Čau lidi. Už jsem tady projel všechno a to hodně daleko. Všechno znám a všude jsem byl 2x :-D. Už mě to neba. Je mi pade a protože mě kolo bavilo celej život, tak je to pro mě teď velká neznámá. Co vlastně dělaj lidi, který nebaví kolo?
https://www.wikihow.cz/Jak-uv%C3%A1zat-opr%C3...
To si fakt nedokážeš najít jinou zábavu?!?
Poznávat se dá nejen na kole a určitě ti zbylo spoustu míst, kam si se s kolem nedostal.
Jako hospody, divadla, muzea, KFC, mekáč a pod.?
Tam všude se přece s kolem dá jet.
Chceš říct, že si s kolem na rameni zdolával i kozí stezky po skalách apod.?!?
A tak samozřejmě jsem to prokládal i turistikou. Jo kdyby byl sníh celej rok. Běžky i sjezdovky mě pořád baví.
Tak to mám štěstí, že stále i v celkem blízkém okolí nacházim místa, cestičky, objekty, které můžu "objevovat". Předpokládám, že ten Němec, co na mě čeká, mi tohle ještě vylepší :o)))
Co takhle dělat průvodce, sice necertifikovaného, ale znalého?
Tak určitěééé. Jsem zkusil jednou v nějaký bandě. 90% lidí frfňalo. To mi za to nestojí.
Pokud většina lidí frflala, tak nejspíš byla chyba v tobě a vůbec ne malá. To, že si někde byl, neznamená, že to tam znáš. Znát je něco dost jiné a velmi často nestačí tam být ani 3 x.
Haha, to bylo zrovna, kde jsem to neznal :-D.
Pokud jsi "všude" nebyl pěšky, po svých, tak jsi tam vlastně nebyl ...
Něco na tom bude. Pěšky máš prostě na všechno víc času. Ale zase na druhou stranu - zkus se procházet po singltrekách a downhillech pěšky :-D.
Tak určitěěě.
Zkus hokej.
https://www.youtube.com/watch?v=9xoArki0yA4
Okurkáč je tu:-)
Brouk pytlík si dělá prdýlku:-)
A můžeme se začít sázet, za jak dlouho dostane doporučení jet do Francie :o)))
Francie je drahá jako prase a v krámě nerozeznám psí konzervu od hovězí.
To já taky ne, kupoval jsem tedy jogurty a sýry. Jednou jsem si koupil jahodové jogurtové mléko a ukázalo se, že je to smetana ke šlehání. Ale byly na ní jahody. Bylo mi to líto vyhodit, což mi následně přivodilo lehčí střevní problémy.
Doporučoval bych jet do Francie, je tam krásně, je stále co objevovat, cyklisté jsou na rozdíl od našich končin na silnici respektováni a draho tam vůbec není. A v době chytrých telefonů člověk ani nemusí umět jazyk, aby si přeložil nápis na konzervě.
Jako vtip dobré. :-)
Poradím ti - kup si nové, hodně drahé kolo. Pak ti budé blbé na něm nejezdit. :-)
Co vlastně dělají lidi, který už nebaví kolo?
Leží doma na kanapi a čekají až umřou. Do té doby to jsou živé mrtvoly. Někdy přichází na takové smrtka rychle, jindy pomalu ale nečeká se na ni dlouho. Znal jsem pár takových. Tloustli a tloustli, zadělávali si na problémy, žíly se jim zkracovaly, cévy se ucpávaly, až jednoho dne nastal kolaps. Pak je vezli s majáčkama, někdy včas a jindy pozdě. Zrovna včera kolem nás fofrovali, svítili a houkali. Zpátky jeli bez majáku a potichu. Dnes má parte. Pěkné parte, s barevným obrázkem. Fotka stará mnoho let, tenkrát to byl docela štramák, hrával fotbal, na kole sice moc ne, ale pěstoval turistiku a myslivost, pak ho přestal bavit život a jak jsem psal, tloustnul a tloustnul, cévy se mu ucpávaly až jeden den nastal kolaps. Ten jeden den, to bylo včera, dnes má parte, celkem pěkné ale škoda ho. Nebyl starý. Asi tak ve Tvém věku, něco kolem padesát, možná mírně padesát plus. Seknul sportem, pak i sexem, čekal, čekal až se dočkal. Nedopadni tak jak on.
Koukám do profilu. Ústecký kraj. Zrovna taková pestrá krajina. Když vidím PepíkaW jak se téměř každý den sebere a někam vyrazí, tak to jsem skoro na opačné straně, mohl bych říct, že mě to kolo nebaví, takže tvému pocitu rozumím. Ale chodím do divadla, na koncerty, různé naučné přednášky, takže to tak neprožívám.
Co s tím kolem? Můj recept je vypadnou na víc dní, třeba od pátku do neděle. Pak už se to zlomí, i když se mi původně nechtělo. I když neříkám, že někdy se stane, že si celou dobu říkám, proč já blbec nezůstal doma. Jenže, když zůstaneš jednou, zůstaneš furt. I do divadla si raději koupím permanentku, abych alespoň 1x v měsíci musel a neměl argument, dneska je divadlo, ale nechce se mi.
Kup si třeba jízdenku Labe-Elbe a jeď do Ruhlandu či Hoyerswerdy objedeš tamější jezera a budeš se snažit zapamatovat, jak to tam vypadá. A za dva roky se tam vrať a zkus porovnávat co se v té krajině změnilo. (270 Kč)
Kup si Víkendovou Ústecký kraj + Německo a začni prozkoumávat Krušné hory ze saské části. (279 Kč)
Nebo si kup celodenní DUK, ústecký kraj je tak pestrý. (130 Kč)
Prostě a jednoduše, někam odjeď a vracej se domů, nehoň kilometry, koukej. Není to drahé a když už jednou na tom kole budeš sedět, tak musíš jet a příroda ti něco sama strčí pod nos.
Jo Sasko je hezký. Taky už jsem tam toho dost viděl.
No tak dneska jsem 3 hodiny hledal na netu, kam bych vyrazil v okolí. Díky webu krusnohorsky.cz jsem přeci jen jedno neznámé místo objevil. A byla to fakt perla https://www.rajce.net/a15274848. Asi mám rozhodnuto, bude to turistika :-).
A tím bílým místem myslíš Měděnec nebo Velký Špičák?!?
Promiň, ale jestli máš takováhle bílá místa, tak to se nudit nebudeš.
Velký Špičák no :-/. Stane se ...
Ja mam taky ted obdobi kdy me kolo moc nebere. Teda vyjizdky jo, ale ne si sbalit vsechny kramy a vyrazit na par dni ven na kole. Zato me to ale bavi s lehkym batohem a pesky. Vsak o tom to je, delat co te bavi, ono to za nejakou dobu bez kola zas bavit zacne.
U mě to je jinak: já mám totiž "vyřešený" co budu dělat, až to na tom kole jednou tak moc nepůjde, přece jenom roky běžej i mně. A docela se obávám, že to potom ani nebudu všechno stíhat, kolik toho mám v plánu :-)
No, jednoho co přestalo bavit kolo, začalo bavit focení. Teda mne.
Pár let to šlo, ale přešlo mne to taky.
Po pravdě, snažím se teď "nastartovat" opět to kolo.
Letos mi bude taky 50, děti jsou naštěstí ještě ve věku že můžeme dělat rodinné výšlapy za zmrzlinou, zámkem, nebo "něčím zajímavým".
Po pravdě , nápady kam a co jsou od mé manželky (Díky!) já jen řeším technické zajištění či občas nějaké vhodné zajížďky.
Samotného to člověka nějak nebaví, v tom Tě chápu...
chodí pěšky nebo jezdí na lodi. Mimochodem k té lodi. Většina jezdí po proudu, jen pár fajnšmekrů jezdí proti proudu.
K té chůzi líbil se mi rozhovor s pánem co jako první věc v důchodu vyrazil pěšky z Hodonína do Prahy. Říkal, že se opět po letech cítil jako tehdá, když udělal maturitu a celý život byl před ním. Tak by ses mohl zařadit mezi otužilce a chodit se otužovat. Nebo vstup do nejbližší církve plného evangelia, nejenomže ti to změní život ale zlepší ti to vyhlídky na věčný život.
Normální burnout syndrom. Dělej prostě něco jinýho. Nauč se šachy, go, tančit, střílet, jezdit na serfu, na kajaku, létat s větroněm, s balonem nebo i s motorem.
Při některých z těch aktivit se ti bude velmi hodit, že už jsi na různých místech byl a nějak to tam znáš.
Nebo si pořiď domek, zahrádku a začni chovat králíky a papoušky.
Tyhle týpci patří do hrobu. Zachraňovat nemá cenu, protože to máte marný a nakonec omejou vás. Znám jich pár důvěrně též já osobně. Taháte se s nimi, povzbuzujete je, vymýšlíte co by mohli a stejně to nevede k ničemu.
Tak třeba předminulý týden se mi jednoho takového podařilo dostat na kolo. Zabil jsem s ním celé odpoledne. Než jsme vyjeli, bylo třeba spravit kolo, aby vůbec kolo jelo. Urazili jsme takové tři kilometry a zlákalo ho odpočívadlo. Byl jsem z něj tak unaven, že jsem odpočívadlo potřeboval taky. Tak jsme seděli a žvanili, kolem nás cyklisti a cyklistky, my jsme plánovali kam pojedem příští víkend. Tak jsme vymysleli, že pojedem k rybníku. No jo, ale co když bude pršet? Na to nebylo co odpovědět, pro tento den jsem to vzdal a poskytl mu doprovod domů, sám jsem už též nikam nejel. Byl jsem z něho už dost grogy.
Příští víkend nepršelo a naopak bylo pěkně. Telefonuji mu, že teda jeďme k tomu rybníku si zaplavat. A já nikam nepojedu, protože je venku horko. Myslel jsem že se mnou sekne. No, nakonec jsem se vzpamatoval a jel jsem na ten vejlet sám.
Vzal jsem to oklikou na kopec a potom dolů, cestou v městě na oběd a potom kolem toho rybníka zaplavat si a večer domů. To protože jsem jel sám, jinak bychom skončili zase u toho odpočívadla jak minule.
Tihle lidi ať si koupí truhlu, dají si ji do ložnice a zkoušejí jak se jim tam bude léhat. Je to baví, mne zas ne. Já raději ten bicykl. Dnes po bouřce se fajn jezdilo ale stejně mám malér. Nevím jakže k tomu došlo. Vynuloval jsem si odometr, takže nevím kolik jsem najezdil od Silvestra. Odometr lze nastavit ale nevím co tam dát, jen přibližně a to mne dneska sere nejvíc. Jinak pěkná projížďka, tu bouřku jsem přečkal v Tesku, domů cesta perfektní až na ten domršený odometr.
:D :D ó jak ti rozumím. Mám tatínka s depresemi. Léčí se na to už dlouho a je to s ním ještě mnohem horší. Mé pocity jsou s těmi tvými naprosto v souznění. Nakonec svou depresí přivedou k zoufalství i to okolí, které se jim snaží pomoci. Ale jsou to nemocní a nešťastní lidé, kterých nemoc je přímo a bezprostředně ohrožuje na životě.
Ono jde taky o to zda tu pomoc vůbec chtějí.
Též mám dojem, že to tak mnohým z nich vyhovuje. Tím nechci říct, že je to případ zrovna Brahmova tatínka. V každém případě potřebují depresíváci odbornou pomoc, nějaká laická pomoc nestačí, protože to bez průpravy žádný laik déledobě neustojí. Navíc je to nakažlivé, takže laický dobrovolník by měl dodržet zásady psychohygieny, to znamená něco o tom nastudovat, jinak časem v té depce pojede taky. Problém je, kde tu opravdu kvalifikovanou odbornou pomoc hledat?
Tamten depkař, co jsem vám o něm psal, tak na tom se střídáme. Jsme takový neformální kolektiv. Jeden o druhém víme ale pracujeme každý na své triko. Máme o tom rozdílné představy, což je důvod proč makáme každý sám. Bylo jich už dost hodně, jeden po druhém odpadali a já vlastně už taky. Práce na něm, myslím dobrovolnickou činnost, to je jak s branama do lesa. Jediný pozitivní výsledek byl ten, že jsme ho nějak společně dotlačili obrátit se na odborníka psychiatra a ten ho poslal do psychiatrické léčebny. Tam se mu moc nelíbilo. Výsledek? Nevím jak ostatní, já jsem jen na sebe přivolal srdceryvné telefonáty o tom jaké je to tam hrozné a že abych přijel za ním, vzít ho domů. Samozřejmě že jsem nevyhověl i když jsem za ním jednou byl. Přivítal mne velmi pěkně v naději že udělám taxislužbu. Když jsem ale toto odmít s tím že jsem přijel na návštěvu ale domů že ho proti vůli psychiatrů neodvezu, jeho vztah ochladl. Dlouho trvalo než mi odpustil a stejně v té léčebně nevydržel, sám odešel na revers a tu depku má pořád, takže výsledek nula celá, nula nic, jak se říká.
Je prokazano, ze proti depresim a trudomyslnosti pomahaji nafukovaci mic (nezapomenout !!!), kytara a humorny prevlek.
Těmi telefonáty jsi mi připomněl dočasného depkaře s občasnou panickou atakou, který mi vydržel viset na telefonu i přes hodinu, znal jsem ho jen povrchně, seznámili jsme se v kempu, ale snažil jsem se být trpělivý, vydržel jsou to celou zimu.
Pak se z tý depky dostal a začal se chovat tak, jak bylo jeho zvykem, což se projevovalo tak, že byl na přes držku, hroznej rypák a pořád musel být středem pozornosti, jak malý, nevychovaný, rozmazlený dítě.
Ono totiž když jim vylétla děcka z baráku, jeho žena se postavila na vlastní nohy - vystudovala vysokou školu, přestala na něm být existenčně závislá.
A on překvapivě, místo aby z toho měl radost, že má samostatné děti i manželku, spadnul do tý depky.
V mnohých případech je depka vyvolána potlačenou agresí, závistí...
Můžeš se taky vrhnout na dráhu.
Pod vlak? :-(
To nééé, víš kolik by tím nasral lidí?
A nemyslel tim drahovou cyklistiku ? :-)
když by to bylo v Otročkách ve správný den, tak minimálně plusjedničku, co? :-D
Naštěstí ti nešťastníci hupkají někde na trati, tam nemusím jít. Ve stanici je to horší. Nedejbože aby přežil a musela ho zachraňovat. Asi bych se vykotila hned vedle a museli by zachraňovat i mě. :-(
Kup si tandem a sežeň někoho na něj do spolutahu a objed´s ním všechna místa, kdes byl už dvakrát. Myslím, že to ocení on i Ty. Protože tandem to je zase kolo trochu úplně jinak.;-) Hovořím z vlastní letité praxe. :-)