
Tak takhle ten závod viděla Česká televize
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226...
A já konečně mám trochu představu, co znamenají pojmy jako zvlněný terén, prudké výjezdy a technické sjezdy... :-D
Naštěstí moje inline přistání se do televize nedostalo a zjevně bylo i dost z čeho vybírat...
Dobrá reportáž, dobrý a asi i dost náročný závod kombinací 4 disciplín. Ne nadarmo je desetiboj královskou disciplínou atletiky. Pěkný a zajímavý je taky moderní pětiboj.
Reportáži není co vytknout, naštěstí si všímali především lidí ve předu... :-)
No hlavně jsem si uvědomil, že triatlon má disciplíny plavání-kolo-běh seřazené správně, je to ta nejbezpečnější kombinace, protože když se plaváním začíná, nejméně hrozí, že se někdo utopí, kolo je uprostřed, takže lidé se chovají rozumně, před depem spíš ubírají než aby se spurtovalo do cíle a končí se během, kde kolize, kolaps nebo vyčerpání způsobí nejméně škody.
Tady to zjevně chtěli udělat náročné, snažit se po běhu plavat byl pro mě fakt problém, ke konci plavání lézt po žebříku je hodně nepříjemné (točila se mi hlava), obouvat brusle po vylezení z vody a opět, když člověk ještě po plavání hledá rovnováhu, přichází prudký sjezd (s ulomenou brzdou extrém) a ani trasa horského kola nebyla zadarmo... zvlášť pro mě s minimálními zkušenostmi s jízdou v opravdovém terénu... :-)
Nojo, ale věděl jsem (aspoň zhruba) do čeho jdu, tohle bych pořadatelům nevyčítal, holt mají jinou cílovou skupinu než třeba Hornettlon, kde jsou 4 disciplíny podobných délek, ale v rozumném pořadí a celé je to tak nějak v pohodě...
Pětiboj mě určitě neláká, já se koňů bojím. :-)
Zvažuju sepsání dlouhého vyprávění, jak takový závod viděl jeden zoufalec, co skončil kdesi na konci výsledků. Měl by zájem to někdo číst? ;-)
cizí neštěstí, naše radost :)
S tím samozřejmě počítám. Jen mám obavy, že až si to pak přečtou pořadatelé, nebudu za rok moct ani kdybych chtěl. Dost organizačních věci se mi nelíbilo, tak uvidím, zda to bude víc vyprávění nebo kritika... :-D
No co, přinejhorším se necháš přejmenovat a nalepíš si falešný plnovous.
Když to pojmeš jako konstruktivní kritiku, tak to nemůže špatně dopadnout, ta se nosila už za sociku :-))
Tak já měl největší problém s tím, že na místě chtěli podepsat prohlášení (bohužel jsem to vyfotil blbě, moc čitelné to není), o kterém se nikdo předem nezmínil!
A podepsat, že jsem podstoupil jakousi lékařskou prohlídku, když to není pravda, mi opravdu nepřišlo jako "formalita".
Kdyby na webu předem napsali, že je povinná lékažská prohlídka, bylo by to jiné, asi by se jim tolik lidí nehlásilo.
Nepodepíšeš? Nebudeš závodit a startovný ti propadne, z mého pohledu od organizátorů pořádný podraz!
Aktivní sportovci mají a musí mít lékařské prohlídky, jinak je nepustí do závodu. Každý by měl vědět jestli podobnou akci zvládne zdravotně. Organizátoři se tímhle chrání proti možné žalobě, že má nějaké zdravotní následky když mu umožnili účast.
Bohužel taková je doba, protože je dost kreténů co žalují kde koho pro kde jakou vlastní debilitu.
S podepsáním podobného prohlášení bych určitě neměl žádný problém když bych se chtěl zúčastnit.
Tak já v tom případě aktivní sportovec nejsem, obvoďačka mě vidí, akorát když potřebuju nějaký papír do práce.
Tudíš sice chápu, že když se mi tam něco stane, tak z toho těžko můžu vinit pořadatele (aspoň nebude-li zřejmý úmysl), ale s formulací, že prohlašuji, že jsem podstoupil před závodem prohlídku, když to není pravda (a hlavně to nenapsali předem), rozhodně problém mám, protože si tím naopak otvírají prostor, že já jsem je uvedl v omyl... když na to příjde, možná by to šlo použít i jako záminku pro diskvalifikaci, že jsem je oklamal nebo rovnou lhal o zdravotním stavu...
Možná jsem paranoidní, ale prostě nehodlám podepisovat každý papír jen protože mi řeknou, že je to formalita...
Formalita to rozhodně není, je to zásadní prohlášení.
Oni nemají nikde v propozicích nebo někde v obecných pravidlech nic o zdravotním stavu účastníků?
Předpokládám, že když někdo takové prohlášení nepodepíše, že ho ani nepustí na start, pokud jo, tak to postrádá smysl a nenapadá mě důvod proč by to jinak bylo.
Zkus hledat, já to tam rozhodně nevidím.
http://welzluvkvadriatlon.cz/program
Tak já jako kompromis na papíře škrtnul slovo podstoupil, protože opak je pravdou, podepsané jsem jim to vrátil a prošlo to.
To je právě celé, co mi na tom vadí. Ty vycházíš z dostupných informací, na základě nich se přihlásíš a zaplatíš, abys pak na místě zjistil, že máš buď podepsat něco, co se ti nelíbí nebo ti startovný propadne.
Pokud bych už v přihlášce viděl tenhle text, měl bych možnost volby, zda půjdu na prohlídku, budu lhát nebo zůstanu doma.
V tom případě to prohlášení nechápu, to je nějaký divný úlet, protože ta povinnost není uvedená ani v obecných pravidlech pro triatlon a kvadriatlon na které se odkazují a není to ani podmínka k puštění na start nebo důvod k diskvalifikaci.
Počítám že by se nestalo vůbec nic když bys to nepodepsal a pokud by trvali na podpisu, tak by vůbec bylo jedno kdybys udělal tři křížky nebo se podepsal třeba jako kačer donald, prostě jen úlet.
Na otázku, co když to nepodepíšu jsem dostal striktní odpověď - nebudete závodit!
Vzhledem k tomu, že tohle chtěli podepsat na jiném místě než se řešilo startovné a registrace (kde jsem se hádal o jiné věci), nesmyslné jméno by určitě prošlo, navíc té ženské to bylo dost jedno, prý to vůbec nečetla, jen má dohlédnout, že každý podepíše.
Já to řešil jen škrtnutím klíčového slova "podstoupil", přišlo mi to jako kompromis, ale určitě šlo vymyslet lepší úpravu.
Asi bych chtěl aby mi tu povinnost v propozicích ukázali.
A v nejhorším když by nebyl čas na dohadování, tak dobré jméno je taky Radek Hopjan :-)
Tak je fajn, že jsme se nakonec shodli, že v kontextu informací na webu, je požadavek na podepsání jejich prohlášení přinejmenším podivný.
Ono celkově je ten text zvláštní také tím, že závod pořadá občanské sdružení = právnícká osoba, ale závodník se předem vzdává nároků na náhradu škody pouze vůči dvoum fyzickým osobám.
S tím falešným jménem bych byl opatrný, protože uvedením nepravdivých informací vlastně uvedeš pořadatele v omyl s cílem získat prospěch, což bude zhruba odpovídat definici podvodu...
JOJo, tohle chtěj všude - přečti si, co všechno musíš splnit, když chceš na prakticky turistickou LEroicu (turistická proto, že vítěz je každý, kdo dojede zvolenou trasu)...
Je to jen o krytí pořadatelů před prudiči - dal jsem si horký kafe a opařil se jim, protože na něm nebylo napsaný, že horkým kafem se můžu opařit - zaplaťte.
Asi jezdíme na rozdílné akce, protože třeba na orientační běh nechtějí podepsat vůbec nic - na dohláškový lístek píšu jméno jen tiskacím. Na triatlonech nebo cyklo 24h jak kde, ale text si čtu pokaždé a tohle je fakt úplně jiný level.
Je fakt, že kdysi jsem si pročítal podmínky u nějakého překážkového závodu a řekl bych, že byly hodně nevyvážené, jakože nemáš nárok absolutně na nic, ale když poškodíš překážku, musíš ji zaplatit... ani jsem neuvažoval, že bych tam jel, ale když si to můžeš přečíst dopředu, budiš, je to tvé svobodné rozhodnutí, jestli na podmínky přistoupíš. Když to dopředu nevíš, je to přinejmenším nefér.
Pro srovnání na přihlášce k Říčkovskému golemovi, kam chci jet zítra, mají:
PROHLAŠUJI, že jsem zdráv a trénován tak, abych mohl absolvovat závod. Zprošťuji pořadatele jakékoliv odpovědnosti za zranění a škody na mém zdraví a majetku a za zranění a škody na zdraví a majetku jiné osoby vzniklých v souvislosti s moji účastí v závodě.
Je to stručné, srozumitelné, dopředu napsané i na plakátu a těžko tomu něco vytknout. Pokud bych se na ten závod necítil, tak tam logicky ani jezdit nebudu...
Tak co, myslíš, že to lze počítat za konstruktivní kritiku? :-D
Původně tedy byla kritická část ještě delší, ale usoudil jsem, že to by nikdo nedočetl ani ke startu závodu, tak jsem své výčitky trošku promazal...
Tady to kritika moc není, spíš jen povzdechnutí, že ne všechno bylo dobře.
Zkus jim to ve stručnosti napsat jako námět na zlepšení. Ne všechno se povede, ale něco se se zpravidla zlepší, zvlášť když to mají od víc lidí.
Už jsem se potkal s reakcí pořadatale, "aha, tohle nás nenapalo, dobrá připomínka".
Jiný pohled je ze strany organizátora, jiný od účastníka závodu a pokud organizátor nemá odezvu, tak to jak to vymyslel považuje za dobré a nemá důvod to nějak měnit.
To já bych jim to napsal, dělám to tak u různých akcí poměrně často a většinou to bývá pořadateli přijato poměrně pozitivně, respektive třeba mi vysvětlí, proč to nejde tak, jak si představuju nebo to skončí tím, že na některé věci máme různý názor, což je přirozené...
Jenže tady bohužel všechny e-maily končí u zmíněné Markéty... a jak to říct... no třeba, že máme zcela nekompatibilní způsob argumentace a nemám chuť začínat další konflikt.
Jestli na můj článkek narazí, přečtou si ho a třeba se zamyslí, už je na nich...
No a taky jsem měl trochu pocit, že jsem tam jediný, kdo to vidí zcela jinak, do článku jsem nepsal všechno, ale fakt mi chvílema přišlo, že pořadatelé hovoří jiným jazykem než já...
Ten závěr, že jednou stačilo hlavně směřuje ke komunikaci s pořadateli. Když bych hodnotil jenom interval mezi startem a cílem, dopadlo by to mnohem pozitivněji, ulomenou brzdu bych jim nevyčítal. :-)
Tak článek už čeká na schválení, pokud projde cenzurou, můžete se těšit! :-)
Zdařilo se, když někdo uvidí chybu, dejte prosím vědět, ať chudáci čtenáři dlouho netrpí... :-)
http://www.nakole.cz/blogy/jrr/1095-welzluv...
Návod, ako vyrobiť bezdušovky
http://faqload.com/faqs/bicycle-components...
Dovolím si využít tohoto tématu o defektech a zkusím se vykecat z toho co mě dneska potrefilo :-)
Vytáhl jsem horáka na projížďku po širším okolí a do Polska. Při návratu jsem si užíval krásný sjezd z Lelkowy hory a dole ve vesnici jsem zastavil abych vyfotil jeden viadukt a když jsem chtěl nasednout, tak zadní kolo prázdné. Prostě se stalo.
Otočím kolo, vyndám zadní a když chci sundavat plášť, tak koukám a nevěřím vlastním očím co mi to trčí z pláště. Tohle jsem ještě neviděl. Vytáhnu hřebik, čerstvě ulomenou špičku jsem nenašel. V duši jsem celkem hned našel díru. Bylo pěkně, na hezkém místě s lavičkou a měl jsem celkem čas, tak jsem se dal do lepení.
Zalepil jsem jednu velkou díru, foukám a samozřejmě jsem měl další díru naproti, zalepil jsem i tu. Pro jistotu jsem nafoukl duší víc a našel jsem dalších asi 6 malinkých direk vedle, jak tam ta bestie hřebik pracoval. Spravil to třetí a ten největší flek. Už vím na co dělají tak velký :-)
Nafoukám a nasadím kolo a pokračuju v jízdě a asi po 5 km pociťuju měknoucí zadní kolo. Dofoukl jsem a jel, jenže jsem neujel ani 200 m a zadní skoro prázdné. Nacvičené pohyby, zadní kolo ven a když jsem ho vyndaval, tak jsem se o něco rejpl a čumím na hřebik zaražený v plášti. Byl menší a slabší, ale stejně duši spolehlivě a okamžitě vyprázdnil. Čas mě začínal tlačit, tak jsem nelepil, jen vyměnil duši, nafoukal, srovnal plášť a vypustil jsem velký tlak a vyrazil jsem. Asi po kilometru najedu na asfalt a serpentinou vjíždím do vesnice a málem jsem se nevešel do zatáčky. Kouknu a já jel po hodně měkkém plášti.
S nadáváním jsem zastavil a naštěstí to bylo u hospodské zahrádky pod kaštany. Dobré pivo mi srovnalo náladu. Koukám na zadní kolo a zjišťuju kde jen zase jaký hřebik. Naštěstí nikde. jen jsem předtím trochu ve spěchu vypustil toho tlaku příliš mnoho.
Myslím, že jsem tam vysbíral všechny hřebiky a když se daří, tak to stojí za to. :-)
Já chci bezdušáky :-)